18. stránka

Aletta, má dcera

Příběhů o druhé světové válce nabízí knižní trh nepřeberné množství. Alletta, má dcera od Ellen Keithové se řadí mezi ty, které po přečtení dlouho utkví v paměti. Příběh matky, která poskytla náruč osiřelé židovské holčičce, přestože sama ztratila to nejcennější, dojme i přiměje k myšlenkám.

Příběh začíná jednou z nejkrásnějších životních situací. Johanna se raduje ze štěstí své sestry Liesbeth, která si bere vysněného muže. I když stín války visí ve vzduchu, ještě pořád si nikdo neuvědomuje, co se může stát. O pár měsíců později Johanna sleduje postupné ušlapávání svobody a cti židovských obyvatel, mezi nimiž má mnoho přátel. Aktivně se účastní odboje, zatímco její sestra stojí na druhé straně – její manžel sympatizuje s nacisty. Liesbeth je rozpolcená, svého muže miluje, ale zároveň její manželská loajalita otevírá propast mezi ní a Johannou. Válečné štvaní graduje a tajemství mezi sestrami přibývá. Když se Liesbeth zaplete do nebezpečného mimomaželského milostného vztahu, je v nebezpečí také její sestra s rodinou…

Ellen Keithová se českým čtenářům představila před pár lety knihou Holanďanka, v níž se také zabývá osudy Holanďanů za druhé světové války a jejíž hlavní postava Marijke se objevuje i v aktuální novince jako vedlejší, leč významná a důležitá postava. Autorka tedy pokračuje na vlně dramatických historických románů, své hrdinky staví do těžkých situací a čtenářům nabízí možnost přemýšlet, jak byste se zachovali na místě Johanny i Liesbeth, která si to svým chováním a jednáním trošku „kazí“.

Dějová linka je vystavěna na střídavém vyprávění, ich-formou promlouvá Johanna, er-formu spisovatelka „přiřadila“ Liesbeth. Dynamické střídání kapitol a vypravěčských rolí činí příběh čtivým a akčním, zejména Johannina linka, emotivní a místy drsná, zaujme. Tato postava si projde osobním peklem, aby na konci povstala jako bájný Fénix z popela.

Dnes působí Holandsko jako poklidná, přívětivá země, ale i jej fatálně zasáhlo peklo Hitlerova režimu a holokaustu, z něhož se jen těžko vzpamatovávalo. Pokud hledáte v široké nabídce válečných románů takový, který není tuctový, toto rodinné drama, odehrávající se na pozadí pohnutých dějin, si přečtěte. Kniha je vhodná i pro čtenáře, kteří se o život za války zajímají a s literaturou tohoto typu se teprve seznamují, nebo jim nedělají dobře příliš brutální a emočně náročné scény z koncentračních táborů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu najdete na eshopu.

Smrt mezi řádky

Roach a Laura, Laura a Roach. Knihkupkyně a kolegyně, které se spolu potkávají na krachující pobočce řetězce knihkupectví Spines. Roach je tam zaměstnaná delší dobu a jako fanynka true crime hltá knížky týkající se tohoto tématu a také podcasty. Když se potká s Laurou, která přichází s dalšími knihkupci dát její pobočku dohromady, cítí s ní jistou spřízněnost a je nové kolegyni neustále v patách. Lauře je to velmi nepříjemné, sama se potýká s vlastními problémy, které ji přerůstají přes hlavu a probouzí její nejhorší démony. Roach je na koni, neboť Laura ve svých nejhorších stavech prozradí příčinu svého špatného psychického stavu, je to něco, co Roach fascinuje a nenechá proto Lauru na pokoji. Čím větší posedlost, tím víc stoupá napětí. Kam taková obsese jiným člověkem může zajít?

Přiznám se, měla jsem obavy z toho, jak na mě bude knížka působit. Smrt mezi řádky má tak trochu vlažné recenze a proto na vás nevyskakuje v knižních tipech na prvních místech. Za sebe můžu říct, že to bylo milé překvapení, pokud tak můžu nazvat dojem z psychothrilleru. Bavilo mě jak střídání úhlů pohledu, kdy promlouvají obě hrdinky, Roach i Laura v ich-formě, takže máte na talíři verze jich obou a je na vás, kam se přikloníte. Roach je jednou z nejméně sympatických postav, s jakými se můžete v knížkách setkat. Je vlezlá, odpudivá, jde z ní strach, vyvolává nepříjemné pocity. Laura bude mít zřejmě sympatií víc, ale ani ona se nechová vždy skvěle, občas je povýšená, když se napije, neví, co dělá a zvyšuje se její agresivita. Chápat budete příčinu těchto výkyvů, přesto byste obě potkat nechtěli.

