13. stránka

Jedna dvě ovečky

Co byste dělali, kdyby vám bylo umožněno setkat se s rodiči ještě předtím, než jste se jim narodili? Myslíte, že cestování časem a náhledy do minulosti mohou měnit budoucnost?

Hedvika to nemá lehké. Když byla v tzv. „telecích letech“, přišla o maminku. V průběhu času si vybudovala silné pouto se svým introvertně založeným tatínkem, proto není divu, že ji jeho nečekaná smrt zdrtila. Ještě že má kolem sebe dobré lidi, třeba maminčiny nejlepší kamarádky, které jsou pro ni jako tety. Ty Hedvice dodávají sílu a jsou zdrojem nevyčerpatelných historek, díky kterým má matku neustále v živé paměti. Ale pak se stane něco, co dívce převrátí život vzhůru nohama. Ocitne se v době, kdy její rodiče ještě nebyli manželé. Matka byla zasnoubená s jiným a otec? Ten byl příliš nesmělý, než aby se s někým seznámil. Jaké je Hedvičino poslání? Má nechat plynout věci, tak jak jsou, nebo je má postrčit směrem, který vede k životu, který zná?

Nejnovější počin Sabiny Zelené Jedna dvě ovečky nás zavede do Austrálie. Není divu, autorka je sice Češka, ale dlouhodobě v této destinaci žije. Děj se odehrává v přímořské oblasti a samo moře v něm hraje velmi podstatnou roli. A cestování časem? Toto téma je velmi oblíbené, ať už se jedná o sci-fi romány, nebo křehké vztahové romance, jako jsou například příběhy Žena cestovatele časem nebo Za pět let. V této knize je využito zajímavým způsobem a nabízí hlavní hrdince prožít to, co bychom si přáli všichni – potkat znovu ty, kteří s námi už nemohou být.

Kniha Jedna dvě ovečky je velmi příjemnou a čtivou záležitostí, napsaná s citem, v níž figurují vesměs velmi sympatické postavy. Těm dominují Hedvičiny „tety“ Joy a Bianca, jejichž neotřelé životy dodávají příběhu zajímavý rozměr a taky humor. Příběh si užijete,pokud hledáte odpočinkové čtení se zajímavou tématikou. Sabina Zelená ve své knize oslavuje rodinu a ukazuje, jak vypadá pravé přátelství.

Tak co, taky byste se rádi podívali do minulosti? Nebo byste raději věděli, co přinese budoucnost? Anebo si o těchto jevech raději jen čtete? V tom případě je román Jedna dvě ovečky správnou volbou.

Za recenzní e-knihu děkuji autorce Sabině Zelené. E-book pořídíte na eshopu nakladatelství E-knihy jedou.

Slunce nad zátokou

Cornwall je jednou z destinací, kam bych se jednou ráda vydala naživo. Mám ráda knihy, jejichž děj je do tohoto půvabného místa zasazen, proto jsem přivítala možnost přečíst si Slunce nad zátokou od Phillipy Ashleyové, který se právě tam odehrává.

Mladá archeoložka Rose Vernonová za svůj život vděčí nejen rodičům, ale především anonymnímu dárci kostní dřeně, díky kterému mohla po léčbě těžké nemoci „naskočit“ zpátky a žít znovu naplno. Zjistila, že dárcem je muž z cornwallské vesničky a vydala se tam, aby mu poděkovala. Rose okamžitě zapadá do místní komunity, stává se její součástí a zjišťuje, že dárcem je jeden ze dvou pohledných bratrů. Ani jednomu Rose není lhostejná. Zjistí, který to je, než se do jednoho z nich zamiluje?

Slunce nad zátokou si nehraje na intelektuální četbu, a je jasné, že to nikdo z nás ani nečeká. Autorka rozvíjí příjemný letní příběh, díky lékařskému motivu má přesah, protože Roseino onemocnění nám ukáže, jak je život křehký a stojí za to o něj bojovat.

