10. stránka

Vánoce v Paříži

Carys žije v poklidné anglické vesničce v domě své nejlepší kamarádky. Cítí, že potřebuje změnu – miluje ruch a doma je takový klid! Navíc se její kamarádka zamilovala a Carys by jí chtěla dopřát soukromí. Jako na zavolanou se objeví inzerát, v němž majitelé pařížské kavárny hledají na pár měsíců provozní. Carys při pohovoru uspěje, přestože zkušenosti s vedením nemá. V kostech cítí, že by Paříž mohla být odrazovým můstkem pro nový život, no a ten zbytek – kavárna, to se (nějak) vyřeší. Ve francouzské metropoli žije citlivý novinář Mat. Ani on není vnitřně spokojen s pracovním životem a snaží se o změny. Jejich cesty se protnou, co na ně čeká? Vypadá to, že jsou spřízněné duše, ale znáte to, jestli máte nějaké tajemství, vždycky na povrch vyplave, když to zrovna nečekáte a dokáže ve vztazích nadělat pěknou paseku…

Od Sophie Clair jste si mohli přečíst Vánoční prázdniny, do zimního kabátku laděnou vánoční oddechovku, která se částečně odehrávala v Provence. Francii nevynecháme ani v novince Vánoce v Paříži. A přestože nejkrásnější svátky na nás budou čekat až v poslední třetině příběhu, jedná se o příjemnou pohodovou romantiku, ve které nechybí nic z toho, co máme na tomto žánru rádi. Čeho si užijeme do sytosti, je vůně kávy, dobré jídlo, ruch velkoměsta a bohémská atmosféra kaváren. Pokud se vám tohle kombo zamlouvá, není co řešit.

V popředí stojí hlavní hrdinové Carys a Mat, kteří se velmi pozvolna sbližují a poznávají. Jejich křehký vztah projde zatěžkávající zkouškou a uvidíme, jak si s tím oba poradí. Autorka představuje také postavy vedlejší, ale neméně důležité – bez nich by to nebylo ono! Carys v Paříži poznává nové kolegy, kuchaře Emila, konzervativního chlapíka, který se bojí roztáhnout svá kulinářská křídla, nerudnou servírku Alice, nebo Matovu sousedku, starou osamělou paní, která nemá nikoho a Mat je pro ni jako vlastní vnuk. Každý z nich je jedinečný s osobitými vlastnostmi a příběh je díky nim barvitější a zajímavější.

Vánoce v Paříži, to je nádherný a čtivý počin, který potěší milovníky romantických příběhů ve stylu Julie Caplinové, Donny Ashcroftové, autorek, které své hrdinky nechávají prožít romantické okamžiky, ale zadarmo jim to nikdy nedají. A právě vztahové komplikace jsou na těchto příbězích to nejlepší koření.

Kávou vonící a po dortíku sladce chutnající román Sophie Clair doporučuji všem, kteří hledají pohodový román o lásce, mezilidských vztazích a dobrém jídle.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Knihkupectví v Dublinu

Opaline, Martha, Henry. Tři ztracené duše které spojují knihy a také jedno hodně zajímavé Knihkupectví v Dublinu. Máte rádi neobyčejné příběhy, milujete knihy, jste snílci? Tak to si tuhle knížku určitě zamilujete.

Marthu a Henryho dělí od Opaline téměř sto let. Ti dva žijí v současnosti, zatímco Opaline v době, kdy to žena neměla vůbec snadné. Bratr ji nutil k domluvenému sňatku, což moderně smýšlející dívce nebylo po chuti. Aby se mu vyhnula, uteče do Paříže, města bohémů a milovníků umění. Ale ani tam ji nečeká bůhvíco, nakonec se ocitne v Dublinu, kde se jí osudovým stane jedno maličké a zapadlé, možná i trochu kouzelné knihkupectví. Martha se v současnosti vyrovnává s nelehkou minulostí a v Dublinu hledá útočiště. Najde ho v domě výstřední staré dámy, která Marthu zaměstná jako hospodyni. Seznámení s Henrym, jenž v irské metropoli pátrá po ztraceném rukopise, je pro mladou ženu možností, jak začít nový život a možná se i znovu zamilovat. Evie tyto konkrétní postavy nepropojila jen náhodou, jejich příběhy se v mnohém podobají.

Knihkupectví v Dublinu je nádherný příběh plný lásky, bolesti i trápení. Autorka v něm míchá magii s mnohdy syrovou skutečností – dotýká se domácího násilí, postavení žen ve společnosti a také podněcuje lásku ke knížkám a četbě, považte, jaké by to bylo, navštívit proslulé pařížské knihkupectví Sylvie Beachové, nebo si zalézt s knížkou v onom kouzelném knihkupectví ukrytém v uličkách Dublinu.

