Úmluva s vodami

Píše se rok 1900. Dvanáctiletá dívenka z indické křesťanské rodiny se musí na nátlak příbuzných provdat za mnohem staršího vdovce, který žije poměrně daleko. Mladinká Mariamma opouští vše, co jí bylo doposud blízké a vydává se na cestu do neznáma. Její nová rodina ji přivítá vlídně, ona sama se postupem času naučí přijímat všechny změny i novoty a stane se matriarchou, všemi milovanou Big Ammačči. Jen jednu věc nedokáže mít pod kontrolou. Rodové prokletí v rodině jejího manžela, jejíž členové se bojí vody. Ta mnohým z nich fatálně zasahuje do života. Možná že pokrok a moderní lékařská péče může pomoci odhalit, proč tomu tak je. Stojí za rodinným prokletím kletba nebo existuje rozumné vysvětlení? Ale než se dopátráme výsledku, spolu s Big Ammačči a její rodinou a přáteli prožijeme téměř osm desítek let fascinujícího života, v němž se tradice střetávají s novými a moderními vymoženostmi. Autor velmi lidským a čtivým způsobem popsal život v Indii, kde jsou lidé rozděleni do kast a také vykreslil věkově nerovné manželství, domluvený sňatek, v němž se manželé museli naučit milovat i respektovat jeden druhého.

Román Úmluva s vodami Abrahama Vergheseho je výpravnou ságou, v níž je důležitá každá věta, každé písmenko. Tenhle příběh nečtete, ale doslova jej prožíváte. Autor představuje tři generace tradiční křesťanské rodiny, jejímž stigmatem je rodové prokletí -pokaždé někdo v každé generaci najde smrt díky vodě.

V příběhu sledujeme dvě linie. Jedna se týká rodiny Big Ammačči a ta druhá doktora Digbyho, Angličana, který jako mladý přijel do Indie a už tam zůstal. Zdánlivě spolu nemají nic společného, ale ve finále se spojí a velká skládačka má všechny dílky na svém místě. Abraham Verghese je lékař, není divu, že do děje tuto tématiku zapracoval, a to čtivým způsobem. Jeho styl ocení čtenáři, kteří si rádi knihy vychutnávají, nikam nespěchají a užívají si každé slovo.

Úmluva s vodami je nádherným počinem, eposem, který klade důraz na pevné rodinné vztahy, tradice a rituály. Přestože protagonisté příběhu bojují s nástrahami osudu, nevyhýbají se jim tragédie, je psán poutavě a s lehkostí. Hrdinové jsou uvěřitelní, sympatičtí i se svými chybami. Je snadné oblíbit si Big Ammačči, která si i přes těžké situace zachovává nadhled a její moudrost a životní síla je kořením knihy.

Indie se vší svou exotickou krásou, tradicemi a zvyky, to je rodinná sága Úmluva s vodami, inspirována reálnými vzpomínkami autorovy maminky. Pokud hledáte kvalitní čtenářský zážitek, sáhněte po ní, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ta věc s Rachel

Vítejte v Irsku v prvním desetiletí 21. století. Ekonomická krize vrcholí a odráží se na životech obyčejných lidí. Ale koho by to až tak zajímalo, když je mu dvacet a potká kluka, který se stane jejím celoživotním nejlepším kamarádem? Rachel se to stalo. S Jamesem ji pojí brigáda v knihkupectví, společné bydlení a bohémský společenský život. Ale pak se Rachel zamiluje do ženatého profesora. A nejen ona, profesorovo srdce si zabral ještě někdo jiný…

Caroline O´Donoghue si na paškál vzala současné Irsko, jehož problémy s ekonomickou krizí vetkla do příběhu mladé bezstarostné studentky. Kniha se prý podobá románům Sally Rooney, což nemůžu posoudit, ještě jsem její knihy nečetla.

Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách. Rachel svůj příběh podává ich formou s odstupem let, kdy už, dá se říct, dospěla, je vdaná a čeká dítě. Když se dozví zásadní informaci o svém bývalém profesorovi, spustí to v ní lavinu vzpomínek, z nichž si skládáme mozaiku Rachelina života.

Autorka se nevyhýbá ani choulostivým tématům jako je homosexualita nebo potraty. Nezapomeňte, jsme v katolickém Irsku, je to tedy tak trochu tanec mezi vejci, přesto to autorka podala s nadhledem a přirozeně.

