Jen tak…

Včera odpoledne jsem byla pracovně na poště. Musela jsem jít na hlavní pobočku do centra. Jelikož denně dojíždím z našeho „vidlákova“ do práce autem, užívala jsem si pěší procházku městem.
A všimla jsem si:

  • město je stále rozkopané – nová kanalizace si žádá své.
  • lidé se mají pořád rádi – za ruce se drželi postarší manželé (nebo to byli milenci…? :-))
  • poobědová hodina tělocviku zůstává neoblíbená – protažené obličeje sportujících studentek mluvily za vše 🙂
  • A začíná můj milovaný podzim. Slunce svítí, ale nehřeje, listí nabírá pestrobarevné odstíny a začíná pomalu opadávat.

Pondělní pečení




Další velká hromada jablek si říkala o zpracování. Ze stránky výborných receptů jsem vybrala jeden na kynutý jablečný závin. Těsto se vrtělo v pekárně, mezitím jsem nastrouhala jablka a připravila ostatní potřebné suroviny. S těstem se dobře pracovalo, záviny jsou chuťově skvělé. Pekárnu jsem zahálet nenechala a hned po vykynutí těsta na závin do ní přišly suroviny na citronovou babetu. Recept se původně jmenuje pudinková bábovka, tím, že se tam přidají pudinky s citronovou příchutí, vznikne proslulá babeta. Je úplně stejná jako babeta z dob mého dětství :-).

Basia czyta książki


Na polském oddělení naší knihovny jsem si jednoho krásného letního dne půjčila časopisy o bydlení, kterými moc ráda listuju – a je jedno, ve kterém jazyce jsou ;-).
Polština je jazyk, který slýchávám téměř denně – není divu, když bydlím poměrně blízko polských hranic. Mám ji docela naposlouchanou, dobře rozumím, ale mluvit polsky moc neumím.
Zajímalo mě, jak bych v polštině zvládla čtení.
Půjčila jsem si k časopisům i knížku. Vybrala jsem něco lehčího, co mám načteno v češtině téměř detailně – moji oblíbenou irskou spisovatelku Maeve Binchy a její román Victoria Line, Central Line, o kterém vím, že v češtině zatím nevyšel, takže mě nebude od čtení v polštině „nic rozptylovat“.
Mám přelouskáno nějakých dvanáct stránek a zatím se to dá. 🙂

Vyprávěj


Vyprávěj je název nového seriálu, který od minulého pondělí uvádí Česká televize. Jedná se o retro seriál, který se vrací do 60. let 20. století. Pro spoustu diváků je to dávno minulá, stejně tak i pro mě, v době, kdy vyprávění začíná jsem ještě nějakých dvanáct byla na houbách ;-).
Vypravěč Honza diváky seznamuje se svou rodinou. Začátek příběhu je datován do roku 1964, kdy jeden z hrdinů, vysokoškolák Karel potkává svou budoucí ženu, slovenskou studentku Evu.
Do jejich osudů, i do osudů dalších členů jejich rodiny zasahují významné události následujících čtyřiceti let, jako např. srpen 1968, první metro, fronty na nedostatkové zboží a podobně.
První díl se mi líbil hodně, seriál budu sledovat dál. A nejen kvůli skvělým hercům, kteří do něj byli obsazeni. Musím si trošku přihřát polívčičku, protože režisérem je Biser Arichtev, který chodil na stejnou střední školu jako já, jen o rok výš ;-). Autogram neseženu, neb se s Mistrem osobně neznám, bohužel. No jo, já byla vždycky děvče nesmělé :-).
Dnešní díl se jmenuje „Je to ten pravý“ a Eva v něm bude řešit, jestli si dobře vybrala svého budoucího partnera. Karel nechce dát úplatek, aby mohl s Evou společně bydlet na koleji a dojde tak k první partnerské hádce.

Úvodní písničku k seriálu složil Michal Hrůza.

