152. stránka

Škola noci

A nedám si s tou upířinou pokoj!!! Na dětském oddělení jsem uzmula dvě žhavé novinky ze série Škola noci. Názvy Označená a Zrazená ve mě sice evokovaly příběhy muslimských utiskovaných žen, ale opak je pravdou.
Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá americká studentka Zoey Redbirdová, která se právě rozchází s problematickým přítelem Heathem, řeší problémy s matkou a jejím novým manželem, se kterým se vzájemně nesnášejí. Zoey ho soukromě nazývá tupčím, což hovoří za vše. Do toho se jí dostává „cti“, když se stane označenou, což znamená, že se právě začíná měnit v upíra. Označená se nazývá proto, že se jí na čele objevuje vytetovaný srpek měsíce, který bývá u dospělých upírů lemován různými jemnými vzory. Její rodiče změnu nesou velmi těžce, vinu dávají samotné Zoey a jejímu stylu života a nenechají si vymluvit, že označený může být kdokoli ze společnosti. Dceru zavrhují, velkou oporou Zoey zůstává její babička.
Zoey nastupuje na upíří střední školu – Školu noci. Tam potkává nové přátele a sokyni v lásce i studiu. Zoey je totiž mimořádně nadaná a dokáže vládnout všem živelným vlivům: zemi, vodě, ohni i větru. Také její znamení je jiné než u ostatních upířích mláďat, Zoey přibývají další tetování v obličeji i na těle, což znamená, že je opravdu jedinečnou a vyvolenou.
V druhém díle se Zoey připravuje na roli předsedkyně elitního školního výboru, bojuje s láskou k bývalému příteli Heathovi a náklonností ke spolužákovi Erikovi a zvyká si na život ve Škole noci. Poklidným životem maloměsta však otřese zmizení středoškolského fotbalisty, kterého posléze najdou mrtvého. Podezření z vraždy padá na upíry. Zoey se podaří proniknout do spleti intrik, spolu se svými nejbližšími se ocitá ve smrtelném nebezpečí…
Uff, napínavé čtení, druhý díl lepší než první, a tak netrpělivě čekám na třetí. V USA má Škola noci velký úspěch, vyšlo tam zatím šest nebo sedm dílů, máme se tedy na co těšit 😉

Time out

Pokračování románu Třetí poločas. Po smrti manželky Carmen se Stijn bezhlavě vrhá do víru nočního života, aby zapomněl na bolest a žal. Zároveň se snaží dodržet slib, který své ženě dal, že se bude starat o jejich dcerku. To se mu příliš nedaří, stále více se propadá do hlubin svého smutku, který se snaží přebít večírky, drogami a sexem s náhodnými známostmi.
Také se schází s Roos, kterou poznal během Carmeniny nemoci, v této době mu byla velkou oporou.
Aby si utřídil myšlenky a srovnal se s životní situací, vyráží s dcerou Lunou na dlouhou dovolenou. Nejprve mají namířeno do Thajska, kde je doprovází Roos, zde však Stijn začíná pochybovat o jejich vztahu a cítí velké výčitky, že se s Roos scházel ještě za manželčina života. Zazlívá jí, že v podvádění Carmen nebyl jen sex, ale především city. Proto se s Roos rozchází, a s dcerkou míří do Austrálie, kde si pronajímá karavan. Má plán tuto zemi procestovat. Během putování Stijn a Luna zažívají různá tragikomická dobrodružství, které jsou líčeny typickým autorovým černým humorem.
Stijn se díky své malé dcerce učí mít někoho rád a zjišťuje, že mu Roos velmi chybí.
Ani v tomto románu nechybí popisky kamarádů a různých míst, které jsou v knize opět graficky znázorněny jako kancelářské papíry na vzkazy. Autor v knize využívá bohatou studnici citátů ze svých oblíbených knih, které jsou zakomponovány přímo do textu. Ten je o to autentičtější, že se v něm během australského dobrodružství objevují věty v angličtině.
Román Time out je opět přepisem autorových zážitků, otevřený, cynický, lehce šokující, ale s optimistickým závěrem.

