Štítek: METAFORA

Asu a jejího syna pojilo vždycky silné pouto. Není divu, po odchodu manžela, který si založil novou rodinu, když byl Andreas hodně malý, byla na všechno sama a snažila se synovi ztrátu otce vynahradit. Teď je Andreas dospělý, má přítelkyni se kterou čekají dítě. Na přechodnou dobu se nastěhovali k Ase, ta se snaží vytvořit jim pohodlný domov a snaží se najít způsob jak komunikovat s uzavřenou snachou. Andreas a jeho partnerka Josephin to však vidí jinak – Asa je vzlezlá, nenechá je na pokoji a neustále vyžaduje jejich pozornost. Situace se dramaticky vyostří po narození vnuka Sama, kterého mladí Ase nechtějí svěřovat. Andreas s matkou přetrhal veškeré vazby a Asa zůstává v pětapadesáti sama, bez rodiny, jen s pocitem hořkosti a zrady. Opravdu je Asa nesnesitelná? Není chyba také na druhé straně? Nic není jen černé nebo bílé, každá mince má dvě strany, každá situace několik úhlů pohledů. Stejné je to s Asou, Andreasem a Josephin, o nichž si obrázek a vlastní názor musíte udělat sami.

Moa Herngren je autorkou dalších dvou knih: Miss těžká váha a Rozvod, který patří do volně provázané série psychologických rodinných příběhů (třetího se snad brzy dočkáme také.)

Moa Herngren využila v Tchyni stejný koncept jako v Rozvodu a nechává tak prostor hned několika hlavním postavám, aby nastínily svou verzi příběhu a nabídly vlastní úhel pohledu. Je fascinující sledovat, jak jednu situaci vidí rozdílně Asa, Andreas i Josephin. Z drobných detailů sami vycítíte, že všechno není jednoznačné a budete dlouho váhat, ke komu se přiklonit. Ani jedna postava není jen kladná nebo záporná, všichni mají své mouchy a dělají chyby.

Autorka ve své knížce poukazuje na to, jak je ve vztazích důležité komunikovat a také naslouchat. Jedno bez druhého totiž nemá smysl. Tchyně je emotivně laděný psychologický příběh, který by si měly přečíst všechny potenciální tchyně, snachy, tchánové i zeťové, protože vybudovat si vztah založený na vzájemné úctě, respektu a přátelství u lidí, kteří jsou různých povah a jen tak by se spolu dohromady nedali, to chce hodně tolerance a především výše zmíněné komunikace.

Tohle čtení umí tnout do živého, zabolet a zahrát na emoční strunu. Moa Herngern je výbornou pozorovatelkou, její romány mají hloubku a doznívají ještě dlouho po přečtení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Elisa je pracovně vytížená matka, která se snaží skloubit zaměstnání a rodinu. Když si jednoho dne vyzvedává dcerku Lucii ve školce, podlehne naléhání Line, maminky nové spolužačky Josie, která pozve dívenku k nim domů, aby si s Josie mohly hrát. Linin dům udělá na Elisu velký dojem a tak Lucii dovolí u Josie přespat. Pro holčičku je to první nocování mimo dům a tak není divu, že je nadšená. Když si ji Elisa jede na druhý den vyzvednout, je v šoku. Dům je prázdný, nikde nikdo, Line zmizela i s oběma dívkami. Vyšlo najevo, že si bydlení pouze pronajala a Josie dokonce ještě nestihla zapsat ve školce. Kde mohou být? Jaký důvod k únosu Line měla? Policie rozjíždí intenzivní pátrání po celé Evropě a nevyjímá z něj ani Elisu a jejího manžela Fredrika. Doposud dokonalá rodina se rozpadá, všichni jsou pod tlakem. Do vyšetřování se na vlastní pěst pouští také novinářka Selma, jíž se zamotané klubko pomalu, ale jistě daří rozplétat. K jakému konci? Začtěte se a uvidíte, tohle je jízda, v níž není nouze o adrenalin a šok.

Norská spisovatelka Alex Dahl jede na vlně tzv. severského noir. Pro mě to bylo první setkání s autorkou a docela si mě získala. Hned od počátku nasadila zběsilé tempo, protože není čas ztrácet čas. Jsme vrženi do emotivního příběhu popsaného v kratších kapitolách, takže zpočátku děj odsýpá hodně rychle. V druhé části toto tempo zpomaluje, je trochu rozvláčnější a točí se dlouho kolem nepodstatných věcí. Třetí závěrečná pasáž je opět výrazná, čtivá a nabízí poměrně šokující finále, které vám totálně změní nahlížení na celou věc i na samotné hrdiny.

