65. stránka

Síla dávných tajemství

Novinářku Džaju trápí jedna věc. Touží po dítěti, ale nedaří se jí ho donosit. Prodělala tři potraty a po tom posledním ochladl i vztah s manželem. Džaja se uchýlí k rodičům, kde se dozví, že příbuzní zvou její matku do Indie, aby se rozloučila s umírajícím otcem. Džaja dědečka ani ostatní členy rodiny nikdy nepoznala a rozhodne se vydat do Indie místo matky. Doufá, že dojde smíření s vlastním tělem i matkou, která si od Džaji držela celý život odstup.

Síla dávných tajemství je psán jedním z nejoblíbenějších způsobů – prolínají se v něm dvě dějové linie. V té současné je vypravěčkou Džaja, mladá, inteligentní žena, jejíž touha po dítěti ničí nejen ji, ale trpí tím především šťastné manželství s Patrickem. Džaja se uzavírá do sebe a svých pocitů a nikomu kolem nedovolí, aby ji utěšili. Teprve setkání s Ravim, bývalým sluhou a především dobrým přítelem její babičky Amíši, jí otevře oči. Minulost ožívá v Raviho vyprávění o Amíšině životě a vrací se do Indie okupované britskou armádou na konci třicátých let dvacátého století. Dává tak nahlédnout nejen pod pokličku bublajících indicko-britských vztahů, ale zaměřuje se také na indickou kulturu, zvyky a tradice, pro nás Evropany tak fascinující.

Historická část mě naprosto uchvátila. Amíšin život byl fascinující, doba i místo, kdy žila. Jako mladičkou dívku ji rodiče podle místních zvyklostí provdali za mladíka, se kterým se do té doby vůbec nesetkala. Byla nucena odtrhnout se od rodičů a poslouchat manželovy rodiče. Její manželství by možná bylo relativně šťastné, kdyby se vzali v jiné době a za jiných okolností. V časech, kdy muži ve svých ženách viděli pouze nástroj k plození dětí, především synů, měla láska mezi nimi šanci vzklíčit, ale už ne vyrůst. Zahubily ji někdy až nesmyslné, v minulosti hluboce zakořeněné zvyky, kdy žena měla pouze podřízenou roli.

V kontrastu s tím působí moderní Džaja, která se narodila a vyrostla ve Státech. Informace o životě její babičky jí pomůžou vyrovnat se s těžkou osobní situací a najít nový smysl života. Dojde i k rozuzlení dávného rodinného tajemství, kvůli kterému ochladly vztahy mezi Džajou a její matkou.

Román Sejal Badaniové mě dostal. Okouzlil, dojal i rozčílil. Na jednu stranu je Indie země tradic a zvyků, které jsou nádherné – třeba svátek oslavující vztah mezi sourozenci, na druhou stranu „zamrzla“ v nesmyslných konvencích – nucené sňatky, kastování lidí, nesmyslná léčba nemocí, prostě země šílených protikladů, které vyvažuje snad jen výborné jídlo, na které jsem měla během čtení chuť 🙂

Síla dávných tajemství je nádherný rodinný příběh o síle lásky, o rodinných vazbách i o tom, jak nás formují tradice a zvyky země, z níž pocházíme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri.
Titul zakoupíte zde.

Velká obrazová přírodopedie

Nakladatelství Slovart vydalo tuhle nádhernou vymazlenou encyklopedii, kterou musí mít všichni milovníci přírody. Proč? Protože se jedná o unikátní koncept,kdy vidíte svět přírody podrobně a zblízka. Díky Knihcentrum.cz a jeho projektu Kniha měsíce jsme se mohli kochat všichni u nás doma. Tohle baví všechny napříč generacemi a je úplně jedno, jestli ji má v rukou předškolák, který zkoumá fascinující fotografie, nadšený prarodič hltající informace a zajímavosti o přírodě, nebo rodič, pro něhož je publikace skvělým doplňkem při učení s potomkem.

