9. stránka

Marta v roce vetřelce

Martě Žákové je devatenáct let. Žije s rodiči a mladší sestrou Karlou, a prožívá klasické problémy své generace. Ráda čte, dívá se na filmy a baví se s přáteli. Je přijata ke studiu na Filozofické fakultě, o prázdninách si přivydělává na brigádě, kde se sblíží se svým kolegou. Románek nezůstává bez následků, ke všemu Marta zjistí, že její přítel je ženatý. Dívka se rozhodne pro radikální řešení, s nímž ale nesouhlasí její rodiče a chtějí jí pomoct dítě vychovat. Marta se cítí v křeči, chtěla by žít podle svého, ale nejde to. Když už to vypadá, že je vše vyřešeno, upadá do depresí, aniž by její okolí tušilo, jak zlé to je. Zaplétá se do pavučiny lží, nadměrně pije, studium ji nezajímá. Situaci změní až nález malého štěněte, které někdo odhodil do odpadkového koše. Marta se učí starat nejen sama o sebe, ale také nést odpovědnost za někoho jiného.

Kniha Marta v roce vetřelce je osobitou výpovědi mladé studentky. Přestože vyšla před 14 lety, zůstává nadčasová. Martin život sledujeme prostřednictvím deníkových zápisků, které si hrdinka vede. Deník je psát strohým, až telegrafickým stylem, ale je velmi čtivý a autentický, vypovídá o světě současné mladé generace, radostech i problémech, které dnešní „mladé dospělé“ trápí. Marta mimo jiné glosuje také běžné rodinné události i zásadní okamžiky, dělí se o postřehy z přečtených knih i o své myšlenky.

Marta je hodně zajímavá postava. Inteligentní, chytrá a sečtělá holka, která se plácá v problémech a přestože ví, že je něco špatně, nedokáže se sama zvednout a točí se v začarovaném kruhu. Máte chuť zatřást s ní a pořádně seřvat, máte chuť ji obejmout a nakrmit horkou polévkou, aby se konečně vzpamatovala. Možná s ní nebudete souznit, poleze vám na nervy a budete mít pocit, že se nesnaží, ale boj s depresemi je mnohdy jako boj s větrnými mlýny, což se autorce podařilo autenticky vystihnout.

Deníkovou výpověď Marta v roce vetřelce bych pro osobitý styl, nadčasovost a stále aktuální téma nebála zařadit do doporučené maturitní četby.

Pokud tvorbu Petry Soukupové už znáte, víte, že můžete čekat syrové čtení, trefnou sondu do současného života, a já Martu v roce vetřelce vřele doporučuji i jako autentický náhled do duše člověka, který trpí depresemi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Rozčarované

Když zmizela patnáctiletá Sara Leroyová, ochromilo to celou Francii, nejen malé přímořské městečko u Lamanšského průlivu, kde žila. Policie měla podezřelého člověka, který byl odsouzen, pochyby přesto neutichají a ani po dvaceti letech není jasné, co se přesně stalo. Na místo činu, a vlastně i domů, se vrací novinářka Fanny, jejíž mladší sestra byla Sařina kamarádka. Fanny má napsat sérii článků o celé události, o tom, co se událo, co stojí za zmizením Sary. Nikdo z místních do tragédie dloubat nechce a Fanny taky není dvakrát nadšená, navíc s sebou musí vzít nevlastní dceru Lilou, vzpurnou puberťačku, která se pro projekt kupodivu nadchne a k Fannyině nelibosti otevře Pandořinu skříňku s tajemstvím. Rozčarované. Kdo mezi ně patřil a proč si tak říkaly? Jaká je jejich vazba na Saru?

Nakladatelství Metafora vydalo Marii Vareilleové už dva romány: Někdy je hezké, že mě miluješ a Láska ve světě lichých ponožek. Oba se mi líbily, jsou o přátelství, rodině a lásce. A napsané velmi čtivě, autorka umí vystihnout charaktery postav. Některé si oblíbíte na první dobrou, k jiným si musíte hledat vztah.

V příběhu se střídá hlavní dějová linka s prostřihy do minulosti v podobě tzv. „pracovního dokumentu“, v němž se vracíme do 90. let minulého století, dětství Sary a jejích kamarádek, které by mělo být bezstarostné a veselé, ale bohužel tomu tak nebylo. Marie Vareilleová napsala emotivní a dojemný román o dospívání, přátelství, o tom, jak nás prožitá bolest a traumata ovlivňují.

