22. stránka

Jak chutná naděje

Začíná nový školní rok a do třetího ročníku gymnázia se po prázdninách vracejí studenti, mezi nimi Adéla, Edita a Sandra. Tři dívky, na jejichž osudy se autorka Šárka Hieková zaměřila a představuje je v dívčím románu Jak chutná naděje.

Adéla je z trojlístku nejmladší. Vedle studia se stará o mladší sourozence, protože matka podlehla démonu alkoholu a nezvládá sama sebe, natož děti a domácnost. Dívka se musí otáčet -shání dětem oblečení i jídlo a řeší základní problém – peníze. Edita svádí boj s mindráky, nikdy si nevěřila a bojí se, že se jí budou vyhýbat nejen spolužáci, ale i láska. Třetici doplňuje nová studentka Sandra, která žila v Austrálii a do Čech se vrátila jen nedávno. Tím se od spolužáků odlišuje a na první pohled působí jinak, než jaká opravdu je. Mezi děvčaty vzniká přátelské pouto, které se s každým novým dnem utužuje, přestože musí mnohdy řešit věci, které by měli na starosti mít dospělí.

Šárku Hiekovou můžete znát také pod pseudonymem Sarah Parsley, pod nímž vydává čtivé historické romance. Ani její příběh ze současnosti, dívčí román Jak chutná naděje se čtivosti nevymyká. Autorka vytvořila civilní postavy, v nichž se může najít spousta mladých dívek, jen Adélino trápení by jim nikdo nepřál. 🙂

Příběh je rozložen do rozmezí jednoho školního roku a prázdnin a končí epilogem, v němž se s hrdinkami potkáváme po třech letech. Šárka Hieková píše příjemným, čtivým způsobem, čtenáře umí vtáhnout do děje a napsat dialogy, které mají švih a nejsou nudné ani bezduché. Vážné chvíle jsou střídány humornými situacemi, které kolektiv studentů prožívá na společných akcích. Děj je poplatný současné době, přesto starším čtenářkám připomene tolik oblíbené dívčí romány Lenky Lanczové a Stanislava Rudolfa.

Román Šárky Hiekové je zaměřen na současnou mládež a nabízí pohled i na situace, jež mohou nastat kvůli sociálním problémům. Autorka, která žije s rodinou v Austrálii, jej napsala pro svou dceru, aby jí ukázala, jakou sílu může mít přátelství. A věřte, že kamarádský vztah, který pojí na první pohled nesourodé dívky, může být po přečtení knížky inspirací pro mnohé čtenářky.

Je vám mezi patnácti a devětadevadesáti? 🙂 Příjemná oddechovka s přesahem je určená právě vám. Je jedno, jste-li studentkou, maminkou teenagera, či babičkou, tahle knížka je univerzální a čtivá napříč generacemi.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Šárce Hiekové, knížku najdete na eshopu nakladatelství Alpress.

Annin útěk

Anna a Severino jsou přes padesát let manželé. Jednoho večera Anna umyla nádobí a šla si jako obvykle lehnout, ráno však Severino zjistil, že jeho žena zmizela, odešla z domu. Rok trvalo, než starý muž vstřebal fakt, že se Anna sama nevrátí a rozhodl se ji hledat. Opustil ostrov Stromboli a vydal se na cestu po Sicílii aby lásku svého života našel. Po cestě navštěvuje místa, která byla pro jejich život důležitá a hledá odpovědi na otázky ohledně manželky i jejich vzájemného vztahu. Na neobvyklé cestě si Severino uvědomí spoustu věcí a možná najde především sám sebe.

Annin útěk je nádherný, lyrický příběh, jehož křehkost si uvědomujete už od první stránky. Je to neotřelý příběh jednoho manželství, které na první pohled působí obyčejně a naprosto normálně. Každou další zastávkou na své pouti za hledáním Anny si Severino uvědomuje, že svou ženu asi vůbec neznal a zjišťuje o ní pro něj neznámá fakta. Žádné pikantnosti v tom nehledejte, tohle je příběh o tom, že ne vždy můžeme být tím, kým chceme a že mnohdy bereme ohled na druhé a přitom ztrácíme sami sebe. Ale co je správné, na to každý musí přijít sám.

Ani se nechce věřit, že tento útlounký, ale díky námětu silný počin je debutem italského spisovatele Mattii Correnteho. Křehký příběh je doslova klenotem, užíváte si každé slovo, každou větu, moudré myšlenky o životě a lásce, které jsou do děje vetknuty jako jemné perly do šperku. Nelze vynechat překlad knihy, o který se postarala Sára Rodová, a musím říct, že brilantně, neboť se jí něžnou poetiku Correnteho stylu podařilo věrně převést do češtiny.

