Asi by mě tato knížka zcela minula, kdybych o ní neslyšela pět chválu bývalou redaktorku nakladatelství Domino Danku, kterou sleduju na Instagramu.. Zaujalo mě, že se jí líbila, protože bych ji na takovou literaturu vůbec netipovala, takže jsem o to víc byla zvědavá, cože to je za dílko. A navíc mi od počátku něco nepasovalo…. no jasně, vždyť ji napsal španělský spisovatel, je to víceméně young adult literatura a přitom ji vydalo nakladatelství Šulc a Švarc, které se specializuje převážně na tuzemskou tvorbu. Tak to už stojí za pozornost, viďte?
Román se jmenuje Příběhům o lásce věřit zakázáno a jeho podtitul zní „Láska za časů YouTube“. Sledujeme sedmnáctiletou Cali, která žije a zároveň nežije život klasické teenagerky. Jak je to myšleno? Cali sice chodí na střední školu, je obklopená partou přátel, chodí s nádherným klukem, ale je tady jedno velké ALE týkající se jejího soukromí, a vlastně soukromí celé rodiny. Nepatří ani jednomu z nich, o své životy se dělí s milióny Španělů na sociálních sítích, kterým dominuje YouTube. Tam provozují kanál, na němž informují o všem, co se u nich doma děje. Tabu není nic, ani sex. Dívčini rodiče totiž procházeli krizí a usoudili, že by jim sdílení důležitých rodinných okamžiků mohlo pomoct, a taky je to živí, dostávají totiž produkty k propagaci a podobně. Matka je navíc sexuoložka, takže jí není nic cizí. Prostě Cali by ráda trochu klidu, představa, že by o ní národ měl vědět i ty nejintimnější věci, se jí příčí. A ještě je tady ten nový kluk, podivín Héctor, kterého dívka dostala ve škole na dohled. S jeho příchodem se všechno mění, nejen Caliin pohled na svět, ale taky ona sama…
Už dávno nejsem cílová skupina, takže přestože jsem na román byla hodně zvědavá, přesto panovaly obavy, jestli mě bude bavit a zajímat tak, jako čtenářky o generaci mladší. Stačilo podívat se na ni jinýma očima, těmi, kterými jsem na svět koukala dvacet let zpátky. Vžila jsem se do holky, která řeší spoustu problémů, ať už s láskou nebo rodinnými vztahy. Bylo to vcelku osvěžující. Líbilo se mi, že si autor vzal na paškál námět, který je dnes velmi aktuální. Sociální sítě. Jsou dobrým sluhou, ale zlým pánem, pokud se jimi necháme převálcovat, je zle. Přesně tohle pociťuje i Cali. Už je unavená z toho, jak její osobní život cupují na cucky úplně cizí lidé, kteří se schovávají za monitor počítače a anonymní identitu. Hateři, nové zlo moderní doby. Na tomto příběhu je ukázáno, jak takoví hateři dokážou člověku ničit život a stačí jim k tomu pár dobře mířených písmen.
Román obsahuje i milostnou zápletku. Ano, je to klišoidní, protože není problém uhodnout, jaký směrem se vztahy budou ubírat, ale takové už romance bývají. K tomu, aby nezklouzly do úplně červené knihovy, potřebují ještě nějakou přidanou hodnotu a atmosféru. Tady ji dostáváme v podobě jednoho starého kina, které… které by si s přehledem zasloužilo svůj vlastní příběh, ale my se spokojíme s tím, co tam prožije Cali.
Kromě toho, že se autor zabývá problémem sociálních sítí, které vás dokážou pohltit tak, že pak můžete ztratit i soudnost a nadhled (ten pocit jsem měla u Caliiny matky, jež mi v některých situacích lezla na nervy a nedokázala jsem ji pochopit), nebojí se poukázat ani na problematiku LGBT nebo rozdílů v životních stylech u různých sociálních vrstev. Možná toho bylo až příliš – chybělo snad už jen téma globálního oteplování :), jakoby autor chtěl zpracovat všechno, co lidstvo trápí, najednou.
Celkově vyznívá román pozitivně v tom směru, že poukazuje na zneužitelnost sociálních sítí, jak snadno můžou člověku zničit život. Zároveň je příběhem o lásce a přátelství. Primárně je určen mladým čtenářům, kteří ocení témata, jimž se věnuje, protože je sami aktuálně prožívají. Možná jim pomůže vyřešit milostný problém, či trable s rodinou. A jestli si díky němu někdo uvědomí, že sdílí se světem víc, než je zdrávo, tak je to taky dobře.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Šulc a Švarc a Zuzce Turňové. Knížku si můžete koupit na eshopu.
knihomilka.home.blog 