8. stránka

Nažluto

Athena Liu a June Haywardová. Dvě mladé spisovatelky, hlasy nové generace. Jedna až mimořádně úspěšná, druhá skoro vůbec. Athenina prvotina vyletěla jako blesk a získala si pozornost čtenářů i diváků. June se nedaří, jen živoří a paběrkuje, úspěch se jí na hony vyhýbá. A pak se jednoho dne stane svědkem neštastné náhody, při níž se Athena zadusí kusem jídla. June je šokovaná, ale umí taky využít příležitosti, když se nabízí. Jako třeba odnést z Athenina bytu nedokončený rukopis plánovaného románu. O nic přece nejde, ne? Athena ho už nedopíše, ale June by klidně mohla. A vydat, samozřejmě. Pod svým jménem. Athena by mohla být ráda, protože její román bude žít dál, no ne? Geniální nápad! Myslíte si to taky?

V románu Nažluto R. F. Kuangová vystoupila z žánru fantasy, v němž jsme ji doposud znali a napsala román odehrávající se v současnosti. Dává v něm možnost nahlédnout do hlubin knižního průmyslu a vězte, že to bude hodně zajímavé pokoukáníčko. Zjistíte, co všechno se děje, než vyjde knížka, poznáte tvrdé zákulisní boje tohoto světa, všechny intriky i triky, obdiv i faleš.

June je dost zajímavá a především kontroverzní postava, její jednání na jednu stranu obdivujete (kde vzala vůbec odvahu?), na druhou nechápete drzost a samozřejmost, s jakou se chopila Athenina nedokončeného díla.

Nažluto můžeme považovat za trefnou sondu do duše ambiciozního, ale zároveň neúspěšného člověka. June touží po uznání a je ochotna obětovat tomu vše. Ale tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne – co se stane, když na veřejnost prosáknou informace, že June román ukradla a podvedla tak celý knižní svět? Dokáže ulevit svědomí nebo bude hrát drsnou hru až do konce? Přečtěte si sami, stojí to za to.

R. F. Kuangová napsala vemlouvavý příběh o morálce, ambicích, svědomí i sebevědomí. Nebojí se bavit o rasismu a toto téma naplno rozvinout. Nekritizuje, nekárá, píše vtipně, její postřehy jsou trefné a zábavné.

Román Nažluto je vtipný i trochu cynický, odvážné vykreslení knižního průmyslu mě hodně bavilo, můžu ho doporučit všem, kteří se zajímají o pozadí vydávání knih a baví je neotřelí knižní hrdinové. Bonusem je grafická podoba knížky s krásnou a stylovou ořízkou, která je pastvou pro oko.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Lotosový kruh paní Tchan

Konfucius je považován za prvního čínského filozofa. Jedno z jeho mouder bylo, že vzdělaná žena je… je na nic, zbytečná, bezcenná. Vítejte v Číně 15. století, kde toto motto bylo oslavováno a vzdělání u žen bylo v podstatě nežádoucí. Jün-sien pochází z rodiny s dlouhou lékařskou tradicí. Oba prarodiče z otcovy strany jsou lékaři, proto není divu, že když se jí po smrti matky ujmou, babička Jün-sien povede stejnou cestou, jako kráčí ona. Přestože mají prarodiče na tehdejší dobu vcelku moderní názory, musí se dívka přizpůsobit tradicím a být tím, čím ji chce mít společnost – tichou, šedou, spořádanou ženou, manželkou a matkou, která je podřízená mužům. Jün-sien je po své babičce – silná, statečná a hrdá. Nachází způsob, jak léčit ženy nejen v rodině, ale pomáhat i těm zvenčí i přes velkou míru nebezpečí.

Lisa See je známou autorkou románů, které jsou převážně zaměřeny na čínskou historii, a není divu, neboť spisovatelka pochází z čínsko-americké rodiny. Nejnovější počin Lotosový kruh paní Tchan vychází ze skutečných událostí a je fascinující sondou do života v Číně 15. století v období čínské dynastie Ming.

