Štítek: JOTA

Talanovi jsou dobře situovaná židovská rodina. Otec Max pracuje jako zubař, maminka Miriam se stará o devítiletou dceru Ilanu a připravuje se na příchod druhého dítěte. Jsme v Lotyšsku, v Rize a píše se rok 1940. Zlo postupuje poměrně rychle a v době, kdy se Miriam chystá rodit, Rigu obsadí Sověti. Chlapeček se narodí do časů, které pro Talanovy nejsou příznivé. Max přichází o práci, celá rodina o majetek a vše se zhorší, když do Lotyšska vtrhou Němci. Miriam s těžkým srdcem předá děti své věrné hospodyni, křesťance a prosí ji, aby nikomu neprozrazovala jejich původ, doufá, že až bude dobře, pro děti se vrátí.

V roce 1975 truchlí v americkém Chicagu mladá žena Sarah pro svou matku Ilanu, která předčasně zemřela. Po pohřbu se snaží navázat těsnější pouto s babičkou Miriam, s níž je díky Ilaně rodina odcizená. Otevírají se tim stavidla minulosti a Sarah se dozvídá věci, o kterých doposud neměla ani tušení. Miriam ji v pohnuté situaci prosí, aby našla dávno ztraceného syna. Sarah odjíždí do Rigy a netuší, jaké následky může její čin mít.

Dcery okupace jsou dalším zářezem do košaté sbírky knih zabývajících se druhou světovou válkou a holokaustem. Jedná se o zářez kvalitní, protože jak se dočteme v doslovu, autorka čerpala ze skutečných událostí své rodiny, které přetavila v emočně silné čtení. O osudu Židů v Lotyšsku toho není moc známo, díky počinu Shelly Sandersové tak máme příležitost poznat bolestnou kapitolu lotyšských dějin. Také druhá část příběhu je hodně mrazivá, Sarah se ze Států vydává do Lotyšska, které je v sedmdesátých letech minulého století zcela v područí Sovětského svazu.

Připravte se na citově náročný zážitek z četby, protože Shelly Sandersová si ve svém románu servítky nebere. Bez příkras, reálně a syrově líčí utrpení židovské komunity v Rize, na níž bylo nacisty spácháno neomluvitelné zlo v podobě násilí a psychického teroru. Z toho, co zažila Miriam a její rodina, se vám bude svírat srdce a nebude vám nejlépe. Přesto by se nemělo zapomínat a je jen dobře, že historie, byť smutná, je neustále připomínána.

Pokud na toto téma hledáte kvalitní četbu, doporučuji vybrat z toho velkého množství příběhů na dané téma takový, který je kvalitní a autor v něm zpracoval skutečné příběhy, aniž by se spoléhal se pouze na vlastní fantazii. A právě Dcery okupace jsou skvělým příkladem, můžu ji směle doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Lily a Adam žijí ve šťastném a spokojeném manželství. Ale znáte to, vy máte plány a osud taky, ale jiné než vy. A tak Lilyin a Adamův příběh končí v hospici. Adam svou ženu prosí, aby vyhledala Joshe, svého nejlepšího kamaráda z dětství. Po jedné vyhrocené hádce mezi nimi zůstalo mnoho nedořešeného a Adamovým posledním přáním je, aby se vztahy urovnaly, má pro to svůj důvod. Lily se vydává do zasněženého Skotska, na odlehlou horskou samotu, aby se setkala s někým, kdo ji už nechce nikdy vidět.

Navždy ty a já. Příběh, po kterém volali všichni, jimž chybí stará dobrá romantika ve stylu Cecelie Ahernové a jejího kultovního P. S. Miluju tě. Dani Atkinsová přání vyslyšela a přichází s nádherným, dojemným románem, který počin irské spisovatelky v lecčems připomíná, částečně námětem a ve velké míře sugestivně vylíčenými emocemi.

Dani Atkinsová umí. Můžu říct, že hned první a poté i poslední kapitola vám rozbije srdce na tisíc kousků. Tolik citlivosti, jemnosti a empatie, kolik autorka do své knížky vložila, to se jen tak nevidí. Po kouskách, prolínáním současnosti a minulosti, splétá složitý příběh lásky a přátelství. A přestože máte už na začátku pocit, že tušíte, jak to skončí, jak to MUSÍ skončit, překvapí vás několik zvratů a situací, které děj posouvají zase jinam.