Obálka zaujme na první pohled svou atypickou koncepcí. Je jasné, že ve stejném duchu bude pokračovat i uvnitř. Jednotlivé kapitoly – celkem jich je deset – jsou uspořádány chronologicky od Základů života přes Rostliny, Bezobratlé, Ryby, až po Savce a Habitaty. Že nevíte oč v posledním případě jde? Habitat je prostředí,v němž daný organismus žije – poušť, řeka, les, oceán…

Kromě klasických základních informací se z knihy dozvíte spoustu nových informací a zajímavosti z přírody. Zajímá vás anatomie korálu? Chcete vědět, jak lezou gekoni? Jak migrují ptáci a jak se mloci brání proti nepříteli? Takových zajímavých věcí je v publikaci neskutečná řada. Je jasné, že ji nebudete zřejmě číst chronologicky, ale budete si vybírat to, co vás nejvíc zajímá.

Musím vyzdvihnout celkovou grafickou podobu encyklopedie, je to pastva pro oči. Unikátní velké fotografie, spousta neotřelých informací, které v učebnicích nenajdete. Fotky jsou zaměřené na detail – pohled do oka sovy, pavouk zblízka, xkrát zvětšená mnohonožka, ptačí kostra v celé své kráse – je fakt, že na některé fotografie si musí citlivější nátura asi zvyknout, ale stojí to za to.

Teď, s blížícími se Vánocemi je pravý čas poohlédnout se po kvalitním dárku pro malé i velké. Velká obrazová přírodopedie se právem řadí mezi nadčasové knižní počiny a díky neotřelému tématickému zpracování se stává zdrojem k získání zajímavých a neobyčejných informací.

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Možnosti milostného románu

Jan se zamiloval do Niny. Opravdově, šíleně, hluboce. Z jeho pohledu sledujeme vývoj vztahu od prvního setkání na Janově přednášce, až po postupné vyhasnutí. Nečekejte klasický koncept románu, tento je pojatý úplně jinak, dá se říct, že multižánrově. Soustřeďuje se na to nejpodstatnější – milostný vztah dvou lidí, ale je také proložen úryvky z knih, objevuje se v něm rozhovor, knižní rejstřík, je to prostě vymazlený počin, jak po grafické, tak i literární stránce. Svědčí to o tom, že se vám do rukou dostalo fakt NĚCO.

I když je milostná linie tím nejpodstatnějším, díky tomu, že se jedná v jádru o autobiografii, dává autor možnost nahlédnout i do zákulisí redaktorského a spisovatelského řemesla. A je to fakt zajímavý pohled.

Němcovo psaní mě upoutalo a zasáhlo, doslova rozsekalo. Hutný, silný, zároveň křehký, drsný, surový i něžný román, do mrtě rozpitvávající jeden milostný vztah sice nabízí pohled jen z jedné strany mince, takže netušíme, jak to vidí Nina, přesto je to přímý zásah do srdce. Pokud si jste si podobným partnerským svazkem prošli, určitě se v tom poznáte.

Trápím se už pár dní s napsáním recenze a jen těžko hledám správná slova k vyjádření pocitů, které jsem při čtení měla, aby to nevyznělo lacině, banálně a obyčejně, protože to si kniha nezaslouží. Hodnotím ji jako jeden z nejlepších románů tohoto roku a doufám, že jej nemine žádná literární cena.

Tolik k mému nekritickému subjektivnímu pohledu na knihu. Pohledy čtenářů se liší, zatímco část, včetně, mě je až příliš nadšená, najdou se i takoví, kterým nesedne. A je to pochopitelné, každý čtenář knihu vnímá ze svého osobního pohledu. Zatímco já vidím v autorově stylu vyzrálost, mnozí jej považují za „intelektuální kecy”, pomocí kterých si autor hýčká své ego (to je důsledek chybějícího Ninina pohledu). Pro některé je to příliš ukecané a experimentální, mají raději „to své jisté” – začátek, prostředek, konec.

Za sebe říkám, vystupte ze své komfortní zóny, zkuste se začíst a uvidíte, že Jan Němec dává české literatuře jiný rozměr.

