Neobvyklý typ

Jméno Toma Hankse se v literárním světě bude skloňovat ještě dlouho. Ne, nespletla jsem se, Tom Hanks a psaní k sobě opravdu patří. Jeho debut, povídková kniha, kterou „naklapal“ na psacích strojích ze své úctyhodné sbírky, se prostřednictvím nakladatelství Domino dostává i k českým čtenářům. A já myslím, že se Tomovi opravdu povedla.

Varování předem – pokud milujete adrenalin a napětí, jste nesví, když se v příběhu nic neděje a děsí vás představa, že literární postavy si JEN TAK existují, asi vám tyto povídky nic neřeknou.
Máte-li však rádi příběhy s obyčejnými lidmi, nevadí vám pozvolné tempo, budou pro vás tím pravým ořechovým.

Pro charismatického herce mám slabost už od mládí, proto jsem samozřejmě nemohla jen tak přejít i jeho knižní počin.
V první řadě musím zmínit grafickou podobu knihy, která je opravdu vymazlená. Od obálky lahodící oku, přes celkové pojetí knihy. U každé povídky najdete fotku konkrétního psacího stroje, na němž ji autor psal. Ve většině povídek se objevuje motiv psacího stroje, ať už v roli hlavní nebo jako symbolu.

A jednotlivé příběhy? Doslova a do písmene mě uhranuly. Líbí se mi styl, kterým Tom Hanks píše a neříkám to jen z té velké lásky k němu.
Kromě múzy herecké si ho osedlala i ta literární. Do vínku mu mimo jiné dala lehkou ruku, pozorovací talent a umění být vtipný a ironický tak akorát.

Povídky zabírají širokou tématickou škálu. Potkáváte partu bezstarostných přátel ze studií, čerstvě rozvedenou ženu, která se s dětmi právě přestěhovala do nového domu, nebo mladou herečku tápající ve zrádných vodách showbyznysu, či malého kluka, jenž se chystá strávit víkend s matkou. Jejich zdánlivě obyčejné životy Hanks líčí s nadhledem, pochopením a empatií.

Je vidět, že Tom Hanks si psaní vyloženě užíval. Není to žádná komerce, není to rychlopsaní na zakázku, na každé povídce si dal záležet a vdechl jí duši. I když se většina z nich odehrává v současnosti, mají v sobě něco starosvětského. Všudypřítomná retro atmosféra byla hodně příjemná, dokonce mě rušilo, když hrdinové používali mobily nebo tablety. Vlastně se mi vůbec nechtělo vracet do reality, s touhle knížkou mi prostě bylo skvěle. K působivé náladě nepochybně přispěl i překlad z pera Vladimíra Medka.

Doufám, že povídkový soubor Neobvyklý typ nezůstane dlouho sám, a že mu Tom Hanks na svých psacích strojích co nejdříve „naťuká“ dalšího  knižního „bráchu“.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Louskání v srpnu

