23. stránka

Jeho a její

Alice Feeney přichází s dalším psychothrillerem, který vám nedá spát. Po mrazivém počinu Kámen, nůžky, papír vydává nakladatelství Cosmopolis její nový román nazvaný prostě a jednoduše Jeho a její.

Anna Andrewsová pracuje v britské televizi jako moderátorka zpráv. Tuto práci získala jako záskok za mateřskou, původně byla reportérkou, jenže teď se původní hlasatelka vrací. Aby si Anna novou pozici udržela, hodlá pro to udělat vše, bude-li třeba. A ono bude, věřte mi. Když v její rodné vesnici dojde k vraždě – obětí je spolužačka z mládí a vyšetřování vede Annin exmanžel Jack – vycítí příležitost, kterou je třeba chytit za pačesy. Kráčí těsně ve stopách policie a snaží se zjistit, kdo je vrah. Navíc skrývá tajemství, stejně jako její bývalý manžel a policista v jedné osobě. A nejsou jediní, tajemství a podivných náhod vedoucích k dalším vraždám je čím dál víc. Vypadá to, že malebnou anglickou vesničku opanoval sériový vrah. Má to co do činění s minulostí Anny a Jacka?

Wauu! Alice Feeney mě vždycky dostane a věřím, že stejně opanuje i vás. Je mistrem ve hře na kočku a myš. Její romány jsou vystavěny na stejných základech, promlouvají k vám dvě postavy a pak ještě neurčitý hlas z povzdálí, u něhož si nejste jistí, kdo to může být. Koncept autorka využila i v počinu Jeho a její a nechává spolu s třetím aktérem střídavě promlouvat Annu a Jacka. Každý má svůj pohled na věc, svou pravdu a jen těžko uvěříte jen jednomu. Nebo nikomu? Anna a Jack totiž nejsou důvěryhodné postavy, mají problémy sami se sebou, holdují alkoholu a neřestem, skrývají tajemství a pocity viny.

Leitmotivem příběhu je minulost. Taková, která na vás vyskočí a vždycky vás dožene, když to nejméně čekáte. V tomto případě je výše zmíněná hra na kočku a myš vybroušená a vypracovaná do detailu. Nejprve jsem si myslela, že vím, pak že nevím, pak jsem si byla jistá, že jsem opět na všechno přišla, ale ve finále to všechno bylo nakonec úplně jinak. Autorka si záměrně pohrává s postavami a jejich skutky, díky drobným detailům v ději dostává čtenáře tam, kam chce ona, aby je dokonale zmátla a naservírovala velkolepý a šokující závěr. Takhle si představuji správný psychothriller a díky spisovatelskému umu Alice Feeney jsem ho i tentokrát dostala.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Láska ve špičce italské boty

Hledáte prázdninovou destinaci? Lehké čtení k vodě? Jste milovníky Itálie a potřebujete svou pravidelnou dávku slunce, těstovin a jižanského temperamentu? Je tady Láska ve špičce italské boty, ideální adept pro všechny, kteří si chtějí užít pohodový příběh plný lásky, emocí a úžasné Kalábrie, která vás okouzlí na první pohled, respektive začtení.

Autorkou a zároveň stěžejní postavou knihy je rozhlasová redaktorka Blanka Malá, pro niž je Itálie odjakživa oblíbenou a vysněnou destinací. Lásku k ní netají, nechala si malou mapku Itálie vytetovat na ruku, a to jen tak někdo neudělá! :). Po třetím nevydařeném manželství se rozhodla strávit dovolenou v Kalábrii a pomalu vydýchat neúspěchy a připravit se na novou životní etapu. Když v místním malém kostelíku napíše jedno konkrétní přání na papír, netuší, co všechno se stane a jak se od základu změní její život.

