3. stránka

Knihkupectví v Benátkách

Rebecca Raisin nezahálí a přichází s dalším knihkupectvím. Tentokrát není pojízdné, ale je skoro na vodě! Děj románu nás totiž zavede do Benátek, kam se vydáme spolu s Lunou a její kamarádkou Gigi.

Luna vyrůstala s celkem nekonvenční matkou v hippisácké komunitě, kde vedly poměrně bohémský život. Po smrti matky Luna najde balíček dopisů, které ji zavedou na místa, která by vůbec nečekala. Ocitne se v Benátkách, v jednom starém knihkupectví, kde na ni čeká spousta nevyřešených věcí ohledně rodinných vztahů, nikdy totiž nepoznala biologického otce. Najde Luna odpovědi na své otázky?

Zdálo by se, že se s knížkami, v nichž se objevuje jako lokace knihkupectví, roztrhl pytel. Bude Knihkupectví v Benátkách jiné než ty ostatní?

Tentokrát to bylo trochu jiné setkání, než jsem u autorky zvyklá. Základní těžiště zůstává stejné – vztahové a rodinné trable, knihkupectví, láska ke knihám, romantika – ale pak je tady přidaný prvek, který mi do konceptu románu a vůbec všech knížek, které jsem od Rebeccy Raisin četla, nezapadá. Autorka se tentokrát zaměřila víc na esoterično.

Luna je potomek nespoutané ženy, která pobývala v komunitě a zodpovídala se pouze sama sobě. Svou dceru vychovávala v tomtéž duchu, jejich světem je tarot, čakry, očista ducha a podobné věci. Pokud jim nerozumíte, váš život se takovým směrem neubírá, asi se budete při čtení trochu ošívat, stejně jako já. Tahle „ezo masáž“ byla poměrně intenzivní a bylo jí prostě moc.

Kdyby autorka ubrala, Knihkupectví v Benátkách by bylo přesně to, co od autorky vždy čekáme – báječný román o knihách a lásce k nim, o vztazích a rodinných tajemstvích. Ale kdo ví, možná si Rebecca Raisin chtěla od klasické romantiky odpočinout a nabídnout čtenáři něco jiného. Takže – je to na vás. 🙂 Třeba vám tahle nekonvenční odbočka mezi hippie komunity a vyznavače alternativního způsobu života sedne. V každém případě uvidíme, co nám spisovatelka nabídne ve své příští knize Pojízdný krámek vánočních pokladů, která voní po Vánocích a odehrává se v Laponsku. Já už se těším.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Den, kdy jsem odešla

V roce 1982 ve Východním Berlíně rozkvetla nečekaná láska. Láska mezi německou studentkou a Angličanem, který do tehdejší NDR příjel na několikatýdenní stáž. Greta a Henry prožívají natolik intenzivní vztah, že se nedokážou vzdát jeden druhého. Podaří se jim téměř nemožné – dostanou povolení se vzít. Pro Gretu, která vystudovala překladatelství, je svět za železnou oponou ten, který si vysnila a je proto šťastná, že se může dostat ven, a to díky lásce . Mladí manželé žijí v Oxfordu a vypadá to, že jim nic nechybí. A pak jednoho dne Greta zmizí. Bez jakéhokoliv varování, bez rozloučení…

V roce 2018 žije Henry stále v Oxfordu a věnuje se restaurování nábytku. Jeho srdce je stále u ztracené manželky, o níž neví vůbec nic. Jeho starší sestra se mu snaží pomáhat a dohazovat známosti, ale s žádnou to není jako s Gretou. V hlavě mu léta víří spousta otázek i pochyb, proč Greta odešla. Jednoho dne do jeho krámku vstoupí živel v podobě mladé, upovídané ženy, která má na krku šperk. Není to ledajaký šperk, přesně takové, z kancelářských sponek, dělala Greta, než zmizela. Odkud ho žena má? Je pravděpodobné, že by mohl vést k rozuzlení záhady?

Caroline Bishop v románu Den, kdy jsem odešla rozehrává mrazivé milostné drama, které se vryje pod kůži. Dvě časové linie se umně proplétají a nabízí dynamické čtení o časech jen nedávno minulých. Příběhu nahrává i neotřelé téma – jedná si sice o romantický počin, jakých známe mnoho, ale je zasazen do období studené války, které nám zavání víc špionáží než láskou.

