Tajemný svět Keltů

Moje anglickoirské srdce potěšila další knížka, která nedávno vyšla. Napsali ji Claire Hamilton & Steve Eddy, jmenuje se Tajemný svět Keltů. Jak říká podtitul, poodhaluje dědictví keltské tradice. Keltská kultura se rozšířila ze střední Evropy a našla svůj domov v Británii, Irsku, Bretani a také ve Španělsku. Nedávné objevy dokonce prokázaly, že se keltská kultura mihla i v Číně před 2500 lety. Kdo je Kelt? Jak probíhal výcvik druidů? A co keltské umění, literatura nebo hudba? V tomto „průvodci keltským světem“ se čtenář dozví všechny podstatné informace, které kdy chtěl o keltské kultuře vědět. Nechybí nádherné písmo, spousta ilustrací a fotografií.Neměla by, stejně jako kniha „Irsko. Tajemství a krása zeleného ostrova“, chybět v knihovně všech milovníků Anglie a Irska.

Doktorka z domu Trubačů

Dlouho jsem odkládala četbu knížky Ilony Borské Doktorka z domu Trubačů. Proč? Ani nevím. Pořád jsem měla hromadu jiných knih k přečtení. Čekalo mě hodně novinek, které jsem nechtěla brzdit ostatním čtenářům.
A tak na tuhle útlounkou knížku přišla řada až teď.

Není to žádná novinka, poprvé vyšla někdy koncem 70. let. Autorka v něm vypráví příběh doktorky Vlasty Kálalové – Di Lotti, která se na vlastní pěst vydala ve dvacátých letech do Bagdádu. Zde založila československou nemocnici. Potýkala se s nejrůznějšími trablemi – musela překonat předsudky muslimských obyvatel, získat si jejich důvěru a přátelství. Menší problémy měla také s některými kolegyněmi, které jí v nemocnici pomáhaly.
Ve svém životě poznala nejen radosti – manželství s Italem Giorgiem, radost z rozvíjející se praxe v Bagdádu, ale také velkou osobní tragédii. Snažila se pomáhat lidem, kteří po válce přišli o všechno a byla také velkou rádkyní a učitelkou cizích jazyků, sama jich uměla asi dvanáct.
Po zdravotní stránce na tom nebyla doktorka Di Lotti nejlíp, špatně snášela bagdádská letní horka, kvůli kterým se nakonec s rodinou vrátila do Čech. Tento návrat byl její rodině osudný.
Zemřela v roce 1971 v písecké nemocnici.

Páteční klub pletení

Ach jo..to jsem si zase jednou dala :)….. Kdo má rád film Ocelové magnolie, ocení i román Páteční klub pletení od Kate Jacobs. Půjčila jsem si ho náhodou, aniž bych předem měla jakoukoli potuchu, oč v knize půjde. Název ve mě evokoval Ovčí babičku Jiřiny Bohdalové :). Opak byl pravdou.
Nádherná knížka, u které mi vadil jen úsečný styl krátkých vět. Ale přes to jsem se přenesla, když mě vtáhl strhující děj se šokujícím koncem.
Hlavní hrdinka Georgia žije s dvanáctiletou dcerou Dakotou v New Yorku, kde vlastní obchůdek s pletacími potřebami. Dakotin otec ji opustil ještě před narozením dcery, bál se, co řekne společnost jejich vztahu, je totiž černoch.
Během těchto let se Georgii podaří vybudovat slušnou klientelu ve svém obchodě, má oporu v blízké přítelkyni, starší vdově Anitě. V obchodě se rozjíždí páteční kluby pletení, kdy se schází Georgiiny klientky, aby společně konzultovaly své pletací umění. Z těchto setkání se rodí velké přátelství mezi pletařkami.
Pohodu naruší James, Dakotin otec, který si uvědomil své pochybení a snaží se napravit, co zkazil. Do děje zasahuje i bývalá Georgiina přítelkyně Cat, která se provdala za bohatého muže a své postavení dává znát nejen Georgii.
Jak vše dopadne? Velmi překvapivě a zároveň smutně. Holt, není v životě jen posvícení :(.
Proč jsem na začátku zmínila právě film Ocelové magnolie? Protože ho tento román hodně připomíná. Navíc jsem se dočetla, že ve filmovém ztvárnění této knížky by hlavní roli Georgie měla hrát Julia Roberts, o které je v knížce malá zmínka :). J. Roberts si zahrála i ve výše zmíněném snímku.
Kate Jacobs vydala i pokračování Pátečního klubu pletení, děj se točí kolem již dospělé Dakoty.
Máme se tedy na co těšit.