Stejně jako v předchozí knize Láska ve světě lichých ponožek spisovatelka i tady umně splétá zdánlivě nepodstatné momenty a okamžiky ze života Sary a „Rozčarovaných“, které do sebe zapadnou jako dílky puzzle a vše docvakne i vám.

Rozčarované jsou naprosto skvělou, trefnou sondou do světa mládeže dospívající v nedávno minulých a oblíbených „devadesátkách“, které autorka připomíná především tehdy oblíbenou muzikou. Přestože jedna linka je téměř detektivní, o thriller se nejedná. Román můžete brát jako psychologicky laděný příběh o mezilidských vztazích, bolavém dospívání, o traumatech a tajemstvích.

Vrstevnatý, místy bolavý román doporučuji všem, kteří nezapomněli, jak těžké může dospívání být.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kdo se ztratí v lese

Je horké léto roku 1975. Na letním táboře se ztratí mladá dívka z prominentní rodiny Barbara Van Laarová, a tento fakt celou situaci docela ztěžuje. Navíc je tady nepříjemná skutečnost, že Van Laarovým před šestnácti lety zmizel tehdy osmiletý syn Baar a nikdy se nenašel. Třináctiletá dívka je zkušená tábornice, přece by se nemohla opakovat stejná historie?! Souvisí spolu obě zmizení?

Připravte se, soustřeďte se, Kdo se ztratí v lese je příběh, který se vryje pod kůži, je náročný na vaši pozornost, nic nedostanete zadarmo. Autorka si pohrává s časovými rovinami, střídá je podle potřeby, nejdou za sebou chronologicky. Právě tato „neposloupnost“ dává ději grády a činí ho zajímavějším, musíte totiž dávat pozor, v jakém období zrovna jste. Nemusíte se bát, není to náhodné a chaotické řazení, pro vývoj děje má své opodstatnění. Je to jako puzzle, rozházené dílky vám ve finále dají ucelený obrázek.

Začátek vás zaměstná na sto procent, to než si zvyknete na autorčin styl psaní a skákání v ději. Barbařino zmizení sledujeme prostřednictvím několika postav, které mají pro děj velký význam. Er-forma všemu dodává jistý odstup, nejste zaujatí a postupně si o všem děláte vlastní úsudek.

Velkou devizou příběhu je atmosféra. Líná, ospalá, horká (je léto), přesto je tísnivá a člověka místy mrazí, což umocňuje čtenářský zážitek. Ocitáme se v uzavřené komunitě, kde se všichni znají, přesto mezi nimi visí spousta nedořešených věcí a nevyřčená tajemství. Liz Mooreová nenapsala klasickou detektivku nebo thriller, stvořila dokonale vystavěné psychologické rodinné drama, v němž jde hlavně o vztahy, v mnohých rodinách povrchní, chladné a neosobní. Román se odehrává v 50. – 70. letech minulého století, jeho stěžejní část vrcholí v roce 1975. Postupné odkrývání vrstevnatého příběhu nabízí dojemné i šokující vyústění, které bolí a ve čtenáři ještě dlouho doznívá.

Pro mě se román Kdo se ztratí v lese stává jedním z nejlepších, které se mi během tohoto roku dostaly a ještě dostanou do rukou. Doporučuji všem, kteří hledají náročnější čtení a nevadí jim pomalé tempo v odkrývání pravdy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Seznam Evelíny B.

Ludmila a Zora Babkovy. Říká vám to něco? Co takhle Lída Baarová a Zorka Janů? Dvě sestry, herečky, z nichž jedna zazářila krátce jako kometa a ta druhá si nesla hodně drsný cejch až do konce života, to už asi víte, o kom tahle knížka bude. Jmenuje se Seznam Evelíny B. a to proto, že vypravěčkou je sestřenice obou hereček, Evelína Babková, která s dívkami v podstatě vyrůstala. Společně si sepisovaly různé nápady a úkoly a věřily, že dobudou svět.

Eva Střihavková je autorkou několika románů. Na lehkou humornou notu drnkají Můj grónský rok a Opička na gumě, osudy skutečných osobností zpracovávají Dýchej za mě a aktuální Seznam Evelíny B. A můžu říct, že právě tento „vážnější“ žánr autorce sluší a svědčí.

