24. stránka

Motýlí pokoj

Posy Montagueová byla vždy miláčkem svého otce, který zbožňoval ji i její matku. Dívenka po otci zdědila lásku k přírodě, nejvíc času spolu trávili na zahradě pozorováním motýlů. V Anglii však zuří druhá světová válka a Posy se s tatínkem, který působí jako pilot v RAF, musí rozloučit. Neblahé předtuchy, že už ho nikdy neuvidí, se naplňují. Dívce se rozpadá bezpečný svět, musí opustit milované rodové sídlo zvané Admirálův dům a začít nový život u babičky v Cornwallu.

Lucinda Riley stvořila příběh, který se nese na vlně oblíbených knížek, v nichž se střídají časové roviny. Už jsem zmínila první, odehrávající se během druhé světové války a pár let po jejím skončení, kdy sledujeme Posy, jak se postupem let vyrovnává se ztrátou rodiče a upíná se na novou životní etapu. Studuje botaniku v Cambridgi, prožívá milostné vztahy, dokonce kvůli osudové lásce ruší zasnoubení… Tato linie se střídá s tou, v níž se Posy blíží sedmdesátka. Už několik desítek let je zpátky v Admirálově domě, kde poté, co jako mladá ovdověla, vychovala dva syny. Bohužel nyní sídlo chátrá a Posy nemá peníze na údržbu. S těžkým srdcem uvažuje o prodeji, což nelibě nesou její synové. Celá akce vyvolá nejen spoustu dramatických okamžiků, ale vynoří se i stíny minulosti a spolu s nimi hluboko zasunutá tajemství.

Obě linie se střídají a mapují pestrý život Posy, jejíž velkou láskou je Admirálův dům a především velká rodina, kde, jak už to bývá, není vše bez poskvrnky. Přestože v popředí stojí Posy, román Motýlí pokoj líčí i osudy jejích blízkých a stává se tak rodinnou ságou , v níž není nouze o dojemné chvíle i tragické, či napínavé scény.

Motýlí pokoj je nádherným románem pro milovníky romanticky laděných společenských příběhů a ság. Lucinda Riley vytvořila dojemný počin, který se nese v poměrně poklidném tónu, přesto se v něm hodně děje a jehož hrdinové prožívají pestré osudy plné lásky, vášně, bolesti i zrady. Atmosférou i povahou hlavní hrdinky Posy mi Motýlí pokoj připomněl mé milované Hledače mušlí Rosamunde Pilcherové (knihu, v žádném případě film!)

Příjemný počin se netají tím, že cílí především na ženy. Nabízí přesně to, co od takového typu čekáte. Pohladí po duši, je jako šálek horkého čaje, který Angličané tolik milují a považují za všelék. A stejně tak můžeme brát i tuto knížku – oddechová, odpočinková záležitost, u které víte, že všechno dobře dopadne, přesto se tetelíte obavami o hrdiny, aby tomu opravdu tak bylo.

Je mi nesmírně líto, že Lucinda Riley už bohužel nic nenapíše, její nádherné, čtivé ságy a nevšední příběhy s námi naštěstí zůstávají napořád.

Za příležitost navštívit mou milovanou Anglii děkuji eshopu Megaknihy.cz , kde si knížku můžete pořídit.

Město špíny

Vítejte v Dirhamu, malém australském městečku, které na první pohled působí ospale a vyvolává pocit, že se v něm nic neděje. Ale opak je pravdou, když zmizí dvanáctiletá Esther, která ze školy nedošla domů, pátrání po ní vyvolá nejen vlnu pochybností, ale také poodkryje spoustu temných tajemství – ne nadarmo nazývají místní své městečko „Díra“. Špinavá díra – čím víc se policisté noří do zamotaného případu Esther, tím větší špína vychází najevo, v Dirhamu není nikdo, kdo by něco neskrýval, ať už se jedná o zločin, nebo osobní trápení.

Haley Scrivenorová pojala svůj debut jako krimi, které přesahuje do žánru psychothrilleru. Zmizení malé školačky je důležité, ale vyšetřování odhaluje pravé charaktery obyvatel, jejich činy a úmysly a poukazuje na to, že i když máte pocit, že v malém městě se všichni znají a ví o sobě téměř všechno, některá fakta dokážou tajit i před těmi nejbližšími.

