Kořeny. Co si pod tímto slovem můžeme představit? Kořeny rodinné, kořeny stromů nebo rostlin, obojí je správně. Někdy jsou křehké a tenké, jindy pořádně prorostlé, nepoznáte, kde je konec a kde začátek. Známí čeští autoři si vzali na paškál propletené a někdy hodně spletené vztahy v rodině a přetavili je v povídky, které zaujmou tématem i lokací.

Je to s nimi jako s bonbóny v bonboniéře. Některé vám zachutnají na první dobrou, jiným přijdete na chuť, až je rozkousnete, některé jsou prostě neutrální střed.

V první povídce nazvané Bodláky spisovatelka Viktorie Hanišová otevírá poměrně choulostivé téma. Hlavní hrdinka po smrti matky najde dopisy, které otevírají vrátka do tajné minulosti… Jak se vyrovnat s faktem, že muž, který vás vychoval, není vaším biologickým otcem?

Marek Epstein, mimo jiné výborný scénárista, vás v povídce Tis vezme do chatové oblasti, kde syn pomáhá otci porazit strom s nesmírně silnými kořeny. Dochází ke střetu s nerovným soupeřem, kterým je vedle stromu také komplikovaný vztah mezi otci a syny. Pokud znáte knihu nebo film O rodičích a dětech, asi budete tušit, co na vás čeká. Generační střet, slovní přestřelky a mezi tím láska skrytá stejně hluboko jako kořeny tisu…

Herečka Marie Doležalová v povídce Rodinný oběd popisuje věčnou rivalitu mezi sourozenci, povídka Zahrada Pavly Horákové nás nezavede nikam jinam, než do zahrady, v níž stárnoucí žena při pletí pozemku glosuje svůj život až do překvapivého a znepokojujícího závěru.

Povídkou, která se mi vryla pod kůži a docela bych si ji uměla představit jako delší příběh, je závěrečný počin Adély Elbe K. O. ŘENY. Je napsána formou chatové komunikace na internetu, což jí přidává na originalitě, a představuje mladou manželku Helenu, v níž narůstá podezření, že ji s manželem pojí sourozenecké pouto. Je to vůbec možné?

Dalšími povídkami přispěli Marek Torčík, Bianca Bellová, Denisa Prošková, Iva Pekárková a Martin Goffa. Každý z nich přinesl příběh, v němž rodina a její kořeny hrají prim a otiskl do něj svůj osobitý styl psaní a originalitu.

Čtení povídek z této sbírky vám mnoho času nezabere, jsou dlouhé tak akorát, aby vás zaujaly a nenudily. Naopak, téma náročných a složitých rodinných vztahů, které se našimi životy proplétají jako kořeny, nabízí hodně podnětů k přemýšlení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Láska si nevybírá v normálním světě, natož ve válce. Do svých sítí lapila Sylvii, kuchařku a odbojářku v jedné osobě a Christopha, německého vojáka, který s Hitlerem vůbec nesouzní, ale najevo to dát nesmí. Je to také válka, kdo jejich cesty rozdělí. Mají naději na společný život? Potkají se ještě někdy?

Fiona Schneiderová čtenářům předkládá dojemný příběh plný lásky, který se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta první nás zavede do těžkého období druhé světové války, do nacisty okupované Paříže. Sledujeme statečné odbojáře, kteří čelí velkému nebezpečí. Sylvie je jednou z nich a nejenže na jejích bedrech leží stín neustálého nebezpečí, tíží ji také vědomí zakázané lásky, vztahu s Christophem, který jim oběma může zlámat vaz. Touto linií nás provází Sylvie, neboli Lisette a Christoph, který si pomalu, ale jistě získává srdce neohrožené odbojářky. Sylviino krycí povolání je vaření, pracuje jako kuchařka v hotelu a později musí vařit pro Christophova nepříjemného a vlezlého velitele.