Lily, Adam a Josh. Postavy, které působí jako opravdoví, skuteční lidé se všemi cnostmi i chybami. Také oni dělají špatná rozhodnutí, prožívají strach, lásku a jsou pro ni udělat úplně vše. Navždy ty a já, to je příběh o druhých šancích, odpuštění a velkých, osudových vztazích

Dojemné, bolavé čtení plné lásky potěší všechny romantické duše, které mají rády poklidnější tempo vyprávění a komorní atmosféru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Před pár lety mě doslova a do písmene dostal western. Osamělá holubice Larryho McMurtryho pro mě byla jako zjevení, podlehla jsem volání divokého Západu a nechala se unášet drsným eposem o nelehkém životě hraničářů v Texasu.

Mezi další díly série patří romány Mrtvý muž přichází a aktuálně vydaný Měsíc nad prérií. Jedná se o druhý díl tetralogie, zahrnuje období zhruba dvaceti let mezi Cestou mrtvého muže a Osamělou holubicí. A pokud ho budete brát jako samostatný román, nic se nestane, je psán tak, že ho pochopí každý.

Opět potkáváme hraničáře Augusta McCrae a Woodrowa Calla. Oba se snaží plnit své pracovní povinnosti svědomitě, tak, že zapomínají na to, aby žili i soukromý život. Gus miluje Kláru Forsytheovou, která by si přála, aby se Gus usadil, jenže to je pro hraničáře srdcem i duší nemožné. Do Calla je zamilovaná Maggie Tiltonová, jejíž srdce mu patří úplně celé, ale o tělo se dělí všichni muži z města. Oba muži, rozdílní jako den a noc, přesto věrní přátelé, se vydávají na další nebezpečnou a krutou misi.

Larry McMurtry rozehrává další výpravný příběh o nezdolném přátelství, osudových láskách a cti, který pohltí a nepustí. Autor umí sugestivně a přesvědčivě popsat divokou přírodu a vyvolat tak pocit, že jste přímo s Callem a Gusem v centru dění. Cítíte žár slunce, slyšíte svištět šípy Komančů, do tváří vám žhne plamen ohně a bojíte se každého zašustění z nedalekého křoví. V knize je hodně scén, které jsou opravdu drsné a nečtou se příliš dobře, setkáte se s násilím, mučením, ubližováním, nic pro jemné duše. Ale musím říct, že Larry McMurtry to opravdu umí, přitáhne a drží vás, jako kovboj lasem. 🙂

Ale není to jen epos o tvrdých mužích a nelehkých vztazích mezi Američany a Indiány. Je to také příběh velkých a osudových lásek, jimž bohužel nebylo přáno. Jak se vyrovnávají ženy s údělem osamělých partnerek a s vědomím, že srdce vyvoleného muže jim nikdy nebude patřit úplně celé?

Měsíc nad prérií je další výbornou „kovbojkou“, která má potenciál zaujmout nejen čtenáře muže, ale také ženy, jež mají rády historické příběhy s přesahem, v nichž je popsán tehdejší život a dobová atmosféra.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Máte v misce dost sladkých, šťavnatých jablek? Výborně, tak si jedno vezměte a pojďte se mnou a s Almou do malé vísky Jablonia Panica, která se nachází na slovensko-maďarském pomezí. A proč jablko? Nejenže zdobí nádhernou obálku románu Kornélie, ale je také spolu s domácími švestkovými povidly a léčivými bylinkami prvkem, který dotváří atmosféru knihy, jíž nelze popsat jedním slovem. Do počinu Beaty Balogové se musíte ponořit, zlehka a pomalu, a nasát jedinečnou vůni, která ho jako jemný mlžný opar obklopuje.

Kornélie – to je rodové jméno, které dostávají dcery v rodině vypravěčky Almy. Ne každá z Kornélií s ním souzní a vymýšlí si proto vlastní odvozeniny, ale přesto je hrdou a hlavně nezdolnou nositelkou tohoto jména. Alma, což je alter ego Beaty Balogové, nás vezme do vesničky, kde se jakoby zastavil čas. Pokud čekáte rodinnou ságu mapující životy postav od určitého počátku, jste na omylu, stejně jako já. Alminy vzpomínky jsou jako korálky na růženci, které si přebíráte a rozjímáte. Stejné je to i s touto knihou. Autorka v postavě Almy předkládá vzpomínky na rodinu, na ženy, které táhly břemeno osudu, měly to těžké a přesto se nevzdávaly.