Autor zvolil zajímavou kombinaci vyprávění. Střídá Severinovu linii v du formě, v níž se hlavní hrdina obrací ke své ženě s kapitolami psanými er formou, ve kterých figuruje Anna a její otec, kteří mezi sebou měli mimořádně silné pouto. Postupným nahlížením do minulosti zjistíme, co vedlo Annu k útěku a jak její svět formovala rodina i společenské konvence.

Annin útěk je nádherným vyznáním svobodě jedince, kterou ne vždy můžeme mít. Poetický příběh o lásce, rodinných poutech i rozdílných pohledech na svět. Doporučuji všem, kteří se nad příběhy rádi zamýšlejí a hledají odpovědi. A nesmím opomenout nádhernou, něžnou obálku, která dokazuje, že v jednoduchosti je krása.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Špionka v knihovně

Každá válka je nelítostná, umírají v ní lidé a mnozí trpí. Nejinak tomu bylo i během druhé světové války, o které byl napsát nespočet knih. Madeline Martinová po Posledním knihkupectví, jehož děj situovala do válečného Londýna, přichází s dalším tematickým počinem nazvaným Špionka v knihovně.

Autorka rozehrává příběhy dvou žen, které žijí v různých zemích a zdánlivě nemají nic společného. Američanka Ava je spokojená ve své práci v knihovně v Kongresu, kde pečuje o staré tisky. Když druhá světová válka dorazí do Států, přijme Ava nabídku armády, aby v Lisabonu pracovala jako špionka – shromažďovala informace pro tajnou službu. V téže době se Francouzka Elaine stává součástí pařížského odboje a ve skryté tiskařské dílně rozmnožuje zakázané noviny. Ač jedna působí v Portugalsku a druhá ve Francii, přece jen je něco spojí – díky zašifrované zprávě mohou na dálku spolupracovat při záchraně židovské ženy a jejího malého synka.

Z románu Špionka v knihovně se během čtení vyklubalo něco úplně jiného, než jsem podle názvu čekala, ten je poměrně zavádějící. Jako knihovnice jsem se těšila, že se dozvím víc o činnosti knihoven ve válce, ale o tom to vůbec nebylo, Ava jako špionka vykonávala spíše rešeršní práce. Navíc titul zapomíná na druhou, neméně důležitou postavu, jíž je odbojářka Elaine. Ale to samozřejmě nesnižuje kvalitu příběhu, z něhož se vyklubal napínavý, místy dramatický, místy dojemný počin o statečných lidech, kteří se nebáli jít proti nepříteli i za cenu vlastního života.

Madeleine Martinová vykreslila kontrastní světy obou hrdinek, živoření Elaine v nacisty pustošené Paříži a Avy, která měla „štěstí“ a působila v neutrálním Portugalsku, kde měla dostatek jídla. Zatímco o francouzském odboji jsem přečetla hodně knih, vůbec jsem netušila, co se odehrávalo na neutrálních územích, a jsem ráda, že jsem si mohla díky knize rozšířit obzory.

Ačkoliv se román nese spíše v pomalejším tempu, cítíte intenzivní napětí a obavy z toho, co se může s hrdiny odboje stát. Autorka nezapomíná ani na romantiku, protože láska se může vyklubat v každé době, i v té nejnáročnější. Oceňuji, že ji neupřednostnila před hlavní dějovou linií a nezabředla do klišé a šablonovitých vztahových vyústění.

Špionka v knihovně je dalším literárním střípkem v mozaice knih situovaných do období druhé světové války a vzdává hold všem statečným odbojářům.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Půjdu s tebou

Když se řekne Švédsko, možná vám hned naskočí IKEA, Astrid Lindgrenová, urostlí vikingové, voňavé svíčky a huňaté deky, které propaguje životní styl seveřeanů zvaný hygge. Všechno to zní tak romanticky. Ale divoká příroda a nevyzpytatelné počasí umí pořádně potrápit a z idylické krajiny udělat nepřítele. V románu Půjdu s tebou Lina Nordquistová nabízí příběh jedné rodiny, jejichž členové si prošli těžkými okamžiky a sáhli si až na dno.