Tohle příjemné povídání plné vřelých citů k temperamentní zemi mě natolik pohltilo, že jsem ho přečetla za jeden den. Blanka Malá nejenže skvěle vypadá, ona i skvěle píše. Umí zaujmout na první dobrou, do Itálie se díky jejímu nadšení zamilujete i vy. Lákavé popisy krajiny, chutných jídel i podmanivá atmosféra horké jihoitalské Kalábrie přispívají k touze navštívit tento region a strávit tam dovolenou.

V knize vás autorka provede důležitými okamžiky svého života, od dětství v milující rodině po bohužel nevydařené partnerské vztahy, z nichž vzešly tři úžasné děti. Dvě z nich žijí vlastní životy, poslední, dcera Anna, čerstvě na prahu puberty, bydlí s matkou a není zrovna nakloněná Blančinu životnímu restartu. Ano, dočkáme se i milostné linie, na první pohled banální a tuctové, jakých se během letních dovolených odehrají desítky, ale počkejte si, ta Blančina vás velmi mile překvapí a stane se silným leitmotivem knížky.

Blanka Malá je úžasná vypravěčka, máte pocit, že je to vaše kamarádka, s níž probíráte život u kávy a dortíku. Ve svém povídání je upřímná, nevyhýbá se ani svému soukromí. Vše líčí s otevřeností, nebojí se nakousnout citlivá témata jako je stárnutí, vztahové problémy, trápení s dětmi nebo věkový rozdíl mezi partnery.

Láska ve špičce italské boty je ideálním čtením na léto, ale sáhnout po ní můžete vlastně kdykoli. Třeba četba této knížky pomůže nejistým lidem, aby se konečně rozhodli a nebáli se změnit směr životní cesty.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

U severní zdi

Tak jako vychází spousta knížek s tématikou druhé světové války, rozšířila se i nabídka tuzemského knižního trhu o tituly, jež mapují nedávnou historii naší země. Střípek do pomyslné mozaiky těchto příběhů přidává i Petra Klabouchová s románem nazvaným U severní zdi.

Seznamte se, tohle je Muž s dírou v srdci, jenž kdysi dávno přišel o matku, když se s ním pokusila překročit hranice. Jizva, která mu zůstala, se nikdy nezacelila, jen touha po pomstě těm, jenž mu způsobili doživotní trauma, zůstala. Spravedlnosti se nikdy nedočkal, proto ji teď, když už má život téměř za sebou, bere do vlastních rukou. Vše začíná a končí v kdysi zakázané, dnes téměř zapomenuté části hřbitova v pražských Ďáblicích, kde jsou pohřbena tělíčka dětských obětí komunistického režimu.

Muž s dírou v srdci nás provází jednou částí knihy, té druhé dominuje Ošetřovatelka umírajících, která se stará o pacienty, kterým na tomto světě už příliš času nezbývá. Doopatrovala takto svou vlastní matku a teď je v popředí nová klientka, kolem níž se dějí nevysvětlitelné, až mysteriózní věci, nad nimiž zůstává rozum stát. Obě linie se v příběhu proplétají a jsou spolu úzce spjaty až do závěrečného vyústění.

Není snadné číst nejnovější počin talentované vypravěčky příběhů Petry Klabouchové. Je těžké nořit se do příběhů lidí, kteří se stali politicky nepohodlnými a byli vězněni. Je těžké číst o dětech, narozených za mřížemi, na nichž si zfanatizovaní bachaři, opilí mocí, zchlazovali žáhu tím nejhorším možným způsobem. Některé popisy jsou natolik sugestivní, že vám nebudou příjemné, přesto zatněte zuby, osušte slzy a vydržte už jen proto, že díky tomuto příběhu vyplouvají hrůzy padesátých let na povrch a děti nezůstanou neviditelnými dušičkami, na které se zapomnělo.