Smrt mezi řádky je debutem Alice Slaterové a já říkám, že docela dobrým, máte-li rádi pomalejší tempo vyprávění, lehké stupňování napětí a nepříliš jasné konce, u kterých musíte číst mezi řádky. Psychothriller s jedovatě zelenou obálkou nabízí také náhled do světa knihkupců, který vám představí „zevnitř“. Poznáte, jak to chodí na prodejně, jak se navzájem vidí prodavači a jejich zákazníci. Jako knihovnici mě tento vhled bavil, zasazení temného děje do světa knížek je skvělý tah.

Čtení ve vás může vyvolat i nelibé pocity, příběh je nasáklý litry alkoholu, který do sebe postavy lijí téměř ob stránku, atmosféra je místy hustá i hnusná, autorka velmi podrobně popisuje stavy hrdinek, zaměřuje se hodně na pocity a představivost čtenářů, cítíte veškeré pachy a vůně, vnímáte každý dech Roach a Laury. Tohle je hodně tísnivé a temné a jedovaté.

Chcete vědět, proč někoho tolik fascinuje true crime? Kam až může vést stalking? A máte rádi, když ve vás thriller vyvolává lehce paranoidní pocity strachu, že se musíte neustále ohlížet, jestli je kolem vás vše v pořádku? Tak směle do čtení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dívka v medvědí kůži

Už jste se s tvorbou Sophie Andersonové setkali? Četli jste její úžasnou pohádku
(nejen) pro děti Chaloupka na muřích nožkách? Pokud ne, určitě po ní sáhněte, zejména v případě, že vám učarovaly klasické ruské pohádky. A pak si dejte další počin této talentované autorky, opět inspirovaný ruskými legendami, Dívka v medvědí kůži.

Dívka Janka žije se svou adoptivní maminkou na kraji vesnice. Moc kamarádů nemá, přátelí se pouze se Sašou, klukem od sousedů a s mlčenlivým Anatolijem, který k Jance a její mamince čas od času přijde na návštěvu a dívence vypráví příběhy. Janka má přezdívku „Janka Medvědice“, to proto, že ji jako dvouletou našli u medvědího doupěte. Ona sama cítí, že je trochu jiná než ostatní, statná, nemotorná a zároveň hodně silná. Ráda by byla jako ostatní a také by chtěla vědět, odkud vlastně pochází. Jednoho dne se vydá na cestu za poznáním, na cestu, na které musí prokázat odvahu, sílu i odhodlání a také přijmout určitá fakta o sobě a svých blízkých.

Dívka v medvědí kůži je pojata podobným způsobem jako předchozí spisovatelčin počin Chaloupka na muřích nožkách. Nechybí půvabné ilustrace a nádherné, téměř snové grafické zpracování, které má tentokrát pod palcem Kathrin Honesta. I tentokrát hlavní hrdinka musí překonávat překážky a zažít pořádné dobrodružství s přesahem, i tentokrát se musí vyrovnat s faktem, že nemůže žít jako ostatní děti jejího věku. Děj je dynamický, není nouze o dojemné chvilky, na Janku i čtenáře čeká mnoho nečekaných překvapení, které dotvářejí napínavý ráz příběhu.

Autorka využívá hodně specifických ruských výrazů zakomponovaných do řeči postav, jejich slovníček pak najdete na konci knížky.

Primárně je počin určen dětem od deseti let a kromě nádherného příběhu dětem předává poselství, že není špatné být jiný. Pokud už dětmi nejste a přesto rádi utíkáte do světa fantazie a pohádky máte pořád rádi, nebojte se po této nádherné nadčasové knížce sáhnout. Potěší vás jak jeji grafická podoba s jedinečnými ilustracemi, které působí téměř snově, tak i příběh těžící z oblíbených ruských klasických pohádek, v nichž důležitou roli hrají zvířata, čarodějové a magie.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Něco má za lubem

Na vlně v současné době oblíbených feel good románů jede i román Něco má za lubem, který si na své spisovatelské konto připsala Sara Goodman Confino. Autorka vás vezme na výlet za hledáním sebe sama a ztracené chuti do života. Žádná nuda to nebude, nebojte se. S Evelyn, svéráznou babičkou hlavní hrdinky Jenny, to ani jinak nejde. Takže se připravte, vyrážíme.

