Štítek: BETA-DOBROVSKÝ

Ken Jaworowski. Spisovatel, jehož jsem objevila díky nadšeným ohlasům na knihu Poklesky maloměsta. Musela jsem si ji přečíst, byla to pecka. Hodně jiné než běžné romány, zápletka promyšlená a svižné dialogy, ty byly perlička na dortu. Doporučuju všemi deseti, stejně jako novinku Co s těly.

Příběh je koncipován podobně jako první román. Malé městečko v Pensylvánii, tři hlavní postavy, které chtějí klidně žít, ale předtím musí udělat jednu věc. JEN JEDNU JEDINOU VĚC, a pak budou mít klid. Hmm, opravdu myslíte, že ho budou mít?

Carla se sice z rodného městečka nikdy nedostala pryč, ale snaží se ze svého života vytěžit co nejvíc – všechny peníze vrazila do rekonstrukce a plánuje otevřít vlastní restauraci. Ale předtím musí pomoct svému synovi, který se jí svěří s hrozným tajemstvím. Reed je autista a právě přišel o milovanou matku. S bratrem ji právě pohřbili, ale Reed musí ještě mamince splnit jedno přání. Liz nadevše miluje muziku a snaží se prorazit ve světě country. Je zadlužená až po uši a její věřitel, bývalý vězeň, je schopný úplně všeho. Liz potřebuje peníze na splacení dluhu a také na to, aby mohla odjet do Nashvillu a rozjet tam kariéru. Tato trojice se ještě pořádně zapotí, než se jim podaří dostat svým plánům. Lépe řečeno, pokud se jim to podaří, protože celý svět se proti nim spiknul a hází jim klacky pod nohy.

Nevím, jak to Ken Jaworowski dělá, ale přestože své příběhy píše podobným stylem, jsou vždy naprosto skvělé a vůbec nenudí. Do děje se ponoříte od prvních stránek a jen tak se četby nevzdáte. V jednotlivých kapitolách pravidelně střídají vypravěčské linky všech tří aktérů, a ke všemu autor každou kapitolu končí v zásadním, ultranapínavém okamžiku, takže čtete a čtete a čtete.

Příběh, který se před vámi odvíjí jako film, je místy absurdní, akční, hodně napínavý a taky citlivý a plný emocí, protože každá z postav si v sobě nese svá vlastní traumata a problémy, a vy jim prostě musíte fandit. Kdo bude váš favorit? U mě to vyhrál Reed.

Protože postavy konají tak, jak konají, je děj protkán černým humorem ve stylu tragikomedií, u nichž se vám chce plakat i smát zároveň. Knížku Co s těly by měl do rukou dostat Tarantino a dát jí svou typickou filmovou podobu, úplně si o to totiž říká.

Ken Jaworowski a jeho knížky jsou pro mě objevem letošního roku, obě je můžu s klidným svědomím doporučit všem, kteří chtějí číst něco netuctového, zajímavého, dojemného, ale ne patetického, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete obě knížky výhodně pořídit.

Dalšího vydání se dočkal kultovní Kingův román Prokletí Salemu. Přijměte pozvání do malého městečka, zabydlete se, ale pozor na to, koho si do domu pak pozvete vy.

Jerusalem´s Lot v Nové Anglii je poklidné městečko se starobylou atmosférou. Na první pohled v něm žijí lidé spořádaným životem, ale co na pohled druhý? Každý má nějaké starosti, problémy. Někdo pije jako duha, jiný žije nezřízeným životem, třetí bije děti, čtvrtý všechny šmíruje. A pak je tady Marstenův dům, stavba budící strach i respekt, dlouhá léta opuštěný, se strašidelnou atmosférou. Teď se tam nastěhovali pánové Straker a Barlow, kteří pro salemské chystají jedno nemilé, zubaté překvapení. Do Salemu přijíždí také spisovatel Ben Mears, pro něhož měl být pobyt v Salemu návratem do minulosti a také inspirací pro další psaní. Místo toho stojí v centru dění akce, v níž vůbec být nechtěl.