Ať už s činy Muže s dírou v srdci budete souhlasit, či ne, román U severní zdi ve vás zanechá hlubokou stopu, to se vsadím. Je připomínkou nelidského jednání komunistických pohůnků, jimž síla a moc zatemnila mozek. Během čtení vás budou provázet nejrůznější pocity, možná občas knihu i odložíte s myšlenkou, že nemůžete pokračovat dál. Můžete, věřte mi, to, už kvůli těm, jejichž těla jsou pohřbená v hromadných hrobech ďáblického hřbitova. Jejich životy byly zničeny zbytečně, proto bychom si to měli pamatovat a nezapomínat. A já skládám hold Petře Klabouchové, že dokázala hrůzu a smutné osudy žen a dětí přetavit v silný a syrový, hutný příběh, který zcela určitě kvůli tématu nebylo snadné napsat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Vítězové

Od osudových události, které zasáhly celý Medvědín, uplynuly dva roky. Neustálé napětí mezi Medvědínem a sousedním Hedem však trvá a grády mu přidá i přírodní živel, který se nezastaví před ničím. Vichřice totiž zničila hedský stadion a sportovci teď musí jezdit do Medvědína, což se nelíbí nikomu. A zase se rozdmýchávají staré spory, které měly navždy spát. Budou města mezi sebou bojovat pořád? Budou z jednoho z nich Vítězové?

Fredrik Backman se tentokráte opravdu rozepsal. Protože mezi jednotlivými díly je odstup nejen v příběhu, ale i ve vydávání, na počátku čtenářům nenásilně zopakuje zásadní momenty z předchozích knih. V ději přibyde i několik nových postav, které výrazně ovlivní životy hlavních hrdinů.

Domů se načas vrací Maya, toho času studentka hudby. Vzdálenost i nové zájmy ji pomalu, ale jistě odcizují s nejlepší kamarádkou Anou. Také Amat se vrátil ze zámoří. Dařilo se mu, nebo na něj štěstí čeká blíž, než si myslí? Mayini rodiče se plácají nejen v manželství, ale také v práci – nezdá se, že by jim společné zaměstnání prospívalo. Peter už sice není ve vedení klubu, ale hokej mu pořád nedá spát. No, můžeme říct, že ani závěrečný díl medvědínské trilogie nebude jednoduché a odpočinkové čtení. Připravte se na pořádnou nálož emocí, takovou, co vám dá pořádnou herdu do žeber, až nebudete moci dýchat, to totiž Fredrik Backman umí.

I tentokrát autor zůstává u svého typického způsobu vyprávění. Opět k vám promlouvají medvědínští jako jeden celek, přestože idylické vztahy mezi všemi nepanují. A stejně jako v předchozích částech vám tento jednolitý hlas tak trochu ukazuje směr, jakým se příběh ubírá a co na postavy čeká. Nemusíte se bát vyzrazení, toto napovídání a „postrkování“ probíhá v náznacích. Občas máte pocit, že už víte, co se komu stane, ale Backman to provádí tak geniálně, že jste vždycky vedle. 🙂

Nechtělo se mi z Medvědína odcházet, natolik jsem si lesnatý region plný svérázných lidí zamilovala. Fredrik Backman umí proniknout do bolavých duší svých postav tak, že jste v tom všem s nimi. Jejich osudy nejsou lehké, mnohdy prožívají těžké chvíle a jen těžko se dokážou vymanit z područí melancholie, smutku a sebelítosti, když to však dokážou, kráčejí životem s hrdostí a vztyčenou hlavou a jejich houževnatost je vede dál.

Vítězové jsou důstojným a do detailu propracovaným vyústěním trilogie o lidech, kteří mají v srdci nejvíc místa pro hokej, jemuž jsou schopní obětovat téměř vše. Každý zápas se však vyhrát nedá a vítězem je mnohdy i ten, který navenek prohrál, ale uvnitř dokázal překonat nejtěžší překážky. Do Medvědína už asi nezavítáme, leda bychom si čtení podmanivé série zopakovali, těšit se však můžeme i z dalších knížek švédského autora. A kdo ví, třeba pro nás chystá i něco nového.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Čokoládové nebe

Vzpomínáte si ještě na hrdinky počinu Carole Matthewsové nazvaného Čokoládový klub? Pokud ano a jste zvědaví, co dalšího prožily čtyři dámy, jež spojuje nejen přátelství, ale především láska k čokoládě, Čokoládové nebe je tady právě pro vás. Neměli jste dosud čest? Nevadí, román je napsán tak, že se dá číst i samostatně, autorka vám důležité souvislosti nastíní.