S mírným zpožděním dodávám srpnovou nadílku a rovnou popřeji dobrou ruku při výběru.
Něco modrého Druhá část příběhu dvou kamarádek, tentokrát z pohledu potvory Darcy. To byla ale mrcha mrchovatá, radost o ní číst. :D. Nervy mi tekly, takovou potvoru aby jeden pohledal. Na konci šla sice do sebe, ale ve skutečnosti to tak nebývá, lidi se prostě nemění. Každopádně EG píše skvěle.
Vykoupení Vynikající česká detektivka, dala jsem ji za večer, fakt se dobře čte. Připomínala mi staré dobré krimi z Magnetu. A vůbec nevadilo, že jsem rovnýma nohama skočila do rozjetého vlaku, tohle byl zatím poslední díl série s policistou Mikou Syrovým a já ho četla jako první. Recenzi jsem psala pro magazín Chrudimka.cz.
Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky Návykové, inspirativní, skvělé. Líbil se mi pestrý mix slavných a méně známých žen, rozšířila jsem si obzory. 
Bella figura Příjemná knížka plná dobrého jídla a nádherné Florencie. Více v recenzi.
Úsměvy smutných mužů Tohle sice byla jednohubka na večer, ale pořádně silná. Některé pasáže jsem četla dvakrát, abych je vůbec pobrala. Velký obdiv autorovi, že šel s kůží na trh. Není jednoduché přiznat (si) jakoukoliv závislost, natož ji se vším,co k ní patří – a že jsou to někdy zvlášť výživné záležitosti – naservírovat čtenářům. Klobouk dolů. Jsem zvědavá i na film.
Žij, dokud to jde Z téhle knihy se vyklubalo moc pěkné knižní překvápko. Původně jsem si říkala, že je to takové klišé – on, ona a on, přátelství, láska, zrada, výčitky… takhle to šlo v knížce pořád dokola. Ale pak…no, pak jsem zase probrečela kus příběhu. Nádhera. Forma vyprávění otce dceři je výborná.
Není úniku Tenhle thriller ještě nevyšel, ale já už můžu říct, že je výborný. Recenze vyjde v zářijovém magazínu knihkupectví Luxor. Nenechte si knížku /a magazín taky, samozřejmě/ ujít.
Porcelánový koník z dynastie Thang Zase jedna švédská krimi. 🙂 Docela se mi to líbilo, bylo to sice trochu víc hutnější, co se týče propletených témat, ale jinak čtivé.
Dívky beze jména Výborný, emotivní příběh složený z osudů tří žen, se odehrává během druhé světové války (i po) a je to nejen pohled na kruťárny v koncentračních táborech, ale i psychologická sonda, protože válka zákonitě na lidech nechala stopy. Jen mě mrzí dost mizerná korekce překladu – tolik pravopisných chyb, to je ostuda. Recenze u Luxoráků.
Noc v Central Parku Nejprve se mi to zdálo až příliš akční, ale říkala jsem si, je to Musso, vydrž, to se vyvrbí a budeš čučet! A taky že jo, zase mi vehnal slzy do očí, toho chlapa prostě miluju!
Exorcismus mé nejlepší kamarádky Skvělé! Mělo to atmosféru takových teenagerských filmů, zároveň mi to připomínalo Stopy hrůzy, ale ve finále z toho byl krásný příběh o přátelství, které nepřemůže ani ďábel. Velké plus za grafické zpracování knihy, takové „serepetičky“ v románech můžu. Více v recenzi.
Pokrevní sestra To tedy mělo grády! Jedna velká adrenalinová jízda plná zvratů. Tahle autorka se mi líbí čím dál víc.
Psí poslání Nádherná knížka, dostala mě. Víc slov netřeba.
Ve třiceti (poprvé) single  Milé, vtipné, romantické čtení na léto. Líbila se mi práce hlavní hrdinky (psycholožka přes zařizování interiérů) a jsem ráda, že ji autorka zakomponovala do děje.
Hororové povídky Nebylo to až tak špatné, ale plánovaný pocit
děsu a strachu povídky nevyvolaly. Navíc se k některým nehodila ich forma u vypravěče, s kterým to na konci nedopadlo.
Francouzská suita Hutný příběh o lidech, kteří se, chtě nechtě, museli vyrovnat s okupací Paříže. A každý po svém. Velká škoda, že zůstal nedokončený, ale i tak nese poselství nám, kteří jsme útrapy války nezažili. Autorka sama neměla lehký osud.
V každém okamžiku jsme ještě naživu Velmi zvláštně napsaná kniha, poměrně chaoticky, jako by autor všechnu svou zlost a frustraci vtiskl do příběhu. Navíc na mě nepůsobil moc příjemně a sympaticky, takový dost urputný člověk. Ale svou partnerku miloval neskutečně moc, je to z knihy znát. Na čtení je opravdu potřeba se soustředit, dialogy jsou trochu hrr, jakoby je vychrlil, takový slovní ping pong. Jsem fanda delších souvětí, ale to co je tady, to jsem už dlouho neviděla, souvětí přes půl stránky. Nečte se snadno, ale o to víc zůstane v paměti.
Lucerna v temnotě Nádherný příběh, dvě vypravěčky, dva příběhy, které spolu určitým způsobem souvisí. Zpočátku pomalý rozjezd, ale pak je to jízda. Stupňující se napětí, krásné popisy provensálské přírody, cítíte horký vzduch, vůni levandule a chlad kamenných domů.
Proč máma pije Pobavilo, i když moc nepiju. Nalít do sebe to,co autorka, mám asi delirium tremens. 😀 Čte se to dobře, fajn oddechovka, hlavní hrdinka někdy na odstřel, někdy k politování. Asi jako každá z nás.
Smrtka Top knížka tohoto léta, byla jsem fakt nadšená. Poměrně zajímavé téma, zpracováno skvěle a hlavně čtivě. Nikdy by mě nenapadlo, že o smrti jde psát takhle. Potřebuju už druhý díl!
A vo Viedenskom lese stále stoja stromy Skvělá absyntovka, miluju jejich knihy. Vůbec jsem nevěděla, že Švédové byli tak antisemitičtí. Příběh rodiny Ullmanových mě dojal. I když kniha nebyla přímo o zakladateli IKEA, jak se mohlo podle anotace zdát, zaujala mě.
Odveď mě domů Krásný příběh plný velké lásky i zmaru, napsaný s citem.
Malinka Výborně napsané, styl Dity Táborské se mi líbí, je hravý a zároveň vyzrálý, užívala jsem si to, i když hlavní hrdinka je na odstřel. 
Tak to je vše, ahoj léto, ahoj prázdniny, vítej podzime! 

