Na český knižní trh přichází svěží vítr ze Spojených států – Ted Dekker, který směle konkuruje Jefferymu Deaverovi, jednomu z nejúspěšnějších autorů thrillerů. V tomto napínavém románu poznáváme Ryana Evanse, zpravodajského důstojníka, který je pracovně natolik vytížen, že nemá čas na svou rodinu a uvědomuje si, že je nejen nedbalým manželem, ale i špatným otcem své dceři Bethany. Během jedné ze zahraničních misí je zajat teroristy a prožívá nepředstavitelné hrůzy, ze kterých se jen těžko dostává. Když přijíždí domů, jeho žena jej odmítá, stejně tak i dcera. V noční můru se jeho život změní, když se do života celé rodiny vkrádá vrah mladých dívek, Lamač kostí, který je posedlý touhou mít dokonalou dceru. Vybere si totiž Bethany, kterou unese. Ryan tak musí svou dceru zachránit, dokázat, že je milující otec a zároveň čelit podezření FBI, že Lamačem kostí je on sám. Román jsem přečetla během dvou dní, tak je čtivý a hlavně napínavý. Děj má švih, čtenář je okamžitě vtažen do děje. Lamač kostí je nejen skvělý thriller, který zamrazí, ale také psychologická sonda do zločincova nitra, jeho vědomí a myšlenek. Tuto knihu doporučuji všem, kteří milují četbu napínavých thrillerů.
(recenze pro nakladatelství Metafora :))
Austrálií s úsměvem
Autorka této knihy je vášnivá cestovatelka. Ona i její bratr tuto lásku zdědili po svých rodičích. Není tedy divu, když se jednoho dne bratr Marty Pelikánové, mezi trampy zvané Pelda, ozývá s nabídkou společné cesty po Austrálii. Pelda nadšeně přijímá a těší se na zážitky z cest po této zajímavé zemi. Nejprve se musí doslova prokousat byrokratickou džunglí a řešit problémy s vízem, pozváním a dostatečnou finanční hotovostí. Nakonec se vše podaří a Pelda spolu s bratrem a jeho ženou vyráží na téměř měsíční výlet. Nejprve letí do Londýna a odsud do Melbourne. Jen zážitky z letadla a z celních kontrol by vydaly na samostatnou novelu. V Melbourne skupinka cestovatelů navštíví strýčka Peldiny švagrové, kde si odpočinou a načerpají síly na další cestování. Plánují návštěvu mistrovství světa v rýžování zlata a také se chtějí setkat s přáteli na celosvětovém potlachu československých trampů. Na svých cestách potkávají spoustu zajímavých lidí, emigrantů, kteří žijí v Austrálii dlouhá léta a neváhají podat pomocnou ruku krajanům. Také setkání s domorodými zvířaty stojí za to. Klokani, pelikáni, želvy, tyto a mnohá jiná zvířata zpestřují pobyt našich cestovatelů. Pelda a její příbuzní mají namířeno přes střed Austrálie, cestují dodávkou a zažívají spoustu dobrodružných zážitků, které jsou vesměs příjemné a zajímavé, i když někdy se nedaří a dochází k drobným problémům, které se ale dají vyřešit. Půvab tomuto cestopisu dodává i jazyk, kterým je psán, lidový, jadrný styl, padne i nejedna nadávka, která ovšem vůbec nepůsobí vulgárně, naopak. Právě tento „lidový styl“ činí cestopis čtivým a atraktivním.
Dívky hrají Nebe, peklo, ráj
Dočetla jsem moc příjemný románek od spisovatelky Olgy Lipecké: Dívky hrají Nebe, peklo, ráj. Děj se odehrává na počátku dvacátého století na Ostravsku, ve středostavovské rodině. Hrdince Josefce je patnáct let, navenek prožívá ona i její rodina idylku. Ale co vypadá zdánlivě růžově, je ve skutečnosti jiné. Josefka je zamilovaná do Janka, Jankova sestra Francina neodolá Josefčině otci, známému svůdci a milovníku žen. Jeho manželka tyto zálety nese velmi těžce. Díky neustálým hádkám si Josefka a její bratři nesou do budoucnosti pokřivený obraz manželského života. V průběhu let dochází k několika závažným situacím, které vyústí v rozvrat rodinné idyly a vedou k tragédii. Byla jsem mile překvapená, když jsem pátrala po údajích o autorce, zaujal mě totiž styl jejího psaní, při čtení má člověk pocit, jako by sledoval film pro pamětníky. Styl, mluva, výrazy věrně odrážejí dobu, ve které se příběh odehrává. Autorce je něco přes sedmdesát let, začala psát až v pozdním věku a kromě tohoto románku jí vyšel ještě jeden,ve kterém pokračuje v osudech zúčastněných, a soustřeďuje se na Francinu, které ze vztahu s otcem Josefky zůstává nemanželský syn…
Patálie s květákem
Miluju smažený květák. V pátek jsem se rozhodla, že jeden koupím a uděláme si doma skvělý oběd. Přijdu na tržnici, vyberu si jeden pěkný kousek, dávám ho prodavačce a u toho poprosím o sáček. Nesla jsem jen kabelu přes rameno – s utrženým zipem – měla jsem v plánu koupit si novou a bylo mi hloupé chodit po obchodech s květákem v ruce. Paní prodavačka nejprve můj dotaz přeslechla. Opakuju tedy prosbu o sáček znovu. „Sáček vám nedám“, dí trhovkyně.
