58. stránka

O psaní

Tohle je Stephen King, jak ho neznáte. Známý spisovatel přichází tentokrát ne s románem, ani povídkovou knihou, ale s počinem, v němž přináší jako na dlani svůj život a také přihodí několik skvělých tipů a rad začínajícím spisovatelům. Že je to divná kombinace? Zkuste se začíst a uvidíte sami, stojí to za to.

Kingovy memoáry O psaní, které vydalo dvorní nakladatelství tohoto spisovatele u nás, nakladatelství Beta, jsem měla tu čest číst už kdysi dávno, ještě v prvním překladu, který tehdy spáchala Iva Pekárková. Možná si na něj vzpomenete, protože se vůbec nepovedl a ona za něj dostala známou Anticenu Skřipec, kterou každý rok vyhlašuje Obec překladatelů. Více si můžete přečíst v článku v němž překladatel Viktor Janiš překlad rozebírá. O pár let později memoáry vyšly znovu, tentokrát je přeložil David Petrů. A právě tento nový překlad se na scénu dostává i letos a já jsem ráda, že jsem si díky němu mohla Kingovo vyprávění konečně užít a pořádně vychutnat.

Stephen King vás nechá nahlédnout pod pokličku svého literárního umění a vezme to pěkně od podlahy, tedy od dětství. Seznámíte se s jeho rodinným zázemím, poznáte příbuzné a zjistíte, že psát zkoušel už jako malý kluk. Psal povídky, vydával časopisy, dokonce měl na svém kontě jeden studentský, v němž hojně využíval prvků satiry na účet svých profesorů. Aby měl něco v záloze, vystudoval na radu matky pedagogiku a stal se učitelem. Sledujete jeho další životní mezníky, jako je manželství, rodičovství, to vše na pozadí lásky největší, psaní. To vše činí s upřímností sobě vlastní, nevyhýbá se sebekritice, přiznává slabosti i boj s démonem alkoholu, stejnou měrou vyznává i lásku a úctu své ženě. Dokonce neváhá a doznává se k tomu, že bývá ve svých knížkách poměrně rozvláčný a „ukecaný“.

V druhé části knihy dává Stephen King rady začínajícím spisovatelům. Ne, není to žádné honění vlastního ega, spisovatel se řídí svým instinktem a zkušenostmi, které se snaží předat dál. A tak se dozvíte, jak zkorigovat příliš hutný text, že je nejlepší se na psaní soustředit tím, že dodržujete své rituály a stanovený režim a že, světe div se, nejlepší slovní zásobu získáte čtením! 🙂

Nejedná se sice o souvislý román,i tak se knížka čte velmi dobře. I když se momentálně nechystám psát román, přesto jsem si dobře míněné rady přečetla s chutí a budu se snažit aplikovat je třeba při psaní recenzí. Stephen King není žádným suchopárným a nudným průvodcem po světě písmenek, právě naopak. Jeho text nepostrádá vtip, velkou devizou jsou i četné příklady, na nichž své poznatky o psaní aplikuje, takže si to umíte snáze představit.

Je jasné, že kniha O psaní by neměla chybět v knihovničce milovníků tohoto kultovního spisovatele, kteří díky ní mohou být svému idolu o kus blíž. A přečíst by si ji měli i ti, kdo se psaní věnují, určitě v textu najdou spoustu cenných rad a nápadů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si můžete titul koupit.

Šepot papíru a inkoustu

Příběh tří žen odehrávající se ve dvou časových obdobích zpracovala Lindsay Harrelová v tomto nádherném románu, který vás zavede do divokého a nespoustaného Cornwallu.