Jablka v županu

Hromadí se nám doma jablka, která nikdo nechce jíst. Už nejsou moc čerstvá, ale něco dobrého by se z nich ještě dalo udělat.
Napadla mě jablka v županu – taky jedna z oblíbených pochoutek z dětství.
I když recept znám, přesto jsem trochu gůglila a našla spoustu variant na tuto levnou pochoutku. Jablíčka se dají namáčet v palačinkovém těstě a pak obalovat ve vanilkovém nebo skořicovém cukru – což budu dělat i já, nebo se mohou zabalit do listového těsta. Zní to dobře, ale listové těsto u nás v rodině mám ráda jen já, takže bych se moc nezavděčila. Do těhle listových župánků je možno přidat i oříšky, marmeládu, tvaroh a podobné dobroty, které chuť jablíček oživí.
Recept sem dávat nebudu, základní variantu zná určitě každý, nu a tu slavnostnější si může najít na webu podle své chuti a obsahu ledničky :).

Bibi

Když mi bylo asi tak deset, četla jsem knížku Bibi od dánské spisovatelky Karin Michaelisové. Není to moc známé dílo, o to víc si zaslouží, abych se o něm zmínila.
Bibi je knížka o stejnojmenné hrdince, která vyrůstá jen s otcem, maminka jí zemřela. Tatínek je přednosta stanice, díky mamince je Bibi potomkem hrabat. Bibi, která se jmenovala původně Ulrika, a jméno si vyměnila s kamarádkou, je rozverná dívenka. Tatínek ji nezvládá, a proto odjíždí Bibi na zámek svých prarodičů. Tam, svázaná přísnými pravidly, se necítí příliš dobře. Srdcem je pořád u svého tatínka. Prarodiče nemůžou překousnout, že se jejich dcera vdala za obyčejného člověka bez šlechtického titulu. Malá Bibi zažívá různá dobrodružství, má prořízlou pusu a ničeho se nebojí. Něčím mi připomíná Pippi dlouhou punčochu.
Ty severské holčiny jsou všechny stejné, koukám :))

Děti z Bullerbynu

Příjemně mě překvapilo, že se v anketě Kniha mého srdce do top 12 dostala dětská kniha Děti z Bullerbynu. Moc ráda jsem ji jako malá četla a vracím se k ní i dnes. Zrovna ji čteme se sedmiletým synem, které mu se vyprávění o partě švédských dětí moc líbí.
Myslím, že hrdiny půvabného vyprávění Astrid Lindgrenové není potřeba blíže představovat. Lasse, Bosse, Lisa, Anna, Britta a Olle jsou známí už přes padesát let – kdo by to byl řekl!.
Jejich veselé příběhy jsou zároveň jakousi kronikou života ve Švédsku a ačkoliv od prvního vydání uplynulo už tolik let, neztratily nic na poutavosti a aktuálnosti.

Dětská literatura

Protože pracuju na dětském oddělení, rozhodla jsem se, že sem tam napíšu i něco o knížkách pro děti. Na stole mám velký štos dětských knížek, které bych si chtěla přečíst nebo alespoň prolistovat.
Jsou to knihy, které jsem kdysi četla a chtěla bych se na ně podívat dnes, s odstupem času. Mám tam i knížky, které jsou pro mě nové a něčím mě zaujmou.

Cit slečny Smilly pro sníh

Pro ponurou dánskou zimu, horké mechanikovo kafe a tvrdou nesmlouvavou Smillu mám slabost už od doby, kdy jsem poprvé viděla film Stopy ve sněhu, natočený podle románu spisovatele Petera Hoega Cit slečny Smilly pro sníh. Úplnou náhodou jsem na něj natrefila v pozdní páteční večer, když už to vypadalo, že televizi vypnu a půjdu spát :). Do křesla mě přikovala ukázka s mým oblíbencem Gabrielem Byrnem, který ve filmu ztvárnil roli mechanika. Vůbec jsem nelitovala toho, že jsem se dívala až do konce. Film je skvělý, mysteriózní a napínavý až do konce. Musela jsem si pak sehnat knížku, tu jsem přečetla jedním dechem, i když to není vůbec lehká četba. Příběh rezervované vědkyně Smilly, která pátrá po záhadné smrti svého malého kamaráda zavádí čtenáře do prostředí zimní Kodaně a na výzkumnou loď Kronos, kde Smilla nachází odpovědi na své otázky. Smilla je napůl Dánka a napůl Gróňanka, sváří se v ní instinkty přírodního člověka a vědce. Román jsem četla podruhé a určitě ne naposledy.

Když ostrá potká kyselou

Chipsy Lay´s,příchuť chilli & lime. Ochutnávku prvního křupavého kousku jsem si hodně rozmýšlela, moc se mi ta kombinace nezdála..ostrá a kyselá? Chilli papričky a limeta? No, výsledek opravdu stojí za to.

Přitom stačilo poptat se strejdy Gůgla a zjistit tak, že tahle kombinace není v gastronomii žádným nováčkem. No vida, objevila jsem „amériku“.

Design a site like this with WordPress.com
Začít