Velkým plusem je celková atmosféra knížky. Malá rybářská vesnička působí ospale, ale opak je pravdou. Žije v ní tolik různorodých lidí, že je o zábavu i trable dokonale postaráno, o čemž nás autorka přesvědčí díky několika humorným i dramatickým scénám. Pohodovou náladu umocňují popisy cornwallské krajiny, máte chuť ocitnout se tam a nechat se ovívat lehkým vánkem, poslouchat šumění vln a chechtání racků, upíjet horkou kávu a ukusovat croissant s pohledem upřeným na nekonečně širé moře.

Dočkáme se také milostné linie a zápletky, kterou není těžké odhalit, přesto je fajn a do letního období se dokonale hodí. Knížka mi připomněla romány Jenny Colganové, která píše obdobným stylem a jejíž hrdinové jsou podobní těm, které stvořila Phillipa Ashleyová. Něco v životě hledají, lopotí se s láskou a čeká je také nějaké to nedorozumění, než dojde k očekávanému spojení spřízněných duší.

Slunce nad zátokou je milou, letní pohodovkou, která vám zpříjemní dovolenkové chvilky, nenárokuje si nijak vaši mysl, přesto vám vykouzlí lehký úsměv na tváři. Oddechovou, příjemnou romantiku prostě někdy nutně potřebujeme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Láska za mizerných dní

Ona se utápí v samotě, on zase ve vztahu, který vyšuměl. Ona prodává dům, on si ho jde se svou přítelkyní prohlédnout. Co z toho může být? Láska jako trám! A vůbec nevadí, že ona je o trošku starší než on. Clara a Elias, seznamte se. Tohle je Láska za mizerných dní, nový román oblíbeného německého spisovatele Ewalda Arenze. Přichází do třetice po knihách Staré odrůdy a Velké léto, z kterých jsem byla nadšená a autora si díky nim oblíbila.

Tohle lovestory není pro mladý! Je to romance dvou lidí, kteří už mají něco za sebou a doufají, že tentokrát je to ta pravá láska. Ale není to zadarmo! Vztah Clary a Eliase si osud pořádně prověří.

Jak jen to Ewald Arenz dělá! Nepotřebuje košatá souvětí, umí vystihnout podstatné, aniž by se sáhodlouze rozepisoval. A jak umí kouzlit se slovy! V knize rozehrává naprosto brilantní slovní ping pong mezi postavami, z nichž suverénně vedou ty vedlejší – Clařin bratr Jan a Eliasova dcera Jule. Přestože je děj laděný do vážnější tóniny, vtipné slovní přestřelky ho osvěžují a dodávají mu šmrnc.

Románu je hodně vyčítáno, že upadá do klišé a stává se z něj rozplizlá červená knihovna. Ano, místy je to sladké jako cukrová vata, ale nemyslím, že by to bylo až tak klišoidní a řadím se mezi čtenáře (snad je nás dost), kterým se závěr příběhu naopak líbil a kápl do noty.

Láska za mizerných dní je velmi příjemnou, pomalu plynoucí romancí, u níž není ani tak důležitý děj, ale pocity a emoce, které stojí v popředí. Čtení Arenzových knih, to je uklidňující terapie pro duši. Jeho psaní je kultivované a inteligentní, což si můžeme užívat díky kvalitnímu a brilantnímu překladu Terezy Jůzové.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ignis fatuus

Šumavu znáte? Já se přiznám, že jsem tam ještě nikdy nebyla, i když jsem si vždycky přála podívat se tam. Po přečtení románu Ignis fatuus momentálně nevím, jestli to ještě platí. 😉 No… ale ano, platí, Petra Klabouchová svým počinem podnítila mou touhu vidět divokou Šumavu ještě víc. Slibuju, že se vyhnu hlubokým lesům a nebudu následovat lákavá tančící světýlka z blat.

Autorka se tentokrát zaměřila na jiný žánr, než jsme u ní byli doposud zvyklí. Hororově laděný, mysteriózní román nás vezme na Šumavu konce 70. let minulého století. Československo je okleštěno dobře střeženými hranicemi, aby ani kousek totality a komunismu nemohl utéct ven, a výjimkou není ani šumavská linie. Do divokých lesů přijíždí přísně utajená vědecká expedice, která má prozkoumat podivné a nevysvětlitelné světelné jevy. Jedná se o přírodní úkaz, oživlé mýty a legendy, nebo snad o nekalé praktiky Západu? Připravte se, tohle nebude pohodová procházka po šumavských hvozdech, ale pěkně divoké psycho, kdy půjde o duševní zdraví i o život.

