Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi, to je skutečný příběh, takový, jaký byste nejraději nečetli. Je stejně drsný jako všechny, které se odehrávají v těžkých časech a jejichž hrdinové čelí utrpení. Jakkoli jsou jejich osudy kruté, nelze je ignorovat, neměly by být zapomínány.
Židovská rodina Kleinmannových z Vídně si žila docela spokojeně. Otec Gustav pracoval jako čalouník a žil jen pro své blízké – manželku Tini, dcery Edith a Hertu, syny Fritze a Kurta. Idyla trvala do roku 1939, kdy je Gustav spolu se synem Fritzem odvlečen do Buchenwaldu. Jak se to stalo, proč oba dva a co se stalo se zbytkem rodiny? Jeremy Dronfield sepsal knihu na základě deníku, který si Gustav tajně vedl a který se mu podařilo ukrýt. Autor podnikl i důkladný průzkum zahrnující archivní zprávy, aby jménem Gustava a Fritze podal neuvěřitelný příběh plný odvahy, utrpení i neskutečné houževnatosti.
Nejedná se o klasickou beletrii, román, jaký běžně čtete. Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi je do detailu propracovaný polodokument, díky rešerším a vzpomínkám také autentický. Díky popisnému stylu si drží mírný odstup od čtenáře, přitom však zanechává hluboký dojem. Sledujeme osudy rodiny, jejíž společný život byl v okamžiku roztříštěn na tisíc kousků. Fritz s otcem přežívali v koncentračním táboře, starší dcera Edith získala azyl v Británii, nejmladší syn Kurt se na poslední chvíli dostal do Spojených států. Tini a druhá z dcer, Herta, se staly obětí neuvěřitelných praktik nacistů. Přestože knih o tom, jaká zvěrstva byla v rámci holokaustu na Židech páchána, bylo napsáno dost a dost, stejně vždy šokují a nepříjemně překvapí.
V průběhu děje se postupně dozvíme, co se s Kleinmannovými děje, největší díl pozornosti je však věnován Gustavovi a Fritzovi. Přestáli nevyslovitelné útrapy a násilí, čelili bolesti, nemoci i smutku, přesto dokázali vstát a jít dál. Mezi nimi totiž panovalo příliš pevné pouto, mimořádná vazba mezi otcem a synem, která jim pomáhala přežít.
Jako matce dvou synů, z nichž jeden začíná předškolní etapu a druhý stojí na prahu dospělosti, se mi kniha četla těžce. Až příliš jsem si brala k srdci osud Fritze, mladíka, který měl studovat, volné chvíle trávit s kamarády a prožívat první lásky. Místo toho předčasně dospěl a prožil peklo. Neváhal následovat svého otce do transportu do Osvětimi, a to dobrovolně, i za cenu, že riskuje smrt. Přesto četby vůbec nelituji a pokaždé, když knihu takového obsahu přečtu, jsem víc a víc utvrzená v tom, že by se nemělo zapomínat a četba s válečnou tématikou by měla vycházet i nadále.
Kniha je vystavěna na skutečných základech, faktech podložených záznamy z deníku Gustava Kleinmanna. Každá kapitola obsahuje vysvětlující poznámky pod čarou, stejně jako doplňující zdroje na konci knihy, což pomáhá ujasnit si daná fakta a získat nové informace.
Není to lehké čtení, vyvolává emoce, smutek i pocit zmaru z toho, jak fašisté dokázali připravit člověka o osobní svobodu i o možnost žít s rodinou, pobývat s přáteli, těšit z radostí i maličkostí všedního dne.
Nezapomínejme, připomínejme si osudy těchto lidí. Třeba právě touto knihou.
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum, kde si knihu můžete zakoupit.
knihomilka.home.blog 