Vila na Sadové


Dvě časové roviny, dva různí hrdinové, jedna vila v Ostravě…

Roberta pracuje jako realitní makléřka a právě se snaží prodat vilu, kterou nabízí v realitce. Když se chystá na schůzku s potencionálním zájemcem, nemá ani nejmenší tušení, jaká lavina událostí se tím spustí.
Bo, jak si hrdinka knihy nechává říkat, je bývalá příslušnice armády. Už od počátku působí velmi tajemně. Je neohrožená, životem ošlehaná. Ani ve snu by ji nenapadlo, že kvůli vile, která na Sadové stojí mnoho let, bude bojovat o holý život…

Právě v tomhle tajuplném domě si v roce 1941 začíná psát deník Johann Proske, ustrašený úředník německého původu, který ve vile žije s dcerou.  Díky deníku sledujeme změny, které se v Ostravě za 2. světové války děly, jakož i osobní proměnu Johanna Proskeho. Ten ve vile ukrývá židovskou rodinu. Paradoxem je, že dům této rodině původně patřil.  Aby Proske odvedl od svého činu pozornost, musí on i jeho dcera pěstovat přátelské vztahy s nepřáteli, což však do budoucna může mít fatální následky.

Jak spolu obě dějové linky souvisí?

Roberta je akční žena činu. Jako bývalá vojanda vládne nebývalou kondičkou, zároveň je zdatnou mistryní slova. Na všechno má odpověď, je bystrá a má postřeh. Její život je na můj vkus příliš hektický.
O moc víc se mi líbila dějová linie Johanna Proskeho. Zajímají mě události 2. světové války, jak je prožívají  obyčejní lidé. Jako obyvatelka Moravskoslezského kraje jsem ocenila, že se knížka odehrávala v našem krajském městě, v Ostravě. 

Autor dokázal oddělit obě dějové linie použitím autentického jazyka. V deníkových záznamech Johanna Proskeho zní spisovná, místy zastaralá čeština, právě proto je deník velmi uvěřitelný.
Roberta díky prořízlé puse působí velmi familiérně, její hovorová čeština je proložená ostravským slangem (fus, gřuch, gaťky, starky, vachrlaty), jemuž jsem já osobně rozuměla velmi dobře a zajímalo by mě, jak působil na čtenáře z Čech. 🙂

Román Dům s tajemstvím je pozoruhodným mixem několika žánrů  – historie, napětí, akce, nechybí ani trocha odlehčeného humoru. Někdy je v knize Roberty až trochu moc, o to víc bych si přála, aby dějová linie kolem Johanna Proskeho dostala větší prostor. Vlastně by si zasloužila CELOU KNÍŽKU JEN PRO SEBE. Bude tomu tak? 🙂

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Kniha vzpomínek

Představte si, že máte všechno. Krásné děti, milujícího manžela, hezký dům, práci, která vás baví. Je vám teprve čtyřicet, začali jste novou etapu života a máte ještě mnohé před sebou. Stejně jako Claire, hrdinka románu.
Její vysněný svět se bohužel hroutí ve chvíli, kdy jí lékaři diagnostikují  Alzheimerovu nemoc. Zrovna nedávno se vdala za muže svých snů a plánovala si klidný život se svými blízkými.
Drobné výpadky paměti, se kterými si až doposud Claire nelámala hlavu, se rychlým tempem horší. Najednou si nepamatuje názvy věcí, které má kolem sebe, čísla jsou pro ni jen shluk nesrozumitelných znaků. Nejhorší je, že si přestává pamatovat i to, že miluje svého manžela…
Dokážete si něco takového vůbec představit?

Claire si začne psát deník, do kterého zaznamenává své prožitky a vzpomínky. Z původně terapeutického záznamníku se postupem času stává kniha vzpomínek, do které kromě Claire přispívají i ostatní členové rodiny.
Všichni ví, že tenhle deník bude to jediné, co po Claire na světě zůstane…

Každý z nás občas nadává na „toho proklatého Němce, který nám schovává věci“. Brýle, které hledáme, máme na nose….papírek s důležitou poznámkou držíme v ruce a ani o tom nevíme, kafe už je dávno zalité a my se ženeme ke konvici. Nadáváme a přitom si říkáme, že nám se to vlastně ani stát nemůže, Alzheimer je přece nemoc starých lidí. Omyl je však pravdou, s touto nemocí se perou lidé mnohem mladšího věku. 