Je to velmi detailní a precizně zpracovaný pohled na to, jak se žilo ženám, které musely být podřízené mužům. Děj je vyprávěn z pohledu Jü-sien, kterou poznáváme jako osmiletou holčičku a společně s ní strávíme několik desítek let až do doby, kdy si nejen jako lékařka, ale hlavně jako žena vydobyla pevnou pozici v rodině.

Lisa See píše poutavě, ke svým románům si dělá podrobné rešerše a dodává jim tak punc opravdovost a uvěřtelnosti. Jü-sien je neobyčejně silná hrdinka, která se musí přizpůsobit rodině svého manžela, jemuž byla zaslíbená už jako malá dívka. Zároveň si uchovala hrdost, důstojnost a čest a lékařské povolání vykonávala se vší důsledností a poctivostí, přestože ji svazovala mnohdy nesmyslná pravidla.

Lotosový kruh paní Tchan je vynikajícím historickým románem, fascinující sondou do světa asijské kultury, která je na jednu stranu nesmírně vyspělá, na druhou, zejména ve vztazích k ženám, primitivní. Nad některými věcmi budete kroutit hlavou, přesto si tento výpravný příběh užijete, protože je opravdu propracovaný a nechybí mu ani napětí.

Doporučuji všem milovníkům historie a příběhů vycházejících z reálných základů. Lisa See a její Lotosový kruh paní Tchan nezklame.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ostrov bouře a ticha

Ostrov Shearwater, neboli Ostrov buřňáků se nachází nedaleko Atlantidy. Žije na něm správce Dominic Salt se svými třemi dětmi. Společně se starají o největší banku semen. Kdysi býval ostrov plný výzkumníků, ale čím víc voda stoupá, tím je to s pobytem horší, zbývají už jen Saltovi, kteří se pomalu chystají na návrat na pevninu. Jednoho dne ale bouře přinese překvapení v podobě zraněné ženy, již vyplavilo moře. Odkud se vzala? Proč se vydala na ostrov? Tolik otázek, tak málo odpovědí. A jako bonus hromada tajemství, jak ze strany Saltových, tak i Rowan, ženy o níž nikdo nic neví. Kdo komu může důvěřovat?

No, tady můžu říct hned ze startu jedno velké „wau!“ Jako fanynka majáků a příběhů odehrávajících se na ostrovech a v přímořských městečkách jsem si Ostrov bouře a ticha nemohla nechat ujít. Začíst se není úplně snadné, příběh se odvíjí hodně pomalu, začíná pozvolna a dlouho netušíte, kam by vlastně mohl směřovat.

Celou dobu pociťujete tísnivou atmosféru, která prosakuje všemi směry. Vůbec netušíte, co si myslet o Saltových, ani o vyplavené ženě. Jsou nečitelní, zpočátku nepůsobí důvěryhodně žádná z postav, snad až na nejmladšího chlapce Orlyho, bezelstného milovníka přírody na ostrově. Ve vyprávění se střídá jeho hlas spolu s otcovým, sourozenců Raffa a Fen, a také trosečnice Rowan, jež se pozvolna zotavuje ze zranění. Tempo je pomalé, takže jen zvolna zjišťujeme, proč na ostrov přijela, odhalujeme složité vztahy mezi členy rodiny. Autorka neodkryje karty hned, dlouho vůbec netušíte, co si myslet a téměř všichni aktéři vám připadají podezřelí úplně ze všeho.

Autorka píše zvláštním, stylem, bohatým na popisy a vykreslení atmosféry, která dělá čest názvu ostrova. Neustálé bičování větru, déšť, bouře a tma přispívají k tísnivému pocitu, který děj vyvolává od prvních stránek, aby vyvrcholil v geniálně vystavěné finále, v němž všechno nakonec cvakne na to správné místo, pochopíte pohnutky a chování všech postav. Tohle prostě jen tak nevymyslíte.