Tuhle pekelnou jízdu jsem si užila. Bludičky a beztělci, kteří k Šumavě neodmyslitelně patří, mě do děje vtáhli na první dobrou a Ignis fatuus jsem jen těžko odkládala, ještě teď mě obchází hrůza při pomyšlení, co se v nepropustných lesích dělo.

Autorka umně splétá nitky příběhu, jehož zápletku nebudu prozrazovat, ať si to užijete se vším všudy… Je to drsné, syrové čtení, které si pohrává s vaší fantazií i nervy. Kromě kvalitní češtiny, s níž umí Petra Klabouchová velmi dobře zacházet, je velkou devizou mysteriózně laděné knihy Ignis fatuus atmosféra. Ta je totiž hodně sugestivní, až reálná. Cítíte mlhu, cítíte strach, vnímáte úplně všechno. A pokud čtete večer/ v mlze / v dešti / při bouřce, tak je to ještě intenzivnější.

Ignis fatuus je přirovnáván ke knihám Jozefa Kariky. Jeho mysteriózně laděné knihy jsem ještě nečetla, proto nemůžu srovnávat, v každém případě počin Petry Klabouchové hodnotím kladně, jako hodně čtivý i nutící k přemýšlení, co je vlastně pravda, co legenda a jak to celé bylo / mohlo být.

A nezapomeňte, sice se v jedné lidové písni zpívá, že na Šumavě je dolina a v tej dolině kalina, ale taky tam může číhat něco, co vás už nepustí zpátky…

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Tajemství Kosí kavárny

Anna Kate se vrací do Wicklow, rodného městečka své matky a babičky, aby svou milovanou babičku Zee pohřbila a vyřídíla pozůstalost. Zee provozovala Kosí kavárnu, kterou chce Anna Kate prodat a peníze použít na studium medicíny, což zase slíbila své matce, která už také nežije. Ve Wicklow se hodlá zdržet jen po nezbytně nutnou dobu a nebude s nikým navazovat bližší vztahy, ani pátrat po rodině svého otce, s níž se její matka rozešla ve zlém. Ale Wicklow ji jen tak nepustí, Anna Kate sem prostě patří, i když si to ona sama nemyslí. Navíc je tady ještě Zeein tajemný kosí koláč a taky nedořešené rodinné vztahy. Anna Kate se musí rozhodnout, jak se svou budoucností naloží a kam ji vlastně bude směřovat.

O románu Tajemství Kosí kavárny z pera Heather Webberové se v anotaci píše, že se jedná o „hřejivý román“, což je absolutní pravda. Podstatu„hřejivého čtení“, tato knížka zcela naplňuje, hodí se jako letní čtivo na dovolenou, stejně tak si ji vychutnáme v zimě s hrnkem horkého čaje. Je to příjemný, lehce plynoucí příběh o rodině a jejích poutech, o vztazích, lásce i velké bolesti.

Autorka příběh podává ve dvou vypravěčských liniích. Tou první je linka Anny Kate, která musí přehodnotit své názory na Wicklow a rodinu, s níž se teprve seznámila. Druhou vypravěčkou je její teta Natalie, jen o pár let starší než Anna Kate. Ve svém mladém životě se musela vyrovnat se smrtí manžela a chladem ze strany matky, která se nedokázala smířit se smrtí staršího syna. Přátelství, které mezi oběma ženami vyraší, je možná odrazovým můstkem k překonání všech traumat a hořkostí nejen u nich dvou, ale i u jejich příbuzných.

Tajemství Kosí kavárny je nádherný příběh, laskavý a milý, nenáročný, přesto neskutečně čtivý. Jeho tajemná, čarovná atmosféra si vás podmaní. Autorka knížce dodala šmrnc špetkou magie a kouzel, které nijak neruší. Kdo by nechtěl ochutnat proslulý kosí koláč, po kterém se vám zdají sny, v nichž si můžete povídat s těmi, kteří už tady dávnou nejsou?!

