Bububububu! Nový Stephen King je tady! Vlastně nový ne, nakladatelství Beta úspěšně pokračuje v reedici jeho knih. A dalším kouskem v pořadí je Řbitov zviřátek. Ano, vidíte správně, tak se knížka jmenuje a má pro to svůj důvod. To víte, když hřbitov pro zemřelé domácí mazlíčky zakládají děti, musíme jim nedokonalou gramatiku odpustit. 🙂 Hřbitov se nachází v malém městečku ve státě Maine (kde jinde), kam se s rodinou stěhuje mladý lékař Louis Creed. Má dvě malé děti, s manželkou mu to klape, prostě krásná šťastná rodinka, přes jejíž nebe běhají pouze mráčky v podobě dětských viróz a nachlazení. Jednou však Creedovým umře oblíbený kocour Church a Louis se ho rozhodne pohřbít. Bude to „řbitov zviřátek“ nebo nedaleké indiánské pohřebiště, které je prodchnuto děsivou a tajuplnou atmosférou? Tak či tak, po kocourově smrti už není pro Creedovy nic tak jako dřív.

Jestli něco pan King umí, tak je to správné navodění atmosféry. I když se u jeho knížek bojím málokdy, vždy mě z jeho popisů mrazí, tak sugestivní dokáže být. Jak už jsme zvyklí, děj se rozvíjí pozvolna, a přestože nás King vede umně po svých cestičkách, není tentokrát až tak podrobný. Nabídne úvod do situace – kdo jsou Creedovi, jak se jim žije, proč se ocitli v takovém zapadákově, s kým se tam potkají a co se kolem nich děje. Seznámí nás s jejich nejbližšími sousedy a pomalu, ale jistě si nás připravuje na velkolepé finále, které působí trochu šokujícně, abychom si pak řekli, že je to ten pravý King se všemi nechutnostmi, tak jak ho známe a máme rádi.

Atmosféra je ve Řbitovu zviřátek hodně důležitá. Důležitý prvek, indiánské pohřebiště a legendy, které ho provázejí, jsou těžištěm celého příběhu, stejně jako smrt a to, co po ní (možná) přijde. A nastolit tísnivou náladu, to King umí. Celou dobu podvědomě tušíme, že se něco stane, až pak…

Řbitov zviřátek je slušný, sugestivní horor s mysteriózními prvky. Je to jedna z nejcharismatičtějších kingovek, kterou doporučím i těm, kteří ho příliš načteného nemají.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Jak mohou rodiče zapomenout, že mají syna? Ročního syna, který je oba potřebuje? Tommymu Llewellynovi se to stalo. V předvečer prvních narozenin mu maminka upekla dort a tatínek dal pusu na dobrou noc. Ráno ani jeden nevěděli, že jsou rodiči. V postýlce leží dítě, které nepoznávají, v bytě nic nenasvědčuje tomu, že by v něm nějaké miminko žilo. Žádné fotky, žádné plenky, hračky ani oblečení. Pouze vyděšený manželský pár a maličký Tommy, jemuž je souzeno, aby si na něj nikdo nepamatoval. Každý rok se na své narozeniny probudí a nikdo si na něj nevzpomíná. Rok co rok začíná znovu a představuje se lidem, s nimiž prožil celý předchozí rok, ale oni to neví. Čím je Tommy starší, tím víc si uvědomuje, že by rád žil normální život a přeje si, aby si ho lidi pamatovali.

Tommy, ach Tommy… Hrdina románu Aby na mě nezapomněli si vás kolem prstu omotá na první dobrou. Tak stejně si získal i slečnu Michelle, která se o něj stará v „Mlíkárně“, jak je nazýván dětský domov, kde se Tommy poprvé ocitne v den svých prvních narozenin, a kde každý rok začíná znovu a znovu od nuly. Je to doják hned od prvních stran, na to se připravte. Ale moc hezký doják, k zamyšlení. Tommy je jedním z nejmilejších a nejsympatičtějších knižních hrdinů vůbec. Nelze jinak, než mu fandit a se zatajeným dechem sledovat jeho každoroční martyrium s identitou.

Michael Thompson napsal nádherný, dojemný příběh, jemuž je velmi snadné propadnout. Možná znáte film Na Hromnice o den více, kdy se hlavnímu hrdinovi, arogantnímu reportérovi neustále vrací ve smyčce jeden den. Díky tomu dokáže změnit sám sebe a i spoustu věcí kolem. Podobně je na tom Tommy, jehož každoroční „znovuzrození“ přináší spoustu vtipných i smutných momentů.

Vedle Tommyho se v románu objevuje hodně vedlejších postav, které se jeho života dotknou letmo, nebo naopak osudově a pokaždé jinak. Tohle křehké čtení je střídavě smutné i veselé, Michael Thompson píše příjemným způsobem a přestože to Tommy ve svém životě nemá lehké, čte se jeho příběh velmi lehce. Jen mě trochu mrzí, že autor blíže nenastínil, proč je Tommy každý rok na své narozeniny svým okolím zapomenutý, jestli je to způsobeno nějakou anomálií nebo je to prostě jen takový mysteriózní prvek. Určitě budete stejně jako já celou knížku dumat, jak se to všechno se sympaťákem Tommym nakonec vyvrbí.

Pokud máte rádi knihy, které mají i něco navíc, jejich těžištěm je lidský život a vše kolem něj, baví vás sledovat vývoj vztahů mezi lidmi, román Aby na mě nezapomněli si přečtěte.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu nakladatelství.