Štítek: METAFORA

Jméno Pablo Picasso je asi známo všem. I kdybyste ho měli jen letmo zaslechnout, tak určitě tušíte, že se jedná o významného umělce. Uhrančivé oči španělského malíře a sochaře oslnily nemálo žen. A právě o těchto láskách vypráví Jeanne Mackinová ve svém románu Milovala jsem Picassa.

Příběh rozdělila do dvou časových linií, které mezi sebou dělí jen pár desítek let. Začínající redaktorka Alana se snaží prorazit v branži. Její nadřízený chce, aby napsala článek o Picassovi, ale opravdu dobrý a hlavně autentický, což znamená, že by se za ním měla vydat a osobně si s ním promluvit. Alana nemá tolik peněz a navíc na ni tlačí její snoubenec, aby si ho vzala a tím mu pomohla v kariérním postupu. Píší se padesátá léta minulého století, takže je jasné, jak to ženy měly, co se profesního života týče, složité. A co teprve ten osobní! Alaně se podaří promluvit se Sarou Murphyovou, která Picassa znala. Mladá novinářka za její pomoci odhaluje umělcův pikantní život a dozvídá se i mnoho nového o sobě a své rodině.

Jenna Mackinová se netají tím, že její počin je sice biograficky laděný, ale také plný fikce, která však neruší a dotváří příběh tak, aby zaujal čtenáře. Díky Alaninu pátrání ožívají osudové ženy Picassa a vyprávějí vlastní příběhy lásky, v níž vždy jeden dával víc, než ten druhý a věřte, že charismatický Španěl to nebyl. Poznáme sebevědomou malířku Irène Lagutovou, která jako jediná odmítla umělcovu žádost o ruku. Zjistíme, jak těžké bylo pro Picassovu manželku Olgu sledovat Picassa, který si automaticky přivlastňoval těla i duše svých múz. Číst o tomto egoistickém muži bylo fascinující, ať už v kladném či záporném slova smyslu.

Autorka napsala poutavý příběh, který splétá osudy mnoha postav do vztahových propletenců. Barvité vyprávění o lásce a umění, v němž obratně splétá skutečnost s vlastní fantazií je dalším z řady životopisných počinů, po jejichž přečtení máte chuť hledat další informace o postavách a žít s nimi jejich životy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Algernonovi je přes devadesát a od života už nic nečeká. Jeho milovaná žena Evie zemřela před šestnácti lety a s jedinou dcerou Helena se neviděl… no také šestnáct let, nemohl se smířit s faktem, že se rozhodla žít jako svobodná matka. Ale teď ho čeká setkání s Helenou a její dcerou Annou, které potřebují někde bydlet. Jeho vnučka, již vidí poprvé v životě, je velmi osobitá dívka. Miluje barvy, které se nebojí kombinovat, maluje si obrázky na kůži, barvy jsou jejím způsobem komunikace. Její dědeček Algernon působí přísně a domluvit se s ním je těžké, a nejen pro to, že nosí naslouchátko. Helena s Annou se k Algernonovi nastěhují, ale pro nikoho to není jednoduché. Najít společnou řeč mezi rozdílnými generacemi je zatraceně těžké. Každý z nich s něčím bojuje a skrývá v sobě bolest. Dokážou ti tři společně žít a konečně si porozumět?

Kolik barev má štěstí napsala anglická spisovatelka Phyllida Shrimpton, která doposud tvořila literaturu pro mládež. Mezigenerační příběh o třech naprosto rozdílných, přesto v něčem stejných členech jedné rodiny je její prvotinou pro dospělé a můžu říct, že naprosto povedenou.

V tomto románu je velmi dobře nastíněn komplikovaný vztah mezi různými generacemi. Sledujeme jejich postupné sžívání i problémy, které musejí řešit. Helena si hledá práci a chce vytvořit dceři zázemí, Anna je náhle vytržená z prostředí, kde jí bylo dobře a všichni jí rozuměli, aby se ocitla na novém místě a musela se sžívat s novou školou, spolužáky i nevrlým dědečkem. A Algernon? Tak rád by se pokusil dát všechno do pořádku, ale je jako slon v porcelánu, co se komunikace týče.