Obě linky, současná i ta, která nás zavede do 20. let minulého století, jsou vyrovnané a rovnocenné. Postavy působí uvěřitelně, řídí se srdcem a jsou díky tomu velmi sympatické. Evie Woods zaujme i barvitými popisy bohémské Paříže, kterou si milovník umění zamiluje na první dobrou. Popisy tajuplného a magického knihkupectví jsou už onou známou třešinkou na dortu.

Příjemný a čtivý počin Evie Woods potěší knižní srdcaře a fanoušky dobrých historických příběhů, které vás díky skutečným reáliím obohatí o nové poznatky a informace. Tohle byla krása, pohlazení na duši. Kouzelné pohlazení na duši. Jestli ve vás zůstal kousek dítěte, i když jste dospělí, tak si ji užijete. Zkusíte najít magické knihkupectví v Dublinu?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dům v olivovém háji

Po letech strávených ve Státech se Maria vrátila domů, do Řecka. Žije s matkou, která není spokojená s vývojem dceřina života. Ale Marii nic nechybí, je spokojená i bez muže. Ve svém domě v malé přímořské vesnici pořádá kulinářské kurzy. Jediným mráčkem je nevraživost vesničanů, kteří Mariin návrat domů kvitují s nelibostí. Maria si z toho nic nedělá a snaží se ignorovat tajemné výhružné vzkazy, které jí kdosi anonymně posílá. Místo toho se soustředí na práci. Její kurz si objednaly dvě zajímavé ženy. Kayla, anglická televizní hvězda, jejíž osobní život se začíná hroutit a excentrická Alessandra, brutálně upřímná žena, která působí značně sebevědomě, ale také ona něco skrývá. Tyto tři ženy by se za normálních okolností nikdy nepotkaly, nejsou si vůbec podobné, navenek je nic nespojuje. Ale dobré jídlo boří ledy, v Mariině kuchyni se všechny tři postupně poznávají a jedna druhé otevírají.

Dům v olivovém háji se na první pohled tváří jako typická romanťárna, v níž bude hlavní roli hrát jídlo a slunné Řecko. Přestože se romantiky dotkneme, jedná se primárně o společenský román oslavující přátelství mezi ženami a také přírodu – podstatnou roli hrají v příběhu včely.

Maria, Alessandra i nejmladší Kayla už mají něco za sebou, trápí je nedořešené vztahové problémy, láska i rodinné vazby. Navzájem se mohou inspirovat a předat ze sebe to nejlepší. Román sice zpracovává vážná a smutná témata, přesto hýří optimismem, nadějí a je příjemně hřejivý jako ručně pletený svetr od babičky, v němž je nám dobře.

Co se vztahů týče, autorka nic neidealizuje, nepopisuje pouze růžové vztahy. Její hrdinky se mezi sebou hádají, díky složitým povahám si Kayla a Alessandra k sobě hledají cestu poměrně dlouho. Právě to činí příběh lidským a uvěřitelným.

Dům v olivovém háji asi úplně neocení mladé čtenářky, které hledají romantickou lásku v kulisách rozpáleného Řecka a čekají děj například ve stylu Julie Caplin aka Jules Wake. Tohle čtení osloví ženy s životní zkušeností, které už si něco odžily. Téma přátelství mi připomnělo kdysi dávnou sérii Město dívek Patricie Scanlan, v níž pevné pouto mezi kamarádkami hraje velkou roli, a je jedno, jestli se znají od dětství nebo jen pár týdnů.

Pokud hledáte příjemné čtení o životě a vztazích prodchnuté dobrým jídlem, Dům v olivovém háji můžu doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pojízdné knihkupectví šťastných konců

Rebecca Raisin si u českých příznivců romantické literatury získala pozornost několika romány. Měla jsem možnost přečíst si knížky Kouzelná Paříž. Obchůdek s knihami a Pojízdná čajovna splněných snů. Pokud si z posleldní uvedené knížky pamatujete Ariu, která jezdila s dodávkou plnou knížek, romantičku truchlící po zemřelém manželovi, máte možnost seznámit se s jejím životem – Pojízdné knihkupectví šťastných konců je právě o ní.

Aria a Rose brázdí cesty se svými dodávkami, aktuálně je čeká Francie, kde chtějí prožít rušné léto. Arii je moc dobře s knížkami a o muže nemá zájem, pořád jí chybí milovaný manžel. Ale když potká Jonathana, jako by se v jejím srdci pootevřela dvířka, i když ona sama si to nechce připustit. Může člověk milovat podruhé, přestože o svou velkou lásku přišel?