Poslední boj inspektora Rádla

zdroj: Chrudimka.cz

Inspektor Jan Rádl je bývalý zpravodajec a zkušený válečný harcovník. Od doby, kdy řešil své první případy, uplynulo už moře času. Střední věk ho zastihl jako spokojeného ženáče a otce dvou dětí. Jeho život by mohl plynout poklidně i nadále, kdyby do něj válka nevstoupila už podruhé. Jan Rádl se stává příslušníkem odboje, v němž se mu zkušenosti ze zpravodajských služeb budou hodit.

Honzu Rádla potkáváme v roce 1940, kdy v jedné z pražských kaváren plánuje další odbojové akce spolu s kolegou a nejlepším kamarádem Petrem Brázdou a s vysloužilým balistikem doktorem Pešatem. Jan Rádl je v hledáčku nacistické zpravodajské služby, která doufá, že se skrz něj dostane na kobylku i Petru Brázdovi. Jan ví, že ohroženi jsou i jeho blízcí, takže se mu uleví, když se mu podaří Janu i děti dostat do Londýna. Doufá, že co nejdříve vycestuje za nimi a bude pokračovat v odboji v cizině. To, že válka nezná bratra, pocítí Jan na vlastní kůži. Cesta za vítězstvím je trnitá, na Honzu i jeho přátele čeká velké množství nástrah.

Válka inspektora Rádla je čtvrtým a závěrečným dílemsérie příběhů se sympatickým stěžejním hrdinou v hlavní roli. Protože jsem do děje nastoupila jako do rozjetého vlaku, nemůžu posoudit, jak moc se Jan Rádl v průběhu času změnil. Původně jsem od knihy čekala typickou krimi odehrávající se v kulisách druhé světové války, ve finále jsem dostala po faktické stránce propracovaný příběh z prostředí tajných služeb. Pro mě to byla doposud neprobádaná oblast a i přesto, že jsem spoustu informací slyšela vůbec poprvé, nebyl problém se začíst a pochopit konkrétní souvislosti. Byla to skvělá příležitost poznat válku iz trochu jiné strany.

Marek Skřipský se nevěnuje pouze Janu Rádlovi a jeho rodině. Rozvíjí osudy dalších postav, které čtenář zná z předchozích knih. A pokud jste, stejně jako já, začali “od konce”, můžete se bát, že se v nich budete ztrácet. Obavy jsou liché, autor vždy zmíní podstatné informace.

Mně nejvíc sedly pasáže, které se týkaly běžných záležitostí, které Rádl řešil, ať už to byly typické rodinné scény nebo milostná vzplanutí jeho kolegů. Tyto “odchylky” od tématiky odboje a tajných zpravodajských služeb děj polidštily a odlehčily.

Autorův styl psaní je civilní, hned upoutá a dobře se čte. Popisy jsou svižné, plné akcí, jen mi občas připadalo, že dialogy mezi aktéry jsou toporné, rozpačité a lehce kostrbaté a nehodí se do celkového koloritu tehdejší doby.

Jako celek považuji knihu za povedenou, určitě potěší nejednoho příznivce válečných románů z řad mužů a doufám, že se po ní nebudou bát sáhnout i jejich křehké polovičky.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Paříž, moje láska, můj život

zdroj: Chrudimka.cz

Paříž. Známe ji jako město lásky. Strávit zde dovolenou nebo aspoň prodloužený víkend je snem mnoha z nás. A co teprve v Paříži žít, mít ji pro sebe každý den, jaké to asi je?

Slovenka Mária Dopjerová-Danthine ve francouzské metropoli našla svůj domov. V knize Paříž, moje láska, můj život popisuje sžívání s nekonvenčním městem, běžný život Pařížanů, jejich zvyky i tradice.