V příběhu se střídají dvě časové linie. V té současné je vypravěčkou padesátnice Kåra. Bydlí se svou tchyní a právě prožívají náročné období. Roar, její tchán, zemřel a je třeba vypravit pohřeb. Kåra vzpomíná na léta v domě po boku lehce mentálně zaostalého manžela a malého syna. Celý život trpěla bojázlivostí a se svým mužem si nerozuměla, což se promítlo do vztahů mezi všemi. Ve svém tchánovi cítila zpřízněnou duši, jako jediný jí rozuměl a jejich pouto bylo až příliš silné…

Minulost nás vrací o tři čtvrtě století zpátky, kdy na přelomu devatenáctého a dvacátého století do domu přichází dvojice Unni a Armod prchající z Norska před ženinou minulostí. Ve švédském Hälsinglandu nacházejí útočiště vykoupené dluhem vůči původnímu majiteli nemovitosti, který jim nedá nic zadarmo. Unni, Armoda i jejich děti čekají chvíle, které by nechtěl zažít nikdo z nás…

Román Půjdu s tebou je jedním z nejtěžších, ale zároveň i jedním z nejzajímavějších počinů, které se mi dostaly do rukou. Autorka Lina Nordquistová píše neobyčejným způsobem. Text je syrový, drsný, stejně jako sever, který je nelítostný vůči těm, kteří v něm nedokáží přežít. Zároveň se jedná o poetické čtení plné metafor, jež drsnost prostředí trochu zjemňuje.

Není to kniha, která by se četla úplně lehce, než vás k sobě pustí, chvíli to trvá, ale pak se vám odmění neotřelým námětem i vyústěním. Ne vždy vám bude lehko na duši, scény, v nichž spisovatelka líčí boj Unni a její rodiny o přežití. Děj má neutěšitelnou, tísnivou atmosféru, přesto dokáže okouzlit.

Počin Liny Nordquistové doporučuji především těm čtenářům, kteří vyhledávají náročnější témata a mají v oblibě vzletnější styl psaní. Není to kniha pro široké masy čtenářů, ale vyzobáváte-li rádi literární lahůdky, nenechejte si ji ujít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Pohádka

„Bylo, nebylo“… takhle nějak začíná většina pohádek. Čím začíná ta, kterou vám bude vyprávět Charlie? Uvěříte mu? Charlie Reade je středoškolák, sedmnáctiletý kluk, který by měl pařit hry na počítači a koukat po spolužačkách. Na to však nemá čas. Poté, co Howardovi Bowditchovi, sousedovi odvedle, zachrání život, rozhodne se, že se o starého pána začne starat a pomůže mu s péči o psa, fenku Radar. Pan Bowditch je samotář, který nikdy nikoho k sobě nepustil. Charlie je jediná výjimka. Zjistí, že na pozemku je stará kůlna, z níž se ozývají podivné zvuky. Po Howardově smrti Charlie zjistí, že mu soused odkázal dům i s tajemstvím obestírajícím kůlnu. Ta je totiž vstupní branou do jiného světa. Charlie se vydá paralelní svět prozkoumat, jso v něm totiž hodiny, které dokážou vrátit čas, a to by se hodilo Radar, staré umírající fence, k níž Charlie nesmírně přilnul. No, nebyl by to Stephen King, aby šlo všechno hladce a jednoduše. Pojďte, sestupte strmým schodištěm a vejděte s Charliem do míst, která si s naším světem nezadají. Je to Pohádka?

Páni! Wauu! Hned na začátku říkám, že tohle byla jízda! Stephen King je pořád ve formě, i když mu šestasedmdesátka klepe na dveře. Připravil si pro nás více než sedm set stran skvělého čtení, které je, troufám si říct, bez hluchých míst. Mně čtení odsýpalo jedna radost, stránka střídala stránku a já se téměř nestačila nadechnout. Čím to bylo? Možná tím, že tohle byl jiný (a přesto tak trochu stejný) King, než jsem zvyklá. Jiný, že Pohádka bylo mé první setkání s pohádkovým žánrem v podání Mistra, stejné v tom, jak využívá typické prvky, s nimiž se setkáváme v jeho dalších knížkách – nepříjemné zvuky, obří hmyz, krev a hlavní hrdina, kterého budete milovat, i když, jak sám přiznává, v sobě skrývá temnotu.