Děj je poklidný, přesto v něm nechybí emoce a humor. Všichni tři protagonisté jsou velmi sympatičtí a osobití, zaujmou svým chováním a jednáním. Annu a její barevný svět je snadné si oblíbit, stejně jako Algernona, který pod slupkou morouse skrývá dobré srdce a vřelost vůči svým blízkým. A Helena? Má sice nejméně prostoru, přesto je i ona důležitým dílkem v rodiné mozaice.

Román Kolik barev má štěstí je příjemný a místy dojemný feel good román o rodinných vztazích, přátelství, o tom, jak je důležité komunikovat a chápat, co nám druhý chce říct, což není vždy úplně snadné. Phyllida Shrimpton píše nenuceně, její počin je uvolněný a přirozený. Jako spisovatelka je empatická a svým postavám rozumí natolik, že jejich emoce dokáže čtenářům zprostředkovat poutavým a čtivým způsobem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pokud jste milovníky knih a zajímáte se také o zákulisí knižního průmyslu, milujete bohémskou Paříž 20. let minulého století, Nakladatelka z Paříže je přesně pro vás! Spojuje v sobě vše a přenese vás do fascinujícího světa literatury a kultury tzv. „zlatého věku“.

Hlavní postavou je Angličanka Lizzie z aristokratické rodiny, která se provdala do Států za majitele železničního impéria. Lizzie není v manželství šťastná, její muž je majetnický násilník, který by v žádném případě nedovolil rozvod. Píše se rok 1921 a takový krok se jen tak neodpouští. Lizzie odjíždí se svým bývalým domácím učitelem a profesorem literatury do Paříže i za cenu rozkolu s vlastní matkou a zavržení tehdejší společností. Profesor Moore nad ní drží ochrannou ruku a pomáhá jí zařídit nový život ve francouzské metropoli. Lizzie se stává nepostradatelnou součástí knižního průmyslu, pomáhá v knihkupectví Sylvie Bachové, která se rozhodla vydat kontroverzního Odyssea Jamese Joyce. Mladá žena si pomalu buduje vlastní kariéru a prožívá bouřlivé vztahy, pracovní i milostné.

Tabea Koenigová se inspirovala skutečným příběhem dívky z aristokratické rodiny Nancy Cunardové, který přetavila ve čtivý a barvitý příběh ženy, jež si musela svůj život tvrdě vydobýt. Nakladatelka z Paříže je pestrou mozaikou tehdejší kulturní společnosti, s Lizzie se seznámíme s velikány dobové literatury, ať už je to výše zmíněný James Joyce, tehdy velmi mladý Ernest Hemingway, básník Ezra Pound, nebo svérázná Gertruda Steinová. Poznáváme také majitelku ikonického knihkupectví Shakespeare and Company Sylvii Bachovou a její přítelkyni a věrnou souputnici Adrienne Monnierovou. Jejich příběh je zpracován v románu Američanka v Paříži, který v rámci životopisných románů také vydalo nakladatelství Metafora. Doporučuji jej k doplnění informací a pochopení bližších souvislostí.

Nakladatelka z Paříže nabízí zajímavý příběh s dobovou atmosférou, kterou autorka zachytila opravdu věrně. Charismatická bohémská Paříž a svět knih vás dokonale pohltí a nabídnou fascinující literární prohlídku kulturního světa zlatého věku, v němž je dovoleno vše, samozřejmě pod rouškou tajemství, aby tehdejší prudérní a upjatá společnost nebyla pohoršená.