Jako milovnice románů, jejichž děj se odehrává v malých městečkách, jsem si Tajemství kosí kavárny užila od prvního do posledního řádku. Wicklow má úžasnou atmosféru a charisma hlavně díky svérázným obyvatelům, ať už je to tichý horal Cam, dobrosrdečná, leč nesmírně hlučná Faylene, vyzrálá teenagerka Summer, či obávaná druhá babička Anny Kate.

S touhle knížkou nešlápnete vedle, pokud hledáte opravdu příjemné a dobře napsané čtení, které vás má potěšit a pohladit na duši.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si ji můžete pořídit.

Kočovný biograf pana Saita

Annette Bjergfeldtová. Velké knižní překvapení, autorka, která vás do svých knih vtáhne, ani nevíte jak. Dokázala to už v románu Kodaňská Píseň písní a teď se jí to podařilo znovu. Kočovný biograf pana Saita je naprosto úžasná záležitost, kterou doporučuju všemi deseti a ještě víc!

U dveří kláštera v Buenos Aires někdo nechá krabici s miminkem. Řádové sestry se holčičky ujmou, pojmenují ji Fabiola a vychovávají ji v klášteře. U dívky se brzy projeví zajímavá vlastnost – dokáže lidem vybrat boty na míru. Není divu, že se stane nejlepší prodavačkou bot ve městě. Je nejen talentovaná tanečnice tanga, ale hlavně neklidná a vzpurná, ani jeptišky ji nedokážou ohlídat. Fabiole se narodí dcerka Lita, vypravěčka tohoto úžasného románu. Obě svéhlavičky osud zavane daleko od rušného Buenos Aires, obě sní o nespoutané Evropě, ale ocitnou se na malém ostrově nedaleko Kanady, kde dobrou noc nedává už nikdo. Bydlí v námořnické ubytovně Betlém, kterou vede rázná, ale dobrosrdečná Maggie a její neméně milý manžel Albert. Jejich dospělý syn pokukuje po Fabiole a v její přítomnosti trpí zajímavou nemocí – akutní hippopotomonstrosesquippedaliofobií 🙂 – co je to, na to si musíte přijít sami :). Jeho mladší sestra Oona je hluchá, ale to vůbec nebrání tomu, aby se s Litou staly nejlepšími kamarádkami. Divoké Fabiole je ostrov Upper Puffin malý, pořád touží po velkém světě, zatímco Lita je spokojená a po boku Oony zažívá nádherné dětství a dospívání s první láskou, umocněné každoročními návštěvami kočovného biografu pana Saita, který na odlehlé ostrovy rozeseté kolem Kanady přináší pohyblivé obrázky z celého světa.

Kočovný biograf pana Saita je opravdu nádherný počin. Na životech obyčejných lidí autorka líčí bouřlivé 20. století se všemi důležitými okamžiky a milníky. Přestože je Upper Puffin malý klidný ostrov, přitáhne vás k sobě a jen těžko pustí. Vlastně nepustí, jeho atmosféra je návyková. Obyvatelé tvoří směsku různých charakterů, dobrých i záporných a dotvářejí kolorit příběhu. Každý v něm má své důležité místo, i když nekoná vždy jen dobro.

Tohle se čte opravdu samo, není co vytknout. Annette Bjergfeldtová je úžasná vypravěčka, píše s neuvěřitelnou lidskostí a empatií. Fabiolu, Litu, Oonu, Maggie, Alberta, Tommyho budete milovat, a co teprve tajemného pana Saita a jeho biograf!

Kapitoly díky čtivému a poutavému stylu psaní utíkají velmi rychle. Spisovatelka má velký dar – o obyčejných lidech a jejich zdánlivě nezajímavých životech píše tak barvitě, že ve finále získáte pravý opak – fascinující osudy neméně fascinujících postav.

Na závěr řeknu jen jedno – nechtělo se mi končit, chci v tom příběhu zůstat. Annette Bjergfeldtová a její romány, to je láska na celý život.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Vila v Itálii

Už desetkrát jsme s Julií Caplinovou a jejími hrdinkami cestovali po nejrůznějších destinacích. Poznávali místní kulturu, ochutnávali jídla, zamilovávali se… Nejinak tomu bude i v jedenáctém počinu z volně provázané série Romantické útěky. Tentokrát nás autorka vezme do Itálie, v níž to voní po citrónech a čerstvých bylinkách. Tohle všechno a ještě více je Vila v Itálii.

