Upíří deníky

V současné době se díky Stmívání na trhu objevily i další knihy s upíří tématikou.
Toto téma se zalíbilo i mně, a tak jsem sáhla po knihách Upíří deníky. Těsně před Vánocemi jsem četla první dva díly a teď o víkendu i zbylé dva.Autorkou knih (spíše knížek, protože formátem jsou malé, něco jako bývaly knihy edice Stopy hrůzy, které jsem si kdysi občas kupovala :)) je L. J. Smith(ová).
Hlavní hrdinkou je Elena, studentka z malého amerického městečka. Sebevědomá náctiletá královna krásy, která se zamiluje hned do dvou upírů najednou. Bratři Stefan a Damon v ní vidí dávnou lásku Katherine, která kdysi dávno pořádně zamávala jejich životy a oni se od té doby nemůžou vystát…
Upíří deníky byly ve Státech vydány v roce 1991, daleko dřív než S. Meyer napsala ságu Stmívání. Podle mého názoru je Stmívání mnohem víc propracovanější. Jakoby L. J. Smith napsala osnovu, kterou S. Meyer rozvinula :).
Na českém trhu se chystá vydání 5. dílu.

Birlibán


Se školákem máme rozečtenou nádhernou knížku Eduarda Petišky Birlibán.
Kluk se zvláštním jménem, který zlobí rodiče, nerad si uklízí hračky a šťourá se v jídle.
Jeho oblíbený maňásek zajíček Janeček díky němu přijde o jedno ucho.
Vydávají se spolu do Maňáskova, kde Janeček dostane ouško nové.
Cestou zažívají různá dobrodružství, Birlibán poznává důsledky svých prohřešků.
Cestou do Maňáskova procházejí Bonbonovicemi, Lenošindou, Neposluchovem nebo Nepořádnou Lhotou. Potkávají nové kamarády. Jak celé vyprávění končí? To my ještě nevíme ;-).
Musela jsem knížku doporučit, je opravdu úžasná, když školák při čtení usne, čtu si i sama :).
Je to knížka, která má nějakých padesát let, ale pořád je aktuální a velmi čtivá. Nadchne malé i velké.

Krvavé jahody

Jednou ze zajímavých knih, které jsem za poslední dobu přečetla, byly Krvavé jahody J. S. Kupky.

Autor zaznamenal skutečný příběh čtrnáctileté dívky Věry a její sestry Nadi, které byly na úplném konci války spolu se svou matkou zavlečeny do sovětských gulagů, a to jen proto, že jejich matka byla Ruska, která žila většinu života v Čechách.

Dívky v lágrech prožily neuvěřitelných dvacet let, matka zahynula.

Vyprávění, nad kterým tuhne krev v žilách hrůzou i vztekem nad tím, co je možné spáchat na nevinných lidech, jak jim zničit život.

Nebudu líčit hrůzy, které obě dívky zažily, to se snad ani nedá :(. Po letech se jim naštěstí podařilo dostat domů, ale i zde na ně čekaly útrapy. Byly brány jako vyvrhelky, pracovaly v JZD za více než minimální mzdu.

I pro ně naštěstí osud připravil hezký život, obě se šťastně vdaly, Naďa dokonce do zahraničí.

Knížka je hodně drsná, ale stojí za to číst ji. Nemohla jsem se odtrhnout, natož uvěřit, že je něco takového možné. Bohužel ano :(.

Milý deníčku… :-)

Tak jsem se zase stěhovala…..Jen co jsme se s kolegyní zahnízdily v novém, už jsme šly o dům dál. Knihovna zůstala, jen jsme šly každá na jinou pobočku. Ještěže existuje ICQ a můžeme si sdělovat dojmy a zážitky. Ale nepohoršila jsem si, ba naopak. Holky jsou skvělé, znám je dlouho a dokonce mi vaří odpolední kafe ;-).
Konečně jsem zase ženou za pultem, půjčuju, kopíruju, doporučuju knihy, povídám si s lidmi..a to se mi líbí, moc mi to chybělo.
Pokračujeme v besedách. Mohamed nemůže k hoře, tak musí hora k němu.. A tak chodíme za dětmi do škol. Připadám si jako paní učitelka, mám možnost vyzkoušet si, jaké je to před katedrou.
Hodně čtu, měla bych doplnit tipy na četbu, přečetla jsem spoustu výborných knih.
Mám se dobře, skvěle, výborně. Vadí mi jen ten sníh. Nejraději bych ho zabalila a poslala do Vancouveru, prý je ho tam málo 🙂
Jo, deníčku, neuvěříš…Dala jsem se na lyžování. Po dvaceti letech, podobně jako sněženky a machři, jsem zase šoupla nohy do lyžáků. Místo instruktorky mě učí můj milý manžel.
Skoro každý víkend pilujeme k dokonalosti můj styl lyžování a la paní radová.
A tak nám ubíhá druhý měsíc nového roku..Už se těším na jaro ;-).

Status: Nežádoucí!!!