Postavou, stojící v popředí příběhu je čokoholička Lucy. Po rozchodu s nevěrníkem Marcusem se začala sbližovat se svým šéfem Aidenem. Ale než mohlo dojít k tomu nej nej nej sblížení, Aiden musel odjet do Austrálie a přestal se najednou ozývat. Když se mu náhodou dovolala, telefon zvedla cizí žena. Autumn pokračuje v práci s drogově závislou mládeží a také ona proživá svou lovestory, jen netuší, jak jejího přítele přijmou snobští rodiče. Nadia bydlí s Chantal a obě řeší manželské problémy- Nadia existenční a Chantal, jak jinak, vztahové. Blíží se Vánoce a můžeme si být jistí, že po svátcích na milovnice čokolády čeká bouřlivé období.

Carole Matthewsová pokračuje v zavedeném schématu, takže pokud jste Čokoládový klub četli, budete vědět, co čekat. Ano, Lucy je pořád ztřeštěná a naivní, i tady se konzumují kvanta čokolády a v textu stále figuruje nadužívané slůvko „ňam“. Stejně jako v prvním díle na čtyři čokoholičky čeká několik bláznivých situací. Ale nebojte se, celý příběh není jen humorně laděný, najde se v něm i několik vážnějších témat, která zahýbou dějem.

Čokoládové nebe je příjemným, nenáročným letím čtením, které potěší milovníky romantiky s nádechem humoru. Milostné i rodinné vztahy, to vše vám Carole Matthewsová servíruje s pochopením pro své někdy bláznivé hrdinky a s lehkým pobavením, to vše s pořádnou porcí dobré čokolády.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Černočerná tma

Třetího vydání se dočkala povídková sbírka Stephena Kinga Černočerná tma. Soubor obsahuje čtyři povídky, hutné a pekelně napínavé. Hned první, nazvaná 1922 nás zavede na typickou americkou farmu, kde žijí manželé s patnáctiletým synem. Text je koncipován jako výpověď farmáře, který spáchal těžký zločin jen proto, aby mohl i nadále farmařit. Zrovna tato úvodní povídka je poměrně drsná, co se týče popisů, ty jsou poměrně barvité a podněcující čtenářovu fantazii, a to opravdu hodně. Nebojte, následující kousky sice drsné jsou, ale spíše se zaměřují na psychologickou stránku, King umí nastolit atmosféru tísně a dokonale se vžít do pocitů svých postav. V druhé povídce Velký řidič to ukáže na postavě spisovatelky detektivek, která žije sama s kočkou. Své teoretické znalosti, jež doposud uplatnila pouze v knížkách, teď prakticky využije poté, co byla znásilněna. S pochopením pro traumatizovanou ženu a s úžasem, čeho všeho je takový člověk schopen, sledujeme přerod z nenápadné ženy v bohyni pomsty. I tady King své čtenáře zaujme sugestivními popisy.

Třetí příběh nese název Prodlužování času. Poznáváme smrtelně nemocného Skeetera, který uzavře neobyčejnou smlouvu s podivným obchodníkem, aby získal, co potřebuje, stačí prozradit prodejci jedno konkrétní jméno. Tady mi některé indicie připomněly Kingovy počiny Nezbytné věci a Zhubni. Je váš osud předurčen, nebo je to souhra různých okolností? Nebo ho snad může někdo přímo ovlivnit? Čtvrý příběh s názvem Dobré manželství poukazuje na to, že ani po letech nemusíme své nejbližší znát natolik dobře, jak si myslíme, jak se přesvědčí Darcy, která jednoho krásného dne objeví v garáži zajímavou krabici…

Povídky se opravdu povedly, co se rozsahu i námětu týče. Tentokrát nebylo třeba žádného škrtání, v textu nic nedrhne, nemáte pocit, že by autor příběhy zbytečně natahoval. Motivem povídek je pomsta v různé podobě. Můžeme ji vždy akceptovat?