Američanka Sophie se nemůže vzpamatovat ze smrti svého snoubence. Pracuje jako terapeutka a ví, že dokud ona sama nebude v pohodě, nemůže pomáhat druhým. Odjíždí do Cornwallu, země svého oblíbeného spisovatele, aby načerpala síly a energii jít dál. Snad díky náhodě, či řízením osudu, se Sophie ubytuje u Ginny, která vlastní malé rodinné knihkupectví. Ginny nečekaně opustil manžel, který potřeboval „oddechový čas“ a nechal ji bez finančních prostředků pouze s neprosperujícím obchodem. Pro obě ženy má společné setkání fatální důsledky. Nejenže si skvěle rozumí a společnými silami dávají obchod pomalu a jistě dohromady, najdou také tajemný deník, který si před sto padesáti lety psala jistá Emily…

Tak tohle byl jeden z nejhezčích romantických příběhů. Podmanil si mě nejen prostředím, kde se odehrával, protože Cornwall je mou oblíbenou knižní destinací, ale také samotným dějem. Zatímco Sophie byla stoprocentní knihomol s nosem neustále zabořeným v knize, Ginny se nejlépe cítila v kuchyni a s rukama v těstě. Uznejte sami, že knížky a pečení jde naprosto skvěle dohromady, nejen v literárním, ale i ve skutečném světě. V případě této knížky to byla trefa přímo do černého. Když si připočtete ještě historickou linii s Emily, máte před sebou čtivý příběh přesně pro milovníky výše uvedeného.

Linie ze současnosti, v níž prim hraje Sophie a Ginny, je hlavně o klasických mezilidských vztazích. Obě ženy řeší problémy s muži, a protože se jedná o romantickou záležitost, je jasné, že se kolem nich nějací točit budou. Zároveň se autorka dotýká tématiky domácího násilí a jeho dopadu na psychiku oběti.

Historická linie se také povedla, a můžu říct, že by si zasloužila svou vlastní samostatnou knihu, natolik je příběh Emily zajímavý. Ocitáme se v 19. století, v době, kdy ženy pocházející z chudých poměrů neměly možnost žít vlastní svobodný život, natož se provdat za někoho z vyšší společenské vrstvy. Emily je postavou, kterou si oblíbíte asi nejvíc, alespoň mně se to stalo. Připomínala mi to nejlepší z postav románů Jane Austenové a sester Brontëových, byla ztělesněním neuvěřitelné vůle, odvahy a odhodlání.

Je fakt, že jistou podstatnou věc jsem uhodla téměř hned, ale to vůbec nevadilo, Sophii, Ginny a Emily, stejně jako nádherný, divoký Cornwall jsem si užívala. Ve finále se mi dostalo přesně to, co jsem čekala, poklidný příběh s jemnou romantikou. Jen ke konci se autorka nechala až příliš unést svou láskou k Bohu a snad až příliš intenzivně ji promítla do závěru knihy.

Určitě po knize sáhněte, milujete-li písmenka, něco dobrého na zub a necháváte se rádi unášet na vlnách romantických příběhů, které jsou sladké právě tak akorát, aby vás ty zuby nebolely. :).

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete koupit.

Pastva pro oči

Seznamte se s Lillian Prescottovou. Je to sice fiktivní postava, ale její osudy se hravě vyrovnají těm skutečným. Životní příběh talentované fotografky je zasazen do jednoho z nejzajímavějších a nejbouřlivějších období amerických dějin, do padesátých až sedmdesátých let minulého století.

Lillian pochází z poměrně konzervativní rodiny. I přes protesty rodičů si prosadila svou a odjela do New Yorku studovat fotografii. Poměrně záhy otěhotní a stává se černou ovcí rodiny i společnosti, která svobodným matkám nepřeje. Lillian nemá peníze, pouze svůj talent a dceru, která je vedle fotografování středobodem jejího světa. Touha po úspěchu žene Lillian vpřed i za cenu finanční nejistoty nebo ztráty společenské prestiže. Jejím útočištěm je temná komora, cíl výstava fotografií. Jaká byla Lillian jako žena, dcera, matka, kamarádka i umělkyně? Myla Goldbergová nechává hovořit snímky, které Lillian během svého krátkého života nafotila. Promlouvají hlasem lidí, jenž měli s umělkyní něco společného a zanechali otisk v jejím životě.

Nakladatelství Odeon je známo nekonvenčními tituly, které nejsou mainstreamové, neprovází je mediální masáž a reklama na každém rohu, přesto mají čtenářům co říct. Patří sem i Pastva pro oči americké spisovatelky Myly Goldbergové. Zaujme nejen námětem, ale především formou zpracování. Autorka si totiž zvolila neotřelý způsob vyprávění. K výstavě fotografií Lillian Prescottové je vytvořen katalog s popisky, a právě z nich umělkyni poznáváme. Jak ji vnímá kamarádka ze studií? Její sousedka, nejlepší přítelkyně, partner a dcera?