Příběh je nahuštěn do několika dní se závěrečným epilogem po letech. Ve vyprávění se střídá několik vypravěčů. Hlas dostávají dirhamské děti, které k vám hovoří jako celek (na stejném konceptu je vystavěna trilogie Medvědín Fredricka Backmana), jiné kapitoly jsou brány z pohledu Estheřiny nejlepší kamarádky Ronnie, jež se musí vyrovnat s náhlým zmizením své nejmilejší souputnice, a další části se er formou zabývají myšlenkami důležitých postav příběhu, například policistky Sarah Michaelsové, která vede vyšetřování a sama má nedořešené osobní problémy. Úseky, v nichž vystupuje Ronnie, působí jako rána do srdce, dívka zoufale hledá kamarádku na místech jim blízkým a nedokáže vstřebat fakt, že se Esther nemusí vrátit.

Pomalu plynoucí děj vyniká stupňujícím se napětím a nečekanými zvraty. Potěší čtenáře, kteří mají rádi důkladné vyšetřování a tzv. „hrabání“ v životech postav. Město špíny je depresivní a ponuré, a jak by taky ne, když se v něm figuruje pohřešované dítě, to nedělá dobře na duši nikomu. Přesto se jedná o čtivý počin, jehož vyústění nechá mnohé s otevřenou pusou a pocitem velkého rozhořčení.

Kniha spisovatelky Haley Scrivenorové je důkazem, že Australané umí napsat kvalitní krimi, v němž těží z typických prvků, které charakterizují jejich zemi, například klaustrofobická atmosféra malých městeček, jejichž obyvatelé bývají díky velké vzdálenosti od civilizace odkázáni jeden na druhého, nebo dlouhodobé sucho a horko, spalující krajinu, stejně jako nervy lidí.

Jak už se mi stalo u pár jiných knížek, můžu i tuto krimi s tísnivou atmosférou připodobnit k filmům Tajemná řeka, nebo Téměř dokonalý zločin, které se mi během čtení hned vybavily. Máte-li podobné počiny rádi, nenechte si Město špíny ujít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, knížku pořídíte na eshopu.

Kuchařka z Castamaru. Clařino tajemství

Vítejte ve Španělsku 18. století. Píše se rok 1720, který je zlomový pro Claru, dceru váženého lékaře, jež byla na svou dobu vychovávána velmi moderně. Bohužel, otec zemřel ve válce a zanechal rodinu bez prostředků, podle zákona totiž jeho majetek přechází na mužského dědice, kterým Clara ani její sestra nejsou. Mladá žena umí skvěle vařit a dokáže vykouzlit pokrmy, o kterých se vám může jen zdát, proto se přihlásí jako kuchařka v domácnosti vévody z Castamaru. V domě narazí na nepříjemnou hospodyni, jíž je svěží a vzdělaná Clara trnem v oku. Mezi Clarou a vévodou z Castamaru se díky novému jídelníčku vytvoří pouto, jemuž však nepřejí dobové konvence a hierarchie panující v aristokratických kruzích. Vévoda má navíc dost problémů sám se sebou, ještě se pořádně nevzpamatoval ze smrti milované manželky a navíc musí čelit nepříjemným záležitostem. Zaměstnancům dvora je nerovný vztah na obtíž a Claru považují za vetřelkyni a hrozbu. Panský dům je protkán vášněmi i intrikami a mezi jeho obyvateli to pořádně vře…

Historický román španělského spisovatele Fernanda J. Múñeze Clařino tajemství je prvním dílem série Kuchařka z Castamaru, která se dočkala i seriálové verze. Nabízí barvitou fresku života v temperamentní zemi 18. století. Děj je popisován er formou z pohledu několika postav. Vedle hlavní hrdinky Clary je to i hospodyně, vévoda a další osoby, jež do děje zasahují. Těch se v příběhu objevuje poměrně dost a tvoří pestrou mozaiku charakterů, na nichž se autor vyřádil. Nechybí mezi nimi intrikáni, násilníci, kteří se chtějí vévodovi pomstít a zničit ho.