Jenně manžel po šesti letech manželství oznámil, že je konec, protože si našel jinou. S Jennou už dlouho nebyl šťastný a chce začít znovu. Totéž přeje i Jenně, která se s nečekanou situací nedokáže vyrovnat. A tak v pětatřiceti bydlí u rodičů, líže si rány a svému ex nemůže přijít na jméno. Pak ji babička Evelyn nabídne možnost jet s ní do rodného městečka Hereford a Jenna ji přijme. Cestou jí babička vypráví příběh své první lásky, jíž nepřála doba ani náboženské rozdíly a zároveň se snaží Jennu dostat z letargie naprosto neočekávatelnými kousky, které po cestě vyvádí. Celá Holly Golightlyová! Pokud jste viděli film Snídaně u Tiffanyho, víte moc dobře, o kom mluvím, pokud ne, mrkněte. 🙂

V Herefordu čeká Jennu i Evelyn spousta překvapivých setkání. Jenna si uvědomuje, že lpět na minulosti a vztahu, který nemá smysl, je zbytečné a pomalu se vrací do života. A co má vlastně Evelyn celou dobu za lubem? Chce snad obnovit vztah s Tonym, svou dávnou láskou? A co si připravila pro Jennu?

Celý příběh se nese ve velmi příjemném a lehce humorném stylu vyprávění. Ve dvou linkách se střídá současnost, v níž Jenna a Evelyn míří do Herefordu, s minulostí, která přibližuje Evelynino milostné trápení. Když jí bylo sedmnáct, zamilovala se do mladíka Tonyho, jehož rodina pochází z Portugalska. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se nepsala padesátá léta minulého století a Evelyn se nenarodila do židovské rodiny, v níž smíšeným sňatkům nebylo přáno. A tak jsou ti dva štváni osudem jako Romeo a Julie, jako Tony a Maria, jako desítky, stovky, tisíce milenců, kteří nemohou být spolu. Na příběhu Evelyn a Tonyho autorka poukazuje na přísné dodržování tradic v židovských i katolických rodinách, lpění na konvencích, což mělo mnohdy tragické důsledky. Historická linka je dojemná i bolestná, na Evelyn čeká láska nová, přesto na svou první nikdy nezapomněla. Náhled do života na americkém maloměstě v padesátých letech minulého století mě hodně bavil, tuto linku jsem si užila asi nejvíc.

Něco má za lubem je pohodovou záležitostí, lehce romantickou i úsměvnou, která vás zavede do přímořského městečka Hereford v Massachusetts, jehož charisma si vás získá na první dobrou, stejně jako živelná Evelyn, jejíž výstřelky jsou výstřední i okouzlující zároveň. Úžasné čtení o životě, cestách ke štěstí a rodinných poutech pobaví čtenářky (i čtenáře) napříč generacemi, je nadčasové, s kapkou osvěžujícího humoru.

Jen tentokrát uteklo redaktorům několik gramatických chyb, překlepů a taky jedna mylná informace (Gene Kelly BYL muž, ne žena!), které kazí jinak příjemný a pohodový zážitek z četby. Ale nenechte si ho vzít, knížka opravdu stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku pořídíte.

Poznámky k popravě

Dvanáct hodin. Přesně tolik času zbývá Anselovi Packerovi, než zemře. Jak to ví? Čeká totiž na popravu, trest smrti za vraždy mladých dívek. Zemřít nechce, přál by si, aby ho lidé chápali a přijali jeho myšlenky, které sepsal do svazku nazvaného Teorie. Jaký Ansel byl? Proč zabíjel? Mohl se jeho život odvíjet jinak, kdyby jinak žil on sám? Zatímco Ansel čeká na vykonání rozsudku, tři ženy, jejichž osudy jsou s jeho nerozlučně spjaty, vyprávějí. Jejich prostřednictvím se o sériovém vrahovi, který byl kdysi malým dítětem a možná i někoho miloval, dozvídáme spoustu informací, střípků, které dotvářejí obraz o něm a jeho činech.