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Psí hrdinové

Když se řekne pes záchranář, spoustě lidí se asi vybaví dobrácký bernardýn se soudkem rumu na krku. Zachránit někoho však může každý pes, a je jedno, jaký druh záchrany máme na mysli, zda se jedná o záchranu duše nebo těla. Laura Greaves napsala naprosto úžasnou knížku, v níž najdete šestnáct příběhů. V každém hraje hlavní roli pes, který nějakým způsobem prokázal odvahu, čest i oddanost při záchraně lidských životů. Nejsou to psi speciálně cvičení pro pomoc, ale úplně „obyčejní hafani“, jenž se nepyšní vznešeným rodokmenem a většinou pocházejí z útulků.

Šestnáct příběhů, šestnáct nezapomenutelných psů. Budete se dojímat nad filipínskou fenkou Kabang, která i za cenu vlastního zmrzačení zachránila dvě malé dívenky, když se pokoušely přejít rušnou silnici? Zaujme vás Clove, fena pitbula, jež se stala opěrným bodem PJ bojujícího s drogovou závislostí? A co teprve Rhianna, jíž se podařilo uchránit svou novou paničku před zloději? Každý příběh je jedinečný a stojí za pozornost. V rukou máte fascinující sondu do životů psů a jejich páníčků. Většinou to mezi nimi byla láska doslova na první pohled a vůbec nezáleželo na tom, že pes je z útulku.

Tyto autentické příběhy nejsou podány jako klasický román či povídka. Autorka používá popisný styl, takže čtení vyvolává pocit, jako byste sledovali dokument v televizi. Kromě toho, že se před vámi odvíjí konkrétní příběh psa, dává Laura Greaves důraz i na vedlejší aspekty. Čtenáře seznamuje s prostředím a okolnostmi, které ve finále vedly k neobyčejným psím skutkům. Dává také prostor lidem a sama je spíše pozorovatelem a pečlivým dokumentaristou zaznamenávajícím každý důležitý detail.

Psí hrdinové vyvracejí mýtus, že bojové plemeno musí nutně být agresivní a že pes z útulku je nezvladatelný a nepřizpůsobivý. Ať už knížku přečtete na jeden zátah, protože od psích hrdinů se jen těžko odchází, nebo si příběhy budete dávkovat, přesvědčíte se o tom sami.

Publikace primárně zaujme milovníky psů, to je jasné. Ale vedle nešlápnou ani čtenáři, kteří jsou jen zvědaví na to, jak mohou psi vlastně zachraňovat lidské životy. Myslím, že překvapeny budou obě skupiny, a to jen v dobrém.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku můžete koupit na eshopu.

Devatenáct dopisů

Milujete romantické knihy, v nichž hlavní hrdinové prožívají lásku až za hrob? Přečetli jste už všechno od Nicholase Sparkse a nevíte, co dál? V tom případě nesmíte vynechat australskou spisovatelku Jodi Perryovou a její novinku Devatenáct dopisů. Můžete vzít jed na to, že cukrová vata a lízátko z pouti jsou co se sladkosti týče proti tomuto románu jen slabý odvar. Ale přiznejme si, nepotřebujeme si někdy udělat život trochu sladší? Ale nekazte si zbytečně zuby cukrem, zkuste se začíst do této ryzí romantiky.

ro Jemmu a Braxtona je číslo devatenáct přímo osudové. 19. ledna se poznali, to jim bylo šest a sedm a po devatenácti letech se vzali. Teď mají devatenáctý den po svatbě, ale tentokrát to bohužel štěstí nepřináší. Jemma na cestě do práce havaruje a dostává se do kómatu. Po probuzení zjišťuje, že si vůbec nic ze svého předchozího života nepamatuje. Braxton je pro ni naprosto cizí muž, stejně tak si nevybavuje ani vlastní rodiče. Zmizely vzpomínky na dětství, mládí, i na velkou lásku s vyústěním v podobě svatebního dne. Braxton se rozhodne, že se svou ženu pokusí přivést zpátky. Začal jí psát dopisy, v nichž popisoval zásadní a klíčové okamžiky jejich životů. Devatenáct dopisů se stává cestou, po níž by se Jemma měla pomalými krůčky vrátit zpátky. Podaří se to?