Počin Možnosti milostného románu se pro mě stal velkým knižním překvapením tohoto roku. V tomto případě platí, že jsem si užívala každé písmeno, čárku i uvozovku. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Štěňata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět

Téměř všechny děti milují zvířata, pokud se jich zrovna nebojí. A téměř všechny chtějí psa. A jak to většinou dopadá? O pejska se starají rodiče a děti už ani neví, že po něm kdy toužily. 🙂
Pro malé milovníky pejsků, kteří se o své svěřence starají a chtějí se o nich dozvědět něco víc, je tady atlas psů nabitý základními informacemi, které by měl každý malý (i velký) pejskař znát. Štěňata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět – tak zní název publikace, jíž vydalo nakladatelství Bambook.

Hravou a po grafické stránce vtipnou a srozumitelnou formou se děti dozví, jak o své čtyřnohé miláčky pečovat i jakého pejska by si měli vybrat, aby je svou povahou vhodně doplňoval a hodil se k nim.

Publikace je rozdělena do jednotlivých kapitol nejprve podle všeobecného přehledu, který seznamuje malé zvídavce se psy jako takovými – z anatomického i chovatelského hlediska. Děti se dozví, podle čeho pejska vybrat, seznámí se s jeho tělesnou stavbou i vlastnostmi, zjistí, jak o něj pečovat, čím ho krmit a také jak se mu nejlépe věnovat. Seznámí se s nejrůznějšími plemeny a dozví se, k čemu jsou díky svým fyzickým i psychickým schopnostem předurčeni. Hodí se čivava na zahradu? A bernardýn do paneláku? Proč se čichu říká superschopnost? Potřebuje roztomilý pejsek pravidla a řád? Na to všechno tato knížka odpoví.

Výrazný font písma, barevně oddělené kapitoly, velké množství fotografií a nápaditě zvýrazněných poznámek a připomínek dělá z publikace užitečného pomocníka při výchově psů malými majiteli (samozřejmě za nezbytného dozoru rodičů). Malí pejskaři se tak sami naučí discplíně a pravidlům a zjistí, že mít psa není jen zábava, ale také spousta povinností.

Kniha obsahuje vše podstatné a v takové míře, že nezahltí dětský mozek velkou přehršlí informací. Primárně je určená dětem od devíti let, ale své si v ní najdou i děti mladší. Opět jsem testovala na malém synkovi, se kterým jsme si o pejscích povídali a v atlase si ukazovali psy, které známe.

Štěnata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět obsahuje informace o více než čtyřiceti plemenech psů, zajímavosti i užitečné rady nezbytné při výchově psa, to vše s ohledem na dětského čtenáře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Tradiční český rok

Josef Lada. Kdo by ho neznal! Jeden z nejznámějších českých ilustorátorů a malířů, jehož obrázky milují všichni bez rozdílu věku už více než sto let. Znáte je z knih pro děti i dospělé – Mikeš, Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce, Osudy dobrého vojáka Švejka – to je jen zlomek z tvorby tohoto jedinečného a nezapomenutelného pána s charakteristickými brejličkami na očích. Jednou z knih, které stojí za to mít doma neustále po ruce, je Tradiční český rok z produkce nakladatelství Bambook. Je sice primárně určená dětem, ale na své si přijdou i dospělí, kteří si chtějí oživit i rozšířit své znalosti ohledně českých tradic a svátků.

Publikace je rozdělená do čtyř částí, podle ročních období, takže začátek není v lednu, ale na jaře. Dozvíte se, jaké tradice se ke konkrétnímu období vážou, seznámíte se s nejrůznějšími, mnohdy i skoro zapomenutými pranostikami i pověrami. Nechybí povídání shrnující základní známé informace i perličky a zajímavosti rozšiřující všeobecné povědomí. Text je psán srozumitelným způsobem, kterému porozumí i mladší školáci a mohou z něj čerpat informace k učivu ve škole.

Kniha názorně představuje mnohdy těžký úděl našich předků, který si dokázali díky zvykům a tradicím zpestřit. Dokázali se radovat z maličkostí, skromný život je naučil ocenit i jen naleštěné jablko jako ten nejluxusnější vánoční dárek. Život v souladu s přírodou dal vzniknout mnoha zvykům, z nichž některé se zachovaly i dodnes. Určitě občas s dětmi pouštíte draky, pozvete Mikuláše s Andělem a Čertem a na Vánoce rozkrajujete jablíčko.