Nebudu lhát, dlouho jsem si k příběhu hledala cestu. Je velmi dobře napsaný, odráží problémy současného Irska, můžeme ho brát také jako melancholickou připomínku vlastního, leckdy bujarého mládí, ale nemohla jsem se nějak ztotožnit s Rachel, její osobnost mi nesedla. Nerozuměla jsem jí a nedokázala pochopit její chování a jednání, zejména v první polovině knihy. Jako celek se knížka čte dobře, tím, že ke čtenáři promlouvá přímo Rachel, je to hodně autentické.

Pokud hledáte netuctové čtení o životě, o problémech současné společnosti a chcete nahlédnout do současného Irska, Ta věc s Rachel by se vám mohla líbit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Štěstí jiskří jako sníh

Milovníkům romantických příběhů není Pauline Mai neznámá. Mohli jste si přečíst romány Štěstí má barvu levandule, Štěstí hřeje jako slunce a Štěstí voní jako chleba, jejichž společným mottem je životní restart hlavních hrdinek. Nejinak je tomu i v novince nazvané Štěstí jiskří jako sníh, ryze vánočním příběhu, který pohladí a zahřeje – a přesně to od něj očekáváme.

V předchozích knihách hlavní hrdinky za svým štěstím musely cestovat. Jedna našla lásku v Provence, druhá v Itálii a třetí na britském venkově. A co zatím poslední Madita? Žije v Německu, má velkou milující rodinu, ale šťastná není. Blíží se Vánoce, na které Madita nemá dobré vzpomínky. Nejraději by celou zimu prospala a probudila se až na jaře. Naštěstí jsou tady děti její sestry, které Maditin smutek s dětskou roztomilostí rozptylují. Třeba psaním vánočních dopisů. Co si přejí malí? A co Madita? Svá přání a touhy svěří němému papíru aniž by tušila, že se dopis dostane k někomu, kdo by chtěl vidět, jak se směje a je šťastná.

Velmi příjemné čtení s přesahem, které vás emočně dostane hned na prvních stránkách. Madita se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou, což se jí zrovna nedaří, a není se čemu divit. Autorka velmi citlivě popsala smutek a trápení, podobně jako to umí třeba Jojo Moyes – nechybí optimismus a naděje, že bude líp. Štěstí jiskří jako sníh je románem plným adventní pohody a vánoční nálady, která pomalu, ale jistě, samozřejmě za pomocí přátel a nových vztahů, proniká až k srdci Madity.

Pauline Mai píše příjemným stylem, nepotřebuje přemíru „sladidla“, aby ve vás vyvolala správnou romantickou náladu. A tak tady máme další pohodový příběh, v němž má hlavní slovo nejen sváteční zimní atmosféra, ale také rodinná sounáležitost, přátelství a láska.

S knížkou prožijete pohodové chvilky, úsměvné, radostné i vtipné. Německá spisovatelka si drží docela vysokou laťku, můžeme říct, že každá její další knížka je vždycky lepší než ta předchozí a výjimkou není ani ryze vánoční feel good román Štěstí jiskří jako sníh. Můžu ho s čistým svědomím doporučit nejen jako typické vánoční čtení, ale jako celkově milý a pohodový romanticky laděný počin.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Tahle kniha ti změní život

Tahle kniha ti změní život. Pro tento zajímavý počin autor Aleš Palán čtrnáct lidí z různých společenských vrstev a nechal je povídat o tom, která kniha měla zásadní vliv na jejich život.

Hned první rozhovor, v němž dostává prostor květinářka Kamila, která kdysi pracovala jako sexuální pracovnice, je hodně emotivní a zajímavý. Pro Kamilu byla a je stěžejní knihou novela Jedenáct minut od Paula Coelha. V dalších kapitolách promlouvá spisovatelka Markéta Hejná a vyznává se z celoživotní lásky k Jiřímu Ortenovi, farářka Lenka Selčanová, již celý život provází Senecův Utěšitel, Miroslav Drahovzal, který nedá dopustit na Učení dona Juana Carlose Castanedy a další čtenáři, ať už z řad knižního světa, či naprosto neznámí lidé, jimž čtení změnilo život a stalo se jejich nedílnou součástí.

Rozhovory jsou to různorodé, veselé, dojemné, prostě co život dá. Někdy jsou karty rozdané dobře, jindy se bojuje, vždy je tím nejdůležitějším ta správná kniha a je jedno, jestli je to detektivka, svazek básní nebo sbírka esejů, hlavně, že je tady v pravou chvíli.