Romanticky laděný počin obsahuje všechno, co od takového typu příběhu chcete. Vedle spřádání nejrůznějších léček a pletich se dočkáme i náznaku milostné linky, která se pořádně rozvine zřejmě až v dalším díle. Autor velmi sugestivně popisuje poměry mezi zaměstnanci panského sídla, velký důraz klade na chod kuchyně a jídla, která Clara připravuje, popisuje barvitě a s dokonalostí ladící k pečlivosti hlavní hrdinky.

Atmosférou a činy Clařino tajemství připomíná dnes již kultovní Angeliku. Devizou příběhu je destinace – Španělsko střídá oblíbenou regentskou Anglii a nabízí temperamentní a živočišné postavy plné lásky i nenávisti.

Většina sérií mívá díly ukončené k určitému okamžiku nebo situaci. V případě tohoto počinu je to však jinak, končí ve chvíli, která graduje, ale vyústění se nedočkáte, Fernando J. Múñez ponechává otevřený konec a vaši mysl nechá přemýšlet, čeho se v pokračování dočkáme. Je to stejné, jako když napjatě čekáte na další díl oblíbeného seriálu. Kam tedy povedou další Clařiny kroky? Bude vztah mezi ní a charismatickým zaměstnavatelm vzkvétat? Nechme se překvapit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku najdete na eshopu nakladatelství.

Jak chutná naděje

Začíná nový školní rok a do třetího ročníku gymnázia se po prázdninách vracejí studenti, mezi nimi Adéla, Edita a Sandra. Tři dívky, na jejichž osudy se autorka Šárka Hieková zaměřila a představuje je v dívčím románu Jak chutná naděje.

Adéla je z trojlístku nejmladší. Vedle studia se stará o mladší sourozence, protože matka podlehla démonu alkoholu a nezvládá sama sebe, natož děti a domácnost. Dívka se musí otáčet -shání dětem oblečení i jídlo a řeší základní problém – peníze. Edita svádí boj s mindráky, nikdy si nevěřila a bojí se, že se jí budou vyhýbat nejen spolužáci, ale i láska. Třetici doplňuje nová studentka Sandra, která žila v Austrálii a do Čech se vrátila jen nedávno. Tím se od spolužáků odlišuje a na první pohled působí jinak, než jaká opravdu je. Mezi děvčaty vzniká přátelské pouto, které se s každým novým dnem utužuje, přestože musí mnohdy řešit věci, které by měli na starosti mít dospělí.

Šárku Hiekovou můžete znát také pod pseudonymem Sarah Parsley, pod nímž vydává čtivé historické romance. Ani její příběh ze současnosti, dívčí román Jak chutná naděje se čtivosti nevymyká. Autorka vytvořila civilní postavy, v nichž se může najít spousta mladých dívek, jen Adélino trápení by jim nikdo nepřál. 🙂

Příběh je rozložen do rozmezí jednoho školního roku a prázdnin a končí epilogem, v němž se s hrdinkami potkáváme po třech letech. Šárka Hieková píše příjemným, čtivým způsobem, čtenáře umí vtáhnout do děje a napsat dialogy, které mají švih a nejsou nudné ani bezduché. Vážné chvíle jsou střídány humornými situacemi, které kolektiv studentů prožívá na společných akcích. Děj je poplatný současné době, přesto starším čtenářkám připomene tolik oblíbené dívčí romány Lenky Lanczové a Stanislava Rudolfa.

Román Šárky Hiekové je zaměřen na současnou mládež a nabízí pohled i na situace, jež mohou nastat kvůli sociálním problémům. Autorka, která žije s rodinou v Austrálii, jej napsala pro svou dceru, aby jí ukázala, jakou sílu může mít přátelství. A věřte, že kamarádský vztah, který pojí na první pohled nesourodé dívky, může být po přečtení knížky inspirací pro mnohé čtenářky.

Je vám mezi patnácti a devětadevadesáti? 🙂 Příjemná oddechovka s přesahem je určená právě vám. Je jedno, jste-li studentkou, maminkou teenagera, či babičkou, tahle knížka je univerzální a čtivá napříč generacemi.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Šárce Hiekové, knížku najdete na eshopu nakladatelství Alpress.

