Jestli jste si mysleli, že nic horšího než zápletku knihy DNA už Yrsa Sigurdardóttir nemůže vymyslet, pak jste se, stejně jako já, spletli. Černá díra vás přesvědčí o tom, že půvabná islandská stavařka ještě nenapsala poslední drsné slovo!

Huldar je po svém posledním případu sesazen z pozice šéfa, kterou místo něj dostala kolegyně Erla. V práci se s ním nebaví ani klika u dveří a vztah s psycholožkou Freyjou je u pořádně tlustého ledu. Navíc dostává případ, který na první pohled vypadá jako banalita.
Když je na školním hřišti vyzvednutá deset let stará časová kapsle, nikdo by nečekal, že kromě vzkazů tehdejších žáků budoucnosti, v ní budou také iniciály lidí, kteří mají zemřít. Huldar si zpočátku myslí, že o nic nejde, ale pak se v jedné vířivce najdou useknuté ruce, které pachatel své oběti odťal zaživa. Než se policie stačí nadechnout, je nalezena zohavená mrtvola, pak další, a všechny indicie vedou ke vzkazu z kapsle. A také k několik let starému případu znásilněné a zabité holčičky. Huldar si k vyšetřování přizve i Freyju a je přesvědčen, že se mu podaří případ vyřešit a přítom obnovit rozbitý vztah.

Vedle důmyslně zamotaného případu je velký prostor dopřán i  soukromí ústřední dvojice. Pokud jste nečetli DNA, nemusíte se bát, že byste se v ději ani ve vztazích neorientovali.  Freyja stále bydlí v bytě bratra, který je ve vězení, stará se o psa a také zjišťuje, že má malou neteř. Huldar se plácá ve svých citech k Freyje, zároveň bojuje s nevraživostí kolegů.

Jestliže jsem minule naznačila, že si Yrsa nasadila vysokou laťku, kterou dokáže přeskočit jen ona, měla jsem pravdu. Černá díra je důkazem, že si islandská spisovatelka pro své čtenáře připravila další pekelnou lahůdku, kterou jen tak lehce nestrávíte. Useknuté ruce jsou jen začátkem spletitých a dokonalých zločinů, které Huldarovi nedají spát. Jak už je u dobré krimi zvykem, ani v Černé díře nechybí šokující zvraty a vyústění, které jste ani ve snu nečekali.

Yrsiny detektivky nejsou jen přehlídkou mnohdy až bizarních vražd, zároveň útočí i na city, ať už je to zavražděná matka v DNA, či nebohá dívenka v Černé díře, takže je nutné se proti tomu pořádně obrnit. :-). Tahle krimi s dokonale propracovanou obálkou vás emočně vyždímá, když už máte pocit, že to dál nejde, Yrsa elegantně zabrousí někam jinam nebo děj trochu odlehčí. Ne, ona opravdu není tak krutá, jak by se mohlo zdát. :-).

Yrsa Sigurdardóttir je stejně tak dobrá jako její chlapští kolegové a mně už teď nedá spát třetí díl série, který by měl ještě vyjít. Kam Yrsa ve své bujné fantazii zajde?

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Rozhlasové vysílání mělo během druhé světové války doslova nevyčíslitelnou hodnotu. Zatímco dnes si pustíte zpravodajství víceméně jako kulisu a v podstatě ho ani už nevnímáte, protože jste informacemi doslova přesyceni, před více než sedmdesáti lety byl rozhlas vedle tisku jediným informátorem, na který jste se mohli spolehnout.
Román Volá Berlín přibližuje zákulisí rozhlasového vysílání v německém Berlíně zaměřeného na posluchače v Británii.

Mladá Američanka irského původu Maggie studuje v Heidelbergu. Píše se rok 1938 a válka je na spadnutí. Dívka potká Kurta, svou velkou lásku a odchází do Berlína, kde nastoupí na ministerstvo propagandy řízené Josephem Goebbelsem, aby se aktivně podílela na vysílání určeném lidem v Británii.
Maggie svou práci miluje tak stejně, jako nenávidí Brity. Každé vysílání připravuje s obrovskou vervou a nadšením, dokonce zaujme samotného Goebbelse. Mezitím Německo uzurpuje sousedské země a nacistická propaganda přitvrzuje. Maggie zjišťuje, že pravda je někde úplně jinde, jenže to už se i ona sama dostala do područí samotného ďábla. Přichází kruté vystřízlivění, jak ze vztahu s despotickým fanatikem Kurtem, tak i z práce. Rozpolcená Maggie přijímá nabídku Američana Ericha Griekeho a stává se spojkou v nebezpečném odboji.

Román Volá Berlín se vymyká klasickým válečným románům. Máte pocit, že klíčové události sledujete spíše zpovzdálí, jako byste nakukovali do pootevřených dveří. Pozornost je soustředěna z největší části na rozhlasové vysílání a jeho zákulisí.
Město Berlín, kde se převážná část děje odehrává, působí klidně a bezpečně (o tom je také v knize zmínka). Atmosféra pak postupně houstne, jak vážnější se situace stává.

Měla jsem obrovský problém s hlavní hrdinkou, která na mě od samého počátku nepůsobila sympaticky, ale spíše povrchně a arogantně. Moc si nepomohla ani svou antipatií k Britům, kterou dávala najevo téměř v každé situaci. Na druhou stranu se tím potvrdila moje teze, že čím rozporuplnější hrdina, tím víc je kniha zajímavější a originálnější.

Líbilo se mi prostředí rozhlasu, kterému autor věnuje poměrně velkou pozornost a přibližuje dobové vysílání se všemi aspekty. Tehdy se nic nepředtáčelo, jelo se naživo, dokonce v některých vstupech hrála i kapela, vystupující přímo ve studiu. Sebemenší zaváhání mohlo narušit chod celého vysílání, což by mělo, zejména v nacistickém Německu, fatální následky.

Kniha těží ze skutečného osudu Mildred Gillarsové, Američanky, která za války pracovala v německém rozhlase a šířila nacistickou propagandu, za což byla po válce souzena. Kelly Durham své knižní hrdince vdechl krásu, ženskou rafinovanost, omladil ji a její příběh, zejména milostnou linii, ponechal s otevřeným koncem, což nepůsobí tuctově.

Doporučuji všem, kteří se zajímají o druhou světovou válku a chtějí na ni nahlédnout i z jiných úhlů. Moc se mi líbí obálka knihy navozující dobovou atmosféru. Dominuje starý mikrofon a rudá rtěnka, která byla tehdy velmi populární, jako celek je obálka opravdu působivá.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)