6. stránka

Tchyně

Asu a jejího syna pojilo vždycky silné pouto. Není divu, po odchodu manžela, který si založil novou rodinu, když byl Andreas hodně malý, byla na všechno sama a snažila se synovi ztrátu otce vynahradit. Teď je Andreas dospělý, má přítelkyni se kterou čekají dítě. Na přechodnou dobu se nastěhovali k Ase, ta se snaží vytvořit jim pohodlný domov a snaží se najít způsob jak komunikovat s uzavřenou snachou. Andreas a jeho partnerka Josephin to však vidí jinak – Asa je vzlezlá, nenechá je na pokoji a neustále vyžaduje jejich pozornost. Situace se dramaticky vyostří po narození vnuka Sama, kterého mladí Ase nechtějí svěřovat. Andreas s matkou přetrhal veškeré vazby a Asa zůstává v pětapadesáti sama, bez rodiny, jen s pocitem hořkosti a zrady. Opravdu je Asa nesnesitelná? Není chyba také na druhé straně? Nic není jen černé nebo bílé, každá mince má dvě strany, každá situace několik úhlů pohledů. Stejné je to s Asou, Andreasem a Josephin, o nichž si obrázek a vlastní názor musíte udělat sami.

Moa Herngren je autorkou dalších dvou knih: Miss těžká váha a Rozvod, který patří do volně provázané série psychologických rodinných příběhů (třetího se snad brzy dočkáme také.)

Moa Herngren využila v Tchyni stejný koncept jako v Rozvodu a nechává tak prostor hned několika hlavním postavám, aby nastínily svou verzi příběhu a nabídly vlastní úhel pohledu. Je fascinující sledovat, jak jednu situaci vidí rozdílně Asa, Andreas i Josephin. Z drobných detailů sami vycítíte, že všechno není jednoznačné a budete dlouho váhat, ke komu se přiklonit. Ani jedna postava není jen kladná nebo záporná, všichni mají své mouchy a dělají chyby.

Autorka ve své knížce poukazuje na to, jak je ve vztazích důležité komunikovat a také naslouchat. Jedno bez druhého totiž nemá smysl. Tchyně je emotivně laděný psychologický příběh, který by si měly přečíst všechny potenciální tchyně, snachy, tchánové i zeťové, protože vybudovat si vztah založený na vzájemné úctě, respektu a přátelství u lidí, kteří jsou různých povah a jen tak by se spolu dohromady nedali, to chce hodně tolerance a především výše zmíněné komunikace.

Tohle čtení umí tnout do živého, zabolet a zahrát na emoční strunu. Moa Herngern je výbornou pozorovatelkou, její romány mají hloubku a doznívají ještě dlouho po přečtení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Nevinná hra

Elisa je pracovně vytížená matka, která se snaží skloubit zaměstnání a rodinu. Když si jednoho dne vyzvedává dcerku Lucii ve školce, podlehne naléhání Line, maminky nové spolužačky Josie, která pozve dívenku k nim domů, aby si s Josie mohly hrát. Linin dům udělá na Elisu velký dojem a tak Lucii dovolí u Josie přespat. Pro holčičku je to první nocování mimo dům a tak není divu, že je nadšená. Když si ji Elisa jede na druhý den vyzvednout, je v šoku. Dům je prázdný, nikde nikdo, Line zmizela i s oběma dívkami. Vyšlo najevo, že si bydlení pouze pronajala a Josie dokonce ještě nestihla zapsat ve školce. Kde mohou být? Jaký důvod k únosu Line měla? Policie rozjíždí intenzivní pátrání po celé Evropě a nevyjímá z něj ani Elisu a jejího manžela Fredrika. Doposud dokonalá rodina se rozpadá, všichni jsou pod tlakem. Do vyšetřování se na vlastní pěst pouští také novinářka Selma, jíž se zamotané klubko pomalu, ale jistě daří rozplétat. K jakému konci? Začtěte se a uvidíte, tohle je jízda, v níž není nouze o adrenalin a šok.

Norská spisovatelka Alex Dahl jede na vlně tzv. severského noir. Pro mě to bylo první setkání s autorkou a docela si mě získala. Hned od počátku nasadila zběsilé tempo, protože není čas ztrácet čas. Jsme vrženi do emotivního příběhu popsaného v kratších kapitolách, takže zpočátku děj odsýpá hodně rychle. V druhé části toto tempo zpomaluje, je trochu rozvláčnější a točí se dlouho kolem nepodstatných věcí. Třetí závěrečná pasáž je opět výrazná, čtivá a nabízí poměrně šokující finále, které vám totálně změní nahlížení na celou věc i na samotné hrdiny.