Na osudech Grety a Henryho sledujeme, jak si s námi může pohrávat minulost, kterou v životě nikdy nenecháme za sebou úplně celou. Greta se ani v novém prostředí nezbavila cejchu, že je ze „zaostalého Východu“, kde žijí lidé sto let za opicemi, což ji Henryho příbuzní dávají docela sežrat. Není divu, že se snaží najít si vlastní cestu, která se jí však vymyká z rukou a osudově poznamená vztah s milovaným manželem.

Autorka zvolila rafinovaný způsob vyprávění, jedna linie se věnuje Henryho pátrání po původu tajemného šperku, druhá se vrací do osmdesátých let minulého století a líčí životní poměry ve Východním Berlíně. Vězte, že nic s medem to nebylo, což spisovatelka dokázala sugestivně vylíčit. Třetí část tvoří retrospektivní vyprávění Grety, v němž do sebe zapadnou všechny dílky skládačky a my se konečně dozvídáme, jak to všechno bylo.

Prostřednictvím ústřední dvojice Henryho a Grety vzdává Caroline Bishop hold všem párům, jimž nebylo dáno kráčet vysněnou společnou cestou, přesto jejich srdce zůstala spojená. Román Den, kdy jsem odešla je nádherný, smutný, přesto nadějeplný příběh o lásce, touze po svobodě a obětech, které pro ni musíme někdy nést.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Listonoška

Vítejte v Itálii, vítejte v Lizzanellu. Píše se rok 1934 a do městečka se právě vrátil místní rodák Carlo se svou manželkou Annou a synkem Robertem, aby zde začali nový život. Pro Annu to není jednoduché, skrývá v sobě spoustu bolesti a také obavy a strach – pochází se severu Itálie, kde působila jako učitelka a kde mohla beztrestně dát průchod svým revolučním myšlenkám, což je na konzervativním jihu Itálie téměř nemožné. Hrdá a uzavřená Anna nemá v městečku mnoho spřízněných duší, její zásadovost a ateismus je pro mnohé trnem v oku. Navíc chce Anna pracovat jako poštovní doručovatelka, kdo to kdy viděl, tohle byla práce vždy jen pro muže! Francesca Giannone ve svém románu Listonoška zpracovala třicet let života neobyčejné ženy, která si svým chováním a jednáním získá srdce čtenářů.

Obsáhlý román začíná prologem, který je trochu náročnější na vstřebání. Je v něm hodně jmen a vlastně vám toho moc neřekne, smysl dává, až se ve vyprávění Francescy Giannone posunete k závěru. Ten je zárukou, že se k prologu ještě jednou vrátíte, aby vám došly všechny souvislosti.

Příběh je zasazen do 30. až 60. let minulého století, do dynamické a především dramatické doby, v níž se odehrála druhá světová válka a po ní se svět pomalu, ale jistě modernizoval. Ale platilo to pro Lizzanello a jeho obyvatele? Anna žije v době, která nepřála emancipaci a rovnému postavení žen ve společnosti. Trvalo dlouho, než ženy mohly svobodně volit, natož si obléct kalhoty, aniž by nebudily pohoršení, dnes si to ani nedokážeme představit.

Autorka velmi čtivou formou líčí osud ženy, která se vymykala představám poslušné a tiché manželky. Byla chytrá, inteligentní, vnímavá, sečtělá a empatická, i když někdy mi připadala poměrně nečitelná a příliš tvrdohlavá. Annin příběh je také odrazem dobové atmosféry a života na malém městečku na Jihu Itálie, kde se nekompromisně dodržují tradice a změny jsou přijímány s nelibostí, o čemž se hrdá listonoška mnohokrát přesvědčí. Vedle Anny a její rodiny v románu vystupuje široké panoptikum vedlejších postav, jejichž pestré charaktery formují ráz příběhu.

Listonoška je nádherný, košatý příběh, v němž není nouze o emoce. Je v něm obsaženo vše, co má dobrý román mít – láska, vášeň, zlo, smutek, nenávist, a to vše je navíc prodchnuto láskou ke knihám.

