Staré domy mají kouzlo, kterému člověk snadno propadne. Skrývají v sobě romantiku i drsnost. Nabízí výzvu – sprav mě, nastěhuj se a žij.
Jeden takový dům koupili manželé Gardar a Katrín s kamarádkou Líf. Ta nedávno ovdověla a plánovaná rekonstrukce by ji mohla přivést na jiné myšlenky.
Mladí lidé se rozhodnou, že si dům, který leží ve fjordech, zajedou prohlédnout. A od té chvíle se začnou dít podivné věci. Vypadá to, že v domě straší. Z ničeho nic se na podlaze objevují mokré šlápoty. V domě i kolem něj jsou mořské mušle a někdo přinesl i kříž z hrobu. Jenže kdo by to mohl být, dům i okolí je opuštěné a kromě Gardara s manželkou a Líf tam nikdo není. Pomoc si nezavolají, protože se jim záhadně vybíjejí telefony. Nezbývá, než se věci podívat na kloub. Třeba tomu záhadnému chlapci, kterého Katrín několikrát viděla…
Ve stejné době, ale na opačné straně od záhadného domu, je vyšetřováno podivné vloupání. Někdo se dostal do místní školky, kterou zničil. Případu se ujímá policistka Dagný, jíž sekunduje psychiatr Freyr. Zjišťují, že vandalismus má souvislost s událostmi, jenž se udály před mnoha lety. Současně se do případu zaplétají i podivná úmrtí osob, které kdysi do školky chodily. Pro Freyra je to o to těžší, protože se ještě nevyrovnal se zmizením svého malého synka. Tím víc je to pro něj bolestnější, protože i chlapcova kauza nějakým způsobem souvisí s jejich případem.
Nitky případu jsou spletité a vedou nejen hluboko do minulosti, ale také k onomu tajemnému domu. Jak to všechno spolu souvisí? Dagný a Freyr před sebou mají těžké chvilky, u kterých se pořádně zapotí. A vězte, že vy se při čtení budete potit taky. Strachem i hrůzou.
Yrsa Sigurdardóttir známe z detektivních příběhů, v nichž hlavní roli hraje advokátka Tóra. Tentokrát nám nabízí příběh trochu jiný. Mrazivý, tajemný a děsivý. Že tam není Tóra? Nevadí. Snadno si oblíbíte i Dagný a Freyra. Oba jsou pro svou práci zapálení, houževnatí a řádně to mezi nimi jiskří. Autorka rozehrává nejen pracovní linii jejich vztahu, ale také tu osobní. Tu, která každou detektivku dokáže polidštit.
Radím vám, najděte si jedno volné odpoledne, večer nebo rovnou celý den. Tenhle děsuplný román si zaslouží jeden dlouhý čtecí maraton. Pak se budete bát tak, jak si o to knížka říká. Scény z domu vás odrovnají. Máte-li sklep, asi do něj nebudete chtít jít sami. A jestli vaše nervy jsou z ocele, možná vám je trochu natrhne informace, že příběh vychází ze skutečných událostí.
Moje oblíbenkyně Yrsa (říkám jí takhle domácky, protože vyslovit to její příjmení je fakt za trest :-)) mě nezklamala ani tentokrát. Je vidět, že psát umí, bez zbytečného natahování a s pořádnou dávkou fantazie, která je u takových knih třeba. Nechte se tedy pozvat na mrazivý Island, tajuplný kout Země. I když to na první pohled vypadá, že je zde život klidný, tento román vás vyvede z omylu.
(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Metafora)
Hotel Ritz
V hotelu Ritz, tam se děly věci. Přijměte pozvání do Paříže, na Place Vendôme mezi společnost bohatých i slavných osobností.
Hotel Ritz založil v roce 1898 švýcarský hoteliér César Ritz. Od počátku si hotel získal věhlas mezi evropskou smetánkou. Ubytovávali se zde boháči i umělci, kteří ovlivnili chod světové kultury. Asi největší slávu si Ritz užíval v tzv. „Belle epoque“, v éře zlatých dvacátých let. Tato doba přála bohémům – žil tady Marcel Proust, Jean Cocteau nebo markýza Luisa Casatiová. Jen jeden člověk hotelem pohrdal – byl to anglický spisovatel Oscar Wilde, jemuž se rychle rozrůstající a progresivní hotel nehodil do dekadentního smýšlení.
