128. stránka

Daniela

V roce 1994 vzpomíná Nikolaj, starý správce památníku v bývalém německém zajateckém táboře ve slezské Zaháni, na svůj život. Narodil se jako modrooký blondýn v ruské židovské rodině. Během druhé světové války se účastnil bitvy o Stalingrad. Přežil zajetí, otročení na statku v Polsku, odkud se mu podařilo uprchnout v německé důstojnické uniformě. Dostává se do Prahy, kde se setká s Danielou, prostitutkou, do které se zamiluje. Válečná vřava lásce příliš nepřeje, mladí lidé jsou i přes vzájemné city opatrní a skrývají před sebou svou pravou identitu. Mají šanci na společný život?

Daniela je velmi působivý román, ve kterém se mísí nedávná pohnutá historie s milostným vzplanutím dvou lidí.

Je psán zvláštním stylem, v krátkých odstavcích, opticky text působí jako nějaká zpráva nebo oznámení a máte pocit, že po nich „skáčete“. Ale když se člověk začte, text je plynulý, příběh nevěřitelně čtivý a zajímavý.

Jedná se o první román ze zamýšlené trilogie, která se z větší části odehrává v Praze.

Autor knihy Stephen Weeks pochází z anglického hrabství Hampshire, v současné době žije v Česku, kam ho zavedla jeho práce související s památkovou péčí.

Dědictví aneb Jak Helena ke štěstí přišla

Helena je obyčejná americká žena v domácnosti. Do šedesátky jí zbývá jen pár let a má pocit, že už má život za sebou. Děti ji berou na vědomí, jen když potřebují peníze, manžela zajímá pouze plná lednice. Už ji nepoznává ani vlastní matka, která žije v domově důchodců a Helenu si plete se svou vlastní sestrou.

Je to právě dědictví po zesnulé tetě, které Heleně změní život. Zdědila starý, zchátralý dům, který se rozhodne prodat. Při vyklízení pozůstalosti najde záhadné dokumenty. Helena se snaží přijít na to, jaký význam pro ni tyto dokumenty mají a přitom si uvědomí, že jí její rodina vůbec nechybí. Konečně se cítí svobodná, může být sama sebou. Když se na scéně objeví sympatický profesor literatury, který jí pomáhá řešit záležitosti, týkající se dědictví, Helena zjistí, že láska kvete v každém věku.

Kniha je psána formou Helenina deníku, stejně tak, jako autorovo proslulé Mládí v hajzlu, které miluju. Helenina zpověď je hodně vtipná a styl vyjadřování hovorový, stejně jako u Nicka Twispa. Máte dojem, že Heleně je kolem dvaceti a ne skoro šedesát, je to sympatická „baba“.

Při čtení jsem se bavila, až mi bylo líto, že knížka skončila. Je mi jasné, že se bude řadit k těm dílům, ke kterým se čas od času vracím.

Černý krkavec

Ostrůvek v drsném a nehostinném souostroví Shetlandy se stává dějištěm vraždy. Jednoho lednového dne je nalezena mrtvá dívka. Podezření ihned padá podivínského staříka Magnuse, který byl v minulosti spojován se zmizením jiné dívenky, jejíž tělo se však nikdy nenašlo. Oběť byla viděna v jeho společnosti právě v den, kdy byla zavražděna. Protože se Magnus celý život řídí doporučením své matky, aby o všem mlčel, má policie velmi ztížené podmínky pro vyšetřování. Sdílní nejsou ani ostatní obyvatele ostrova. Policista Perez, který má případ na starosti, se nevzdává. Jen pomalu se mu daří proniknout do uzavřené komunity místních, aby dospěl k šokujícímu rozuzlení.

Opravdu psychologický thriller, ve kterém jsou mistrně popsány charaktery hrdinů, vtáhne do děje a nepustí. Ponuré prostředí shetlandských ostrovů je pro vraždu jako dělané. Hned jsem si najela na mapy na Google a virtuálně se procházela po této drsné, ale přitom nádherné krajině.

Nechtěj nic vědět

Před několika lety přišla Ava Gardnerová o syna Noaha. Byly mu teprve dva roky. Všichni kromě Avy si myslí, že se utopil, protože se jeho tělo nikdy nenašlo. Ava se zhroutila a absolvovala léčbu v sanatoriu. Po návratu domů jí začíná peklo. Pořád naráží na Noahovy věci, slyší jeho hlas nebo má dojem, že ho, byť jen letmo, zahlédla. Zbláznila se nebo Noah žije? I přes protesty nejbližší rodiny se Ava pustí do pátrání.Čím dál víc ji pronásledují vidiny, Ava už neví, co je realita a co fikce. Když se v blízkém městečku objeví mrtvoly lidí, kteří mají s Avou něco společného, je hlavní podezřelou právě ona…
Musím říct, že jsem se na knihu hodně těšila. Lisu Jackson mám ráda, i když nesmím číst více knih po sobě. V téměř všech jejích knihách je totiž hlavní hrdinkou krásná žena, které z nesnází pomáhá přitažlivý muž. A to se občas člověku i přejí.