Opticky se kniha dělí na dvě části. V té první sledujeme život Charlieho od dětství, kdy se musel potýkat se smrtí maminky a následným alkoholismem otce, až do teenagerských let. To už se jeho otec vzpamatoval, díky Anonymním alkoholikům přestal pít a s Charliem vedou ryze mužskou, leč příjemnou domácnost. Do popředí zde vystupuje přátelský vztah Charlieho a jeho souseda Howarda, který na první pohled působí jako škarohlíd a morous. Jakmile s Charliem proniknete do jeho světa (on moc dobře ví, proč se tak chová), dostanete dojemnou linku, v níž Charlie ze sebe dostává to nejlepší. To nejhorší si totiž schovává do světa pod kůlnou. A právě druhá část je top. Nejtemnější jako horká černá káva, nejdrsnější jako nejkvalitnější smirkový papír. Poznáte postavy zlé, kruté, odporné, stejně jako ty, jež vám své srdce nabídnou na dlani. Přesně jako v pohádce, přesně jako ve skutečném světě.

Nechte se unést bujnou fantazií Stephena Kinga, který tentokrát, byť je jeho román poměrně obsáhlý, míří každé písmenko a větu přesně na to správné místo. Já jsem si Pohádku užila a nechtělo se mi Charlieho opouštět. Budete to mít stejně?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu.

Dům knih

Vítejte v Berlíně, v době zlatého věku. Je pár let po první světové válce a svět se pomalu ale jistě zařazuje zpátky do svých kolejí. Nakladatelský dům Ullstein vydává tisk a knihy a jede jako dobře promazaný stroj, každý zaměstnanec v něm má své místo a dohromady tvoří velké knižní impérium, v jehož čele stojí Franz Ullstein. Když do podniku přijde ambiciózní novinářka Rosalie, nejlepší přítelkyně svérázné novinářky a spisovatelky Vicki Baumové, hvězdy nakladatelského domu, netuší, jak moc se její život změní. Na jednom banketu se seznámí s Franzem a jsou si navzájem velmi sympatičtí. Jejich vztah vyústí ve sňatek, s kterým však nesouhlasí Franzovi bratři a vlastně celá širší rodina. Rosalie má v Ullsteinových mocné soupeře, podaří se jí zachránit vztah s Franzem? Třetí stěžejní postavou je mladá písařka Lili, která pracuje pro Vicki. Snaží se pomáhat svému snoubenci, jenž se touží stát fotografem, a po nocích píše vlastní román, který by chtěla vydat. Osudy tří ambiciózních žen se propojí naprosto nečekaným způsobem ve světě, jemuž vládnou muži, peníze a moc.

Původně jsem od románu čekala něco jiného, myslela jsem, že půjde o podrobný a intenzivní ponor do činnosti jednoho nakladatelství, ale skutečnost má očekávání předčila. Autorka rozvíjí propletený příběh tří žen z různých společenských vrstev a nechává nahlédnout jak pod pokličku vydavatelské činnosti, tak i do světa, v němž hlavní roli hrají peníze a majetek. Budete koukat, kam je člověk schopen zajít, aby zabránil nechtěnému, jak dokáže fanatismus a nenávist některých lidí zničit životy druhých. Beate Rygiert v tomto směru dokonale popsala situaci, kdy vám mohou intriky rozložit pracně vybudované fungující vztahy.

Spisovatelka vycházela ze skutečných osudů Rosalie Gräfenbergové a Vicki Baumové, k nimž dopsala fiktivní, leč neméně důležitou postavu houževnaté Lili. V nich popsala ženy, které se nebály prosadit v mužském světě a za své cíle bojovat i za cenu, že vyhrát vždy nemůžou.

Dům knih je dynamický, čtivý historický příběh bez hluchých míst, v němž se snoubí láska ke knihám a touha po lásce i uznání. Dvacátá léta minulého století byla sice érou změn, ale některé se jen těžko prosazovaly, zejména ženy to měly těžké.

Pokud máte rádi historické příběhy vystavěné na reálných základech, nenechte si Dům knih ujít, je to mimořádný román, nabitý emocemi i akčními scénami ze světa knih i špionáže.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Bouřlivé ticho

Pokud jste četli autobiograficky laděný počin Raynor Winnové Pobřežní cesta, v němž popisovala cestu dlouhou více než tisíc kilometrů podél anglického pobřeží, již absolvovala s nemocným manželem, určitě vás zaujalo i pokračování jejich osudů nazvané Bouřlivé ticho. A jestli se k vám knížky dosud nedostaly, vy jste milovníci pěších túr a Anglie, směle po nich sáhněte.