Současnost se točí kolem roku 2000 a seznamuje nás s Julií, mladou, talentovanou, leč aktuálně vyhořelou klavíristkou, která se rozhodne pro pauzu v kariéře a odjede do Německa pečovat o svého učitele hudby. Ten se nachází ve špatném zdravotním stavu a bojuje s počínající demencí. Julie se mu snaží pomoci nalézt vzpomínky na minulost a využívá k tomu starou kuchařku plnou receptů, k nimž jejich autorka přidala velmi osobní poznámky.

Vzpomínky plné vůní jsou nádherným, něžným a zároveň bolavým románem o lásce, které nepřála doba ani lidé. Spojuje jídlo a hudbu v emotivní příběh, jež v historické linii zpracovává bolestnou kapitolu francouzských dějin. Z mnoha válečných knih víme, že život v okupované Francii nebyl nic s medem a Paříž se ocitla v těsném sevření nacistů, kteří se neštítili ničeho.

Pokud máte rádi knihy, které se odehrávají během druhé světové války, ale nejsou příliš kruté a násilné, Vzpomínky plné vůní jsou dobrou volbou. Nabízí čtivý, dojemný a křehký příběh plný vzpomínek, odvahy, statečnosti, dobrého jídla a hudby.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pokud jste u detektivek namlsaní syrovostí severské tvorby, není špatné sáhnout po anglické detektivce, v níž jde hlavně o mezilidské vztahy, ne o dravé akční scény a moře adrenalinu. J. M. Dalgliesh přichází s novou sérií s Duncanem McAdamem a vypadá to hodně slibně.

Duncan žije v rušném Glasgow a potkáváme ho ve chvíli, kdy je pro blíže neurčený přestupek na čas přeložen na rodný ostrov Skye. Před dvaceti lety tam po bujarém studentském večírku zmizela Isla Mathesonová a až dosud se nevědělo kam. Celou dobu však byla na ostrově, po dvaceti letech je nalezeno její tělo a úkolem Duncana je proniknout do nitra uzavřené komunity a najít vraha.

Mrtvá z ostrova Skye je pilotním dílem slibné série v níž vystupuje policista Duncan, o kterém toho zatím moc nevíme. Netušíme, co provedl a proč se jen nerad vrací domů, i když pár náznaků ohledně rodinných vztahů autor nastíní. Předpokládám, že se vše budeme postupně dozvídat v dalších dílech.

Mám ráda příběhy z uzavřených ostrovů, přímořských měst a malých městeček, kde si všichni vidí do talířů. Stejné je to i na ostrově Skye. Místní mezi sebe nikoho jen tak nepustí a je těžké proniknout do jejich životů i myslí.

Autor nerozvíjí akční příběh, napětí stupňuje zlehka, v popředí stojí vyšetřovací proces a vše stojí na mezilidských vztazích. Postupně odhalujeme, co se před dvaceti lety stalo, každý, kdo prošel Isliným životem, má co skrývat. Odkrývání těchto tajemství je pomalé a důkladné, přestože máte hned několik podezřelých, pravda je někde jinde a rozuzlení docela šokující, i když si pak zpětně říkáte – aha, ty náznaky tam přece byly…

Novinka J. M. Dalglieshe mi připomněla staré dobré detektivky P. D. Jamesové, Ruth Rendellové, Val McDermidové nebo Iana Rankina, v nichž se sice vyšetřuje závažný zločin, ale v hlavní roli jsou vždy lidé a jejich chování. Nejinak je tomu i v případě krimi Mrtvá z ostrova Skye. Autor nastiňuje, jaké to je, žít na odlehlém ostrově, kde dávají lišky dobrou noc a peníze do rozpočtu sypou převážně turisté. Uzavřená komunita byla dobře vykreslená, vzájemné vazby Duncana s rodinou a starými známými se určitě budou s dalšími díly rozvíjet a podle náznaků nás bude čekat i nějaké to vztahové drama.

Pokud si libujete v poklidnějších kriminálních příbězích, máte rádi nahlížení do mezilidských a rodinných vztahů a krev pro vás nehraje prim, můžu knížku J. M. Dalglieshe s klidným svědomím doporučit. Ostrov Skye je hodně zajímavé místo.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.