Dokopná
Slavnosti při ukončení sklizně brambor, kterým se také říkalo „chleba chudých“, se nazývala dokopná. Při kopání hlíz z řádků si nejvíc zábavy užily děti, které s vlastnoručně ořezanou a rozmanitě vytvarovanou bramborou soutěžily o nejkrásnější, nejoriginálnější či nejnazdobenější „výrobek“. Nejčastěji to byla panenka nebo panáček. (str. 127)

Můžeme směle říct, že obrázky Josefa Lady jsou českým národním pokladem. Dokážou navodit útulnou a domáckou atmosféru, při pohledu na ně se dospělí vrací do dětství. Kouzlo Ladových ilustrací přitahuje už několik generací. Obrázky jsou srozumitelné, jejich význam chápou i nejmenší děti. Na tříletém synovi vyzkoušeno – jakkoli nerozumí tomu, co je masopust, pouť, přástky nebo vesnická tancovačka, obrázky si užíval a dokázal je popsat alespoň po vizuální stránce, takže jsme si s nimi pracovali po svém, popisovali jsme činnosti, rozeznávali, jestli je na obrázku kluk nebo holka a určovali barvy.

I tentokrát na publikaci nahlížím jako na skvělou pomůcku při vytváření aktivit s dětmi, ve vzdělávacích a kulturních institucích by měla být samozřejmým doplňkem knižního fondu.

Chcete přiblížit české tradice? Nahlédnout s vašimi ratolestmi do starých časů a seznámit se se zvyky našich předků, nebo si jen tak navodit pohodu s obrázky Josefa Lady? Zkuste to s publikací Tradiční český rok.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Naděje pro Fleetwood

Píše se rok 1612. Fleetwood Shuttleworthové je sedmnáct let. Je čerstvě těhotná, ale má strach, aby se něco nestalo, předchozí těhotenství skončila potratem. I její manžel Richard je napjatý, už se nemůže dočkat vysněného dědice. Jednoho dne však Fleetwood najde schovaný dopis od lékaře se zprávou, že dítě možná opět nedonosí a může i zemřít. Vypadá to, že Richard chtěl lékařskou zprávu před svou ženou utajit. Ale proč? Jde mu jen o dědice a bez skrupulí by Fleetwood obětoval? Když mladá šlechtična potká Alici Greyovou, porodní bábu, která se vyzná v bylinkách, je šťastná. Alice slíbí, že jí pomůže, aby dítě v pořádku porodila. Vše klape, Fleetwood je klidnější, vrací se jí barva do tváří. Zanedlouho je však Alice obviněná z čarodějnictví. Fleetwood se rozhodne Alici zachránit a dosvědčit, že je nevinná, bojí se totiž, že bez ní porod dopadne špatně. Jenže, kdo se jednou namočí do procesu s čarodějnicemi, má cejch a může skončit na pranýři spolu s nimi. Ustojí to Fleetwood?

Naděje pro Fleetwood pro mě bylo jedno velké překvapení. Tahle knížka dělá čest svému námětu – je tak moc čtivá, že vás doslova očaruje a přibije k zemi (nebo místu, kde si čtete), a to neříkám jen proto, že bych vás na ni chtěla mermomocí nalákat za každou cenu. Podobný názor má spousta čtenářů. Děj vás vtáhne od prvních stránek, kdy se spolu s Fleetwood ocitnete v hlubokém lese a potkáte Alici Greyovou. Přesně to se mi stalo a byla jsem ztracená, od rozečtené knížky se mi nechtělo vůbec odcházet. Autorka prostě umí navodit atmosféru.

Co upoutá na první pohled, je věk Fleetwood. Je jí teprve sedmnáct a už má za sebou kruté chvilky. Nikdy nebyla přehnaně sebevědomá, právě naopak, nepřidaly jí ani zdravotní problémy. Nevychází dobře s matkou, která je přísná a uzurpátorská, trápí ji i manželovo podivné chování a tajemná lékařská zpráva. Není divu, že se Fleetwood přimkne k Alici.

