Jsem velkou milovnicí čajů, nepohrdnu však ani dobrou kávou. Jsem totiž klasik. Hlavně po ránu :-). Ráno bez kafe je špatné ráno. Doma piju nescafé, v práci turka. A právě při přípravě turka mám malý rituál. Otevřu si sáček s kávou a čichám. Vůně kávy ve mě probouzí vzpomínky. Vidím se v sámošce, v ruce sáček se zrnkovou kávou…jde se mlít. Mlýnek hrkal, mlel a všude kolem to kávově vonělo.
Jak prosté…
V sobotu jsme se pustili do plánovaného řezání dřeva, abychom byli připraveni, až se zima zeptá, co jsme dělali v létě – nebo spíše na podzim :-). Dřeva bylo dost, řezání nám zabralo celé dopoledne. Nebyl čas na klidné vaření sobotního oběda. Přemýšlela jsem, co bychom si dali, aby to splňovalo dvě podmínky – rychlost přípravy a respektování skrovných zásob v lednici – velký nákup nás teprve čekal. Mého chotě napadly těstoviny s vajíčkem. Hmm, neznám, řekla jsem na to. Kdysi dávno jsem jedla knedlík s vajíčkem a nedopadlo to. Od té doby jsem podobné „blafy“ nezkoušela jíst ani připravovat. Nechala jsem se přemluvit a jídlo zkusila uvařit a následně i pozřít (zpočátku velmi opatrně). Musím říct, že jsem byla nadšená, objevila jsem asi „Ameriku“, ale to vůbec nevadí. Tuhle rychlovku řadím do našeho jídelníčku. Jak na to? Uvařila jsem těstoviny, usmažila vaječinu, přidala šunku a pak vmíchala těstoviny.
Jak prosté, Watsone!! 🙂
Předvánoční…
Včerejší rozhovor se školáčkem:
Š: Víš, o co si budu psát Ježíškovi?
Já: Nevím, povídej.
Š: O rytíře a o lego. O co si napíšeš ty?
Já: Asi o nic, všechno už mám.
Š: Ale to nebudeš mít žádné Vánoce!!!! Musíš si o něco napsat!!!
Já: A co myslíš, o co bych si měla Ježíškovi napsat?
Š: Napiš si o knížku. Napiš si o Harryho Pottera, jak jsi ho chtěla loni.
Loni to nevyšlo, takže by letos? Uvidíme ;-).
Experimentální koláč
Dostala jsem nový recept na koláč. Kromě klasických surovin (vejce, mouka, olej, prášek do pečiva) do něj patří cuketa, ořechy, rozinky a čokoláda. Základní suroviny jsem doma měla, ty ostatní ne. Zaimprovizovala jsem a místo nich použila dýňový kompot, karamelový puding, nastrouhaná jablka a koření do medovníku. Upečený výsledek jsem posypala skořicovým cukrem. Mňamózní záležitost ke kafi nebo čaji.
Knihovna na Facebooku
Když se řekne knihovna, většině lidí se nejspíš vybaví police plné knih, ticho rušené jemným šustěním otáčených stránek a šepotem návštěvníků. Knihovně vévodí zamračená upjatá knihovnice s drdůlkem a brýlemi na nose, zpoza kterých sleduje dění před výpůjčním pultem.
Stop!!
Příjemná a usměvavá knihovnice (nebo knihovník :-)) v moderním oblečení a účesu vychází vstříc čtenářům, zodpovídá jejich dotazy, vyhledává knihy nebo informace. Začátečníkům pomáhá proniknout do tajů internetových sítí.
A právě rozmach internetu přinutil v dobrém slova smyslu knihovníky rozšiřovat poskytované služby.
Komunikace čtenáře s knihovnou neprobíhá jen osobně nebo telefonicky, uživatel může knihovnu kontaktovat mailem, přes icq nebo Facebook.
Fenomén Facebook pronikl nejen mezi lidi, ale také mezi organizace a spolky, které si na Facebooku zakládají své profily a stránky.
Regionální knihovna Karviná není výjimkou, čerstvě založeným profilem na Facebooku chce přiblížit svou činnost nejen skalním příznivcům, ale také těm, kteří se zajímají o dění v knihovnách. Prostřednictvím Facebooku chce být knihovna v kontaktu se čtenáři a návštěvníky, propagovat kulturní akce a činnost jednotlivých poboček.