Stephen King přichází s upířinou, která mi atmosférou i stylem nejvíc připomněla Nezbytné věci, občas jsem v tom cítila i Pod kupolí nebo Svědectví. Opět mi dokázal, že umí čtenáře naladit na svou notu a dostat ho přesně tam, kam potřebuje. Do osidel strachu a hrůzy. Málokdy se u jeho knížek bojím, ale v Prokletí Salemu se Kingovi podařilo trochu mě nalomit a vyvolat ve mně tísnivé pocity. Tohle je poctivá upířina, v níž jde hlavně o smyslové vnímání, díky barvitým popisům máte pocit, že jste v Salemu taky, cítíte chlad i železitý pach krve.

Do děje vás zavede prolog, který na první pohled do příběhu úplně nezapadá a smysl vám dá až na konci, kdy vám po zběsilé poslední třetině všechno do sebe správně zacvakne. Děj, který vás opanuje postupně, oplývá tísnivou, temnou atmosférou a zároveň také starosvětským kouzlem malých zapadlých městeček, v nichž byste se mohli cítit docela dobře, kdyby v něm neřádilo zlo. Pekelně charismatické zlo, pokud si představíte tak, jak ho na obálku knihy geniálně ztvárnil Jiří Dvorský.

Je to King, takže něčím se zákonitě musíte prokousat – máte dost ostré zuby? Autor si nás opět pomalu, ale jistě připravuje na velkolepé finále a servíruje nám život na maloměstě opravdu poctivě a do detailů. Postupně představuje nejen důležité postavy, ale i ty, jež se příběhem jen mihnou, přesto se do děje navždy otisknou.

Ani tentokrát své čtenáře nešetří – pokud upírovi vleze do cesty třeba dítě – jeho smůla, a vaše taky, pokud jste od přírody citlivější. Vlastně se s tím vůbec nepáře a vám akorát způsobí šok, to když nechá zemřít ty, které byste vy nechali žít.

Prokletí Salemu je poctivá upířina se zlověstnou atmosférou, v níž se zlo vymítá pěkně postaru – s křížem, česnekem a dřevěným kůlem. V Salemu je hodně opuštěných domů, troufnete si tam bydlet?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.

April, Laura a Westley. Tři lidé, kteří se osobně neznají, ale jejichž společným těžištěm jsou knihy a antikvariát nazvaný Otevřená kniha. April, která pracuje z domova a touží po vlastním milostném příběhu, vloží do jedné z knih vzkaz pro fešáckého a sympatického knihkupce Westleyho. Ale znáte to, ve správné romantické komedii není všechno hned takové, jak si to představujete. A tak místo Westleyho vzkaz najde Laura, mladá vdova, která se bojí znovu zamilovat. Zatímco Laura a April si dopisují, aniž by tušily s kým, Westley se účastní natáčení filmu. Otevřenou knihu si totiž vybrala režisérka nezávislých filmů jako lokaci pro svůj nejnovější snímek. A krasavec Westley by mohl zastoupit excentrického a nespolehlivého herce ztvárňujícího hlavní postavu. Moira MacDonaldová ve svém počinu Tři v knihkupectví vzdává hold romantickým komediím ve stylu Nory Ephron, v jejichž čele stojí Láska přes internet vyprávějící o dvou naprosto odlišných knihkupcích.

Román Tři v knihkupectví cílí na všechny milovníky knih a romantiky. Snoubí v sobě pohodu, humor a ztřeštěnost. V popředí stojí tři hlavní postavy – Westley, Laura a April, kolem nichž se točí celý příběh. S napětím sledujeme jejich eskapády se psaním vzkazů, aniž bychom tušili, kam bude tajemná korespondence směřovat. Introvertní knižní svět může ještě hodně překvapit!

Moira MacDonaldová píše poklidným způsobem, cílem není adrenalinový hon za milostným dobrodružstvím, ale pomalu plynoucí vyprávění, jemuž nechybí vtip a situační humor. Tohle kápne do noty čtenářům, kteří si rádi vychutnávají volnější tempo a nevadí jim, že se v ději nikam nepospíchá. Autorka nás seznámí se životními příběhy postav, jejich touhami, přáními i strachy. Třeba z toho, jestli se Laura může po smrti manžela znovu zamilovat, jestli si Westley zaslouží mít někoho rád a jestli April dokáže překročit svůj vlastní stín.