Je úžasné sledovat proměnu hlavní hrdinky z naivní dívenky, která má strach oslovit služebnictvo, v sebevědomou ženu, jíž za vytyčeným cílem vede odvaha a odhodlání. Stacy Hallsová kromě hlavní hrdinky na scénu uvádí několik dalších postav, jež výrazně zahýbou dějem i vašimi nervy. Tak, jak je snadné oblíbit si milou Fleetwood, je stejně jednoduché skřípat zuby, kdykoli se v příběhu objeví matka hlavní hrdinky.

Román ve čtivé podobě zpracovává zajímavé téma, které zejména ve středověku hýbalo celým světem. Čarodějnice a procesy s nimi. Stacey Hallsová použila reálná jména (Fleetwood i její manžel, stejně jako Alice, existovali) a na základě historických souvislostí i vlastní fantazie stvořila jedinečný příběh, v němž kromě čarodějnictví řeší i problémy mladého manželství, mezilidské vztahy a také postavení žen v tehdejší společnosti, jíž veleli muži. A to je vedle čarodějnic druhé podstatné téma, kterým se autorka zaobírá. A vězte, že to ženy tehdy neměly vůbec jednoduché.

Naděje pro Fleetwood je čtivá a napínavá na těch správných místech. Určitě si ji přečtěte, pokud máte rádi historické romány. Tento se na hraně pravdivých událostí pohybuje jen zlehounka, ale přesto pevně. Nabízí pohled do života ve středověké Anglii, a i když jsou čarodějnické procesy spíše upozaděny, tísnivá atmosféra z celkového charakteru tehdejší doby nechybí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Láska a sýr v Paříži

Jaký je nejlepší lék na zlomené srdce? Najít si hned novou lásku? Zahrabat se tři metry pod zem? Opít se do bezvědomí? Ella to vyřešila jinak. Když jí po osmi letech vztahu Paul řekl, že s ní do budoucna nepočítá, protože potřebuje najít sám sebe, Ella nelenila a udělala to, o čem sní asi každá romantická duše, sebrala se a z rodné Austrálie odjela do Paříže. Vyčistit si hlavu a zapomenout, že nějaký Paul kdy existoval. Asi tušíte, co Ellu potká a jak se bude směr jejího života vyvíjet. Jasně, před vámi je typická romance, takže láska chybět nesmí. Ale vše popořádku. Ella se musí zabydlet, najít si práci a hlavně, sníst spoustu sýrů…

Vtipná a oddechová záležitost je napsaná lehkou rukou a hned po pár stránkách jsem věděla, že se mi trefila do noty. A to i přes fakt, že sýry nemusím! Užívala jsem si každé písmenko, bavila mě hlavní hrdinka a její trampoty s láskou i pojídáním sýra. Ona se totiž vsadila, že během roku ochutná alespoň 365 druhů, které ve Francii mají. Sázku uzavřela se Sergem, sympatickým prodavačem sýrů, k němuž chodila nakupovat. Myslíte, že Serge by mohl být náplast na Ellino zlomené srdce? On je tady totiž ještě Gaston. Živí se jako gastronomický recenzent a je neskutečně krásný, Ellu úplně pobláznil.

Láska a sýr v Paříži je příjemným počinem v rámci žánru romantické literatury. Je předvídatelná, co si budeme nalhávat, ale o tom to přece je, dobrá romantika přece nemůže skončit špatně. Víte nebo aspoň tušíte, co se stane, ale taky je vám jasné, že to nebude jednoduché a hrdinové si svoje štěstí musí vybojovat. Platí to i u Elly, s níž prožijete rok v kulisách fantastické Paříže, která příběhu dodává svůj typický šarm. Celkově román vyznívá trochu jako pohádka, protože hlavní hrdince v podstatě vše vychází tak, jak si naplánovala, v životě to tak bývá jen málokdy. Ella má navíc kolem sebe spoustu přátel, kteří dotvářejí kolorit příběhu. Vlastně jsem v tom trochu viděla paralelu s Bridget Jonesovou. Pokud se vám po téhle ztřeštěné Britce stýská, zkuste knižní rande s Ellou. 🙂

Připravte se, že během čtení budete mít na něco chuť. Autorka Victoria Brownleeová je novinářka a o jídle píše do kulinářských časopisů, takže přesně ví, jak naladit vaše chuťové pohárky. Navnadila dokonce i mě, zarytého antisýraře, a já jsem se rozhodla, že nějaký lepší sýr zkusím. Dáte si taky kousek?