„Proč?“, ptám se.
„Na květák a salátové okurky sáček nedáváme, majitel říká, že si to může zákazník odnést v ruce“.
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Na jednu stranu má majitel pravdu, opravdu bych to odnesla v ruce. Kdybych nešla kupovat tu tašku. Na druhou stranu – už vím, že na onu tržnici nakupovat nepůjdu. Panu majiteli aspoň nebudou ubývat sáčky :-D.
Nakonec mě pobavil vietnamský prodejce, když jsem platila novou kabelu. „Mňam, mňam“, ukázal na květák, který jsem celou dobu držela v ruce.
A měl pravdu 😉
Příběhy z olivového ostrova
Už delší dobu sleduju jeden příjemný blog. Jeho autorka žije na ostrově Korfu přes deset let, je vdaná za místního doktora, se kterým má dvě děti. V létě pracuje jako průvodkyně, v zimě odpočívá a především sepisuje své postřehy. Jak jsem byla ráda, když jsem zjistila, že toto příjemné čtení vyšlo knižně! Začíst se do Příběhů z olivového ostrova doporučuju, k tomu si nalijte ouzo nebo alespoň frappé a nechte se přenést na jih Evropy, kde je horko, klid a pohoda. A taky neuvěřitelný chaos na úřadech, v nemocnicích, ve škole… Po přečtení jsem měla sto chutí na Korfu zajet a vychutnat si zdejší atmosféru osobně. 🙂
Mormonka
Skutečný příběh vypráví osudy Carolyn, která vyrůstala v mormonské komunitě. V osmnácti letech byla provdána za mnohem staršího muže, s jehož dcerami chodila do školy. Všechny její dosavadní plány a sny vzaly za své, v područí despotického muže a dalších manželek, které měl, prožila Carolyn sedmnáct let. Mezi manželkami panovala napjatá atmosféra, každá z nich chtěla být favoritkou. Svému manželovi Carolyn porodila osm dětí, z nichž jedno onemocnělo rakovinou. Ona sama měla také zdravotní potíže, časté porody a stresy ji vyčerpávaly. Jednoho dne sebere odvahu a pokusí se utéct. Plán se vydaří a Carolyn s dětmi mohou konečně začít nový život. Některé z dětí odchod nechápe, pobyt v komunitě jim vymazal mozky, nebyly zvyklé na normální prostředí. Jedna z dcer se vrátila zpátky k otci, se změnou se nedokázala smířit. Carolyn konečně zažívá normální život a dokonce poznává opravdovou lásku.
Výhra
Hrdinou a zároveň vypravěčem je dvaatřicetiletý Perry L. Crandall. Jak sám tvrdí, není retardovaný. Jeho IQ totiž o bod překračuje hranici retardace. A to znamená, že je jen pomalý. Žije s babičkou, pracuje v loděnici a tajně miluje pokladní Cherry. Babička mu odmala vštěpuje správné životní zásady, učí ho jak používat slova – Perry každý den přečte jednu stránku ze slovníku, odkud si vypisuje nová slovíčka. Pracuje jako pomocná síla v loděnici, rád mlsá čokoládové bonbony. Společně s babičkou rádi luští křížovky a pravidelně si kupují výherní losy. Jejich život je velmi poklidný, vůbec jim nechybí vypočítaví příbuzní, kteří se kdysi Perryho velmi rádi zbavili. Jednoho dne Perry zjistí, že v loterii vyhrál dvanáct milionů dolarů. V tu ránu se stává nejslavnějším obyvatelem městečka, kde žije, i blízkého okolí. Jenže to je už babička po smrti a Perry se musí se životem rvát sám. Naštěstí má kolem sebe výborné kamarády, kteří nad ním drží ochrannou ruku a pomáhají mu. Najednou se objevují i bratři a matka, kteří cítí příležitost shrábnout Perryho výhru pro sebe. Náš hrdina tedy musí rozlišit dobré a zlé, poznat, kdo to s ním myslí vážně a kdo z něj chce jenom ždímat peníze… Nádherné vyprávění, které nadchne všechny příznivce Forresta Gumpa.
