Zničím tě a vezmu si co je mé

Kathy je na první pohled sebevědomá žena, která dokázala skloubit kariéru šéfredaktorky v úspěšném architektonickém časopise s rolí matky. Jenže není vše jak se na první pohled zdá. Časopisu šéfuje zatím jen na zkoušku, je pod drobnohledem šéfa. Doma to taky není moc idylické. Kathy je sice vdaná za Markuse, hodného a solidního muže, ale vypadá to, že jejich láska pomalu vychládá. Může za to narození malého Billyho, nebo je příčina někde jinde? Kathy a Markus neměli příliš mnoho času na budování vztahu, než se stačili rozkoukat, Kathy otěhotněla. Dva rozdílní lidé musí dělat kompromisy a učit se toleranci a nechovat se jako slon v porcelánu. Křehké příměří narušuje nežádoucí element v podobě Heji, redaktorky, která pod Kathy pracuje.

Heja pochází z Finska. Opustila slibnou kariéru v televizi a přijela do Londýna, kde vzala práci v časopise o architektuře. Není příliš komunikativní, Kathy z ní má nepříjemný pocit. Zjištění, že si Heja nárokuje jistý prvek v Kathyině životě je nemilým překvapením, stejně jako fakt, že Markus a Heja tvořili před dávnými časy pár. Heja využívá slabin své šéfové, aby dostala to, co jí údajně patří. Podaří se jí to?

Psychologický thriller Zničím tě a vezmu si co je mé se řadí mezi romány, které přečtete jedním dechem. Reálně působící postavy, jimž autorka vtiskla kladné i záporné charakterové vlastnosti a vylíčila je i s jejich nedostatky, dávají příběhu punc opravdovosti. Ruku na srdce –  jak dobře znáte své kolegy a lidi ve svém okolí? 😉 Ne, tahle kniha ve vás nechce vzbuzovat paranoiu, ale ukazuje na to, že člověk nikdy netuší, kdo se mu může přimotat do života a jakou v něm zanechá stopu.

Děj je vyprávěn v ich-formě, střídavě z pohledu obou aktérek, Kathy i Heji, takže je čistě na vás, jak je budete vnímat a jak moc každá z nich svým jednáním i myšlenkami ovlivní váš úsudek.
Kapitoly jsou kratší a končí na správném místě. Přesně na tom, které vás nutí číst dál.

Mohlo by se říct, že se jedná o psychothriller, kterých kolem sebe máme dvanáct do tuctu. V tomto konkrétním je důraz kladen hlavně na psychiku aktérů, na myšlenkové pochody jenž jim rotují hlavami. Mistrný tah se autorce povedl se závěrem knihy. Do určité míry šokující konec, v němž nekončí vše šťastným vyústěním, kdy spolu s hrdiny vydechnete úlevou, že je vše v pořádku. Závěr ve vás bude ještě chvíli rezonovat.
Zajímá vás, jak takový vztahový propletenec může skončit? Dostane lovec svou kořist? Stačí se jen začíst a nechat se unášet na vlnách napětí.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Návrhář