Tabea Konenigová představuje vznik známých, dnes už klasických děl a vezme nás na fascinující jízdu knižním světem. Ten pocit, když držíte výtisk románu svého oblíbeného autora v rukou, je k nezaplacení. Jaká cesta k němu vedla v době, kdy technika nebyla na takové úrovni jako dnes?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Forenzní psycholog Benedict Price pracuje na prestižní londýnské spánkové klinice v Abbey. Jako odborník na poruchy spánku je osloven, aby svou neotřelou metodou nazvanou „syndrom rezignace“ pomohl probudit Annu Ogilvyovou, známou jako Anna O. Před čtyřmi lety rozvířila docela rozvířila vlny. Našli ji našli spící vedle ubodaných těl jejích dvou přátel, spolu se vzkazem, v němž se k vraždám přiznává. Od té doby ji nejde probudit. Kdyby se to Benedictovi podařilo, mohl by proběhnout řádný soudní proces. Celý projekt je v přísném utajení a nikdo se o něm nesmí dozvědět. Do věci je zasvěcena jen malá hrstka kompetentních osob. Přesto Benedictovi chodí výhrůžné zprávy a jeho život je všechno, jen ne spořádaný. Pouze Anna ví, co se tehdy stalo, pouze Benedict ji (možná) dokáže probudit a zjistit, kde je pravda.

Autorem psychologického thrilleru Anna O je Matthew Blake. Není ostříleným autorem knih detektivního žánru, tento počin je jeho debutem, původně psal projevy pro britský parlament. O téma spánek a zločin se hodně zajímal a fascinovalo ho zejména dilema, jestli je vinen člověk, který vraždí v náměsíčném stavu.

V románu se střídá několik vypravěčských linek. Děj je nastíněn z pohledu Bena, máme možnost číst Anniny zápisky z minulosti, či sledovat ostatní postavy – psychologovu bývalou ženu Claru, jeho nadřízenou a přítelkyni v jedné osobě, doktorku Bloomovou, či Anninu matku Emily. Ani k jedné postavě jsem si nedokázala najít vztah, vesměs působí nesympaticky, tajuplně a mnohdy i nedůvěryhodně. Vůbec netušíte, kde je pravda, kam to všechno bude směřovat, a přesto, že mi příliš nesedl spisovatelův roztříštěný a mírně chaotický styl psaní, na který jsem si musela zvykat, konec mě rozsekal, vůbec jsem takové vyústění nečekala.

Anna O je rozhodně zajímavým počinem, už kvůli námětu, které je v ní zpracováno. Spánek je důležitou částí našeho života a můžeme jen hádat, co všechno je během něj možné. Nebo nemožné?

Jestli máte rádi psychothrillery, v nichž vás autor s oblibou vodí za nos, vede vás vyšlapanou cestou, aby v poslední chvíli směřoval děj úplně jiným směrem, Anna O by vás mohla zaujmout. Mně sice k dokonalosti něco málo chybělo, přesto jsem o knížce dost přemýšlela a přívítala víc románů s podobnou tématikou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Ahoj Chicago osmdesátých let dvacátého století! Ani nevíš, jaké rodinné drama se právě odehrává ve tvých kulisách! Vidíš tuhle zajímavou rodinku? Padavanovi mají čtyři dcery, fyzicky jsou si nesmírně podobné, ale povahově, co sestra, to unikát. Chytrá a ambiciózní Julia, knihomolka Sylvie, něžná Emeline a bohémská Ceceline. Kolem nich jako satelit krouží William Waters, samotářský mladík, který se narodil do rodiny, jež mu kvůli tragické události nedokázala poskytnout milující náruč. Intelektuálně založená Julia se zdá jako stvořená pro tichého studenta, její příbuzní ho v podstatě adoptují. Ale stačí to ke štěstí? Osud si myslí něco jiného, na Williama a Julii čekají perné chvíle, které způsobí rozkol celé rodiny – a ty, Chicago, toho všeho budeš němým, leč důležitým svědkem.