Pro mě byla Listonoška skvělým počinem, který jsem nemohla odložit, spolu s románem Vždycky zbývá naděje mě přesvědčila o tom, že současnou italskou literaturu stojí za to sledovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Louka plná pampelišek

Hanu Marii Körnerovou známe primárně jako autorku historických romancí zasazených do Francie 18. století. Na kontě má také několik příběhů ze současnosti, v nichž se věnuje rodinným a partnerským vztahům. Na ně navazuje útlounkým počinem nazvaným Louka plná pampelišek. V něm se vracíme do tzv. „devadesátek“, posledního desetiletí minulého století.

Tereza to v životě neměla jednoduché. O matku přišla v šestnácti, od té doby se snažila najít v životě pevný bod a zakotvit. Oporu má ve své kamarádce Báře a její mamince, zkušené zdravotní sestře, která uměla Tereze vždy dobře poradit. Jedno léto přijíždí k Bářiným rodičům na chatu do malé podhorské vesničce a potkává tam Tomáše, s nímž jí je neskutečně dobře. Ale život není jen o příjemných chvílích, Tereza se potýká s dalším těžkým obdobím. Je na konci tunelu světlo naděje? Bude druhý návrat na chalupu úspěšný?

Hana Marie Körnerová mě nezklamala. Mám hodně ráda její současná rodinná dramata a proto jsem se těšila na Terezin příběh. I na několika málo stranách dokázala rozehrát čtivý příběh plný lásky, smutku, bolesti i naděje. Jen škoda, že to bylo tak kratičké, Tereze bylo věnováno sto dvacet stran a jakmile se začtete, budete určitě souhlasit, že příběh by si zasloužil být delší. Nejen Tereza a Tomáš, ale především vedlejší postavy mají velký potenciál a zasloužily by si zakomponovat obsáhlejší dějovou linku, autorka je popisuje lákavě a zajímavě, čímž si o to přímo říkají.

Ve finále jsem dostala příjemný a pohodový příběh, který sice zabere jen jedno odpoledne, ale zanechá dojem.

Součástí knížky je také sbírka fejetonů, v nichž autorka věcně, vtipně a čtivě glosuje dění kolem sebe.

Louka plná pampelišek je milým, odpočinkovým počinem, který oceníte zejména v blížícím se předvánočním shonu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Tři v knihkupectví

April, Laura a Westley. Tři lidé, kteří se osobně neznají, ale jejichž společným těžištěm jsou knihy a antikvariát nazvaný Otevřená kniha. April, která pracuje z domova a touží po vlastním milostném příběhu, vloží do jedné z knih vzkaz pro fešáckého a sympatického knihkupce Westleyho. Ale znáte to, ve správné romantické komedii není všechno hned takové, jak si to představujete. A tak místo Westleyho vzkaz najde Laura, mladá vdova, která se bojí znovu zamilovat. Zatímco Laura a April si dopisují, aniž by tušily s kým, Westley se účastní natáčení filmu. Otevřenou knihu si totiž vybrala režisérka nezávislých filmů jako lokaci pro svůj nejnovější snímek. A krasavec Westley by mohl zastoupit excentrického a nespolehlivého herce ztvárňujícího hlavní postavu. Moira MacDonaldová ve svém počinu Tři v knihkupectví vzdává hold romantickým komediím ve stylu Nory Ephron, v jejichž čele stojí Láska přes internet vyprávějící o dvou naprosto odlišných knihkupcích.

Román Tři v knihkupectví cílí na všechny milovníky knih a romantiky. Snoubí v sobě pohodu, humor a ztřeštěnost. V popředí stojí tři hlavní postavy – Westley, Laura a April, kolem nichž se točí celý příběh. S napětím sledujeme jejich eskapády se psaním vzkazů, aniž bychom tušili, kam bude tajemná korespondence směřovat. Introvertní knižní svět může ještě hodně překvapit!

Moira MacDonaldová píše poklidným způsobem, cílem není adrenalinový hon za milostným dobrodružstvím, ale pomalu plynoucí vyprávění, jemuž nechybí vtip a situační humor. Tohle kápne do noty čtenářům, kteří si rádi vychutnávají volnější tempo a nevadí jim, že se v ději nikam nepospíchá. Autorka nás seznámí se životními příběhy postav, jejich touhami, přáními i strachy. Třeba z toho, jestli se Laura může po smrti manžela znovu zamilovat, jestli si Westley zaslouží mít někoho rád a jestli April dokáže překročit svůj vlastní stín.