Žhavý hrob

Žhavý hrob islandské autorky Yrsy Sigurdardottir je třetí autorčinou detektivkou, která se objevila na českém knižním trhu.
Opět se setkáváme s advokátkou Tórou, která je hrdinkou i předchozích románů Mrazivé světlo a Poslední rituál.
Žhavý hrob je samostatnou knihou, pokud se čtenář s Tórou setkává poprvé, vůbec to nevadí. Zmínky o jejím soukromém životě nepůsobí rušivě, čtenář nemá pocit, že by nečtením předchozích knih o něco přišel.
V detektivce pomáhá Tóra svému mandantovi Markúsovi. Před mnoha lety skončil jeho rodný dům při výbuchu sopky pod vrstvou popela. Dnes ho chtějí archeologové vykopat, čemuž se Markús brání.
Díky hrůznému nálezu několika mrtvol se případ mění ve vyšetřování několikanásobné vraždy, která se odehrála v dávné minulosti a odkrývá nejedno hrůzné tajemství
Detektivka nepostrádá švih a napětí, které udržuje čtenáře v nejistotě do poslední chvíle.
Yrsa Sigurdardottir píše velmi čtivým způsobem, i když se jedná o detektivní román, nechybí ani humor, který je spíše suchý a knihu výborně doplňuje. Velkou pomůckou je i doplňující poznámka překladatele, která vysvětluje záludnosti islandských jmen.
Toto mé první setkání s islandskou detektivkou považuji za příjemně strávený čas.

Tento můj příspěvek je prvním pokusem o recenzi pro nakladatelství Metafora. Ani nevím, jestli je to recenze v pravém slova smyslu, tak mě berte s rezervou 😉

Muži, kteří nenávidí ženy

Další kniha, na kterou jsem čekala dlouho a stálo to za to :).
První kniha z trilogie Milénium švédského autora Stiega Larssona sklidila velký úspěch u nás i v zahraničí. Bohužel, autor po odevzdání rukopisu zemřel na infarkt.

Michael Blomkvist, zlomyslně nazývaný Kalle Blomkvist po známém dětském detektivovi, je novinářem, který pracuje pro časopis Milénium, jehož je částečně i vlastníkem.
Stačí jedno uklouznutí a Michael se v novinářském světě stává psancem.
Na čas opouští časopis a přijímá nabídku bohatého továrníka Vangera, aby vypátral, kam se před téměř čtyřiceti lety poděla jeho vnučka. Zároveň odkrývá temnou minulost rozsáhlé Vangerovic rodiny, která ukrývá děsivé kostlivce ve skříních.
Čím hlouběji se dostává Michael pod slupku celého případu, tím víc potřebuje pomoc. Ta přichází od nejlepší hackerky, tajuplné Lisbeth Salanderové, jejíž život také skrývá nejedno tajemství.
Román je skvěle napsaný, čte se v podstatě sám :).
Vemte si deku, při čtení na vás dýchá pravá švédská zima.

