Ze života bichlobaby

Poslední dobou moc nestíhám. V práci se nakupilo tolik věcí a pracovní den má jen osm hodin. Kromě klasických knihovnických činností jako besedy pro školy děláme s kolegyní na projektu multikulturní výchovy mládeže. S prezentací obcházíme místní školy. Dnes jsem byla na polské základce a měla jsem divný pocit z toho, že dětem z polských rodin mám já něco vykládat o jejich kulturních zvycích :-). Čekala jsem, že budou zahlcovat informacemi ony mě, ale nic z toho nebylo.
Zjišťuju, že je vůbec problém dostat z dětí nějaké slovo. Včera jsem besedovala s deváťáky o dobrodružné literatuře. Kdybych se postavila před zrcadlo, udělala bych líp. Nic nečetli, nic neznají, Stmívání jenom VIDĚLI. Ufff.
Na druhou stranu, v půjčovně se poslední dobou dveře netrhnou. Pořád sice ještě převažují návštěvníci (jsou to hlavně kluci), kteři mají knihovnu za počítačovou hernu a u hraní her dokážou strávit celých šest hodin, co je pro ně knihovna otevřená. Ale asi má osvěta a propagace četby něco do sebe, spousta dětí začala chodit do knihovny KVŮLI KNIHÁM, hurááá.
Své malé čtenáře si hýčkám a jsem schopná snést jim modré z nebe.
Do počítače ťukám stopadesátou rezervaci na Stmívání, Bořka stavitele a Mašinku Tomáše. Věrným čtenářům schovávám novinky.
Zároveň si rvu vlasy, protože jsem zjistila, že jsem si vymazala rozepsanou besedu o Evropské Unii, a musím proto začínat znovu.

Psychicky i fyzicky se připravuju na nadcházející celoroční rekonstrukci naší knihovny, o vánočních prázdninách budeme místo chroupání lineckého a obracení stránek v knize stěhovat fond a vybavení našeho oddělení.
Na Facebooku spoluspravuju profil knihovny a snažím se, aby zprávy byly aktuální, výstižné, komentáře vtipné a lákavé.
A pak že je knihovna tiché a klidné místo ;-).

Halloweenské strašení v knihovně




Osobně mám raději české Dušičky než americký Halloween, ale musíme jít s dobou (a s dětmi) a tak jsme i u nás v knihovně na dnešek připravili halloweenské odpoledne. S kolegyňkami jsme se na to jaksepatří vyhastrošily.
Děti vyplňovaly čarodějnický kvíz a hrály strašidlácké pexeso.
Atmosféru skvěle podkreslil poslech Erbenovy Kytice.

Jablkové knedlíky

A zase ta jablka!!! Co s nimi?
Našla jsem skvělý jednoduchý recept na jablkové knedlíky.
Nastrouháme jablka, přidáme mouku, špetku soli, skořici a ….TO JE VŠECHNO.
Víc nic není třeba. Těsto necháme hodinku odpočívat v lednici, pak zpracujeme v knedlíky a vaříme ve vroucí vodě, jak jsme zvyklí. Jen do ní nalejeme trochu oleje.
Já si knedlíky ve finále posypala skořicí a cukrem a polila máslem. Ale k dochucení se může použít cokoliv, podle chuti konzumenta.
Dobrou chuť 🙂

Mých "SEDM"

Sedm faktů o mně aneb jak jsem se nechala inspirovat autorkou jednoho z mých oblíbených blogů.

  1. Jsem závislá na čtení. Doma mám kupu knih z knihovny a neustále nosím další a další.
  2. Miluju nové knížky, musím k nim pořád čichat a listovat v nich.
  3. Nedám ránu bez hodinek. Musím je mít pořád na ruce, výjimkou je koupání :). S hodinkami i spím. Nejraději mám velké ciferníky a zvláštní design. Pánské vedou.
  4. Miluju čaje. K nim pořádný hrnek. Mám tři oblíbené, ze kterých můžu pít jen já :). Každý na jiný druh čaje, vychutnávám si to.
  5. Jsem vlk samotář. Nejlíp je mi doma, zalezlé pod dekou, s knížkou a dobrým čajem.
  6. Miluju podzim. Padající listí, podzimní vůni vzduchu, podzimní atmosféru.
  7. Každý rok se těším na Vánoce, jako malá :). Mám ráda adventní období, výzdobu a předvánoční atmosféru.

Tak to jsem zhruba já, ono by se toho našlo víc, ale sedm je sedm :).