Tři v knihkupectví, to je pohodový výlet do světa knížek, mezi lidi, jimž je příjemnější mít nos zabořený do knihy, než být středem pozornosti ve společnosti druhých. Jako kontrast pak působí kapitoly, v nichž se setkáme s excentrickými filmaři, kteří v Otevřené knize natáčí.

Autorka namíchala knižní koktejl, který nebude asi úplně pro každého. Ocení ho čtenáři, jimž nevadí myšlenkové pochody hrdinů, kteří rádi a často přemýšlí o životě, těžko se rozhodují a učí se, jak překonat osobní překážky. Mně osobně knížka sedla, trefila se mi do nálady, bylo to milé, vtipné, poklidné, tajemné, zamotané, prostě pohodové čtení o lásce, knihách a vztazích.

Číst tuhle knížku je jako sledovat dobrou romantickou komedii, záměr pojmout příběh právě v takovém duchu autorce vyšel na jedničku. Westley, Laura i April jsou sympatičtí, člověk jim musí fandit a doufat, že najdou to, co hledají.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Štafetový kolík

Školačce Janě je osm let. Je to normální holčička, která ráda dělá to, co většina dětí – je neustále v pohybu. Ráda by sportovala ještě víc, ale její mamince se to moc nelíbí. Nejraději by byla, aby Janička seděla v klidu doma, nikde nelítala, chodila hezky oblékaná. Maminka se o ni totiž hodně bojí. Ale jednoho dne paní učitelka navrhne, aby Janička chodila do sportovního kroužku, je totiž skvělá běžkyně. Maminka se pořád bojí, ale souhlasí. A Janička? Ta je přímo v sedmém nebi!

Lenka Jakešová přichází s další skvělou dětskou knížkou, tentokrát své malé čtenáře zavede do sportovního prostředí mezi malé běžce. Janička je v kroužku spokojená, najde si tam kamarády a dokonce je vybraná i na štafetový běh s kolíkem! A to není jen tak, členové štafety jsou vybíráni pečlivě, musí se umět spolehnout jeden na druhého. Jana se moc těší, ale pak se jí stane úraz, který zbrzdí trénink. Stihne se malá sportovkyně uzdravit a zúčastnit se štafety?

Jedná se o knížku typu první čtení, kterou si mohou malí čtenáři číst sami. A samozřejmě nejen oni, i mladší děti ocení předčítání rodičů a povídání o tom, co je sport, jak je důležitý a k čemu potřebujeme kamarády. Kapitoly jsou krátké, text srozumitelný, čtivý a napínavý. Každá kapitola je zakončená notovým záznamem s písničkou, takže rodiče kteří umí noty, učitelé ve školkách a školách, si písničky mohou s dětmi zazpívat. A že noty neumíte? Nevadí! Text písničky si zarecitujte jako básničku.

Lenka Jakešová má dar napsat dětskou knížku z jakéhokoli prostředí a vždy zaujmout. Její počiny jsou vesele, hravé, ale zabývají se i vážnějšími tématy, které jsou napsány vždy tak, aby děti všemu rozuměly a dozvěděly se něco nového. Už jsme si přečetli knížky o životě včel, o dětech v dětském domově, o životě v lese, a teď? Teď nás čeká svět báječného a zdravého sportování.

Stejně jako předchozí knihy můžu Štafetový kolík směle doporučit nejen malým fanouškům sportu, ale také všem dětem, které rády čtou, jejich rodičům a všem učitelům, jenž hledají nové čtecí a hudební inspirativní knížky pro své malé svěřenece.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Jakešové, knížku můžete pořídit na jejích webových stránkách “Zpíváme s Lenkou“

