Zápisky jedné knihovnice

Neklidný hrob

Vítejte ve viktoriánské Anglii! Píše se rok 1887 a Anselm Godwin je studentem medicíny na univerzitě v Glasgow. Na tom by nebylo nic divného, jenže on původně studovat neměl, na koleji se měl usadit jeho starší bratr Ezra, který však před rokem tragicky zemřel. Aby Anselm unikl zármutku a černým myšlenkám, utekl od rodiny a zaujal bratrovo místo. Teď se však musí vrátit domů na Skotskou vysočinu a čelit minulosti i všem svým démonům. V jeho rodném městečku působí Ada Selwynová jako hrobnice. Se svým otcem vede pohřební službu, což je sice potřeba, ale mezi lidmi to není kvitováno s povděkem a úctou, takže oba stojí na kraji společnosti, a Ada si navíc po nocích přivydělává nekalým a trestným způsobem. Cesty Ady a Anselma, kteří by se v normálním životě hned tak nepotkali, se skříží a oni jsou nuceni spolupracovat. Spolupracovat na tom, aby oživili Ezru, k čemuž je potřeba magie i zlých sil.

Kateřina Šardická je autorkou několika románů, pro mě je setkání s ní prostřednictvím obsáhlého počinu nazvaného Neklidný hrob první. Nalákalo mě kombo viktoriánské Anglie a pochmurného Skotska, obojí se řadí mezi mé oblíbené prvky v knihách, a můžu říct, že zklamaná jsem nebyla.

Děj románu je velmi barvitý, autorka umí navodit atmosféru, ať už jste s Anselmem v přítmí univerzitní knihovny, nebo s Adou připravujete hrob pro zesnulého. A co teprve, když se ocitnete v útrobách rodinné hrobky, kde budete pátrat po… Ale nepředbíhejme, Neklidný hrob nabízí akční příběh, který bude bavit všechny příznivce ponurého Skotska a hřbitovů. Bavily mě sugestivní popisy prostředí a zejména počasí. Celou dobu nepřetržitě lilo, všechno bylo ponuré a temné, jakoby neustále ponořené do vlhkého oparu. Měla jsem pocit, že cítím mokrou hlínu a občas mi noha ujede po kluzkém blátě, natolik jsem se do chmurné nálady ponořila.

Ada a Anselm byla poměrně zajímavá dvojice, Ada mi byla hodně sympatická, je tahounem příběhu, bez ní a její odvahy by se Anselmovi zcela určitě nedařilo a byl by bezradný. Pár drobností mi v příběhu drhlo – občas mi mluva hrdinů připadala příliš moderní a vztahová linka mezi jednou konkrétní dvojicí mi taky přišla vložená na sílu, ale to vše vynahrazuje opravdu mimořádně silné fluidum viktoriánské Anglie, velmi živé a autentické, ani nejde poznat, že jde o počin české spisovatelky.

Neklidný hrob mi jako občasnému čtenáři fantasy sedl skvěle. Ideální volba, pokud máte zálusk na něco neokoukaného a fandíte tvorbě tuzemských autorů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Duch Pankráce

Může láska vykvést i tam, kde byste ji nikdy nečekali? Na místech, kde vládne smrt? A víte, že ano? Anna a Robert jsou toho důkazem. Kromě letmých pohledů se nikdy pořádně nesetkali, přesto se mezi nimi rozhořel cit, který by jim mohli závidět i legendární milostné dvojice. Anna a Robert se do sebe zamilovali v pankrácké věznici, kde oba čekají na smrt. Jejich pojítkem jsou milostné dopisy ve formě motáků, které si mezi sebou vyměňují. Poslední záchvěvy naděje, vzpomínky, touha, láska a smutek, to vše se v dopisech prolíná a činí z nich dojemné svědky těžké minulosti.

