3. stránka

Blázen: Životní restart začíná na straně jedna

Zdálo by se, že lidé, kteří poskytují terapeutickou pomoc, by měli mít všechno ťip ťop. Vztah, práci, prostě všechno. Ale v životě to tak nebývá, o tom ví své terapeutka Eva. Práce je sice v pohodě, ale co se partnerských vztahů týče, Eva prožila velké zklamání. Manžel ji opustil pro jinou a ona začíná znovu od nuly. Do rukou se jí dostává motivační kniha 21 pilířů, která slibuje nevídané a neslýchané: pokud ji přečtete a během týdne splníte 21 úkolů, budete jiný člověk. Eva do toho jde a knížku doporučuje svým známým i náhodným lidem. Bude to fungovat? A co s tím má společného všechno to, co se kolem Evy najednou děje? Tajemné výhrůžky, nový kolega, s nímž si až neuvěřitelně dobře rozumí… Co všechno na Evu spolu s novým způsobem myšlení a jednání čeká?

Počin Blázen: Životní restart začíná na straně jedna byl pro mě příjemným překvapením. Kristýna Lysáková píše velice čtivě, má lehkou ruku a styl, který nenudí. Možná přijdete na to, co nebo spíše kdo, Evě dělá problémy, stejně rychle jako já, ale vůbec to nevadí. Autorka umně kličkuje mezi postavami, které nejsou všechny hned čitelné, občas jsem měla pochyby i o těch kladných.

Myslela jsem, že to bude celé o tom, jaké to je řídit se motivační literaturou, co vám může nabídnout, jak inspirovat. Sama ji nevyhledávám, a tak jsem si říkala, že budu mít díky knížce vhled do tematiky. O tom to bylo jen částečně, ve finále se z toho vyklubal psychologicky laděný příběh, z jehož vyústění a z toho, co se dělo, trochu mrazí. Nakonec zjistíte, že pokud se chcete měnit, musíte začít přímo u sebe.

Vyhledáváte nové české autory a jejich tvorbu? Zkoušíte rádi něco nového? Baví vás tematika mezilidských vztahů? V tom případě je příběh terapeutky Evy napsán přímo pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Když kvete wiliwili

David Vronský je už přes dvacet let šťastně zadaný. Svou ženu i děti miluje celým srdcem a rodině dává vše. Ale jednoho dne osud do života sehrané rodiny hodí vidle. Davidova manželka Helena sedí v letadle, které havaruje nad Pacifikem. Helena je nezvěstná a Davidovi i dětem zůstává spousta otázek a špetka naděje, že by snad…

Vojtěch Bernatský má na svém kontě několik knížek, které se od počinu Když kvete wiliwili hodně odlišují. Ve své novince upustil od dosavadních žánrů a napsal křehký příběh o lásce.

Nebojte se, nejedná se o křečovitou červenou knihovnu, ale o citlivé vyprávění o láskyplném vztahu. Přestože byl podroben těžké zkoušce, je to čtení povzbuzující, v dnešním světě instatních rychlovztahů působí počin Vojtěcha Bernatského jako zjevení a oslava dlouhodobých pevných partnerských svazků.

Když kvete wiliwili je příběh, který se nečte úplně snadno. Autor nevyužívá přímou řeč, tu si musíte odvodit sami, ale trvá to jen pár stránek, než způsobu psaní přijdete na chuť i na kloub. „Specialitou“ je také střídání časových rovin, které nejsou řazeny chronologicky, ale podle toho, kam směřuje děj. Dočkáme se také trošky exotiky, protože příběh se částečně odehrává na Havaji.

Přestože je počin útlounký, je vřelý a plný emocí. Možná jsou některé scény a události trochu překombinované, ale ve finále dávají smysl a činí příběh čtivým a svým způsobem pozoruhodným. Je vidět, že autor sám je milující otec a manžel, což s citem otiskl i do své knihy, nabízí tak netradičně pojaté vyprávění o velké lásce.