Tři v knihkupectví, to je pohodový výlet do světa knížek, mezi lidi, jimž je příjemnější mít nos zabořený do knihy, než být středem pozornosti ve společnosti druhých. Jako kontrast pak působí kapitoly, v nichž se setkáme s excentrickými filmaři, kteří v Otevřené knize natáčí.

Autorka namíchala knižní koktejl, který nebude asi úplně pro každého. Ocení ho čtenáři, jimž nevadí myšlenkové pochody hrdinů, kteří rádi a často přemýšlí o životě, těžko se rozhodují a učí se, jak překonat osobní překážky. Mně osobně knížka sedla, trefila se mi do nálady, bylo to milé, vtipné, poklidné, tajemné, zamotané, prostě pohodové čtení o lásce, knihách a vztazích.

Číst tuhle knížku je jako sledovat dobrou romantickou komedii, záměr pojmout příběh právě v takovém duchu autorce vyšel na jedničku. Westley, Laura i April jsou sympatičtí, člověk jim musí fandit a doufat, že najdou to, co hledají.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Robbiemu Stephensovi je teprve dvanáct. Chtěl bránit svou starší sestru a proto kopnul protivníka do nohy. Možná jste se teď mimoděk pousmáli, protože který kluk v telecích letech se nikdy nepopral. Ale Robbie žije v padesátých letech ve Spojených státech, rasová segregace jede bomby a jeho pleť není vůbec alabastrová… Za svůj čin je odsouzen k půlročnímu pobytu v Chlapecké škole v Gracetownu, neblaze proslaveném výchovném ústavu, o němž nekolují zrovna příjemné historky. Zatímco chlapec čelí krutým výchovným praktikám a nelidskému řediteli, jeho sestra Glorie se snaží všemožnými prostředky o jeho záchranu a propuštění. No a to jsem vám ještě neřekla, že Robbie vidí duchy mrtvých chlapců, kteří ve výchovném ústavu přišli o život…

Uff, byla to jízda, jedna velká emoční jízda. Spisovatelka Tannarive Due se volně inspirovala ve vlastní rodině a zpracovala hned několik témat, které rezonují i dnešní dobou – výchovné ústavy a rasovou diskriminaci. Píše velmi emotivně, citlivost i soucit dýchá z každé stránky, text vbuzuje vášně, protože budete cítit vztek na určité osoby, které svým konáním ubližují Robbiemu i dalším dětem. A hlavně velkou nespravedlnost vůči hlavnímu hrdinovi, který to v ústavu nemá jednoduché.

Výchovný ústav je obsáhlý, výpravný příběh, který je protkán mysteriózní linkou a právě ta mu dodává grády. Jako byste starého dobrého Kinga četli, cítila jsem v tom atmosféru ze Zelené míle a z Vykoupení z věznice Shawshank.

Děj se střídavě točí kolem Robbieho pobytu v nápravné škole a jeho sestry Glorie, která za pomocí pratety rozjíždí velkou záchrannou misi za osvobození bratra. Můžeme jen obdivovat odhodlání, houževnatost a nezdolnou sílu mladinké Glorie, která se musela sama starat o bratra a celou domácnost a zároveň čelit nepřátelům, kterým se nelíbí barva její pleti a to, že vůbec existuje.

Tannarive Due píše velmi přesvědčivě, dokáže vtáhnout a upoutat pozornost. Prostřednictvím košatého příběhu máte možnost nahlédnout do nedávné historie Států, v níž jdou velmi silně znát rasové rozdíly mezi jižní a severní částí území.

Přes bolavé téma (nikdo nechce číst o dětech, kterým je jakkoli ubližováno) jsem byla z počinu Tannarive Due nadšená. Ona to totiž napsala tak, že v tom cítíte naději. Příběh, který si směle říká o to, aby byl natočen, se mi před očima jako filmový snímek odvíjel, a můžu ho směle doporučit všem, kteří hledají kvalitní čtení se silnými tématy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Phoebe si oblékla krásné zelené šaty, obula zlaté lodičky a jen tak, bez zavazadel i jakéhokoli vysvětlení odjela do luxusního hotelu Cornwall inn na Rhode Islandu. Plánuje jednu jedinou noc a pak… pak… Řekněme, že její plán je úplně jiný než ten, který mají hosté čekající u recepce na ubytování. Jsou totiž pozváni na velkolepou svatbu trvající téměř celý týden. Phoebe si chce naplno užít své poslední hodiny, přestože s ní není ten, se kterým měla původně v hotelu být. Ale to se nezamlouvá nevěstě, pro níž je její svatební den hodně důležitý. Je bohatá, rozmazlená a svých vlastností a zbraní hodlá využít na sto procent a zabránit tak Phoebeinu plánu za každou cenu.