Na první pohled se zdá, že se před vámi odvíjí ekologický laděný příběh, a napůl je to vlastně pravda. Dozvídáme se, jak důležité je mít banku semen, protože se snadno může stát, že některé plodiny nemusí být snadno k mání. Zároveň autorka rozehrává psychologicky laděné rodinné drama s důrazem na pospolitost, soudržnost a lásku, čemuž nahrává dojemný závěr románu.

Neslibuji vám lehké čtení, ale můžu zaručit, že váš mozek nebude zahálet. Nezapomeňte se soustředit, námět přímo vybízí k přemýšlení, kam může dospět rychle měnící se svět a také, co všechno jste schopni udělat pro ty, které milujete. Emocemi nabitý Ostrov bouře a ticha je opravdovým knižním bonbónkem, lahůdkou, kterou neslupnete na posezení, ale díky neobyčejné atmosféře i tajuplnému ději ji budete vychutnávat jako originální delikatesu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si ji můžete pořídit.

Barnabáš a zlatý stroj

Mohli bychom říct, že Barnabáš Kwerk má všechno. Žije ve velkém domě, jeho příbuzní jsou bohatí, takže to vypadá, že chlapec je obklopen přepychem. Opak je ale pravdou. Barnabáše rodina skrývá v podkroví, nesmí chodit do školy a neexistuje, aby se vzdělával jakýmkoli jiným způsobem, nebo si třeba jen tak pro potěšení četl knížky! Barnabáš to má fakt těžké. Když už to vypadá opravdu bezútěšně, objeví se v domě jeho teta Jemima. A začnou se dít věci, to vám zaručuju! Víte, kde je Soukolí? Já to taky nevěděla! Ale Barnabášova teta to ví, a taky tam našeho hrdinu odvede, čeká tam na něj totiž spousta práce, překvapení a tajemství. Teta Jemima totiž zná pravdu o tom, proč je rodina Kwerkových umanutá na majetek a co se stalo s Barnabášovou maminkou.

Držte si klobouky, Barnabáš a zlatý stroj je jedna velká jízda! Irská spisovatelka Erica McGannová je ve své vlasti oblíbenou autorkou dětských knížek, ve svých příbězích hojně využívá bujnou fantazii. Dětské (i dospělé) čtenáře tak pokaždé bere na dechberoucí dobrodružnou cestu po světech, o nichž se nám v reálu může jen zdát.

S Barnabášem a jeho tetou Jemimou se nudit nebudete. Erica McGannová stvořila neobyčejný a kouzelný svět, v němž není nouze o podivné obyvatele i stroje. Barnabášovy zážitky jsou čtivým potěšením nejen pro děti, jimž je knížka primárně určená, ale své si najdou i dospělí, kteří nezapomněli na to, jaké je být dítětem a jejichž mysl je stále otevřená fantazii i magii. Barnabášův příběh je správně ztřeštěný a humorný, zároveň nechybí dojemné scény, protože chlapec to v rodině Kwerkových neměl jednoduché.

Barvité vyprávění vás nenechá vydechnout. Od počátku do konce je akční a zábavné. Spisovatelka umí vyprávět a hlavně upoutat a udržet dlouhodobě pozornost. Čtenářský zážitek umocňují ilustrace Phillipa Cullena, které nejsou barevné, jak bychom u dětské knížky čekali, ale černobílé. Mají své kouzlo, jsou hravé a baví.

Jsem dospělá, přesto jsem se Barnabášem a Jemimou ráda vrátila do dětských let a užila si výlet do světa fantazie, protože Soukolí, to se musí zažít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kořeny: Krev není voda

Kořeny. Co si pod tímto slovem můžeme představit? Kořeny rodinné, kořeny stromů nebo rostlin, obojí je správně. Někdy jsou křehké a tenké, jindy pořádně prorostlé, nepoznáte, kde je konec a kde začátek. Známí čeští autoři si vzali na paškál propletené a někdy hodně spletené vztahy v rodině a přetavili je v povídky, které zaujmou tématem i lokací.

Je to s nimi jako s bonbóny v bonboniéře. Některé vám zachutnají na první dobrou, jiným přijdete na chuť, až je rozkousnete, některé jsou prostě neutrální střed.