Hornické slavnosti


V sobotu jsme šli na každoroční hornické slavnosti. Já chtěla především vidět své oblíbené Horkýže slíže. Byli perfektní, jako vždycky. Byla jsem na nich třikrát, pokaždé byli skvělí a hlavně zábavní. Hráli svoje osvědčené fláky, bavili publikum a nešetřili peprnými slůvky. Ale to k nim tak nějak patří. Mezi dalšími vystupujícími byli Monkey Business a Olympic. Tyhle dvě kapely mám ráda, od Olympicu hlavně staré pecky, ale nikdy jsem ani jednu neviděla hrát naživo.
Monkey Business dostali asi všechny přítomné. Vystupovali bez Tonyi Graves, která předskakovala Macy Gray, na zástup si dovezli Terezu Černochovou. Tu jsem vůbec nepoznala, i když jsem stála přímo pod pódiem. Změnila účes a vyloupla se z ní sexbomba :-).
Matěj Ruppert – to je kapitola sama pro sebe. Úžasný, charismatický „malý velký muž“. Na pódiu předvedl výbornou show, při které mu Tereza zdatně sekundovala. Dokonce ukázal svá proslulá koncertní tanga ;-).
Asi největší účast měli legendární Olympici. Sešli se návštěvníci různých věkových kategorií, od malých dětí po důchodce. Bodejť by ne, když tahle parta vystupuje nějakých čtyřicet let a pořád slaví úspěchy, hlavně svými staršími kousky.
Letos se mi slavnosti líbily, měli jsme na nich s kolegyňkama být pracovně, ale ráno nepřálo počasí. To se umoudřilo až někdy po obědě.
I tak se horničák vydařil. Doufám, že příští rok to bude stejně tak fajn jako letos.

Moje vlastní Betsy aneb úlovky z jarmarku


Dnešní Knižní jarmark byl úspěšný.
Dopolední hry pro děti se setkaly s velkým nadšením malých návštěvníků, dospělí obléhali stánky s knihami a vybírali si z nabízených knih.
I mně se podařilo ulovit pár skvělých kousků.
Pro našeho druháčka (a vlastně nejen pro něj ;-)) mám Neználka na měsíci a mumínčí příběhy: Tatínek píše paměti. Až dočteme Děti z Bullerbynu, pustíme se do jedné z nich, která to asi bude? 😉

Oči mi zasvítily, když jsem v jedné z beden zahlédla svůj oblíbený dívčí románek Hra na Betsy Bowovou. To musím mít. Dalším skvělým kouskem, lépe řečeno třemi kousky, byla Gabra a Málinka. Všech šest dílů ve třech knihách. Příběhy Gabry a Málinky mám hodně ráda už odmala.

Dneska večer asi odložím rozečtený román a budu si listovat ve svých „novinkách“ a vybírat jim čestné místo v knihovničce.

Knižní jarmark v Karviné

Naše knihovna už spoustu let pořádá pod záštitou magistrátu tradiční Knižní jarmark. Návštěvníci se můžou zásobit dobrým čtivem za pár korun – „za babku“. A že by se nám za těch několik let sešlo babiček – tahle větička totiž svádí ke vtipkování, někteří mužští návštěvníci nám každý rok chtějí nechat své manželky výměnou za nějakou tu knížku :-). Jarmark je také vyhledávaný sběrateli gramodesek, za pár korun se zde dají najít úplné hudební skvosty. Oblíbenou „nákupní položkou“ jsou i vyřazené časopisy, které by jinak skončily ve sběrně.

Nezapomínáme ani na děti. Každoročně pro ně míváme připravené hry, ve kterých si zkoušejí své znalosti z knihovny nebo šikovnost. Všichni vyhrát nemůžou, ale sladká odměna se dostane na každého.

Já tam chodím ráda prodávat. Miluju atmosféru, která na jarmarku panuje. Ruch náměstí, zaujaté čtenáře, kteří si vybírají knížku nebo časopis.
Každoročně zafunguje i zákon schválnosti, kdy někdo chce konkrétní knížku, já VÍM, ŽE JSEM JI UŽ ZAHLÉDLA, ale v daném okamžiku prostě není k nalezení ;-). Jakmile zklamaný návštěvník odejde, knížka je jako zázrakem na světě.