Annin útěk

Anna a Severino jsou přes padesát let manželé. Jednoho večera Anna umyla nádobí a šla si jako obvykle lehnout, ráno však Severino zjistil, že jeho žena zmizela, odešla z domu. Rok trvalo, než starý muž vstřebal fakt, že se Anna sama nevrátí a rozhodl se ji hledat. Opustil ostrov Stromboli a vydal se na cestu po Sicílii aby lásku svého života našel. Po cestě navštěvuje místa, která byla pro jejich život důležitá a hledá odpovědi na otázky ohledně manželky i jejich vzájemného vztahu. Na neobvyklé cestě si Severino uvědomí spoustu věcí a možná najde především sám sebe.

Annin útěk je nádherný, lyrický příběh, jehož křehkost si uvědomujete už od první stránky. Je to neotřelý příběh jednoho manželství, které na první pohled působí obyčejně a naprosto normálně. Každou další zastávkou na své pouti za hledáním Anny si Severino uvědomuje, že svou ženu asi vůbec neznal a zjišťuje o ní pro něj neznámá fakta. Žádné pikantnosti v tom nehledejte, tohle je příběh o tom, že ne vždy můžeme být tím, kým chceme a že mnohdy bereme ohled na druhé a přitom ztrácíme sami sebe. Ale co je správné, na to každý musí přijít sám.

Ani se nechce věřit, že tento útlounký, ale díky námětu silný počin je debutem italského spisovatele Mattii Correnteho. Křehký příběh je doslova klenotem, užíváte si každé slovo, každou větu, moudré myšlenky o životě a lásce, které jsou do děje vetknuty jako jemné perly do šperku. Nelze vynechat překlad knihy, o který se postarala Sára Rodová, a musím říct, že brilantně, neboť se jí něžnou poetiku Correnteho stylu podařilo věrně převést do češtiny.

Autor zvolil zajímavou kombinaci vyprávění. Střídá Severinovu linii v du formě, v níž se hlavní hrdina obrací ke své ženě s kapitolami psanými er formou, ve kterých figuruje Anna a její otec, kteří mezi sebou měli mimořádně silné pouto. Postupným nahlížením do minulosti zjistíme, co vedlo Annu k útěku a jak její svět formovala rodina i společenské konvence.

Annin útěk je nádherným vyznáním svobodě jedince, kterou ne vždy můžeme mít. Poetický příběh o lásce, rodinných poutech i rozdílných pohledech na svět. Doporučuji všem, kteří se nad příběhy rádi zamýšlejí a hledají odpovědi. A nesmím opomenout nádhernou, něžnou obálku, která dokazuje, že v jednoduchosti je krása.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Špionka v knihovně

Každá válka je nelítostná, umírají v ní lidé a mnozí trpí. Nejinak tomu bylo i během druhé světové války, o které byl napsát nespočet knih. Madeline Martinová po Posledním knihkupectví, jehož děj situovala do válečného Londýna, přichází s dalším tematickým počinem nazvaným Špionka v knihovně.

Autorka rozehrává příběhy dvou žen, které žijí v různých zemích a zdánlivě nemají nic společného. Američanka Ava je spokojená ve své práci v knihovně v Kongresu, kde pečuje o staré tisky. Když druhá světová válka dorazí do Států, přijme Ava nabídku armády, aby v Lisabonu pracovala jako špionka – shromažďovala informace pro tajnou službu. V téže době se Francouzka Elaine stává součástí pařížského odboje a ve skryté tiskařské dílně rozmnožuje zakázané noviny. Ač jedna působí v Portugalsku a druhá ve Francii, přece jen je něco spojí – díky zašifrované zprávě mohou na dálku spolupracovat při záchraně židovské ženy a jejího malého synka.

Z románu Špionka v knihovně se během čtení vyklubalo něco úplně jiného, než jsem podle názvu čekala, ten je poměrně zavádějící. Jako knihovnice jsem se těšila, že se dozvím víc o činnosti knihoven ve válce, ale o tom to vůbec nebylo, Ava jako špionka vykonávala spíše rešeršní práce. Navíc titul zapomíná na druhou, neméně důležitou postavu, jíž je odbojářka Elaine. Ale to samozřejmě nesnižuje kvalitu příběhu, z něhož se vyklubal napínavý, místy dramatický, místy dojemný počin o statečných lidech, kteří se nebáli jít proti nepříteli i za cenu vlastního života.