V románu, který se odehrává v druhé polovině minulého století, od konce druhé světové války, najdeme spoustu zajímavých informací nejen o sestrách Babkových, jejichž reálný svět autorka umně vpletla do Evelínina vyprávění, ale také o životě lidí v padesátých a šedesátých letech. Evelína a její příbuzní si nesou cejch kvůli Lídě, veřejnost je nenávidí, Zorka nemůže hrát milované divadlo, což má fatální vliv na její osud. Evelína žije ve vile strýce a tety Babkových a je jim velkou oporou, stává se pilířem celé rodiny. Ale také ona má právo na svůj život, na lásku a na štěstí.

Eva Střihavková se inspirovala skutečným životem rodiny Babkových a napsala čtivé svědectví o nedávné minulosti, nelehké době plné strachu. Symbolem úpadku a rozkladu původní společenské prestiže Babkových je jejich vila. Na první pohled honosná stavba, která však uvnitř chátrá, plesniví a rozpadá se. Jak dopadla Lída, Zorka i jejich maminka, je z historie známo. Dokáže se Evelína vymanit z područí nepřejícího osudu a vyšlapat si vlastní cestu?

Román Evy Střihavkové je mimořádně čtivým svědectvím o drsné minulosti, tíhách osudu, křivd i těžkého údělu, kteý si člověk dobrovolně nevybral. To vše dokáže jednoho nejen srazit na zem, ale také posílit, aby životem kráčel dál se vztyčenou hlavou, stejně jako Evelína Babková.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Joe Nicka a jeho průvodce životem

Mladík, který miluje rutinu a řád, nesnáší červenou omáčku a miluje seriál Přátelé. Seznamte se, tohle je Joe-Nick. Ale pozor, jakmile mu potřesete rukou, musíte počkat, než si potřese se všemi, kteří jsou zrovna kolem vás. Joe opravdu zajímavý mladý muž. Žije s maminkou, která pro něj sepsala průvodce životem, rady a návody, jak se orientovat v náročném, rušném a spletitém světě. Snažila se Joea naučit samostatnosti, aby si uměl, až to bude třeba, poradit sám. Joe totiž trpí obsedantně- kompulzivní poruchou, uvnitř je pořád malý kluk a zároveň velký dobrák od kosti, spoustu situací nedokáže objektivně vyhodnodit.

V životě každého z nás nastane situace, kdy si bude muset umět pomoci sám. Ale co když to nejde tak hladce? Joe prožívá náročné období, naštěstí má svůj zápisník a taky pár lidí, kteří při něm stojí. A tak se náš hrdina s obsedantně-kompulzivní poruchou může poprat s nástrahami osudu i zlomyslných kolegů v práci…

Máte rádi Forresta Gumpa? Tak to se vám bude líbit i Joe Nicka a jeho průvodce životem. Helen Fisherová napsala nádherný, laskavý a dojemný příběh o přátelství a překonávání překážek. Musí být těžké obstát ve světě, v němž vám spousta lidí nerozumí a kterému nerozumíte ani vy, a přesně to autorka věrohodně popsala. Její emotivní vyprávění o mladém muži, jehož mysl je čistá a nezkažená vám pořádně zahraje na city. Kolem Joea se objevují různí lidé, takoví, kteří to s ním myslí dobře a také ti, jejichž úmysly už tak čisté nejsou. Vznikají tak úsměvné a humorné situace, jimž se zasmějeme, ale nevyhneme se ani těm, které pořádně naštvou. Budete Joeovi držet palce, aby všechny překážky zdolal.

Joe je velmi sympatický hrdina, kterého je snadné si oblíbit pro jeho bezelstnost a nezkaženost. Přestože je s ním někdy těžká domluva, spoustu věcí bere doslova a nedokáže rozlišit drobné nuance v konverzaci, je prostě svůj a originální. Zdatně mu sekunduje jeho pravý opak – impulzivní, energická a někdy dost zbrklá Chloe, jež pod drsnou slupkou skrývá dobré srdce. Hlavním těžištěm příběhu je sice Joe, ale nesmíme opomenout také postavy vedlejší, neméně důležité, jejichž chování a jednání dotvářejí ten správný kolorit.