Největší pozornost autorka věnuje době, kdy Paříž úpěla pod útlakem nacistů. Rozvíjel se tady románek mezi módní návrhářkou Coco Chanel a německým diplomatem Hansem Güntherem von Dincklagem. Nacista Hermann Göring zde obsadil nejlepší apartmá, které mu musela uvolnit americká občanka Laura Mae Corriganová, vdova po ocelářském magnátovi. Göring si tam pak nenuceně užíval morfium, na kterém byl závislý.
Hotelové pokoje znal dobře i spisovatel Ernest Hemingway, v té době ženatý potřetí s novinářkou Marthou Gellhornovou. To mu však nebránilo v tom, aby ji podváděl se svou budoucí ženou Mary a zároveň se nezřízeně opíjel.
Takových pikantních historek Hotel Ritz nabízí mnohem víc. Nechte se vtáhnout do rušného světa na Place Vendôme a užijte si pestrý život, který je zde nabídnut na zlatém podnose. Dnes vaří věhlasný kuchař Auguste Escoffier, který je zároveň jeden ze zakladatelů hotelu Ritz.
Autorka Tilar J. Mazzeová je autorkou biografií známých osobností – napsala knihu o Coco Chanel, která měla v literárním světě velký úspěch.
Práce na knize Hotel Ritz pro ni znamenala spoustu času, který trávila v archivech vyhledáváním těch správných informací. A toto je zárukou, že si přečtete nejen zajímavý příběh, ve kterém se dozvíte spoustu lechtivých informací o známých osobnostech, ale také se dozvíte něco z historie hotelu a poznáte blíž bohémskou stránku Paříže, kterou si uchovala i přes hrůzy 2. světové války, jež ji smutně poznamenala.
Kniha není klasickým románem. Je to vyprávění, dokument a reportáž nabízející nepřebernou spoustu leckdy intimních zajímavostí. Je to vlastně dějepis netradiční formou. Kniha začíná výčtem osobností, které se v knize objevují a každý fakt je vysvětlen poznámkou, jíž zase najdete na konci. Pořiďte si dvě záložky, ať nemusíte pracně listovat. 🙂
Knihu můžete přečíst na jeden zátah, není moc hrubá, ale také si ji pořádně vychutnat, třeba se sklenkou francouzského vína.
P. S. Možná vám hlavě bude, stejně jako mně, pořád znít známá písnička Puttin´on the Ritz.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)
Krycí jméno Verity
Těsně před tím, než se britské špionážní letadlo dotkne francouzské půdy, vyskočí z něj mladá agentka s krycím jménem Verity.
Ještě se ani nerozkoukala, a už je zatčena gestapem. A stačilo přitom tak málo… neotočit se na špatnou stranu při přecházení silnice. Pro Verity začíná boj o život i o čest.
Gestapo nutí Verity, aby prozradila všechno o své misi. Pokud to neudělá, hrozí jí poprava. Verity ví, že s nacisty se špásovat nedá, zároveň je hrdá vlastenka, která by nezradila přítele v boji. Jak z téhle patové situace vybruslit?
Verity se rozhodne říct pravdu. Ale ne tu, kterou gestapo v čele s velitelem von Lindenem čeká. Je to její pravda. Pravda o velkém přátelství, odvaze i odhodlání. Verity se rozepisuje o tom, jak se seznámila s pilotkou Maddie, s níž letěla na poslední misi.
Velitel von Linden je odvážnou dívkou fascinován a nechává ji psát, aniž by nějak extra korigoval, co vlastně píše. Verity svým osobitým stylem popisuje přátelství, jenž ji spojuje s Maddie, přibližuje svou i kamarádčinu minulost. Popisuje, co se děje v její jednotce, ale zároveň nic konkrétního nevyzrazuje. O sobě píše ve třetí osobě, což je trochu matoucí, ale čím déle čtete, tím víc vám to dává smysl.
Verity si i přesto, že je strachy totálně bez sebe, uchovala osobitý smysl pro humor, který jí dodává odvahu a chuť přežít. Je lehce ironický a zároveň cynický a mně připomněl Marťana Andyho Weira.