Danya Kukafka pro psychologicky laděný thriller Poznámky k popravě zvolila dvě linie vyprávění. V té první sledujeme poslední chvíle Ansela před nevyhnutelnou popravou. Je vedena v du-formě, což není příliš častý způsob, o to víc je vemlouvavější, působí velmi osobně. Druhá linka sahá do minulosti. Prostřednictím Lavender, Anselovy matky, švagrové Hazel a policistky Saffy, která má k vrahovi nejen profesní vztah, ale je důležitým hlasem jeho minulosti, skládáme mozaiku Anselova života.

Poznámky k popravě se řadí mezi nevšední příběhy, z nichž doslova a do písmene mrazí. Román nahlíží do života muže pohybujícího se na špatné straně zákona. Spolu s každou další větou tne do živého a nechá ve čtenáři spoustu otázek, na které se jen těžko hledá odpověď. Bude vám Ansela líto? Nebo ho naopak budete nenávidět do morku kostí? Vždy se snažím i na špatném člověku najít alespoň špetku dobrého, ale v tomto případě to nešlo vůbec. Ansela jsem litovat nemohla, ale mohla jsem přemýšlet nad tím, jestli by se za jiných okolností posunul v životě lepším směrem, nebo byly jeho skutky předurčeny už od narození vrozenými rysy osobnosti.

Celý text je k zamyšlení, ať už nahližíte do Anselovy složité mysli nebo jej poznáváte skrze trojici žen, z nichž každá má důvod Ansela milovat i nenávidět. Danya Kukafka píše nevšedním, lehce poetickým stylem, který se propíše do srdce. Text není suchopárný, můžete ho brát nejen jako psychothriller, ale také jako sondu do rušného světa policejního vyšetřování, které díky Saffy poznáte i z odvrácené strany, své práci obětuje vše, včetně soukromého života.

Hledáte-li nevšední thriller, Poznámky k popravě si nenechte ujít právě pro jedinečnost, jíž se vyznačují. Není to lehké čtení, ale jakmile do něj proniknete, z tížívého Anselova světa není úniku.

Za možnost nahlédnout do mysli vraha děkuji knihkupectví Megaknihy, kde si knížku můžete pořídit.

Dohazovačka spřízněných duší

Sara Glikmanová má úžasný dar. Dokáže najít spřízněné duše, páry, které k sobě patří a dát je dohromady. Je dohazovačka, bohužel, v roce 1910, v židovské komunitě, patří tato výsada pouze mužům, jenž tuto práci dělají pouze pro peníze a slávu a Saru mezi sebe přijmout nechtějí. Dívka tak musí seznamovat budoucí manžele potají a mezi židovskými dohazovači tvrdě vydobýt respekt. V roce 1994 Sařina vnučka Abby pracuje na opačném konci pólu – je rozvodová právnička v úspěšné firmě, která zastupuje newyorskou smetánku. Pracovně vytížená mladá žena nemá čas na vlastní vztahy, řeší jen ty, jenž se týkají jejích klientů. Po smrti babičky Abby zdědí její deníky, do nichž si Sara zapisovala poznámky k sezdaným párům. Co tím chtěla vnučce sdělit? S každým dalším přečteným záznamem, s každým dalším dnem v nelítostné branži Abby zjišťuje, že ji práce přestává naplňovat. Má stejnou schopnost jako Sara? Dokáže i ona dávat dohromady lidi, kteří k sobě patří?

Román Dohazovačka spřízněných duší je nádherným příběhem o osudových láskách, milostných vztazích a o ženách, které to nemají lehké v žádné době, v každé si musí svou pozici vydobýt. Jede na osvědčené a oblíbené vlně knih, v nichž se snoubí a proplétají dvě časové linie. V té první sledujeme Sařin život. Jako dohazovačka to neměla jednoduché, autorka na jejím příběhu ukazuje nevšední povolání, díky kterému vzniklo nemálo manželství. Linda Cohen Loigman vykresluje barvitým způsobem život v těsně semknuté židovské komunitě, se všemi obchůdky a krámky, ten ruch a osobitý styl života je hodně zajímavý.

Druhá linie je zasazena do nedávné minulosti, do roku 1994. Abby žije jen svou prací a vytížením kryje fakt, že je v osobním životě osamělá, nedokáže se snadno zamilovat, protože si v sobě nese trauma z dětství – ošklivý rozvod rodičů, který ji citelně poznamenal.

