Všichni jsme utkáni z hvězd

“ Smrt je jen další cesta, kterou musíme jít.“ To jsou slova, která v Tolkienově Pánovi prstenu pronesl moudrý Gandalf. A já myslím, že se skvěle hodí i pro tento román, proto si je s dovolením od slovutného čaroděje půjčuji, abych přiblížila téma, které je v knize zpracováno.


Stella pracuje jako sestra v hospicu. Její práce je náročná a vyčerpávající, ona sama navíc prožívá trable v osobním životě. Její manžel Vincent, válečný veterán, se po těžkém úraze uzavřel do sebe a Stellu odmítá. Propast mezi nimi se zvětšuje a Stella si nabírá stále víc a víc nočních, aby dusivé atmosféře, která u nich doma panuje, utekla. 
Stella je skvělá sestra. Svou práci dělá poctivě a precizně, dala do ní i kus svého srdce, byť je to neprofesionální. Svým klientům život zachránit nedokáže, může jim však na jejich poslední cestě ulehčit tím, že za ně sepíše dopisy. Dopisy, jejichž poselstvím je sdělit adresátům to, co jejich blízcí celou dobu nedokázali – ať už je to vyznání lásky, poděkování za společně strávená léta nebo bilance prožitého života. Stella je odešle vždy, jakmile pisatel zemře. Jednou však jménem klientky napíše dopis, který by si zasloužil najít svého příjemce hned. Stella řeší dilema. Má dodržet nepsaný slib, že dopis doručí až po smrti pacientky nebo poslechnout intuici, doručit dopis hned a postrčit tak osud tím správným směrem?

Nápad s dopisy se mi líbí hodně. Někdy je těžké mluvit, spousta lidí se stydí nebo se cítí trapně, když se mají vyjádřit z očí do očí, proto volí variantu psaného slova. Možná by nebylo špatné tenhle nápad využít i ve skutečnosti, i když je mi jasné, že zdravotníci tolik času nemají, aby mohli za pacienty něco psát.
Líbilo se mi, že dopisy byly v knize od ostatního textu odlišeny speciálním typem písma, čímž byl zdůrazněn jejich význam pro příběh.

Jestli se vám knihy Rowan Coleman líbí, tahle určitě nebude výjimkou. Autorka si opět vybrala citlivé a vážné téma, o němž se těžko mluví, a to je smrt. Jediná spravedlivá, jak se říká. Bere všechny, jenže některé příliš brzy.

Všichni jsme utkáni z hvězd je z těch knih, jež vám zůstanou v paměti. Není to tuctovka, kterou si přečtete a zítra nevíte, o čem byla. Tenhle román si zapamatujete, ať už pro jeho námět, nebo pro to, že autorka je skvělou pozorovatelkou lidí, což umí ve svých knihách využít. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Cizinec z Cornwallu

     

                                         

Uznávané malířce Jaunty je přes devadesát let. Většinu svého života bydlí v malém domku u moře v Cornwallu. Když se u ní postupem času projeví zdravotní problémy, její vnučka Gabe se rozhodne, že se k ní nastěhuje a pomůže jí.

Ale ani ona to nemá jednoduché. Řeší osobní problémy, které jí nedovolují pokračovat v kariéře operní pěvkyně. Zdá se, že Cornwall by mohl být tím správným lékem na rozbolavělou duši mladé ženy.

Poklidné soužití babičky a její vnučky naruší příchod tajemného cizince. Ten Jaunty připomíná někoho z dávné minulosti a otevře tak stavidla vzpomínek, jež si chtěla stará paní vzít do hrobu. Ještě před tím se Jaunty rozhodne sepsat svou minulost. Uvědomuje si riziko, že odhalí vnučce tajemství, které bude šokovat nejen ji, ale téměř celou Anglii. A co Gabe? Podaří se jí překonat traumata z minulosti a začít žít normální život?