Beata Balogová čtenáře oslovuje neobyčejným způsobem. Snový, poetický styl vás přinutí zvolnit, není to knížka, již byste zhltli jako jednohubku. Nádherné popisy, u nichž není důležitý vzhled prvku, ale jeho chuť, vůně, to, jak jej vnímáme… Prostě co slovo, to perla, důmyslně zasazená do nostalgického vyprávění o časech dávno minulých, o soužití Maďarů a Slováků, o rodinných kořenech, o lidech, které jsou s Kornéliemi navěky spjati.

Kornélie mi sedly, trefily se mi do noty, přestože jsem původně čekala klasickou ságu. Slovenskou literaturu mám hodně ráda, ke Slovensku mám i rodové vazby a v dětství jsem tam strávila nezapomenutelné chvíle právě v takové rozkošné vesničce, kde se žije ve velmi těsném sepětí s přírodou.

Dejte si tento literární skvost, v němž se snoubí něžná poetika se severskou syrovostí, pokud chcete zpomalit, vychutnávat si slova jako šťavnatá sousta jablka, které jsem vám na začátku doporučila vzít si ke čtení. A teď už víte, proč.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Bottom Springs je malé městečko v Louisianě, jehož bohabojné obyvatele pevnou rukou ovládá kazatel Cornier. Jeho dcera Ruth pracuje v knihovně, kterou bere jako útočiště před světem a přehnanou rodičovskou péčí. Jejím nejlepším přítelem je outsider a vyvrhel Everett, jehož minulost je víc než temná, o rodinném zázemí nemluvě. Bottom Springs opanoval strach, v bažinách byla totiž nalezena lidská lebka a všichni jsou přesvědčení, že oběť má na svědomí Plíživec, tajemný přízrak obcházející městečko. Ale je tomu opravdu tak? Nebo má nález prozaické vysvětlení? A co Ruth a Everett, jakou roli v tom hrají oni?.

Autorka stvořila charismatické hlavní hrdiny, a pozor, jejich chování a jednání ne vždy souzní se zásadami morálky, o to víc oba přitahují čtenářovu pozornost. Povedlo se jí sugestivně vykreslit temnou a mysteriozní atmosféru jižanského maloměsta, které zamrzlo hluboko v minulosti, v němž se to hemží zkostnatělými názory na morálku a kázání Ruthina otce jsou plná fanatismu, který děsí a dokáže napáchat spoustu zla. Mezi Ruth a jejími rodiči panují toxické vztahy a není divu, že se z nich mladá knihovnice snaží za každou cenu vymanit a útěchu hledá ve vztahu k Everettovi.

Děj je vyprávěn ve dvou časových rovinách. Současná sleduje vyšetřování nalezené lebky, v té minulé se vyprávění vrací do Ruthiny minulosti, aby se obě linky propojily a čtenářům připravily možná šokující, v každém případě ojedinělé vyústění, protože konec je velmi otevřený a je na každém, jak si ho vyloží a pojme. Nerada bych prozradila něco víc z činů Ruth a Everetta, protože je to něco, co by člověk běžně nečekal a co vyvolá kontroverzní pocity i šok.

Román Půlnoc je nejtemnější hodina byl pro mě velkým knižním překvapením. Vůbec jsem nečekala to, co jsem ve finále dostala, a to bylo nejlepší. Je přirovnáván ke knihám Kde zpívají raci (ještě jsem nečetla) a Stmívání (několikrát!). Spojitost se Stmíváním se mi líbila, stejně jako podobnost mezi páry Ruth & Everett a Bella & Edward. Prostě my, co jsme zažii fenomén Twilight a fandili ústřední dvojici, si tento příběh patřičně užíváme a víme své :).

Ashley Winsteadová napsala bouřlivý, mysteriózně laděný příběh plný tajemství, bolesti i lásky, v němž není všechno černé nebo bílé.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Konfucius je považován za prvního čínského filozofa. Jedno z jeho mouder bylo, že vzdělaná žena je… je na nic, zbytečná, bezcenná. Vítejte v Číně 15. století, kde toto motto bylo oslavováno a vzdělání u žen bylo v podstatě nežádoucí. Jün-sien pochází z rodiny s dlouhou lékařskou tradicí. Oba prarodiče z otcovy strany jsou lékaři, proto není divu, že když se jí po smrti matky ujmou, babička Jün-sien povede stejnou cestou, jako kráčí ona. Přestože mají prarodiče na tehdejší dobu vcelku moderní názory, musí se dívka přizpůsobit tradicím a být tím, čím ji chce mít společnost – tichou, šedou, spořádanou ženou, manželkou a matkou, která je podřízená mužům. Jün-sien je po své babičce – silná, statečná a hrdá. Nachází způsob, jak léčit ženy nejen v rodině, ale pomáhat i těm zvenčí i přes velkou míru nebezpečí.