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Zpovědi trosky po čtyřicítce

.Už vám bylo čtyřicet? Máte manžela, děti, krásný dům? Že ne? Vždyť to nevadí. Kde je řečeno, že tohle všechno musíte spolu se čtyřmi křížky na hřbetě vlastnit? Nell je přesně ten případ. Po rozchodu se snoubencem se vrátila ze Států zpatky do Anglie a snaží se dát do pořádku pochroumaný život. Najít si pořádnou práci a vlastní byt, a kdyby se našel i nějaký nezadaný muž, bylo by to úplně nejlepší. Ale Nell to štěstí nemá. Po návratu se ve všem plácá. Našla si bydlení, ale její domácí je ekoterorista. Pracuje, pokud to tak může říct – píše nekrology. A její osobní život? Ten se až příliš vzdaluje od těch, které vedou její přátelé, jimž většinu času zabírá rodina a děti. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Nell díky jednomu nekrologu získá novou kamarádku, a vůbec nevadí, že už překročila osmdesátku. Navíc se snaží na všem vidět pozitivní věci a své pocity zpracovává ve formě podcastů, jejichž popularita raketově stoupá. Během jednoho roku se život Nell obrátí vzhůru nohama. Bude to fajn, nebo na ni čeká doslova kalamita? Začtěte se a uvidíte sami, za mě to stojí za to.

Alexandra Potter potvrzuje pravidlo, že stárne spolu s hrdinkami svých knih. Ona sama jen nedávno oslavila padesátku, jejím hrdinkám do ní už mnoho nezbývá. Z rozjívených ztřeštěných dvacítek a třicítek se staly čtyřicátnice, které řeší problémy adekvátní jejich věku. A tady autorka trefila hřebíček na hlavičku, protože nakousla vcelku aktuální téma, o kterém se moc nemluví, a když už, příliš lichotivé to není. Na příkladu Nell poukázala na to, že svobodná čtyřicítka není nic špatného. Některá žena se vázat nechce, jiná nemá štěstí. Nemusí však kvůli tomu nutně vybočovat z kolejí, které ženám vymezila společnost. Pokud znáte Bridget Jonesovou, tak víte, že si její Mark Darcy vzal a měli spolu děti /ty si mimochodem pořídila až po čtyřicítce/. Co by se ale s Bridget stalo, kdyby zůstala svobodná a bezdětná? Byla by úplně stejná jako Nell, která je díky příběhu jakousi mluvčí nezadaných starších žen. Na ní autorka ukazuje, jak se tyto ženy cítí ve společnosti svých vdaných kamarádek a jejich dětí. Že i mezi nejlepšími kamarádkami může vzniknout propast jen díky tomu, že každá z nich stojí na jiné straně barikády.

Když jsem se do knížky začetla, měla jsem trochu strach, že to bude psáno jako motivační literatura, mé obavy byly naštěstí liché. Alexandra Potter si drží svůj osvědčený styl lehkého psaní s dávkou typického humoru a ztřeštěnosti a taky nezbytné romantiky. Nell je mi věkově blízká, a i když můj život se od jejího liší, stejně jsem se s ní dokázala občas ztotožnit a pochopit ji.

Román Zpovědi trosky po čtyřicítce má vtipný název a přesto hraje na trošku vážnější notu, čímž nutí k zamyšlení. Autorka zvolila pro vyprávění ich-formu, promlouvá k nám přímo Nell. Děj se odehrává během jednoho kalendářního roku a najdeme v něm jak humorné okamžiky, tak i ty dramatičtější. Nechybí ani kapka klišé, to přece k romantice patří. No schválně, co mám na mysli? Jasně že chlapy!
Každá kapitola končí tím, že Nell shrne pozitivní věci a události, které se jí staly. To byl perfektní myšlenka, něco takového by člověk měl dělat automaticky.

