153. stránka

Dewey – Kocour z knihovny, který okouzlil celý svět

Včera jsem začala číst milou knížku americké knihovnice Vicki Myron, bývalé vedoucí knihovny v městečku Spencer v Iowě.
Jednoho mrazivého zimního rána našla Vicki ve schránce na vrácené knihy malého špinavého kocourka. Kocourek učaroval nejen Vicki, ale stal se miláčkem ostatních zaměstnanců i návštěvníků knihovny. Díky němu pookřáli i největší zasmušilci.
V životě to nebývá jednoduché, ani Vicki neměla jistotu, že kocourek bude moci v knihovně zůstat. Podařilo se a Dewey, kterého pojmenovali po nejslavnějším americkém knihovníkovi, těšil obyvatele Spenceru úctyhodných 19 let až do své smrti.
Vicki Myron v knize nelíčí jen zážitky s okouzlujícím kocourkem, ale taky přibližuje svůj nelehký osobní život a práci knihovnice. Což byl jeden z důvodů, proč jsem po knize sáhla ;-), zajímá mě, jak žijí knihovníci jinde.
Knížka je nenáročná, čte se dobře, příjemně se u ní relaxuje.

Bílá kněžka

Do rukou se mi dostal první díl z připravované fantasy trilogie Věk pěti: Bílá kněžka. Pomenší, docela dost hrubá knížka (přesně dle mého gusta), vypráví příběh Aurayi, dívky, která se stává kněžkou. Po několika letech patří mezi pět „Bílých“, což jsou nejbližší pomocníci bohů.
Kraj, kde Auraya žije, je napaden černými čaroději,sektou pentadriánů, kteří chtějí zem ovládnout. Auraya

musí ovládnout nabyté síly a schopnosti, aby zem před nepřáteli ochránila. Zároveň bojuje se zakázanou láskou ke splétači snů Leiardovi.

V knize se v hlavním ději prolínají i osudy čarodějky Emerahl, která prchá před kněžími a živí se jako nevěstka.

Román mě zaujal, má napínavý děj a spád, přečetla jsem ho během víkendu, ani odtrhnout jsem se nemohla :).

Těším se na druhý díl a jsem zvědavá, jak budou osudy Aurayi pokračovat dál. Doporučuju všem fanouškům fantasy. Bližší informace o knize jsou na stránkách nakladatelství Zoner Press a na webu Fantasya.cz.

Změna je život :-)

S pomalu přicházejícím jarem (pššt, abych to ještě nezakřikla – předpověď na příští týden není moc příznivá) jsem změnila vzhled blogu. Jasné barvy, nová ikonka (díky, Gralińko, je úžasná).

Upíří deníky

V současné době se díky Stmívání na trhu objevily i další knihy s upíří tématikou.

Toto téma se zalíbilo i mně, a tak jsem sáhla po knihách Upíří deníky. Těsně před Vánocemi jsem četla první dva díly a teď o víkendu i zbylé dva.Autorkou knih (spíše knížek, protože formátem jsou malé, něco jako bývaly knihy edice Stopy hrůzy, které jsem si kdysi občas kupovala :)) je L. J. Smith(ová).

Hlavní hrdinkou je Elena, studentka z malého amerického městečka. Sebevědomá náctiletá královna krásy, která se zamiluje hned do dvou upírů najednou. Bratři Stefan a Damon v ní vidí dávnou lásku Katherine, která kdysi dávno pořádně zamávala jejich životy a oni se od té doby nemůžou vystát…

Upíří deníky byly ve Státech vydány v roce 1991, daleko dřív než S. Meyer napsala ságu Stmívání. Podle mého názoru je Stmívání mnohem víc propracovanější. Jakoby L. J. Smith napsala osnovu, kterou S. Meyer rozvinula :).

Na českém trhu se chystá vydání 5. dílu.

Birlibán

Se školákem máme rozečtenou nádhernou knížku Eduarda Petišky Birlibán.
Kluk se zvláštním jménem, který zlobí rodiče, nerad si uklízí hračky a šťourá se v jídle.
Jeho oblíbený maňásek zajíček Janeček díky němu přijde o jedno ucho.
Vydávají se spolu do Maňáskova, kde Janeček dostane ouško nové.
Cestou zažívají různá dobrodružství, Birlibán poznává důsledky svých prohřešků.
Cestou do Maňáskova procházejí Bonbonovicemi, Lenošindou, Neposluchovem nebo Nepořádnou Lhotou. Potkávají nové kamarády. Jak celé vyprávění končí? To my ještě nevíme ;-).
Musela jsem knížku doporučit, je opravdu úžasná, když školák při čtení usne, čtu si i sama :).
Je to knížka, která má nějakých padesát let, ale pořád je aktuální a velmi čtivá. Nadchne malé i velké.