Bouřlivé ticho napsala Raynor Winnová poté, co se s Mothem usadili v Cornwallu. Ray má fobii z lidí a strach z budoucnosti, její muž studuje na univerzitě a oba cítí, že to prostě není ono. Mothovi se dokonce jeho nemoc zhoršuje. Možná by pomohl nový impuls? Jako dar z nebe zapůsobí nabídka člověka, kterému učaroval jejich příběh, aby se ujali dlouho neobývaného statku a vtiskli mu nový život. Winnovi o tomto muži nic neví, je to sázka do loterie. Čeká je nová výzva, nový start, vyjde to?

I tentokrát šla Raynor Winnová do hloubky a zpracovala osobní zážitky do počinu plného zamyšlení i lyrických popisů přírody. Seznámila čtenáře s aktuální situací, již s Mothem prožívali, nebála se zmínit ani zápory – strach, který ji sužoval a symptomy zhoršujícího se stavu jejího muže. Popsala, jak vznikla Pobřežní cesta, i putování knížky k nakladateli a ke čtenářům. Původně byla totiž psána jen jako dárek Mothovi.

V textu se Raynor upíná k minulosti, popisuje své dětství i náročné umírání matky, s níž strávila poslední chvíle. I v těch nejtěžších situacích neztrácela naději, jejím hnacím motorem byla vždy láska k manželovi a k přírodě, která oběma dodává tolik potřebné síly jít dál.

Raynor Winnová je upřímná, netají před čtenářem nic, odkrývá intimní myšlenky a nechává nahlédnout hluboko do soukromí. Podmanivé popisy divokého Cornwallu vás nalákají na výlet, když už ne skutečný, tak alespoň virtuální.

Máte-li rádi autobiograficky laděné počiny o lidech s neotřelými osudy, Bouřlivé ticho i Pobřežní cestu můžu doporučit. Osobitost jim dodává překlad Lucie Mikolajkové, která umí dokonale vystihnout podstatu textu a zachovat malebnost autorčina stylu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku zakoupíte na eshopu.

Biograf láska

„Na mém předměstí je biograf láska, půjdem tam, je biograf láska, patří k nám ty filmy o štěstí…“ Určitě se vám vybaví třeba tato část textu známé písničky Hany Zagorové při pohledu na tuto knihu. A právě na jejích písních je vystavěn muzikál Biograf láska, jejž osobitým způsobem do beletristické podoby převedla Uljana Donátová.

Příběh sleduje životy tří kamarádek, které spolu prožívají dobré i zlé. Hana, Alča a Eva. Hana žije sama s malou dcerkou, Alča je známá svými ostrými lokty a otrlostí, Eva žije na první pohled pohádkový život. Ale co nám řekne pohled druhý? Kamarádky se scházejí v Hanině vysněné kavárně Biograf láska, která příliš neprosperuje a osloví spíš milovníky retra, než mladé lidi. Hanka tam prodává kávu i zákusky a půjčí vám i romantický film, na nichž je závislá. Ale co opravdová romantika a láska, čeká na ni a její kamarádky?

Musím říct, že Biograf láska mě velmi mile překvapil. Netušila jsem, co přesně můžu čekat, nedokázala jsem si představit muzikál v románové podobě, ale tento počin se Uljaně Donátové povedl. Písničkami Hany Zagorové a muzikálem se inspirovala a napsala knížku, která má v sobě ještě mnohem víc.

Přátelství Hany a Alči sledujeme od jejich dětských střevíčků až po současnost. Když se k nim na prahu dospělosti přidá Eva, je trojka kamarádek kompletní. Jejich osudy jsou prošpikovány vším, láskou, zradou, smutkem i trápením, přesto neztrácejí naději a snaží se jít dál a věřit v šťastné zítřky.

Uljana Donátová je známou dramaturgyní a scénáristkou, věnuje se i psaní beletrie. Její styl je lehký, svižný a čtivý, zaujme především ženy, které už o životě něco ví. Biograf lásky je přesně takový. Čte se dobře, nechybí humor a nadhled, se kterým hrdinky bojují s nástrahami osudu. Ve finále se vše krásně propojí a vám zůstane lehký úsměv na tváři.

Biograf láska je milé, lehké čtení o nelehkých životních situacích, o lásce, rodinných i partnerských vztazích, prostě o všem, co vás může potkat. A záleží jen na vás, jak to všechno budete brát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, knížku pořídíte na eshopu nakladatelství.