Pokud vám už čtyřicítka na dveře klepla a vy jste ji museli pustit dál, určitě vám bude příběh Nell sympatický. Možná je odrazem zrovna toho vašeho a může vás inspirovat. A třeba jen chcete vědět, jak to s Nell dopadne. Tak či tak, Alexandra Potter opět dokázala, že umí stvořit román pro ženy, který nenudí, ale baví.

Díky Megaknihy.cz jsem měla možnost nahlédnout do života Nell i já, děkuju. Pokud vás knížka zaujala, mrkněte na eshop, kde je k mání.

Malé ženy

Jo, Meg, Amy a Beth. Kdo by neznal Malé ženy, které letos vycházejí už poněkolikáté v kompletním vydání a do dnešní hektické a instantní doby vnáší roztomilý půvab starých časů.

Děj románu nás zavádí do doby, kdy se Amerika ocitla v občanské válce Severu proti Jihu. Děvčata Marshova momentálně žijí pouze s matkou, otec je ve válce. Dívky mají své sny a touhy, jejich maminka se je snaží vést správným směrem a krotit jejich vášně v souladu s tehdejšími společenskými konvencemi a morálkou, zároveň jim vytváří zázemí plné lásky a rodinné pospolitosti. Do popředí vystupuje nebojácná, trochu chlapecká Jo, jíž zdatně sekunduje mírná Meg, citlivá Beth a trochu rozmazlená Amy. Společně si prošlapávají cestičku životem. V první části je podrobně popsán jeden rok, který prožívají bez milovaného tatínka. Učí se pokoře a odvaze, navazují přátelství s chlapcem ze sousedstvím, v němž získají nejen kamaráda, ale téměř bratra, kterého nikdy neměly. Než se jim otec vrátí domů, musí se samy poprat s okolním světem. Marshovi nejsou příliš majetní, co se týče financí, jejich největším bohatstvím je vzájemná láska a úcta.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Liška Šiška u doktora

Znáte lišku Šišku? Liška Šiška je plyšová hračka malé Adélky. Už jste s ní mohli zažít dobrodružství ve školce, teď s ní nakouknete do ordinace dětské lékařky. Co zažije liška Šiška, když ji holčička zapomene v čekárně?

S liškou Šiškou jsme se i se synem setkali poprvé a můžu říct, že to dopadlo na výbornou. Tato půvabná publikace z pera Ivy Geckové se u nás teď čte každý den. A když se nečte, povídáme si příběh podle obrázků, protože ty hrají vedle textu zásadní roli. Ilustrace, které namalovala Bára Buchalová, jsou úžasné. Veselé a výrazné, srší z nich humor a dětská ztřeštěnost, upoutají tak na první pohled. Nejvíc se nám líbila paní doktorka a její panenka a taky mýval a policejní pes.

Text je srozumitelný, není dlouhý, příběh autorka rozepsala do kratších kapitol, a je na čtenářích, jestli si liščino dobrodružství budou dávkovat nebo ho přečtou hned. U nás byla Liška Šiška u doktora hodně úspěšná, protože syn má z lékařů hrůzu. Líbilo se mu, co liška a její zvířecí kamarádi zažili, zaujal ho bonbonkový sirup i mastička (kde já to mám teď shánět? :-)) a pobavil ho mýval, kterému selhaly brzdy na autě, takže vjel do přímo do čekárny.

Knížka je vhodná jak k předčítání, tak i k samostatnému čtení malých čtenářů, kteří už umí písmenka. Na obrázcích se dá příběh převyprávět menším dítkům, jež ještě neudrží pozornost u delšího předčítání.

Liška Šiška je fajn, doufám, že ji zase čeká další nevšední dobrodružství.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Kokoškovi na cestách

Seznamte se s Kokoškovými. Tatínek je novinář, velký dobrodruh a milovník cestování. Má ženu, syna a další dítko čeká ve vajíčku na vylíhnutí. Kokoškovi jsou totiž drůbež. Taťka kohout, mamka slípka, malý Jonáš kohoutek, no a ve vajíčku se schovává malá slepičí holčička Emička.