Lisa See je známou autorkou románů, které jsou převážně zaměřeny na čínskou historii, a není divu, neboť spisovatelka pochází z čínsko-americké rodiny. Nejnovější počin Lotosový kruh paní Tchan vychází ze skutečných událostí a je fascinující sondou do života v Číně 15. století v období čínské dynastie Ming.

Je to velmi detailní a precizně zpracovaný pohled na to, jak se žilo ženám, které musely být podřízené mužům. Děj je vyprávěn z pohledu Jü-sien, kterou poznáváme jako osmiletou holčičku a společně s ní strávíme několik desítek let až do doby, kdy si nejen jako lékařka, ale hlavně jako žena vydobyla pevnou pozici v rodině.

Lisa See píše poutavě, ke svým románům si dělá podrobné rešerše a dodává jim tak punc opravdovost a uvěřtelnosti. Jü-sien je neobyčejně silná hrdinka, která se musí přizpůsobit rodině svého manžela, jemuž byla zaslíbená už jako malá dívka. Zároveň si uchovala hrdost, důstojnost a čest a lékařské povolání vykonávala se vší důsledností a poctivostí, přestože ji svazovala mnohdy nesmyslná pravidla.

Lotosový kruh paní Tchan je vynikajícím historickým románem, fascinující sondou do světa asijské kultury, která je na jednu stranu nesmírně vyspělá, na druhou, zejména ve vztazích k ženám, primitivní. Nad některými věcmi budete kroutit hlavou, přesto si tento výpravný příběh užijete, protože je opravdu propracovaný a nechybí mu ani napětí.

Doporučuji všem milovníkům historie a příběhů vycházejících z reálných základů. Lisa See a její Lotosový kruh paní Tchan nezklame.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Bylo nebylo, zakoukala se mladá dívka do hezkého chlapce a krásný večer s ním strávila… Takhle by mohla začít pohádka pro romantické duše, co říkáte? A co když se to doopravdy stalo? Lucy před pár lety prožila románek s fešným barmanem, aniž by tušila, že se jedná o bratra její kamarádky. Ta jí přitom kladla na srdce, aby se do jejího okouzlujícího bratra nikdy nezamilovala. Ale pro oba to bylo víc než jen letní flirt a jednorázový úlet, Lucy a Felix k sobě cítí víc než náklonnost. Před Bridget však musí předstírat, že jde pouze a jen o přátelství. Nejtěžší zkouška čeká v okamžiku, když se Bridget nečekaně rozhodne vrátit domů před plánovanou svatbou. Lucy ji přijede podpořit a je jí jasné, že existovat byť jen pár dní po boku Felixe nebude jen tak.

Carley Fortune má na svém kontě už dvě romance, které nejsou tuctové, ale nabízí příběh s přesahem – Každé další léto a Sejdeme se u jezera. V obou hrdinové prožívají citové a vztahové trable, řeší rodinné problémy, přesto v nich nechybí prostor pro romantické chvíle a lásku.

Novinka Tohle léto bude jiné se nese na podobné vlně, byť ne tolik emotivní, jako předchozí knížky. Hrdinové sice prožívají boj s city, ale tentokrát je to lehčí a zábavnější.

Dozvídáme se také o Lucyině životě v chladné rodině, její láskyplném vztahu k tetě, která jí vynahrazovala neprojevené city rodičů a vášeň pro květiny, jež přetavila ve vysněnou práci. Občas mi připadalo, že se skorotřicátníci chovají jako nezralí studenti, pořád uvažujete, proč Bridget nechce, aby se Lucy a Felix dali dohromady a proč ona sama nechce říct důvod svého předsvatebního návratu domů. Toto dětinské chování je vyváženo celkovou atmosférou knížky, moc hezky je popsán Ostrov svatého Edwarda, kam je děj situován. Působivá letní nálada a šmrnc přímořského městečka s vůní oceánu a dobrého jídla láká a podněcuje fantazii, člověl má hned chuť strávit na takovém místě dovolenou.