Pod vlhkou kůrkou byl sýr krémovitý a hrudkovitý a měl onu nenapodobitelnou příchuť ovčího mléka; zmocnil se mě pocit, že chutná tak, jako bych olizovala samotné zvíře. Nepůsobil stejně jako Roquefort, jako by mi na jazyku vybuchovala sůl, ale spíš byl solí prostoupený skrz naskrz, což bylo lákavé, kdyby mi tolik nevadil ten smrad. /str. 224/

Kombinací dobrého jídla, milostných vztahů i přátelských vazeb vznikl příjemný počin, který se bude líbit všem, kteří se rádi ztrácejí v zamilovaných příbězích a spolu s hrdiny touží po lásce a souznění. Nehraje si na intelektuální román, je to lehká, vtipná romantika, dobře mířená střela, když se potřebujete trefit mezi dva thrillery. 🙂 Servírujte s lahví francouzského vína a výběrem dobrých sýrů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, na jehož eshopu si knihu můžete zakoupit.

Žena, která se nebála měnit svět

Co může udělat dívka, která má jen pouze jméno a dobrou pověst? Zvláště žije-li na konci 19. století, kdy postavení žen záviselo právě na titulu a dobré finanční situaci? Nezbývá jí nic jiného než se výhodně vdát. Ne z lásky, ale pro peníze. To je případ Alvy Smithové.

Její rodina nemá žádné prostředky, matka zemřela a otec je těžce nemocný. Alvě a jejím sestrám hrozí propad do nejspodnějších vrstev chudoby. Seznámení s Williamem Vanderbiltem proto přichází v pravý čas. Přestože Vanderbiltovi mají hodně peněz, newyorská smetánka je mezi sebe nepřijala. Kdyby se vzali, Alvino jméno může rodinu vyzdvihnout na společenském žebříčku, jejich miliony zase umožní Smithovým důstojně žít. Jak prosté, že? Ale co láska? Najde se u Vanderbiltových místo i pro ni?

Alvu poznáváme jako mladou ženu snažící se zabezpečit své blízké. Sňatkem s Williamem Vanderbiltem se jí to úspěšně daří. Alva se poměrně rychle sžívá s novými příbuznými, postupem času dokonce ovlivnila některá finanční rozhodnutí rodiny, do nichž běžná žena tehdejší doby neměla co mluvit. Stala se mecenáškou, projektovala domy a podařilo se jí nemožné – pronikla až k samotné královně tehdejší společnosti, paní Astorové.

Na tomto poli byla Alva velmi úspěšná, zatímco rodinný život se jí nevydařil. S Williamem měla tři krásné děti, ale poté, co zjistila, že ji manžel podváděl s nejlepší kamarádkou, zažádala o rozvod. V době, kdy ženy veškeré trable schovávaly pod sukně a slovo rozvod bylo považováno za vulgární, Alma bořila hranice vytyčené americkou společností. Do slova a do písmene naplnila své heslo „Poprvé se vdej pro peníze, podruhé z lásky.“, protože její druhý sňatek byl velmi šťastný.

Therese Ann Fowlerová se už dříve čtenářům představila beletrizovanou biografií Zeldy Fitzgeraldové, která v Česku vyšla pod názvem Z jako Zelda. V té se jí podařilo zachytit vzestupy i pády hlavní hrdinky, stejně jako odraz tehdejší doby, tzv. zlatého věku.