Petra Klabouchová je pro mě žánrová multižena. Dokáže napsat mysteriózní thriller, detektivku i ryze humorný kousek, aniž by s každou další knížkou klesala kvalita díla. Není divu, že je stejně skvělá, také co se historických knih týče. Jestli vás její román U severní zdi přinutil nedýchat, rozzlobil vás a zároveň dojal k slzám, Duch Pankráce tyto pocity vystupňuje ještě na vyšší level. Předpokládám dvě věci – kvůli emocím tuto knížku nedáte na jeden zátah a taky na ni nikdy nezapomenete. Ani na Annu, Roberta a jejich další souputníky, ani na Karlíčka, díky kterému fungoval na Pankráci tajný předávací systém, a už vůbec ne na Strnadovy, neuvěřitelně statečnou rodinu. Svými skutky Strnadovi zajistili zemřelým důstojnost i po smrti a sami za to zaplatili vysokou cenu.

Petra Klabouchová čerpala ze skutečných událostí, z archívů a pramenů a stvořila dílo, které podává svědectví o zvěrstvech páchaných (nejen) za války. Předpokládám, že si během rešerší musela obrnit nervy pancéřovým krunýřem, protože Duch Pankráce je hodně, hodně bolavý, syrový a krutý. Kdybych chtěla být patetická, srdce vám bude usedat, ale fakt, že bude. Útrapy vězňů jsou vylíčeny věcně, bez příkras, autenticky, nebylo mi místy dobře na duši. Ale z úcty k Anně a Robertovi a všem, kteří položili život za naši lepší budoucnost, jsem věděla, že dočíst musím. Smekám před autorkou a děkuji za mimořádně silný, byť bolavý čtenářský zážitek.

Je zbytečné psát další slova, pro mě je to jedna z nejlepších knížek, které se mi dostaly letos do rukou. Přečtěte si ji a přispějte tak k tomu, že statečné činy hrdinů nebudou zapomenuty.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Černé srdce

Jedenatřicetiletá Emilia přijíždí do světem zapomenuté alpské vesničky Sassaia, aby začala nový život, což místní nekvitují s velkým povděkem. Jejich uzavřená komunita nikoho dalšího nepotřebuje, obzvláště ne podivínské existence. V Sassaie žije osamělým životem také učitel Bruno. Pro oba je samota únikem z těžkých životních údělů, oba jsou si vzájemnou oporou i útěchou, spojuje je totiž tíha viny. Emilia ji zná jako pachatel, Bruno jako oběť. Ale platí to jen do té doby, než si navzájem vyjeví pravdu. Dokážou se přenést přes všechny křivdy, předsudky a odpustit sobě i druhým?

Italská spisovatelka Silvia Avallone je ve své zemi dobře známá a oblíbená, věnuje se náročnějším tématům, pro román Černé srdce jí posloužil nápravný výchovný ústav pro mládež.

Černé srdce, to je křehký počin, který si bude nárokovat vaši pozornost. Není v něm totiž rozlišeno, kdo je aktuálně vypravěčem. Tento post patří Emilii a Brunovi, jejichž prostřednictvím a především trochu roztříštěně, skládáte dohromady jejich příběh. Zpočátku se možná budete v ději vracet, než se vám styl, kterým Silvia Avallone píše, dostane do krve. Ale pak to stojí za to, protože se před vámi odvíjí hodně zajímavý příběh. Není to jen výpověď dvou bolavých duší, ale čtenáři nabízí možnost popřemýšlet nad tím, jestli je možné odpustit čin, který je společností netolerován, jestli může člověk, který ho spáchal, dojít odpuštění a začít znovu. Věřte, lehké to vůbec není.

Psychologicky laděný román Silvie Avallone plyne velmi pozvolna, tak pomalu, jak se čtenářům otevírají srdce Emilie a Bruna. Kromě uzavřené horské vesnice Sassaia, jejíž obyvatelé mezi sebe jen tak někoho nepřijmou, se děj odehrává za zdmi věznice pro mladistvé a nabízí tak syrový a upřímný pohled na život odsouzených. Kdo z nich vytěží maximum a dokáže se z chyb poučit, chytnout příležitost za pačesy?

V Emilii a Brunovi autorka vykreslila dvě komplikované postavy. Emilia bojuje s vlastní minulostí, je impulsivní a občas sklouzává do vulgarit, za které schovává pochyby. Fousatý, zarostlý učitel Bruno skrývá citlivou povahu poznamenanou tragédií, jíž prožil jako malý chlapec. Možná ani jednomu z nich nebudete rozumět, chápat jejich činy a pohnutky, přesto jim musíte držet palce. Občas vám budou připadat jako opačné strany magnetu, které nemůžete napojit k sobě, přestože víte, že k sobě patří.