Pokud jste v jádru romantici, potrpíte si na osudovou lásku a pevné vztahy, Když kvete wiliwili je přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Lišky pod Big Benem

Milujete starou dobrou Anglii? Já moc! Byla jsem tam sice jen jednou, a bude to už třicet let, ale ze zážitků a vzpomínek žiju dodnes. A tak jsem neváhala, když jsem zjistila, že vyšla publikace Lišky pod Big Benem. Jako fanynka Karla Kyncla, který své zpravodajské zážitky přetavil v sérii fejetonů o životě na britských ostrovech, jsem věděla, že si ji musím přečíst a přiložit tak další kamínek do mozaiky knížek, které o Británii jsou.

Autor Jaromír Marek těží ze své práce rozhlasového redaktora a čtenářům předkládá fakta i zajímavosti, které o Británii a jejích obyvatelích shromáždil. Třicet pět kapitol je našlapaných uvěřitelnými i bizarními historkami o Britech. Tak schválně, znáte ve svém okolí někoho, kdo by desítky let slavil nepřetržitě každý den Vánoce a užíval si to? A to prosím se vším všudy – vánočním jídlem, výzdobou i dárky! Jaromír Marek takového potkal. A nejen toho, poznal se s dalšími zajímavými lidmi, kteří stojí za vyprávění. Někteří díky svým nevšedním zájmům, jiní zaujali spojitostí s naší historií.

Podíváme se ke královské rodině, navštívíme Wales i Skotsko a s každým dalším fejetonem vstřebáváme osobitou britskou atmosféru. Bavila mě kapitola o svérázném způsobu topení v britských domácnostech i časté zmínky o autorovu psu Mikešovi, které přispěly k celkové pozitivitě knížky.

Tohle jsem si užila. Jaromír Marek píše příjemným stylem, dokáže vtáhnout a navodit pocit, že jste v Anglii také. Pokud jste zatíženi na vizuální stránku cestopisných publikací, budete možná postrádat barevné fotografie, protože knížka je vybavená černobílými snímky, ale i tak vás k návštěvě britských ostrovů zcela určitě navnadí. A možná dostanete chuť přečíst si Anglické listy Karla Čapka, ať už je to poprvné nebo opakovaně, a doplnit tak anglofilovo kombo. Já tak udělám v každém případě!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Poslední úkol Mabel Beaumontové

Manžel Mabel Beaumontové miloval seznamy. Psal je s vášní a nadšením, zapisoval nejen to, co je třeba koupit, ale i myšlenky a nápady, které se mu honily hlavou. S Mabel žili sami pro sebe velmi poklidným životem. A pak jednoho dne Arthur náhle zemřel. Zůstal po něm lístek s poznámkou „Najít D“. Mabel napadne, že určitě myslel na to, aby po letech našla nejlepší kamarádku Dot, s níž kdysi dávno ztratila kontakt. A tak se Mabel za pomocí různých žen, které jí osud posílá do cesty, vydává hledat Dot. A nejen ji, ale především sama sebe.

Román Poslední úkol Mabel Beaumontové je román, který se vryje do srdce. Mabel má většinu života za sebou, většinu, jejíž největší část strávila po boku manžela Arthura v jejich malém, těsně semknutém společenství. Teď už jen čekat, až si milosrdná smrt přijde i pro ni. Ale Arthur myslel na všechno, pro Mabel zařídil dočasnou pečovatelskou výpomoc a jakoby tím pustil dávno zaseklá stavidla. Mabel se upne k poslednímu Arthurovu úkolu. Najít D. Najít Dot. Najít znovu sebe.

Lauren Pearsonová napsala dojemný a emocemi nabitý příběh, v němž se odráží aktuálně velmi oblíbené téma – mezigenerační vztahy. Zatímco Mabel je hodně přes osmdesát, dalším postavám, jež se výrazně dotknou jejího života, je mezi dvaceti a sedmdesáti. Mohlo by se zdát, že tak výrazné rozdíly budou problém, ale opak je pravdou. Tato na první pohled nesourodá skupinka žen si sedla jako… však víte co. 🙂 a jejich společné zážitky při hledání Dot i zkoumání osobních životů jsou psány s humorem, nadhledem i melancholií, každopádně vždy s nadějí na nové začátky.