Není to úplně nejlepší Carley Fortune, umí i lepší, dojemnější, jímavější příběhy, ale jak jsem se dočetla v doslovu, psala tuhle knížku pro zábavu, pro nic jiného. Tak se stalo a je z toho příjemná, pohodová sexy letní romance, v níž to občas hezky zajiskří.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Poměrně atraktivní téma války Severu proti Jihu nabízí román Donny Everhartové Až rozkvete jasmín. Rodina Joetty McBrideové si spokojeně hospodařila na své půdě do doby, než se Severní Karolínou začnou nést zvěsti, že se schyluje k válce. Joetta zastává neutrální názor a nepřiklání se ani k jedné straně a v totéž doufá i u svých blízkých. Patnáctiletý syn Henry však podlehne dědečkovu vyprávění o různých válkách a bitvách a jedné noci uteče, aby se přidal k vojákům. Zoufalá Joetta za ním posílá manžela Ennise, ale ve válečné vřavě se ztratí i on. Žena zůstává na farmě sama s mladším synem, který se jí den ode dne vzdaluje a s tchánem, jenž má poznámky ke všemu a je těžké s ním vyjít. Joettin neutrální postoj je trnem v oku také lidem v jejím okolí. McBrideovi to nemají jednoduché, nejenže nemají zprávy o Henrym a Ennisovi, ale jejich farma se stává snadným terčem pro vojáky i místní fanatiky.

Donna Everhartová je autorkou románu Vlaštovčí kopec, velmi syrového a sugestivního příběhu, který popisuje životy lidí v těžkém pracovním prostředí. To, že se do svých postav umí vcítít a popsat jejich osudy s empatií dokázala i v novince Až rozkvete jasmín.

Nejsilnější postavou je Joetta, po manželově odchodu tmelící prvek rodiny. Na jejích bedrech leží úplně vše, přesto neztrácí naději na návrat blízkých a nemění své pevné názory, i když za to vícekrtát tvrdě zaplatí. Na opačném spektru sympatií stojí její tchán, který většinou jen kritizuje a popichuje. Ale válka mění všechno, i pan McBride zjistí, že své jednání a chování musí přehodnotit.

Až rozkvete jasmín, to je historický román, jehož hlavním mottem je rodinná soudržnost a láska, dva tažné koně, jež nezdolnou a názorově stálou hrdinku drží nad vodou.

Donna Everhartová svým čtivým stylem dokáže připoutat k ději, v němž nabízí emoce, a to kladné i záporné. Budete fandit Joettě, budete se mračit na pana McBridea, budete se trápit spolu s Robertem stojícím na prahu puberty, mladíkem, který se cítí zmateně a proto se zlobí se na celý svět a frustrace si vybíjí ve vztahu k matce. V tomto nádherném, dojemném i smutném příběhu plném naděje v lepší zítřky autorka poukázala na to, jaké to je, když někdo neuhne z cesty, drží se svých názorů a není zaujatý jednou, či druhou stranou.

Pokud hledáte silný historický román, v němž figuruje pestrá plejáda postav s různými charaktery, v němž není nouze o napětí i dramatické okamžiky, Donnu Everhartovou a její Až rozkvete jasmín můžu doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Je horké léto roku 1975. Na letním táboře se ztratí mladá dívka z prominentní rodiny Barbara Van Laarová, a tento fakt celou situaci docela ztěžuje. Navíc je tady nepříjemná skutečnost, že Van Laarovým před šestnácti lety zmizel tehdy osmiletý syn Baar a nikdy se nenašel. Třináctiletá dívka je zkušená tábornice, přece by se nemohla opakovat stejná historie?! Souvisí spolu obě zmizení?

Připravte se, soustřeďte se, Kdo se ztratí v lese je příběh, který se vryje pod kůži, je náročný na vaši pozornost, nic nedostanete zadarmo. Autorka si pohrává s časovými rovinami, střídá je podle potřeby, nejdou za sebou chronologicky. Právě tato „neposloupnost“ dává ději grády a činí ho zajímavějším, musíte totiž dávat pozor, v jakém období zrovna jste. Nemusíte se bát, není to náhodné a chaotické řazení, pro vývoj děje má své opodstatnění. Je to jako puzzle, rozházené dílky vám ve finále dají ucelený obrázek.