Už když jsem viděla titul Svatebčané v edičním plánu nakladatelství Beta, věděla jsem, že mi nesmí utéct. A to nejen kvůli nádherné obálce, kterou jako by si střihl Václav Špála, kdyby dnes žil. :). Na první dobrou mě zaujala anotace, byla jsem zvědavá, co se z ní vyklube. A dobře jsem udělala, už dlouho jsem nečetla něco tak milého, hořkosladkého, prostě báječného, přestože tam k smíchu moc není.

Phoebe, vysokoškolská profesorka specializující se na viktoriánskou dobu je jednou z nejsympatičtějších postav knihy. Od života dostala pořádně naloženo a už toho má dost. Jejím opakem je nevěsta Lila, kontroverzní osoba, u níž do poslední chvíle nevíte, zda ji milovat, nebo nenávidět.

Děj je ohraničen šesti dny, během nichž dojde k mnoha nečekaným situacím, humorným i vážným, někdy až absurdním. Máte pocit, že jste se ocitli v tragikomickém seriálu a čekáte, jakým směrem se to všechno posune. Držíte palce Phoebe, jejíž životní eskapády autorka líčí v retrospektivním vyprávění, tiše nadáváte Lile, abyste zjistili, že ani u ní není všechno jen černé nebo bílé. Těch šest dní je jako aprílové počasí, vystřídají se v nich veškeré emoce, které známe – radost, smutek, vztek, sympatie, znechucení, strach… Knížka je napsána velmi jemně, něžně a humorně a nechybí jí hravé a svižné dialogy založené na Phoebině inteligenci a chytrosti. Například debata o množství sexu je hodně zábavná. Tak schválně, můžete mít sex dvakrát nebo dva sexy? :)))

Pro mě jsou Svatebčané knižní lahůdkou, dalším zářezem do letošního seznamu top knížek, který se utěšeně rozrůstá.

Jestli máte rádi příběhy s hrdiny, kteří působí jako lúzři (ale nejsou!) a máte rádi chytré a inteligentní romány, zkuste si na tuhle nevšední svatbu zajít. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ostrov Shearwater, neboli Ostrov buřňáků se nachází nedaleko Atlantidy. Žije na něm správce Dominic Salt se svými třemi dětmi. Společně se starají o největší banku semen. Kdysi býval ostrov plný výzkumníků, ale čím víc voda stoupá, tím je to s pobytem horší, zbývají už jen Saltovi, kteří se pomalu chystají na návrat na pevninu. Jednoho dne ale bouře přinese překvapení v podobě zraněné ženy, již vyplavilo moře. Odkud se vzala? Proč se vydala na ostrov? Tolik otázek, tak málo odpovědí. A jako bonus hromada tajemství, jak ze strany Saltových, tak i Rowan, ženy o níž nikdo nic neví. Kdo komu může důvěřovat?

No, tady můžu říct hned ze startu jedno velké „wau!“ Jako fanynka majáků a příběhů odehrávajících se na ostrovech a v přímořských městečkách jsem si Ostrov bouře a ticha nemohla nechat ujít. Začíst se není úplně snadné, příběh se odvíjí hodně pomalu, začíná pozvolna a dlouho netušíte, kam by vlastně mohl směřovat.

Celou dobu pociťujete tísnivou atmosféru, která prosakuje všemi směry. Vůbec netušíte, co si myslet o Saltových, ani o vyplavené ženě. Jsou nečitelní, zpočátku nepůsobí důvěryhodně žádná z postav, snad až na nejmladšího chlapce Orlyho, bezelstného milovníka přírody na ostrově. Ve vyprávění se střídá jeho hlas spolu s otcovým, sourozenců Raffa a Fen, a také trosečnice Rowan, jež se pozvolna zotavuje ze zranění. Tempo je pomalé, takže jen zvolna zjišťujeme, proč na ostrov přijela, odhalujeme složité vztahy mezi členy rodiny. Autorka neodkryje karty hned, dlouho vůbec netušíte, co si myslet a téměř všichni aktéři vám připadají podezřelí úplně ze všeho.