Děj je nastíněn z úhlu pohledů hned několika postav. Na příběh nahlížíme očima matky Elisy, únoskyně Jacqueline a dokonce i samotné Lucie, holčičky, která na vlastní kůži prožívá nejhorší noční můru. Její vyprávění je proto nejemotivnější a fakt, že je to pohled malé holčičky, drásá nervy a vyvolává emoce.

Psychothriller Nevinná hra není tuctový, i když mu můžeme něco málo vytknout, svým námětem a hlavně neočekávaným vyústěním patří mezi počiny, které jdou jen těžko odložit, protože potřebujete vědět, jak to bylo dál. Má postavy, které nejsou jen kladné či záporné, několikrát vás přinutí přehodnocovat jejich činy a dívat se na ně jinak a to mě na tom bavilo nejvíc.

Čtivý psychologicky laděný thriller Nevinná hra doporučuji všem čtenářům, kteří v tomto žánru hledají nové a neokoukané spisovatele.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Žiješ jenom jednou

Lily se doposud nevymanila ze smutku po tragické smrti manžela. Deset let žije v ústraní a stýká se pouze s bratrem a jeho rodinou. Jednoho dne, Lily vlastně ani neví, jak se to stalo, získala spolubydlícího. Tím je Jack, letitý kamarád jejího bratra, jež má hned jasno; Lily má velký dům, Jack potřebuje na přechodnou dobu někde bydlet, tak kde by mohl být problém? Lily vytyčí hranice, je totiž přesvědčená, že láska v jejím životě už nemá místo, další smutek by nepřežila. Jack bude pouze a jenom spolubydlící a nic víc.

Další z beletristických počinů, které nakladatelství Kazda nově pouští do světa, je křehký román o ztrátách a jejich překonávání. Žiješ jenom jednou, tak zní název knížky i leitmotiv celého příběhu. Překonávat překážky není vždy snadné, Lily by o tom mohla vyprávět. Přestože má kolem sebe milující rodinu, nedokáže se vymanit ze smutku a pocitu viny, že její partner už tady není, zatímco ona ano. Maxine Morrey empaticky a s citem pronikla do duše truchlící osoby a popsala její boj se zármutkem, pochyby, ale i drobné krůčky směrem k lepší budoucnosti.

Děj je zasazen do malebné anglické vesničky, jejíž starosvětská atmosféra dotváří poklidný ráz příběhu, v němž se nikam nespěchá a k lásce se kráčí pozvolna a občas přes drobné překážky. Má Lily právo znovu žít a milovat? A jak do toho zapadá Jack? Oba patří mezi sympatické postavy, jimž nelze jinak, než fandit. Jejich vztah autorka popisuje s humorem a pochopením pro dvě tak trochu ztracené duše. Pokud máte rádi román P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern, oblíbíte si určitě taky tuhle knížku. Maxine Morrey píše hezky, pohodově, celkové pojetí knížky se nese v milém a hřejivém duchu.

Vtipnou a chytrou romanci, která není přeslazená, můžu doporučit všem, kteří hledají čtivý a inteligentní román pro ženy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Řecké léto

Nakladatelství Kazda rozšířilo své knižní portfolio o beletrii. To byste u vydavatele knih o přírodě a zdraví asi nečekali, že? Ale proč vlastně ne? Vždyť takový dobrý román dokáže s duševním zdravím divy, přispívá k dobré náladě, inspiruje k zážitkům a vůbec, četba je pro duševní rozvoj nezbytná.

Co takhle příjemnná a pohodová oddechovka, dali byste si líbit? Řecké léto nabízí odpočinkové čtení pro milovníky Řecka a romantiky.

Harlow přijíždí na řecký ostrov Skopelos, kde se kdysi natáčel muzikál Mamma mia, aby se připojila ke své matce, slavné producentce, s níž má spolupracovat na natáčení filmu. Zní to idylicky, že? Ale opak je pravdou. Harlow je introvertní, není ráda středem pozornosti,zatímco její matka Maeve to má obráceně. Ve světle reflektorů jen září, miluje společnost a bohémský způsob života. Že je její dcera jiná, nebere v potaz a promítá si do ní své představy a přání, přesně ví, jak by Harlow měla žít, přestože ta to vidí úplně jinak. Korunu všemu dodá setkání s Tylerem, dávným kamarádem, s nímž má Harlow nedořešené vztahové záležitosti. Harlow je jako houpačce, jeden den pohoda, druhý jí zaručeně něco zkazí. Snaží se dát si dohromady vlastní život, ale i přesto, že jí nad hlavou svítí žhavé slunce a stín olivovníku láká k odpočinku, je to zatraceně těžké. Je to výzva. Kdo ví, možná na Harlow čeká něco nového, co jí pomůže odpoutat se od minulosti a začít znovu, slunné Řecko k tomu přímo vybízí.