Joe Nicka a jeho průvodce životem je nádherný román, působivý a čistý jako Joeva duše. Potěší všechny, kdo mají rádi příběhy ze života a o životě, s hrdiny, kterým to osud neulehčuje, přesto se nevzdávají. Joe nám to všem natře!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ministerstvo času

Tak si představte, že se nacházíte v poměrně blízké budoucnosti. Co všechno je možné? Třeba přesouvání expatů z různých historických epoch do aktuální současnosti. V souvislosti s tímto je jedné mladé překladatelce nabídnuta zajímavá práce – o jednoho z expatů se bude starat jako přemostnice a zajistí, aby se dostatečně seznámil s nejnovějšími výdobytky technologie a vymoženostmi moderního světa a na změny si bez větších problémů zvykl. Co na to říkáte?

Kaliane Bradley si dobře zapamatujte. Ministerstvo času je totiž jejím debutem, ale ne jen tak ledajakým. Nějakou romantickou knížku jste už někdy četli, že? A co sci-fi? A něco špionážního? Pokud ne, tak právě tento počin vemte do rukou a začtěte do příběhu, který jde napříč žánry a najdete v něm od každého něco. A bát se nemusíte, Kaliane Bradley se naštěstí neinspirovala pejskem a kočičkou, její kniha má hlavu i patu, je to dobře upečený knižní dort.

Tak kohopak naše přemostnice dostane? Je to komandér Graham Gore, kterého „vytáhli“ z roku 1847. Jak se viktoriánský důstojník popasuje s moderní dobou? A se vztahy? Kromě rozdílů, které má na svědomí čas i rozdílné společenské a kulturní prostředí se autorka zabývá také politikou a rasovými problémy, sama je britsko-kambodžského původu a do příběhu zakomponovala i něco z vlastního života.

Ministerstvo času je neotřelým počinem se zajímavými postavami, ať už je to mladá přemostnice, vypravěčka příběhu, nebo expati, z nichž v popředí stojí charismatický Graham a svérázná Maggie, která přišla ze 17. století. Sžívání s modernou je popisováno vtipně a humorně, což umocňuje také skvělý překlad Petry Urbanové. Famózním způsobem totiž převedla různé druhy anglické mluvy do češtiny. A povedlo se jí to – poznáte, kdy mluí osoba ze 17. století, kdy člověk z počátku století dvacátého, i Grahamův projev byl osobitý, tohle si prostě užijete a vsadím se, že nejvíc se vám bude líbit Maggie.

Knížka se ke mně dostala víceméně náhodou, a já této náhodě děkuji, protože tohle mi sedlo, což jsem původně vůbec nepředpokládala. Pokud hledáte opravdu neotřelé čtení, od kterého čekáte víc než jen zábavu, zkuste Ministerstvo času. Je to svěží, vtipné a hlavně, v dobrém slova smyslu, trochu jiné. Navíc s překrásnou ořízkou, ta knížce mimořádně sluší, víc takových, prosím!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Úmluva s vodami

Píše se rok 1900. Dvanáctiletá dívenka z indické křesťanské rodiny se musí na nátlak příbuzných provdat za mnohem staršího vdovce, který žije poměrně daleko. Mladinká Mariamma opouští vše, co jí bylo doposud blízké a vydává se na cestu do neznáma. Její nová rodina ji přivítá vlídně, ona sama se postupem času naučí přijímat všechny změny i novoty a stane se matriarchou, všemi milovanou Big Ammačči. Jen jednu věc nedokáže mít pod kontrolou. Rodové prokletí v rodině jejího manžela, jejíž členové se bojí vody. Ta mnohým z nich fatálně zasahuje do života. Možná že pokrok a moderní lékařská péče může pomoci odhalit, proč tomu tak je. Stojí za rodinným prokletím kletba nebo existuje rozumné vysvětlení? Ale než se dopátráme výsledku, spolu s Big Ammačči a její rodinou a přáteli prožijeme téměř osm desítek let fascinujícího života, v němž se tradice střetávají s novými a moderními vymoženostmi. Autor velmi lidským a čtivým způsobem popsal život v Indii, kde jsou lidé rozděleni do kast a také vykreslil věkově nerovné manželství, domluvený sňatek, v němž se manželé museli naučit milovat i respektovat jeden druhého.

Román Úmluva s vodami Abrahama Vergheseho je výpravnou ságou, v níž je důležitá každá věta, každé písmenko. Tenhle příběh nečtete, ale doslova jej prožíváte. Autor představuje tři generace tradiční křesťanské rodiny, jejímž stigmatem je rodové prokletí -pokaždé někdo v každé generaci najde smrt díky vodě.