Blázen: Životní restart začíná na straně jedna

Zdálo by se, že lidé, kteří poskytují terapeutickou pomoc, by měli mít všechno ťip ťop. Vztah, práci, prostě všechno. Ale v životě to tak nebývá, o tom ví své terapeutka Eva. Práce je sice v pohodě, ale co se partnerských vztahů týče, Eva prožila velké zklamání. Manžel ji opustil pro jinou a ona začíná znovu od nuly. Do rukou se jí dostává motivační kniha 21 pilířů, která slibuje nevídané a neslýchané: pokud ji přečtete a během týdne splníte 21 úkolů, budete jiný člověk. Eva do toho jde a knížku doporučuje svým známým i náhodným lidem. Bude to fungovat? A co s tím má společného všechno to, co se kolem Evy najednou děje? Tajemné výhrůžky, nový kolega, s nímž si až neuvěřitelně dobře rozumí… Co všechno na Evu spolu s novým způsobem myšlení a jednání čeká?

Počin Blázen: Životní restart začíná na straně jedna byl pro mě příjemným překvapením. Kristýna Lysáková píše velice čtivě, má lehkou ruku a styl, který nenudí. Možná přijdete na to, co nebo spíše kdo, Evě dělá problémy, stejně rychle jako já, ale vůbec to nevadí. Autorka umně kličkuje mezi postavami, které nejsou všechny hned čitelné, občas jsem měla pochyby i o těch kladných.

Myslela jsem, že to bude celé o tom, jaké to je řídit se motivační literaturou, co vám může nabídnout, jak inspirovat. Sama ji nevyhledávám, a tak jsem si říkala, že budu mít díky knížce vhled do tematiky. O tom to bylo jen částečně, ve finále se z toho vyklubal psychologicky laděný příběh, z jehož vyústění a z toho, co se dělo, trochu mrazí. Nakonec zjistíte, že pokud se chcete měnit, musíte začít přímo u sebe.

Vyhledáváte nové české autory a jejich tvorbu? Zkoušíte rádi něco nového? Baví vás tematika mezilidských vztahů? V tom případě je příběh terapeutky Evy napsán přímo pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Když kvete wiliwili

David Vronský je už přes dvacet let šťastně zadaný. Svou ženu i děti miluje celým srdcem a rodině dává vše. Ale jednoho dne osud do života sehrané rodiny hodí vidle. Davidova manželka Helena sedí v letadle, které havaruje nad Pacifikem. Helena je nezvěstná a Davidovi i dětem zůstává spousta otázek a špetka naděje, že by snad…

Vojtěch Bernatský má na svém kontě několik knížek, které se od počinu Když kvete wiliwili hodně odlišují. Ve své novince upustil od dosavadních žánrů a napsal křehký příběh o lásce.

Nebojte se, nejedná se o křečovitou červenou knihovnu, ale o citlivé vyprávění o láskyplném vztahu. Přestože byl podroben těžké zkoušce, je to čtení povzbuzující, v dnešním světě instatních rychlovztahů působí počin Vojtěcha Bernatského jako zjevení a oslava dlouhodobých pevných partnerských svazků.

Když kvete wiliwili je příběh, který se nečte úplně snadno. Autor nevyužívá přímou řeč, tu si musíte odvodit sami, ale trvá to jen pár stránek, než způsobu psaní přijdete na chuť i na kloub. „Specialitou“ je také střídání časových rovin, které nejsou řazeny chronologicky, ale podle toho, kam směřuje děj. Dočkáme se také trošky exotiky, protože příběh se částečně odehrává na Havaji.

Přestože je počin útlounký, je vřelý a plný emocí. Možná jsou některé scény a události trochu překombinované, ale ve finále dávají smysl a činí příběh čtivým a svým způsobem pozoruhodným. Je vidět, že autor sám je milující otec a manžel, což s citem otiskl i do své knihy, nabízí tak netradičně pojaté vyprávění o velké lásce.

Pokud jste v jádru romantici, potrpíte si na osudovou lásku a pevné vztahy, Když kvete wiliwili je přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Lišky pod Big Benem

Milujete starou dobrou Anglii? Já moc! Byla jsem tam sice jen jednou, a bude to už třicet let, ale ze zážitků a vzpomínek žiju dodnes. A tak jsem neváhala, když jsem zjistila, že vyšla publikace Lišky pod Big Benem. Jako fanynka Karla Kyncla, který své zpravodajské zážitky přetavil v sérii fejetonů o životě na britských ostrovech, jsem věděla, že si ji musím přečíst a přiložit tak další kamínek do mozaiky knížek, které o Británii jsou.