V případě této knihy se nejedná o klasické romantické klišé, ale o příběh, v němž prim hraje opravdová láska, rodina a také tradice. Obě linie jsou rovnocenné, vyvážené a vystavěné do čtivé podoby, tuhle knížku si prostě užijete. Jejím mottem je, že každý má někde svou spřízněnou duši, každý k někomu patří, jen je třeba se najít, to už vždy snadné není.

Pokud máte rádi romanticky laděné příběhy s přesahem, v nichž jde vždycky o něco víc než jen o milostné vztahy a pokud rádi poznáváte život v různých komunitách, Dohazovačka spřízněných duší nabízí obojí v laskavé a příjemné atmosféře poklidně plynoucího děje, který okouzlí všechny generace čtenářek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vánoce na skotském hradě

Vítejte v malé skotské vesničce Christmas Village, jejíž název se k aktuálnímu období hodí. Je totiž před Vánoci, venku hustě sněží a mladá učitelka Belle, již sněhová přeháňka zaskočila, srazí svým kolem Edinu, starou paní, obyvatelku místního hradu. Belle se nabídne, že se na hrad nastěhuje a pomůže, než se Edině zahojí zraněná noha. To se příliš nepozdává Jackovi, vnukovi staré paní. Ten nikomu nedůvěřuje a nevěří, že by někdo mohl mít dobré úmysly a neplánovat něco nekalého. V Belle vidí vetřelce, který jde po majetku, ale ani on nepůsobí věrohodně. Babičku mnoho let neviděl a teď se najednou objeví a všechno kritizuje, takže ani Belle si o něm nemyslí nic dobrého. Navzájem se hlídají a kontrolují, co dělá ten druhý a jak se chová k Edině. Ale znáte to, co se škádlívá, to se rádo mívá, protiklady se přitahují, a tak dál, a tak dál. Navíc se blíží Vánoce a nejen děti z Belliny třídy napsaly vánoční dopisy plné přání…

Donna Ashcroftová, autorka romantických knížek, je velkou kamarádkou Julie Caplinové, která píše stejný typ románů. Pokud jste tedy fanoušci série Romantické útěky, jíž se Caplinová proslavila, bude se vám zamlouvat i počin Donny Ashcroftové Vánoce na skotském hradě. Máte-li romantiku načtenou, knížka vám nic nového nepřinese, jede na vlně vztahovek, v nichž se hlavní hrdinové nejprve nesnáší a pak… No však je to určitě jasné. Ale i tady je cestička ke štěstí lemována trním. Oba hrdinové, ve větší míře tedy asi Jack, mají traumata z dětství, která si přenesli i do dospělosti. Jeden není schopný věřit v dobro a ten druhý se zase bojí komunikovat s blízkými.

Autorka napsala kouzelný romantický příběh, jehož atmosféra je umocněná nejen předvánočním časem, ale hlavně tím, kde se odehrává, už jen název vesnice Christmas Village je všeříkající. Jedná se o kouzelnou vísku plnou lidí, kteří si navzájem pomáhají, vytvářejí tak typickou vánoční idylku. Donna Ashcroftová stvořila nenáročný příběh, jehož poselstvím není přivést vás do varu akčními scénami a napínavou zápletkou, ale uvést do poklidné nálady a sváteční atmosféry, což zejména v těchto dnech potřebujeme jako sůl. Bavit vás bude také jedna zvířecí postava, milý, přítulný, leč lehce toulavý oslík Bob, který romantickému příběhu dodává špetku humoru.

Vánoce na skotském hradě jsou ve svém žánru příjemnou pohodovkou, která potěší všechny romantické duše a milovníky starých anglických sídel. Mezi námi, příběh „zámecké paní“ Ediny by podle všeho stál za samostatný příběh, co vy na to, paní Ashcroftová?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Neobyčejná Grace

Grace se fakt „daří“. S manželem se bude rozvádět, dcera, která aktuálně bydlí s ním, ji nechce ani vidět, z práce ji po dvaceti letech vyhodili. To chcete! Grace se ale nedá, v tom nejteplejším dni stojí v dopravní zácpě a čeká, až se uvolní cesta. Její dcera Lotte má šestnáct let a i když matku na oslavu nepozvala, Grace objednala dort, který jí chce předat. Nic jí v tom nezabrání, ani neútěšná dopravní situace, ani počasí, ani fakt, že se krabicí musí táhnout přes půl Londýna. Grace bojuje s horkem i s otravnými lidmi, kteří jí kříží cestu, do toho se jí v paměti promítají vzpomínky na minulost a na to, co způsobilo rodinný rozkol. Jaká je síla mateřské lásky a kam musí člověk zajít, aby získal zpátky to, co ztratil, i když některé věci už odestát nejde?