Také Alvin životopis Dáma z dobré rodiny je výborný. Čtivou formou seznamuje čtenáře s hrdou a ambiciózní osobou, která se snažila dokázat, že žena je tvor schopný myslet samostatně. Svou urputností pomalu, ale jistě prošlapávala cestu emancipaci a sebevědomí, obojí tehdy příslušnicím něžného pohlaví chybělo. Nebála se přetvářet běh světa k obrazu svému, čímž tehdejší upjaté společnosti pořádně hnula žlučí.

I přestože Alva byla na poli byznysu úspěšnou podnikatelkou a doma milující matkou, v manželství strádala. Chyběla jí opravdová láska, něha a cit. Autorka vkusně a s pochopením líčí Alvin intimní život, dává nahlédnout do duše ženy, pro niž je milostné souznění jednou z nejdůležitějších ingrediencí ve vztahu.

Díky této knize před námi ožívá New York přelomu 19. a 20. století. Zlatý věk pomalu přebírá žezlo a dává poznat, že následující léta budou bujará. Boháči mají své dobročinné plesy s paní Astorovou, podnikatelé cítí šanci proměnit město v rušnou a zastavěnou metropoli.

Dáma z dobré rodiny je dalším výborným počinem z řady beletrizovaných životopisů vydávaných nakladatelstvím Metafora. I tady je líčen životní osud reálné postavy, s nimž stojí za to se seznámit. Žádná suchopárná data z encyklopedie, spojením životopisných fakt a autorčiny mistrné fabulace vzniká portrét zajímavé ženy, která se nebála měnit svět.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze primárně vyšla.

Lenčiny katastrofy. Dnes nám hraje ropucha a želva!

Do rukou se mi díky Knihcentrum.cz dostal další deník Lenky Patrmanové. Tentokrát budou v hlavní roli ohrožená zvířata. Jak to? Všechno začalo, když Lenčin a Xenin kamarád Pavel přišel s informací, že pošta vyhlašuje soutěž. Děti mají vymyslet své vlastní poštovní známky, vítězný motiv by pak namalovaly na plot. Protivná spolužačka Barča Boleslavská navrhla, že by jejich třída ztvárnila ohrožená zvířata. To se zalíbilo třídní Kakačové a dětem uložila, aby si našly zvíře, které budou na známku malovat. Lenka si po dlouhém přemýšlení vybrala želvu. Patrmanovi mají totiž jednu doma. Hasty už je sice želví dědeček, ale Lenka nemůže dopustit, aby vymřel. 🙂 Dokonce jej vzala do školy a připravila si o něm referát. Jenže zrovna byl pátek třináctého a to je den, který nosí smůlu… Jak to s Hastym i soutěží dopadlo? To se dočtete v této rozverné knížce.

Na knížce se opět podílela autorská dvojice – spisovatelka Alice Pantermüllerová a ilustrátorka Daniela Kochová. Obě jsou se svou hrdinkou už pořádně srostlé a mají ji v malíku. Ani tentokrát není nouze o vtipný příběh, v němž hraje prim Lenčina ztřeštěnost a bláznivé nápady. Díky osobitému výtvarnému ztvárnění Lenčiny katastrofy vydávané nakladatelstvím Bookmedia pořád baví. Pátý díl nese podtitul Dnes nám hraje ropucha a želva! Poznáte ho podle typické obálky, kterou se knihy vyznačují, pokaždé je na nich Lenka a tento pátý díl je fialový.

Musím říct, že jsem se zase výborně bavila, a to jsem dospělák se čtyřmi křížky na hřbetě! 🙂 Myslím, že pokud třeštidlo Lenka zaujme dospělé, u dětí to problém taky nebude. Tento typ četby je oblíbený u malých čtenářů, kteří mají raději méně textu a hodně obrázků. Mám zkušenost, že děti, jež nerady čtou, vesměs upoutají. Lenčiny katastrofy jsou opět vymazlené, grafické ztvárnění je veselé a vtipné. Lenka je sice děvče, ale bez obav si o ní mohou číst i kluci, aniž by se za svou volbu museli stydět. Tahle žákyně páté třídy je v lumpárnách předčí.

Jak už jsem zmínila v recenzi na třetí díl Lenčiných katastrof, není nutné číst příběhy po řadě, ale klidně na přeskáčku, jsou uzavřené.