Některé scény jsou hodně působivé, vyvolávají mrazení i plno otázek. King je všímavým pozorovatelem svých hrdinů, dokáže z nich „vyždímat“ maximum emocí a nechá je provádět takové věci, že se někdy nestačíte divit, i když už dávno víte, že autorova fantazie je bez hranic. Dvě povídky mají mysteriózní nádech, všechny čtyři jsou bezesporu důkazem toho, že King umí napsat kratší prózu možná ještě lépe než své nejobsáhlejší romány. A doporučuji nevynechat doslov, který opravdu stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Koloušek

Mladá herečka Lucie konečně zakotvila ve vztahu, stabilizovala svůj život a připravuje se na svatbu, její milovaný Kája ji totiž požádal o ruku! Idylka, souhlasíte? Lucie je šťastná, dokud se jí na plovárně nestane nehoda. Náraz do hlavy změní její myšlení – opravdu je připravená na tak vážný krok, jakým svatba bezesporu je? Co když definitivně přijde o svobodu, o pocit nezávislosti? Je jen nerozhodná, nebo sobecká? Karel je trpělivý a milující člověk, ale taky má své hranice. Lucie se musí rozhodnout a než ke konečnému názoru dospěje, stane se jí hromada ztřeštěných situací. Jakou roli v nich hraje koloušek? Nebo snad Koloušek?

Zatím třetí kniha z velmi volně provázané trilogie o mladé herečce Lucii a jejím osobním i profesním životě se dá číst samostatně, pokud jste s předchozími počiny Jak přežít svého muže a Coura ještě neměli tu čest. A pokud jste je již v rukou měli a Luciin příběh znáte, bude Koloušek dalším zářezem do sbírky někdy neuvěřitelných příhod mladé herečky a maminky malé holčičky Kiki, která jí dává občas pekelně zabrat.

Jana Bernášková píše velmi svérázným způsobem, který však nemusí oslovit všechny čtenáře. Je přímá, pro silnější slůvko nejde daleko, nebojí se naťukávat lechtivá témata, to vše zaobalí do „holčičího“ kabátku – víno, kamarádky, pokec. Ale přesto se v poslední části nevyhýbá ani vážnějším zamyšlením nad životem a dojímavým scénám, které vám život občas servíruje, ať už s radostí, či krutostí sobě vlastní.

Hlavní hrdinka Lucie působí vedle své ztřeštěnosti občas i naivně, přesto si troufám tvrdit, že se v ní občas každá čtenářka aspoň trochu najde, zejména maminky malých dětí. Věčný koloběh školka – rýma – domov se totiž nevyhýbá ani herečkám a Lucii často zkomplikuje profesní život.

Autorka si určitě nehraje na spisovatelku intelektuálních románů, její knížky cílí přesně tam, kam plánovala – na čtenářky hledající odpočinek od starostí, na milovnice nenáročné četby ze života. Pro mě jsou knížky Jany Bernáškové, jak se říká, „guilty pleasure“. Pobavím se, odreaguju, vyčistím hlavu. A tak to má být, ať už je vaše „tajné potěšení“ knížka, nebo krabička hříšně drahé čokolády.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, kde si můžete knížku pořídit.

