Znáte Holly? Možná máte načteno (Outsider, série Pan Mercedes, povídka Když teče krev) a tak víte, že se jedná o introvertní vyšetřovatelku z detektivní kanceláře Právo nálezce. A pokud ne, po přečtení samostatného románu Holly to určitě doženete. 🙂

Děj knihy se odehrává za doby covidové pandemie a v příběhu je to sakra znát. Holly zůstává v agentuře sama. Její parťák Pete bojuje s covidem a ona právě pohřbila matku, která podlehla téže nemoci. Když jednou zvedne sluchátko služebního telefonu, na druhé straně slyší zoufalou matku, jíž se ztratila dcera. Penny Dahlová je na dně – její dcera Bonnie, studentka místní univerzity je sice dospělá a občas měla s matkou typické mezigenerační hádky, přesto si byly blízké, zmizení si nedokáže vysvětlit. A právě zoufalství a tíseň v hlase žalem zlomené matky Holly přesvědčí, aby případ vzala. Jak se ztracenou dívkou souvisí párek emeritních profesorů, osmdesátníků Rodneyho a Emily Harrisových? Hodně, opravdu hodně, budete koukat, čeho jsou takoví důchodci schopni. Ale nepředbíhejme. Holly je soustředěná na novou kauzu, stále se vyrovnává se smrtí matky a bojí se o parťáka. Spolu se sourozenci Barbarou a Jeromem, velmi blízkými přáteli, rozplétá podivná zmizení lidí, kteří na místní univerzitě studovali, nebo pracovali. Ano, Holly v průběhu vyšetřování zjistí, že Bonnie není jedinou zmizelou duší v jinak malebném univerzitním městečku.

Tak tohle byla jízda. Přestože je Holly těsně svázaná s dalšími Kingovými romány, dá se číst samostatně, jen vám budou ruce a mozek bloumat po Google trochu víc, než obvykle, pokud si budete chtít souvislosti nastudovat. Tentokrát se nejedná ani o typický horor, ale detektivní příběh. Vážně, je to víceméně detektivka, a musím říct, že tento žánr Mistrovi docela svědčí. Ale nebyl by to on, aby působivý román neprošpikoval nechutnostmi. Pořádnými, šťavnatými nechutnostmi, které umí vždy podat barvitě a podnítit tak představivost čtenářů. Doporučuji nečíst u jídla, u mě jela fantazie na plné obrátky.

V románu je dost silná covidová linka. Dezinfekce a očkování se na vás valí z každé stránky, je poznat, že King je jeho příznivcem a v textu to dává patřičně znát, stejně jako nechuť k Trumpovi. Dost se také zaobírá rasismem, je velmi otevřený a odvážný. Nakolik toto vše přijmete, záleží čistě na vás, pokud se soutředíte pouze na Holly a její zapeklitou kauzu, dočkáte se akčního thrilleru plného zvratů. King střídá časové linie, Hollyinu současnou prokládá návraty do minulosti, kdy mizeli lidé a nikdo se po nich nesháněl. Že známe vrahy i motiv, vůbec nevadí, i tak je děj opleten aurou tajemství a napětí.

Holly mám moc ráda, řadím ji spolu s Paulem Edgecombem, Johnem Coffeyem nebo Billy Summersem mezi plejádu sympatických postav Kingových románů. Je svá, prošla výraznou proměnou a její empatické cítění je hmatatelné z každé stránky.

Máte chuť na neotřelé vyšetřování? Už máte od Mistra vše přečteno a nemůžete se dočkat nějaké novinky? Holly Gibneyová je vám k službám, vítejte v detektivní agentuře Právo nálezce.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si ji můžete pořídit.

Emma je celý život tak trochu smolařka, má pocit, že se jí nic nedaří. Vždyť měla už jako malá problém zavázat si správně tkaničky, a prokletí dělat věci, tak, jak se mají, ji provází celý život. Aktuálně zapomněla na Valentýna předat své nejlepší kamarádce Mel důležitý artefakt od snoubence a zkazila tak plánované překvapení. Aby to Mel vynahradila, pozve ji na dámskou jízdu do Edinburghu, kde jí chce uspořádat pořádnou oslavu narozenin. Ale neuvědomila si, že stejný víkend už přislíbila babičce. Taky pojedou do Edinburghu, ale na poznávací zájezd. Babička chce na místech, kde byla kdysi šťastná s milovaným mužem, rozprášit jeho popel. Mel je naštěstí chápavá a jízda s babičkou jí nevadí. Vždyť tím autobusem pojedou určitě fešní mladí batůžkáři. Nebo ne? Do autobusu se totiž místo nich valí zástup sedmdesátníků. Emma chce být oporou babičce a zároveň by neměla zklamat Mel. Zapeklitý oříšek pro někoho, kdo je smůlou políbený. Vítejte na Odysseji severu, bude to, panečku, jízda!

Možná ani nevíte, že Izzy Bromleyovou znáte, a to v případě, pokud jste četli román Imogen Clarkové Pohlednice bez podpisu. Jedná se totiž o jednu a tutéž spisovatelku, jen aktuálně píšící pod pseudonymem. A pokud ji ani v jednom případě neznáte, neváhejte, obě knížky jsou naprosto úžasné.

V příběhu Vítejte na Odysseji severu autorka zpracovává střet dvou generací – mladí třicátníci vs sedmdesátníci. Je zřejmé, že na první pohled obě skupiny nemají nic společného, z pohledu seniorů jsou Emma s Mel nezodpovědné a lehkomyslné holky, které nevidí dál než za skleničku prosecca. A zase naopak by se dalo říct, že starší osazenstvo je už dávno za zenitem, protivné, nemoderní a netolerantní. Kde je pravda? Každá generace má vlastní pravdu a svět vidí svou optikou. Autorka připravila hrdinům hodně emotivních zážitků, nelehkých zkoušek, které je naučí toleranci a vidět vše jinýma očima.

Děj je svižný, zaujme hned od prvních stran, je vidět, že Izzy Bromleyová už má, co se psaní týče, něco za sebou. Napsala další příběh z řady aktuálně oblíbených mezigeneračních feel good románů, které jsou pohodové, zábavné i poučné. Nechybí ani situační humor – zájezd plný nesourodých účastníků k zábavným historkám přímo vybízí, stejně tak jsou součástí dojemné momenty rozpouštějící vzájemnou nevraživost a předsudky.

Pokud chcete strávit příjemné chvíle nad knížkou, která vás sveze na vlně pohody a hřejivé nálady, Emma, Mel a parta sedmdesátníků jsou trefou do černého. Je to jako hygge v letní verzi. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.