Angličanka Lia je uznávanou umělkyní, tvoří neotřelé textilní obrazy. Vždy snila o pobytu v Itálii, ale nenapadlo by ji nikdy, že se tam podívá, aby blíže poznala svého otce. Ona sice svého tatínka má, s láskou ji vychoval, ale jen nedávno zjistila fakt, že biologickým otcem je někdo jiný, italský herec Ernesto. Ten má další děti, milující manželku, s níž vyženil ještě další dva syny. Lehkomyslného Leonarda a Raphaela, který je bratrův pravý opak. Svému nevlastnímu otci dělá manažera a nepustí k němu nikoho, koho si předem neprověří. Je tedy jasné, že Lie nevěří a zpochybňuje fakt, že je Ernestovou dcerou, přestože je to pravda a rodinně založený herec i jeho žena ji vítají s otevřenou náručí. Přesvědčit Rapha bude hodně těžký oříšek, a co teprve odolat všemu tomu dobrému jídlu a pití! Tak s tím pojďme Lie pomoct a užít si pravou italskou zmrzl… tedy atmosféru. (A tu zmrzlinu samozřejmě taky ;-))

Ani tentokrát Julie Caplinová neopouští svou osvědčenou šablonu a nenabízí nic, co bychom už z jejích knížek neznali. Máme tady hrdinku, která řeší osobní problémy. Sice nejsou vztahové, ani před nimi neujíždí pryč, tentokrát naopak něco, respektive někoho hledá. A nechybí ani podmračený mužský protějšek, protivný až hrůza. Ale nebyla by to Julie Caplinová, nebyla by to romantická knížka, kdyby v ní chyběla zápletka s láskou. To si užijeme, stejně jako sugestivní popisy místních jídel. Jakmile začnete číst o právě upečené pizze s rajčaty a horkým, roztékajícím se sýrem, který si zlehka pobublává, o pronikavě vonící nastrouhané kúře z citrónů, nebo o hutné, sladké a krémovité zmrzlině, jste tam, kde vás autorka chtěla mít. Tohle čtení cílí hlavně na vaše chuťové buňky. A spolu s dobrotami jsou v popředí také rodina a její pouta.

Julie Caplinová napsala příjemné letní čtení, které zaujme lehkostí, jiskřivostí a lehkou pikantností, tak jak to v romanticky laděných příbězích máme rádi.

Vila v Itálii sice nepřekvapí ty, kteří mají sérii Romantické útěky v malíku, pokud však s knížkami Julie Caplinové teprve začínáte, budete určitě mile překvapeni. Jednotlivé knihy této série se dají číst zvlášť, jsou jen velmi volně provázány vedlejšími postavami, takže jedenácté italské zastavení může být klidně vaším prvním kouskem Romantických útěků. A kam nás vezme příště? Necháme se překvapit, já už možná tuším a pozorní čtenáři taky. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Anna O

Forenzní psycholog Benedict Price pracuje na prestižní londýnské spánkové klinice v Abbey. Jako odborník na poruchy spánku je osloven, aby svou neotřelou metodou nazvanou „syndrom rezignace“ pomohl probudit Annu Ogilvyovou, známou jako Anna O. Před čtyřmi lety rozvířila docela rozvířila vlny. Našli ji našli spící vedle ubodaných těl jejích dvou přátel, spolu se vzkazem, v němž se k vraždám přiznává. Od té doby ji nejde probudit. Kdyby se to Benedictovi podařilo, mohl by proběhnout řádný soudní proces. Celý projekt je v přísném utajení a nikdo se o něm nesmí dozvědět. Do věci je zasvěcena jen malá hrstka kompetentních osob. Přesto Benedictovi chodí výhrůžné zprávy a jeho život je všechno, jen ne spořádaný. Pouze Anna ví, co se tehdy stalo, pouze Benedict ji (možná) dokáže probudit a zjistit, kde je pravda.