Jak založený profil najít? Stačí si na Facebooku vyhledat „Regionální knihovna Karviná“ a je hotovo 🙂
Podzim je tady…
Včera jsem měla svátek. Nejmenuju se, na rozdíl od mé sestry, Darina :-). Svátek jsem měla, protože začal podzim. Moje nejoblíbenější roční období. Miluju ponuré upršené dny, spadané listí a jeho vůni. Podzim má pro mě zvláštní kouzlo. Nejen proto, že jsem se v tomto ročním období narodila. Mám moc ráda Dušičky. Pocházím z velké rodiny a každý rok jsem se těšila, až pojedeme na hřbitovy zapálit svíčky. Jako dospělá se těším taky. Nejraději jezdím večer, když je tma a hřbitov je ponořen do svého zvláštního ticha, svítí jen svíčky na hrobech. Se školáčkem sbíráme kaštany, šišky a žaludy, které použijeme při výrobě podzimních dekorací, chceme mít podzim nejen venku, ale i doma. Našla jsem pár fotek s podzimní výzdobou, abychom se měli čím inspirovat.
Jen tak…
Včera odpoledne jsem byla pracovně na poště. Musela jsem jít na hlavní pobočku do centra. Jelikož denně dojíždím z našeho „vidlákova“ do práce autem, užívala jsem si pěší procházku městem.
A všimla jsem si:
- město je stále rozkopané – nová kanalizace si žádá své.
- lidé se mají pořád rádi – za ruce se drželi postarší manželé (nebo to byli milenci…? :-))
- poobědová hodina tělocviku zůstává neoblíbená – protažené obličeje sportujících studentek mluvily za vše 🙂
- A začíná můj milovaný podzim. Slunce svítí, ale nehřeje, listí nabírá pestrobarevné odstíny a začíná pomalu opadávat.
Pondělní pečení
Další velká hromada jablek si říkala o zpracování. Ze stránky výborných receptů jsem vybrala jeden na kynutý jablečný závin. Těsto se vrtělo v pekárně, mezitím jsem nastrouhala jablka a připravila ostatní potřebné suroviny. S těstem se dobře pracovalo, záviny jsou chuťově skvělé. Pekárnu jsem zahálet nenechala a hned po vykynutí těsta na závin do ní přišly suroviny na citronovou babetu. Recept se původně jmenuje pudinková bábovka, tím, že se tam přidají pudinky s citronovou příchutí, vznikne proslulá babeta. Je úplně stejná jako babeta z dob mého dětství :-).
Basia czyta książki
Na polském oddělení naší knihovny jsem si jednoho krásného letního dne půjčila časopisy o bydlení, kterými moc ráda listuju – a je jedno, ve kterém jazyce jsou ;-).
Polština je jazyk, který slýchávám téměř denně – není divu, když bydlím poměrně blízko polských hranic. Mám ji docela naposlouchanou, dobře rozumím, ale mluvit polsky moc neumím.
Zajímalo mě, jak bych v polštině zvládla čtení.
Půjčila jsem si k časopisům i knížku. Vybrala jsem něco lehčího, co mám načteno v češtině téměř detailně – moji oblíbenou irskou spisovatelku Maeve Binchy a její román Victoria Line, Central Line, o kterém vím, že v češtině zatím nevyšel, takže mě nebude od čtení v polštině „nic rozptylovat“.
Mám přelouskáno nějakých dvanáct stránek a zatím se to dá. 🙂
Vyprávěj
Vyprávěj je název nového seriálu, který od minulého pondělí uvádí Česká televize. Jedná se o retro seriál, který se vrací do 60. let 20. století. Pro spoustu diváků je to dávno minulá, stejně tak i pro mě, v době, kdy vyprávění začíná jsem ještě nějakých dvanáct byla na houbách ;-).
Vypravěč Honza diváky seznamuje se svou rodinou. Začátek příběhu je datován do roku 1964, kdy jeden z hrdinů, vysokoškolák Karel potkává svou budoucí ženu, slovenskou studentku Evu.
Do jejich osudů, i do osudů dalších členů jejich rodiny zasahují významné události následujících čtyřiceti let, jako např. srpen 1968, první metro, fronty na nedostatkové zboží a podobně.
První díl se mi líbil hodně, seriál budu sledovat dál. A nejen kvůli skvělým hercům, kteří do něj byli obsazeni. Musím si trošku přihřát polívčičku, protože režisérem je Biser Arichtev, který chodil na stejnou střední školu jako já, jen o rok výš ;-). Autogram neseženu, neb se s Mistrem osobně neznám, bohužel. No jo, já byla vždycky děvče nesmělé :-).
Dnešní díl se jmenuje „Je to ten pravý“ a Eva v něm bude řešit, jestli si dobře vybrala svého budoucího partnera. Karel nechce dát úplatek, aby mohl s Evou společně bydlet na koleji a dojde tak k první partnerské hádce.
Úvodní písničku k seriálu složil Michal Hrůza.
knihomilka.home.blog 