Děj je nastíněn z úhlu pohledů hned několika postav. Na příběh nahlížíme očima matky Elisy, únoskyně Jacqueline a dokonce i samotné Lucie, holčičky, která na vlastní kůži prožívá nejhorší noční můru. Její vyprávění je proto nejemotivnější a fakt, že je to pohled malé holčičky, drásá nervy a vyvolává emoce.

Psychothriller Nevinná hra není tuctový, i když mu můžeme něco málo vytknout, svým námětem a hlavně neočekávaným vyústěním patří mezi počiny, které jdou jen těžko odložit, protože potřebujete vědět, jak to bylo dál. Má postavy, které nejsou jen kladné či záporné, několikrát vás přinutí přehodnocovat jejich činy a dívat se na ně jinak a to mě na tom bavilo nejvíc.

Čtivý psychologicky laděný thriller Nevinná hra doporučuji všem čtenářům, kteří v tomto žánru hledají nové a neokoukané spisovatele.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Už máte všeho po krk? A pocit, že vás práce netěší, ale vyčerpává a vysává veškerou vaši energii? Říkáte si, že to, co děláte, nemá smysl? Nemám pro vás tip na motivační knihu, ale co takhle přečíst si příběh ženy, která přesně tohle prožívá? Altán s vůní čokolády Hanny Blixt vám ukáže, že nikdy není pozdě na nové začátky v úplně jiném oboru, než ve kterém jste pracovali doposud.

Pohřeb kolegyně je pro Hilmu poslední kapkou, rozhodne se opustit svět PR, svět, v němž byla zavalená požadavky, úkoly a neměla čas pro sebe. Život má člověk jen jeden a je třeba si ho užít tak, aby z toho něco měl. Hilma odjíždí z rušného města do poklidné vísky, kde ji zaujala práce v kavárně. Ale nebude to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Nová práce zahrnuje také výrobu čokoládových pralinek, což je pro Hilmu španělská vesnice, navíc je ve vesnici třeskutá zima a ne všichni se tváří, že novou tvář vítají. Ale vůně čokolády dokáže spojit nemyslitelné, na Hilmu čeká mnoho výzev a možná taky… ale ne, neprozradím, nechte se překvapit a okouzlit romanticky laděným feel good románem.

Hanna Blixt v příběhu propojila dvě dějové linky. V první sledujeme Hilmu a její sžívání se s novou realitou, ve druhé je vypravěčem tajemný muž, jehož identitu v průběhu děje zřejmě bez problémů odhalíte. Vůbec to nevadí, jeho dojemná výpověď dokresluje atmosféru přátelsky laděného děje.

Altán s vůní čokolády jede na vlně pohodových příběhů, u kterých nemusíte moc přemýšlet, tušíte, jaký konec mají, přesto si je užijete, protože únik od reality potřebuje občas každý. Moc hezky je vykreslená práce s čokoládou, hlavně výroba pralinek (nezapomeňte si ke čtení nachystat nějakou dobrotu). Knížka se řadí mezi příjemné jednohubky, které dáte za pár večerů. Ale to je vlastně docela škoda, protože autorka v knížce nastiňuje hned několik témat, které by si zasloužily rozvinout a rozepsat, kdyby to tak bylo, příběhu by nechyběl šmrnc, kterým se pyšní romány Fredrika Backmana. Tak třeba příště?

V každém případě si půvabné čtení nenechte ujít, pokud hledáte nenáročnou oddechovku.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Od britské autorky Rony Halsall jsem před lety četla psychothriller Kruh, který mě naprosto uchvátil, proto jsem byla nadšená, že si můžu přečíst její další kousek nazvaný Bigamie.

Emma se po tragické události účastní sezení v terapeutické skupině, kde potká sympatického Sama. S jeho pomocí se vyrovnává se smutkem a považuje ho za muže svých snů. Když s ním otěhotní, není na co čekat – následuje svatba a stavba vysněného domu. Ale čím blíž si ti dva jsou, tím víc Emma pochybuje, že je Sam opravdu ten pravý. Doma bývá jen část týdne a taky se jí nezdá způsob, jakým řeší společné finance. Když se jednou v jeho telefonu ohlásí žena, která tvrdí, že to ona je Samova manželka, Emmě se život rozsype jako domeček z karet. Musí zjistit, kde je pravda a kým vlastně Sam je.