Zatímco Paříž oslavuje v roce 1944 těžce nabytou svobodu, iluze o šťastném manželství, které měla Američanka Copper Reilly, berou za své. Mladá žena sbírá zbytky svého sebevědomí a cti, rozvádí se záletným bohémským manželem, aby mohla začít novou životní etapu. Chce se osamostatnit a prorazit jako reportérka. Jakou roli v jejím příběhu hraje Chrisian Dior?
Paříž, Copper i Christian mají jedno společné. Jako bájný Fénix vstávají z popela, aby hrdě hleděli vstříc novým začátkům.
Román Návrhář není typickým životopisným románem, slavného módního guru poznáváme až jako muže středního věku. O jeho dětství se autor zmiňuje spíš v náznacích, ze kterých je znát, že nebylo nic moc, Christian si z něj odnesl traumata a šrámy na duši. Kniha se spíše zaměřuje na kariérní vzestup vrcholící slavnou módní přehlídkou v roce 1947. Vše se odehrává na pozadí Coppeřina života, který je opravdu pestrý. Kromě profesního růstu sledujeme i osobní život. Zvítězí láska k muži nad těžce nabytou volností,jíž si Copper po rozvodu užívá plnými doušky? 
Byť se opravdu nejedná o Diorovu biografii, do rukou se vám dostává fascinují román, z něhož vyzařuje charisma vznešené Paříže i bohémství známých umělců, kteří se příběhem proplétají. Knížka má šmrnc a věrohodně odráží atmosféru Francie těsně po válce. Je plná emocí, jež cloumaly nabuzenými Pařížany. Euforie, nadšení, stejně jako nenávist ke kolaborantům a rostoucí napětí mezi dělníky a boháči, to vše americký spisovatel Marius Gabriel otiskl do čtivého příběhu.
Kromě pohledu do světa módy a módní žurnalistiky kniha poukazuje i na starosti všedního dne, s nimiž se lidé po válce potýkali. Velmi emotivní scény patří setkání Christiana se sestrou Catherine, která se vrátila z koncentračního tábora a s pomocí bratra a Copper se pomalu vzpamatovává z psychických a fyzických útrap.
Návrhář mi kápl do noty. Líbilo se mi, jak autor umně spojil linii fiktivní postavy v podobě Copper, která mi byla poměrně hodně sympatická, s reálným příběhem skutečného Christiana Diora, nepříliš sebevědomého muže, který se zprvu bál vystoupit ze svého stínu, aby na konci slavil nezapomenutelný triumf s přehlídkou na níž představil tzv. „new look“.
Knihu můžu doporučit jako doplňující zdroj k informacím ohledně Diorova života, stejně jako kroniku lidských osudů formujících poválečnou Paříž.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelsví Metafora)

Neobyčejná dobrodružství

Seznamte se s Edselem Bronfmanem. Na první pohled příliš výrazný není, vlastně byste si ho nevšimli, ani kdyby s vámi seděl v kanceláři.
Edselův život není nic moc. Každý den chodí do práce, pravidelně navštěvuje svou matku Muriel. A to je vše. Neprožívá žádnou lásku, nemá přítelkyni. Jeho jediný milostný zážitek pochází v podstatě z pravěku a Edsel na něj pořád vzpomíná. Taky vám tenhle maník přijde tak trochu lúzr a nevidíte důvod proč o něm vůbec číst? Tak mu dejte šanci a uvidíte, že vás překvapí.

Znáte otravné telefonáty, kdy vám operátoři vymluví díru do hlavy jen proto, aby vám něco vnutili? Edsel jeden podobný absolvoval. Dozvěděl se, že vyhrál víkendový pobyt na Floridě zdarma. Zdarma! Jedinou podmínkou je, že musí jet s partnerkou. Našemu hrdinovi zbývá 79 dní na to, aby si našel svůj doprovod a výhra zbytečně nepropadla.
Uznejte sami – člověk, který patnáct let žije z jedné jediné muchlovačky se spolužačkou, si bude hledat ženu – to chcete zažít s ním!

V knize se objevují neotřelé postavy. Už padla zmínka o Edselově matce, což je poměrně zajímavá osoba. Svého syna vychovávala sama v době, jež svobodným matkám nepřála. Ona si s tím těžkou hlavu nedělala a žila naprosto bohémským životem. Myslela si, že Edsel bude jako ona. No, nepovedlo se. I tak se mu snažila předat do života to, co považovala nejlepší. Jenže teď ji přemohl nepřítel, s nímž nelze bojovat. Muriel vykazuje známky demence a její stav se ze dne na den zhoršuje.

A Edsel? Ten je tak obyčejný, že už obyčejnější být nemůže. Během čtení zjistíte, že je až moc hodný a roztomilý, jeho neohrabanost působí zábavně, spíše tragikomicky, stejně jako u Pierra Richarda v jeho proslulých komediálních rolích, ale vysmívat se mu netoužíte. Vlastně zjistíte, že to s ním až tak špatné není.

Neobyčejná dobrodružství umí překvapit. Na první pohled velká pohodovka, od které nečekáte nic než že vás odvede od chaosu všedního dne. Ale tak to vůbec není. Dostává se k vám laskavé čtení plné humoru vycházejícího ze situací, které Edsel zažívá při hledání přítelkyně. Aniž by si to plánoval, v jeho životě se objevují hned tři ženy, které jako adeptky na cestu za dobrodružstvím připadají v úvahu. Na trochu vážnější notu hraje Murielin zdravotní stav. Vidět, jak nemoc zadupává do země matčinu inteligenci, a jak se dříve energická žena mění ve svůj stín, je pro Edsela velmi těžké.
V průběhu děje náš hrdina prochází velkou proměnou. Musí vyjít ze své ulity a zjistit, že život se musí žít a ne jen přežívat. Z mimoně se stává sympaťák, kterého na konci skoro nepoznáte.