Rebecca Raisin napsala nádherný, romantický příběh plný knížek a slunné Francie. Zabývá se v něm otázkou, jestli máme právo zamilovat se po smrti partnera znovu. Není to vůči němu nefér? Nezradíme tím fakt, že byl naší spřízněnou duší? Právě tyto myšlenky létají introvertní Arie celou dobu hlavou a bojí se navazovat vztahy. Její linka je hlavním tahounem děje, nepřijdeme však ani o její kamarády Rose a Maxe, kteří nyní tvoří pár, na ně také čekají zajímavé zážitky. Téma kočování v dodávkách je zajímavé a atraktivní pro všechny, kteří milují neotřelý způsob cestování.

Kromě romantiky se setkáme s úžasnými a sugestivními popisy krajiny i dobrého jídla, které autorka čtenářům servíruje sice jen virtuálně, za to však barvitě a lákavě.

Pojízdné knihkupectví šťastných konců patří mezi oddechové letní čtení, kterých u nás vychází poměrně mnoho, takže musíme pečlivě vybírat. A já knížku můžu doporučit romantičkám všeho věku, protože se naštěstí nejedná o plytkou romanci. Příběh Arii má hluboký přesah, který dodá naději všem, jenž hledají lásku, ale bojí se znovu zamilovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Tommyknockeři

„Nad ránem a o noc dřív, Tommyknockeři, Tommyknockeři, zaťukali u dveří“… Nového vydání se dočkal román Stephena Kinga, jehož originál vyšel poprvé v roce 1987. Kdo jsou vlastně Tommyknockeři? Pojďte támhle za Bobbi, zrovna něco našla…

Bobbi je spisovatelka westernů, samotářka, která žije na odlehlé farmě. Když jednou v lese zakopne o nějaký kus kovu, zvědavost jí nedá a Bobbi začne kopat, aby zjistila, co její nohu vlastně potkalo. Je vám jasné, že od té doby nebude nic jako dřív, a to nejen pro ni, ale také pro všechny obyvatele městečka Haven, poblíž kterého Bobbi bydlí.

Tommyknockeři ani po letech neztrácejí na atraktivitě, byť je to dílo poměrně obsáhlé a – nebudeme si lhát – ukecané tak, jak jsme u Kinga zvyklí. Na férovku přiznám, trvalo mi, než jsem se začetla, ale od chvíle, kdy Tommyknockeři ovládli Haven, to chytilo grády a spád a byla jsem lapená.

Tahle bichlička je zajímavou sondou do chování lidí, kteří jsou podrobeni změnám ve svých životech. Aniž si to uvědomují, vymýšlejí zlepšováky, jsou plní energie, ale také podléhají děsivým následkům těchto nezvyklých jevů (máte ještě všechny zuby?). King je velkolepým pozorovatelem lidského chování a jednání, každá z postav je osobitá a jedinečná, k zulíbání, i na ránu pěstí. Práce s emocemi postav je dokonalá, všechno to s nimi prožíváte, byť reálně byste v Havenu být nechtěli.

Román brousí do žánru sci-fi, je hodně sugestivní, s atmosférou, jež vám nedá spát. Přestože se děj místy trochu táhne a je zdlouhavý – známe Kingovy „odbočky a vedlejší dějové cestičky“, nechybí v něm zvraty, má spád a je doslova nabitý elektřinou.

Někde jsem četla, že Tommyknockery psal King ve svém temném období závislostí. Jestli je to tak, pak můžeme jen smeknout. Nějaké to škrtání by knížce prospělo, ale i přes výše zmíněné odbíhání od dějové linky je tento román nadčasovým a znepokojivým počinem s tísnivou náladou, která ke Kingovkám neodmyslitelně patří. A nové vydání s obálkou Jiřího Dvorského, to je přímo lahůdka.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Co sova ví

Sovy fascinují člověka od nepaměti. Působí tajemně, jejich houkání podněcuje fantazii, jsou prostě uhrančivé. Symbol noci i moudrosti. Jak to vidíte vy?

Jennifer Ackermanová už více než třicet let píše o vědě, přírodě i biologii člověka. Na svém kontě má také knihy, které mapují ptačí svět. Nejnovějším přírůstkem je titul Co sova ví. Pojďte se podívat mezi sovy, stojí to za to.