Černé srdce není mainstreamový příběh. Je to komorní drama napsané s empatií a pochopením, aniž by autorka nadržovala či naopak soudila. Velmi jemné, velmi citlivé a křehké. Po počátečních rozpacích, než jsem přišla psaní italské spisovatelky na chuť, jsem se nemohla odtrhnout a věnovala knížce celý jeden večer, natolik mě Emilia a Bruno vtáhli do svých trápení.

Tak co myslíte? Zaslouží si druhou šanci opravdu každý? Byli byste schopni odpustit i….? Přečtěte si a zamyslete se nad tím, tahle otázka je všechno, jen ne jednoduchá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Pojízdný krámek vánočních pokladů

Rebecca Raisin jede po výrobě, jak se u nás říká, a chrlí jednu knížku za druhou. Některé vám utkví v srdci, jiné jím jen tak proletí a splní svůj účel – odpočinete si u nich a na chvíli vypnete. Jak to budete mít s ryze vánočním počinem Pojízdný krámek vánočních pokladů?

Flora je velká milovnice Vánoc a nejraději by je slavila celý rok. Miluje svou práci v obchodě s vánočními dekoracemi a ozdobami, i když pracovní prostředí je spíše toxické. Když ji vyhodí z práce, chytne příležitost za pačesy – koupí si dodávku, z níž vytvoří pojízdný krámek vánočních pokladů a vydá se do Laponska, kde má její vášeň pro zimní svátky dveře otevřené. Jediným, kdo jí kazí vánoční náladu, je správce tržiště Connor, který vypadá jako Viking nebo severský bůh, ale Vánoce absolutně nesnáší. Flora si dá velký úkol – ukázat Connorovi, že prožít Vánoce se vší parádou (a výzdobou) stojí za to.

Letos se mi sešlo několik vánočních příběhů a můžu říct, že ten, v němž hraje hlavní roli (někdy až příliš) ztřeštěná Flora, je jeden z nejpovedenějších. Má opravdu vánoční atmosféru, je milý, lehce bláznivý a hlavně pohodový. Nic víc od takové knížky vlastně ani nepotřebujete. Najdete v ní romantické i vtipné scénky, které mají základ v odlišném životním stylu Flory a Connora.

Flora je hodně hodně… hodně. Je jí všude plno, je výstřední, vánoční víc než Clark Griswoold z kultovního filmu Vánoční prázdniny. Prostě Flora Vánocemi žije a vy se nemusíte bát, že byste to nepoznali. Celkově je knížka velmi vánoční, Laponsko jako zásadní destinace je skvělý nápad, do sytosti si užijete sněhu, horkých nápojů a světýlek.

Celý příběh je romantické klišé s koncem, který snadno a jistě uhodnete. Je to ale milé a oddechové klišé, které někdy, přiznejme si to, potřebujeme. Prostě knížka pro chvíle odpočinku, když chceme jen tak vypnout a užít si pohodové a nenáročné čtení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vánoce na Skotské vysočině

Donna Ashcroftová přichází s dalším romantickým příběhem, který voní divočinou a Vánocemi. Máte rádi zimu s pořádnou sněhovou nadílkou? Tak se začtěte a prožijte s Merry Vánoce na Skotské vysočině!

Merry je taková křehká duše, květinka, kterou je třeba opečovávat, zvlášť, když má za sebou nároční životní období. To si o ní myslí její tři starší bratři a nejraději by svou sestřičku zamkli na sedm západů, jen aby se jí něco nestalo. Merry má ale jiný názor. Bratry chápe, ráda by však žila vlastní život a dokázala všem, že je samostatná. Přijímá nabídku tety žijící na Skotské vysočině, aby po dobu její nepřítomnosti hlídala dům a zvířata. Těší se na klid a samotu, ale vše je proti ní – elektrika nefunguje, tetin svérázný králík sežere pokyny k vedení domácnosti a navíc se jí do cesty pořád motá věčně zabručený veterinář Theo. No, on tak nabručený není, jak Merry časem zjistí, náhodou má něco do sebe. A možná by to mohl být on, kdo přiměje Merry věřit na druhé šance. Nebo ne? Theo totiž před Merry skrývá jedno tajemství…