Knihu určitě oceníte, pokud máte rádi příběhy, které mají duši. Pokud potřebujete zvolnit a nechcete číst román, u kterého vám stoupá adrenalin závratným tempem, Neobyčejná dobrodružství jsou pro vás dobrou volbou.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Rande naslepo

Ne, nehodlám měnit svůj letitý status vdané paní. Rande naslepo proběhlo v rámci letošního Týdne knihoven. Šla jsem vrátit čtivo (ano, už si zase vesele půjčuju), a kolegyně mě na tuto akci nalákala. O co jde? Vyberete si jeden pořádně zabalený balíček, ve kterém se skrývá knižní překvapení. Na mě čekal román Letní host.

My už se s Letním hostem známe od doby co vyšel v nakladatelství Metafora, vztah máme hezký, jak se můžete dočíst v recenzi. Bylo to setkání milé, a já tuhle knížku můžu aspoň směle doporučit dál všem milovníkům barvitých příběhů.

Když vám válka sebere jméno i duši

Caroline žije v New Yorku, Kasia v polském Lublinu, Herta v Düsseldorfu. Jejich cesty by se nikdy neprotly nebýt druhé světové války. Píše se rok 1939, rok, kdy se těmto třem mladým ženám život obrátí o sto osmdesát stupňů.

Caroline bývala herečkou na Broadwayi. Svou uměleckou kariéru pověsila na hřebík a začala se věnovat charitě. Pomáhá francouzským rodinám usadit se ve Státech a podporuje sirotky. Její přesně nalinkovaný život vykolejí vztah s hercem Paulem Rodierrem, jenž je pořád tak trochu ženatý, i válečné události, které ji osudově zasáhnou.

Studentka Kasia s obavami pozoruje letouny ženoucí se na její rodné město. Válka je tady a bere všechno. Dívka se přidává k odboji, bohužel je i s matkou a sestrou zatčena a deportována do koncentračního tábora.

A Herta? Mladá německá lékařka přijímá místo v tzv. převýchovném táboru v Ravensbrücku. Jako doktorka se účastní operací, při kterých mrzačí vězenkyně, jimž se kvůli těmto pokusům říká “králíci”. Jedním z králíků je i Kasia, jíž psychická i fyzická traumata znepříjemní další život. Naději na zlepšení nabízí Caroline. Přeživší ravensbrücké vězenkyně zve na léčení do Států. Kasiu čeká ještě jedna nepříjemná záležitost. Musí konfrontovat Hertu, svou největší nepřítelkyni, a dokázat, že na jejich rukách ulpěla krev nevinných žen.

Román Dívky beze jména vychází ze skutečných událostí. Autorka čerpala ze života Caroline Ferridayové, mecenášky s neuvěřitelně velkým srdcem, která svůj osobní život zasvětila pomoci druhým. Reálnou postavou je také lékařka Herta Oberheuserová. Kasiina linie je inspirována polskou novinářkou Ninou Ivanskou.

Jaké vlastně tyto knižní hrdinky jsou? Caroline působí navenek jako sebevědomá žena, pro niž je blaho druhých nadevše. Charita jí pomáhá vyrovnat se s komplexy i duševní bolestí, které ji trápí už od dětství. Celkově působí velmi sympaticky.

Kasiina povaha je nejkomplikovanější. Z veselé mladé dívky se postupně stává zatrpklá žena. Válečné útrapy ji poznamenaly natolik, že jen těžko hledá cestu sama k sobě a ke svým blízkým.

Herta Oberheuserová se řadí mezi postavy, jimž jen těžko budete přicházet na chuť. I kdybyste se snažili vykřesat jiskřičku dobra z této chladné, nacistickému režimu oddané fanatičky, nemáte šanci. Je to člověk, který si ve své zaslepenosti vůbec neuvědomuje, že se chová špatně.