No páni! Dostala jsem přesně to, co jsem čekala. Napínavý psychologicky laděný thriller, v němž není místo na lelkování. Emminy pochybnosti ohledně Sama autorka servíruje hned na začátku a rozjíždí divokou jízdu, ze které není úniku. Jakmile se začtete, vyplivne vás to na konci s pusou dokořán.

V Bigamii totiž neplatí, že co je psáno, to je dáno. Rona Halsall si se čtenářem pohrává jako kočka s myší, jestliže v jedné kapitole něco nastíní, buďte si jistí, že za dalších pět to už neplatí. Nejste si jistí, komu věřit, na čí straně je pravda a kde vlastně je. Jestli si myslíte, že bigamie je hlavní a jediné téma příběhu, pletete se.

Rona Halsall píše čtivě, román nemá hluchá místa a přestože jsem pár věci vytušila, nebyl to pro zápletku problém. Během čtení jsem byla mnohokrát překvapená, jakým směrem se příběh posouval. Když si myslíte, že víte, spisovatelka rozmetá vaše domněnky na prach. Nešetří ostrými zvraty v ději, nečekaný a šokující závěr je jen třešinka na dortu.

Za sebe můžu psychothriller Bigamie doporučit. Je čtivý, nepředvídatelný, tajemný a plný nečekaných situací, vyvolávajících správné napětí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jako bílá a černá. Jako den a noc. Jako jin a jang. Rosie a Will. Ona pochází z dobře situované rodiny, je vzorná studentka a milovnice hudby, on je nespoutaný samorost. Nemají v podstatě nic společného kromě Joshe, Rosiina bratra dvojčete, s nímž se Will kamarádí. Přesto mezi nimi vzniká pouto, sílící tajnými schůzkami a rozhovory, při nichž poznávají jeden druhého. Vypadá to, že jsou si souzeni, dokud nepřijde den, kdy jedna tragédie zničí vše. Čas otupí i ostrý břit, jak se zpívá v jedné písni, čas dává naději i Rosie a Willovi, kteří se po letech, během nichž si každý odžil své, setkávají. Ale co dělat, když jim osud i poté hází klacky pod nohy?

Hlavní postavy potkáváme ve věku, kdy se s milostnými vztahy teprve seznamují. Rose dává okatě najevo, že na lásku nemá vůbec čas, je pohlcená studiem a hudbou, která je pro ni vším. Will má o životě trochu jiné představy, sám má za sebou docela nelehké chvíle a k nevinné Rosie ho pořád něco přitahuje. Vlastně oba dva mají bolavou duši, ale společná léčba nepřipadá dlouho v úvahu. Jejich životní osudy a vztahové peripetie sledujeme několik desítek let, do doby, kdy jsou už dospělí.

Claire Daverley předkládá kouzelnou, melancholicky laděnou variaci na klasický příběh lásky, v němž hrdinové mají ke společnému životu cestu víc než trnitou. Možná už jste jich pár četli, a tak si říkáte, čím je zrovna tahle nezapomenutelná? Není tuctová, to v první řadě. Chybí přímá řeč, dialogy na první pohled od popisu nerozlišíte, ale na to se dá zvyknout. Příběh Rosie a Willa je natolik přesvědčivý, že si vás získá po pár stranách a uvozovky vám chybět nebudou.

Povídejme si do noci je nádherný, citlivě napsaný román o lásce, která musí překonat spoustu překážek. Will a Rosie jsou popsáni velmi empaticky, nelze jim nefandit, prožíváte s nimi každý okamžik, ať už šťastný nebo bolestný. Pokud jste si zamilovali Davida Nichollse a jeho román Jeden den, počin Claire Daverley vám určitě padne do oka taky. Doporučuji ho všem, kteří vyhledávají chytré romance s přesahem, v nichž nejde jen o fyzické pouto a sexuální přitažlivost, ale které čtenářům dokážou nabídnout mnohem hlubší text k zamyšlení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Když zmizela patnáctiletá Sara Leroyová, ochromilo to celou Francii, nejen malé přímořské městečko u Lamanšského průlivu, kde žila. Policie měla podezřelého člověka, který byl odsouzen, pochyby přesto neutichají a ani po dvaceti letech není jasné, co se přesně stalo. Na místo činu, a vlastně i domů, se vrací novinářka Fanny, jejíž mladší sestra byla Sařina kamarádka. Fanny má napsat sérii článků o celé události, o tom, co se událo, co stojí za zmizením Sary. Nikdo z místních do tragédie dloubat nechce a Fanny taky není dvakrát nadšená, navíc s sebou musí vzít nevlastní dceru Lilou, vzpurnou puberťačku, která se pro projekt kupodivu nadchne a k Fannyině nelibosti otevře Pandořinu skříňku s tajemstvím. Rozčarované. Kdo mezi ně patřil a proč si tak říkaly? Jaká je jejich vazba na Saru?

