Ella Fitzgeraldová a Marilyn Monroe. Nikdy jsem netušila, že se tyto dvě kulturní ikony přátelily, dokud se mi do rukou nedostal román Ella a Marilyn z pera Elizy Knight a Denny S. Bryce.

Obě hvězdy ve své době zářily a získaly si nespočet fanoušků. Ella jako úžasná jazzová zpěvačka dobyla svět hudební, Marilyn se o totéž snažila ve světlech filmových reflektorů. Požádala Ellu, zda by ji neučila zpívat, ale zpěvačka odmítla – sama nikdy výuku zpěvu nenavštěvovala. Přesto mezi oběma ženami vykvetlo pouto přátelské, podporované hojnou písemnou korespondencí a telefonáty.

V knize se objevují dvě vypravěčské polohy. První patří Elle promlouvající ke čtenáři v ich-formě, ta druhá zachycuje Marilyn v er-formě. Obě linky se střídají a nabízejí pohled na dvě výrazné osobnosti napříč padesátými a šedesátými lety, které přály rozvoji americké kultury.

Na první pohled jsou obě ženy rozdílné jako den a noc, na ten druhý zjistíme, že mají hodně společného. Obě i přes velkou popularitu sžírá nejistota, neustále o sobě pochybují, jsou citlivé a muži s nimi hodně manipulují. Autorky ani jednu neglorifikují, popisují je se všemi chybami a omyly, kterých se obě ve svých životech dopouštějí. Je to lidské, empatické a zároveň i docela smutné čtení, když víme, jak život jedné z nich skončí.

Ella a Marilyn je nejen poctivě zpracovanou beletrizovanou biografií dvou ikon, na jejíž podobě si daly autorky záležet a věnovaly se rešerším, aby zachytily vše podstatné, je to zároveň výpověď o jedné éře amerických dějin. Nabízí setkání s osobnostmi kulturního i politického světa, nevyhýbá se ani citlivým tématům jako rasové předsudky, jež Elle řádně znepříjemňovaly osobní i profesní život.

Je to výborné čtení od kterého se jen těžko odchází. Pragmatická Ella i křehká a podceňovaná Marilyn si díky citlivému psaní obou autorek získaly mou plnou pozornost. Jsem ráda, že jsem si opět mohla rozšířit obzory, seznámit se blíže s legendami a ponořit se do dob jen nedávno minulých. Doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jedno dílo, tři různí lidé. Portrét neznámé ženy, v češtině známý jako Portrét dámy namaloval Gustav Klimt. Spisovatelka Camille de Peretti ve svém románu Neznámá z portrétu poodhaluje roušku tajemství, která obraz obestírá. Je o něm známo, že jeho první verzi Gustav Klimt přemaloval, v roce 1997 byl obraz ukradený z muzea moderního umění v Piacenze, aby se za dva roky objevil zpátky v jeho zahradách. Kdo ho zcizil a vrátil? Komu patří ikonická tvář s výraznýma modrýma očima?

Přiznám se, čekala jsem původně akční honičku za obrazem, a toho jsem se trošku obávala, přesto mě ke knížce něco táhlo a udělala jsem dobře, že jsem si ji přečetla. Jedná se o výpravnou ságu, která zabírá téměř celé dvacáté století a která mě svým zaměřěním a pojetím velmi mile překvapila.

Obraz tajemné ženy posloužil autorce k vyfabulování barvitého příběhu. Modelka Klimtova obrazu mohla být kýmkoli, třeba chudou služkou, která neplánovaně otěhotněla a musela se postarat o sebe i své dítě. A jak to mohlo být dál? Její syn se na prahu dospělosti dostal z Evropy do země zaslíbené, do Ameriky, kde začínal jako čistič bot. Vlastní pílí, houževnatostí, pracovitostí i důvtipem se vypracoval v jednoho z nejbohatších magnátů. A pak je tady Pearl, mladá studentka práv, již s Isidorem pojí jisté pouto a svým způsobem i tajemný obraz.

Ať to bylo tak či onak, verze Camille de Peretti se povedla. Je epickým vyprávěním o lásce rodičovské i partnerské, o překonávání překážek, zavede nás do vídeňských uliček i rušného New Yorku. Za zmínku stojí způsob, jakým spisovatelka pojala vyprávění. Rodinná sága se tříští do několika částí, které na sebe nenavazují chronologicky, takže zpočátku můžete mít pocit lehkého chaosu a zmatení. Čím déle se do příběhu noříte, tím je vám vše jasnější, až se v závěru všechny linky spojí.

