Grace se fakt „daří“. S manželem se bude rozvádět, dcera, která aktuálně bydlí s ním, ji nechce ani vidět, z práce ji po dvaceti letech vyhodili. To chcete! Grace se ale nedá, v tom nejteplejším dni stojí v dopravní zácpě a čeká, až se uvolní cesta. Její dcera Lotte má šestnáct let a i když matku na oslavu nepozvala, Grace objednala dort, který jí chce předat. Nic jí v tom nezabrání, ani neútěšná dopravní situace, ani počasí, ani fakt, že se krabicí musí táhnout přes půl Londýna. Grace bojuje s horkem i s otravnými lidmi, kteří jí kříží cestu, do toho se jí v paměti promítají vzpomínky na minulost a na to, co způsobilo rodinný rozkol. Jaká je síla mateřské lásky a kam musí člověk zajít, aby získal zpátky to, co ztratil, i když některé věci už odestát nejde?

Román Fran Littlewoodové je vynikající sondou do života současné ženy, která řeší menopauzu, hloupé předsudky a trable s dospívajícími dětmi. V tom se najde většina rodičů. Neobyčejná Grace zpracovává spoustu důležitých aktuálních témat, dotýká se vztahů mezi rodiči a dětmi, řeší vliv a sílu sociálních sítí, na kterých teenageři tráví maximum času a také se dotýká nedostatku komunikace mezi lidmi.

Děj je rozložen do třech rovin, v současné sledujeme Grace a její „křížovou“ cestu, ve flashbacích se příběh vrací o čtyři měsíce zpátky, kdy se začal vztah mezi Grace a Lotte kazit a také do doby před dvaceti lety, kdy se seznámili Grace a její manžel Ben. Toto tříštění časových linií je pro příběh důležité, příběh má díky tomu větší napětí, které se s každou další stránkou stupňuje, navíc to, co stojí za veškerými problémy Graciny rodiny, autorka prozradí až v poslední části knihy a věřte, že budete hodně překvapeni, já jsem tipovala úplně jiný problém.

Fran Littlewood zvolila er-formu v přítomném čase, což působí lehce odtažitým dojmem, leč pro celkový efekt je to ideální způsob, zvyšuje čtivost příběhu a dodává mu určitou naléhavost.

Hned na počátku jsem si říkala, že mi Gracino chování připomíná známý psychologický film Volný pád s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se v doslovu dočetla, že tento snímek byl pro spisovatelku inspirací k sepsání knihy.

Neobyčejná Grace je křehkým, psychologicky laděným příběhem o rodině a jejich poutech, o lásce, strachu, bolesti, ztrátě, strachu ze stárnutí, prostě o všem, co se vám může v životě přihodit. A poselství knihy? Mluvte spolu, mluvte o všem, přestože to někdy pekelně bolí. Doporučuju všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Možná si při pohledu na jméno autora řeknete, že vám je povědomé. Bodejť by nebylo, jedná se o civilní příjmení manželské spisovatelské dvojice doposud známé jako Lars Kepler. Pod tímto pseudonymem napsali ságu s detektivem Joonou Linnou v hlavní roli . Nyní se Alexandra a Alex Ahndorilovi rozhodli opustit temný severský styl kriminálních příběhů a napsat „lehčí“ detektivku ve stylu Agathy Christie. Na scénu přichází Alex Ahndoril a první díl z nové série nazvaný Až najdu klíč.

Hlavní postavou je soukromá vyšetřovatelka Julie Starková. Kontaktuje ji Per Günter Mott, člen známé podnikatelské rodiny, jeden ze spolumajitelů úspěšné firmy. Zúčastnil se schůze správní rady a ráno poté našel v mobilu fotku zkrvaveného muže s pytlem na hlavě. Per nemá vůbec tušení, jak se fotka do mobilu dostala, ani neví, o koho se jedná. Kvůli nadměrnému pití mívá výpadky paměti, což zrovna nehraje v jeho prospěch. Julie k vyšetřování přizve svého bývalého manžela Sidneyho, městského policistu, k němuž ji ještě pořád vážou city. Oba přijíždějí do luxusního sídly rodiny Mottových, aby odhalili identitu mrtvého muže a okolnosti vzniku fotografie ještě dříve, než se do případu vloží policie.

Až najdu klíč je prvním dílem série s Julií Starkovou v hlavní roli a je to znát. Tentokrát nás nečekají potoky krve a rafinované zločiny, ale komorní příběh ve stylu starých anglických detektivek. Autoři se netají inspirací Agathou Christie a počin pojali jako konverzačku s mnoha postavami, z nichž každá má motiv k vraždě. Julie Starková se řadí k policistům, kteří mají nějaké trauma a bolest na duši i těle. Její trápení je zlehka nakousnuto, ale nevysvětleno, toho se asi dočkáme v dalších dílech. Julie tak díky tomu působí trochu zvláštně, nějak jsem celou dobu nevěděla, co si o ní myslet. Její exmanžel Sid oproti ní vyvolává příjemný dojem, až člověk nechápe, proč jejich manželství nevydrželo – to se zřejmě také dozvíme později.

Stejně jako v detektivkách Agathy Christie se i tady děj soustřeďuje na honosné rodinné sídlo, jehož členové jsou podezřelí všichni. Skrývají tajemství, jsou neupřímní a mnohdy mají mezi sebou spory. Také vyústění děje se nese v poirotovském duchu – všichni včetně vraha jsou přítomní velkolepému finále, kdy Julie odhalí pravdu.

Agatha Christie byla jenom jedna, co si budeme nalhávat. Ahndorilovi se pokusili o vzkříšení jejího typického stylu psaní, včetně pomalejšího tempa a velkolepých společenských konverzací. Pachatele se mi odhalit nepodařilo, můj tajný tip nevyšel. Uvidíme, co přinesou další díly, ráda bych rozmotala Juliino klubko trápení a traumat a dozvěděla se něco víc o jejím životě. Tento knižní počin je protipólem toho, co od švédských manželů známe – pokud čekáte pořádnou krvavou akční řežbu, tak se nedočkáte, pseudonym Alex Ahndoril přináší klasický, poklidný detektivní příběh, hlavolam pro vaše mozkové závity. Jelikož jsem po přečtení zatím posledního dílu ze série s Joonou Linou měla pocit, že se už vypsali a nemají co nabídnout, byla jsem trochu skeptická i vůči sérii nové, naštěstí mě tento pocit během čtení opustil a jako milovník klidnějších a pomalejších detektivek jsem si tuto konverzačku docela užila.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.