V devíti kapitolách autorka přináší spoustu informací, poznatků a faktů o sovách. Dozvíme se, že sovy jsou důležitou součástí mnoha kultur. Někde je považují za křížence mezi skutečnými a nadpozemskými ptáky, prostě jsou napůl ptáci a napůl duchové. Svým vzhledem k tomu sovy doslova svádí. Tak co, věříte tomu? 🙂

Sovy dokážou přelstít nejzkušenější lovce, jsou na sebe navázané a vždy ví, kde se během společného lovu nachází druhý z páru. A jejich typické houkání? Jeho pomocí si vyznačují své teritorium.

S autorkou jsme svědky mnoha vědeckých i záchranných výprav za sovami, dozvíme se, jakým způsobem loví, že jejich mozek je sice velikosti vlašského ořechu, ale nemůžeme tím měřit jejich inteligenci. Netrvá jim dlouho něco se naučit, ale přemýšlejí jinak než ostatní zvířata.

Text je sice plný fakt a informací, není však nudný ani suchopárný. Čtenářovu pozornost si autorka udrží snadno, její styl je čtivý. Vyprávění prokládá přímou řečí, jíž promlouvají její kolegové vědci, díky čemuž se před vámi odvíjí přírodopisný dokument v tištěné formě.

Publikace obsahuje vedle malých černobílých snímků i barevnou přílohu s fotografiemi, kterých by mohlo být klidně víc, sovy jsou opravdu fascinující a každá fotka s nimi stojí za to, ať už jsou zachycené v klidném rozjímání, rychlém letu nebo lovu.

Pokud vás soví svět zajímá, určitě si knížku Co sova ví nenechte ujít, vezme vás na výpravu, ze které se vám nebude chtít odejít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Emička a její přátelé

Znáte včelku Emičku? Že ne? Tak to musíte napravit! Jako první vyšly před dvěma lety Příhody včeličky Emičky, v nichž Lenka Jakešová malým zvídavcům představuje úchvatný včelí svět. A teď je Emička zpátky v knížce Emička a její přátelé. Co na ni čeká tentokrát?

Emičku čeká první let do přírody a moc se na něj těší. Bude létat z kytičky na kytičku a sbírat nektar pro přípravu medu. Bude se jí to líbit? Seznámí se s třešní, která jí poví, jak jsou včelky pro stromy důležité. Víte, kdo jsou to krasci? Já to taky nevěděla, ale kapitola, v níž Emička letí k pampelišce, aby nasbírala její nektar, vám to vysvětlí. Spolu s Emičkou také zjistíte, jak se z housenky stane krásný motýl Vavřinec. Příhod je spousta, ve všech Emička poznává něco nového, učí se a spolu s ní se hravou formou učí také malí čtenáři.

Stejně jako v předchozí knize se o veselé obrázky postarala Nikola Hauptigová. Každou kapitolu uzavírají tři shrnující otázky, které tak dětem pomohou snáze si zapamatovat nově nabyté poznatky. A pokud malí čtenáři nebo posluchači už ztrácejí pozornost, jsou tady pro ně veselé básničky a pohybové aktivity, při nichž se mohou protáhnout.

Půvabnou publikaci Emička a její přátelé opět mohou díky interaktivní formě využít i školky, školy a družiny jako doplňkový materiál k výuce. Emiččin včelí svět je fascinující, pestrý a hlavně nepostradatelný.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Jakešové, na jejchž webových stránkách si knížku můžete pořídit.

Největší přání

Jaké je vaše největší přání? Mít hodně peněz, velký dům, prožít pravou lásku, nebo je to něco jiného? Také osmiletá Helenka, která žije v dětském domově, má jedno velké přání. Každé ráno a večer ho musí zašeptat do kouzelného hrníčku. Co myslíte, splní se jí?

Lenka Jakešová je známou a ostřílenou autorkou knížek pro děti. Největší přání se řadí k těm, které ve čtenáři vyvolají dojetí a emoce. Děj se odehrává v adventním čase, kdy je rodina pohromadě, čas trochu zpomalí a všichni se těší na Vánoce. Ale co když právě toto prožívat nemůžete?

Spisovatelce se podařilo proniknout do dětské dušičky, která prožívá velké trápení. Zároveň je to čtení laskavé a milé, v němž jsou nenásilnou formou dětem vštěpovány základní informace o adventních tradicích a zvycích.

Největší přání si větší děti mohou číst samy, menším určitě pomůžou rodiče. Za čtení s rodiči bych se možná přimlouvala i u starších čtenářů, protože tento příběh přímo vybízí k otázkám a povídání, a to nejen o vánočních tradicích.

O obrázky, které jsou pestré, barevné a zimní atmosféra z nich dýchá na každé stránce, se postarala Irena Lachoutová. Výrazy vztahující se k adventu, jsou rozlišeny různými barvami i písmem, takže si děti vše snáze zapamatují.