Legenda o pistolnici Murphyové


Jsem masochista. V pátek jsem si vzala dětskou knížku od Eoina Colfera Legenda o pistolnici Murphyové. Proč jsem masochista? Pátek byl posledním dnem Týdne knihoven. V jeden ráz jsem přihlásila tři nové děti, neustále něco vyhledávala, radila, pomáhala, prostě jsem byla hodná paní knihovnice. Doufám. :-). A ještě jsem si vzala domů knížku, která o knihovnici vypráví. Eoin Colfer je znám jako autor fantasy knížek o Artemisi Fowlovi. Na toho se, mimochodem, taky chystám. Pistolnice Murphyová je postrachem sourozenců Vildy a Martina Woodmanových. Spolu s dalšími třemi mladšími bratříčky vyvádějí neustále nějaké lumpárny. A co teprv, přidají-li se k nim kluci ze sousedství. Martin a Vilda musí proto navštěvovat několikrát týdně místní knihovnu, aby se zklidnili a trochu se zkulturnili četbou knížek :-). Jenže jak se těšit na knihovnu, když v ní vládne postrach zvaný Pistolnice Murphyová, knihovní nindža velikosti almary. Se všemi si poradí, razítka má zavěšená proklatě nízko. Nestrpí odmlouvání a hne-li se někdo z koberce v dětském oddělení, je teprve zle. Jestli je Pistolnice opravdu taková, jakou ji znají kluci, zjistí čtenář v knížce. Ať dospělý nebo malý, zasměje se každý.

Tajemství nesmrtelného Nicholase Flamela: Alchymista, Čaroděj



Michael Scott je autorem ságy o nesmrtelném Nicholasi Flamelovi. V češtině zatím vyšly dvě knihy, Alchymista a Čaroděj, čeká se na vydání třetí, která by se měla jmenovat Vědma. Na začátku se čtenář seznamuje s patnáctiletými dvojčaty Joshem a Sofií. Josh pracuje v antikvariátu a Sofie v kavárně, přivydělávají si tak na cestování po Evropě. Majitelem antikvariátu je Nick Flamel, ze kterého se vyklube věhlasný alchymista Nicholas Flamel, žijící před více než pětisty lety. Josh a Sofie jsou dávnou věštbou předurčeni k záchraně světa. Nicholas Flamel totiž ukrývá Kodex – nejmocnější knihu všech dob. Zálusk na ni si dělá čaroděj John Dee. Podaří se mu ji ukrást, Joshovi však v rukou zůstavají dvě stránky z knihy. John Dee se snaží stránky získat, jsou totiž důležité a potřebné k rituálu, který by vrátil sílu starobylým bytostem z temnot, aby mohli vládnout lidem. Sofie získává čarodějné a magické schopnosti, které jí Josh závidí. Bojuje se žárlivostí a jen těžko odolává lstivým řečem Johna Deeho. V druhé knize boj vrcholí, dvojčatům a Flamelovi pomáhá například Johanka z Arku a její manžel, hragě Saint-Germain nebo upírka Scatty. Na tuhle fantasy ságu jsem četla jednu docela zápornou recenzi. Docela jsem se bála začít číst, ale líbilo se mi to. Na recenze stejně dám jen málokdy. Čekám na třetí díl, měl by vyjít někdy v listopadu.

Hitlerova dcera


Útlounkou knihu pro děti od australské spisovatelky Jackie French jsem si přečetla díky jedné recenzi. Autorka knížku napsala v roce 1999 a ta se v odborné soutěži stala knihou roku pro mladší čtenáře. Z názvu knížky je patrné, o čem je. Na začátku se seznamujeme s několika australskými školáky, kteří každé ráno čekají na zastávce na školní autobus. Tyto chvíle si krátí Hrou – vyprávěním historek o různých postavách a hrdinech, které si vymýšlejí. Jednoho dne vypráví Anna příběh o Heidi – Hitlerově dceři. Děti se dozvídají, že Heidi měla na tváři nehezké znaménko, proto ji její otec skrýval v ústraní. Každý den Anna poodhaluje kousek z Heidina života. Příběh nejvíce zasáhne Marka, který se zamýšlí nad tím, jestli mohou děti zdědit povahu svých rodičů. Klade otázky rodičům i učiteli. Anna pokračuje ve vyprávění, atmosféra je umocněna dlouhým deštěm, který sužuje vesnici. Sledujeme Heidiny osudy, musí se spolu se svou vychovatelkou schovávat, nakonec zůstává sama. Konec je zajímavý, musím říct, že jsem ho čekala, ale to bude asi tím, že jsem dospělá. Docela by mě zajímalo, jestli ho uhádli i dětští čtenáři :-). Knížka se mi líbila, přelouskala jsem ji za jeden večer a myslím, že by si ji měli přečíst nejen děti, ale i dospělí.

Design a site like this with WordPress.com
Začít