Poslední úkol Mabel Beaumontové je křehké čtení o tom, jaký je život po ztrátě dlouholetého životního partnera, o samotě i osamění a o tom, že nikdy není pozdě měnit sebe, své zvyky a začít něco nového. Možná vás závěrečné vyústění překvapí, možná ho v průběhu děje sami vytušíte, v každém případě je Mabel a její odhodlání najít Dot krásnou připomínkou toho, že téměř vždy platí – není čas, ztrácet čas.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Jeřábi táhnou na jih

Už jste letos četli knížku, která by vás rozbila na kusy? Ještě ne? Tak prosím, Jeřábi táhnou na jih jsou žhavým adeptem. Lisa Ridzénová se inspirovala ve vlastní rodině a nabízí příběh, který chytí za srdce a nepustí.

Bo Anderson toho v životě kromě pravidelných návštěv pečovatelské služby už moc nemá. Milovanou manželku, která s ním není, mu připomíná šátek, jejž si uložil do zavařovací sklenice, aby nevyprchala vůně. Občas ho navštěvuje syn, ale vztahy s ním se docela vyhrotily, Bo totiž zjistí, že Hans chce, aby se vzdal psa Sixtena, protože ho už nezvládá. Ale pro Boa je Sixten nejlepším a nejvěrnějším společníkem, není divu, že se na Hanse zlobí. Bo se vrací do minulosti a vzpomíná nejen na dlouholeté manželství, ale také na to, jaký byl vlastně partner a otec.

Komorní počin Lisy Rizdénové Jeřábi táhnou na jih je jedním z nejkřehčích příběhů, které jsem kdy četla. Autorka otevírá téma, ve společnosti velmi časté, citlivé a nesmírně ožehavé – péče o seniory. Každý se určitě s případem, kdy je třeba zajistit potřebnou pomoc staršímu člověku setkal, ať už v blízkém, či vzdálenějším okolí. Nevěřili byste, ale i práce knihovníka je toho malou součástí – zajišťujeme donáškovou službu, rozvážíme knihy čtenářům, kteří se sami nemůžou dostat do knihovny, nebo nálož četby sami neunesou. A o ty, jimž nemá kdo pomoci s běžnými každodenními úkony, je k dispozici pečovatelská služba. A právě takovou má i Bo, jemuž revmatismus užírá sílu a fyzickou zdatnost. I když si to sám nechce přiznat, je to pro něj velká pomoc a úleva zároveň. Ale zároveň je to něco, co jej připravuje o poslední zbytky důstojnosti a samostatnosti. To je jeho pohled, Hans si myslí, pravý opak a chce péči o otce zintezivnit.

Lisa Rizdénová prostřednictvím střetu otce a syna nechává čtenáře poznat všechny stránky stáří a oba úhly pohledu, Boův i Hansův. Je to jako obratný tanec mezi vejci, není to totiž jednoznačné, v jednom okamžiku soucítíte s Boem, v druhém chápete i Hanse, který chce pro otce pohodlí.

Severští autoři mají nějaký tajný dar, díky kterému dokážou psát o mezilidských vztazích věrohodně, citlivě a dojemně, ať už je to Fredrik Backman, Maria Turtschaninoff, Sigrid Undsetová nebo Selma Lagerlöfová. Postavy jsou uvěřitelné a autentické, nejinak je tomu i v případě Boa. Jeho příběh je umocněn vzkazy, které si mezi sebou předávají pečovatelé a které tvoří důležitou součást děje a nabízí možnost poznat, jak funguje pečovatelská služba pro seniory ve Švédsku.

Jeřábi táhnou na jih je nádherná próza o stárnutí, smrti, loučení a o tom, jak je těžké připustit si, že už na něco nestačíme. Je to přímočarý a upřímný text o rodině a rodinných vztazích.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Vanilkový polibek

Šárka Hieková, od níž můžete číst mimo jiné i historické romance, které píše pod pseudonymem Sarah Parsley, přichází s novinkou odehrávající se v současnosti nazvanou Vanilkový polibek. A užijí si ji všechny fanynky romantických příběhů, které mají v příbězích rády české reálie.

Anetě se zhroutil osobní život. Po emočním kopanci, který jí uštědřil partner, se horko těžko vzpamatovává. Ale je silná osobnost, a tak se snaží najít rovnováhu a dát věci do pořádku. Změní práci, zaměří se na to, co ji baví a přestěhuje se k rodičům, jimž pomáhá vést penzion. Tedy, aby to bylo přesné – Aneta ho převzala plně do svých rukou, protože rodiče se rozhodli odejít do důchodu. Už o tom uvažovali delší dobu a rozhodnutí jim definitivně posvětil jistý televizní šéfkuchař a food kritik, který jejich restauraci pohanil. Podaří se Anetě navázat na to, co vybudovali rodiče, nebo začne úplně od nuly?

Lehké to nemá ani David, který má před rozvodem a sám vychovává dcerku Violku. Když se jeho cesta spojí s tou Anetinou, vypadá to, že by si mohli rozumět, ale to by David nesměl mít jedno tajemství, jehož prozrazení by všechno mohlo zničit…

Vanilkový polibek můžeme směle zařadit mezi plejádu pohodových románů, které mají čtenářkám přinést odpočinek a dobrou náladu. Děj je zasazen do světa kulinárie a televizních pořadů o vaření, jenž jsou v Česku i ve světě velmi oblíbené. Vůně dobrého jídla, především sladkých dobrot je všudypřítomná a navozuje příjemnou atmosféru, přestože to Aneta ani David nemají ve svých životech jednoduché. Oba musí čelit mnoha překážkám a starostem, ať už jsou to parterské problémy nebo trable s nespolehlivým rodičem, jehož lhostejnost a a touha po pomstě ubližuje především dětem.

Jsou to právě „zdánlivě“ obyčejné životy obyčejných lidí, které dělají takový typ románu čtivým. Není to bezduchá romance, ale příběh, jenž může v reálu prožít kdokoli z nás. Opravdový, uvěřitelný, napsaný tak, že vás baví ho číst. Postavy vás můžou i štvát, hlavně ty vedlejší, které dokážou řádně zamíchat kartami.

Šárka Hieková má své knížky důmyslně promyšlené. Píše čtivě a k věci, žádné zdlouhavé popisy a vysvětlování, ale zábavné a svižné dialogy, díky kterým děj odsýpá.

Vanilkový polibek je milý, odpočinkový příběh s vůní sladkých dobrot a jemnou vánoční atmosférou, který potěší všechny romantické čtenářky.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Šárce Hiekové.

Zmrzlinárna pod kaštanem

Sophie žije v Mnichově, pracuje jako vychovatelka v dětském domově a po nepovedeném vztahu se snaží začít znovu žít. Svou tichou a klidnou povahou nezapadá do konceptu divokých šedesátých let, v nichž se její příběh odehrává. Sophie miluje svou práci a drobné rituály, mezi něž patří pravidelná návštěva italské zmrzlinárny. S miskou jahodové zmrzliny se oddává myšlenkám na své oblíbené město, které by jednou chtěla navštívit – Benátky. Majitel zmrzlinárny Lorenzo je Sophii povahově podobný a tak není divu, že je k sobě něco táhne. Lorenzo Sophii vypráví příběh své rodiny, který začal ve Val di Zoldo, životy jeho příbuzných byly všechno, jen ne lehké. Řízením osudu se jeho předkové dostali do Vídně a proslavili se výbornou zmrzlinou. Lorenzo v jejich misi pokračuje. Nabídne Sophii výlet do Itálie, aby poznala své vysněné Benátky i jeho rodný kraj. Ale pro něj to příliš snadné nebude, v Itálii zanechal mnoho hořkých vzpomínek…

Zmrzlinárna pod kaštanem je příběh, který vám nabídne něco jiného, než od něj čekáte. Pokud si myslíte, že se před vámi bude odvíjet hravá romance s příchutí ledové pochoutky, jste na omylu. Nico Mahler rozehrává dojemný i nadějeplný příběh s přesahem, ve kterém sice o lásku jde, ale tak snadné to s ní nebude. Jedná se o citlivé vyprávění o rodinných i partnerských vztazích, o tom, jak těžké je začít od nuly v cizí zemi i o tom, jak vás formuje rodina a tradice, jež semknutý klan vyznává.