Madeleine Martinová vykreslila kontrastní světy obou hrdinek, živoření Elaine v nacisty pustošené Paříži a Avy, která měla „štěstí“ a působila v neutrálním Portugalsku, kde měla dostatek jídla. Zatímco o francouzském odboji jsem přečetla hodně knih, vůbec jsem netušila, co se odehrávalo na neutrálních územích, a jsem ráda, že jsem si mohla díky knize rozšířit obzory.

Ačkoliv se román nese spíše v pomalejším tempu, cítíte intenzivní napětí a obavy z toho, co se může s hrdiny odboje stát. Autorka nezapomíná ani na romantiku, protože láska se může vyklubat v každé době, i v té nejnáročnější. Oceňuji, že ji neupřednostnila před hlavní dějovou linií a nezabředla do klišé a šablonovitých vztahových vyústění.

Špionka v knihovně je dalším literárním střípkem v mozaice knih situovaných do období druhé světové války a vzdává hold všem statečným odbojářům.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Půjdu s tebou

Když se řekne Švédsko, možná vám hned naskočí IKEA, Astrid Lindgrenová, urostlí vikingové, voňavé svíčky a huňaté deky, které propaguje životní styl seveřeanů zvaný hygge. Všechno to zní tak romanticky. Ale divoká příroda a nevyzpytatelné počasí umí pořádně potrápit a z idylické krajiny udělat nepřítele. V románu Půjdu s tebou Lina Nordquistová nabízí příběh jedné rodiny, jejichž členové si prošli těžkými okamžiky a sáhli si až na dno.

V příběhu se střídají dvě časové linie. V té současné je vypravěčkou padesátnice Kåra. Bydlí se svou tchyní a právě prožívají náročné období. Roar, její tchán, zemřel a je třeba vypravit pohřeb. Kåra vzpomíná na léta v domě po boku lehce mentálně zaostalého manžela a malého syna. Celý život trpěla bojázlivostí a se svým mužem si nerozuměla, což se promítlo do vztahů mezi všemi. Ve svém tchánovi cítila zpřízněnou duši, jako jediný jí rozuměl a jejich pouto bylo až příliš silné…

Minulost nás vrací o tři čtvrtě století zpátky, kdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století do domu přichází dvojice Unni a Armod prchající z Norska před ženinou minulostí. Ve švédském Hälsinglandu nacházejí útočiště vykoupené dluhem vůči původnímu majiteli nemovitosti, který jim nedá nic zadarmo. Unni, Armoda i jejich děti čekají chvíle, které by nechtěl zažít nikdo z nás…

Román Půjdu s tebou je jedním z nejtěžších, ale zároveň i jedním z nejzajímavějších počinů, které se mi dostaly do rukou. Autorka Lina Nordquistová píše neobyčejným způsobem. Text je syrový, drsný, stejně jako sever, který je nelítostný vůči těm, kteří v něm nedokáží přežít. Zároveň se jedná o poetické čtení plné metafor, jež drsnost prostředí trochu zjemňuje.

Není to kniha, která by se četla úplně lehce, než vás k sobě pustí, chvíli to trvá, ale pak se vám odmění neotřelým námětem i vyústěním. Ne vždy vám bude lehko na duši, scény, v nichž spisovatelka líčí boj Unni a její rodiny o přežití. Děj má neutěšitelnou, tísnivou atmosféru, přesto dokáže okouzlit.

Počin Liny Nordquistové doporučuji především těm čtenářům, kteří vyhledávají náročnější témata a mají v oblibě vzletnější styl psaní. Není to kniha pro široké masy čtenářů, ale vyzobáváte-li rádi literární lahůdky, nenechejte si ji ujít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Pohádka