Ahoj krásko. Musím se přiznat, že jsem původně čekala něco jiného. Co, to přesně nedokážu říct, ale ve finále, když jsem se začetla a pronikla do složitého vztahu a propletence mezi postavami, jsem dostala nádherný a dojemný společenský román, který mapuje poslední třetinu dvacátého století, zejména osmdesátá léta.

Román je přirovnáván ke kultovní knize Malé ženy. Sestry Padavanovy se zhlédly ve svých literárních protějšcích Meg, Jo, Beth a Amy a vypichují u sebe totožné charakterové vlastnosti. Knížka také zpracovává mnoho bolestných témat hýbajících tehdejší a vlastně i současnou společností, autorka o tom všem píše citlivě a dokáže se vžít do svých postav, přestože její styl působí na první pohled jednoduše a stroze.

Román Ann Napolitano Ahoj krásko není jen rodinnou ságou, psychologicky laděným společenským románem, ale také sondou do života Američanů druhé poloviny minulého století. Je psán pomalejším tempem, zprvu mi trvalo začíst se, ale jakmile jsem do něj pronikla, dostala jsem nádherný, dojemný příběh o rodině, vztazích, sesterských poutech a o tom, že na pravou lásku není nikdy pozdě, i když přitom musíme někdy zlomit srdce milované osobě.

Pokud vám vyhovuje právě výše zmiňované pomalejší tempo a máte rádi knihy Anne Tylerové, v nichž se zdánlivě nic neděje, přitom ukrývají rodinná dramata, Ahoj krásko si nenechte proklouznout mezi prsty.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Děti z Bullerbynu, Ronja, dcera loupežníka, Madynka, Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín ze střechy – to jen zlomek knížek, kterými nejznámější švédská spisovatelka potěšila děti na celém světě. Ale co ona sama? Jaká byla? Jak žila? Co ji přivedlo ke psaní? Zmapovat její nevšední život se pokusila německá autorka Susanne Lieder v biograficky laděném románu Astrid Lindgrenová.

Ve svém počinu nesdílí spisovatelčin život celý, od dětských střevíčků až po stáří, ale vybrala si nejdůležitější etapu – roky, jenž určitým způsobem Astrid formovaly a přispěly k tomu, že se chopila psacího náčiní a vdechla život svým hrdinům.

Píše se rok 1929, venku panuje krutá zima a Astrid si zrovna vyzvedla svého tříletého synka od pěstounky, která se o něj už nemohla starat. Astrid Lasseho miluje a celý život trpí výčitkami svědomí – když se chlapeček narodil, dala ho do pěstounské péče, aby klevety a pomluvy neubližovaly rodičům, měla ho totiž za svobodna. Teď mu chce všechno vynahradit a s pomocí milované rodiny se jí to daří. Dokonce se vdá a má ještě dceru Karin, jež jí je velkou inspirací, vymýšlí pro ni příběhy. V Astrid je totiž i v dospělosti pořád kus dítěte, což výrazně napomáhá jejímu psaní. Dokáže se vžít do dětské duše, se svými dětmi si hraje a není jí cizí žádné dobrodružství. Ale život není nikdy jednotvárný, veselé a šťastné chvilky střídají ty špatné, také Astrid si občas ukousne hořké sousto. Vždy však vstane jako bájný Fénix z popela a jde dál.

Astridinu životní linku sledujeme do roku 1958 a jsme svědky důležitých milníků – svatby s charismatickým Sturem Lindgrenem, narození Karin, prvního knižního úspěchu i chladu a odcizení v manželství. To vše ji výrazně formovalo, stejně jako vřelý vztah s rodiči a sourozenci, kteří jí byli celý život oporou. Astrid prožila šťastné a bezstarostné dětství na rodinném statku ve Vimmerby, což později zúročila v proslulé knize Děti z Bullerbynu.