Nakladatelství Metafora vydalo Marii Vareilleové už dva romány: Někdy je hezké, že mě miluješ a Láska ve světě lichých ponožek. Oba se mi líbily, jsou o přátelství, rodině a lásce. A napsané velmi čtivě, autorka umí vystihnout charaktery postav. Některé si oblíbíte na první dobrou, k jiným si musíte hledat vztah.

V příběhu se střídá hlavní dějová linka s prostřihy do minulosti v podobě tzv. „pracovního dokumentu“, v němž se vracíme do 90. let minulého století, dětství Sary a jejích kamarádek, které by mělo být bezstarostné a veselé, ale bohužel tomu tak nebylo. Marie Vareilleová napsala emotivní a dojemný román o dospívání, přátelství, o tom, jak nás prožitá bolest a traumata ovlivňují.

Stejně jako v předchozí knize Láska ve světě lichých ponožek spisovatelka i tady umně splétá zdánlivě nepodstatné momenty a okamžiky ze života Sary a „Rozčarovaných“, které do sebe zapadnou jako dílky puzzle a vše docvakne i vám.

Rozčarované jsou naprosto skvělou, trefnou sondou do světa mládeže dospívající v nedávno minulých a oblíbených „devadesátkách“, které autorka připomíná především tehdy oblíbenou muzikou. Přestože jedna linka je téměř detektivní, o thriller se nejedná. Román můžete brát jako psychologicky laděný příběh o mezilidských vztazích, bolavém dospívání, o traumatech a tajemstvích.

Vrstevnatý, místy bolavý román doporučuji všem, kteří nezapomněli, jak těžké může dospívání být.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vítejte v Irsku v prvním desetiletí 21. století. Ekonomická krize vrcholí a odráží se na životech obyčejných lidí. Ale koho by to až tak zajímalo, když je mu dvacet a potká kluka, který se stane jejím celoživotním nejlepším kamarádem? Rachel se to stalo. S Jamesem ji pojí brigáda v knihkupectví, společné bydlení a bohémský společenský život. Ale pak se Rachel zamiluje do ženatého profesora. A nejen ona, profesorovo srdce si zabral ještě někdo jiný…

Caroline O´Donoghue si na paškál vzala současné Irsko, jehož problémy s ekonomickou krizí vetkla do příběhu mladé bezstarostné studentky. Kniha se prý podobá románům Sally Rooney, což nemůžu posoudit, ještě jsem její knihy nečetla.

Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách. Rachel svůj příběh podává ich formou s odstupem let, kdy už, dá se říct, dospěla, je vdaná a čeká dítě. Když se dozví zásadní informaci o svém bývalém profesorovi, spustí to v ní lavinu vzpomínek, z nichž si skládáme mozaiku Rachelina života.

Autorka se nevyhýbá ani choulostivým tématům jako je homosexualita nebo potraty. Nezapomeňte, jsme v katolickém Irsku, je to tedy tak trochu tanec mezi vejci, přesto to autorka podala s nadhledem a přirozeně.

Nebudu lhát, dlouho jsem si k příběhu hledala cestu. Je velmi dobře napsaný, odráží problémy současného Irska, můžeme ho brát také jako melancholickou připomínku vlastního, leckdy bujarého mládí, ale nemohla jsem se nějak ztotožnit s Rachel, její osobnost mi nesedla. Nerozuměla jsem jí a nedokázala pochopit její chování a jednání, zejména v první polovině knihy. Jako celek se knížka čte dobře, tím, že ke čtenáři promlouvá přímo Rachel, je to hodně autentické.

Pokud hledáte netuctové čtení o životě, o problémech současné společnosti a chcete nahlédnout do současného Irska, Ta věc s Rachel by se vám mohla líbit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Opaline, Martha, Henry. Tři ztracené duše které spojují knihy a také jedno hodně zajímavé Knihkupectví v Dublinu. Máte rádi neobyčejné příběhy, milujete knihy, jste snílci? Tak to si tuhle knížku určitě zamilujete.