Kniha nemá souvislý děj, nepopisuje žádný příběh. Tématicky zaměřené kapitoly vám představí Paříž a její obyvatele “zevnitř”. Tentokrát nenavštívíte notoricky známé památky, abyste město poznali ve vší kráse, díky této knize se Pařížany stanete sami.
Francouzi, potažmo Pařížané, o kterých toto dílo je, žijí ve srovnání s námi dost nekonvenčně. Zjistíte, proč zde lidé nenosí stejné oblečení dvakrát po sobě, překvapí vás, že muži nejsou tak galantní, jak by měli být, a dozvíte se, jak se správně políbit na přivítanou.
Autorka rozebírá i zdravotnictví nebo systém prázdninových dovolených. Jak to chodí na úřadech,
proč jsou nemocné děti ve školce a co dělat, když se díky stávce Pařížané nemohou dostat do práce? Nechybí ani kapitoly zabývající se kulinářskou tématikou, protože gastronomie k městu na Seině neodmyslitelně patří.

V knize mě zaujalo hodně věcí. Překvapilo mě, že Pařížané plánují návštěvy týdny dopředu, vedou si podrobnou agendu, a téměř nikdy nepozvou přátele spontánně ze dne na den. Také mě udivilo, že nemocné děti jen málokdy zůstávají doma, do školky nebo jeslí chodí i s náloží léků předepsaných pediatrem.

O Paříži už toho bylo napsáno dost. U téhle knihy je sympatické, že autorkou je Slovenka, jejíž mentalita je nám blízká. I když je kniha psána dokumentárním stylem, autorka se nebála být osobní a zpracovat své vlastní zážitky.
Pohled na Paříž očima “skorokrajanky”, je jistě příjemnější než listování v odborném bedekru.

Paříž, moje láska, můj život si však na průvodce nehraje. Jejím úkolem je seznámit čtenáře s rytmem tohoto úchvatného města, poznat ho z jiného úhlu pohledu a dostat se mu pod kůži.

Oceňuji krásnou, téměř snovou obálku knihy, která zaujme na první pohled. Co mi však chybělo, byla obrazová příloha s fotkami a mapkami. Věřím, že díky ní by byl čtenářský zážitek ještě intenzivnější.

Pokud chcete poznat metropoli Francie z jiné stránky, tahle kniha je přesně to pravé.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla.)

Exorcismus mé nejlepší kamarádky

Mít nejlepší kamarádku, to je výhra. Můžete se jí vyplakat na rameni, bez obav svěřit všechna tajemství. A kdyby vás posedl samotný ďábel, tak ho z vás vyžene. Nevěříte? Začtěte se do románu Exorcismus mé nejlepší kamarádky a uvidíte sami.

Přátelství mezi Abby a Gretchen vzniklo víceméně náhodou, když Gretchen jako jediná přišla na Abbyinu oslavu narozenin. Od té doby byly takřka nerozlučitelné, upřímnost jejich vztahu dokázala setřít i sociální rozdíly mezi nimi. Na střední škole prožily něco, co je změnilo. Navždy. Prostě už nebylo nic jako dřív. Gretchen se ztratila v lese a po návratu se chovala divně, jako by ji posedl samotný ďábel. Je to vůbec možné? A jak se k tomu postaví Abby?

Román se tématicky řadí mezi romány pro mládež, svým poselstvím však tuto kategorii hluboce přesahuje. Téma exorcismu vás možná trochu vyděsí, přece jen, temné síly se v takovém typu knih příliš často neobjevují. Vůbec se nemusíte bát, že by se děj posouval směrem k béčkovému hororu, k tomuhle příběhu to prostě sedí! Nechybí pořádná dávka napětí stupňující se na těch správných místech. Jen počkejte, až se dostanete k části, kde se Gretchen ztratí v temném lese, tak reálnou scénu, kdy se vám ježí vlasy hrůzou, jste určitě už dlouho nečetli. Právě čtivost je velkou devizou, autor píše lehce, rozumí svým hrdinkám, u kterých věrně vykreslil jejich dívčí vrtochy a nálady. Grady Hendrix je vůbec vnímavý spisovatel, protože se mu povedl i nostalgicky dojímavý závěr knihy.

Příběh se odehrává v průběhu osmdesátých let dvacátého století, což může dnešním teenagerům připadat jako hluboká minulost, pro starší čtenáře to bude příjemné připomenutí vlastních mladých let. Žádné mobily, jen pevná linka, muzika nahraná na kazety a místo textovek rukou psané vzkazy. Pro mě osobně to znamenalo osvěžující návrat do minulosti, bavila mě všudypřítomná atmosféra osmdesátkových filmů pro teenagery a legendární série Stopy hrůzy, kterou jsem si při čtení vybavila.