Katie Frost jede na vlně feel good románů, které jsou velmi oblíbené. Pohodová nálada vyzařuje i z příběhu Řecké léto, který bychom mohli podle názvu i destinace považovat za jednoznačnou romantiku. Ale nebojte se, nic bezduchého to není, romantická linka tam je, ale nechybí ani vážnější témata, z nichž v popředí stojí neurovnaný vztah Harlow a Maeve. Autorka popisuje, jak je těžké vymanit se z rodičovských představ o tom, jak by měl potomek žít – vesměs to jsou vysněná přání rodičů a ne dětí, kteří mají potom problém roztáhnout křídla a žít po svém, i když jsou už dospělí.

Román má příjemnou letní atmosféru, je plný dobrého jídla a pití, na které během čtení dostanete automaticky chuť a nechybí ani láska, romantická linka bude hezky klikatá! Některé postavy vám přirostou k srdci, jiným budete na chuť přicházet hodně, hodně pomalu. Ale ve finále vám letní čtení ze slunného ostrova Skopelos přinese oddechové letní čtení se vzkazem, že nikdy není pozdě začít žít podle svého.

Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Půlnoc je nejtemnější hodina

Bottom Springs je malé městečko v Louisianě, jehož bohabojné obyvatele pevnou rukou ovládá kazatel Cornier. Jeho dcera Ruth pracuje v knihovně, kterou bere jako útočiště před světem a přehnanou rodičovskou péčí. Jejím nejlepším přítelem je outsider a vyvrhel Everett, jehož minulost je víc než temná, o rodinném zázemí nemluvě. Bottom Springs opanoval strach, v bažinách byla totiž nalezena lidská lebka a všichni jsou přesvědčení, že oběť má na svědomí Plíživec, tajemný přízrak obcházející městečko. Ale je tomu opravdu tak? Nebo má nález prozaické vysvětlení? A co Ruth a Everett, jakou roli v tom hrají oni?.

Autorka stvořila charismatické hlavní hrdiny, a pozor, jejich chování a jednání ne vždy souzní se zásadami morálky, o to víc oba přitahují čtenářovu pozornost. Povedlo se jí sugestivně vykreslit temnou a mysteriozní atmosféru jižanského maloměsta, které zamrzlo hluboko v minulosti, v němž se to hemží zkostnatělými názory na morálku a kázání Ruthina otce jsou plná fanatismu, který děsí a dokáže napáchat spoustu zla. Mezi Ruth a jejími rodiči panují toxické vztahy a není divu, že se z nich mladá knihovnice snaží za každou cenu vymanit a útěchu hledá ve vztahu k Everettovi.

Děj je vyprávěn ve dvou časových rovinách. Současná sleduje vyšetřování nalezené lebky, v té minulé se vyprávění vrací do Ruthiny minulosti, aby se obě linky propojily a čtenářům připravily možná šokující, v každém případě ojedinělé vyústění, protože konec je velmi otevřený a je na každém, jak si ho vyloží a pojme. Nerada bych prozradila něco víc z činů Ruth a Everetta, protože je to něco, co by člověk běžně nečekal a co vyvolá kontroverzní pocity i šok.

Román Půlnoc je nejtemnější hodina byl pro mě velkým knižním překvapením. Vůbec jsem nečekala to, co jsem ve finále dostala, a to bylo nejlepší. Je přirovnáván ke knihám Kde zpívají raci (ještě jsem nečetla) a Stmívání (několikrát!). Spojitost se Stmíváním se mi líbila, stejně jako podobnost mezi páry Ruth & Everett a Bella & Edward. Prostě my, co jsme zažii fenomén Twilight a fandili ústřední dvojici, si tento příběh patřičně užíváme a víme své :).

