V této biografii přibližuje autor nejdéle vládnoucí anglickou panovnici, která je známá spíše z pozdních let svého života jako majestátná, pánovitá a neustále truchlící vdova. Viktorie, dcera Eduarda – vévody z Kentu, se narodila v roce 1819. Díky tomu, že sourozenci jejího otce zůstali vesměs bez potomků, byla předurčena k následnictví trůnu. Otec záhy zemřel a mladinká Viktorie vyrůstala s matkou, se kterou si příliš nerozuměla. Matka na ni kladla velké nároky, snažila se ji ovlivňovat. Propast mezi nimi se zvětšovala také tím, že matka příliš podléhala svému spráci Johnu Conroyovi. Mladičká Viktorie se královnou stala v devatenácti letech. Vdala se za svého německého bratrance Alberta, kterého velmi milovala a byla mu oddanou manželkou a matkou jejich dětí. Viktorie postupně porodila devět dětí. Sama zastávala názor, že by manželky měly s mateřstvím nějakou dobu počkat a dětí nemít mnoho. Královský pár byl mezi lidmi oblíben, i když princ Albert si musel svou popularitu vydobýt, stále byl ve stínu své manželky. Zemřel ve dvaačtyřiceti letech, Viktorie se po jeho smrti již nevdala a truchlila po něm až do konce svého života. Spekuluje se, že se později sblížila se svým oblíbeným služebníkem ze skotské Vysočiny, kam královská rodina s oblibou jezdila, Johnem Brownem. Tyto domněnky nebyly nikdy pořádně potvrzeny ani vyvráceny, vznikla tak romantická legenda. Královna Viktorie se dožila úctyhodných dvaaosmdesáti let, své zemi vládla šedesát tři let. Autor v knize vykresluje portrét oblíbené královny od dob jejího dětství, mládí, až po důstojné stáří. Poznáváme tak ženu, která miluje legraci, je důstojná, někdy i panovačná, přesto milována rodinou i širokou veřejností.