V příběhu sledujeme dvě linie. Jedna se týká rodiny Big Ammačči a ta druhá doktora Digbyho, Angličana, který jako mladý přijel do Indie a už tam zůstal. Zdánlivě spolu nemají nic společného, ale ve finále se spojí a velká skládačka má všechny dílky na svém místě. Abraham Verghese je lékař, není divu, že do děje tuto tématiku zapracoval, a to čtivým způsobem. Jeho styl ocení čtenáři, kteří si rádi knihy vychutnávají, nikam nespěchají a užívají si každé slovo.

Úmluva s vodami je nádherným počinem, eposem, který klade důraz na pevné rodinné vztahy, tradice a rituály. Přestože protagonisté příběhu bojují s nástrahami osudu, nevyhýbají se jim tragédie, je psán poutavě a s lehkostí. Hrdinové jsou uvěřitelní, sympatičtí i se svými chybami. Je snadné oblíbit si Big Ammačči, která si i přes těžké situace zachovává nadhled a její moudrost a životní síla je kořením knihy.

Indie se vší svou exotickou krásou, tradicemi a zvyky, to je rodinná sága Úmluva s vodami, inspirována reálnými vzpomínkami autorovy maminky. Pokud hledáte kvalitní čtenářský zážitek, sáhněte po ní, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ta věc s Rachel

Vítejte v Irsku v prvním desetiletí 21. století. Ekonomická krize vrcholí a odráží se na životech obyčejných lidí. Ale koho by to až tak zajímalo, když je mu dvacet a potká kluka, který se stane jejím celoživotním nejlepším kamarádem? Rachel se to stalo. S Jamesem ji pojí brigáda v knihkupectví, společné bydlení a bohémský společenský život. Ale pak se Rachel zamiluje do ženatého profesora. A nejen ona, profesorovo srdce si zabral ještě někdo jiný…

Caroline O´Donoghue si na paškál vzala současné Irsko, jehož problémy s ekonomickou krizí vetkla do příběhu mladé bezstarostné studentky. Kniha se prý podobá románům Sally Rooney, což nemůžu posoudit, ještě jsem její knihy nečetla.

Děj se odvíjí ve dvou časových rovinách. Rachel svůj příběh podává ich formou s odstupem let, kdy už, dá se říct, dospěla, je vdaná a čeká dítě. Když se dozví zásadní informaci o svém bývalém profesorovi, spustí to v ní lavinu vzpomínek, z nichž si skládáme mozaiku Rachelina života.

Autorka se nevyhýbá ani choulostivým tématům jako je homosexualita nebo potraty. Nezapomeňte, jsme v katolickém Irsku, je to tedy tak trochu tanec mezi vejci, přesto to autorka podala s nadhledem a přirozeně.

Nebudu lhát, dlouho jsem si k příběhu hledala cestu. Je velmi dobře napsaný, odráží problémy současného Irska, můžeme ho brát také jako melancholickou připomínku vlastního, leckdy bujarého mládí, ale nemohla jsem se nějak ztotožnit s Rachel, její osobnost mi nesedla. Nerozuměla jsem jí a nedokázala pochopit její chování a jednání, zejména v první polovině knihy. Jako celek se knížka čte dobře, tím, že ke čtenáři promlouvá přímo Rachel, je to hodně autentické.

Pokud hledáte netuctové čtení o životě, o problémech současné společnosti a chcete nahlédnout do současného Irska, Ta věc s Rachel by se vám mohla líbit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Štěstí jiskří jako sníh

Milovníkům romantických příběhů není Pauline Mai neznámá. Mohli jste si přečíst romány Štěstí má barvu levandule, Štěstí hřeje jako slunce a Štěstí voní jako chleba, jejichž společným mottem je životní restart hlavních hrdinek. Nejinak je tomu i v novince nazvané Štěstí jiskří jako sníh, ryze vánočním příběhu, který pohladí a zahřeje – a přesně to od něj očekáváme.