Román Dívky beze jména je prvotinou spisovatelky Marthy Hall Kelly. Beletristickou formou zpracovává válečná témata a poukazuje na život vězňů v koncentračních táborech. Zároveň nahlíží do duše člověka poznamenaného traumaty. Nabízí také pohled na poválečné Polsko sevřené ve spárech tuhého komunismu.

Čtivý příběh je nabitý emocemi, které ve vás budou doznívat ještě hodně dlouho po tom, co otočíte poslední stránku. Čím víc se válka od současnosti vzdaluje, tím víc by měla být připomínána nejen nám, ale i dalším generacím.

Znovu ve víru randění

zdroj: Chrudimka.cz
Alex myslela, že našla muže svých snů. Už ve školce potkala Michaela, který se stal jejím nejlepším kamarádem a nikdo se tedy nedivil, když se po vysoké vzali. Manželská idylka však vzala za své v okamžiku, kdy se provalilo, že Michael je gay. Vlastně to věděli všichni. Všichni až na Alex. Je jí třicet a musí se “na stará kolena” naučit znovu randit.

Naše hlavní hrdinka je trochu upjatá. Miluje plánování, pevné termíny a věci na svém místě. Vystudovala psychologii a živí se jako návrhářka průmyslových interiérů. Je šťastná a spokojená, a nějak jí uniklo, že její manžel to má trochu jinak. Po prvotním šoku se Alex dává dohromady. V podstatě nikdy nerandila, takže na ni čeká spousta nových dobrodružství s muži. A jeden z nich by mohl být ten pravý. Do oka jí padne šarmantní šéfkuchař, jemuž zařizuje interiér nové restaurace. Alex nechce míchat práci a soukromí, jenže lásce neporučíš, jak je známo, a cesta k ní je dost trnitá. Co Alex na jejím konci čeká?

Kniha je přirovnávána k Bridget Jonesové, což nepovažuji za příliš šťastné. Podobnost jsem viděla pouze v partě přátel, které obě knižní hrdinky měly.
Těšila jsem se, že historek ze zákulisí Alexina randění bude víc než je zde vylíčeno, ale ona téměř hned potkala svého sexy kuchaře a děj se od té doby točil už jen kolem něj. Nebyl by to však správný romanticky laděný příběh, kdyby to ti dva měli jednoduché. Autorka jim ve vztahu připravila několik nástrah, a i když tušíte, kam to všechno směřuje, stejně vás to baví a napjatě čekáte, jestli jim všechno klapne.

Zajímavým prvkem, který osvěžil kompozici knihy, byla Alexina práce. O psychologii zařizování interiérů jsem slyšela poprvé a nikdy mě nenapadlo, jak moc je důležité rozmístění stolů v restauraci nebo použití konkrétních barev k přilákání sponzorů s plnými peněženkami. Tohle bylo opravdu zajímavé téma, které mě bavilo asi nejvíc.

Ve třiceti (poprvé) single je lehký, svižný románek, v němž není nouze o humorné situace. Pobaví, i když nenabízí nic nového, co by už nebylo napsáno. Jedná se o pohodové čtení, ideální pro chvíle odpočinku. Ocení ho všechny romantické duše, které lásku hledají nebo si o ní rády čtou.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Nenalezená

Měli se brát. Ewa a Damian, dva bláznivě zamilovaní mladí lidé, se znali už od dětství a svou lásku se chystali zpečetit svatbou. Ve chvíli, kdy Damian vytáhl z kapsy zásnubní prsten, se stalo něco hrozného. Přepadla je parta nabušených chlápků, proti kterým neměli šanci. Ewa byla brutálně znásilněná a Damian skončil s těžkým zraněním v nemocnici. Od té doby Ewu neviděl a neušil, co se s ní mohlo stát. Deset let svoje pochyby a otázky utápěl v alkoholu, dokud na Facebooku nespatřil fotku, na níž byla Ewa. Je to vůbec ona? Když se na internetu objeví další fotka, k níž měl přístup pouze Damian, je mu jasné, že Ewa stále žije. S pomocí nejlepšího kamaráda a soukromé detektivní kanceláře rozjíždí pátrání po milované ženě. Místo toho, aby Damian záhadu rozpletl, sám se zamotává do stále podivnějších situací a přitom zjišťuje, že svou snoubenku téměř vůbec neznal…