Kromě atraktivního námětu je Exorcismus mé nejlepší kamarádky zajímavý i grafickým pojetím. Nechybí klasická ročenka, typická pro americké střední školy, fotky studentů i vzkazy spolužáků pro Gretchen, což umocňuje autenticitu děje.

Jeden výlet, jedna noc, po které už nebude nic jako dřív. Tenhle knižní bonbónek se vám bude líbit, ať je vám -náct nebo -cet, a je jedno, jestli ho budete číst sami nebo s tím, koho můžete nazývat kamarádem.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Proč se začíst do knihy Bella figura

* PROTOŽE má krásnou šarmantní obálku, která dokáže upoutat a nalákat. Potvrzuje pravidlo, že co je krásné, nemusí být nutně okázalé. Nápad s kreslenou obálkou je prostě skvělý a koresponduje s námětem.

* PROTOŽE chcete vědět, co je „bella figura“. To, co je pro Seveřany hygge, je pro Italy zase ona bella figura. Životní styl. A není to nic nového pod sluncem, při čtení zjistíte, že to dokonale teoreticky znáte, ale nedodržujete.

* PROTOŽE bella figura je ve své podstatě docela jednoduchý, hravý a příjemný způsob, jak zlepšit kvalitu života. Obcházíte milované těstoviny obloukem, protože jsou to sacharidy, nepřátelé vašeho těla? V knize si jich prostřednictvím hlavní hrdinky užijete požehnaně. Kamin se těstovinami živí denně a NEPŘIBÍRÁ!!! Naopak, vesele si hubne a krásní.

* PROTOŽE i když Italové působí jako horkokrevný národ, jehož obyvatelé spíše křičí, domlouvají se rozmáchlými gesty a vypadá to, že vás chtějí pohltit, v knížce je poznáte i z jiné stránky. Jako lidi, kteří vás mezi sebe přijmou bez nároku na revanš. Naučí vás vařit tu nejjednodušší rajčatovou omáčku na špagety tak, že chutná jako jídlo de luxe, a vy už jinou kuchtit nebudete.

* PROTOŽE Bella figura není klasickým románem. Je to částečná biografie ženy, která se rozhodla opustit chladnou Anglii a najít sebe sama na horkém jihu Evropy. Není nic lepšího než si číst o někom, kdo se odhodlal změnit svůj život a začal někde jinde téměř od nuly. Možná se necháte inspirovat, možná jen rádi sníte, každopádně Kamin si vás svou upřímnou výpovědí určitě získá.

* PROTOŽE je to Florencie. Podmanivé město v Toskánsku, kam se po přečtení budete chtít vydat. Autorka popisuje toskánské reálie velmi podmanivým způsobem, díky tomu si vás podmaní i na dálku. Skrz knihu vás pálí horké dlažební kostky pod nohama, cítíte vůni čerstvých rajčat na tržišti a vnímáte krásu památek.

Vůně rajčat byla tak omamná, že jsem je rychle nakrájela na kulaté plátky a položila na topinku. Pokapala jsem je trochou olivového oleje, posypala natrhanými lístky bazalky a špetkou mořské soli. Při prvním kousnutí mi v puse explodovalo slunce, rajská dužina chutnala díky soli naprosto božsky. Olej byl štiplavý a bazalka lehce trpká. Každé sousto bylo tak plné chuti, že jsem musela vzdychat. Nahlas. Cpala jsem se krajíci chleba a olivový olej mi stékal po bradě. 

* PROTOŽE je tam láska. Vine se napříč celým příběhem a dodává mu šmrnc jako špetka koření dobrému jídlu. Kamin do Florencie přijela se srdcem rozbitým na kusy. Díky dodržování stylu bella figura se z ní stala úplně jiná žena, sebevědomá a krásná navenek i uvnitř, jíž muži padali k nohám. Zažila úchvatné romantické chvíle, stejně jako zklamání, aby lásku našla tam, kde ji původně vůbec neviděla.