Skleněný pokoj

Nemohla jsem se dočkat, až se začtu do nového románu Simona Mawera Skleněný pokoj. Byl doporučován, chválen i zatracován v nejrůznějších internetových diskusích. Autor, úspěšný britský spisovatel, se nechal inspirovat skutečnou slavnou vilou Tugendhat.V románu popisuje osudy rodiny Landauerů, žijící v Brně, ve vile, kterou jim na míru postavil úspěšný rakouský architekt Rainer von Abt. Na svou dobu (20. léta) je vila moderní a výstřední. Dominuje jí Skleněný pokoj – velký prosklený prostor, kterému vévodí onyxová stěna.
Zde žije smíšený židovsko-křesťanský pár Viktor a Liesel Landauerovi se svými dvěma dětmi Ottilií a Martinem.
Život manželů je protkán večírky, charitativnými akcemi, kterými podporují hudbu a umění, stýkají se s mnoha významnými umělci. Lieselinou velkou přítelkyní a oporou je extravagantní bohémka Hana Hanáková.
Viktor potkává Katalinu, ženu, do které se zamiluje a má s ní po dlouhá léta poměr.
Když se k moci dostává Hitler, musí Landauerovi vilu opustit. Ještě předtím se náhodou Viktor a jeho žena setkávají s Katalinou, které Liesel nabízí práci chůvy jejich dětí, aniž by tušila, že je milenkou jejího muže.
Všichni se dostávají do Švýcarska, kde žijí v exilu. Zde Liesel přichází na manželův poměr a ještě více se přimkne k Haně, s níž ji spojují jen dopisy a letité tajemství – Hana, která je bisexuálně založená, ji miluje.
Souběžně s osudy Landauerových sledujeme i osudy opuštěné vily, ve které zůstává správce a řidič Landauerových, člověk jménem Laník se svou sestrou. Po dobu okupace je vila zabraná vědci, kteří v ní měří tělesné proporce lidem a zkoumají tak lidskou rasu a její čistotu.
Po válce ve vile sídlí fyzioterapeutická tělocvična pro děti.
Ve vile se po letech protkávají osudy zúčastněných, když z USA přijíždí Liesel Landauerová, aby se zúčastnila předání vily k dalšímu užívání – má se stát muzeem.
Románu je výtýkána velká volnost a nepřesnosti co se týče historických souvislostí, ale od počátku víme, že je to fikce, takže to nepůsobí rušivým dojmem. Na mě tedy vůbec ne, román se mi líbil, přečetla jsem ho s chutí za dva dny ;-).

Takové normální dny v knihovně

Práci na dospělém oddělení si opravdu vychutnávám. Baví mě to. I když někdy to stojí za to. Třeba když má čtenář špatnou náladu a žáhu si zchladí na knihovnici. Chvíli je mi na nic, ale pak to přejdu mávnutím ruky.
Předevčírem mě jeden návštěvník obvinil ze sabotáže. Doslova.
Chtěl něco vyhledávat na internetu a dostal se na blokované stránky, které mu musí uvolnit administrátor.
Přiletěl k pultu a začal na mě řvát:
„Nemůžu vyhledávat, s tím počítačem něco je, někdo mě tady sabotuje.“
„Nikdo tady nic nesabotuje, všechno je v pořádku.
„Jak můžu něco hledat, když mě sabotujete“.
„Já vás nesabotuju, to je omyl. Jediný problém, který máme, je v rychlosti připojení. Jestli chcete, přepojím vás na jiný počítač. Můžu vám pomoci vyhledat, to co potřebujete?“
„Vy mi nic hledat nemusíte. Já to umím, ale nemůžu, protože mi v tom bráníte. Sabotujete mě.“
To už jsem nevěděla co říct, ptala jsem se ostatních návštěvníků, jestli mají problémy. Všichni vše v pořádku. Když rozlícený uživatel vyrukoval s tím, že ho sleduje Velký bratr, bylo mi jasné, že to nemá v hlavě v pořádku.
A tak mě napadlo, jestli by neměli knihovníci (prodavači, úředníci) – prostě pracovníci ve službách, absolvovat povinně školení z psychologie. Aby věděli, jak se chovat k takovým lidem. Přiznám se, že jsem měla trošku obavy, jestli mi pán neskočí do úsměvu. Naštěstí zaplatil a odešel.

Včera jsem měla moc kopírování. Nejprve nějakých 200 služebních kopií pro kino. Odpoledne jedna slečna potřebovala okopírovat maturitní otázky – 120 stran. Když už jsem myslela, že bude klid, přišel starší pán a prosil mě o okopírování zdravotní dokumentace. 70 stran.
Nějak se mi tím celodenním kopírováním zhoršil sluch.
Slyším paní říkat:
„Máte prosím vás knihu „Z ho*na vášeň“?“
Chvíli mi trvalo než mi došlo, že vášeň nemá být z exkrementů, ale zhoubná.
Později odpoledne řadím knížky do regálu a slyším udýchanou uživatelku:
„Lucka Vondráčková ztratila všechno!“
Cože? Bulvár pronikl i do knihovny? Ale ne, paní potřebovala najít a vytisknout VŠECHNO o Lucii Vondráčkové.
Největší peckou byl dotaz:
„Prosím vás, máte Maminku od nějakého Seiferta?“
Slyšela jsem dobře a totálně mě to odbouralo.
Kdyby dotaz vzneslo dítě školou povinné, brala bych to. Ale dospělý člověk?
Ufff. 🙂