Román Nechtěj nic vědět mě upoutal nejen děsivou a zároveň úžasnou obálkou, ale především svým dějem. Do příběhu jsem byla vtažená ihned, i když zpočátku jsem se jen těžce orientovala v širokém příbuzenstvu Avy.
Všichni žijí na malém soukromém ostrově, který patří Avině rodině. Bydlí v jednom domě, scházejí se u společného stolu a všichni mají nějaké tajemství… Trochu mi to připadalo jako v klasické detektivce Agathy Christie :-). Samozřejmě i zde se objeví onen přitažlivý muž, který pohne nejen dějem, ale i soukromým životem Avy. Jak to vše souvisí se zmizením malého Noaha a k čemu vlastně Ava při svém pátrání dojde, nebudu vyzrazovat.

Román je velmi čtivý, plný tajemna, autorka umí mistrně popsat hrůzy, které Ava prožívá. Napětí, které se stránku od stránky stupňuje, nenechá čtenáře vydechnout.
Jediné, co mě trošku zklamalo, byla poslední třetina knihy – po všem tom natahování přišel docela rychlý konec (aspoň dle mého). Je mi jasné, že příběh nelze natahovat do nekonečna :).
Knihu můžu doporučit všem příznivcům Lisy Jackson i těm, kteří si libují v příbězích s mysteriózním nádechem.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Co je tvoje, je i moje

Žily byly dvě sestry, odlišné jako den a noc. Pečlivá, zodpovědná Grace, která by nikdy nedopustila, aby v jejím životě vládl nepořádek a mladší Susanna, která žije neuspořádaně.
Grace si žije jako v bavlnce. Má dobře placenou práci, velký dům a především milujícího manžela. Ke štěstí jí chybí jen jedno. Dítě. Když se dozví, že nikdy nebude mít vlastní děti, hroutí se jí svět.Naopak Susanna má děti dvě, jenže jaksi nepasují k jejímu životnímu stylu, proto je dala do pěstounské péče. Grace jí to nemůže odpustit, díky tomu je propast mezi nimi ještě hlubší. Zatímco Grace žije s manželem v Oxfordu, Susanna se usadila ve Státech. Vypadá to, že sestry spolu už nikdy nepromluví. Jejich matku Catherine však postihne mozková mrtvice, Grace Susannu vyhledá a ta se vrací domů. Když zjistí, že se její starší sestra trápí tím, že nikdy nebude mít děti, dostane nápad. Co kdyby se stala náhradní matkou Graceina dítěte? Konečně by snad získala uznání rodiny a vylepšila si svou pošramocenou pověst.
Grace se na možnost náhradního manželství upíná natolik, že si nevšímá toho, jak se jí hroutí manželství. Susanna si zase myslí, že těhotenství pro ni bude hračka, stejně jako před lety. Pár piv a cigaret nebo sex přece nemůžou nic ohrozit…

Pro knihy Tess Stimson mám velkou slabost. Nejenže píše velmi čtivým stylem, takže mívám problém odtrhnout se od knihy, zároveň dává prostor většině postav v ději tím, že příběh přibližuje čtenářům z jejich pohledu. Také v tomto románu hovoří jak Grace tak Susanna, a vy si můžete vybrat, kdo je vám sympatický… Prostor dostává i Catherine, matka obou žen, která je v kómatu, – (popisuje to jako limbus -stav mezi životem a smrtí), odtud své dcery sleduje. Přitom si uvědomí, že propast, která je mezi sestrami, má kořeny už v jejich dětství. Velké trhliny ve vztazích napáchal jejich otec David, který vždy upřednostňoval Grace. Právě pohled ze strany Davida mi v knize chyběl, mohl dostat prostor, aby vysvětlil, proč Susannu nemá rád a přiblížit své myšlenkové pochody.
Musím říct, že mé sympatie měla od počátku Grace. Asi proto, že nemohla otěhotnět. A Susanna mi přišla hodně lehkomyslná, nebrala ohledy na nikoho jiného než na sebe. Každopádně, stejně jako má každá mince dvě strany, tak i obě sestry mají ve svých povahách kladné i záporné vlastnosti. A je jen na nich, které nechají zvítězit…