* PROTOŽE Kamin Mohammadi je sympatická. Na nic si nehraje, upřímně na sebe práskne téměř všechno ze svého milostného života. Je stejná jako já nebo vy, člověk z masa a kostí, který snadno podlehl hektickému životnímu stylu – všichni to známe, že? Právě díky této pohodové knize zachycující jeden rok z autorčina života můžete zvolnit i vy a zkusit si, jaké je žít podle bella figura.
Necháte se nalákat?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Louskání v červenci

Horko, horko, horko… horko všude, kam se podíváte. Ale knížky samozřejmě taky. Červenec právě končí a já mám pro vás pravidelné shrnutí toho, co jsem přečetla. V knihovně jsem si opravdu nic nepůjčila /nebojte, holky, já s koncem prázdnin dorazím/ a čtu teď svoje domácí knihy, recenzáky a stále více oblíbené e-knihy.

Černá díra Druhé pokračování ze série Freyja & Huldar je opět skvělé, emočně vyčerpávající, Yrsa zkouší, kam může zajít. Věřte, že daleko, hodně daleko. Více v recenzi.

Něco vypůjčeného Moje oblíbená Emily Giffin. Společenský román o dvou kamarádkách, jedna v pohodě, druhá děsná mrcha. Emily psát umí, dokáže vystihnout povahy lidí, kladné i ty záporné fakt dobře. Zrovna čtu pokračování, v němž v hlavní roli vystupuje právě ta nesympatická hrdinka.

Válka inspektora Rádla Závěrečný díl série, ze které jsem četla právě jen ten poslední. Ale pochopila jsem souvislosti, neměla jsem problém ani s postavami. Jak jsem to viděla? Víc napoví recenze pro Chrudimka.cz.

Bude to bolet, doktore? Vtipné, hořkosladké, ironické a velmi, velmi britské. Víc v recenzi.

Dublin. Počátky Zajímavý pohled na historii Irska. Místy zdlouhavé, přeskakovala jsem, protože politické pletichaření mě neba, ale jako celek se mi to líbilo, autor si s tím dal dost práce.

Skořápka Můj oblíbený Ian McEwan.  Skořápka nabízí hořkou, tragikomickou, alkoholem nasáklá sonda do propleteného vztahu pohledem nenarozeného dítě.

Nebe je naše Tohle mě úplně rozsekalo na cucky, brečela jsem jako želva. Víc než želva. Emočně vyčerpávající, ale zároveň něžné a křehké čtení.

Sňatky z rozumu Hutné, přitom půvabné, poklidné čtení o starých časech. Nadčasové a nestárnoucí. Je to svým způsobem uklidňující, když se necháte unést historií.

Mengeleho děvče Neskutečně emotivní výpověď, zároveň psaná bez kapky zášti nebo zloby, o to víc se vryje pod kůži.

Císařské fialky Opět krásný, po jazykové stránce lahodící pohled do života lidí v 19. století. V ději se objevuje i Antonín Dvořák a neměl chybu. 🙂

Posvátné lži Minnow Blyové Líbilo se mi to, zajímavý námět, ty useknuté ruce tedy dost drsné, těsně po přečtení jedné klíčové scény jsem šla krájet kuřecí maso :-D. Mohlo to jít ale víc do hloubky, hodně by mě zajímal život Minnow v sektě, pořád mám pocit, že tam něco chybí. A taky by si zasloužila pokračování, jak to s ní bylo dál.

Zlá krev Opět skvělé pokračování rozsáhlé ságy, dramatické osudy obou rodin i trocha politiky.

Zázrak  Kam může vést slepý fanatismus a jaké zlo může napáchat mezi obyčejnými, ve svého Boha věřícími lidmi? Čtivě napsáno, celou dobu jsem si lámala hlavu, jak může příběh skončit.

Tajomstvo Pembrooke Parku To byla příjemná změna po všech thrillerech, trocha jemné romantiky i tajemna.

Veselá vdova Tady už to šlo trochu víc do politiky, ale nevadí, svoje jsem si „vyzobala“, zvlášť jsem si užila konec, který pěkně vygradoval.

Královský vozataj Poslední, nejtenčí, nejrychleji přečtená. Ale nezklamala,naopak, i když to bylo vzato hopem, líbilo se mi, jak pan Neff dokázal zareagovat i v knížce na nové časy. Jako člověku, který pracuje s knihami, mi do noty padla část, kdy Cyril pracuje v nakladatelství. Jen škoda, že už se s rodinami loučím. Tak zase za pár let znovu opáčko. 🙂

Všem statečným se odpouští Výborná kniha i bez avizovaného milostného trojúhelníku, který by se možná za jiných okolností konal. I tak tam bylo vztahových propletenců dost, i sond do osudů hlavních postav. Naprosto dokonale autor vystihl atmosféru při bombardování Londýna, tak živě jsem to snad nikde jinde v knihách nezažila. Za mě výborný válečný román s psychologickou tématikou.