Je fakt, že jsem se zpočátku nemohla začíst. Mám ráda střídání časových rovin, u téhle knížky mi ale trvalo trochu déle než jsem se pořádně začetla a dostala do děje. 
Líbily se mi pasáže, které se týkaly mládí Jaunty, prožila opravdu bouřlivý a hlavně pořádně spletitý život.


Cizinec v Cornwallu je krásný, podmanivý román nejen o lásce, ale také o tom, jak těžké je se rozhodnout právě mezi láskou a povinností. Moc se mi líbily reálie, pro Anglii mám slabost a Cornwall bych jednou chtěla vidět.

Sestry hurikánu

Příběh čtenáře zavádí do Jižní Karolíny, kde běžnou součástí života obyvatel jsou hurikány. Někdy stačí pár událostí, aby se vám život v takový hurikán proměnil. O tom se přesvědčily hrdinky tohoto rodinného románu. Babička Maisie, dcera Liz a vnučka Ashley, všechny tři vypráví své příběhy. Jejich rodina drží sice pohromadě, ale někdy přijdou chvíle, které pevností vztahu otřesou.

Když se Ashley seznámí s pohledným senátorem, se kterým začne randit, vypadá to na pohádku. I když rodina Ashley varuje, protože senátor nemá příliš dobrou pověst, dívka v něm vidí svého vysněného muže a kritiku odmítá. Liz zjistí, že její manžel má milenku. Útěchu hledá v práci, zároveň se snaží stmelit rodinu. A Maisie? V osmdesáti letech prožívá milostný vztah se svým o patnáct let mladším řidičem. Pestré osudy, ještě pestřejší vztahy a propletence, v nichž na povrch vypluje jedno dávné tajemství…

V knize se střídá několik vypravěčů, kromě babičky, matky a dcery je to i mužský element v podobě otce. Každý z nich nabízí svůj příběh, a taky pohled na spletité situace v rodině. Bouřlivé vztahy, vášně a emoce cloumají všemi členy. Líbila se mi linie Maisie, která ve svém pokročilém věku řádí jako mladice a s přehledem všechny strčí do kapsy.

Neobyčejný příběh, který si na paškál bere rodinné vztahy, rodině jako takové vzdává hold a dává naději, že drží-li její členové při sobě, všechno dobře dopadne.

Kronika válečného Švédska

Astrid Lindgrenovou máme spojenou s těmi nejslavnějšími dětskými hrdiny. Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín, bullerbynské děti. Knihy plné smíchu a laskavého pohledu na svět nejmenších těší čtenáře už desítky let. Jinou, mnohem vážnější stránku spisovatelka ukázala ve svých denících, které mapují události druhé světové války.

Astrid si deníky začala vést bezprostředně po vypuknutí války v září 1939. Mapovala v nich běžný provoz rodiny Lindgrenových, stejně jako politickou situaci ve světě. Střípky života se prolínají se zásadními událostmi ovlivňujícími chod tehdejšího světa.
Pokud vás zajímá, jak Astrid Lindgrenová žila v dobách, kdy byla jako spisovatelka neznámá, přijdete si na své. Manželka a matka dvou dětí popisuje, jak se její rodina s novou situací vyrovnává. I když Švédsko oficiálně neválčilo, obyvatelé se museli uskrovnit. Potraviny byly na příděl, navzdory tomu Astrid jako správná hospodyně dokázala vykouzlit pohodu a aspoň navenek zdání toho, že je vše v pořádku. Děti chodily do školy, prožívaly běžné starosti i radosti, které aspoň částečně zmírňovaly napětí z války. Rodina se snažila žít tak jak byla zvyklá.

Astrid pomocí novinových výstřižků zaznamenávala válečné události, i když politice příliš nerozuměla. Byla skvělou pozorovatelkou, a přestože měla obavy i strach, věcně komentovala postupný vývoj války na celém světě. Na druhou stranu se nebála být vtipná a ironická, protože jak jinak se dají zvládat těžké věci, než s humorem? “Milý zlatý Hitlerek” je oslovení, kterým častovala nenáviděného fašistického diktátora, a snažila se tak aspoň trochu odlehčit mnohdy tíživým zápiskům.
S každým dalším novým rokem spisovatelka doufala, že se blíží konec války a snažila se vlít optimismus do žil sobě i svým blízkým.