Světlo v okně

Margarete pracuje v rodině nacistického důstojník Hubera jako služka. Píše se rok 1941, Berlín se aktuálně vzpamatovává z náletu, který manželé Huberovi a jejich dcera na rozdíl od Margarete nepřežili. Vydávat se za mrtvou dceru je jedinou šancí, jak začít znovu, Margarete je totiž Židovka. S novou identitou odjíždí do Lipska k tetě, kde bude, jak doufá, v bezpečí. Vše se mění, když ji vypátrá Wilhelm Huber, její „bratr“. Nechce však Margarete prozradit a udat gestapu, naopak ji vyzve, aby s ním odjela do Paříže a dál se za jeho sestru vydávala. Co má za lubem? A Margarete? Nedostane se, jak se říká, z bláta do louže?

V románu Marion Kummerowové se na válku podíváme tentokrát „z druhé strany“ očima Němců, z nichž někteří byli totálně zfanatizovaní a Hitlera brali jako modlu. Jiní, jako Margarete a její teta stáli na druhé straně a zvěrstva nacistů odsuzovali.

Příběh je prvním dílem několikadílné série o Margarete, jejíž další části v zahraničí vyšly a mají poměrně vysoká hodnocení. V úvodním příběhu poznáváme Margarete jako mladou dívku, která musí zapřít sama sebe, aby přežila. Děj nás zavede z Německa do Francie, kde nacisté okupují Paříž.

Autorka píše poutavě, i když občas vyvolává pocit, že je děj tak trochu zrychlený a není čas na postupný vývoj, například u vztahové linie mezi Margarete a Wilhelmem, nebo při setkání hlavní hrdinky s odbojáři. Jelikož je Světlo v okně právě prvním dílem, nechává si rozvíjení dívčina osudu zřejmě do dalších knih a můžeme jen doufat, že se jich dočkáme i v češtině, neboť Margaretin životní příběh, v němž jako stěžejní zápletka figuruje záměna identity, je zajímavý a spletitý.

Román doporučuji zejména romanticky založeným čtenářkám, které i ve válečných kulisách hledají v příbězích především lásku a vztahové propletence. Světlo v okně považuji za „soft válečný příběh, v němž jsou hrůzy války nastíněny zlehka (alespoň zatím) a v popředí stojí především Margarete a její nevšední osud.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku pořídíte na eshopu.

Pobřežní cesta

Někdy vám osud naloží tak, že nevíte, jestli brečet, nebo se tomu hystericky smát. Raynor a Moth jsou manželé, mají dvě děti na studiích a farmu a která je živí. Tedy živila, aktuálně se o ni neúspěšně soudí s kamarádem (teď už bývalým, samozřejmě). O dům definitivně přijdou a do toho se dozví, že Moth je nevyléčitelně nemocný. Bez střechy nad hlavou, práce a peněz se vydávají na cestu dlouhou tisíc kilometrů, která vede podél anglického pobřeží od Somersetu, přes Devon, Cornwall až do Dorsetu. Destinace, které touži vidět asi každý milovník anglických reálií. Pro Winnovy to však nebude procházka růžovou zahradou, tím, že přišli o domov, je to jediný způsob, jak přežít za minimum peněz. Co na ně během „mise“ čeká?

Pobřežní cesta je autobiografie a cestopis v jednom. „Na svědomí“ ho má Raynor Winnová, dálková chodkyně a spisovatelka. Sugestivně v něm popisuje své zážitky z nevšedního cestování po boku těžce nemocného manžela. Jakkoliv zní představa cestování s milovanou osobou, jen se základní výbavou a skromným finančním obnosem romanticky, skutečnost je jiná. Moth trpí bolestivým a nevyléčitelným degenerativním onemocněním, denně přespávají ve skrovném stanu a živí se nejlevnějšími jídly, která nemají kvalitní výživovou hodnotu.

Raynor popisuje vše a nebojí se zacházet i do osobní sféry. Občas bojuje s pocitem méněcennosti a marnosti, musí se ujistit, že ji manžel i nadále miluje a smířit se s faktem, že to bude zřejmě ona, kdo bude později kráčet životem sama… Teď jsou ale spolu, na cestě půvabnými místy, které známe z filmů a knih a musí se potýkat s nástrahami všeho druhu. Na svých cestách potkávají různé typy lidí, od těch, kteří jejich bezdomovectvím pohrdají, nebo se ho bojí, až po ty, jenž neváhají podat pomocnou ruku.