Hodně mě oslovil rozhovor s manželi Janou a Jaroslavem Pulkrábkovými, milovníky Šumavy, kteří se v tomto nespoutaném kraji rozhodli zapustit kořeny díky knize Když v ráji pršelo od Jana Otčenáška. Vtipný, pohodový pár, čtení rozhovoru s nimi byl balzám pro duši. Jedním z podnětných rozhovorů byl ten, který Aleš Palán vedl s jihočeským paterem Pavlem Šimákem a nechal ho v autentické podobě, takže do něj „zasahují vlivy zvenčí“ – do rozhovoru neustále vstupují svěřenci pana Šimáka a dodávají mu punc lidkosti, vlídnosti i humoru.

Aleš Palán je zkušený novinář, na kontě má řadu knih, v nichž velmi často vede rozhovory se zajímavými lidmi. Sám říká, že si s nimi povídá ne jako novinář, ale jako přítel, a je to znát. Aktuální novinka Tahle kniha ti změní život obsahuje interview, která jsou vedená nenuceně, nesou se v přátelském duchu.

Nečekejte, že vám tahle knížka změní život, k tomu předurčená není. Ale může vás motivovat a inspirovat, protože po přečtení budete mít chuť prolistovat všechny tituly, o kterých se zpovídaní zmiňují, ať už je to váš žánr, či ne.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Drak na polní cestě

My, co milujeme knihy Jiřího Hájíčka, vždycky netrpělivě vyhlížíme ediční plány nakladatelství Host, jestli tam bude. A v tom letošním byl! Drak na polní cestě se vrací na jihočeský venkov a nabízí příběh, v němž se hlavní aktéři Tomáš a Kristýna snaží zachránit nejen své osobní životy, ale také jedno zchátralé stavení. Tomáše navíc čeká boj s větrnými mlýny, respektive s draky, kteří chtějí „sežrat“ místní statek. Vítejte v Novém Lhotci!

Tomášovi je pětapadesát, Kristýně o dvacet let méně. Znají se odjakživa a vždycky si rozuměli. Pro Tomáše je vztah s Kristýnou asi poslední možností, jak nezůstat sám, protože čas je neúprosný. Kristýna to tak necítí, chce hlavně urovnat vztahy v rodině, ale pořád ji to táhne zpátky do města, kam nechce Tomáš. Začarovaný kruh je těžké rozetnout, Tomáš navíc řeší trable s podivnými chlapíky, kteří se ve vsi objevili a místním nabízejí peníze za akcie ze statku.

Drak na polní cestě je dalším z řady naprosto skvělých knih Jiřího Hájíčka. Píše tak, jak jsme zvyklí, jak to u něj máme rádi. Děj plyne pozvolna a přirozeně, máte pocit, že se nic neděje, přesto na konci knihy řeknete jen „uff, to teda bylo silné“. Děje se toho totiž hodně a vše je skryto pod slupkou všedního života na vesnici. Lidé chodí do práce, řeši osobní problémy, žijí v souladu s ročními obdobími a uchovávají si kouzlo dávných časů, přestože je současnost někde jinde.

Kronika života na vesnici a sonda do vztahů dvou lidí, kteří se mají rádi, ale nějak si navzájem nedokáží dát to, co chtějí, to je Drak na polní cestě. Úplně obyčejným, lidským, civilním způsobem Jiří Hájíček popisuje naprosto šílenou situaci, kdy je místní statek ohrožován „dravci“, kterým jde o peníze a moc, ale už vůbec ne o lidi, takoví zemědělští „šmejdi“ to byli, napsáni tak, že se vám zvedá kudla v kapse. O to víc jsem si užívala sympatickou postavu Tomáše, jeho kamaráda a souputníka v boji Vlasty, kteří se snažili zachovat statek dalším generacím. Jak může dopadnout boj s větrnými mlýny?

Drak na polní cestě, to je pan Hájíček. „Můj“ pan Hájíček, tak jak ho ráda čtu. Ze života, tne do živého, místy to bylo tísnivé, bolavé i dojemné a tak moc pravdivé.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Kala

Máte rádi malá městečka a jejich velká tajemství? Vítejte v přímořské vesničce Kinlough, kde se po patnácti letech od jisté události setkají tři dávní kamarádi. Joe, Helen a Mush bývali členy party šesti teenagerů, z nichž nejvíc zářila Kala. Výstřední, bohémská, lehkomyslná, nespoutaná Kala. Tolik toho společně zažili, ale pak se dívka záhadně ztratila a všechno bylo jinak. Po letech se našly pozůstatky a Kalin případ se znovu otevírá. Pro Helen a její přátele je to jako sypání soli do ran. Když se aktuálně ztratí další dvě mladé dívky, musí tyto rány znovu otevřít a zabránit dalšímu zlu.