Až mě překvapilo, jak podrobně byly válečné události v deníku popsány. Vůbec jsem nevěděla, že Švédsko nepodlehlo válečnému běsnění na rozdíl od Finska, které bylo těžce zkoušeno. Hrůzy, jež Astrid v deníku líčí, jsou pro nás naprosto nepředstavitelné.
Není třeba se obávat, že by deník sklouzával do nezáživné a čtenářsky nestravitelné polohy, autorka podává unikátní svědectví, které lze považovat za kroniku švédské společnosti i pohled do života středostavovské rodiny. Velkým bonusem je obrazová příloha s fotkami rodiny Lindgrenových, dobových novinových výstřižků i autentických ukázek z deníku.

Zajímá mě období druhé světové války, zároveň jsem milovnicí denikové literatury, takže jsem si v této knize přišla na své a neváhám ji doporučit dál všem fanouškům této oblíbené spisovatelky.


Tři dámy na zhubnutí

Maddie, Jess a Lauren vyhlásily boj nadbytečným kilogramům. Ani jedna netuší, že dlouhá cesta za vysněnou postavou jim změní život a postaví pevné základy společnému přátelství.

Proč se vlastně Maddie rozhodla zhubnout, když její manžel ji miluje takovou, jaká je a díky práci v rádiu je vlastně neviditelná? Stačí jedna poměrně škodolibá šéfová, která v rámci svého pořadu Maddii pošle na odtučňovací kurz ke Krotitelům tuků. 
Taky kosmetička Jess má šéfku, která jí vyčítá nadbytečná kila. Navíc se rozhodla zhubnout kvůli snoubenci Charliemu v naději, že si jí snoubenec bude všímat víc a konečně přestane odkládat plánovanou svatbu. 
No a Lauren? Vede seznamovací agenturu, takže byste řekli, že má na každém prstu deset nápadníků. Omyl je pravdou, Lauren každý večer uléhá do postele sama a jediným mužským elementem v jejím životě je kocour. I pro ni jsou Krotitelé tuků šancí na lásku.

Lucy Diamond opět vsadila na svůj ověřený styl, v němž spojuje osudy několika hrdinek v čtivý příběh. Láska, přátelství a rodinné vztahy jsou témata, na která slyší většina čtenářek, mě nevyjímaje. Velkým tahákem je tématika popisující trable s kilogramy. Pro mnohé z nás se jedná o boj s větrnými mlýny, a přiznejme si, o tom, jak se druzí trápí s dietou a krotí kila v posilovně, se tááák moc dobře čte.

S Maddie, Jess a Lauren prožijete několik měsíců, během kterých si projdou obrovskou proměnou, a to nejen fyzickou. Když jim život uštědří pár ostrých kopanců, zjistí, že si navzájem mohou být obrovskou oporou. Už to vlastně není jen o hubnutí, ale o nich samotných.

Autorčin poutavý styl psaní mě hodně baví. Jeho doménou je humor a lehkost, s níž zpracovává i vážná témata, konkrétně tady je to domácí násilí, které se dotýká jedné z žen. 

Ať už tuhle knihu čtete se zákuskem v ruce nebo jste pod jejím vlivem odhodlaní změnit svůj životní styl, jedno je jisté. Do rukou se vám dostal svižný román pro ženy, který nenudí. Kdyby kila ubývala tak rychle, jak dobře se tento příběh čte, to by bylo na světě hubeňourů. 🙂

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Einstein & Einstein

Jaké to asi je, být ženou nadaného muže? Zvlášť, je-li ona žena o fous chytřejší než on? Manželství Milevy a Alberta Einsteinových mohlo být šťastné. Kdyby ona nebyla tak chytrá a on šovinistický egoista.