Román Fran Littlewoodové je vynikající sondou do života současné ženy, která řeší menopauzu, hloupé předsudky a trable s dospívajícími dětmi. V tom se najde většina rodičů. Neobyčejná Grace zpracovává spoustu důležitých aktuálních témat, dotýká se vztahů mezi rodiči a dětmi, řeší vliv a sílu sociálních sítí, na kterých teenageři tráví maximum času a také se dotýká nedostatku komunikace mezi lidmi.

Děj je rozložen do třech rovin, v současné sledujeme Grace a její „křížovou“ cestu, ve flashbacích se příběh vrací o čtyři měsíce zpátky, kdy se začal vztah mezi Grace a Lotte kazit a také do doby před dvaceti lety, kdy se seznámili Grace a její manžel Ben. Toto tříštění časových linií je pro příběh důležité, příběh má díky tomu větší napětí, které se s každou další stránkou stupňuje, navíc to, co stojí za veškerými problémy Graciny rodiny, autorka prozradí až v poslední části knihy a věřte, že budete hodně překvapeni, já jsem tipovala úplně jiný problém.

Fran Littlewood zvolila er-formu v přítomném čase, což působí lehce odtažitým dojmem, leč pro celkový efekt je to ideální způsob, zvyšuje čtivost příběhu a dodává mu určitou naléhavost.

Hned na počátku jsem si říkala, že mi Gracino chování připomíná známý psychologický film Volný pád s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se v doslovu dočetla, že tento snímek byl pro spisovatelku inspirací k sepsání knihy.

Neobyčejná Grace je křehkým, psychologicky laděným příběhem o rodině a jejich poutech, o lásce, strachu, bolesti, ztrátě, strachu ze stárnutí, prostě o všem, co se vám může v životě přihodit. A poselství knihy? Mluvte spolu, mluvte o všem, přestože to někdy pekelně bolí. Doporučuju všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Kdo ti píše?

„Dobrý den, Dášo. Máte už napsaný nový román? A mohla bych ho vidět?“ Asi takhle by se zeptala paní Jechová z kultovního Kulového blesku, kdyby neměnila bydlení, ale hledala dobrou knížku ke čtení. Já se ptát nemusím, já už ho mám přečtený! A je to opět pecka, jak jinak.

Daniel udělal ve vztahu pořádnou botu. Aby svůj přešlap odčinil, koupí pro sebe a pro přítelkyni Šárku dovolenou v Řecku. Doufá, že v destinaci, kterou jeho milá bezmezně miluje, dojde k usmíření, ale naopak, situace se vyhrocuje opačným směrem. Šárce napíše kamarádka, která jí doma vyzvedává poštu, že na Dana čeká na poště dopis. Ani jeden netuší, od koho by mohl být. Dusno se stupňuje a milostná pohoda je v nedohlednu, propast se prohlubuje ještě víc. Kdo mohl Danovi napsat a proč si musí dopis vyzvednout na poště? Šárka má milion otázek, její partner ani jednu odpověď. Jakou šanci na přežití má vztah, který je hluboko pošramocený?

Na každý další román nejpsavější české spisovatelky Dagmar Digmy Čechové se vždycky těším jako malá. Jsou pro mě zárukou skvělého čtení, oddechovky s přesahem. Nejnovější počin nazvaný zvídavě a výstižně Kdo ti píše? vydalo opět nakladatelství Moba a je to zase trefa do černého.

Děj se odehrává ve dvou časových liniích, které se ve správný okamžik protnou. Střídavě k nám promlouvají Dan i Šárka a nabízí svůj úhel pohledu. Současná linka se odehrává v létě 2022 na osudové dovolené, druhá se v retrospektivě vrací o pár měsíců zpátky ke chvílím, které zapříčinily krizi ve vztahu hlavních postav.