Kniha vzpomínek není jen příběhem ženy, která bojuje s nevyléčitelnou chorobou, zároveň je to velký rodinný příběh. Tím, že je kniha vyprávěna v ich-formě z pohledu Claire i ostatních členů rodiny, získává na autentičnosti a syrovosti, protože veškeré jejich pocity prožíváte s nimi.

Nesmírně emotivní příběh z pera britské autorky Rowan Coleman vám zaručeně nedá spát. I kdybyste měli uronit jednu jedinou slzu, vězte, že ji uroníte. Ne ze sentimentu, ne z lítosti, ale z pocitu, že je to tak definitivní. 

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Jsem Ir, jsem bojovník, jsem zrádce

Tyrone Meehan je zrádce. Ví to jeho rodina, ví to IRA a ví to on sám. Že si pod sebou řeže větev bylo jasné ve chvíli, kdy se ke zradě veřejně přiznal. Ale nic není jen černé, nebo bílé, prostřednictvím tohoto románu autor nechává Tyrona vyprávět svůj příběh…


Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Smrt přichází zvenčí

Joona Linna je sice pryč, ale zločiny se páchají dál…

Stockholmské policii na stole přistává video se záběry oblékající se ženy. Než stačí zareagovat, žena je nalezená mrtvá, někdo ji zavraždil. Stopy obzvláště brutálního činu vedou k Rockymu Kyrklundovi, pastorovi, který je zavřený v psychiatrické léčebně za podobnou vraždu, kterou spáchal před mnoha lety. Jak by tedy mohl vraždit znovu? Rocky navíc trpí ztrátou paměti po autonehodě, takže si ze své minulosti nic nepamatuje. A než se vyšetřovací tým naděje, dostane “dáreček” v podobě dalšího videa, po kterém opět následuje vražda.

Komisařka Margaret Silvermanová, která nahradila zmizelého Joonu Linnu, je těhotná a ráda by případ co nejdříve vyřešila. Je pevně přesvědčená, že za činy stojí sériový vrah. Ale jak do toho všeho zapadá Rocky Kyrklund? K případu je povolán doktor Erik Bark, uznávaný psychiatr, aby Rockymu pomocí hypnózy pomohl vrátit vzpomínky.
Podaří se případ vyřešit i bez Joony? Existuje snad naděje, že je někde naživu?

Stalker je pátým pokračování ze série detektivních případů Larse Keplera, což je pseudonym autorů a zároveň manželů Ahndorilových, které jejich knihy proslavily po celém světě a jejich hlavní hrdina Joona Linna, švédský detektiv s finskými kořeny, si získal sympatie čtenářů.

Mohlo by se zdát, že pátá kniha už bude slabým odvarem toho, co již bylo napsáno, ale opak je pravdou. S každým dalším případem Joony se napětí stupňuje. Máte-li ještě v paměti Písečného muže, víte o čem mluvím. Ani Stalker nezůstává pozadu. Záhadný vrah, který se neštítí ničeho, ztracený Joona a nová krev v podobě Margot slibují pořádnou dávku emocí. Do hry se také vrací zásadní postava z pilotního Hypnotizéra, doktor Erik Bark, který také pořádně zahýbe dějem.

Před autory smekám klobouk. Psát román ve dvou, ještě k tomu detektivku, u které je nutno přemýšlet a kombinovat, je nesmírně náročné. A jsou-li spisovatelé navíc manželé, bez jisté dávky tolerance se to určitě neobejde.
I tentokrát na nás čeká brilantně promyšlený příběh s vrahem, který si nebere servítky. Jeho vraždy jsou promyšlené do posledního detailu, šokující, děsivé, ale zároveň fascinující. Poslední třetina vás doslova přiková k židli.
Úctyhodných skoro 600 stran nebude nudným čtením, ale pořádně divokou jízdou, kterou budete mít problém přerušit.