Krvavé jahody

Jednou ze zajímavých knih, které jsem za poslední dobu přečetla, byly Krvavé jahody J. S. Kupky.

Autor zaznamenal skutečný příběh čtrnáctileté dívky Věry a její sestry Nadi, které byly na úplném konci války spolu se svou matkou zavlečeny do sovětských gulagů, a to jen proto, že jejich matka byla Ruska, která žila většinu života v Čechách.

Dívky v lágrech prožily neuvěřitelných dvacet let, matka zahynula.

Vyprávění, nad kterým tuhne krev v žilách hrůzou i vztekem nad tím, co je možné spáchat na nevinných lidech, jak jim zničit život.

Nebudu líčit hrůzy, které obě dívky zažily, to se snad ani nedá :(. Po letech se jim naštěstí podařilo dostat domů, ale i zde na ně čekaly útrapy. Byly brány jako vyvrhelky, pracovaly v JZD za více než minimální mzdu.

I pro ně naštěstí osud připravil hezký život, obě se šťastně vdaly, Naďa dokonce do zahraničí.

Knížka je hodně drsná, ale stojí za to číst ji. Nemohla jsem se odtrhnout, natož uvěřit, že je něco takového možné. Bohužel ano :(.

Milý deníčku… :-)

Tak jsem se zase stěhovala…..Jen co jsme se s kolegyní zahnízdily v novém, už jsme šly o dům dál. Knihovna zůstala, jen jsme šly každá na jinou pobočku. Ještěže existuje ICQ a můžeme si sdělovat dojmy a zážitky. Ale nepohoršila jsem si, ba naopak. Holky jsou skvělé, znám je dlouho a dokonce mi vaří odpolední kafe ;-).
Konečně jsem zase ženou za pultem, půjčuju, kopíruju, doporučuju knihy, povídám si s lidmi..a to se mi líbí, moc mi to chybělo.
Pokračujeme v besedách. Mohamed nemůže k hoře, tak musí hora k němu.. A tak chodíme za dětmi do škol. Připadám si jako paní učitelka, mám možnost vyzkoušet si, jaké je to před katedrou.
Hodně čtu, měla bych doplnit tipy na četbu, přečetla jsem spoustu výborných knih.
Mám se dobře, skvěle, výborně. Vadí mi jen ten sníh. Nejraději bych ho zabalila a poslala do Vancouveru, prý je ho tam málo 🙂
Jo, deníčku, neuvěříš…Dala jsem se na lyžování. Po dvaceti letech, podobně jako sněženky a machři, jsem zase šoupla nohy do lyžáků. Místo instruktorky mě učí můj milý manžel.
Skoro každý víkend pilujeme k dokonalosti můj styl lyžování a la paní radová.
A tak nám ubíhá druhý měsíc nového roku..Už se těším na jaro ;-).

Status: Nežádoucí!!!

Jaké bylo mé překvapení, když jsem po dnech odloučení od internetu, (doma připojení bylo, ale raději jsem četla) chtěla něco napsat do svého blogu.
Když jsem na něj najela, vyskočila mi hláška, že je stránka zakázaná.
Ajťáci nainstalovali jakési filtry, které mají za úkol filtrovat vhodné stránky. Jo, tak o tom jsem už kdesi slyšela a měla za to, že se to týká stránek se sexuální tématikou nebo bulváru.
Blesk jsem si u kafe přečetla, svůj blog ne. Přitom jeho jedinou neřestí je má vášeň pro knihy, uááááá. 😀
Naštěstí mi už kluci blog uvolnili.
Zpřístupnili i další stránky s doménou blogspot.com, které byly bloknuté, takže konečně můžu dohnat resty a pročíst si své oblíbené blogy.

Poprvé v novém roce…

…píšu na blog. Minulý pátek jsme se s kolegyní, vysílené po čtrnáctidenním stěhování, zabydlely v nové provizorní kanceláři. Tou je bývalá třída, takže nechybí tabule, umyvadélko a velký prostor. Na tanec? Metání kotoulů? To se ještě uvidí :-).
S námi se zabydleli i naši maskoti kůň Karel, sova Knihulka a sovík Knihulík.

Tak už jdeme do finále…

Blíží se velká rekonstrukce naší knihovny. Pro veřejnost už otevřeno nemáme. Čtenáři to věděli dlouho dopředu díky propagaci v tisku a velkým letákům na dveřích, stejně ale chodí a chtějí si půjčovat, ach jo
Pomalu balíme fond, vážeme knihy a připravujeme se na velký třesk.
Je nám líto, že se budeme muset na rok rozloučit, ale zároveň se těšíme na novou, krásnější, modernější knihovnu.
Pod vlivem nostalgie jsem „přeskládala“ texty známých písniček, abychom si mohli na rozloučenou zazpívat 😀