Neznámá z portrétu oplývá svižným dějem i napínavými zápletkami, které oživují možné představy o Klimtově obraze. Není striktně určená pouze milovníkům umění, ale všem, kteří mají rádi poctivé rodinné ságy odehrávající se na pozadí mnohdy bouřlivých světových dějin.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Asu a jejího syna pojilo vždycky silné pouto. Není divu, po odchodu manžela, který si založil novou rodinu, když byl Andreas hodně malý, byla na všechno sama a snažila se synovi ztrátu otce vynahradit. Teď je Andreas dospělý, má přítelkyni se kterou čekají dítě. Na přechodnou dobu se nastěhovali k Ase, ta se snaží vytvořit jim pohodlný domov a snaží se najít způsob jak komunikovat s uzavřenou snachou. Andreas a jeho partnerka Josephin to však vidí jinak – Asa je vzlezlá, nenechá je na pokoji a neustále vyžaduje jejich pozornost. Situace se dramaticky vyostří po narození vnuka Sama, kterého mladí Ase nechtějí svěřovat. Andreas s matkou přetrhal veškeré vazby a Asa zůstává v pětapadesáti sama, bez rodiny, jen s pocitem hořkosti a zrady. Opravdu je Asa nesnesitelná? Není chyba také na druhé straně? Nic není jen černé nebo bílé, každá mince má dvě strany, každá situace několik úhlů pohledů. Stejné je to s Asou, Andreasem a Josephin, o nichž si obrázek a vlastní názor musíte udělat sami.

Moa Herngren je autorkou dalších dvou knih: Miss těžká váha a Rozvod, který patří do volně provázané série psychologických rodinných příběhů (třetího se snad brzy dočkáme také.)

Moa Herngren využila v Tchyni stejný koncept jako v Rozvodu a nechává tak prostor hned několika hlavním postavám, aby nastínily svou verzi příběhu a nabídly vlastní úhel pohledu. Je fascinující sledovat, jak jednu situaci vidí rozdílně Asa, Andreas i Josephin. Z drobných detailů sami vycítíte, že všechno není jednoznačné a budete dlouho váhat, ke komu se přiklonit. Ani jedna postava není jen kladná nebo záporná, všichni mají své mouchy a dělají chyby.

Autorka ve své knížce poukazuje na to, jak je ve vztazích důležité komunikovat a také naslouchat. Jedno bez druhého totiž nemá smysl. Tchyně je emotivně laděný psychologický příběh, který by si měly přečíst všechny potenciální tchyně, snachy, tchánové i zeťové, protože vybudovat si vztah založený na vzájemné úctě, respektu a přátelství u lidí, kteří jsou různých povah a jen tak by se spolu dohromady nedali, to chce hodně tolerance a především výše zmíněné komunikace.

Tohle čtení umí tnout do živého, zabolet a zahrát na emoční strunu. Moa Herngern je výbornou pozorovatelkou, její romány mají hloubku a doznívají ještě dlouho po přečtení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Elisa je pracovně vytížená matka, která se snaží skloubit zaměstnání a rodinu. Když si jednoho dne vyzvedává dcerku Lucii ve školce, podlehne naléhání Line, maminky nové spolužačky Josie, která pozve dívenku k nim domů, aby si s Josie mohly hrát. Linin dům udělá na Elisu velký dojem a tak Lucii dovolí u Josie přespat. Pro holčičku je to první nocování mimo dům a tak není divu, že je nadšená. Když si ji Elisa jede na druhý den vyzvednout, je v šoku. Dům je prázdný, nikde nikdo, Line zmizela i s oběma dívkami. Vyšlo najevo, že si bydlení pouze pronajala a Josie dokonce ještě nestihla zapsat ve školce. Kde mohou být? Jaký důvod k únosu Line měla? Policie rozjíždí intenzivní pátrání po celé Evropě a nevyjímá z něj ani Elisu a jejího manžela Fredrika. Doposud dokonalá rodina se rozpadá, všichni jsou pod tlakem. Do vyšetřování se na vlastní pěst pouští také novinářka Selma, jíž se zamotané klubko pomalu, ale jistě daří rozplétat. K jakému konci? Začtěte se a uvidíte, tohle je jízda, v níž není nouze o adrenalin a šok.

Norská spisovatelka Alex Dahl jede na vlně tzv. severského noir. Pro mě to bylo první setkání s autorkou a docela si mě získala. Hned od počátku nasadila zběsilé tempo, protože není čas ztrácet čas. Jsme vrženi do emotivního příběhu popsaného v kratších kapitolách, takže zpočátku děj odsýpá hodně rychle. V druhé části toto tempo zpomaluje, je trochu rozvláčnější a točí se dlouho kolem nepodstatných věcí. Třetí závěrečná pasáž je opět výrazná, čtivá a nabízí poměrně šokující finále, které vám totálně změní nahlížení na celou věc i na samotné hrdiny.

Děj je nastíněn z úhlu pohledů hned několika postav. Na příběh nahlížíme očima matky Elisy, únoskyně Jacqueline a dokonce i samotné Lucie, holčičky, která na vlastní kůži prožívá nejhorší noční můru. Její vyprávění je proto nejemotivnější a fakt, že je to pohled malé holčičky, drásá nervy a vyvolává emoce.

Psychothriller Nevinná hra není tuctový, i když mu můžeme něco málo vytknout, svým námětem a hlavně neočekávaným vyústěním patří mezi počiny, které jdou jen těžko odložit, protože potřebujete vědět, jak to bylo dál. Má postavy, které nejsou jen kladné či záporné, několikrát vás přinutí přehodnocovat jejich činy a dívat se na ně jinak a to mě na tom bavilo nejvíc.

Čtivý psychologicky laděný thriller Nevinná hra doporučuji všem čtenářům, kteří v tomto žánru hledají nové a neokoukané spisovatele.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.