Tatínek Kokoška pracuje jako novinář v redakci Slepičích listů. Šéfkrocan ho vždycky vyšle na nějakou dobrodružnou cestu, protože čtenáři jsou netrpěliví a pořád chtějí zajímavé reportáže. Kokoškovi cestují všichni a zažívají spoustu nevšedních dobrodružství. Třeba na Ostrově devíti palem jde o život Emičce, která se ještě ani nestačila vyklubat z vajíčka! Ve Velkém kaňonu v Americe se Kokoškovi zúčastnili největších závodů na světě, dostali se na Antarktidu, do Himalájí, Amazonie, dokonce i do Austrálie se podívali. Odevšad tatínek Kokoška pilně psal články pro Slepičí listy. Co všechno vlastně tahle zajímavá a slepičí rodinka na cestách prožila, se dočtete právě v této knížce nazvané Kokoškovi na cestách.

Publikaci napsal známý dramaturg a spisovatel, kterého budou znát zejména rodiče a prarodiče malých čtenářů, Jiří Chalupa. Proslavil se scénáři k mnoha známým pohádkám i dětským pořadům, jeden z nich i uváděl (Studio Kamarád). Pro děti napsal již celou řadu knížek, Kokoškovi na cestách jsou zatím poslední. Znát můžete také stejnojmenný večerníček. My jsme ho sice neviděli, ale to vůbec nevadí, i s knížkou jsme měli o zábavu postaráno.

Předčítala jsem ji synovi, kterého v jeho věku baví zatím víc obrázky, ale text vnímal také. Ocenila jsem vtip a humor, který se objevuje na téměř každé stránce, čtení je zábavné. Je vidět, že Jiří Chalupa dětem rozumí, protože se obrací přímo k nim, čímž udržuje jejich pozornost a zájem.

Historky Kokoškových jsou opravdu ztřeštěné a veselé. Kromě toho se v ději objevují i další zajímavé postavy jako je drozdice Adéla, vášnivá čtenářka Slepičích listů, nebo šéfkrocan, který nadšeně plánuje cesty Kokoškových.

Publikace je plná obrázků, výrazných a hodně barevných, namalovala je Jitka Petrová, a myslím, že jsou vydařené, upoutají hned při listování titulem. Každá kapitola začíná tím, že drozdice Adéla čte aktuální číslo Slepičích listů. Jak vypadají? Dozvíte se, když mrknete na vnitřní stranu obálky. 🙂

Vtipná a veselá četba pro děti, to jsou Kokoškovi na cestách. Doporučuji čtenářům malým i velkým, kteří rádi cestují a mají rádi dobrodružství.

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, kde si knihu můžete koupit.

Sedm dopisů z lásky

Sinéad Moriarty svým románem Dobrá matka způsobila, že se mnoho čtenářek (a snad i čtenářů) utápělo v slzách a dojímalo nad srdceryvným příběhem, v němž matka přichází vinou těžké nemoci o dceru. Výjimkou nebude ani čerstvá novinka Sedm dopisů z lásky.

Sarah je zcela spokojená se svou rolí matky a manželky, která ji beze zbytku naplňuje. Žije jen pro svou rodinu a nemá potřebu stýkat se s jinými lidmi. Těší na přírůstek do rodiny, po několika potratech by měl na svět přijít vytoužený syn. Když jednoho dne nečekaně zkolabuje po velkých bolestech hlavy a upadne do kómatu, je všechno úplně jinak. Manžel Adam je v šoku, sedmiletá dcerka Izzie ztratila pocit jistoty a bezpečí. Rodinu se snaží držet pohromadě Mia, Sářina sestra, která je její přesný opak a sama má svých problémů dost. Když dojde k situaci, jež příbuzné spíše rozdělí než stmelí, vypadá to, že se rodinná pouta navždy zpřetrhají. Dokáží najít způsob, jak znovu fungovat a žít?

Sinéad Moriarty opět dokazuje, že silná rodinná dramata jsou její devizou. I v tomto románu se zaměřuje na pouto mezi rodičem a dítětem a rozehrává silný, emocemi nabitý příběh. Zaměřuje se na pocity malé sedmileté dívenky, jíž se ze dne na den zhroutí sen. Vžívá se do její křehké dušičky a s pochopením líčí škálu pocitů, kterými malá Izzie trpí. Stejně jako v Dobré matce, ani tady nezapomíná na vedlejší postavy.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz