Dnes jsme v rámci vzdělávání knihovníků s kolegyňkami absolvovaly přednášku, na kterou se nám nejprve moc nechtělo. Bály jsme se, že to bude jen dlouhé monotónní vyprávění o něčem. To něco byla práce se zrakově postiženými lidmi a vůbec to nebylo dlouhé ani nudné. Příjemná, mladá lektorka začala testem. Měly jsme zodpovědět deset otázek, které se týkaly její osoby. Tak jsme zjistily, jestli dokážeme člověka odhadnout na první pohled, jestli se řídíme intuicí nebo rozumem. Vyšla mi intuice, některé odpovědi jsem zvažovala, jiné střílela od boku, ty, nad kterými jsem přemýšlela, jsem pak napsala špatně. Takže se mi potvrdilo mé tušení – mám někdy takový pocit, že bych měla něco udělat, neudělám to tak a pak zjistím, že jsem to udělat měla. Asi jako většina z nás. :). Prostě by měl člověk na svou intuici dát.
Černobílý svět
Není divu, že se tenhle úžasný román stal bestsellerem. Všichni známe horký americký Jih z románů, filmů a seriálů, počínaje temperamentní kráskou jménem Scarlett O´Hara, přes hrdiny seriálu Jih proti Severu, až po úžasného řidiče slečny Daisy. Ve všech těchto (a dalších) dílech poznáváme atmosféru amerického Jihu spíše z té „bílé“ strany. Jakým překvapením je tedy román Černobílý svět, který líčí život především z pohledu černošských hospodyň pracujících v bílých rodinách. Na vyprávění Aibileen a Minny poznáváme dokonalou americkou společnost i z druhé stránky. Kniha čtenáře zavádí do začátku 60. let, kdy jsou ve Spojených státech daná pevná pravidla. Černí nesmí do míst, kam chodí bílí. Hospodyně a chůvy na jedné straně mohou opečovávat děti, krmit a objímat je, starat se o domácnost, ale nesmí používat stejná zařízení, jako jejich zaměstnavatelé. Absurdní. Ženy, vesměs paničky v domácnosti, které nemají na starosti nic jiného, než probírat nejnovější drby a peskovat své hospodyně, se scházejí na pravidelných setkáních Ženské ligy nebo bridgového klubu. Jednou z nich je mladá, svobodná Skeeter,také jedna z vypravěček, která jako jediná pociťuje nespravedlivost v letitém uspořádání vztahů mezi bílými a černými. Snaží se o změnu, začne tím, že se tajně sblíží s Aibileen, kterou přiměje k vyprávění o životě hospodyně v jižanské rodině. Skeeter má literární ambice a napadne ji, že by mohla vydat knihu s příběhy černošských hospodyň. Díky událostem spojenými s rasovou nesnášenlivostí, se strhne lavina, o rozhovor do plánované knihy mají zájem další hospodyně. Vyjde kniha? A jaký dopad bude mít na upjatou jižanskou společnost? O tom všem si čtenář přečte v tomhle úžasném, barvitém románu autorky Kathryn Stockett. Já sama jsem z něj byla velmi nadšená, nemohla jsem se odtrhnout. Můžu jen doporučit.
(recenze reading copy pro Knižní klub)
Sběratel nevěst
Poslední noc na Klikaté řece
I v tomto románu se objevují typické irvingovské motivy jako ztráta rodičů, medvědi, zvláštní sexuální vztahy nebo smrtelné autonehody. Není zde postava jediného hlavního hrdiny, a také ženy jsou zde zastoupeny jen okrajově, i když v celém příběhu hrají podstatnou roli. Příznivci Johna Irvinga si opět přijdou na své, román je velmi čtivý s působivou atmosférou.