Občas jsem sice nechápala způsob, jakým Winnovi hospodařili s penězi. Místo aby si pořídili kvalitnější potraviny, podléhali mlsání a regionálním dobrotám, které si kupovali často za poslední drobné cinkající v peněžence.

Pobřežní cesta je především cestopis, dočkáte se tedy i barvitých popisů anglické krajiny. Raynor je vnímavá pozorovatelka, zprostředkuje nevšední zážitek z míst drsných i romantických, přičemž popisuje pestrý kolorit lidí, místních i turistů, které na cestě potkali.

Tak jak dopadne cestování Raynor a Motha? Přečkají zimu bez větších nesnází? A kam bude směřovat jejich další cesta? Otázek je mnoho. Jedna etapa života končí optimisticky, jak to s nimi bude dál, vypráví pokračování nazvané Bouřlivé ticho, na které se už těším.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Nespavost

Vítejte v Derry, v městečku, které určitě dobře znáte, klauni a podobně. :-). Na tak malou plochu se tam děje dost nevídaných věcí. Vemte si Ralpha Robertse. Po smrti milované ženy začal trpět nespavostí. Staří lidé to tak mívají, chce se vám namítnout, ale u Ralpha je to trochu jiné. Každý den se budí o něco dřív, ve finále už nevstává ráno, ale v noci. Má vidění, u kterých si není jistý, jestli to nejsou halucinace. A pak jsou tady ty aury, vznášející se nad hlavami lidí, ty starý pán taky vidí. A ještě ke všemu podivné holohlavé doktůrky, kteří se zjevují tam, kde smrt. K tomu všemu se celé Derry připravuje na příjezd feministky Susany Dayové, zuřivě hájící práva žen na potrat, což se nelíbí skupině zastávající názor opačný. V městě se schyluje k pořádnému dramatu, už teď jsou obyvatelé Derry názorově rozštěpení, co teprve, až se Susan objeví? A jakou roli v tom hraje Ralph?

Ani tentokrát Stephen King nezklamal, co se rozsahu týče. Šest set stran tajemně laděného příběhu, k tomu nadávkem provázanost s dalšími jeho díly. Asi nejvíc je to se sérií Temná věž, narážky najdete i na To, Pytel kostí, nebo Svědectví. Pokud jste je však nečetli, nevadí, Nespavost je pochopitelná i tak. Jen je tedy obsáhlejší, ale na to jsme u Mistra už zvyklí.

Akční pasáže se střídají s těmi, u kterých si řeknete, že někdy méně znamená víc a neškodilo by, kdyby Stephen King krátil, krátil a krátil. Ve finále však dostanete pořádný nářez se sympatickým hlavním hrdinou v hlavní roli. Takového souseda jako je Ralph Roberts by chtěl mít každý.

Hororově laděný, neboli přesněji mysteriózní příběh zpracovává zajímavý námět, a tím nespavost bezesporu je. Co všechno se vám může stát, když nedobrovolně bdíte… je to King, takže nic dobrého to nebude. 🙂 Někdy máte pocit, že je to čtení kapku psychedelické, všude aury, barvy a sny prolínající se se skutečností. Kromě toho si spisovatel bere na paškál i ožehavé téma potratů – ve Státech to platí dvojnásobně – a na obyvatelích Derry předvádí, co všechno může způsobit přehnaný fanatismus. A tentokrát tady máme i romantiku, lásku i ukázku toho, jak je důležité přátelství.

Nespavost je hutný román, zdánlivě působící ospalým dojmem díky pomalejšímu rozjezdu. O to našlapanější a překvapivější je závěr, Stephen King umí šokovat, o tom žádná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu pořídíte na eshopu.