Ashley Winsteadová napsala bouřlivý, mysteriózně laděný příběh plný tajemství, bolesti i lásky, v němž není všechno černé nebo bílé.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Krev písařů

Joanna a Esther jsou sestry, které k sobě váže společný otec a láska ke knihám. Osobně se neviděly několik let, přesto se mají nesmírně rády a jsou v kontaktu alespoň telefonicky a písemně. Ptáte se, proč se přes vzájemnou lásku a náklonnost nevídají, což do jejich vztahu vráží klín? Začtěte se do románu Krev písařů, v němž hlavní roli hrají knihy a rodinná pouta.

Joanna se po nenadálé a podivné smrti otce stará o rodinnou sbírku drahocenných kouzelných knih a Esther cestuje po světě v domnění, že sestru svou nepřítomností ochrání. Před čím? A jak se vším souvisí mladík Nicholas, který žije ve velkolepém sídle blízko Londýna? Je obklopen luxusem a starostlivou péčí svého strýce. Jako jediný dokáže tvořit magii, proto se ho blízcí snaží držet stranou. Ale kdo se mu snaží ublížit? A co s ním mají Joanna a Esther společného?

Krev písařů je plná knih a magie, která vám nedá nic zadarmo. Přestože je děj poměrně napínavý, zpočátku působí trochu chaoticky. Jste vrženi do příběhu, aniž byste tušili souvislosti a důvody, proč je Esther prakticky vyhnancem a Joanna zase upnutá na knihy a dům, do něhož nechce vpustit ani vlastní matku. Vše se dozvídáte postupně s příchodem tajemného Nicholase a jeho bodyguarda Collinse. Ten je jednou z nejmilejších a nejsympatičtějších postav, svým šarmem a nevtíravým humorem příběh příjemně osvěží.

Magie a rodinné vztahy, to jsou dvě hlavní ingredience, které spolu jdou ruku v ruce důmyslně propleteným příběhem, na něhož se musíte opravdu soustředit, aby vám neunikly žádné souvislosti. Jakmile do děje proniknete a naladíte se na Joannu, Esther a Nicholase s Collinsem, získáte fantasy, které lze doporučit i starším čtenářům, kteří v žánru fantasy hledají něco vyspělejšího.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si můžete knížku pořídit.

Nažluto

Athena Liu a June Haywardová. Dvě mladé spisovatelky, hlasy nové generace. Jedna až mimořádně úspěšná, druhá skoro vůbec. Athenina prvotina vyletěla jako blesk a získala si pozornost čtenářů i diváků. June se nedaří, jen živoří a paběrkuje, úspěch se jí na hony vyhýbá. A pak se jednoho dne stane svědkem neštastné náhody, při níž se Athena zadusí kusem jídla. June je šokovaná, ale umí taky využít příležitosti, když se nabízí. Jako třeba odnést z Athenina bytu nedokončený rukopis plánovaného románu. O nic přece nejde, ne? Athena ho už nedopíše, ale June by klidně mohla. A vydat, samozřejmě. Pod svým jménem. Athena by mohla být ráda, protože její román bude žít dál, no ne? Geniální nápad! Myslíte si to taky?

V románu Nažluto R. F. Kuangová vystoupila z žánru fantasy, v němž jsme ji doposud znali a napsala román odehrávající se v současnosti. Dává v něm možnost nahlédnout do hlubin knižního průmyslu a vězte, že to bude hodně zajímavé pokoukáníčko. Zjistíte, co všechno se děje, než vyjde knížka, poznáte tvrdé zákulisní boje tohoto světa, všechny intriky i triky, obdiv i faleš.

June je dost zajímavá a především kontroverzní postava, její jednání na jednu stranu obdivujete (kde vzala vůbec odvahu?), na druhou nechápete drzost a samozřejmost, s jakou se chopila Athenina nedokončeného díla.

Nažluto můžeme považovat za trefnou sondu do duše ambiciozního, ale zároveň neúspěšného člověka. June touží po uznání a je ochotna obětovat tomu vše. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne – co se stane, když na veřejnost prosáknou informace, že June román ukradla a podvedla tak celý knižní svět? Dokáže ulevit svědomí nebo bude hrát drsnou hru až do konce? Přečtěte si sami, stojí to za to.

R. F. Kuangová napsala vemlouvavý příběh o morálce, ambicích, svědomí i sebevědomí. Nebojí se bavit o rasismu a toto téma naplno rozvinout. Nekritizuje, nekárá, píše vtipně, její postřehy jsou trefné a zábavné.