Falešný sňatek Pokračování Falešného románu, který mě bavil neskutečně moc, ale skončil v nečekaném okamžiku, kdy zjistíte, že nutně potřebujete další díl. Opět jsem se bavila, autorčin styl se mi zamlouvá. A chválím zakončení, jsem ráda, že to dopadlo tak, jak jsem chtěla (a doufala.)

Daisy Millerová Chtěla jsem ji původně jen prolétnout a zjistila jsem, že ji mám přelouskanou cobydup. Je to trochu plytčejší než by se dalo u takového typu knihy čekat, ale na druhou stranu, možná to bylo tak akorát. Daisy se narodila ve špatné době, byla by z ní skvělá rebelka, pankáčka. 🙂

Život zn.: Hygge Úžasný, příjemný, romantický příběh, u kterého je úplně jedno, že víte, k jakému konci jeho děj směřuje. Odpočinkový, relaxační, prostě hygge. 🙂

Kráska přichází Tohle je opravdu příjemné knižní překvapení. Debut, ale poměrně do detailu vypracovaný. Drobné info o konkrétních věcech bych ještě samozřejmě přivítala, ale to je jen můj pocit. Autorka je nadaná, píše poutavě, čte se skvěle.

Posled
ní zkouška Pátý díl ze skvělé série s psychologem Sebastianem Bergmanem. Opět parádní jízda s koncem, který mi při čtení mihl hlavou, ale i i tak mě překvapil. Potřebuju další díl.

Cinder & Ella Tahle YA se povedla. Tolik emocí jsem ze sebe vyždímala, od nadšení po zlost. Knížka chytne za srdce, není to laciný románek pro náctileté, ale chytře převyprávěná pohádka, skrývá v sobě hodně sociálních témat.

Budu ráda, když vás něco zaujme a vyberete si něco k letnímu dovolenkovému čtení. Za červenec je to vše, ahoj za měsíc. 🙂

Vězeň času

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdybyste mohli prožít své oblíbené historické období na vlastní kůži? A ne jen jedno, ale třeba i víc? Zní to lákavě, že? Představte si, že byste na světě byli už přes čtyři sta let. Zažili renesanci, baroko, zlatý věk, první i druhou světovou válku, barevná šedesátá léta… Prostě byste existovali napříč staletími. Stejně jako Tom Hazard. Sympatickému učiteli byste určitě čtyři sta let nehádali, vždyť mu nemůže být víc než čtyřicet! No, ale není, trpí zvláštní anomálií životního cyklu, stárne výrazně pomaleji než ostatní lidé. Není mu co závidět, vidí umírat své blízké, musí se neustále stěhovat, aby nebudil podezření… Jak dlouho to může člověk vydržet? A hlavně – nesmí se zamilovat, protože láska by mohla narušit zajeté koleje staletého stereotypu.

Toma potkáváme ve chvíli, kdy nastupuje jako učitel dějepisu na jedné londýnské škole. Uznáte jistě sami, že tahle práce je pro něj ideální, kdo jiný by mohl historii znát líp než on? Tom si pomaličku získává respekt žáků a také pozornost kolegyně. Krásná učitelka francouzštiny Tomovi pořádně zamotá hlavu, i přesto, že láska do života našeho hrdiny nepatří. A když se k tomu přidá pátrání po Tomově dceři, která zřejmě zdědila tutéž anomálii, můžeme se těšit na pořádnou nálož romantiky i dobrodružství.

Od Matta Haiga jsem kdysi četla příjemnou a vtipnou upířinu, která měla šmrnc a nebyla tuctová, takže je jasné, že jsem byla na setkání po letech zvědavá. Vězeň času mě mile překvapil. Mám ráda, když se v knize prolíná víc motivů, díky tomu příběh není nudný a neupadá do stereotypu. Povedlo se to i v tomto případě.  Autor si pohrál hned s několika žánry a připravil tak neotřelé počtení.

Charismatický Tom Hazard se řadí mezi hrdiny, kteří si sympatie získávají hned od prvních stránek. Je to klaďas, držíte mu palce a máte pro něj slabost. Zároveň si na nic nehraje, nesnaží se okouzlit za každou cenu. On sám sebe za ideál nepovažuje. Matt Haig dokázal Tomovi vtisknout pořádnou dávku šarmu a lidskosti. Jeho neobvyklý životní příběh není jen „přehlídkou toho nejlepšího“ napříč stoletími (kdo by si nechtěl zahrát v divadle u samotného Shakespearea nebo drnkat na klavír v nejlepších jazzových klubech?). Poznáváme i stinnou stránku středověku – chudobu, nemoci a náboženský fanatismus, mrkneme i na Divoký západ a prožijeme lovestory jako… jako z románu.

Nepátrejte po tom, jestli je možné žít stovky let. Sci-fi nebo pohádka? Jak kdo chce. Nechte se unést a užijte si příběh plný lásky, přátelství, oddanosti i touhy, a především otázek kolem lidského bytí.

P. S. Už na mě čeká další kniha Matta Haiga, tomuhle chlapíkovi se prostě nedá odolat. 💗

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Bude to bolet, doktore?

Mezi knihy, které vás rozesmějí, dojmou a taky přinutí zamyslet se na určitými věcmi, patří i novinka z nakladatelství Jota Bude to bolet, doktore?, kterou napsal Adam Kay. Tento pozoruhodný muž začínal jako lékař a v současné době působí jako umělec. Cesta od váženého povolání k tomu bohémskému byla trnitá a vydlážděná hodinami přesčasů, emocemi,  vypjatými situacemi a především pestrou sbírkou pacientů, na které mnohdy nejde zapomenout.

V deseti kapitolách nazvaných podle lékařské hierarchie Velké Británie poznáváme Adamovu kariéru v podstatě od píky. Začínal jako mladší sekundář, na starost měl několik oddělení. Postupně se vypracoval až na staršího ordináře na urogynekologické klinice. S humorem sobě vlastním, jistou lehkostí i dávkou mírného cynismu popisuje své působení ve službách Hippokratových až do události, která mu obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Adam si své deníky vedl během let 2004 – 2010. Glosuje nejen svou kariéru v bílém plášti, ale i osobní život. Vlastně počkejte, jaký osobní život? Adam žádný nemá. V nemocnici je od nevidím do nevidím, o dovolené si může nechat zdát, onemocnět nesmí a strávit aspoň pár chvil se snoubencem? Nemožné.
Být lékařem (nejen) v Británii je řehole. Rodina vás zná víceméně pouze z fotky, peníze na účtě přibývají šnečím tempem, za to přesčasových směn máte za pět vašich kolegů.

Sobota 10. ledna 2009

Svatba Percyho a Marietty mi dnes připadala jako obrovský triumf nad nepřízní osudu. Ne jednomu, ale hned dvěma lékařům se podařilo urvat si v práci volno na svůj velký den. A ke všemu na celý, ne jako mé bývalé kolegyni Amelii, která si na svatbu vyhandlovala jen volné odpoledne a ráno zas skončila na klinice i se slavnostním účesem a šminkami, aby dodržela rozpis směn.

Za pozornost stojí Adamovy profesní zážitky s pacienty. Jako lékař se setkal se zrozením i smrtí, ošetřoval klienty tiché a pokorné, stejně jako sebestředné egoisty, kteří si myslí, že jim patří svět. Historky jsou úsměvné i smutné, občas se mi stalo, že jsem se musela smát nahlas.

Čtvrtek 20. srpna 2009

Dávám souhlas pacientce YS k ukončení těhotenství -neplánovaného, nechtěného těhotenství dvacetileté studentky po nehodě s kondomem. Probíráme alternativní metody antikoncepce a správné používání kondomu. Objevuji chybu v její technice. Jsem velký fanda recyklace jako každý druhý, ale pokud obrátíte použitý kondom naruby a nasadíte ho na druhé číslo, pravděpodobně nebude až tak účinný.

Za velké plus považuji vysvětlivky pod čarou, někdy velmi podrobné, které blíže specifikují lékařské pojmy, které Adam používá, nebo blíže vysvětlují systém britského zdravotnictví, takže nemáte pocit, že čtete lékařskou zprávu, jíž vůbec nerozumíte.

Tahle knížka by neměla chybět v knihovničce žádného lékaře (aspoň zjistíte, že na tom nejste ještě tak špatně), stejně tak i potenciálního adepta na nemocniční postel (a tím jsme vlastně téměř všichni).

Kniha Bude to bolet, doktore se čte v podstatě sama, i přes svůj námět je lehká a zábavná, takže se jí nemusí bát ani ten, kdo upadá do mdlob už jen při pohledu na ordinační dobu svého praktického lékaře.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota)

Design a site like this with WordPress.com
Začít