No tedy, pane Walshi, smekám. Jestli je tohle debut, tak už teď jsem zvědavá na další počin, protože něco tak vyzrálého, náročného a propracovaného se jen tak nevidí. Srovnání s Tanou French je na místě, stejně jako její romány, tak i Kala je psychologickou sondou do životů teenagerů, kteří se musejí vyrovnávat s různými problémy, ať už rodinnými, či vztahovými. Vlastně jsem si během čtení ještě připomněla můj oblíbený počin Tajemná řeka, protože se mu svou ponurou atmosférou Kala hodně podobá.

Ve vyprávění se střídají Helen, Mush i Joe, u toho je to dokonce nepříliš hojně využívaná du-forma. Walshův příběh je doslova a do písmene nářez, který bude vyžadovat vaši stoprocentní pozornost. V textu se prolíná současnosti i minulost, aniž by od sebe byly odděleny, takže si musíte dávat pozor, abyste byli vždy tam, kde vás autor chce mít. To vše je umocněno způsobem, jakým k vám postavy promlouvají. Žádné soft čtení to není, ve skvělém překladu Lukáše Tomáška zní hovorová i obecná čeština, stejně jako výrazy, které od teenagerů očekáváme. Syrová, drsná mluva, žádné kudrlinky, to ani od drsného irského venkova nečekáte. Budete se spolu s postavami hrabat v minulosti, rozrývat bolavé rány a odkrývat temná tajemství.

Kala si vás omotá, ale bude jí to možná trošku trvat, to než vstřebáte větší množství postav i vztahových propletenců. Ale pak vás odmění emočně náročným příběhem, který nutí přemýšlet, nabízí dramatickou zápletku i vyústění, jež by člověk jen tak nečekal. Jestliže platí, že „tahle země není pro starý“ , tak tenhle psychothriller není pro slabý. Je to bolavé, emočně náročné, ale skvěle propracované čtení, které se snadno a na dlouho vryje pod kůži.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Trýzeň

Už jste četli román, v němž by nebyla stěžejní hlavní postava, ale tento post by patřil nějaká věci? Trýzeň z pera finské autorky Pirkko Saisio je právě takový. Důležitou součástí příběhu je totiž šperk, který čtenáře provází dějem napříč staletími. Láká vás to? Zkuste, stojí to za to, i když to tak zpočátku nevypadá.

Před vámi se totiž odvíjí poměrně náročné čtení, není snadné vklouznout do něj hned napoprvé. Na začátku jsem se párkrát vrátila, abych vstřebala důležité souvislosti, ale jakmile jsem se do textu dostala, bylo to fantastické.

O monumentálním román Pirkko Saisio se říká, že je originální kronikou Evropy – a je to pravda. Od renesance po bouřlivé 20. století se před námi rozvíjejí osudy lidí těsně spjatých s ikonickým šperkem, stromem poznání dobra i zla. Lidé jsou zlatem fascinováni od počátku věků, klenot putoval světem a postupem času měnil svou podobu. V patnáctém století ho nosila kněžna Vasariová, poté se řízením osudu dostává do rodiny židovského klenotníka z Benátek, ocitne se ve Vídni i v polském Krakově u jeptišky. Putuje po severských zemí Evropy, carském Rusku a posléze Sovětském svazu. Kdyby tak zlato mohlo vyprávět… Ale ono k vám promlouvá a představuje fascinující společnost lidí různých kulturních a společenských vrstev.

Jestli o některé knize můžu říct, že „co slovo, to perla“, je to právě Trýzeň, která se tímto může honosit. Text je členěn do nepříliš často užívaných kratších odstavců, což může pro někoho být drobný vizuální problém, máte pak pocit, že po něm skáčete, ale i na to se dá zvyknout, a to díky tomu, jak je příběh zajímavý a vtáhne vás do víru dění. Autorka píše čtivě, zlatý šperk je vypravěčem pohnutých dějin i lidských osudů, mnohdy těžkých a bolestných.

Trýzeň je hutný, barvitý román, který vás odmění bohatým a velkolepým příběhem, v němž zjistíte, že ač se mění politické i sociální poměry, nemění se lidé, zůstávají stejní napříč staletími, někteří skromní, jiní zaslepení touhou po majetku, kvůli jehož nabytí se neštítí ničeho.