Jakmile vezmete Nenalezenou do rukou, vězte, že ji jen tak neodložíte. Od samého počátku je našlapaná adrenalinem, který do vás autor pumpuje nepřetržitě od úvodní scény po poslední větu. 
Vypravěčem je Damian, ich-forma ještě víc umocňuje náladu a bezmoc hlavního hrdiny, do jehož smutku se tak snadno ponoříte. Když do děje vstoupí majitelka detektivní kanceláře bohatá panička Kasandra, příběh dostává nový rozměr. Záhadný případ, v němž hlavní roli hraje korupce a podsvětí, sledujete z pohledu obou aktérů. V hlavě se mi honily různé scénáře, ale to, co si Remigiusz Mróz pro čtenáře připravil, by mě nenapadlo ani v nejdivočejším snu. Spisovatel popustil uzdu své fantazii tak, že i mistr zápletek Harlan Coben by mohl zblednout závistí. Možná si řeknete, že některé situace jsou už trochu za hranou, ale ve výsledku to na čtivosti neubírá.
Nenalezená má v sobě mnohem víc než typický thriller. Kromě bohaté dějovosti, která se místy podobá zběsilému akčnímu filmu, autor do příběhu zakomponoval jedno aktuální společenské téma, kterým je domácí násilí. Proč to tak udělal, vysvětluje v emotivním doslovu, který byste si měli přečíst, i v případě, že je jinak přeskakujete. Nenalezená si to opravdu zaslouží. 
Děkuji nejlepšímu Dominu za možnost říct vám, že Nenalezená je prostě skvělá. Polsko rulezz!!! Polsko dobývá svět thrillerů! Už se nám představily Magda Stachula, Katarzyna Bonda nebo Katarzyna Puźynska, a teď je tady Remigiusz Mróz.Tenhle chlapík prostě umí. Tohle je nezvratný fakt. Mladý právník má na svém kontě třicet! románů, ve své domovině je velmi úspěšný a populární. Začíná se prosazovat i v cizině, konkrétně u nás je to právě román Nenalezená, a já pevně doufám, že se v brzké době dočkáme i dalších jeho knih. 
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Láska podle příručky

Zdroj: Chrudimka.cz

On je časově vytížený, věčně spěchající morous, ona klidná, tichá vyznavačka populárního způsobu žití, kterému se říká „hygge“. Klára a Joe. Setkávají se v malebném anglickém městečku Yulethorpe, kam se Dánka Klára uchýlí, původně jen na pár dní, aby si prohlédla lokalitu, kde se natáčel seriál Vraždy v Midsommeru. Hned první večer se stane svědkem hádky mezi svéráznými obyvateli a sblíží se s Luisou,chaotickou majitelkou obchůdku s hračkami. Luisa se chystá odjet z města a Klára jí nabídne, že obchod povede než se vrátí. I když všechno klape jak má, protože Klára z téměř zkrachovalého hračkářství vytvořila ráj pro děti, a pomohla mu tak vzkřísit zašlou slávu, je tady jedna překážka. Joe. Luisin syn. Dost dobře nechápe, proč by hračkářství někdo vedl nezištně, jen z dobré vůle. Skvělý důvod posvítit si na Kláru a zjistit, co má vlastně za lubem. Existuje šance, že by se dva naprosto odlišní lidé mohli sblížit? Pomůže jim k tomu hygge?

Rosie Blake se drží zavedeného schématu typického pro romantické knihy. Hlavní hrdinové se zpočátku nesnáší, v průběhu knihy se jejich vztahy zákonitě mění. Ruku na srdce, nic jiného ani nečekáte a na ten konec, sladký a ulepený jako cukrová vata, se vlastně těšíte.
Na druhou stranu, některé věci jsou jen těžko uvěřitelné, například situace, kdy Luisa nechá s lehkým srdcem obchod i byt v podstatě neznámé osobě, aniž by si ji pořádně prověřila nebo sepsala smlouvu.

Přemýšlíte nad tím, jak autorka do knihy zakomponovala prvek hygge, aniž byste měli pocit, že čtete motivační knihu nebo úklidový manuál? Činí tak nenásilnou formou. Podstatnou rekvizitou jsou vonné svíčky, naducané polštářky a vnitřní klid duše. A nebojte se, není to jen pro upjaté hospodyňky. Pokud jste až doposud tento dánský životní styl nezkoušeli, určitě tak učiníte, až zaklapnete poslední stránku.