Mileva, jíž všichni říkali Mitza, to neměla jednoduché už od dětství. Chytrá, logicky myslící holčička s tělesnou vadou do šablony společnosti sklonku 19. století nezapadala. Maminka se bála, že se nevdá, ale tatínek vsadil na chytrý mozek své dcery a ona se tak mohla zařadit mezi studenty fyziky. Jako žena měla velmi těžkou pozici a jen těžko si získávala respekt a uznání odborného okolí.
Než mohla věda Milevu zcela pohltit, vstoupila jí do cesty láska. A ta, jak je známo, přebije veškeré fyzikální zákony. Mileva se do samolibého vlasatého studenta zamilovala natolik, že mu nakonec obětovala vše. Dokonce ani nedodržela tehdejší společností stanovené pořadí vztah –  svatba – dítě. S Albertem prožila vášnivý románek, který nezůstal bez následků.
Při komplikované péči o dcerku Mitza poznala, že s Albertem život jednoduchý určitě nebude, natož aby v něm našla nějakou logiku. Albert se nechoval ani jako příkladný manžel a otec, navíc nedodržel slib ohledně vědecké spolupráce. Mitza tak záhy dostala ochutnat příliš hořkou chuť zrady…

Beletrizovaný životopis mapuje životní osudy opravdu zajímavé ženy. Mitza měla být z větší části autorkou teorie relativity a její muž si měl autorství bez ostudy přivlastnit. Kde je pravda, věděli jen oni dva. Nic to nemění na faktu, že se čtenáři do rukou dostává čtivý příběh, u něhož není nouze o emoce. 

Mitza je ten typ hrdinky  který vám padne do oka. Je sympatická, chytrá, ale vůbec ne namyšlená. Má smysl pro rodinu. Tím, že je příběh vyprávěn ich formou samotnou Mitzou, má před svým mužem tak trochu výhodu. Alberta Einsteina poznáváme z jejího pohledu. A věřte, že nic milého to není. Pokud vám právě bořím domeček z karet, omlouvám se, ale vaše představa chytrého a zároveň vtipného pána asi vezme za své. V knize je Albert vylíčen jako despotický a samolibý macho,pro něhož rodina neznamená nic. Můžeme směle říct, že Mitza je dokonalým prototypem domácího násilí. Při čtení mnou cloumaly emoce, vřelo to ve mně a pořád jsem nechápala, že to ta chytrá holka nechá dojít tak daleko.

Do základní dějové linie autorka dovedně vmísila fikci a výsledkem je poutavý příběh dvou výrazných osobností, na jejichž život je i fyzikální zákon krátký. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora) 

Veršovaná tíha života

Známá zpěvačka, moderátorka a také spisovatelka Iva Frühlingová přichází s novou knížkou. Po dvou románech, které se odehrávají ve světě showbyznysu, si na paškál vzala téma vážnější.


Hrdinka této neobvykle pojaté knížky je novopečená matka. Na svou novou roli si ještě pořádně nestačila zvyknout, a už se potýká s prvními problémy. Je těžké přizpůsobit se novým věcem, které s člověkem dokážou pořádně zamávat. A to rodičovství bezesporu je. Taky se vdávala víceméně natruc předchozímu zkrachovalému vztahu. To všechno se sčítá. A výsledek? Ten vás může srazit na kolena. Mladá matka si naordinuje vlastní terapii. Pro někoho šokující, jiný se v ní najde. A vy? Dokázali byste si poradit?
Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor


Americký sen

Když se řekne Kalifornie, asi každý si vybaví rušné Los Angeles, Hollywood a s ním svět filmového průmyslu. Jaká ale byla před devadesáti lety, v době, kdy mluvený film byl ještě v kolébce a po hollywoodských kopcích se proháněli Indiáni?


Nigel Barnstable pochází z urozené rodiny anglických šlechticů. Titul sice má, ale bez peněz a majetku je mu na nic, a tak se rozhodne odejít za velkou louži. Amerika je země neomezených možností a Nigel je přesvědčen, že právě tam na něj čeká štěstí. Vstupenkou do ráje je svatba s dcerou z bohaté newyorské rodiny.