Začátek vás zaměstná na sto procent, to než si zvyknete na autorčin styl psaní a skákání v ději. Barbařino zmizení sledujeme prostřednictvím několika postav, které mají pro děj velký význam. Er-forma všemu dodává jistý odstup, nejste zaujatí a postupně si o všem děláte vlastní úsudek.

Velkou devizou příběhu je atmosféra. Líná, ospalá, horká (je léto), přesto je tísnivá a člověka místy mrazí, což umocňuje čtenářský zážitek. Ocitáme se v uzavřené komunitě, kde se všichni znají, přesto mezi nimi visí spousta nedořešených věcí a nevyřčená tajemství. Liz Mooreová nenapsala klasickou detektivku nebo thriller, stvořila dokonale vystavěné psychologické rodinné drama, v němž jde hlavně o vztahy, v mnohých rodinách povrchní, chladné a neosobní. Román se odehrává v 50. – 70. letech minulého století, jeho stěžejní část vrcholí v roce 1975. Postupné odkrývání vrstevnatého příběhu nabízí dojemné i šokující vyústění, které bolí a ve čtenáři ještě dlouho doznívá.

Pro mě se román Kdo se ztratí v lese stává jedním z nejlepších, které se mi během tohoto roku dostaly a ještě dostanou do rukou. Doporučuji všem, kteří hledají náročnější čtení a nevadí jim pomalé tempo v odkrývání pravdy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Píše se rok 1900. Dvanáctiletá dívenka z indické křesťanské rodiny se musí na nátlak příbuzných provdat za mnohem staršího vdovce, který žije poměrně daleko. Mladinká Mariamma opouští vše, co jí bylo doposud blízké a vydává se na cestu do neznáma. Její nová rodina ji přivítá vlídně, ona sama se postupem času naučí přijímat všechny změny i novoty a stane se matriarchou, všemi milovanou Big Ammačči. Jen jednu věc nedokáže mít pod kontrolou. Rodové prokletí v rodině jejího manžela, jejíž členové se bojí vody. Ta mnohým z nich fatálně zasahuje do života. Možná že pokrok a moderní lékařská péče může pomoci odhalit, proč tomu tak je. Stojí za rodinným prokletím kletba nebo existuje rozumné vysvětlení? Ale než se dopátráme výsledku, spolu s Big Ammačči a její rodinou a přáteli prožijeme téměř osm desítek let fascinujícího života, v němž se tradice střetávají s novými a moderními vymoženostmi. Autor velmi lidským a čtivým způsobem popsal život v Indii, kde jsou lidé rozděleni do kast a také vykreslil věkově nerovné manželství, domluvený sňatek, v němž se manželé museli naučit milovat i respektovat jeden druhého.

Román Úmluva s vodami Abrahama Vergheseho je výpravnou ságou, v níž je důležitá každá věta, každé písmenko. Tenhle příběh nečtete, ale doslova jej prožíváte. Autor představuje tři generace tradiční křesťanské rodiny, jejímž stigmatem je rodové prokletí -pokaždé někdo v každé generaci najde smrt díky vodě.

V příběhu sledujeme dvě linie. Jedna se týká rodiny Big Ammačči a ta druhá doktora Digbyho, Angličana, který jako mladý přijel do Indie a už tam zůstal. Zdánlivě spolu nemají nic společného, ale ve finále se spojí a velká skládačka má všechny dílky na svém místě. Abraham Verghese je lékař, není divu, že do děje tuto tématiku zapracoval, a to čtivým způsobem. Jeho styl ocení čtenáři, kteří si rádi knihy vychutnávají, nikam nespěchají a užívají si každé slovo.

Úmluva s vodami je nádherným počinem, eposem, který klade důraz na pevné rodinné vztahy, tradice a rituály. Přestože protagonisté příběhu bojují s nástrahami osudu, nevyhýbají se jim tragédie, je psán poutavě a s lehkostí. Hrdinové jsou uvěřitelní, sympatičtí i se svými chybami. Je snadné oblíbit si Big Ammačči, která si i přes těžké situace zachovává nadhled a její moudrost a životní síla je kořením knihy.

Indie se vší svou exotickou krásou, tradicemi a zvyky, to je rodinná sága Úmluva s vodami, inspirována reálnými vzpomínkami autorovy maminky. Pokud hledáte kvalitní čtenářský zážitek, sáhněte po ní, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.