Ale dříve než se začtete, zkontrolujte, jestli se nikdo nedívá…

Dobrodružství nebo strach? Především dobrá káva!

Afghánistán, země kontrastů, okouzlila Američanku Sunny natolik, že si v této nepřístupné krajině otevřela kavárnu. Je těžké prorazit v muslimském světě a ještě těžší je to pro ženu, navíc cizinku.

zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

http://neoluxor.cz/blog/recenze/dobrodruzstvi-nebo-strach-predevsim-dobra-kava–979/

(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Přijelo čtení

Přijelo čtení, hurááá!!! Sice už minulý týden, ale než jsem to vyfotila a stáhla…znáte to, ne? 🙂

Ty je výborný román z nakladatelství Domino, který má skvělé recenze. Po přečtení prý budete chtít rušit účty na sociálních sítích..

Tenkrát v ráji vydává Fragment. Knihu o osudech horolezce z třicátých let 20. stoletní napsal Josef Urban, od něhož pochází i Habermannův mlýn a 7 dní hříchů. Tak se máme na co těšit.

Nuda v Anglii? V Hinstonu rozhodně ne!

Volné pokračování knihy Jak si na anglické zahradě vypěstovat českého trpaslíka přibližuje další osudy Hany Parkánové-Whitton, české spisovatelky, která se provdala do Anglie. Přestěhováním do malé vísky Haně začíná nová životní etapa lemovaná leckdy dobrodružnými zážitky při poznávání britského životního stylu.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Být prosťáčkem je někdy děsně komplikované

Johnsey Cunliffe je takový irský Forrest Gump. Příroda mu toho pod čepici moc nenadělila, zato jeho rodiče ho milovali a vychovávali ho v sice prostém, leč láskyplném prostředí. Čím víc ho chránili před nástrahami světa, tím víc mu spíše ubližovali. Když oba předčasně zemřeli, Johnsey zůstal sám na rodinné farmě, aniž by tušil, jak se zvládne postarat o hospodářství natož sám o sebe.


Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor:

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Cartierova panteřice


Napříč 20. stoletím se odehrávají neobyčejné životní osudy Jeanne Touissantové, která se z chudých poměrů vypracuje na návrhářku šperků u samotného Louise Cartiera. Jak se ze zakřiknuté dívenky stala klenotníkovou múzou? Dravou a úspěšnou panteřicí?


Jeanne se narodila v Bruselu. Neměla příliš šťastné dětství. Matka měla co dělat, aby uživila rodinu, protože otec neustále postonával. A vlastně o své děti nikdy nejevila přílišný zájem. Když už to s rodinou vypadá zle, jako na zavolanou přichází tajemný Němec, který rodinu dostává z problémů. Ale za jakou cenu? Když starší dcera Charlotte uteče z domova, Jeanne vůbec netuší proč. Jen však do té doby než ji v noci německý „přítel“ navštíví v pokoji…
Zoufalá dívka následuje svou sestru a prchá z domu. Když se jí podaří dostat do Paříže, snaží se najít Charlotte.  Náhoda tomu chce, že na ni Jeanne opravdu natrefí a nestačí se divit, jak se má sestra dobře. Bodejť by ne, je vydržovanou kurtizánou. I Jeanne takhle začne žít. Bohužel v lásce se jí nedaří tak, jak by si přála, muži ji opouštějí, aby dostáli rodovým závazkům. Ale ani to Jeanne nebrání v užívání života plnými doušky. Milenci, večírky, šampaňské, bohémští přátelé, to vše v úchvatné éře 20. let minulého století.
Jeanne se spřátelí s návrhářkou Coco Chanel, Jeanem Cocteau, životem se jí mihne Hemingway nebo F. S. Fitzgerald. Když si jí povšimne Louis Cartier, pařížský klenotník, nastanou pro Jeanne nové časy. Ve firmě navrhuje šperky, které se stávají proslulými mezi místní smetánkou a aristokracií. Ovšem štěstí v lásce se jí neustále vyhýbá. Ani Louis, pro kterého je Jeanne dravou panteřicí, životní výzvou a osudovou láskou, si ji za manželku nevezme, aby nepoškodil dobré jméno rodinného klenotnictví.
I přesto jsou jejich životy svázány pevnými pouty přátelství a vzájemné úcty, kterou k sobě navzájem chovají.
Na Jeanne čekají i horké chvilky. Přichází 2. světová válka a život Jeanne Touissantové jakož i prestiž Cartierova klenotnictví jsou v ohrožení…