Elizabeth Van Lindenová si zlatá dvacátá léta užívá po svém. Stejně jako ostatní vrstevníci se snaží vymanit z pevných pout svých rodičů, kteří si na nové moderní časy nemůžou zvyknout. Temperamentní Angličan si okamžitě podmanil její nespoutanou duši a společně odjíždí do slunné Kalifornie, kde chce Nigel vybudovat datlovníkový sad. K tomu však potřebuje peníze z manželčina svěřeneckého fondu. Pro despotického Nigela se Elizabeth stává pouhým prostředkem ke splnění snu, což jí dává patřičně najevo.



Jestli odejdeš

První světová válka změnila životy mnoha lidí. Děti předčasně dospěly, z chlapců se stali muži a z rozmazlených slečinek samostatné ženy.
Jak válka zatočila s Vivian a Howardem? Jejich světy jsou jako rub a líc, nebe a země, noc a den. Prostě by se za normálních okolností asi nikdy nesetkali, natolik se jejich společenské postavení lišilo. Ale byla to právě krutá válka, která jejich osudy svedla dohromady.

Plesová sezóna roku 1914 měla pro Vivian znamenat vstup mezi smetánku. Mohla si náležitě užívat tanec a potencionální nápadníky, kdyby se s jedním z nich tak trochu nezapomněla. Takové znemožnění ve společnosti znamenalo jediné – nějak umlčet zlomyslné jazyky a rychle se vdát. Třeba za nudného statkáře. Vivian nemá ani možnost svého muže pořádně poznat, právě vypukla válka a on se vydává na frontu. Mladá novomanželka zůstává sama na venkovské farmě a je jí jasné, že doba, kdy se starala jen o své pohodlí, je definitivně pryč.

Hlava mladého dramatika Howarda je plná ideálů. Patří mezi ně i pacifismus, který se však během válečné vřavy nenosí. Kdo není v bojové linii jako by nebyl. Howard má silné protiválečné smýšlení. Násilí plodí vždycky jen násilí, a kulka? Ta si nevybírá. Jako válečný reportér na vlastní oči vidí, co válka dokáže napáchat. Za jeho postoj mu hrozí trest smrti. Jedinou záchranou je Vivian, kdyby se za něj zaručila a zaměstnala ho na farmě. Už vás napadá, jak tohle může skončit? Má láska těchto dvou nesourodých lidí šanci nebo ji válka a konvence utnou hned v počátku?

Jestli odejdeš je příběh, který dokazuje, že Adele Parks historie opravdu sluší. O tom jsem se přesvědčila i v předchozím románu Nevěsty bez ženichů, ten se odehrával ve dvacátých letech minulého století. Tentokrát se autorka vrací o pár let zpátky, do bouřlivých časů první světové války, která nenechala kámen na kameni a změnila spoustu lidských osudů – stejně jako každá jiná válka. 
Hlavní hrdinové během děje projdou velkou proměnou, hlavně Vivian, ta je zpočátku docela nesympatická. Je to rozmazlená slečinka mající pocit, že může vše. Ale pád až na samé dno nóbl společnosti je Vivian přece jen k něčemu dobrý. Uvědomí si, že svět se netočí jen kolem ní. Držela jsem jí palce, když se stavěla na vlastní nohy a snažila se přiložit ruku k dílu na farmě. 
Moc mě potěšilo, že se v knížce objevila dobře známá postava z románu Nevěsty bez ženichů. Pokud jste ho četli, určitě si vybavíte svéráznou a nekonvenční Avu, jež rozvířila stojaté vody nabubřelé anglické smetánky. V tomto románu je blízkou přítelkyní Vivian, asi jedinou, která na ni kvůli jejímu poklesku nezanevřela. 

Jsem moc ráda, že jsem měla možnost přečíst si tuhle knížku, něžnou i drsnou zároveň, kdy se střídají romantické scény s poměrně živými popisy válečných scenérií. Doufám, že Adele Parks plánuje napsat další román, opravdu dobře se čte. Ještě musím vyzdvihnout obálku, která se opravdu povedla.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Design a site like this with WordPress.com
Začít