Dny ubíhají, Verity zuřivě píše, ale jak dlouho ji von Linden nechá, než mu dojde trpělivost? Než dojde trpělivost jeho nadřízeným? A co se vlastně stalo s letadlem a Maddie?
Dny ubíhají, Verity zuřivě píše, ale jak dlouho ji von Linden nechá, než mu dojde trpělivost? Než dojde trpělivost jeho nadřízeným? A co se vlastně stalo s letadlem a Maddie?
Krycí jméno Verity je knihou, která se vymyká žánru young adult, kam se řadí. Tentokrát to není dystopie ani láska dvou mladých lidí, jíž osud nepřeje.
Téma druhé světové války dnešním teenagerům až tak blízké není, takže je dobře, se s ním mohou seznámit touhle cestou.
Byť jsou hlavní hrdinky smyšlené, autorka se nechala inspirovat svou vlastní vášní pro létání, při čtení máte pocit, že jejich charaktery vycházejí ze skutečných osob.
Jen jsem si říkala (a není to jen můj vlastní pocit), že gestapo v čele s velitelem von Lindenem bylo tak nějak „lidské“. Že mělo s Verity slitování, které by v reálu asi možné nebylo. Ale jak autorka píše, kniha je historickou fikcí. A řekneme si upřímně – kdyby Verity podstoupila skutečné vyšetřování nacisty, asi by celá kniha skončila ještě dřív, než by pořádně začala.
Pokud vás tahle knížka přinutí jen na chvíli se zamyslet, jaké hrůzy zažívali lidé během II. světové války, jak velkou dávku odvahy a hrdinství museli tehdy prokázat, aby přežili, je to dobře.
A mrkněte na opravdu povedený knižní trailer:
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo)
Nevěsty bez ženichů
Čtyři kamarádky, čtyři různé povahy, čtyři osudy. A taky problémy, které by dnes společně řešily u kávy nebo lahvinky dobrého červeného. Jenže se píší dvacátá léta. Svět se vzpamatovává z I. světové války, a i přesto, že má nakročeno blíže k moderním časům, některé věci zůstávají ve společnosti tabu.
Lydia si vždycky myslela, že je vdaná za toho pravého. Muže, který jí bude oporou a se kterým si jednou pořídí děti. Ty bohužel nepřicházejí a Lydia zjišťuje, že pro svého muže má už jen slova pohrdání, protože se aktivně neúčastnil bojů ve válce, čímž u ní ztrácí na prestiži.
Sarah má problém opačný. Její muž padl a ona zůstala s dětmi sama. Co by jen dala za to, aby její manžel zůstal naživu.
Nehezká a nevýrazná Beatrice v hloubi duše ví, že je jí souzeno zůstat do smrti sama, i přesto nepřestává doufat, že i na ni někde čeká ta pravá láska, ze které by se jí srdce zachvělo. Nebo aspoň sňatek z rozumu.
Ava je pravý opak všech. Nespoutaná, nekonvenční a lehce přidrzlá, přesto se srdcem na pravém místě. Užívá si všech výsad svobodné ženy (ó, jak neslýchané) a o manželských okovech nechce ani slyšet.
Naše čtyři hrdinky by možná proplouvaly svými životy, aniž by vybočily ze zajetých kolejí, kdyby se neobjevil ON. Důstojník Edgar Trent, jenž dokonale zamotá hlavu provdané Lydii. Tehdejší společnost se sice navenek tvářila vážně a mimomanželské románky velkoryse schovávala pod sukni, ale čeho je moc, toho je příliš. Lásce však poručit nelze a Lydii čeká pekelně trnitá cesta ke štěstí.
Tvorbu Adele Parks jsem si oblíbila hned po první knížce, kterou od ní Domino vydalo. A s každou další moje vášeň pro ni rostla. Byla jsem mile překvapená, když jsem zjistila, že Nevěsty bez ženichů situovala do mé oblíbené doby dvacátých let. Doba, kterou nezažila a zná ji pouze zprostředkovaně z knih nebo rešerší k příběhu. Adele Parks ji popsala opravdu věrohodně a do detailů. Budou se vám líbit i hrdinky knihy, každá tak jiná, a přesto umí táhnout za jeden provaz, když jde do tuhého. Nejvíc jsem si asi oblíbila Sarah, která mi byla nejvíc sympatická a připadala mi ze všech čtyř nejrozumnější.