Na knihách Dagmar Digmy Čechové oceňuji to, že i když mají podobný koncept, pokaždé se zabývají jiným tématem, a že jich naše současná společnost a doba nabízí! Autorka si na paškál bere toxické vztahy, týrání , žárlivost a nevěru, které vždy přetaví v čtivé a reálně působící příběhy. Aktuálně se v Kdo ti píše? zaměřila na důvěru ve vztahu, sliby, které jsme dali a mnohdy je nedokážeme splnit. Zlehka naťukává i ezoterično a otázku toho, jestli je možné změnit a posunout naše životy jiným směrem.

Opět musím ocenit způsob, jakým autorka píše. Její projev je civilní, lehká ruka je zárukou, že se nenudíte, k čtivosti přispívají také svižné dialogy a stupňování napětí, prostě chcete vědět, co je to za dopis a jaký význam pro příběh má.

Pokud hledáte čtení z reálného života, z prostředí, které je vám blízké, jsou knížky Dagmar Digmy Čechové to pravé a jinak to není ani v případě románu Kdo ti píše?, který doporučuji.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky, či na eshopu nakladatelství.

Agatha Christie. Tajuplná žena

Známá britská historička se českým čtenářům představuje potřetí. Po publikacích Jane Austen doma a Královna Viktorie – obě mimochodem naprosto úžasné, přichází s další neobyčejou ženou. Na scénu vstupuje královna detektivek, jedinečná Agatha Christie. Jaká byla? Čím žila? Jak se dostala ke psaní a koho nejvíc milovala? Přestože základní fakta o ní jsou všeobecně známá, je spousta dalších, o kterých se ví málo nebo skoro vůbec. Pokud máte stejně jako já spisovatelku rádi, určitě máte načteno víc, než jen základ, přesto v knize Lucy Worsley najdete mnoho nového. A autorce věřit můžete, je ve svém oboru vynikající, její publikace nesklouzávají do bulváru, nehoní se za senzací, právě naopak – líčí danou historickou osobnost jako člověka z masa a kostí.

Život Agathy Christie byl všechno, jen ne suchopárný a nudný. Lucy Worsley nám jej předkládá od dětských střevíčků až po poslední chvíle této úžasné osoby. Za první světové války Agatha pracovala jako dobrovolná sestra, přičichla k farmacii, což přispělo ke geniálním motivům vražd v jejích knihách. První manželství s Archibaldem Christiem nebylo příliš šťastné a přispělo k Agathinu nechvalně proslulému několikadennímu zmizení, které Lucy Worsley zcela prozaicky a nezaujatě vysvětlí. Z tohoto manželského svazku se narodil jediný potomek spisovatelky, dcera Rosalind, s níž ji pojil zcela specifický vztah. Agatha totiž nikdy nebyla konvenční matkou a nikdy nedělala to, co se od ní čekalo.

S Agathou se před vámi odvíjí také celé dvacáté století v celé své kráse i bolesti. Spisovatelka se narodila v době, kdy si ženy své postavení ve společnosti vydobývaly jen stěží, ale jak víme, Agatha nikdy nesplývala s davem a byla vždy svá, takže si to místo získala. Na pozadí jejího života ubíhají bohémské dvacáté roky, těžká válečná léta i hektické období po válce, v němž tradiční Británie ztrácí svůj lesk a ustupuje moderní době. V každém období Agatha neúnavně psala, na svět přivedla spolu s jinými Hercula Poirota, slečnu Marplovou, Tommyho a Pentličku a detektivnímu žánru vtiskla svůj osobitý styl.

Lucy Worsley předkládá fakta z Agathina života bez nádechu senzace, opírá se o dopisy, deníky a záznamy, do nichž jí rodina dovolila nahlédnout. Na této knize je sympatický autorčin přístup. První dámu zločinu nijak neadoruje, naopak, líčí ji zcela věcně a přesto s respektem a s pochopením pro Agathiny drobné výstřelky.

Agatha Christie: Tajuplná žena není první životopis, který byl o královně detektivek napsán, jednu biografii napsala se svolením rodiny Janet Morganová, u nás vyšla pod názvem Agatha Christie: Životopis, druhou si sepsala Agatha Christie sama, také tak u nás vyšla několikrát jako Vlastní životopis, přesto má počin Lucy Worsley významné místo a důstojným způsobem doplňuje mozaiku informací o ikoně literárního světa Agathě Christie.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu pořídíte na eshopu.