Autor Jaromír Marek těží ze své práce rozhlasového redaktora a čtenářům předkládá fakta i zajímavosti, které o Británii a jejích obyvatelích shromáždil. Třicet pět kapitol je našlapaných uvěřitelnými i bizarními historkami o Britech. Tak schválně, znáte ve svém okolí někoho, kdo by desítky let slavil nepřetržitě každý den Vánoce a užíval si to? A to prosím se vším všudy – vánočním jídlem, výzdobou i dárky! Jaromír Marek takového potkal. A nejen toho, poznal se s dalšími zajímavými lidmi, kteří stojí za vyprávění. Někteří díky svým nevšedním zájmům, jiní zaujali spojitostí s naší historií.

Podíváme se ke královské rodině, navštívíme Wales i Skotsko a s každým dalším fejetonem vstřebáváme osobitou britskou atmosféru. Bavila mě kapitola o svérázném způsobu topení v britských domácnostech i časté zmínky o autorovu psu Mikešovi, které přispěly k celkové pozitivitě knížky.

Tohle jsem si užila. Jaromír Marek píše příjemným stylem, dokáže vtáhnout a navodit pocit, že jste v Anglii také. Pokud jste zatíženi na vizuální stránku cestopisných publikací, budete možná postrádat barevné fotografie, protože knížka je vybavená černobílými snímky, ale i tak vás k návštěvě britských ostrovů zcela určitě navnadí. A možná dostanete chuť přečíst si Anglické listy Karla Čapka, ať už je to poprvné nebo opakovaně, a doplnit tak anglofilovo kombo. Já tak udělám v každém případě!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Poslední úkol Mabel Beaumontové

Manžel Mabel Beaumontové miloval seznamy. Psal je s vášní a nadšením, zapisoval nejen to, co je třeba koupit, ale i myšlenky a nápady, které se mu honily hlavou. S Mabel žili sami pro sebe velmi poklidným životem. A pak jednoho dne Arthur náhle zemřel. Zůstal po něm lístek s poznámkou „Najít D“. Mabel napadne, že určitě myslel na to, aby po letech našla nejlepší kamarádku Dot, s níž kdysi dávno ztratila kontakt. A tak se Mabel za pomocí různých žen, které jí osud posílá do cesty, vydává hledat Dot. A nejen ji, ale především sama sebe.

Román Poslední úkol Mabel Beaumontové je román, který se vryje do srdce. Mabel má většinu života za sebou, většinu, jejíž největší část strávila po boku manžela Arthura v jejich malém, těsně semknutém společenství. Teď už jen čekat, až si milosrdná smrt přijde i pro ni. Ale Arthur myslel na všechno, pro Mabel zařídil dočasnou pečovatelskou výpomoc a jakoby tím pustil dávno zaseklá stavidla. Mabel se upne k poslednímu Arthurovu úkolu. Najít D. Najít Dot. Najít znovu sebe.

Lauren Pearsonová napsala dojemný a emocemi nabitý příběh, v němž se odráží aktuálně velmi oblíbené téma – mezigenerační vztahy. Zatímco Mabel je hodně přes osmdesát, dalším postavám, jež se výrazně dotknou jejího života, je mezi dvaceti a sedmdesáti. Mohlo by se zdát, že tak výrazné rozdíly budou problém, ale opak je pravdou. Tato na první pohled nesourodá skupinka žen si sedla jako… však víte co. 🙂 a jejich společné zážitky při hledání Dot i zkoumání osobních životů jsou psány s humorem, nadhledem i melancholií, každopádně vždy s nadějí na nové začátky.

Poslední úkol Mabel Beaumontové je křehké čtení o tom, jaký je život po ztrátě dlouholetého životního partnera, o samotě i osamění a o tom, že nikdy není pozdě měnit sebe, své zvyky a začít něco nového. Možná vás závěrečné vyústění překvapí, možná ho v průběhu děje sami vytušíte, v každém případě je Mabel a její odhodlání najít Dot krásnou připomínkou toho, že téměř vždy platí – není čas, ztrácet čas.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.