Nevěsty bez ženichů je společenský román, do kterého se s potěšením začtete, jste-li fanoušky Panství Downton nebo života dvacátých let obecně. Nechte se okouzlit barvitým příběhem, ve kterém najdete nejen romantiku i vášeň, ale především pevná pouta přátelství.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Podzimní čajování
V podzimním a zimním období se čaje pijou nejlíp. A taky je to doba, kdy se v obchodech objevují nové příchutě.
Ani já jsem neodolala, a když jsem uviděla čaj s příchutí medového perníku, musela jsem ho mít. Je to rooibos a nejlíp chutná ještě s kapkou citronu.
Máta&med je od Teekanne. Výrazná chuť máty je zjemněná medovým aroma. Je to neobvyklá, ale výborná kombinace, kterou jsem si hned oblíbila.
Další skvělé příchutě nemám v krabičkách, ale ve skleněné míse, kam si dávám čaje v přebalech. Nahoře jsou vidět další novinky.
Pomeranč se zázvorem a hřebíčkem je od firmy Druid. Pomerančové čaje až tak nemusím, tady mě zlákal oblíbený zázvor, a musím říct, že jsem neudělala chybu. Chuť je vyvážená a zázvor pomeranč výborně doplňuje.
Jahody a máta jsou od Pickwicku. Čaj chutná jako jahodová žvýkačka.
Love je limitovaná edice od Teekane. Broskev a granátové jablko. Úžasná kombinace, jemná a přitom ovocná. V létě ideální na ledový čaj.
No a Valašská švestka, to je typický zimní čaj. Je nasládlý, hodně švestkový a voní jako čaj se slivovicí.
Pokud jsem vás inspirovala, jsem ráda.
A ještě raději budu, když mi napíšete vaše oblíbené čaje a příchutě. 🙂
Osudový portrét lásky
Představte si, že vlastníte něco, co je vám velmi blízké a o co byste neradi přišli. Ale pak zjistíte, že dotyčná věc patří úplně někomu jinému. Jste ochotni a schopni se jí vzdát nebo za ni budete bojovat až do konce svých sil?
V roce 1916 je svět zmítán útrapami 1. světové války. Muži nasazují své životy na frontě, jejich ženy nesou na bedrech tíhu “běžného” válečného života. Jednou z nich je i Sophie Lefevrová. Spolu se sestrou vede rodinný hotel v malém francouzském městečku. Jedinou památkou, kterou má na svého muže, malíře, jenž bojuje ve válce, je její portrét, který pro ni namaloval. Obraz je na svou dobu velmi nekonvenční a upoutává pozornost. Sophie jej střeží jako oko v hlavě a netuší, že i za sto let bude portrét předmětem vášní a sporů…
Butik Astor Place
Kdybyste našli deník, který si někdo psal před dávnou dobou, odolali byste a nechali ho být? Nebo byste přece jen rádi nahlédli do života někoho jiného?
Amanda žije v New Yorku, kde provozuje butik s retro oblečením. Při přebírce jedné zásilky najde ukrytý deník, který si psala jistá mladá žena v roce 1907. Zvědavost přebíjí svědomí a Amanda se po menším váhání do deníku začte a příběhem je totálně uchvácená.
Olive Westcottová touží stát se nákupčí oblečení v obchodním domě. Jenže pro tuto práci potřebuje mít zkušenosti i doporučení. Olive však doposud nikde nepracovala, žila pouze s otcem, který ji hýčkal. Než se vůbec stačí rozkoukat, otec nečekaně umírá a Olive zjistí, že jí po něm zůstaly pouze dluhy. Musí se vystěhovat z apartmá, kde bydleli a spoléhat se pouze sama na sebe. Nákupčí se sice nestane, ale začne pracovat v obchodním domě jako prodavačka. V životě na ni čekají krušné chvíle, když musí ukázat, že dokáže obstát v době, která ženám není příliš nakloněná.