Retro: Čokoláda

Nedávno jsem od kamarádky dostala čokoládu. Nebyla to jen tak nějaká čokoláda, byla to „ta oblíkací“.

Hned mě vzpomínky přenesly do dětství, kdy byly tyto čokolády na pultech obchodů. Panenky Jana, Dana a Lena na nás jukaly z obalu, každá měla šatičky, které se daly vystřihnout a panence oblíknout.

Obal jsem si schovala, ale stříhat jej nebudu. Doba pokročila a materiál, ze kterého je obal vyrobený, je jiný. Je z lesklého papíru a já se bojím, že šatičky budou na panence držet špatně. Možná vůbec.

Každopádně mě Figaro potěšilo, s čokoládou jsem lítala nadšeně po bytě a ukazovala ji školákovi. Jako dítě moderní doby a kluk, nad obalem nejásal, zajímal ho jenom obsah :-D.

Další oblíbené čokolády byly nugátová a sójová pochoutka. Mně nejvíce chutnala bílá čokoláda.
Ještě si vzpomínám na jednu, která byla jedinečná. Velká, trojbarevná (bílá, mléčná, hořká.) Dostala jsem ji od budoucího švagra, když přišel žádat ségru o ruku ;-).

Obrázek jsem si půjčila ze stránek idnes.cz.

Back to..

Rozhodla jsem se (a nejen pod vlivem skvěle napsaného retro článku od E.T.), zavést rubriku Retro. Je hodně věcí, na které vzpomínám, a které se už nevrátí (a není to politický systém). Jídlo, hudba, oblečení, hračky..prostě to, co provázelo nás narozené v sedmdesátých letech.
K nostalgickému vzpomínání doporučuju virtuální samoobsluhu na stránkách idnes.cz.

Idol žen

Idol žen je nový román irské spisovatelky Marian Keyes. Úctyhodných 636 stran vypráví příběh čtyř žen, které spojuje postava oblíbeného politika Paddyho de Courcy. Každá z hrdinek vypráví jednu kapitolu knihy. Setkáme se s módní návrhářkou Lolou, přítelkyní Paddyho, které se zhroutí svět po oznámení, že se její milenec zasnoubil s jinou ženou. Do příběhu vstupuje Grace, novinářka, která se snaží s Lolou setkat, má pro to pádný důvod. Další postavou je Marnie, Graceino dvojče, pracující matka, kterou s Paddym spojuje dávná minulost. A nakonec poznáváme Alicii, politikovu snoubenku. Jaké pouto přitahuje všechny tyto ženy k Paddymu de Courcy? Je miláček irských voličů opravdu tím skvělým, příjemným mužem za jakého ho všichni považují?
Román Idol žen je velmi čtivý, působivý a kromě problémů s láskou řeší i aktuální témata domácího násilí a alkoholismu. Ta jsou v knize vylíčena docela drsným způsobem. Celé vyprávění končí velkým triumfem a překonáním velkých překážek, které hrdinky potkaly.

Moje malé Sarajevo

Tak už to má naše holka zlatá panelová za sebou. Skoro. Stačilo pár dobře mířených ran a změnila se k nepoznání.

Kdo? Naše knihovna přece.

Nastoupila parta makoušů a pustila se do díla. Velkolepého. V mých představách se objevuje krásná barevná moderní knihovna, ve skutečnosti vidím Sarajevo ;-).

V místech kam směřuje šipka jsem půjčovala 😉