V první povídce nazvané Bodláky spisovatelka Viktorie Hanišová otevírá poměrně choulostivé téma. Hlavní hrdinka po smrti matky najde dopisy, které otevírají vrátka do tajné minulosti… Jak se vyrovnat s faktem, že muž, který vás vychoval, není vaším biologickým otcem?

Marek Epstein, mimo jiné výborný scénárista, vás v povídce Tis vezme do chatové oblasti, kde syn pomáhá otci porazit strom s nesmírně silnými kořeny. Dochází ke střetu s nerovným soupeřem, kterým je vedle stromu také komplikovaný vztah mezi otci a syny. Pokud znáte knihu nebo film O rodičích a dětech, asi budete tušit, co na vás čeká. Generační střet, slovní přestřelky a mezi tím láska skrytá stejně hluboko jako kořeny tisu…

Herečka Marie Doležalová v povídce Rodinný oběd popisuje věčnou rivalitu mezi sourozenci, povídka Zahrada Pavly Horákové nás nezavede nikam jinam, než do zahrady, v níž stárnoucí žena při pletí pozemku glosuje svůj život až do překvapivého a znepokojujícího závěru.

Povídkou, která se mi vryla pod kůži a docela bych si ji uměla představit jako delší příběh, je závěrečný počin Adély Elbe K. O. ŘENY. Je napsána formou chatové komunikace na internetu, což jí přidává na originalitě, a představuje mladou manželku Helenu, v níž narůstá podezření, že ji s manželem pojí sourozenecké pouto. Je to vůbec možné?

Dalšími povídkami přispěli Marek Torčík, Bianca Bellová, Denisa Prošková, Iva Pekárková a Martin Goffa. Každý z nich přinesl příběh, v němž rodina a její kořeny hrají prim a otiskl do něj svůj osobitý styl psaní a originalitu.

Čtení povídek z této sbírky vám mnoho času nezabere, jsou dlouhé tak akorát, aby vás zaujaly a nenudily. Naopak, téma náročných a složitých rodinných vztahů, které se našimi životy proplétají jako kořeny, nabízí hodně podnětů k přemýšlení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vzpomínky plné vůní

Láska si nevybírá v normálním světě, natož ve válce. Do svých sítí lapila Sylvii, kuchařku a odbojářku v jedné osobě a Christopha, německého vojáka, který s Hitlerem vůbec nesouzní, ale najevo to dát nesmí. Je to také válka, kdo jejich cesty rozdělí. Mají naději na společný život? Potkají se ještě někdy?

Fiona Schneiderová čtenářům předkládá dojemný příběh plný lásky, který se odehrává ve dvou časových rovinách. Ta první nás zavede do těžkého období druhé světové války, do nacisty okupované Paříže. Sledujeme statečné odbojáře, kteří čelí velkému nebezpečí. Sylvie je jednou z nich a nejenže na jejích bedrech leží stín neustálého nebezpečí, tíží ji také vědomí zakázané lásky, vztahu s Christophem, který jim oběma může zlámat vaz. Touto linií nás provází Sylvie, neboli Lisette a Christoph, který si pomalu, ale jistě získává srdce neohrožené odbojářky. Sylviino krycí povolání je vaření, pracuje jako kuchařka v hotelu a později musí vařit pro Christophova nepříjemného a vlezlého velitele.

Současnost se točí kolem roku 2000 a seznamuje nás s Julií, mladou, talentovanou, leč aktuálně vyhořelou klavíristkou, která se rozhodne pro pauzu v kariéře a odjede do Německa pečovat o svého učitele hudby. Ten se nachází ve špatném zdravotním stavu a bojuje s počínající demencí. Julie se mu snaží pomoci nalézt vzpomínky na minulost a využívá k tomu starou kuchařku plnou receptů, k nimž jejich autorka přidala velmi osobní poznámky.