Myslíte si, že Amanda to má o sto let později jednodušší? Pletete se. I na ni čekají nástrahy osudu. Butiku hrozí zavření, vztah s přítelem, který je ženatý nemá budoucnost. Jediným únikem z hořké reality je četba Olivina deníku. Amanda zjistí, že má s Olive mnoho společného, přestože je dělí stovka let.
Román Butik Astor Place vás hned vtáhne a nepustí. Autorka dokázala popsat atmosféru New Yorku na počátku 20. století tak, že máte pocit, jakoby jste tam žili a prožívali s Olive její příběh. Stejně je to i s dějovou linií Amandy, kdy se snadno přenesete zpátky do současnosti. Prolínání dvou časových rovin je velmi oblíbené, já osobně ho v knihách mám hodně ráda.
Jak už bylo řečeno, počátek dvacátého století nebyl ženám příznivě nakloněn. I když mnohé musely z ekonomických důvodů pracovat, byly jim házeny klacky pod nohy. Také lékařská osvěta nebyla nic moc. A to se mi na knížce líbilo hodně – autorka se nebála do děje zakomponovat informace o tehdy nevyslovitelných tématech jako je prožitek ze sexu nebo těhotenství. My si dnes potřebné informace načteme z knih nebo vyhledáme na internetu, ale v roce 1907?
Součástí knihy jsou dobové fotografie, na kterých jsou zachyceny části New Yorku, ve kterých se příběh odehrává a vy si tak můžete děj lépe představit. A jestli fotky budou vaší inspirací k návštěvě New Yorku, tím líp :-).
Butik Astor Place je románem pro ženy, o tom žádná. Nejedná se však o lacinou romantiku, ale o společenský příběh. Já si při čtení vybavila seriál Pan Selfridge, který se nese v podobném duchu.
Přijměte pozvání a projděte se rušným New Yorkem plným módy spolu s Amandou a Olive. Každá má pro vás svůj příběh a svůj svět.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)
Teď už tě vidím
Asi všichni bereme jako samozřejmost, že vidíme. Že by to mohlo být jinak si raději nepřipouštíme.
Nicole to štěstí nemá. Trpí degenerativní oční nemocí, díky které do pár let přijde o zrak. Je vůbec člověk schopný připravit se na takovou prognózu? Přijmout ji a dělat, že se nic neděje?
Hrdinka autobiografického románu na to jde po svém. Rozhodne se, že kromě nejbližších příbuzných o své nemoci neřekne živé duši. A to taky dodrží. Zároveň se vrhá do téměř šílených dobrodružství, aby tak trochu obelstila osud. Cestuje, studuje cirkusáckou školu a miluje toho, kdo se zrovna namane.
S postupem času je těžší udržet zdání, že je všechno v pořádku. Nicole sice žije tak, jako dřív, ale svou nemoc neošálí. Začíná to drobnými problémy, které zpočátku působí roztomile, ale Nicole ztrpčují život. Jízda autem, čtení etiket v obchodě nebo nápisů je pro ni doslova noční můrou. Věčně naráží do nábytku i do lidí. Jak dlouho se to dá vydržet, aniž by se člověk prozradil?
Když Nicole potká Davida, se kterým se plánuje usadit, vyvstává otázka, co bude dál. Co jejich děti? Zdědí tuto nemoc po své matce? A může těhotenství zhoršit Nicolin zdravotní stav?
Tahle knížka je až děsivě upřímná. Autorka a zároveň i hrdinka nám servíruje svůj osobní příběh bez příkras, zato s ohromnou dávkou humoru a sebeironie. Zároveň ukazuje, jak se slepota, byť „jen“ částečná, stává i společenským problémem. Až při čtení jsem si uvědomila, jak je při vidění důležité zorné pole. Že když ho máme zúžené i z jen malé části, je to problém.
Možná vám Nicole může připadat lehkomyslná a říkáte si, proč neposlouchá lékaře a nepřipravuje se na to, že jednou nic neuvidí. Ale ruku na srdce – kdo z nás ví předem, jak by se zachoval? Kdo by si nechtěl uchovat aspoň trochu volnosti než se začne po světě prohánět s bílou holí?
