158. stránka

Jen jeden osud

Jen jeden osud je velmi zajímavá sbírka příběhů lidí, kteří byli od dvacátých do padesátých let vězněni v lágrech nebo odsouzeni ve vyhnanství.
Autoři většinou nejsou zavedenými spisovateli, jejich osudy jsou velmi působivé až děsivé.
Při čtení si člověk uvědomí, jak malicherné jsou jeho běžné problémy.
Jak málo tehdy stačilo k tomu, aby byl člověk odsouzen k mnohaletému vězení v lágru.
Knihu vydalo nakladatelství Academia.

Modrá pole

Modrá pole je tenounká knížka povídek irské autorky Claire Keeganové. V originále vyšla už v roce 2007 a autorka za ni získala mnoho ocenění. Povídky čtenáře zavádějí na irský venkov (kromě jedné, která se odehrává ve Spojených státech). Povídky nemají přesné časové určení, můžeme se jen domýšlet, kdy se odehrávají. Díky autentickému popisu prostředí má člověk pocit, jako by se přímo ocitl na irském venkově. Tyto dvě skutečnosti jim dodávají jisté kouzlo a tajemno ;-).

Vzpomínáš si?

Včera jsem měla po dlouhé době večer jen pro sebe. Těšila jsem se, až si uvařím čaj, schoulím se do křesla s knížkou a nikdo mě nebude rušit :-). Tak se i stalo a až do dvou do rána jsem četla nový román Sophie Kinselly (ta se proslavila skvělou sérií románů o shopaholičce Rebecce) Vzpomínáš si. Hrdinkou je pětadvacetiletá Lexi, která pracuje ve firmě vyrábějící koberce. Pracuje jako obyčejná úřednice v kanceláři a má děsnou smůlu, protože jí firemní prémie utekly jen o fous. Večer oslavuje s kamarádkami z práce a připravuje se na nadcházející otcův pohřeb. Při čekání na taxík jí v dešti ujede noha, Lexi spadne ze schodů a…. Probouzí se v nemocnici a zjišťuje, že je všechno jinak. Je vdaná, úspěšná ředitelka ve firmě, ve které předtím pracovala na jednom z nejnižších postů. Žije v přepychu a má nádherného manžela. A nespadla ze schodů, ale utrpěla zranění při autonehodě. Jenže Lexi ví, že v životě auto neřídila… Co se stalo? Díky amnézii si nepamatuje tři roky svého života. Neví nic o své práci a manžel je pro ni docela cizí člověk. A už vůbec nevěří, že by mohla mít milence, kterým je manželův kolega. Jenže život v přepychu není tak skvělý, jak se zdá a Lexi zjišťuje spoustu zajímavých a šokujících informací…

Ze života bichlobaby

Poslední dobou moc nestíhám. V práci se nakupilo tolik věcí a pracovní den má jen osm hodin. Kromě klasických knihovnických činností jako besedy pro školy děláme s kolegyní na projektu multikulturní výchovy mládeže. S prezentací obcházíme místní školy. Dnes jsem byla na polské základce a měla jsem divný pocit z toho, že dětem z polských rodin mám já něco vykládat o jejich kulturních zvycích :-). Čekala jsem, že budou zahlcovat informacemi ony mě, ale nic z toho nebylo.
Zjišťuju, že je vůbec problém dostat z dětí nějaké slovo. Včera jsem besedovala s deváťáky o dobrodružné literatuře. Kdybych se postavila před zrcadlo, udělala bych líp. Nic nečetli, nic neznají, Stmívání jenom VIDĚLI. Ufff.
Na druhou stranu, v půjčovně se poslední dobou dveře netrhnou. Pořád sice ještě převažují návštěvníci (jsou to hlavně kluci), kteři mají knihovnu za počítačovou hernu a u hraní her dokážou strávit celých šest hodin, co je pro ně knihovna otevřená. Ale asi má osvěta a propagace četby něco do sebe, spousta dětí začala chodit do knihovny KVŮLI KNIHÁM, hurááá.
Své malé čtenáře si hýčkám a jsem schopná snést jim modré z nebe.
Do počítače ťukám stopadesátou rezervaci na Stmívání, Bořka stavitele a Mašinku Tomáše. Věrným čtenářům schovávám novinky.
Zároveň si rvu vlasy, protože jsem zjistila, že jsem si vymazala rozepsanou besedu o Evropské Unii, a musím proto začínat znovu.
Psychicky i fyzicky se připravuju na nadcházející celoroční rekonstrukci naší knihovny, o vánočních prázdninách budeme místo chroupání lineckého a obracení stránek v knize stěhovat fond a vybavení našeho oddělení.
Na Facebooku spoluspravuju profil knihovny a snažím se, aby zprávy byly aktuální, výstižné, komentáře vtipné a lákavé.
A pak že je knihovna tiché a klidné místo ;-).

Halloweenské strašení v knihovně

Osobně mám raději české Dušičky než americký Halloween, ale musíme jít s dobou (a s dětmi) a tak jsme i u nás v knihovně na dnešek připravili halloweenské odpoledne. S kolegyňkami jsme se na to jaksepatří vyhastrošily.
Děti vyplňovaly čarodějnický kvíz a hrály strašidlácké pexeso.
Atmosféru skvěle podkreslil poslech Erbenovy Kytice.

Jablkové knedlíky

A zase ta jablka!!! Co s nimi?
Našla jsem skvělý jednoduchý recept na jablkové knedlíky.
Nastrouháme jablka, přidáme mouku, špetku soli, skořici a ….TO JE VŠECHNO.
Víc nic není třeba. Těsto necháme hodinku odpočívat v lednici, pak zpracujeme v knedlíky a vaříme ve vroucí vodě, jak jsme zvyklí. Jen do ní nalejeme trochu oleje.
Já si knedlíky ve finále posypala skořicí a cukrem a polila máslem. Ale k dochucení se může použít cokoliv, podle chuti konzumenta.
Dobrou chuť 🙂

Mých "SEDM"

Sedm faktů o mně aneb jak jsem se nechala inspirovat autorkou jednoho z mých oblíbených blogů.

Jsem závislá na čtení. Doma mám kupu knih z knihovny a neustále nosím další a další.
Miluju nové knížky, musím k nim pořád čichat a listovat v nich.
Nedám ránu bez hodinek. Musím je mít pořád na ruce, výjimkou je koupání :). S hodinkami i spím. Nejraději mám velké ciferníky a zvláštní design. Pánské vedou.
Miluju čaje. K nim pořádný hrnek. Mám tři oblíbené, ze kterých můžu pít jen já :). Každý na jiný druh čaje, vychutnávám si to.
Jsem vlk samotář. Nejlíp je mi doma, zalezlé pod dekou, s knížkou a dobrým čajem.
Miluju podzim. Padající listí, podzimní vůni vzduchu, podzimní atmosféru.
Každý rok se těším na Vánoce, jako malá :). Mám ráda adventní období, výzdobu a předvánoční atmosféru.

Tak to jsem zhruba já, ono by se toho našlo víc, ale sedm je sedm :).