Autorka píše zvláštním, stylem, bohatým na popisy a vykreslení atmosféry, která dělá čest názvu ostrova. Neustálé bičování větru, déšť, bouře a tma přispívají k tísnivému pocitu, který děj vyvolává od prvních stránek, aby vyvrcholil v geniálně vystavěné finále, v němž všechno nakonec cvakne na to správné místo, pochopíte pohnutky a chování všech postav. Tohle prostě jen tak nevymyslíte.

Na první pohled se zdá, že se před vámi odvíjí ekologický laděný příběh, a napůl je to vlastně pravda. Dozvídáme se, jak důležité je mít banku semen, protože se snadno může stát, že některé plodiny nemusí být snadno k mání. Zároveň autorka rozehrává psychologicky laděné rodinné drama s důrazem na pospolitost, soudržnost a lásku, čemuž nahrává dojemný závěr románu.

Neslibuji vám lehké čtení, ale můžu zaručit, že váš mozek nebude zahálet. Nezapomeňte se soustředit, námět přímo vybízí k přemýšlení, kam může dospět rychle měnící se svět a také, co všechno jste schopni udělat pro ty, které milujete. Emocemi nabitý Ostrov bouře a ticha je opravdovým knižním bonbónkem, lahůdkou, kterou neslupnete na posezení, ale díky neobyčejné atmosféře i tajuplnému ději ji budete vychutnávat jako originální delikatesu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si ji můžete pořídit.

Bývalá účetní Ruth žije v malém domku a od života už nečeká nic. Je vdova, jediné děti, které vídá, jsou ty, jež hlídá maminkám v sousedství. Už si zvykla na rutinu a každodenní návyky, které nemění. Jen by se ráda vídala víc s milovanou neteří Chloe, jež bydlí daleko, ale aspoň si telefonují. Jednoho dne se v telefonu neozve Chloe, ale její matka, Ruthina mladší sestra Veronica. Na tom by nic nebylo, kdyby mezi nimi nepanovala letitá nevraživost. Ale Veronica je v zoufalé situaci a Ruth se musí rozhodnout, jestli obnoví pošramocený vztah se sestrou a zapomene na staré křivdy, protože čas běží příliš rychle a nic ho nezastaví.

Podzim Ruth Wintersové přináší další z řady oblíbených příběhů, v nichž se v hlavní roli představuje senior. Ale pozor, nejedná se o žádného morouse, i když se Ruth chová nepřístupně a není příliš komunikativní. Pod přísnou slupkou se skrývá rozumná, citlivá a příjemně sarkastická žena, jejíž bonmoty vás budou bavit. Ruth umí překvapit a nejvíc asi sama sebe.

Děj se nese v pohodovém tónu, přestože se zabývá náročnými tématy. Sledujeme proměnu stárnoucí ženy v moderní verzi sebe sama. Ruth se učí používat moderní technologie, otevírá se lidem a uvědomuje si, že ztrácet čas nemá smysl, a  důležitější než sebelítost a vztek je umění přenést se přes staré křivdy a odpustit. Co se mezi sestrami přihodilo, sledujeme v retrospektivě, kdy Ruth vzpomíná na dětství a mládí.

Bylo pro mě velkým překvapením, že autorem hřejivého a milého románu je muž. Do ženské hrdinky se dokázal vcítit lehce a s velkou dávkou empatie. Příběh Podzim Ruth Wintersové doporučuji čtenářům všech věkových kategorií, kteří hledají knihy, které se dotknou srdcí a zanechají v nich dojem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Znáte Kolumbii? Pojďte se podívat, jak se v této jihoamerické zemi žilo na konci 80. let 20. století. Píše se rok 1989 a Pablo Escobar roztahuje sítě drogového kartelu i za hranice státu. A nejen to, celou Kolumbii svírá strach z toho, co všechno se může stát. Pod nohama vám může kdykoli vybuchnout bomba, v bezpečí nejste téměř nikde. Sedmiletá Chula a její starší sestra žijí s matkou v uzavřené čtvrti pro bohaté lidi a možné nebezpečí si proto neuvědomují. Jejich otec je často pracovně mimo domov, rodinu chrání podivný strom, který matka vysadí na zahradě. Všichni v okolí se ho bojí, protože jeho plody mají omamné účinky. A pak do rodiny nastoupí nová služka, patnáctiletá Petrona. Tichá, uzavřená dívka z chudé rodiny, jejíž příchod mění vše.