Susanne Liederové se román o Astrid Lindgrenové povedl. Čtivou formou představuje čtenářům charismatickou ženu s obdivuhodnou povahou – Astrid Lindgrenová uměla odpouštět, vcítit se do životů druhých, byla milující manželkou, matkou a věčným dítětem. Svým malým čtenářům rozuměla jako nikdo jiný a pro psaní občas zapomínala sama na sebe.

Knížku nazvanou prostě a jednoduše Astrid Lindgrenová jsem doslova vdechla. Je natolik poutavá a zajímavá, že se od ní jen těžko odchází. S Astrid prostě chcete v jejím světě zůstat co nejdéle. Je autorkou, jejíž nadčasové knihy zůstávají stálicemi už pro několikátou generaci dětí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Gině bylo osmdesát let. Žije sama, její jedinou radostí je vnučka Chloé, která se aktuálně vyrovnává se smrtí matky. Gina má jednu tajnou neřest, a tou je hazard, který si náležitě užívá. Když vyhraje velkou sumu peněz, je jí úplně jasné, jak s ní naloží. Vlastně za ni vděčí lidem, kteří, byť i jen letmo, prošli jejím životem a ovlivnili ho. Pokusí se je všechny najít, obdarovat je a poděkovat. O novém dobrodružství však neřekne ani vnučce, ani nejlepší přítelkyni Olze, které po Gině začnou pátrat. Bude pro všechny tři mise úspěšná?

Julien Sandrel jede na vlně tzv. „feel good“ románů a čtenářům předkládá příběh, který pohladí, potěší a dojme zároveň. Není příliš obsáhlý, má něco málo přes 270 stran. Větší počet stran by ději prospělo, autor do něj zakomponoval několik zajímavých témat, která by si zasloužila rozvinout do hloubky a neklouzat jen po povrchu, takže čtenář nemá čas ani prostor zachytit úplně vše, co by chtěl. Dozvíte se něco z bolestné historie italských přistěhovalců ve Francii, o nelehkém údělu žen v 60. letech minulého století, kdy bez souhlasu muže nemohly téměř nic, a také odhalíte tajemství, jež před sebou Gina a Chloé skrývají.

Díky, grazie, merci je hořkosladký román se sympatickými hlavními postavami. Ginina ani Chloéina cesta za štěstím nebyla dlážděna růžemi, přesto se dokázaly vzepřít nepřízni osudu a přijmout i bolestné věci, díky nimž se staly silnějšími. Nelze vynechat Olgu, Gininu sousedku a spřízněnou duši, jejíž neotřelý humor, někdy balancující na hraně, je kořením příběhu a dodává mu šmrnc.

Přestože v knize není nouze o vážnější situace, celkově vyznívá pozitivně a pohodově. Díky Gině a jejímu neotřelému projektu můžete přemýšlet, komu byste ve svém životě chtěli poděkovat za to, že ho ovlivnil, ať už po vašem boku kráčí dlouho, nebo jste se s ním setkali jen na pár chvil.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Máte rádi příběhy, v nichž se snoubí dvě dějové linie, které jsou vystavěny na společném základě? Vyhledáváte knihy s válečnou tématikou a chcete, aby byly kvalitní, s přesahem? Zahrada dávných tajemství to splňuje. Je druhým románem, který u nás Kelly Bowenové vyšel, už jste si mohli přečíst výborný počin Byt nad Seinou.

Kelly Bowenová se ve své novince drží tématu protiválečného odboje a jeho hrdinů, kteří se snažili své vlasti navrátit svobodu nebezpečným a riskantním způsobem. První linka nás zavede do roku 1940. Ve městě Rouen se potkávají zádumčivý a nedůvěřivý mladík Nicolas a ryze čistá duše, pohádky milující Holanďanka Stasia, jejíž víra v dobro dokáže otevřít chlapcovo srdce. Bohužel, válka si nevybírá koho se dotkne, její důsledky pocítí i oba mladí lidé. Stasia se vrací do Holandska, Nicolas vstupuje do služby válečného námořnictva. Ani dívka, které osud připravil nejednu pernou chvilku, nestojí stranou. Přidává se k odboji a stává se jednou z nejlepších, ale také nejhledanějších. Už dávno není jemnou dívkou, ale mstitelkou trestající zlo.