Letos se jarmark koná 4. září na Masarykově náměstí od 9 do 18 hodin. I Když tam budu jenom dopoledne, někdo přece musí zůstat v knihovně a půjčovat knížky ;-), už se moc těším.

Domácí nutela



A zase se nám nahromadila jablka. Tentokrát domácí, padaná. Co s nimi? V kompotu skončila jedna várka někdy minulý měsíc, buchta už taky byla. Napadla mě domácí nutela. Dala jsem se do hledání receptu. Zafungoval zákon schválnosti a recept, o kterém vím, že ho mám, protože jsem ho nedávno zahlédla při hledání receptu na něco jiného, prostě nebyl najednou k nalezení. Zaimprovizovala jsem, smíchala jablka, něco málo švestek, přidala cukr, kakao, zapla mixér a výsledný mišmaš jsem dala do pekárny, která umíchala a uvařila skvělou nutelu. A jak ji použít? Stejně jako tu klasickou – na chleba, do buchet nebo palačinek. A vůbec nejlepší je zalovit jen tak lžičkou ve sklenici :-).

Agatha Christie: Vlastní životopis

Když jsem balila na dovolenou, rozhodovala jsem se mezi několika knížkami. Vybírala jsem mezi těmihle: Rozum a cit od Jane Austen, Synové a milenci D. H. Lawrence, Vlastní životopis od Agathy Christie, Šarlatové písmeno N. Hawtorneho a Rodokmen od Carol Cadwalladr. Měla jsem nutkání zabalit všechny, ale to by mi, vzhledem k dalšímu obsahu tašek, neprošlo :-).
Vybrala jsem tedy Synové a milence od Lawrenceho a Vlastní životopis Agathy Christie.

Ve vlaku jsem sáhla po „Agátce“, i když ji mám přečtenou několikrát. Její detektivky jsou nepřekonatelné, její bohatý život je taky hodně zajímavý.

Agatha Millerová se narodila v roce 1891. Prožila hezké dětství ve viktoriánské Anglii. Její rodiče byli nevlastní bratranec a sestřenice, měli se velmi rádi. Kromě nejmladší Agathy měli ještě syna a dceru.

Malá Aggie nechodila do školy, učily ji vychovatelky, které pro ni rodiče najímali. Velmi svéráznou metodou, kdy měla k ruce francouzskou chůvu, která neuměla anglicky, se naučila francouzštinu. Teprve okolo třinácti let začala navštěvovat internátní školy.

Během první světové války pracovala jako ošetřovatelka, vdala se za letce Archibalda Christieho, s nímž měla dceru Rosalind. Začala psát detektivky, které měly velký úspěch mezi čtenáři.
Zprvu pěkné manželství se začalo hroutit po smrti Agathiny matky. Archie nesnášel nemoce a smutek a od truchlící Agathy odešel k jiné ženě.
V té době došlo k záhadnému jedenáctidennímu zmizení Agathy Christie, dosud neobjasněnému. Film, natočený podle této události, vysílá v neděli 30. 8. v 9,35 hod. televize Prima- to jen tak na okraj 🙂

Po rozvodu začala Agatha cestovat a seznámila se s o 15 let mladším archeologem Maxem Mallowanem, které ho si později, po menším váhání, vzala za muže. Jejich manželství bylo velmi šťastné, cestovali spolu po vykopávkách, Agatha fotila detaily nalezených předmětů a pokračovala ve psaní detektivek a románů. Napsala i několik divadelních her a básnických sbírek.

Prožila velmi zajímavý život, o kterém píše ve své biografii. Čtenář se seznámí se spoustou lidí, kteří prošli životem slavné spisovatelky, pozná anglické reálie a nakoukne také do exotického světa Orientu.

Mám tuhle knížku moc ráda, čas od času se k ní vracím.

Design a site like this with WordPress.com
Začít