Román Ovoce opilého stromu je vyprávěn v retrospektivě, střídají se Chula a Petrona a předkládají čtenářům naprosto fascinující pohled na Kolumbii na sklonku 20. století. Přestože se jedná o náročnou etapu kolumijských dějin, která k nám prosákla jen zprostředkovaně z médií, je popsána čtivou a sugestivní formou. Dětský pohled bezelstné Chuly zážitek jen umocňuje.

Autorka líčí kontrastní světy privilegovaných vrstev a těch, kteří se narodili v chudých poměrech. Propast mezi nimi se rozšiřuje závratnou rychlostí, s čímž jde ruku v ruce zlost, nenávist a pohrdání. Zatímco Chula i přes všudypřítomné nebezpečí žije v uzavřené ulitě, Petrona, o které téměř celou dobu nevíte, co si máte myslet, se musí postarat nejen o sebe, ale také o strádající rodinu. Do života jí vstoupí mladý partyzán a Petrona se zamiluje. Láska je krásná věc ale důležitá je také loajalita k zaměstnavatelům. Petrona bude muset učinit těžké rozhodnutí a Chula s rodinou pozná dopad Escobarovy moci.

Ingrid Rojas Contreras napsala vemlouvavý historický román s přesahem a velou dávkou emocí. Jak píše v doslovu, při psaní čerpala z vlastní minulosti, což jen umocňuje sílu a intenzitu příběhu a nutí našince přemýšlet nad tím, jak se máme vlastně dobře.

Hledáte-li kvalitní čtení, které vám nabídne příběh silný jako poctivé ranní kafe, Ovoce opilého stromu můžu jen doporučit. Neotřelé prostředí, třaskavý mix napětí a křehkosti má co nabídnout.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Je dvacáté století, píšou se šedesátá léta a – světe div se – holky to pořád nemají jednoduché! O tom by mohla vyprávět Marilyn. Vyrůstá v židovské rodině svázané tradicemi, což její nespoutaná a bohémská povaha nese těžce. Své o tom ví vitráž v synagoze, která neunesla tíhu vášně mladé dívky a rabínova syna. Skandální, že? Přesně to si myslí dívčini rodiče a poté, co si Marilyn mladíka odmítne vzít, ji pošlou na prázdniny k pratetě Adě, famózní dohazovačce. Marilyn je docela vyděšená, představa, že stráví čas po boku upjaté staré panny, jak si Adu líčí, se ji nelíbí. Ale znáte to, první dojem není vždycky úplně trefný a Marilynin život skutečně dojde změn, ale úplně jiných, než by se kdy nadála.

S autorkou románu Nezapomeň psát jste se mohli potkat prostřednictvím knihy Něco má za lubem, v níž hlavní hrdinka doprovází svou babičku do rodného města. Oba počiny jsou vystavěny podobném principu, kdy se setkávají dvě generace a společenské rozdíly vládnou světu. Přestože na první pohled působí Ada a Marilyn odlišně jako den a noc, jsou obě stejné nátury a dokážou jedna druhou obohatit.

Sara Goodman Confino píše poutavým a kouzelným způsobem, do textu se začtete, ani nevíte jak. Nejprve vás pobaví téměř filmová scéna v synagoze a poté vás vtáhnou živé dialogy, které postavy vedou s lehkostí a přirozeností.

V tomto úžasném příběhu, který plyne svižně a bez zádrhelů proniknete do činnosti tzv. dohazovaček, což byla v židovské komunitě velmi žádaná a ceněná práce, neboť dohodnout kvalitní sňatek, kdy si ženich a nevěsta opravdu sedli a hodili se k sobě, bylo umění.