Vzpomínky plné vůní jsou nádherným, něžným a zároveň bolavým románem o lásce, které nepřála doba ani lidé. Spojuje jídlo a hudbu v emotivní příběh, jež v historické linii zpracovává bolestnou kapitolu francouzských dějin. Z mnoha válečných knih víme, že život v okupované Francii nebyl nic s medem a Paříž se ocitla v těsném sevření nacistů, kteří se neštítili ničeho.

Pokud máte rádi knihy, které se odehrávají během druhé světové války, ale nejsou příliš kruté a násilné, Vzpomínky plné vůní jsou dobrou volbou. Nabízí čtivý, dojemný a křehký příběh plný vzpomínek, odvahy, statečnosti, dobrého jídla a hudby.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Mrtvá z ostrova Skye

Pokud jste u detektivek namlsaní syrovostí severské tvorby, není špatné sáhnout po anglické detektivce, v níž jde hlavně o mezilidské vztahy, ne o dravé akční scény a moře adrenalinu. J. M. Dalgliesh přichází s novou sérií s Duncanem McAdamem a vypadá to hodně slibně.

Duncan žije v rušném Glasgow a potkáváme ho ve chvíli, kdy je pro blíže neurčený přestupek na čas přeložen na rodný ostrov Skye. Před dvaceti lety tam po bujarém studentském večírku zmizela Isla Mathesonová a až dosud se nevědělo kam. Celou dobu však byla na ostrově, po dvaceti letech je nalezeno její tělo a úkolem Duncana je proniknout do nitra uzavřené komunity a najít vraha.

Mrtvá z ostrova Skye je pilotním dílem slibné série v níž vystupuje policista Duncan, o kterém toho zatím moc nevíme. Netušíme, co provedl a proč se jen nerad vrací domů, i když pár náznaků ohledně rodinných vztahů autor nastíní. Předpokládám, že se vše budeme postupně dozvídat v dalších dílech.

Mám ráda příběhy z uzavřených ostrovů, přímořských měst a malých městeček, kde si všichni vidí do talířů. Stejné je to i na ostrově Skye. Místní mezi sebe nikoho jen tak nepustí a je těžké proniknout do jejich životů i myslí.

Autor nerozvíjí akční příběh, napětí stupňuje zlehka, v popředí stojí vyšetřovací proces a vše stojí na mezilidských vztazích. Postupně odhalujeme, co se před dvaceti lety stalo, každý, kdo prošel Isliným životem, má co skrývat. Odkrývání těchto tajemství je pomalé a důkladné, přestože máte hned několik podezřelých, pravda je někde jinde a rozuzlení docela šokující, i když si pak zpětně říkáte – aha, ty náznaky tam přece byly…

Novinka J. M. Dalglieshe mi připomněla staré dobré detektivky P. D. Jamesové, Ruth Rendellové, Val McDermidové nebo Iana Rankina, v nichž se sice vyšetřuje závažný zločin, ale v hlavní roli jsou vždy lidé a jejich chování. Nejinak je tomu i v případě krimi Mrtvá z ostrova Skye. Autor nastiňuje, jaké to je, žít na odlehlém ostrově, kde dávají lišky dobrou noc a peníze do rozpočtu sypou převážně turisté. Uzavřená komunita byla dobře vykreslená, vzájemné vazby Duncana s rodinou a starými známými se určitě budou s dalšími díly rozvíjet a podle náznaků nás bude čekat i nějaké to vztahové drama.

Pokud si libujete v poklidnějších kriminálních příbězích, máte rádi nahlížení do mezilidských a rodinných vztahů a krev pro vás nehraje prim, můžu knížku J. M. Dalglieshe s klidným svědomím doporučit. Ostrov Skye je hodně zajímavé místo.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Úlice

Právě jste dojeli do stanice Úlice, vítejte. Tohle městečko je poměrně zajímavé, jeho obyvatelé pěstují včely, jejichž jemný bzukot a sladká vůně medu rezonuje celými Úlicemi už odnepaměti. Jsme v česko německém pohraničí, není divu, že je vše pevně propojeno a smíseno, aniž by s tím až doposud měl někdo problém. Doposud. Druhá světová válka rozpíná sítě a v Úlicích vznikají muniční továrna a koncentrační tábor, který by tam asi nikdo nečekal.