Historický epos doporučuji všem čtenářům, kteří hledají „něco“ a nespokojí se jen tak s ledasčím, kteří si chtějí užít každé písmeno, každou větu, každou kapitolu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si můžete knížku pořídit.

Mořský hřbitov

Aslak Nore je mladý norský spisovatel, který se čtenářům představuje románem Mořský hřbitov. V něm předkládá příběh jedné rozvětvené rodiny, mocné a velmi vlivné, která skrývá nejedno tajemství.

V roce 1940 ztroskotá u severonorského města Bodø loď Princezna Ragnhild. Tragédie si vyžádá mnoho životů, na rozdíl od svého manžela přežije Vera Lindová a její novorozený syn Olav. O mnoho desítek let později spáchá Vera sebevraždu a vypadá to, že čin by mohl mít něco společného se ztroskotáním lodi. Vera byla kdysi spisovatelkou, ale její kariéra skončila poté, když se pokusila vypovědět, co se tehdy událo. Vnučka Saša začne po dávné události pátrat. Ve hře je Veřin rukopis, který není k nalezení, všichni jsou nervózní, podezřívaví, rodinné impérium se začíná hroutit. Vyjde pravda najevo, ustojí rodina nápor nových a mnohdy šokujících informací?

Přiznám, že Mořský hřbitov byl nakonec úplně jiný, než jsem čekala. Bylo to severské, bylo to hutné, bylo to náročné. V příběhu, který je rozdělen do několika časových linek a každá se odehrává na jiném místě, se objevuje hodně postav, jež se mohou trochu plést. Občas jsem se, hlavně na počátku, vracela v ději, abych neztratila souvislosti a, jak se říká, nit.

Temný, do poslední chvíle nevyzpytatelný román není typickou severskou detektivkou, jak jsem se původně domnívala. Je to rodinná sága, politicky laděný thriller i psychologické rodinné drama v jednom. Přesah je velký, podstatnou část tvoří politika, kterou moc nemusím, o to víc jsem si užívala části, v nichž se řešily vzájemné rodinné vztahy. A věřte, že to bylo hodně výživné. Ani jedna z postav není taková, aby přilnula k srdci, tajemství se vrší jedno na druhé a napjatost a neklid čiší z každé stránky.

Aslak Nore se svou knihou zaujme specifickou vrstvu čtenářů. Mořský hřbitov je plný politických střetů, hodně se řeší vojenské operace v islámských zemích, takže si děj si užijí fanoušci politických thrillerů a napínavých válečných počinů, které nemusí být nutně vždy jen z období druhé světové války.

Přestože jsem s románem díky výše uvedeným faktorům trochu bojovala, užila jsem si úžasnou tísnivou atmosféru, kterou severští autoři dokonale ovládají. Poctivé rodinné drama a nečekané vyústění můj čtenářský zážitek vylepšilo. Takže pánové, pokud prahnete po něčem „tak trochu jiném“, Mořský hřbitov klidně zkuste.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Nadechni se potřetí

Pamatujete se na Oldřicha Linharta z knihy Podívej se podruhé? Spisovatele, jehož týrala manželka? Ano, čtete správně – muže týrala žena, tomu se ani nechce věřit, že? Ale přečtěte si to a uvidíte, jaké schopné manipulátorky a psychopatky se z žen mohou někdy vyklubat. Oldřich v knize psal román na toto téma, jak jsme věděli z ukázek, a skutečná autorka a stvořitelka „knižního“ Oldřicha jeho počin vydala doopravdy jako samostatný román. Geniální, že? A co teprve až se začtete, můžu vám říct, že to opět bude jízda, jak už jsme u oblíbené české spisovatelky zvyklí.

Hlavní postavou je Miriam, mladá žena s minimem sebevědomí, která se seznámí s o pár let starším, dominantním Rosťou. Nejprve se k ní chová jako k princezně, ale po narození vytouženého syna Lukáška se jeho chování mění, a věřte, že ne k dobrému. Miriam v sobě najde zbytky sil a od násilnického manžela za pomoci kamarádky uteče. Existují andělé v lidské podobě? Miriam má pocit, že ano, dostane se jí pomoci, podpory a možná i lásky v podobě, jakou nikdy nečekala. Ale zlo nikdy nespí a Miriam musí čelit nejhorší podobě svého partnera, který se jí ani malého synka nechce vzdát.