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Zlomená srdce

Vivienne prožívá téměř banální situaci. Po dlouholetém vztahu ji znenadání opouští snoubenec. Jak jinak – našel si mladší a krásnější. VIvianne nehází flintu do žita a použije všech svých předností, aby muže svého srdce získala zpátky. Začíná série potřeštěných situací, ve kterých není nouze o humor a zábavu. Soukromý život se prolíná s pracovním a Vivianne má co dělat, aby vše ukočírovala. Jednoho dne dostane nápad založit internetovou stránku pro ty, kdo mají zlomená srdce. Sama se pachtí za ztracenou láskou, aniž by si všimla, že nejlepšího muže pro život má přímo pod nosem. Je jím její nejlepší kamarád Max,který je pro Vivienne velkou oporou. Když to mezi nimi začne vypadat nadějně, na scéně se znovu objeví bývalý snoubenec Rob a chce Vivienne získat zpátky…

Románek se mi četl velmi dobře, měl spád, byl humorný a ztřeštěný- ve stylu Bridget Jones. Mám teď období, kdy mě baví jenom lehčí čtivo, takže Zlomená srdce do tohoto stylu krásně zapadla. Určeno pro nenáročné čtenáře a pro ty, kteří se se zlomeným srdcem zrovna potýkají. 🙂

Deník špatné matky

Když jsem zjistila, že mám možnost přečíst si Deník špatné matky, zbystřila jsem a zajásala. Jednak mám ráda deníkové zápisky a druhak – hlavní hrdinka, autorka a matka v jedné osobě, je Angličanka a já mám anglické reálie moc ráda.
Knížku jsem rozečetla v období, kdy jsem neměla chuť na nic těžkého. Žádnou detektivku ani psychologický thriller, prostě jsem si chtěla lebedit s něčím jednoduchým a zasmát se. Povedlo se.
Stephanie Calman(ová)!!! je novinářka, která v této knize popisuje vlastní zážitky s těhotenstvím, porody a výchovou dětí. A to zcela otevřeně.
Stephanie měla období, kdy děti nechtěla. Pak to vypadalo, že je mít ani nemůže. Když už se s danou situací pomalu smiřovala, otěhotněla.
Stephanie zjišťuje, že to nebude procházka růžovou zahradou. Musí se vzdát svého oblíbeného vína (ne, že by byla alkoholička, ale sklenka vína k jejímu trochu bohémskému novinářskému životu patří). Kvůli svému věku je nucena absolvovat spoustu vyšetření, některá si musela u lékařů doslova vydupat.
Nakonec se jí narodí zdravý syn Lawrence. Stephanii čeká další noční můra – musí se s novým přírůstkem sžít. Ještě že má tak skvělého muže, jakým je Peter – typický angličan se suchým humorem. Svou ženu dokáže držet při zemi, povzbudit a podpořit, když je třeba.
Když má Lawrence dva roky, narodí se jim dcera Lydia, se kterou kolotoč rodičovských radostí a strastí začíná nanovo.
Knížka se mi líbila právě pro svou nenáročnost a humor, kterým je doslova prošpikována. Výpověď Stephanie jako matky je dost odvážná a někdy i trochu šokující. Mně se líbila, při čtení jsem se smála a říkala si, že to se mnou jako s matkou není zas tak špatné. :-). Určitě doporučuju čtenářkám, které mají smysl pro humor a tuhle knížku budou chápat především jako nadsázku.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Churchillova sekretářka

Maggie Hopeová se sice narodila ve Velké Británii, po smrti rodičů však byla vychovávaná tetou v USA. Je nadanou matematičkou, chystá se nastoupit na doktorandské studium. Smrt babičky ji však zavádí do rodné vlasti. Maggie musí prodat dům, který zdědila. Obchod se nezdaří, doba je zlá. Anglie vstupuje do války a Maggie, která se cítí být vlastenkou, chce být užitečná. Uchází se o místo tajemníka Winstona Churchilla. Přesto, že je chytrá a neobyčejně inteligentní mladá žena, má smůlu. Taková místa jsou obsazována výhradně muži. Maggie nakonec získá práci díky svému kamarádovi. Nastoupí jako sekretářka v premiérově úřadu. Jednoho dne se jí do rukou dostane časopis, kde ji zaujme zdánlivě obyčejný inzerát. Matematička se v Maggie nezapře, všimne si, že v obrázku je zakódovaná šifra. Nebude snadné ji rozluštit. Maggie se díky své aktivitě zaplete do spletitých sítí válečných vřav. Taky se dočká velkého překvapení, které se týká jejich rodičů a bude mít souvislost i s onou tajemnou šifrou.

Autorce, rozené Američance a relativně mladé ženě, která ve své knize čerpala ze zážitků skutečných Churchillových sekretářek, se podařilo věrně a autenticky vykreslit atmosféru válečného Londýna. A taky čtenářům přiblížila ministerského předsedu Churchilla se všemi jeho vrtochy a náladami.
Trochu mi trvalo než jsem se zorientovala v postavách příběhu, je tam hodně vedlejších postav – ať už se jedná o přátele Maggie nebo různé špióny a agenty proplétající se celým románem. Jinak se mi knížka četla dobře, mám tuhle dobu navzdory válce ráda.