„Bylo, nebylo“… takhle nějak začíná většina pohádek. Čím začíná ta, kterou vám bude vyprávět Charlie? Uvěříte mu? Charlie Reade je středoškolák, sedmnáctiletý kluk, který by měl pařit hry na počítači a koukat po spolužačkách. Na to však nemá čas. Poté, co Howardovi Bowditchovi, sousedovi odvedle, zachrání život, rozhodne se, že se o starého pána začne starat a pomůže mu s péči o psa, fenku Radar. Pan Bowditch je samotář, který nikdy nikoho k sobě nepustil. Charlie je jediná výjimka. Zjistí, že na pozemku je stará kůlna, z níž se ozývají podivné zvuky. Po Howardově smrti Charlie zjistí, že mu soused odkázal dům i s tajemstvím obestírajícím kůlnu. Ta je totiž vstupní branou do jiného světa. Charlie se vydá paralelní svět prozkoumat, jso v něm totiž hodiny, které dokážou vrátit čas, a to by se hodilo Radar, staré umírající fence, k níž Charlie nesmírně přilnul. No, nebyl by to Stephen King, aby šlo všechno hladce a jednoduše. Pojďte, sestupte strmým schodištěm a vejděte s Charliem do míst, která si s naším světem nezadají. Je to Pohádka?

Páni! Wauu! Hned na začátku říkám, že tohle byla jízda! Stephen King je pořád ve formě, i když mu šestasedmdesátka klepe na dveře. Připravil si pro nás více než sedm set stran skvělého čtení, které je, troufám si říct, bez hluchých míst. Mně čtení odsýpalo jedna radost, stránka střídala stránku a já se téměř nestačila nadechnout. Čím to bylo? Možná tím, že tohle byl jiný (a přesto tak trochu stejný) King, než jsem zvyklá. Jiný, že Pohádka bylo mé první setkání s pohádkovým žánrem v podání Mistra, stejné v tom, jak využívá typické prvky, s nimiž se setkáváme v jeho dalších knížkách – nepříjemné zvuky, obří hmyz, krev a hlavní hrdina, kterého budete milovat, i když, jak sám přiznává, v sobě skrývá temnotu.

Opticky se kniha dělí na dvě části. V té první sledujeme život Charlieho od dětství, kdy se musel potýkat se smrtí maminky a následným alkoholismem otce, až do teenagerských let. To už se jeho otec vzpamatoval, díky Anonymním alkoholikům přestal pít a s Charliem vedou ryze mužskou, leč příjemnou domácnost. Do popředí zde vystupuje přátelský vztah Charlieho a jeho souseda Howarda, který na první pohled působí jako škarohlíd a morous. Jakmile s Charliem proniknete do jeho světa (on moc dobře ví, proč se tak chová), dostanete dojemnou linku, v níž Charlie ze sebe dostává to nejlepší. To nejhorší si totiž schovává do světa pod kůlnou. A právě druhá část je top. Nejtemnější jako horká černá káva, nejdrsnější jako nejkvalitnější smirkový papír. Poznáte postavy zlé, kruté, odporné, stejně jako ty, jež vám své srdce nabídnou na dlani. Přesně jako v pohádce, přesně jako ve skutečném světě.

Nechte se unést bujnou fantazií Stephena Kinga, který tentokrát, byť je jeho román poměrně obsáhlý, míří každé písmenko a větu přesně na to správné místo. Já jsem si Pohádku užila a nechtělo se mi Charlieho opouštět. Budete to mít stejně?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu.

Dům knih

Vítejte v Berlíně, v době zlatého věku. Je pár let po první světové válce a svět se pomalu ale jistě zařazuje zpátky do svých kolejí. Nakladatelský dům Ullstein vydává tisk a knihy a jede jako dobře promazaný stroj, každý zaměstnanec v něm má své místo a dohromady tvoří velké knižní impérium, v jehož čele stojí Franz Ullstein. Když do podniku přijde ambiciózní novinářka Rosalie, nejlepší přítelkyně svérázné novinářky a spisovatelky Vicki Baumové, hvězdy nakladatelského domu, netuší, jak moc se její život změní. Na jednom banketu se seznámí s Franzem a jsou si navzájem velmi sympatičtí. Jejich vztah vyústí ve sňatek, s kterým však nesouhlasí Franzovi bratři a vlastně celá širší rodina. Rosalie má v Ullsteinových mocné soupeře, podaří se jí zachránit vztah s Franzem? Třetí stěžejní postavou je mladá písařka Lili, která pracuje pro Vicki. Snaží se pomáhat svému snoubenci, jenž se touží stát fotografem, a po nocích píše vlastní román, který by chtěla vydat. Osudy tří ambiciózních žen se propojí naprosto nečekaným způsobem ve světě, jemuž vládnou muži, peníze a moc.