Autorem psychologického thrilleru Anna O je Matthew Blake. Není ostříleným autorem knih detektivního žánru, tento počin je jeho debutem, původně psal projevy pro britský parlament. O téma spánek a zločin se hodně zajímal a fascinovalo ho zejména dilema, jestli je vinen člověk, který vraždí v náměsíčném stavu.

V románu se střídá několik vypravěčských linek. Děj je nastíněn z pohledu Bena, máme možnost číst Anniny zápisky z minulosti, či sledovat ostatní postavy – psychologovu bývalou ženu Claru, jeho nadřízenou a přítelkyni v jedné osobě, doktorku Bloomovou, či Anninu matku Emily. Ani k jedné postavě jsem si nedokázala najít vztah, vesměs působí nesympaticky, tajuplně a mnohdy i nedůvěryhodně. Vůbec netušíte, kde je pravda, kam to všechno bude směřovat, a přesto, že mi příliš nesedl spisovatelův roztříštěný a mírně chaotický styl psaní, na který jsem si musela zvykat, konec mě rozsekal, vůbec jsem takové vyústění nečekala.

Anna O je rozhodně zajímavým počinem, už kvůli námětu, které je v ní zpracováno. Spánek je důležitou částí našeho života a můžeme jen hádat, co všechno je během něj možné. Nebo nemožné?

Jestli máte rádi psychothrillery, v nichž vás autor s oblibou vodí za nos, vede vás vyšlapanou cestou, aby v poslední chvíli směřoval děj úplně jiným směrem, Anna O by vás mohla zaujmout. Mně sice k dokonalosti něco málo chybělo, přesto jsem o knížce dost přemýšlela a přívítala víc románů s podobnou tématikou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Holly

Znáte Holly? Možná máte načteno (Outsider, série Pan Mercedes, povídka Když teče krev) a tak víte, že se jedná o introvertní vyšetřovatelku z detektivní kanceláře Právo nálezce. A pokud ne, po přečtení samostatného románu Holly to určitě doženete. 🙂

Děj knihy se odehrává za doby covidové pandemie a v příběhu je to sakra znát. Holly zůstává v agentuře sama. Její parťák Pete bojuje s covidem a ona právě pohřbila matku, která podlehla téže nemoci. Když jednou zvedne sluchátko služebního telefonu, na druhé straně slyší zoufalou matku, jíž se ztratila dcera. Penny Dahlová je na dně – její dcera Bonnie, studentka místní univerzity je sice dospělá a občas měla s matkou typické mezigenerační hádky, přesto si byly blízké, zmizení si nedokáže vysvětlit. A právě zoufalství a tíseň v hlase žalem zlomené matky Holly přesvědčí, aby případ vzala. Jak se ztracenou dívkou souvisí párek emeritních profesorů, osmdesátníků Rodneyho a Emily Harrisových? Hodně, opravdu hodně, budete koukat, čeho jsou takoví důchodci schopni. Ale nepředbíhejme. Holly je soustředěná na novou kauzu, stále se vyrovnává se smrtí matky a bojí se o parťáka. Spolu se sourozenci Barbarou a Jeromem, velmi blízkými přáteli, rozplétá podivná zmizení lidí, kteří na místní univerzitě studovali, nebo pracovali. Ano, Holly v průběhu vyšetřování zjistí, že Bonnie není jedinou zmizelou duší v jinak malebném univerzitním městečku.

Tak tohle byla jízda. Přestože je Holly těsně svázaná s dalšími Kingovými romány, dá se číst samostatně, jen vám budou ruce a mozek bloumat po Google trochu víc, než obvykle, pokud si budete chtít souvislosti nastudovat. Tentokrát se nejedná ani o typický horor, ale detektivní příběh. Vážně, je to víceméně detektivka, a musím říct, že tento žánr Mistrovi docela svědčí. Ale nebyl by to on, aby působivý román neprošpikoval nechutnostmi. Pořádnými, šťavnatými nechutnostmi, které umí vždy podat barvitě a podnítit tak představivost čtenářů. Doporučuji nečíst u jídla, u mě jela fantazie na plné obrátky.