Přestože je příběh psán lehkou rukou a má humorný tón, nevyhýbá se vážnějším tématům. Autorka otevírá téma ženské samostatnosti, možnosti žít svobodně a vdát se z lásky, ne z povinnosti. Šedesátá léta se sice na pohled tvářila jako bujaré svobodomyslé období, ale v určitých věcech panovala přísnost a upjatost, v náboženských komunitách ještě víc než normálně.

Nezapomeň psát mě oslovil možná víc než autorčin předchozí počin, je to laskavý, milý příběh, v němž nechybí lidskost, nadhled a pochopení pro vrtochy mládí (i stáří). Tuhle knižní jízdu si užijí čtenářky všech generací, je to příběh, který má přesah, má co říct a není přeslazení ani sentimentální.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Že je Stephen King v důchodu a nepíše? Velký omyl! Mistr hororu, král vypravěč pokračuje ve své spisovatelské kariéře a přináší novou povídkovou sbírku Čím temnější, tím lepší. Oficiálně u nás vyjde 26. 3. ale díky nakladatelství Beta jsem dostala možnost přečíst si ji dřív. Tak co, zajímá vás, co se v ní ukrývá? Novinka, které do pěti set stran mnoho nechybí, obsahuje dvanáct příběhů a můžu vám říct, že co povídka, to perla. Chcete to mít Čím temnější, tím lepší? Tak se začtěte!

Začínáme příběhem nazvaným Dva talentovaní parchanti, v němž vypravěč přibližuje život svého otce a jeho nejlepšího kamaráda, kteří se v uměleckém světě proslavili až v pozdním věku. Proč? A co se stalo během jejich loveckého pobytu v lesích? Tahle povídka plyne pozvolna, nikam nespěchá, přesto tušíte, že na vás NĚCO čeká. Něco vskutku KINGOVSKÉHO.

Ve druhé povídce Pátý krok jsme svědky jednoho zdánlivě obyčejného rozhovoru mezi dvěma muži. Jeden z nich odpočívá v parku a ten druhý se potřebuje s něčím svěřit…

Nejvíc ze všech kousků se mi do srdce vryla Noční můra Dannyho Coughlina, v níž máme v hlavní postavě nesmírného sympaťáka a v jeho protivníkovi opravdu odporného policistu, který mi silně připomněl slizouna Percyho ze Zelené míle. Tato povídka je nejdelší, nejvíc vás naštve, vyburcuje k emocím, protože to, co se bude dít Dannymu, nemá obdoby. A na vině je přitom „jen“ prorocký sen. Naprosto famózní emoční kolotoč, z něhož nejde vystoupit.

Vzpomínáte na Cuja? V povídce Chřestýš potkáte otce malého Tada. Tento příběh je zároveň duchařina, takže milovníci nevysvětlitelných jevů si přijdou na své. Místy mě docela mrazilo a to se u takových příběhů bojím málokdy!

Odborník na turbulence. Tahle povídka se mi hodně líbila, přestože jsem zpočátku nevěděla, kam vlastně směřuje, ale vyústění bylo naprosto famózní. Tak pozor, až budete nastupovat do letadla, pořádně si prohlédněte své spolucestující!

Všech dvanáct povídek nebudu rozepisovat, ať se máte na co těšit. Každá je v něčem skvělá, rovnou vám doporučím sbírku si přečíst. Každý si v ní najde to své, milovník sci-fi, fanoušek duchařiny, příznivec konspiračních teorií, i ten, kdo je neustále přesvědčen o své pravdě. Většina povídek je o tom, jak vám život změní to, když jste v nesprávný čas na nesprávném místě.

Povídková sbírka Čím temnější, tím lepší, to je ten King, kterého mám ráda. Geniální vypravěč, který nešetří emocemi ani napětím. Kdo je jeho velkým fanouškem, bude nadšený. Soubor doporučím těm čtenářům, kteří kolem autora doposud jen nesměle krouží a neví, čím by měli začít, považuji ho za geniální „žánrový rozcestník“, z něhož se pak „rozečtete“ správným směrem, protože spisovatel se nezaměřuje jen na jeden.

Děkuji nakladatelství Beta za možnost potkat tyto povídky ještě před oficiálním vydáním, protože tohle je podle mého opravdový majstrštyk.