Román Nažluto je vtipný i trochu cynický, odvážné vykreslení knižního průmyslu mě hodně bavilo, můžu ho doporučit všem, kteří se zajímají o pozadí vydávání knih a baví je neotřelí knižní hrdinové. Bonusem je grafická podoba knížky s krásnou a stylovou ořízkou, která je pastvou pro oko.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Lotosový kruh paní Tchan

Konfucius je považován za prvního čínského filozofa. Jedno z jeho mouder bylo, že vzdělaná žena je… je na nic, zbytečná, bezcenná. Vítejte v Číně 15. století, kde toto motto bylo oslavováno a vzdělání u žen bylo v podstatě nežádoucí. Jün-sien pochází z rodiny s dlouhou lékařskou tradicí. Oba prarodiče z otcovy strany jsou lékaři, proto není divu, že když se jí po smrti matky ujmou, babička Jün-sien povede stejnou cestou, jako kráčí ona. Přestože mají prarodiče na tehdejší dobu vcelku moderní názory, musí se dívka přizpůsobit tradicím a být tím, čím ji chce mít společnost – tichou, šedou, spořádanou ženou, manželkou a matkou, která je podřízená mužům. Jün-sien je po své babičce – silná, statečná a hrdá. Nachází způsob, jak léčit ženy nejen v rodině, ale pomáhat i těm zvenčí i přes velkou míru nebezpečí.

Lisa See je známou autorkou románů, které jsou převážně zaměřeny na čínskou historii, a není divu, neboť spisovatelka pochází z čínsko-americké rodiny. Nejnovější počin Lotosový kruh paní Tchan vychází ze skutečných událostí a je fascinující sondou do života v Číně 15. století v období čínské dynastie Ming.

Je to velmi detailní a precizně zpracovaný pohled na to, jak se žilo ženám, které musely být podřízené mužům. Děj je vyprávěn z pohledu Jü-sien, kterou poznáváme jako osmiletou holčičku a společně s ní strávíme několik desítek let až do doby, kdy si nejen jako lékařka, ale hlavně jako žena vydobyla pevnou pozici v rodině.

Lisa See píše poutavě, ke svým románům si dělá podrobné rešerše a dodává jim tak punc opravdovost a uvěřtelnosti. Jü-sien je neobyčejně silná hrdinka, která se musí přizpůsobit rodině svého manžela, jemuž byla zaslíbená už jako malá dívka. Zároveň si uchovala hrdost, důstojnost a čest a lékařské povolání vykonávala se vší důsledností a poctivostí, přestože ji svazovala mnohdy nesmyslná pravidla.

Lotosový kruh paní Tchan je vynikajícím historickým románem, fascinující sondou do světa asijské kultury, která je na jednu stranu nesmírně vyspělá, na druhou, zejména ve vztazích k ženám, primitivní. Nad některými věcmi budete kroutit hlavou, přesto si tento výpravný příběh užijete, protože je opravdu propracovaný a nechybí mu ani napětí.

Doporučuji všem milovníkům historie a příběhů vycházejících z reálných základů. Lisa See a její Lotosový kruh paní Tchan nezklame.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ostrov bouře a ticha

Ostrov Shearwater, neboli Ostrov buřňáků se nachází nedaleko Atlantidy. Žije na něm správce Dominic Salt se svými třemi dětmi. Společně se starají o největší banku semen. Kdysi býval ostrov plný výzkumníků, ale čím víc voda stoupá, tím je to s pobytem horší, zbývají už jen Saltovi, kteří se pomalu chystají na návrat na pevninu. Jednoho dne ale bouře přinese překvapení v podobě zraněné ženy, již vyplavilo moře. Odkud se vzala? Proč se vydala na ostrov? Tolik otázek, tak málo odpovědí. A jako bonus hromada tajemství, jak ze strany Saltových, tak i Rowan, ženy o níž nikdo nic neví. Kdo komu může důvěřovat?

No, tady můžu říct hned ze startu jedno velké „wau!“ Jako fanynka majáků a příběhů odehrávajících se na ostrovech a v přímořských městečkách jsem si Ostrov bouře a ticha nemohla nechat ujít. Začíst se není úplně snadné, příběh se odvíjí hodně pomalu, začíná pozvolna a dlouho netušíte, kam by vlastně mohl směřovat.