Reading copies
Hodně moc se mi zamlouvá myšlenka tzv. „reading copies“. O co jde? Zájemce dostane neprodejný výtisk knihy (zaslaný ještě před oficiálním vydáním), tu přečte a následně napíše recenzi. Vhodné pro vášnivé čtenáře, což já jsem ;-). Jak je z blogu vidno, píšu amatérské recenze na knihy z nakladatelství Metafora, takže jsem zajásala, když jsem tento týden našla dvě pro mě nové zmínky o reading copies.
A jdu to zkusit!!! Na rozjezd Knižní klub a Kniha Zlín, uvidíme, jestli to vyjde. Pokud ano, přečtete si to tady na blogu ;-).
Ďabiel DeFoe
Robinson měl svého věrného druha Pátka. Jaké by to bylo, kdyby s nimi na ostrově byla žena?
Známý autor J. M. Coetzee ve své knize představuje trosečníka jménem Cruso, který už léta žije na ostrově s Pátkem. Jednoho dne k nim doplave zubožená žena jménem Susan Bartonová. Jako jediná přežila ztroskotání lodi, na které se plavila, aby našla svou ztracenou dceru.
Susan se sžívá s oběma muži, zjišťuje, že Pátek má vyřízlý jazyk a přemýšlí, kdo mu to mohl udělat. Cruso? Sžírají ji pochybnosti, ale nemá možnost zjistit pravdu. Ona a Cruso se intimně sblíží. Jakmile nastane příležitost ostrov opustit, neváhá a s oběma muži odjíždí. Cruso během dlouhé plavby umírá, Susan s Pátkem míří do Anglie. V Londýně potřebovala peníze, aby mohla s Pátkem přežít. Svěřila svůj příběh spisovateli, kterého si vybrala pro jeho literární úspěchy. Ďabiel DeFoe, jak znělo jeho jméno, působil spíše jako muž opředený tajemstvím. Jednoho dne zmizel, zřejmě před věřiteli. Susan se s Pátkem nastěhovala se do jeho domu, používala spisovatelovy věci, rozprodávala jeho knihy. Potřebovala peníze, zoufale se snažila DeFoea najít.
Tajemný příběh jsem přečetla jedním dechem. Susan mi bylo chvílemi docela líto. Trosečnice, která přišla o všechno a musela se sžívat se dvěma cizími muži. Román se mi líbil pro svou zvláštní atmosféru.
Sladký život knihovníka
Tak to tedy sedí!! 🙂
Doktore, šťastný a veselý!
Román přibližuje další osudy již známého hrdiny knih Patricka Taylora. Mladý doktor Barry Laverty se již usídlil v útulné irské vesničce Ballybucklebo, sžil se se svým starším kolegou Fingalem a těší se na Vánoce. Radost mu zkazí jeho dívka Patricie, která studuje v dalekém Londýně, neví, zda přijede za Barrym na svátky. Barry je sice zklamaný, ale nemá čas řešit své srdeční problémy, on i Fingal mají plné ruce práce se zimními neduhy svérázných obyvatel malé vesničky. Ke všemu se v blízkém okolí objevuje nový doktor, který přetahuje pacienty, a jeho léčebné metody jsou poněkud šarlatánské. Barry se obává, že tři praktičtí lékaři jsou na tak malý kraj až moc. Navíc se blíží Vánoce, čas sešlostí a veselic, na které jsou oba oblíbení doktoři zváni. Ke svátečnímu zimnímu období patří i zázraky a ty se dějí, když Barry s Fingalem dostanou nápad jak získat peníze na dárky pro děti jedné osamělé matky. Advent pomalu ubíhá, blíží se Štědrý den. Jak jej Barry oslaví? Čeká vánoční překvapení i na něj? To se dozvíme při čtení tohoto laskavého a vtipného románu.
Dotaz dne
Dneska jsme měli hektický den, ostatně jako každé pondělí. Od dvanácti do sedmi večera prošlo knihovnou nějakých 150 lidí. Proto mě pobavil dotaz jedné slečny: „Dobrý den, nebyla tady prosím taková černovláska?“.
Jsem sice informační pracovník, ale tohle fakt nezodpovím :D.