Pro mě byl román Nica Mahlera příjemným překvapením, pokud bych ho měla přirovnat ke zmrzlině, tak žádná přeslazená šmoulí modř, ale poctivý citronový sorbet, jehož kyselost a citrusová hořkost přechází v nečekanou a jemnou sladkost.

Velmi zajímavou částí bylo vylíčení historické linky příběhu, v němž Lorenzův předek odjíždí z Itálie do Vídně a tam rozjíždí rodinné podnikání. Podnětný byl také náhled do světa výrobců zmrzliny a jejich snaha prorazit navzdory době i národnosti.

Pokud vás zajímá nevšední historie a rodinné příběhy, Zmrzlinárna pod kaštanem nabízí výborné a ideální spojení obojího. Jen si nezapomeňte ke čtení nabrat misku plnou lahodné zmrzliny.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Výchovný ústav

Robbiemu Stephensovi je teprve dvanáct. Chtěl bránit svou starší sestru a proto kopnul protivníka do nohy. Možná jste se teď mimoděk pousmáli, protože který kluk v telecích letech se nikdy nepopral. Ale Robbie žije v padesátých letech ve Spojených státech, rasová segregace jede bomby a jeho pleť není vůbec alabastrová… Za svůj čin je odsouzen k půlročnímu pobytu v Chlapecké škole v Gracetownu, neblaze proslaveném výchovném ústavu, o němž nekolují zrovna příjemné historky. Zatímco chlapec čelí krutým výchovným praktikám a nelidskému řediteli, jeho sestra Glorie se snaží všemožnými prostředky o jeho záchranu a propuštění. No a to jsem vám ještě neřekla, že Robbie vidí duchy mrtvých chlapců, kteří ve výchovném ústavu přišli o život…

Uff, byla to jízda, jedna velká emoční jízda. Spisovatelka Tannarive Due se volně inspirovala ve vlastní rodině a zpracovala hned několik témat, které rezonují i dnešní dobou – výchovné ústavy a rasovou diskriminaci. Píše velmi emotivně, citlivost i soucit dýchá z každé stránky, text vbuzuje vášně, protože budete cítit vztek na určité osoby, které svým konáním ubližují Robbiemu i dalším dětem. A hlavně velkou nespravedlnost vůči hlavnímu hrdinovi, který to v ústavu nemá jednoduché.

Výchovný ústav je obsáhlý, výpravný příběh, který je protkán mysteriózní linkou a právě ta mu dodává grády. Jako byste starého dobrého Kinga četli, cítila jsem v tom atmosféru ze Zelené míle a z Vykoupení z věznice Shawshank.

Děj se střídavě točí kolem Robbieho pobytu v nápravné škole a jeho sestry Glorie, která za pomocí pratety rozjíždí velkou záchrannou misi za osvobození bratra. Můžeme jen obdivovat odhodlání, houževnatost a nezdolnou sílu mladinké Glorie, která se musela sama starat o bratra a celou domácnost a zároveň čelit nepřátelům, kterým se nelíbí barva její pleti a to, že vůbec existuje.

Tannarive Due píše velmi přesvědčivě, dokáže vtáhnout a upoutat pozornost. Prostřednictvím košatého příběhu máte možnost nahlédnout do nedávné historie Států, v níž jdou velmi silně znát rasové rozdíly mezi jižní a severní částí území.

Přes bolavé téma (nikdo nechce číst o dětech, kterým je jakkoli ubližováno) jsem byla z počinu Tannarive Due nadšená. Ona to totiž napsala tak, že v tom cítíte naději. Příběh, který si směle říká o to, aby byl natočen, se mi před očima jako filmový snímek odvíjel, a můžu ho směle doporučit všem, kteří hledají kvalitní čtení se silnými tématy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Pohádky o kapičkách

Máte rádi vodu? I kdyby ne, tak všichni víme, jak moc je pro život na Zemi důležitá. Ví to i Lenka Jakešová, která přichází s další dětskou knížkou, jež je zábavná a zároveň i poučná. Vítejte ve světě kapiček!