Vraťme se ale o zhruba dvacet let zpátky. V rozmezí dvou let (1918 – 192o) jsou s láskou počaty a po devíti měsících narozeny Helena, Anežka a Běla. Narodily se do nových začátků, aniž by kdokoliv tušil, kam to bude po dvaceti letech směřovat, že všechny, nejen malebné městečko semele druhá světová válka.

Helena vyrůstá v německé rodině, Běla žije pouze s matkou, její otec se dívčina narození nedožil, protože zemřel ve francouzských zákopech, Anežka je z poctivé krejčovské rodiny. Nejsou nejlepšími kamarádkami, ale znají se, ví o sobě. Ve válečné vřavě se musí postarat, aby přežily. Za jakou cenu? Každá z dívek válce obětuje kus sebe, kus svého života, svědomí, morálky. Ale kdo jsme, abychom soudili druhé? Na román Úlice sedí velmi pravdivé rčení „Nesuď nikoho, dokud se neprojdeš v jeho botách“. Ani jedna z dívek to nemá jednoduché, záleží na nich, jak se s naloženým rancem problémů poperou.

Helena, Běla, Anežka. Ani jedna není prvoplánově kladná, mají své mouchy, dělají chyby, nežijí příkladně. Přesto je občas politujete, soucítíte s nimi, abyste vzápětí nevěřícně zavrtěli hlavou. Úlice nejsou snadné čtení, stejně jako nebyla snadná tahle válka, která prověřila hromady charakterů. Vlastně ani nelze určit, která z hrdinek hraje prim, co se sympatií týče, opravdu je není snadné někam zařadit a jejich skutky a chování nutí k přemýšlení.

Jakuba Katalpa stvořila příběh, který je díky jejímu poetickému a zároveň lehce úsečnému stylu čtivý, přestože zpracovává těžkou a temnou kapitolu našich dějin. Tolik bolesti, zla a špatných věcí autorka vměstnala do tří stovek stran, které prostě zhltnete, ani nevíte jak. Ponurost a syrovost příběhu dokonale vyvažují něžné popisy přírody a včelího světa, které alespoň trochu tříští hutný a náročný děj.

Úlice. Pořád o nich přemýšlím, ptám se sama sebe, jak bych se chovala já v situacích, jimž čelilo trio hrdinek. Knížku řadím mezi nejlepší kousky letošního roku a jsem ráda, že se mi dostala do rukou, stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Tohle léto bude jiné

Bylo nebylo, zakoukala se mladá dívka do hezkého chlapce a krásný večer s ním strávila… Takhle by mohla začít pohádka pro romantické duše, co říkáte? A co když se to doopravdy stalo? Lucy před pár lety prožila románek s fešným barmanem, aniž by tušila, že se jedná o bratra její kamarádky. Ta jí přitom kladla na srdce, aby se do jejího okouzlujícího bratra nikdy nezamilovala. Ale pro oba to bylo víc než jen letní flirt a jednorázový úlet, Lucy a Felix k sobě cítí víc než náklonnost. Před Bridget však musí předstírat, že jde pouze a jen o přátelství. Nejtěžší zkouška čeká v okamžiku, když se Bridget nečekaně rozhodne vrátit domů před plánovanou svatbou. Lucy ji přijede podpořit a je jí jasné, že existovat byť jen pár dní po boku Felixe nebude jen tak.

Carley Fortune má na svém kontě už dvě romance, které nejsou tuctové, ale nabízí příběh s přesahem – Každé další léto a Sejdeme se u jezera. V obou hrdinové prožívají citové a vztahové trable, řeší rodinné problémy, přesto v nich nechybí prostor pro romantické chvíle a lásku.

Novinka Tohle léto bude jiné se nese na podobné vlně, byť ne tolik emotivní, jako předchozí knížky. Hrdinové sice prožívají boj s city, ale tentokrát je to lehčí a zábavnější.