V románu je dost silná covidová linka. Dezinfekce a očkování se na vás valí z každé stránky, je poznat, že King je jeho příznivcem a v textu to dává patřičně znát, stejně jako nechuť k Trumpovi. Dost se také zaobírá rasismem, je velmi otevřený a odvážný. Nakolik toto vše přijmete, záleží čistě na vás, pokud se soutředíte pouze na Holly a její zapeklitou kauzu, dočkáte se akčního thrilleru plného zvratů. King střídá časové linie, Hollyinu současnou prokládá návraty do minulosti, kdy mizeli lidé a nikdo se po nich nesháněl. Že známe vrahy i motiv, vůbec nevadí, i tak je děj opleten aurou tajemství a napětí.

Holly mám moc ráda, řadím ji spolu s Paulem Edgecombem, Johnem Coffeyem nebo Billy Summersem mezi plejádu sympatických postav Kingových románů. Je svá, prošla výraznou proměnou a její empatické cítění je hmatatelné z každé stránky.

Máte chuť na neotřelé vyšetřování? Už máte od Mistra vše přečteno a nemůžete se dočkat nějaké novinky? Holly Gibneyová je vám k službám, vítejte v detektivní agentuře Právo nálezce.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si ji můžete pořídit.

Vítejte na Odysseji severu

Emma je celý život tak trochu smolařka, má pocit, že se jí nic nedaří. Vždyť měla už jako malá problém zavázat si správně tkaničky, a prokletí dělat věci, tak, jak se mají, ji provází celý život. Aktuálně zapomněla na Valentýna předat své nejlepší kamarádce Mel důležitý artefakt od snoubence a zkazila tak plánované překvapení. Aby to Mel vynahradila, pozve ji na dámskou jízdu do Edinburghu, kde jí chce uspořádat pořádnou oslavu narozenin. Ale neuvědomila si, že stejný víkend už přislíbila babičce. Taky pojedou do Edinburghu, ale na poznávací zájezd. Babička chce na místech, kde byla kdysi šťastná s milovaným mužem, rozprášit jeho popel. Mel je naštěstí chápavá a jízda s babičkou jí nevadí. Vždyť tím autobusem pojedou určitě fešní mladí batůžkáři. Nebo ne? Do autobusu se totiž místo nich valí zástup sedmdesátníků. Emma chce být oporou babičce a zároveň by neměla zklamat Mel. Zapeklitý oříšek pro někoho, kdo je smůlou políbený. Vítejte na Odysseji severu, bude to, panečku, jízda!

Možná ani nevíte, že Izzy Bromleyovou znáte, a to v případě, pokud jste četli román Imogen Clarkové Pohlednice bez podpisu. Jedná se totiž o jednu a tutéž spisovatelku, jen aktuálně píšící pod pseudonymem. A pokud ji ani v jednom případě neznáte, neváhejte, obě knížky jsou naprosto úžasné.

V příběhu Vítejte na Odysseji severu autorka zpracovává střet dvou generací – mladí třicátníci vs sedmdesátníci. Je zřejmé, že na první pohled obě skupiny nemají nic společného, z pohledu seniorů jsou Emma s Mel nezodpovědné a lehkomyslné holky, které nevidí dál než za skleničku prosecca. A zase naopak by se dalo říct, že starší osazenstvo je už dávno za zenitem, protivné, nemoderní a netolerantní. Kde je pravda? Každá generace má vlastní pravdu a svět vidí svou optikou. Autorka připravila hrdinům hodně emotivních zážitků, nelehkých zkoušek, které je naučí toleranci a vidět vše jinýma očima.

Děj je svižný, zaujme hned od prvních stran, je vidět, že Izzy Bromleyová už má, co se psaní týče, něco za sebou. Napsala další příběh z řady aktuálně oblíbených mezigeneračních feel good románů, které jsou pohodové, zábavné i poučné. Nechybí ani situační humor – zájezd plný nesourodých účastníků k zábavným historkám přímo vybízí, stejně tak jsou součástí dojemné momenty rozpouštějící vzájemnou nevraživost a předsudky.

Pokud chcete strávit příjemné chvíle nad knížkou, která vás sveze na vlně pohody a hřejivé nálady, Emma, Mel a parta sedmdesátníků jsou trefou do černého. Je to jako hygge v letní verzi. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.