Celou dobu pociťujete tísnivou atmosféru, která prosakuje všemi směry. Vůbec netušíte, co si myslet o Saltových, ani o vyplavené ženě. Jsou nečitelní, zpočátku nepůsobí důvěryhodně žádná z postav, snad až na nejmladšího chlapce Orlyho, bezelstného milovníka přírody na ostrově. Ve vyprávění se střídá jeho hlas spolu s otcovým, sourozenců Raffa a Fen, a také trosečnice Rowan, jež se pozvolna zotavuje ze zranění. Tempo je pomalé, takže jen zvolna zjišťujeme, proč na ostrov přijela, odhalujeme složité vztahy mezi členy rodiny. Autorka neodkryje karty hned, dlouho vůbec netušíte, co si myslet a téměř všichni aktéři vám připadají podezřelí úplně ze všeho.

Autorka píše zvláštním, stylem, bohatým na popisy a vykreslení atmosféry, která dělá čest názvu ostrova. Neustálé bičování větru, déšť, bouře a tma přispívají k tísnivému pocitu, který děj vyvolává od prvních stránek, aby vyvrcholil v geniálně vystavěné finále, v němž všechno nakonec cvakne na to správné místo, pochopíte pohnutky a chování všech postav. Tohle prostě jen tak nevymyslíte.

Na první pohled se zdá, že se před vámi odvíjí ekologický laděný příběh, a napůl je to vlastně pravda. Dozvídáme se, jak důležité je mít banku semen, protože se snadno může stát, že některé plodiny nemusí být snadno k mání. Zároveň autorka rozehrává psychologicky laděné rodinné drama s důrazem na pospolitost, soudržnost a lásku, čemuž nahrává dojemný závěr románu.

Neslibuji vám lehké čtení, ale můžu zaručit, že váš mozek nebude zahálet. Nezapomeňte se soustředit, námět přímo vybízí k přemýšlení, kam může dospět rychle měnící se svět a také, co všechno jste schopni udělat pro ty, které milujete. Emocemi nabitý Ostrov bouře a ticha je opravdovým knižním bonbónkem, lahůdkou, kterou neslupnete na posezení, ale díky neobyčejné atmosféře i tajuplnému ději ji budete vychutnávat jako originální delikatesu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si ji můžete pořídit.

Barnabáš a zlatý stroj

Mohli bychom říct, že Barnabáš Kwerk má všechno. Žije ve velkém domě, jeho příbuzní jsou bohatí, takže to vypadá, že chlapec je obklopen přepychem. Opak je ale pravdou. Barnabáše rodina skrývá v podkroví, nesmí chodit do školy a neexistuje, aby se vzdělával jakýmkoli jiným způsobem, nebo si třeba jen tak pro potěšení četl knížky! Barnabáš to má fakt těžké. Když už to vypadá opravdu bezútěšně, objeví se v domě jeho teta Jemima. A začnou se dít věci, to vám zaručuju! Víte, kde je Soukolí? Já to taky nevěděla! Ale Barnabášova teta to ví, a taky tam našeho hrdinu odvede, čeká tam na něj totiž spousta práce, překvapení a tajemství. Teta Jemima totiž zná pravdu o tom, proč je rodina Kwerkových umanutá na majetek a co se stalo s Barnabášovou maminkou.

Držte si klobouky, Barnabáš a zlatý stroj je jedna velká jízda! Irská spisovatelka Erica McGannová je ve své vlasti oblíbenou autorkou dětských knížek, ve svých příbězích hojně využívá bujnou fantazii. Dětské (i dospělé) čtenáře tak pokaždé bere na dechberoucí dobrodružnou cestu po světech, o nichž se nám v reálu může jen zdát.

S Barnabášem a jeho tetou Jemimou se nudit nebudete. Erica McGannová stvořila neobyčejný a kouzelný svět, v němž není nouze o podivné obyvatele i stroje. Barnabášovy zážitky jsou čtivým potěšením nejen pro děti, jimž je knížka primárně určená, ale své si najdou i dospělí, kteří nezapomněli na to, jaké je být dítětem a jejichž mysl je stále otevřená fantazii i magii. Barnabášův příběh je správně ztřeštěný a humorný, zároveň nechybí dojemné scény, protože chlapec to v rodině Kwerkových neměl jednoduché.

Barvité vyprávění vás nenechá vydechnout. Od počátku do konce je akční a zábavné. Spisovatelka umí vyprávět a hlavně upoutat a udržet dlouhodobě pozornost. Čtenářský zážitek umocňují ilustrace Phillipa Cullena, které nejsou barevné, jak bychom u dětské knížky čekali, ale černobílé. Mají své kouzlo, jsou hravé a baví.

Jsem dospělá, přesto jsem se Barnabášem a Jemimou ráda vrátila do dětských let a užila si výlet do světa fantazie, protože Soukolí, to se musí zažít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.