Ke knize patří i skvělý Deník. Pokud vás a především vaše děti Lenčiny katastrofy svými obrázky svádějí k vlastní tvorbě, můžete použít právě tento kreativní sešit a tvořit. Opravdu skvělý nápad, který potěší všechny, kdo rádi malují a kreslí, i ty, kteří mají rádi různé výtvarné doplňovačky.

Hledáte-li humorné čtení pro čtenáře kolem deseti let, Lenčiny katastrofy doporučuji. Je to čtení pro celou rodinu, které je srovnatelné s dnes už legendárními Deníky malého poseroutky. Lenka Patrmanová vás rozhodně nudit nebude.

Za recenzní výtisky obou titulů děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si knihu i deník můžete pořídit.

Pákistánská pomsta

Alexandra se probírá v nemocnici po ošklivé nehodě, z níž si vůbec nic nepamatuje. Ona si vlastně nepamatuje vůbec nic, ani kým je ona sama, ani fakt, že má před svatbou. Nezbývá jí, než věřit pro ni naprosto cizímu muži, že je jejím snoubencem. Odjíždí s ním do Londýna, kde má pocit, že je někým sledována. Alexandra navíc zjistí, že je těhotná. Se svým údajným snoubencem Shahem odlétá do Pákistánu, kde se situace rázem obrací. Shah už není tím pozorným mužem, který ji chtěl hýčkat, vyklubal se z něj psychopat. Alexandra se ocitá v nebezpečí, navíc ji pořád někdo pronásleduje. Situace se přiostřuje a Alexandra musí svést boj o svůj život i paměť.

V první řadě musím říct, že tento typ literatury nevyhledávám. Téma zamilování se do muže jiné kultury jde mimo mě, stačilo mi před lety přečíst román Bez dcerky neodejdu, v němž je, dle mého, řečeno vše podstatné. Tak proč jsem se nechala na román Pákistánská pomsta nalákat? Už několikrát jsem vystoupila z tzv. komfortní zóny a přečetla si něco mimo svůj obvyklý okruh četby, proto jsem sáhla i po Pákistánské pomstě. Navíc mě upoutala i obálka a taky fakt, že o autorce moc hezky mluví kolegyně blogerky. A musím říct, že jsem udělala dobře. Kniha přišla v pravý čas, trefila se mi do momentální čtecí nálady a vyplnila prostor mezi thrillery.

Líbí se mi, s jakým nadšením Monika Wurm píše. Je vidět, že ji psaní baví, stejně jako témata, která si vybírá. Pákistánská pomsta je hodně dynamická, napětí se neustále stupňuje. Zaujala mě hned od první stránky, bavily mě hlavně popisy Shaha, na němž se spisovatelka hodně vyřádila a jen představit si ho bylo silné kafe.

Text je napínavý, je vyprávěn v ich- formě z pohledu Alexandry, takže umocní už tak intenzivní pocit z četby. Opravdu jsem byla překvapená, že mě to tak bavilo a knížku jsem si pořád všude nosila jako kočka koťata, protože jsem chtěla vědět, jak to s Alexandrou bude pokračovat. Autorka totiž vždycky skončila kapitolu na napínavém místě.

Nebudeme si nic nalhávat, jedná se o lehčí literaturu pro ženy, na mě konkrétně román působil jako milá, lehce naivní pohádka s příchutí Orientu. Nad tím, jestli mělo vše v ději logiku a v reálu by se nějak tak odehrálo, jsem nepřemýšlela. Nechala jsem se unášet exotikou, nasávala vůně na tržišti a držela Alexandře palce, aby si vzpomněla.

Pákistánská pomsta je volným pokračováním knihy Pákistánská princezna, ale dá se číst i jako samostatný román, což byl můj případ. V ději jsem se dobře orientovala a neměla pocit, že by mi něco chybělo do výsledné skládačky.

Román určitě zaujme všechny milovnice romantických příběhů ocucených špetkou dobrodružství a napětí. Vášnivá, okořeněná vzrušujícími milostnými scénami, taková je Pákistánská pomsta.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knihu můžete zakoupit na eshopu.