V předchozích knihách hlavní hrdinky za svým štěstím musely cestovat. Jedna našla lásku v Provence, druhá v Itálii a třetí na britském venkově. A co zatím poslední Madita? Žije v Německu, má velkou milující rodinu, ale šťastná není. Blíží se Vánoce, na které Madita nemá dobré vzpomínky. Nejraději by celou zimu prospala a probudila se až na jaře. Naštěstí jsou tady děti její sestry, které Maditin smutek s dětskou roztomilostí rozptylují. Třeba psaním vánočních dopisů. Co si přejí malí? A co Madita? Svá přání a touhy svěří němému papíru aniž by tušila, že se dopis dostane k někomu, kdo by chtěl vidět, jak se směje a je šťastná.

Velmi příjemné čtení s přesahem, které vás emočně dostane hned na prvních stránkách. Madita se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou, což se jí zrovna nedaří, a není se čemu divit. Autorka velmi citlivě popsala smutek a trápení, podobně jako to umí třeba Jojo Moyes – nechybí optimismus a naděje, že bude líp. Štěstí jiskří jako sníh je románem plným adventní pohody a vánoční nálady, která pomalu, ale jistě, samozřejmě za pomocí přátel a nových vztahů, proniká až k srdci Madity.

Pauline Mai píše příjemným stylem, nepotřebuje přemíru „sladidla“, aby ve vás vyvolala správnou romantickou náladu. A tak tady máme další pohodový příběh, v němž má hlavní slovo nejen sváteční zimní atmosféra, ale také rodinná sounáležitost, přátelství a láska.

S knížkou prožijete pohodové chvilky, úsměvné, radostné i vtipné. Německá spisovatelka si drží docela vysokou laťku, můžeme říct, že každá její další knížka je vždycky lepší než ta předchozí a výjimkou není ani ryze vánoční feel good román Štěstí jiskří jako sníh. Můžu ho s čistým svědomím doporučit nejen jako typické vánoční čtení, ale jako celkově milý a pohodový romanticky laděný počin.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Tahle kniha ti změní život

Tahle kniha ti změní život. Pro tento zajímavý počin autor Aleš Palán čtrnáct lidí z různých společenských vrstev a nechal je povídat o tom, která kniha měla zásadní vliv na jejich život.

Hned první rozhovor, v němž dostává prostor květinářka Kamila, která kdysi pracovala jako sexuální pracovnice, je hodně emotivní a zajímavý. Pro Kamilu byla a je stěžejní knihou novela Jedenáct minut od Paula Coelha. V dalších kapitolách promlouvá spisovatelka Markéta Hejná a vyznává se z celoživotní lásky k Jiřímu Ortenovi, farářka Lenka Selčanová, již celý život provází Senecův Utěšitel, Miroslav Drahovzal, který nedá dopustit na Učení dona Juana Carlose Castanedy a další čtenáři, ať už z řad knižního světa, či naprosto neznámí lidé, jimž čtení změnilo život a stalo se jejich nedílnou součástí.

Rozhovory jsou to různorodé, veselé, dojemné, prostě co život dá. Někdy jsou karty rozdané dobře, jindy se bojuje, vždy je tím nejdůležitějším ta správná kniha a je jedno, jestli je to detektivka, svazek básní nebo sbírka esejů, hlavně, že je tady v pravou chvíli.

Hodně mě oslovil rozhovor s manželi Janou a Jaroslavem Pulkrábkovými, milovníky Šumavy, kteří se v tomto nespoutaném kraji rozhodli zapustit kořeny díky knize Když v ráji pršelo od Jana Otčenáška. Vtipný, pohodový pár, čtení rozhovoru s nimi byl balzám pro duši. Jedním z podnětných rozhovorů byl ten, který Aleš Palán vedl s jihočeským paterem Pavlem Šimákem a nechal ho v autentické podobě, takže do něj „zasahují vlivy zvenčí“ – do rozhovoru neustále vstupují svěřenci pana Šimáka a dodávají mu punc lidkosti, vlídnosti i humoru.

Aleš Palán je zkušený novinář, na kontě má řadu knih, v nichž velmi často vede rozhovory se zajímavými lidmi. Sám říká, že si s nimi povídá ne jako novinář, ale jako přítel, a je to znát. Aktuální novinka Tahle kniha ti změní život obsahuje interview, která jsou vedená nenuceně, nesou se v přátelském duchu.

Nečekejte, že vám tahle knížka změní život, k tomu předurčená není. Ale může vás motivovat a inspirovat, protože po přečtení budete mít chuť prolistovat všechny tituly, o kterých se zpovídaní zmiňují, ať už je to váš žánr, či ne.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.