Jeanne byla velmi silná osobnost, žena, která napříč osudu kráčela se vztyčenou hlavou. Můžeme jen obdivovat její pracovitost a usilovnou snahu dostat se ze dna společnosti až na její vrchol. Dokázala využít všechny životní šance, které jí osud dal, jakož i vytěžit z nepříznivých chvil jen to nejlepší. Vyprávění v první osobě dodává knize punc autentičnosti a lepší představivosti. 

Cartierova panteřice je přesně tou knihou, která vás zaujme, pokud milujete biografie zajímavých osobností.  Užijete si ji, je-li vám blízká zlatá éra dvacátých a třicátých let.
Já osobně měla tušení jen o Cartierovi jako klenotníkovi, jehož šperky můžu obdivovat maximálně přes monitor počítače, ale s jeho životní múzou jsem se seznámila až díky této knize a jsem ráda, že jsem si opět mohla rozšířit obzory.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Ostrov lhářů


Bylo nebylo….
Žil byl….
Za devatero horami, devatero řekami…
Mohla bych začít pohádkově. Mohla bych vám říct pravdu a mohla bych vám taky lhát…
Co si vyberete? Je to na vás.

Rodina Sinclairových má domeček, v tom domečku stoleček…prostě jsou tak bohatí, že vlastní ostrov a na něm honosný letní dům, kde tráví každý rok letní prázdniny. Všichni Sinclairovi jsou jedním slovem úžasní, bez sebemenší chybičky.
Taková je i Cadence, nejstarší vnučka starého pána, jenž celé impérium vybudoval.
Má patnáct, je zamilovaná a nemůže se dočkat léta.
Rodiče se sice rozvedli, ale co… prázdniny se blíží, to bude zážitků. Na ostrov kromě bratranců a sestřenice přijede rodinný přítel Gat a Cadence se těší, že bude pokračovat v milostném románku, který mezi nimi započal minulé léto…

O dva roky později má Cadence v hlavě zmatek. Když přijede na ostrov, vůbec ho nepoznává. Všechno je jinak. Dokonalí Sinclairovi jsou jiní. A všichni mlží.
Cadence musí rozmotat nitky spletitého příběhu a zjistit, co se tehdy v létě stalo. A stalo se vůbec něco nebo jen Cadence dospěla a nechce si to připustit?

Příběh je nám podán z pohledu hlavní hrdinky, může nám tudíž lhát, ale také nemusí. Stejně tak je to se mnou. Buď vám říkám pravdu a nebo je celá knížka úplně o něčem jiném. Můžu vám jen prozradit, že v určité části příběhu mi doslova spadla čelist. Já, která mám načteno na padesát let dopředu, já na tu pointu nepřišla. 

Ať už je pravda jakákoli, autorce se podařilo napsat román v žánru young adult, který vás doslova přibije k židli (posteli, koberci – záleží, kde si právě čtete).
A je jedno, jestli máte patnáct, dvacet nebo čtyřicet. Mistrně podaný příběh se zápletkou, kterou jen tak neodhalíte, přelouskáte za odpoledne. Ale připravte se, že vám po přečtení asi praskne hlava, autorka vás nenechá ani na chvíli vydechnout, budete chtít zjistit, kde je vlastně pravda lež.

Jak praví anotace –  přečtěte si to. A jestli se vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

(Za recenzní e-book děkuji nakladelství Host)

Design a site like this with WordPress.com
Začít