Advent a Vánoce jsou nejkouzelnější období v roce, kdy se plní i ta nejtajnější přání. Pojďte se podívat do jednoho dětského domova, kde se teta Běta snaží svým malým svěřencům připravit krásné svátky, pojďte pozdravit Helenku a držet jí palce, aby se splnění svého snu dočkala.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Jakešové, na jejíchž webových stránkách si knížku můžete pořídit.

Překvapení ve Skotsku

Sophii táhne na třicet a její náročná práce ji pomalu, ale jistě vyčerpává. Každý pohár trpělivosti ale jednoho dne přeteče. Když se to stalo v případě Sophie, ze dne na den v práci skončila. Ale co teď? Nedávno zemřelá babička pro ni zakoupila obchod a odkázala jí porcelánové čajové soupravy, které obě milovaly. Co byste udělali vy? Vydali byste se stejně jako Sophie novou, neprobádanou cestou, a obchod s porcelánem si otevřeli? V malebném skotském městečku Briar Glen se mají na co těšit!

Sophie za pomoci rodiny a nově získaných přátel rozjíždí svůj podnik. Jednoho dne jí neznámá žena do obchůdku donese čajový servis, s nímž už nechce mít nic společného. Sophie rozjede pátrání po jeho původu i osudu za pomoci Xandera Northa, odborníka na porcelán, který je fešák, ale zároveň i nesnesitelný morous. Podaří se Sophii rozehřát jeho ledové srdce?

Román Překvapení ve Skotsku je milou a hřejivou záležitostí, která potěší čtenářky dychtící po příjemné romantice. Nečeká vás nic náročného, ale zároveň ani nic bezduchého. Briar Glen je půvabné skotské městečko, se starosvětskou atmosférou, která na vás dýchá z každé stránky.

Dějová zápletka je poměrně typická a vsadím svůj nejoblíbenější hrnek na čaj, že jste její nesčetné variace četli a číst budete ještě mnohkrát. Sophii vstoupil do cesty nejen „darcyovský“ Xander, ale také veselý a lehkomyslný malíř, jehož obraz si do obchůdku koupila. Co myslíte, jak to dopadne?

I přes toto vztahové klišé je Překvapení ve Skotsku moc hezký a pohodový příběh, v jehož hlavní roli se objevuje porcelán. Po všech možných knihkupectvích, parfumeriích a hotýlcích je obchod s čajovými soupravami svěží prvek v žánru těchto romanticky laděných knih a věřím, že si malebné hrnečky a konvice budete užívat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ptačí hotel

Irene neměla a nemá na růžích ustláno. Poměrně nestabilní dětství s bohémskou matkou střídá chvilkové štěstí. Po tragické ztrátě však Irene čelí samotě a smutku. Ocitá se v nádherném městečku La Esperanza v Latinské Americe, v hotelu La Llorona. Kdo tam přijede, nedostane to, co chce, ale to, co potřebuje. A stejné je to i s Irene. Mladá výtvarnice v hotelu na úbočí sopky nakonec zůstane, Ptačí hotel se stane jejím novým domovem a srdcovou záležitostí.

Vypravěčkou je sama Irene, kterou do Ptačího hotelu přivedla náhoda. Postupně se seznamujeme nejen s jejím dojemným příběhem, ale i s těmi, jenž prožívají hoteloví hosté a obyvatelé La Esperanzy. Ptačí hotel, to je vynikající koktejl emocí a pocitů, které rezonují s duší každého vnímavého čtenáře. Pestrá paleta lidí a jejich osudů vyvolává dojetí i úsměv na tváři, latinskoamerický temperament doplňuje klid a vnímavost hlavní hrdinky. Knížka je natolik sugestivní, že atmosféra malého, přesto velmi živého (i živelného) městečka na vás dýchá z každé stránky.

Jestli jste si zamilovali například román Kočovný biograf pana Saita, máte rádi netuctové hlavní postavy a hledáte knížku, která by vás chytila za srdce a dlouho ve vás rezonovala, Ptačí hotel můžu jen a jen doporučit. Vlastně je zbytečné psát cokoliv dalšího, tohle čtení by vás minout nemělo, prožít čas v La Esperanze stojí za to.

Joyce Maynardová rozehrála výjimečný, emotivní příběh, jehož křehkost a krása zanechá po přečtení stopu ve vašem srdci a mysli. Hotel La Llorona, neboli „Ptačí hotel“ je místo s magickou atmosférou, srdečnými lidmi a hojivými schopnostmi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.