Román Život zn.: Hygge je ryzí romantika, u níž vůbec nevadí, že už od počátku tušíte, k jakému konci směřuje. Její kouzlo tkví v něčem jiném. Ano, je to ono zmiňované slovo hygge. Pohoda vinoucí se celým dějem vás ukolébá do klidu a vy máte pocit, že jste v teple, schoulení v křesle, jíte něco dobrého a pijete oblíbený horký nápoj.
Chcete-li akci a napětí, sáhněte spíše po detektivce a tuhle knihu nechte nám, snílkům.

Tento půvabný příběh,v němž vedle hygge velkou roli hrají i reálie anglického venkova, ocení především čtenářky milující knihy Jenny Colgan, kterým ho můžu s klidným srdcem doporučit.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Vykoupení

zdroj: Chrudimka.cz

Martin Goffa přichází s osmým pokračováním detektivních příběhů, v nichž hlavní roli hraje svérázný policista Miko Syrový. Vykoupení se odehrává na typické české vesnici, kde si všichni vidí na dvorek a především do talíře.

Příběh začíná poměrně sugestivním prologem, který ihned vtahuje do děje. Je koncipován tak rafinovaně, že dokonale mate čtenáře v tom, koho se vlastně týká. Mika? Nechte se překvapit.

Miko Syrový se chystá strávit dovolenou v rodné vesnici. Svých zasloužených čtrnáct dní chce prožít v klidu, ve společnosti dcery Moniky, dobré knihy a neodmyslitelné sklenky vína. Hned po příjezdu ho čeká smutná událost – pohřeb kamaráda z dětství Vojtěcha Farského, kterého srazil vlak řízený dalším dávným kamarádem. Miko tuší, že pozadí nehody bude mít zcela jiný charakter než sebevražda ze zoufalství, jak se prvotně čin jeví. Miko chtěl původně odpočívat, ale místo toho se pouští do vyšetřování podivné Vojtovy smrti. Jenže hrabat se v životech druhých se v tomto případě nevyplácí, Miko píchl do pěkně uleželého vosího hnízda a ohrozil i svůj život.

Ačkoliv má Vykoupení pořadové číslo osm, pro mě to bylo první setkání s tvorbou Martina Goffy, a hned to byla trefa do černého. I když se Miko v příběhu vrací k událostem předchozích knih (rozvod, smrt přítelkyně, problémy s alkoholem), neměla jsem problém orientovat se v ději a pochopit některé souvislosti. Stěžejním motivem je vyšetřování Farského smrti, které ve finále rozrývá tajemství jinak obyčejné moravské vesnice.

Detektivka tím dostává jiný rozměr. Do popředí vystupují vztahy mezi obyvateli, dávné prohřešky i křivdy, a je jedno, jestli se jedná o dobré kamarády či sousedy přes plot. Právě tato tématika dodává příběhu nádech lidskosti. Všichni to přece dobře známe, většinou z vlastní zkušenosti.

Miko Syrový je typ hlavního hrdiny, kterého je snadné si oblíbit. Osobní život se mu příliš nevyvedl, i přesto se, alespoň příležitostně, snaží být dobrým otcem své dceři. Má smysl pro spravedlnost, někdy trochu horkou krev, což mu často působí problémy při vyšetřování. Je hodně osobitý, na nic si nehraje, a věřím, že mnoho čtenářek pro něj bude mít slabost, protože má charisma.

Co se týče samotného autora, byla jsem hodně příjemně překvapená, jak mi kápl do noty. Martin Goffa píše čtivě, do děje dokáže vtáhnout hned od prvních řádků. Jeho styl je přirozený, vtipný, na správných místech i ironický. Krátké kapitoly zaručují, že se od knížky jen těžko odtrhnete.
Příběh mi svým způsobem připomněl staré dobré krimi příběhy vycházející před lety v edici Magnet, které jsem mívala hodně ráda.

Vykoupení je trefou do černého, pokud jste příznivci poctivých českých detektivek, v nichž se snoubí klasické vyšetřování s osobním životem aktérů.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)
Design a site like this with WordPress.com
Začít