Dozvídáme se také o Lucyině životě v chladné rodině, její láskyplném vztahu k tetě, která jí vynahrazovala neprojevené city rodičů a vášeň pro květiny, jež přetavila ve vysněnou práci. Občas mi připadalo, že se skorotřicátníci chovají jako nezralí studenti, pořád uvažujete, proč Bridget nechce, aby se Lucy a Felix dali dohromady a proč ona sama nechce říct důvod svého předsvatebního návratu domů. Toto dětinské chování je vyváženo celkovou atmosférou knížky, moc hezky je popsán Ostrov svatého Edwarda, kam je děj situován. Působivá letní nálada a šmrnc přímořského městečka s vůní oceánu a dobrého jídla láká a podněcuje fantazii, člověl má hned chuť strávit na takovém místě dovolenou.

Není to úplně nejlepší Carley Fortune, umí i lepší, dojemnější, jímavější příběhy, ale jak jsem se dočetla v doslovu, psala tuhle knížku pro zábavu, pro nic jiného. Tak se stalo a je z toho příjemná, pohodová sexy letní romance, v níž to občas hezky zajiskří.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Až rozkvete jasmín

Poměrně atraktivní téma války Severu proti Jihu nabízí román Donny Everhartové Až rozkvete jasmín. Rodina Joetty McBrideové si spokojeně hospodařila na své půdě do doby, než se Severní Karolínou začnou nést zvěsti, že se schyluje k válce. Joetta zastává neutrální názor a nepřiklání se ani k jedné straně a v totéž doufá i u svých blízkých. Patnáctiletý syn Henry však podlehne dědečkovu vyprávění o různých válkách a bitvách a jedné noci uteče, aby se přidal k vojákům. Zoufalá Joetta za ním posílá manžela Ennise, ale ve válečné vřavě se ztratí i on. Žena zůstává na farmě sama s mladším synem, který se jí den ode dne vzdaluje a s tchánem, jenž má poznámky ke všemu a je těžké s ním vyjít. Joettin neutrální postoj je trnem v oku také lidem v jejím okolí. McBrideovi to nemají jednoduché, nejenže nemají zprávy o Henrym a Ennisovi, ale jejich farma se stává snadným terčem pro vojáky i místní fanatiky.

Donna Everhartová je autorkou románu Vlaštovčí kopec, velmi syrového a sugestivního příběhu, který popisuje životy lidí v těžkém pracovním prostředí. To, že se do svých postav umí vcítít a popsat jejich osudy s empatií dokázala i v novince Až rozkvete jasmín.

Nejsilnější postavou je Joetta, po manželově odchodu tmelící prvek rodiny. Na jejích bedrech leží úplně vše, přesto neztrácí naději na návrat blízkých a nemění své pevné názory, i když za to vícekrtát tvrdě zaplatí. Na opačném spektru sympatií stojí její tchán, který většinou jen kritizuje a popichuje. Ale válka mění všechno, i pan McBride zjistí, že své jednání a chování musí přehodnotit.

Až rozkvete jasmín, to je historický román, jehož hlavním mottem je rodinná soudržnost a láska, dva tažné koně, jež nezdolnou a názorově stálou hrdinku drží nad vodou.

Donna Everhartová svým čtivým stylem dokáže připoutat k ději, v němž nabízí emoce, a to kladné i záporné. Budete fandit Joettě, budete se mračit na pana McBridea, budete se trápit spolu s Robertem stojícím na prahu puberty, mladíkem, který se cítí zmateně a proto se zlobí se na celý svět a frustrace si vybíjí ve vztahu k matce. V tomto nádherném, dojemném i smutném příběhu plném naděje v lepší zítřky autorka poukázala na to, jaké to je, když někdo neuhne z cesty, drží se svých názorů a není zaujatý jednou, či druhou stranou.

Pokud hledáte silný historický román, v němž figuruje pestrá plejáda postav s různými charaktery, v němž není nouze o napětí i dramatické okamžiky, Donnu Everhartovou a její Až rozkvete jasmín můžu doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.