Jak spadnout přes palubu

Představte si, že je vám kolem čtyřiceti, máte vlastní rodinu, od níž si musíte odpočinout, a tak přemluvíte svého rodiče na společnou dovolenou ve dvou. Přesně tohle zažívá hlavní hrdinka Jackie. S manželem se trochu odcizili, její maminka se po smrti manžela utápí ve smutku a tak ji Jackie vezme na plavbu lodí po Středozemním moři v naději, že matce najde novou lásku. Perfektní nápad, že? No, jak pro koho. Jackie si celý život nese trauma, protože ji matka pojmenovala po svých oblíbených osobnostech Jacqueline Coco Marilyn. #tochces. Navíc nikdy nesplnila matčiny nároky a nestala se úspěšnou ambiciózní ženou, což je jí celý život vyčítáno. Ale teď se snaží maminku rozptýlit a udělat vše pro její spokojenost. Vyjde to?

Na první pohled letní oddechovka mě příjemně překvapila svým přesahem. Nedostanete pouze zážitky z plavby lodí, které jsou někdy úsměvné, jindy zase tragikomické, autorka vám vedle toho naservíruje komornou rodinnou vztahovku, v níž půjde až na dřeň. Jak už to bývá, v příbuzenských vztazích to někdy pořádně vře, což Jackie moc dobře ví. Během svérázné plavby, kdy není vše tak, jak sliboval katalog, na povrch vyplouvají skryté pravdy a dávné křivdy, které jí možná pomohou lépe vnímat vlastní manželství a zapracovat na něm.

Autorka klade důraz na vztah matky a dcery, který není úplně ideální. Děj je popisován v ich-formě prostřednictvím Jackie, jež si svou matku nijak neidealizuje, vždy měla blíž k otci, ale snaží se, aby k ní našla cestu. Není nouze o vtipné scény, například když se obě zúčastní večeře pro single cestující, nebo se v přístavech vydávají na výlety.

Když spojíte rodinné drama s plavbou na lodi, na níž není nouze o zážitky všeho druhu, vypadá to na první pohled jako pořádný miš maš. Opak je ale pravdou, poměrně útlý počin Jak spadnout přes palubu je sondou do životů jedné rodiny, vtipný, hořkosladký, místy trochu cynický, se spoustou řeckého slunce i osobitého přístupu k turistům. Tohle se opravdu povedlo a doporučuji vřele všem, kterým se líbila třeba Fazóna finského spisovatele Miiky Nousiainena.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Řecké štěstí

Co je štěstí? Muška jenom zlatá, jak by pravil klasik. A co je řecké štěstí? Pod tímto názvem najdete blog i knihu. Počin Řecké štěstí Kateřiny Panou vydalo nakladatelství Cosmopolis. Autorka se do Řecka provdala před pětadvaceti lety a rozhodla se tuto zajímavou zemi přiblížit prostřednictvím zápisků, které v roce 2022 získaly cenu Magnesia Litera za blog roku.

V případě této publikace se nejedná o cestopis, ale spíše o postřehy a střípky ze života v Řecku. Drobné, nepříliš dlouhé zápisky vás přenesou do řeckého města Parga a jeho okolí. Seznámíte se s Kateřinou a její občas trnitou, místy i humornou cestou za řeckou budoucností. Přiblíží vám, jak se poznala se svým budoucím manželem, co všechno musela podniknout, aby se vdala, jak se sžívala s řeckými příbuznými, což nebylo vždycky úplně jednoduché. Historky mající základ v rozdílné kultuře a jazycích obou zemí jsou velmi vtipné a zábavné a přestože Kateřině připravily nejednu horkou chvilku, dnes se u nich zasmějí nejen čtenáři, ale i ona. Blíže se seznámíme i s řeckým školstvím, přírodními živly i svérázným způsobem života v slunné zemi.

Další příběhy, nebo lépe řečeno fejetony, přibližují řecký rok a jeho svátky a tradice. Řekové slaví hodně a rádi, stejně tak milují i jídlo. A tak se kromě Vánoc, či Velikonoc setkáme i s dalšími zajímavými dny, kdy je důvod něco slavit. A dostanete-li chuť, můžete si podle přiložených receptů upéct i tradiční pečivo.

Kateřina Panou píše poutavým způsobem, její civilní a přirozený projev zaujme každého, kdo by rád poznal Řecko prostřednictvím trefných a srozumitelných textů. Třešničkou na dortu jsou barevné fotografie, které umocňují čtenářský zážitek.

Plánujete dovolenou v Řecku, nebo jen chcete poznat tuto zemi z lidské stránky a z pohledu člověka, který tam žije mnoho let a je skoro domestikován? Zkuste Řecké štěstí a užijte si to naplno a s úsměvem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.