V rámci pracovního vzdělávání jsem měla možnost vyzkoušet si, jaké je to být nevidomá. A řeknu vám – smekám. Smekám klobouk před lidmi, kteří se musí v životě obejít bez jednoho ze základních smyslů.
Stejný obdiv patří i autorce románu Teď už tě vidím za odvahu a upřímnost, se kterou nám svůj životní příběh naservírovala.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)
Vítejte ve starých časech
Vzpomínali jste spolu s publikací Retro CS na všechny dobroty, které nám socialistický potravinářský průmysl mohl nabídnout? Pak právě vám je určeno pokračování v podobě knihy Retro CS II, ve které si připomeneme tzv. “tvrdý konzum”, kam patří oblečení, nábytek nebo elektronika. 
Jako jedno z tzv. Husákových dětí jsem vyrůstala v osmdesátých letech. Pamatuju žvýkačku Sevak, kterou jsem milovala a dodnes mi chybí, lehké šátky se stříbrnými nitkami, citronovou babetu k snídani, vlakové jízdenky z hnědého tuhého kartonu, krém Maryna v červené krabičce, antiperle, cigarety Mars za 5 Kčs, „oblíkací“ čokolády nebo mléko v sáčku. Je toho samozřejmě víc, ale to bych tady mohla vyjmenovávat celou věčnost. 🙂
S radostí jsem proto sáhla po této publikaci, abych si zavzpomínala na další věci, které mě provázely dětstvím.
Hned první kapitola se věnuje školákům. Aktovky, sešity, učebnice. Taky vzpomínáte na svůj první slabikář, s Emou, co měla mámu, která mlela maso? Jako rodič, na začátku školního roku vždy bezradně tápající mezi stopadesáti druhy sešitů, jsem si na dobových fotkách připomněla ty jedny jediné, které tehdy byly.
Když jsem poprvé přišla domů k rodičům mého manžela, zjistila jsem, že máme v pokojích stejný nábytek. Mimochodem je funkční dodnes, zatímco stěna, kterou jsme si koupili po svatbě, se rozpadla hned po prvním stěhování. Díky kapitole o nábytku jsem si na to mohla znovu zavzpomínat a taky se dozvědět nové věci. Vůbec jsem třeba netušila, že české nábytkářské podniky kdysi zásobovaly švédskou Ikeu.
A to je jen zlomek produktů, které kniha čtenářům přibližuje. Šperky, hodinky, domácí spotřebiče, které měly pracující ženě ulehčit její “druhou směnu”.
Pamatujete na walkmana? Nebo “dvojče” – kazetový přehrávač se dvěmi kazetami? To se tehdy poslouchalo a pokoutně nahrávalo. Dokud se vám nenamotal pásek z kazety. Situaci pak zachraňovala obyčejná tužka. I tohle, a spoustu dalších věcí, si můžete spolu s autorem připomenout.
Nechte stranou politickou situaci, která tehdy panovala. O té to vůbec není. Jen o tom, jak se žilo v běžných domácnostech v dobách ještě ne tak dávno minulých. Nejste pamětníci? Nahlédněte s touto knihou do života svých rodičů, babiček a dědečků. A můžete si to pak navzájem srovnat.
Publikace je plná fotek, barevných i černobílých, dobových reklam, které si v paměti hned vybavíte. Průvodní text je psán s lehkostí i humorem, a je vidět, že autor se tématice podrobně věnuje a baví ho to. Stejně tak, jako mě bavilo tuto knihu číst. Místy jsem se smála nahlas, třeba u toho, jak se ozdobný papír z vánočních dárků schovával na příští rok. Dneska, kdy o role s balícím papírem v obchodech zakopáváte už v říjnu, je to neuvěřitelné. Některé pasáže jsem předčítala manželovi – vidíte, Retro CS dokonce sbližuje.
Tohle povedené ohlédnutí do minulosti jsem si opravdu vychutnala. A doporučuji ho také vám.
Vivienne Westwood
Říká-li se zpěvačce Tině Turner po právu rocková babička, měl by podobný titul náležet také módní návrhářce Vivienne Westwood. Tuto stále aktivní sedmdesátnici můžeme směle nazvat punkovou babičkou. Jako módní návrhářka se na výsluní drží desítky let a její neotřelé a leckdy šokující módní kreace baví celý svět.