Původně jsem od románu čekala něco jiného, myslela jsem, že půjde o podrobný a intenzivní ponor do činnosti jednoho nakladatelství, ale skutečnost má očekávání předčila. Autorka rozvíjí propletený příběh tří žen z různých společenských vrstev a nechává nahlédnout jak pod pokličku vydavatelské činnosti, tak i do světa, v němž hlavní roli hrají peníze a majetek. Budete koukat, kam je člověk schopen zajít, aby zabránil nechtěnému, jak dokáže fanatismus a nenávist některých lidí zničit životy druhých. Beate Rygiert v tomto směru dokonale popsala situaci, kdy vám mohou intriky rozložit pracně vybudované fungující vztahy.

Spisovatelka vycházela ze skutečných osudů Rosalie Gräfenbergové a Vicki Baumové, k nimž dopsala fiktivní, leč neméně důležitou postavu houževnaté Lili. V nich popsala ženy, které se nebály prosadit v mužském světě a za své cíle bojovat i za cenu, že vyhrát vždy nemůžou.

Dům knih je dynamický, čtivý historický příběh bez hluchých míst, v němž se snoubí láska ke knihám a touha po lásce i uznání. Dvacátá léta minulého století byla sice érou změn, ale některé se jen těžko prosazovaly, zejména ženy to měly těžké.

Pokud máte rádi historické příběhy vystavěné na reálných základech, nenechte si Dům knih ujít, je to mimořádný román, nabitý emocemi i akčními scénami ze světa knih i špionáže.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Bouřlivé ticho

Pokud jste četli autobiograficky laděný počin Raynor Winnové Pobřežní cesta, v němž popisovala cestu dlouhou více než tisíc kilometrů podél anglického pobřeží, již absolvovala s nemocným manželem, určitě vás zaujalo i pokračování jejich osudů nazvané Bouřlivé ticho. A jestli se k vám knížky dosud nedostaly, vy jste milovníci pěších túr a Anglie, směle po nich sáhněte.

Bouřlivé ticho napsala Raynor Winnová poté, co se s Mothem usadili v Cornwallu. Ray má fobii z lidí a strach z budoucnosti, její muž studuje na univerzitě a oba cítí, že to prostě není ono. Mothovi se dokonce jeho nemoc zhoršuje. Možná by pomohl nový impuls? Jako dar z nebe zapůsobí nabídka člověka, kterému učaroval jejich příběh, aby se ujali dlouho neobývaného statku a vtiskli mu nový život. Winnovi o tomto muži nic neví, je to sázka do loterie. Čeká je nová výzva, nový start, vyjde to?

I tentokrát šla Raynor Winnová do hloubky a zpracovala osobní zážitky do počinu plného zamyšlení i lyrických popisů přírody. Seznámila čtenáře s aktuální situací, již s Mothem prožívali, nebála se zmínit ani zápory – strach, který ji sužoval a symptomy zhoršujícího se stavu jejího muže. Popsala, jak vznikla Pobřežní cesta, i putování knížky k nakladateli a ke čtenářům. Původně byla totiž psána jen jako dárek Mothovi.

V textu se Raynor upíná k minulosti, popisuje své dětství i náročné umírání matky, s níž strávila poslední chvíle. I v těch nejtěžších situacích neztrácela naději, jejím hnacím motorem byla vždy láska k manželovi a k přírodě, která oběma dodává tolik potřebné síly jít dál.

Raynor Winnová je upřímná, netají před čtenářem nic, odkrývá intimní myšlenky a nechává nahlédnout hluboko do soukromí. Podmanivé popisy divokého Cornwallu vás nalákají na výlet, když už ne skutečný, tak alespoň virtuální.

Máte-li rádi autobiograficky laděné počiny o lidech s neotřelými osudy, Bouřlivé ticho i Pobřežní cestu můžu doporučit. Osobitost jim dodává překlad Lucie Mikolajkové, která umí dokonale vystihnout podstatu textu a zachovat malebnost autorčina stylu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku zakoupíte na eshopu.