Arabská žena

Osmnáctiletá Dorota žije s matkou v malém polském městečku. Na oslavě svých osmnáctin se seznámí se sympatickým mladým mužem. Vše by bylo v pořádku, kdyby nápadník nebyl muslim. Pro katolické Polsko něco nemyslitelného. Dorota nedbá výhružek matky ani nepřející společnosti a Ahmeda si vezme za muže. Nic jiného jí ani nezbývá, se svým snoubencem otěhotněla. Ahmed v Polsku nenachází uplatnění, rodina proto odjíždí do Lybie, kde chce začít lepší život. V rodné zemi se z milujícího manžela stává despota a tyran, který se drží tradičních práv mužů. Dorota žije obklopená početným příbuzenstvem. Chybí jí soukromí, velkým problémem jsou i kulturní rozdíly. Rozhodne se vrátit do Polska, ale je znovu těhotná.

V září 2001 dojde k teroristickým útokům v USA a život Doroty i jejich blízkých se obrací vzhůru nohama. Z manžela se vyklube náboženský fanatik a svou ženu, která se pokusí uprchnout, prodá do otroctví…

Obvykle knížky z arabského prostředí nevyhledávám. Moje seznámení s touto kulturou mi zprostředkovala kultovní kniha Bez dcerky neodejdu a to mi bohatě stačilo. Sem tam přelouskám knihy českých nebo slovenských autorek, které si vzaly cizince a po přečtení konstatuju, že komu není rady, tomu není pomoci. Proč to ty holky dělají????

Jenže na Arabskou ženu se nám najednou začaly množit dotazy a rezervace, tak jsem si ji, když byla volná, půjčila. Navíc je to fikce, ne autorčin osobní příběh (doufám ;-)). Dvacet let žila v arabském prostředí, takže asi ví, o čem píše.

Každopádně hlavní hrdinka Dorota byla pořádná dorota. Docela nesympatická, naivní, před činy svého muže zavírala oči, aby dopadla jak dopadla. Ani vztah s matkou, katoličkou, kterou opustil muž a tak veškerou lásku dala své dceři nebyl ideální. Vznikalo mezi nimi mnoho nedorozumění, neuměly si promluvit. Když matka přijela za Dorou do Libye, neuměla vyjádřit strach, že o dceru přijde úplně, a tak mezi nimi vznikl docela ošklivý komunikační šum.

Co se týče stylu, je román napsaný čtivě, dialogů je tam docela dost, je psán v ich formě – vyprávění Doroty, takže působí hodně autentičně.

Neděle u bazénu

Manželství Louise a Barnabyho je v troskách. Jediné pojítko mezi nimi jsou dcerky Amelia a Kate. Louise se snaží začít nový život po boku ambiciózního právníka Cassiana. Kromě nezbytného předávání dětí se Louise a Barnaby setkávají na charitativní akci, kterou pořádají jejich sousedé. Zdánlivě poklidné nedělní odpoledne se mění v hrůzostrašné drama, když mladší dcerka Kate upadne do bezvědomí po nešťastném pádu ze skokanského prkna. Cassian se snaží oba rodiče přesvědčit, aby sousedy žalovali o finanční náhradu za nedbalost. Cítí totiž příležitost kariérního postupu a zároveň chce zapůsobit na svého vlivného potencionálního tchána. Zatímco se čeká na to, zda se Kate z bezvědomí probere a jaký vliv to na ni bude mít, stojí její rodiče před zásadní otázkou. Mají své sousedy žalovat a rozvířit tak vody dosud klidné vesnice, ve které se všichni znají? Stmelí dceřina nehoda rodinu dohromady?

Sophie Kinsella opustila /určitě jen na chvíli/ svět shopaholiček a ztřeštěných hrdinek, které pořád cosi ztrácí a pak hledají, aby se pustila do vážného tématu, jakým je v tomto případě zranění dítěte a důsledky, které z něj vyplývají. Ať se jedná o zdravotní poúrazový stav nebo morální hledisko, zda mají sousedy žalovat či ne. Dle mého se jí povedlo dokonale, stejně jako JKR v Prázdném místě, vykreslit charaktery lidí žijících v malé vesničce. Ať už je to Louise, která má pocit, že jí život protéká mezi prsty, a proto se upíná k úlisnému kariéristovi Cassianovi nebo sousedé, kteří se rozdělí na dva tábory. Jední fandí rodičům Kate a druzí nešťastným manželům, u kterých se nehoda stala.

Na nový, „vážný“ styl SK jsem si při čtení zvykla, sice jsem podvědomě pořád čekala nějakou ztřeštěninu, která samozřejmě nepřišla, na čtivosti to knížce vůbec neubralo. Naopak. Těším se na další knihu, kterou u nás autorka vydá.