Marthu a Henryho dělí od Opaline téměř sto let. Ti dva žijí v současnosti, zatímco Opaline v době, kdy to žena neměla vůbec snadné. Bratr ji nutil k domluvenému sňatku, což moderně smýšlející dívce nebylo po chuti. Aby se mu vyhnula, uteče do Paříže, města bohémů a milovníků umění. Ale ani tam ji nečeká bůhvíco, nakonec se ocitne v Dublinu, kde se jí osudovým stane jedno maličké a zapadlé, možná i trochu kouzelné knihkupectví. Martha se v současnosti vyrovnává s nelehkou minulostí a v Dublinu hledá útočiště. Najde ho v domě výstřední staré dámy, která Marthu zaměstná jako hospodyni. Seznámení s Henrym, jenž v irské metropoli pátrá po ztraceném rukopise, je pro mladou ženu možností, jak začít nový život a možná se i znovu zamilovat. Evie tyto konkrétní postavy nepropojila jen náhodou, jejich příběhy se v mnohém podobají.

Knihkupectví v Dublinu je nádherný příběh plný lásky, bolesti i trápení. Autorka v něm míchá magii s mnohdy syrovou skutečností – dotýká se domácího násilí, postavení žen ve společnosti a také podněcuje lásku ke knížkám a četbě, považte, jaké by to bylo, navštívit proslulé pařížské knihkupectví Sylvie Beachové, nebo si zalézt s knížkou v onom kouzelném knihkupectví ukrytém v uličkách Dublinu.

Obě linky, současná i ta, která nás zavede do 20. let minulého století, jsou vyrovnané a rovnocenné. Postavy působí uvěřitelně, řídí se srdcem a jsou díky tomu velmi sympatické. Evie Woods zaujme i barvitými popisy bohémské Paříže, kterou si milovník umění zamiluje na první dobrou. Popisy tajuplného a magického knihkupectví jsou už onou známou třešinkou na dortu.

Příjemný a čtivý počin Evie Woods potěší knižní srdcaře a fanoušky dobrých historických příběhů, které vás díky skutečným reáliím obohatí o nové poznatky a informace. Tohle byla krása, pohlazení na duši. Kouzelné pohlazení na duši. Jestli ve vás zůstal kousek dítěte, i když jste dospělí, tak si ji užijete. Zkusíte najít magické knihkupectví v Dublinu?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

AI a já máme rezervovaný vztah. Příčí se mi myšlenka, že by za mě měla dělat práci, ale beru, že dokáže pomoct a poradit, byť ne vždy jsou informace správné. Beru, že dokáže být účinná ve vědeckých oborech, baví mě, jak oživuje staré umění, ale tím to pro mě stačí. A tak jsem byla zvědavá na tento román, který je na spolupráci AI s člověkem založen.

Jo Callaghanová stvořila příběh, který může takovým skeptikům jako já (po)otevřít mysl. Setkáváme se s Kat Frankovou, zkušenou policistkou, která se vzpamatovává z osobní tragédie. Dostala neotřelou nabídku – vést pilotní projekt, v němž by se umělá inteligence spojila s lidským faktorem. Testovat se bude na odložených případech zmizelých lidí. Kat je vůči AI poměrně nedůvěřivá. Jak dopadne setkání, kdy jí parťákem bude sympatický, šarmantní, inteligentní, chytrý… prvek umělé inteligence, AI detektiv Lock? Můžete mi věřit, že tohle spojení vás bude hodně bavit.

V jediném okamžiku je čtivý, poměrně napínavý thriller, v němž se střídají dvě dějové linky. První je soustředěná na Kat, její vyšetřovací tým a případ, který ve spolupráci s charismatickým Lockem (ano, je to v podstatě hologram, ale nesmírně sympatický) řeší. Tato část je proložená pasážemi, v nichž sledujeme jistou oběť zločinu.

Celkově se jedná o povedenou záležitost, která vám čtivou formou nastíní fungování umělé inteligence v praxi. Situace jsou mnohdy i humorné a vtipné, jindy poukazují na to, že AI postrádá to nejdůležitější – emoce, oplývá však geniální myslí a logikou.

Vedle Kat dostávají prostor i členové jejího vyšetřovacího týmu, kteří také rozehrávají své příběhy – zatím jen v náznacích, pokud by se jednalo o sérii, určitě se dočkáme bližších a konkrétnějších indicií.

Pokud jste zvědaví na AI v pracovním procesu a máte rádi thrillery, V jediném okamžiku by vám mohlo padnout do oka, zjistíte, že umělá inteligence, to je dobrý sluha, ale zlý pán, měla by nám pomáhat, ale nikdy nás nepřemoci.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.