Biografie a částečně i autobiografie – neboť Vivienne spolu se svými blízkými zasahuje do příběhu – přináší pohled na život a dílo této neobyčejné ženy.
Kniha začíná jako reportáž, kdy autor sleduje módní přehlídku, kterou Vivienne připravuje v Paříži, aby plynule přešla ve vyprávění.
Vivienne Westwood se narodila v roce 1941, vyrůstala s bratrem v milující rodině. Odmalička projevovala umělecké sklony a byla nesmírně kreativní.
Nejprve pracovala jako učitelka, vždycky ale tíhla k módě a byla její velkou propagátorkou. Její oblečení bylo vždy středem pozornosti. Jako mladá se provdala za Dereka Westwooda, se kterým měla syna Bena. Manželství dlouho nevydrželo, Vivienne se zamilovala do mladšího muže – kamaráda svého bratra. Lehkomyslný a sebestředný Malcolm McLaren se sice stal otcem jejího druhého syna, ale pro rodinný život nebyl. Vivienne táhla domácnost, věnovala se výchově synů, zároveň si našla čas na svůj největší koníček. Svými módními kreacemi, které vytvářela doslova na koleně, a u nichž také hodně improvizovala, si získala pozornost. Šťastného manželství se dočkala až po boku módního návrháře rakouského původu Andrease Kronthalera, který se stal zároveň jejím spolupracovníkem.
Vivienne Westwood se proslavila originální tvorbou. Přetvářela již hotové věci, kterým vtiskla punc neotřelosti a drzosti. Možná se punk zrodil v Americe, ale byla to právě Vivienne, kdo mu vdechl život.
Biografie Vivienne Westwood je opravdový bonbónek. Kronika druhé poloviny 20. století, encyklopedie módy, průvodce hudebním světem, reportáž, rozhovor. To vše najdete v knize Iana Kellyho. Je to jako droga, stránky ubíhají a vy se noříte do světa, kde není nic nemožné. Vezměte si starý svetr, udělejte do něj díry, spíchněte si tričko zicherkami… buďte sví, buďte punkoví. Stejně jako Vivienne Westwood.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)
Kniha začíná jako reportáž, kdy autor sleduje módní přehlídku, kterou Vivienne připravuje v Paříži, aby plynule přešla ve vyprávění.
Vivienne Westwood se narodila v roce 1941, vyrůstala s bratrem v milující rodině. Odmalička projevovala umělecké sklony a byla nesmírně kreativní.
Nejprve pracovala jako učitelka, vždycky ale tíhla k módě a byla její velkou propagátorkou. Její oblečení bylo vždy středem pozornosti. Jako mladá se provdala za Dereka Westwooda, se kterým měla syna Bena. Manželství dlouho nevydrželo, Vivienne se zamilovala do mladšího muže – kamaráda svého bratra. Lehkomyslný a sebestředný Malcolm McLaren se sice stal otcem jejího druhého syna, ale pro rodinný život nebyl. Vivienne táhla domácnost, věnovala se výchově synů, zároveň si našla čas na svůj největší koníček. Svými módními kreacemi, které vytvářela doslova na koleně, a u nichž také hodně improvizovala, si získala pozornost. Šťastného manželství se dočkala až po boku módního návrháře rakouského původu Andrease Kronthalera, který se stal zároveň jejím spolupracovníkem.
Vivienne Westwood se proslavila originální tvorbou. Přetvářela již hotové věci, kterým vtiskla punc neotřelosti a drzosti. Možná se punk zrodil v Americe, ale byla to právě Vivienne, kdo mu vdechl život.
Biografie Vivienne Westwood je opravdový bonbónek. Kronika druhé poloviny 20. století, encyklopedie módy, průvodce hudebním světem, reportáž, rozhovor. To vše najdete v knize Iana Kellyho. Je to jako droga, stránky ubíhají a vy se noříte do světa, kde není nic nemožné. Vezměte si starý svetr, udělejte do něj díry, spíchněte si tričko zicherkami… buďte sví, buďte punkoví. Stejně jako Vivienne Westwood.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)
knihomilka.home.blog 