Kapičky žijí v obláčku a spolu s paní učitelkou Mráčkovou se vydávají na dobrodružnou výpravu na zem. Čtrnáct pohádek, čtrnáct milých příběhů přiblíží dětem koloběh vody. Tak honem, pojďte s Žofií, Lýdií, Anastázií, Amélií, Barborkou a spoustou dalších kapiček a paní učitelkou poznávat životadárnou tekutinu.

Kapičky zažívají neuvěřitelné chvíle na zemi, plavou v potůčku, zachrání mravenečka, kterého unášel divoký proud vody, potkají kraba, jenž se učil tančit, dokonce zažijí svatbu! Po každém příběhu následuje básnička, která podněcuje dětskou představivost a pohyb, můžete si na každou vymyslet vlastní cvičení nebo taneček. Pohádky jsou dlouhé tak akorát, aby nenudily a aby si je větší děti mohly samy číst.

Ilustrace pochází od Marie Koželuhové, jsou barevné, veselé, laděné do modra, sálá z nich hravost a pozitivní nálada.

Pohádky o kapičkách se hodí jako předčítání dětem před spaním, ve školkách, prostě všude, kde jsou malí posluchači nebo čtenáři zvídaví a rádi se dozvídají něco nového.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Jakešové, knížku můžete pořídit na jejích webových stránkách “Zpíváme s Lenkou“

Kornélie

Máte v misce dost sladkých, šťavnatých jablek? Výborně, tak si jedno vezměte a pojďte se mnou a s Almou do malé vísky Jablonia Panica, která se nachází na slovensko-maďarském pomezí. A proč jablko? Nejenže zdobí nádhernou obálku románu Kornélie, ale je také spolu s domácími švestkovými povidly a léčivými bylinkami prvkem, který dotváří atmosféru knihy, jíž nelze popsat jedním slovem. Do počinu Beaty Balogové se musíte ponořit, zlehka a pomalu, a nasát jedinečnou vůni, která ho jako jemný mlžný opar obklopuje.

Kornélie – to je rodové jméno, které dostávají dcery v rodině vypravěčky Almy. Ne každá z Kornélií s ním souzní a vymýšlí si proto vlastní odvozeniny, ale přesto je hrdou a hlavně nezdolnou nositelkou tohoto jména. Alma, což je alter ego Beaty Balogové, nás vezme do vesničky, kde se jakoby zastavil čas. Pokud čekáte rodinnou ságu mapující životy postav od určitého počátku, jste na omylu, stejně jako já. Alminy vzpomínky jsou jako korálky na růženci, které si přebíráte a rozjímáte. Stejné je to i s touto knihou. Autorka v postavě Almy předkládá vzpomínky na rodinu, na ženy, které táhly břemeno osudu, měly to těžké a přesto se nevzdávaly.

Beata Balogová čtenáře oslovuje neobyčejným způsobem. Snový, poetický styl vás přinutí zvolnit, není to knížka, již byste zhltli jako jednohubku. Nádherné popisy, u nichž není důležitý vzhled prvku, ale jeho chuť, vůně, to, jak jej vnímáme… Prostě co slovo, to perla, důmyslně zasazená do nostalgického vyprávění o časech dávno minulých, o soužití Maďarů a Slováků, o rodinných kořenech, o lidech, které jsou s Kornéliemi navěky spjati.

Kornélie mi sedly, trefily se mi do noty, přestože jsem původně čekala klasickou ságu. Slovenskou literaturu mám hodně ráda, ke Slovensku mám i rodové vazby a v dětství jsem tam strávila nezapomenutelné chvíle právě v takové rozkošné vesničce, kde se žije ve velmi těsném sepětí s přírodou.

Dejte si tento literární skvost, v němž se snoubí něžná poetika se severskou syrovostí, pokud chcete zpomalit, vychutnávat si slova jako šťavnatá sousta jablka, které jsem vám na začátku doporučila vzít si ke čtení. A teď už víte, proč.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.