Současná linka představuje sestry Isabelle a Emilii, které se rozhodnou spojit své síly a um a společně zrekonstruovat zámek a jeho zahradu v Rouenu, který jako děti milovaly. Jeho součástí je legenda o Šípkové Růžence, neohrožené agentce odboje, jejíž identita je po léta neznámá.

Spisovatelka umně proplétá obě linky, aby je propojila v krásné a dojímavé finále. Než k němu dojdeme, čeká nás příběh nezdolné odvahy, lásky, které stojí v cestě mnoho překážek a také rozpleteme jedno zacuchané sesterské pouto.

Historická část byla naprosto famózní. Stasia je velmi sympatická, okouzlující hrdinka, kterou si zamilujete na první dobrou, právě pro její schopnost šířit dobro a smysl pro spravedlnost. Autorka se opět zaměřila na francouzský odboj a představuje jeho účastníky, kteří neváhali položit život za svobodu, ale také zradit a ublížit. S napětím i obavami sledujeme mnohdy nebezpečnou cestu Stasii a Nicolase napříč válečnou vřavou, není nouze o dojemné scény, které vás vezmou za srdce.

Současné linii by prospělo jít trochu víc do hloubky a víc přiblížit komplikovaný vztah Isabelle a Emilie, stejně jako jejich rodinné poměry, které jsou nastíněny jen zlehka a děj je tak upozaděn a zatlačen do pozadí.

I přesto se před námi odvíjí bouřlivý, emocemi nabitý příběh osudové lásky, velké odvahy a statečnosti. Kelly Bowenová si pro své knihy dělá pečlivé a podrobné rešerše, neponechává nic náhodě, tak, aby čtenářům nabídla hodnotný a fakty podložený příběh, který je sice fikce, ale díky výše uvedeným kritériím fikce kvalitní. Pokud se vám líbila Špionka z knihovny Madeline Martinové nebo romány Natashy Lesterové, je Zahrada dávných tajemství dobrou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Georgii Stantonové je dvacet osm let a už zažila to největší zklamání, jaké mohla. Po nehezkém rozvodu se vrací do rodného městečka, kde na ni čeká dědictví po milované prababičce Scarlett, úspěšné spisovatelce romancí. Jedna kniha zůstala nedokončená, ta, která vypráví příběh velké lásky mezi Scarlett, pocházející z anglické aristokratické rodiny a Jamesonem, americkým pilotem, který létal s RAF. Příběh má dopsat Noah Harrison, spisovatel, pohledný, charismatický muž, jemuž však skeptická Georgia moc nedůvěřuje a pochybuje, že by Noah dopsal chybějící část tak, jak si to Georgia představuje. Přese všechny rozdíly mezi nimi panuje silná chemie, podobná jako kdysi mezi Scarlett a Jamesonem.

Nedokončený příběh je založen na oblíbeném stylu mnoha současných spisovatelek, střídá dvě časové roviny, z nichž druhá se vrací do období druhé světové války mezi aktivní účastníky bojů proti německé agresi. Scarlett a její sestra Constance pracují pro letectvo, stejně jako Jameson a denně jsou vystavováni smrtelnému nebezpečí, což ještě víc umocní vztah mezi Scarlett a jejím milovaným Američanem. Ale můžete si splétat plány a přání jak chcete, osud si to stejně udělá po svém. Jak se jejich příběh (možná) odvíjel, naznačují nádherné, emotivní a láskyplné dopisy, které si ti dva mezi sebou vyměňovali a z nichž čerpá Noah, jenž se sám zmítá v emočně náročném vztahu k Georgii. Obě linky jsou povedené a stejně silné a přestože historická se mi líbila o fous víc, užila jsem si i tu, v níž Noah bojuje o přízeň Georgie a musí se naučit být pokornější nejen vůči ní, ale především vůči svému spisovatelskému egu.