Jaké bylo mé překvapení, když jsem po dnech odloučení od internetu, (doma připojení bylo, ale raději jsem četla) chtěla něco napsat do svého blogu.
Když jsem na něj najela, vyskočila mi hláška, že je stránka zakázaná.
Ajťáci nainstalovali jakési filtry, které mají za úkol filtrovat vhodné stránky. Jo, tak o tom jsem už kdesi slyšela a měla za to, že se to týká stránek se sexuální tématikou nebo bulváru.
Blesk jsem si u kafe přečetla, svůj blog ne. Přitom jeho jedinou neřestí je má vášeň pro knihy, uááááá. 😀
Naštěstí mi už kluci blog uvolnili.
Zpřístupnili i další stránky s doménou blogspot.com, které byly bloknuté, takže konečně můžu dohnat resty a pročíst si své oblíbené blogy.

Poprvé v novém roce…

…píšu na blog. Minulý pátek jsme se s kolegyní, vysílené po čtrnáctidenním stěhování, zabydlely v nové provizorní kanceláři. Tou je bývalá třída, takže nechybí tabule, umyvadélko a velký prostor. Na tanec? Metání kotoulů? To se ještě uvidí :-).
S námi se zabydleli i naši maskoti kůň Karel, sova Knihulka a sovík Knihulík.

Tak už jdeme do finále…

Blíží se velká rekonstrukce naší knihovny. Pro veřejnost už otevřeno nemáme. Čtenáři to věděli dlouho dopředu díky propagaci v tisku a velkým letákům na dveřích, stejně ale chodí a chtějí si půjčovat, ach jo :-/
Pomalu balíme fond, vážeme knihy a připravujeme se na velký třesk.
Je nám líto, že se budeme muset na rok rozloučit, ale zároveň se těšíme na novou, krásnější, modernější knihovnu.
Pod vlivem nostalgie jsem „přeskládala“ texty známých písniček, abychom si mohli na rozloučenou zazpívat 😀

Tak už jdeme do finále a poslední tóny zní,

to všechno se chystá spousty dní.

A najednou už jen pár knížek zbývá.

Až tma nastane v sále a bude tu loučení,

ať nejdem domů zkroušení, a lepší nálada po nás tu zbývá.

Nejlepší knížky půjčovali dnes knihovníci známí s titulem i bez.

A holky jak sen se líbily všem.

A jestli jste se nad knížkou smáli, tak dali jste kousek chvály i nám…

A na projektantskou notu:

Proč jsi tak smutná, kdo se má na to koukat,

nic číst ti nechutná, v hlavě máš asi brouka.

Tak nezoufej, nic to není, knihovna se jen změní,

vždyť jsem ji navrhl jáááá.

Jojo, už asi blbu 😉

Ježíšek přišel…

…a donesl nám dárky. Byla jsem příjemně překvapená, protože mi nadělil ságu Stmívání. Já VÍM, že je to hlavně pro náctileté, ale když mně se to tak moc líbí ;-). Jen to Ježíšek kupoval postupně a myslel si, že je to jen trilogie. Když mě viděl v Tescu, jak listuju čtvrtým dílem, chtěl ho dokoupit, ale už nebyl. Tak jsme ho s Ježíškem pořídili na Štěpána. Zjistili jsme, že byl, jen ho dali do špatné police.
Dostala jsem i knížku, kterou jsem moc chtěla – Flavii Leng: Můj život s Daphne du Maurieur.

Ještě jsem byla potěšena nadílkou výborných filmů (Piano, Prázdniny, Amelie z Montmartru a Stopy ve sněhu).
Při včerejším brouzdání po nákupním centru v Ostravě jsem vlezla do Levných knih a udělala si další radost. Za 49 Kč jsem si pořídila knížku Polévka z granátových jablek od Marshi Mehran. Odehrává se v zapadlé vesnici v Irsku, kam přijíždějí tři íránské sestry a otevírají si tam restauraci.
Už se moc těším na čtení.

Mokopko, děkuju :)

Ve čtvrtek na mě čekalo ve schránce milé překvapení. Bloggerka Mokopka, jejíž blog patří mezi mé oblíbené, mi poslala dáreček. Tedy, bylo jich víc, moc děkuju.
Nádherná srdíčka a zvonek z perníkového těsta, moc krásně voní. 😉
roztomilý sádrový andělíček
velmi hezké, ručně vytvořené vánoční přání.
A nakonec bublinková pukací folie. V té to bylo všechno hezky zabaleno, já měla radost i z ní, protože pukání bublinek je moje oblíbená činnost (a koho ne, že? ;-))
Ještě jednou za tyto milé dárky děkuji, budou nádhernou výzdobou na vánočním stromku.
Mokopka je velmi „rukošikovná“, můj pravý opak, chodím se k ní a k dalším tvořilkám kochat jejich výrobky a nasávám pohodu, která vyzařuje z jejich blogů.
Díky, krásné Vánoce všem.

Linecké a Pelíšky



Docela zajímavá kombinace :). Včerejší adventní neděle byla ve znamení lineckého cukroví. Je to totiž nejoblíbenější školákovo cukroví, musí ho být nadbytek. K zadělávání jsem si pustila klasiku – film Pelíšky. K němu není co dodávat, všichni ho známe, legendární hlášky zlidověly. Díky tomuto filmu máme i tip na jeden dárek pro školáčka. Neprozradím co to je, co kdyby si tady náhodou četl! ;-). Zjistila jsem ale, že jsme poslední generací, která tomuto filmu bude rozumět. Naše děti už budou mimo mísu a budou se smát jen univerzálním scénám.

Design a site like this with WordPress.com
Začít