Slunečnice

Sarah Winmanová není českým čtenářům neznámá. Představila se dvěma úžasnými knížkami – Když byl bůh králík a Rok zázraků. Četla jsem obě a autorčin styl jsem mě zaujal, líbí se mi její křehké příběhy s nádechem poetiky. Byla jsem tedy zvědavá i na zatím poslední počin nazvaný Slunečnice vydaný nakladatelstvím Cosmopolis.

V roce 1950 vyhrála mladá manželka Dora Juddová kopii slavného obrazu Vincenta Van Gogha Slunečnice. Umělecky založená Dora si obraz vzala i navzdory manželově přání, aby jej vyměnila za láhev whisky. Byť to zní dětinsky, pro Doru to bylo malé vítězství, se svým obhroublým manželem, který měl blíž k alkoholu než k ní, nebyla vůbec šťastná. Přesto se jim narodil syn Ellis. S otcem si nikdy nerozuměl, tíhl k matce, která byla stejná jako on, a ke kamarádovi Michaelovi. Byl to právě Michael, kdo mu po smrti matky byl oporou a ke komu Ellis pocítil opravdový příval citů. A na první lásky se nezapomíná ani tehdy, když vám do života vstoupí osudová žena.

Slunečnice čítají nějakých 200 stránek psaných poměrně velkým písmem, takže by se mohlo zdát, že je budete mít přelouskanou za chvíli. Tak to ale není. Román s výrazně žlutou obálkou si vyžádá veškerou vaši pozornost a pokud nejste jen konzumenti literatury, ale v knihách hledáte i hlubší hodnoty, přijdete si na své.
Sarah Winmanová psala Slunečnice velmi osobitým způsobem. Přeskakuje v čase, střídá dějové linky, neuvozuje přímou řeč. Ježí se vám z toho chlupy na těle? Podle mě zbytečně. Ona přesně ví, proč takhle knihu napsala a co jí chtěla říct. Rychle se dá zvyknout i na absenci uvozovek. Jakmile si pár stránek načtete a najedete na její styl, zvyknete si a vůbec vám to nepřijde divné.

Sarah Winmanová se v knize výrazně zaměřuje na vykreslení mezilidských vztahů, ať už jsou to ty rodinné nebo mezi přáteli a milenci. Velkou pozornost věnuje lásce mezi dvěma muži – Ellisem i Michaelem, jejichž silné pouto přetrvá, i když se Ellis ožení s Annie. Jejich trojúhelník není ten klasický, kdy musí jeden z kola ven. Mezi nimi je neuvěřitelná chemie, porozumění a sounáležitost. A nepředstavujte si žádné… ehm, však víte co. Je to ryzí láska, přátelství, dar, který tito tři dostali a do něhož může zasáhnout pouze smrt.
Autorka klade pozornost i na vylíčení křehkých vazeb mezi Ellisem a jeho otcem, které byly citelně poškozeny už v dětství. Nastiňuje tápání mezi tím, jak se k sobě mají tito dva už dospělí muži chovat, jestli lze vůbec najít cestu ke smíření.

Kniha je rozdělená do dvou částí. V té první je děj nastíněn z pohledu Ellise, druhou nám předkládá Michael v podobě svého deníku a obě tvoří dokonalé díly skládačky, které do sebe v pravý čas zapadnou.

Pokud hledáte neotřelé dílo o lásce, o jedné zvláštní, neobyčejné, velké, osudové, zajímavé lásce (vyberte si), Slunečnice by mohly být tou pravou volbou. A ještě jednou připomínám, tahle knížka se nehltá, tahle se vychutnává.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, kde si knihu můžete zakoupit.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s