Rebecca Yarros vlastně nenapsala nic, co bychom ještě nečetli, variací na tento typ románů vychází dvanáct do tuctu. Čím tedy její počin zaujme? Autorka stvořila nádherný, srdceryvný příběh velké osudové lásky, čisté jako křišťál, jenž se vryje pod kůži. Síla knížky tkví v intenzivním, neutuchajícím vztahu mezi Scarlett a Jamesonem, který sílí s každou novou překážkou. Příběh má konec, který byste nečekali, vážně ne. Během čtení mi cosi prolétlo hlavou a pak jsem zjistila, že to, na co jsem letmo pomyslela, se stalo. Přesto mi to vyrazilo dech a překvapilo a vsadím se, že to budete mít stejně.

Nedokončený příběh cílí na romanticky založené duše, nabízí poutavě zpracovaný milostný příběh, v němž není nouze o lásku, vášeň i napětí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Sara Glikmanová má úžasný dar. Dokáže najít spřízněné duše, páry, které k sobě patří a dát je dohromady. Je dohazovačka, bohužel, v roce 1910, v židovské komunitě, patří tato výsada pouze mužům, jenž tuto práci dělají pouze pro peníze a slávu a Saru mezi sebe přijmout nechtějí. Dívka tak musí seznamovat budoucí manžele potají a mezi židovskými dohazovači tvrdě vydobýt respekt. V roce 1994 Sařina vnučka Abby pracuje na opačném konci pólu – je rozvodová právnička v úspěšné firmě, která zastupuje newyorskou smetánku. Pracovně vytížená mladá žena nemá čas na vlastní vztahy, řeší jen ty, jenž se týkají jejích klientů. Po smrti babičky Abby zdědí její deníky, do nichž si Sara zapisovala poznámky k sezdaným párům. Co tím chtěla vnučce sdělit? S každým dalším přečteným záznamem, s každým dalším dnem v nelítostné branži Abby zjišťuje, že ji práce přestává naplňovat. Má stejnou schopnost jako Sara? Dokáže i ona dávat dohromady lidi, kteří k sobě patří?

Román Dohazovačka spřízněných duší je nádherným příběhem o osudových láskách, milostných vztazích a o ženách, které to nemají lehké v žádné době, v každé si musí svou pozici vydobýt. Jede na osvědčené a oblíbené vlně knih, v nichž se snoubí a proplétají dvě časové linie. V té první sledujeme Sařin život. Jako dohazovačka to neměla jednoduché, autorka na jejím příběhu ukazuje nevšední povolání, díky kterému vzniklo nemálo manželství. Linda Cohen Loigman vykresluje barvitým způsobem život v těsně semknuté židovské komunitě, se všemi obchůdky a krámky, ten ruch a osobitý styl života je hodně zajímavý.

Druhá linie je zasazena do nedávné minulosti, do roku 1994. Abby žije jen svou prací a vytížením kryje fakt, že je v osobním životě osamělá, nedokáže se snadno zamilovat, protože si v sobě nese trauma z dětství – ošklivý rozvod rodičů, který ji citelně poznamenal.

V případě této knihy se nejedná o klasické romantické klišé, ale o příběh, v němž prim hraje opravdová láska, rodina a také tradice. Obě linie jsou rovnocenné, vyvážené a vystavěné do čtivé podoby, tuhle knížku si prostě užijete. Jejím mottem je, že každý má někde svou spřízněnou duši, každý k někomu patří, jen je třeba se najít, to už vždy snadné není.

Pokud máte rádi romanticky laděné příběhy s přesahem, v nichž jde vždycky o něco víc než jen o milostné vztahy a pokud rádi poznáváte život v různých komunitách, Dohazovačka spřízněných duší nabízí obojí v laskavé a příjemné atmosféře poklidně plynoucího děje, který okouzlí všechny generace čtenářek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.