To byl zase nářez! Dagmar Digma Čechová nezklamala a opět si zvýšila už tak vysokou laťku. Román Nadechni se potřetí můžete číst samostatně, ale abyste pochopili všechny souvislosti a náležitě si to užili, nezapomeňte ani na Podívej se podruhé.

Stejně jako v předchozích knihách se i v této odehrává naprosto reálný a uvěřitelný příběh, který by se mohl stát i ve skutečnosti -a jak víme, bohužel se tak děje, protože domácí násilí je poměrně časté. Také postavy jsou vykreslené tak, že působí skutečně. Násilnická povaha Rosti a jeho činy až děsí, je natolik působivý, že celou dobu trneme hrůzou, co se Miriam může stát. I ona byla uvěřitelná, mix naivity a odhodlání zajistit synkovi i sobě lepší život. Ne vždy jednala, jak by měla, občas člověk kroutil hlavou nad jejími činy. Nechci prozrazovat víc o dalších postavách, které hrdince vstoupí do života, abyste si celou zápletku vychutnali se vším všudy. Jsou hodně zajímavé, zejména Sára, žena, která Miriam poskytne azyl.

Atraktivní námět, zajímavý děj, živé a plastické postavy, které nejsou vždy jen černé nebo bílé a dialogy, působící přirozeně a civilně, to je poznávací znamení románů Dagmar Digmy Čechové. Ani tentokrát nebudete zklamáni, naopak. Román Nadechni se potřetí DOPORUČUJU VŠEMI DESETI!

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Vánoce u jezera

Svatba na Vánoce! Jak romanticky to zní! Na Štědrý den se měla vdávat i Rebecca. Měla. Jen pár hodin před obřadem její snoubenec Ben svatbu ruší. Rebecca to nechápe, s Benem byli od vysoké, navíc je pojila práce – společně založili velmi úspěšnou seznamovací aplikaci, byli spolu téměř neustále, tak jak to, že nic nepoznala? Přestože ji nenadálá situace trápí, rozhodne se, že sama pojede na vysněné místo plánovaných líbánek – do městečka Christmas Cove ležícího na břehu jezera Tahoe a užije si sváteční atmosféru i bez Bena. Čekáte romantický příběh? Máte ho mít! Rebecca potká bývalého spolužáka Zacha. Ten má za to, že Rebecca je vdaná a ona si zase myslí, že její kamarád z mládí má stálou partnerku. A nějak se nemají k tomu, aby si nedorozumění vysvětlili. Bojí se otevřít novým začátkům? Nebo jsou až příliš pohodlní? Máme před sebou typický romantický příběh, který se odehrává v magickém vánočním čase, nechme se tedy překvapit, jakým směrem se cesty Rebeccy a Zacha budou ubírat.

Miluete vánoční příběhy s pořádnou zimní atmosférou? Takové, se kterými se chcete schoulit na pohovku, upíjet horký čaj a nechat se unášet romantickou náladou? Vánoce u jezera jsou přímo dokonalým adeptem.

Zhrzená snoubenka na scéně? Ale kdepak! Rebecca si uvědomí, že všechno zlé je pro něco dobré a nakonec si svůj single vánoční týden užije. Jsme svědky pomalého oťukávání se Zachem, který byl do Rebeccy vždycky tajně zamilovaný, i projektu, do něhož se „ex nevěsta“ pouští a zahání tak hořkou pachuť nevydařené svatby.

Vánoce u jezera nejsou tuctovou romantickou záležitostí. Příběh je prodchnut kouzelnou vánoční náladou, autorka přímo magicky popisuje jedinečnou atmosféru zimního vánočního městečka se zasněženými ulicemi, podobnou naší ladovské zimě.

Rebecca i Zach jsou velmi sympatičtí hrdinové, kteří si toho musí hodně uvědomit, než k sobě najdou cestu. S tím samozřejmě počítáme, nechceme, aby jejich dějová linka byla příliš snadná, bezduchá a nudná. Jedná se o vánoční příběh, tudíž nesmí chybět klišé i to, že vytušíte, kam bude směřovat. Je to milé, je to místy hodně sladké, ale občas si cukr doplnit musíme, a s touto knížkou máte jedinečnou příležitost, jak si příjemně zamlsat, ale nepřibrat. 🙂

Vánoce u jezera by měli číst všichni beznadějní romantici, milovníci šťastných konců, kteří potřebují to správné vánoční čtení plné vánoční atmosféry a dobře známých stereotypů, které k tomuto žánru patří.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Design a site like this with WordPress.com
Začít