Stalo se prvního září (nebo někdy jindy)
Román zachycuje osudy tří kamarádů, kteří od raného mládí usilují o lásku jedné ženy. Děj se odehrává v letech 1938 – 1968, autor na pozadí zlomových historických okamžiků vykresluje příběhy hrdinů. Mnichov, druhá světová válka, komunistický puč nebo převrat v Maďarsku doplňuje barvité osudy nerozlučných přátel. Příběh začíná 1. září 1938, kdy se třináctiletí kamarádi Maďar Peter, Žid Gábor a Čech Honza, žijící se svými rodiči v malém městečku Levice, setkávají na místním koupališti. Všichni tři jsou zamilovaní do spolužačky Márie, o její lásku soutěží v plaveckém závodě. Gábor se málem utopí, jejich přátelství tím neutrpí. O rok později jsou Levice maďarské, kluci se musí rozdělit, Jan odjíždí s rodiči do Brna, z Gábora a Petera se stávají vojáci, kteří později dezertují a skrývají se u Máriiných rodičů. Po válce Peter s Máriou sympatizují s komunisty, Gábor s Honzou hledají štěstí v Izraeli, odkud se vracejí se silnými zážitky. Peter pracuje jako novinář, Gábor onemocní tuberkulózou a Jan studuje vysokou školu a pracuje ve výzkumném ústavu. Osud kamarády zavádí do všech koutů Slovenka i do zahraničí, symbolem jejich nerozlučného přátelství zůstává Mária, které se ze vztahu s Honzou narodí dcera. Jan těsně před svatbou odjíždí na služební cestu, díky převratu v Maďarsku se mu naskýtá příležitost emigrace na Západ, které využívá. Mária zůstává s dcerkou sama, Peter i Gábor se snaží pomáhat jí a oba ji chtějí požádat o ruku. V bouřlivém roce 1968 se domů vrací Jan a nerozluční přátelé se opět na chvíli setkávají. Velmi čtivě napsanému románu nechybí smysl pro humor.
Krev..samá krev :D
Blíží se čas prázdnin, návštěvníci se nám začínají dělit do dvou skupin. První skupina jsou čtenáři, kteří dlouhodobě odjíždějí, a tak se potřebují zbavit přebytečného čtiva, na které by jim mohla přijít upomínka. No a ve druhé skupině jsou čtenáři, kteří bez knih nemůžou žít, ať už se vydávají na prázdninové cesty nebo si čtou doma. Takže kmitáme, lítáme,vybíráme, zakládáme, doporučujeme.
Dnes přišel čtenář, který půjčuje především pro svou manželku a říká: „Prosím jednu erotickou, jednu detektivku a ještě jednu nějakou.“. Ptám se ho, jestli má na mysli detektivku klasickou nebo moderní napínavý thriller. „Hlavně, aby tam stříkala krev“, odpovídá čtenář. Doporučila jsem mu Martinu Cole. V jejich knihách krev moc nestříká, za to se ale řadí mezi nejčtenější autorky současnosti a v oblibě ji má právě něžné pohlaví. Tak jsem zvědavá, s jakou pán přijde příště, jestli jsem vybrala dobře a nebude stříkat krev ze mě :-D.
Koblížky do trouby
Letem světem internetem se ke mě dostal recept na koblížky, které se nesmaží v prskajícím, mastném nezdravém oleji ;-), ale pečou se v troubě.
Nevěřícně jsem chvíli koukala, ale pak jsem nelenila, nachystala suroviny a jala se smažit koblížky..tedy péct :).
Výsledné dílo bylo chuťově skvělé, troubové koblížky jsou opravdu výborné, jen fotku sem nedám, protože mi koblížky moc nenakynuly, takže jsme měli spíše plněné placičky :D.
Výsledné dílo bylo chuťově skvělé, troubové koblížky jsou opravdu výborné, jen fotku sem nedám, protože mi koblížky moc nenakynuly, takže jsme měli spíše plněné placičky :D.
O recept se ale mileráda podělím.
KOBLÍŽKY DO TROUBY
500 g hladké mouky
250 ml mléka
1 žloutek
40 g cukru
50 g másla nebo Hery
špetka soli
1 vanilkový cukr
1 kostka droždí
Náplň: Marmeláda nebo povidla
Těsto připravíme ručně nebo v pekárně (já použila právě pekárnu). Vykynuté těsto rozválíme, vykrájíme kolečka. Na polovinu koleček dáme náplň, druhým kolečkem přiklopíme, okraje pořádně přitlačíme a naskládáme na plech (s pečícím papírem). Necháme ještě 20 minut kynout a pak upečeme. Horké potřeme rozpuštěným máslem smíchaným s rumem a pocukrujeme. Z jedné dávky je cca 24 ks.
Dobrou chuť 🙂
knihomilka.home.blog 