Donna Ashcroftová je zárukou příjemných, pohodových romancí, které jsou sice hodně předvídatelné, ale hrdinové to v nich až tak lehké nemají. Merry se potýká s plachostí a přehnanou péčí svých bratrů, která hraničí s otravností. Nouze není ani o zábavné a vtipné chvilky, o které se postarala zvířena tety Avy a potěší i setkání s postavami, jež hrály prim v autorčině první vánočně laděné knížce Vánoce na skotském hradě.

Nebudeme si lhát, jako většina románu tohoto žánru je příběh poměrně průhledný. Co jsem však od této knížky čekala, to jsem dostala. Odpočinkovou četbu se zimní atmosférou a vánoční náladou, která potěší všechny milovníky tohoto období. Merry a Theo jsou charismatická dvojice, které není těžké fandit, zato její bratři, ti vám svou přehnanou starostlivostí polezou občas trochu na nervy. Ale rodina a přátelé musí držet při sobě a o tom tahle milá romance je.

Pokud nehledáte akční příběh, ale máte rádi pomalejší tempo a šťastné konce, Vánoce na skotském hradě si dejte. Není to knížka plná erotiky a vášně, ale jemné a opatrné lásky, křehké jako výhonek nové rostlinky.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vánoce na Manhattanu

Ach ta Julie Caplinová! To je správná zásobovačka romantiků, má vždy po ruce něco, co zahřeje duši čtenářů prahnoucích po oddechovém čtení plném lásky.

Po sérii Romantických útěků, kterou zakončila (zatím) v Praze, je tady série nová – Vánoční útěky. A začít nemůžeme nikde jinde než v New Yorku.

Evie Greenová je novinářka, která se zabývá financemi. Jak je tedy možné, že sama naletěla podvodníkům? Ale stalo se a ona má, jak se říká, z ostudy kabát. Slavný newyorský hotel Plaza pozve Evie na pobyt, z něhož by měly těžit obě strany – zostuzená novinářka prožije svůj sen a hotel získá na popularitě, protože jí to umožnil. Do stejného hotelu má také namířeno Noah Sanderson, aktuálně zkompromitovaný fotbalista. Chce se ukrýt, než se přežene hon pořádaný na jeho osobu. Hádejte, co bude? Ano, ti dva na sebe neustále narážejí a pro hotel i Noahovu manažerku z toho vyplývá jedno – nejlepší pro ty dva bude, když začnou předstírat, že si hotel a New York užívají společně – jako pár.

Nebudu vám lhát, pokud máte Julii Caplinovou načtenou, mnoho nového vám nepřinese. Pro vás to bude další příběh kráčející v dobře známých a osvědčených stopách, které si svými knížkami během let prošlapala. Ale pokud ji neznáte a toto je vaše první setkání s ní, užijete si příjemný romantický příběh plný kouzelné vánoční atmosféry.

Vánoce na Manhattanu má hlavní hrdinku, která stejně jako její kolegyně z předchozích „caplinovek“, utíká, aby zapomněla na své problémy a touží prožít něco nového. Evie spojí svou misi se zasněženým New Yorkem, který dobře známe z vánočních filmů, na něž se Julie Caplinová v knize často odvolává. A přestože je příběh předvídatelný a šablonovitý, vánoční New York a hotel Plaza mu dodávají šarm. Vsadím se, že budete mít chuť prožít ve věhlasném hotelu aspoň jedinou noc a projít se zasněženým centrem světoznámé metropole spolu s Evie a Noahem, s nimiž prožijeme krásné vánoční tradice a užijeme si hřejivé kouzlo zimních svátků.

Evie a Noah nejsou bezduchými loutkami v jednoduché romanci, jejich životy jsou poznamenány osobními traumaty a selháními, z nichž se snaží poučit a Vánoce na Mahattanu jsou tak připomínkou toho, že se od svých strachů musíme zkusit oprostit a nebát se jít dál, začít něco nového, třeba si založit vlastní vánoční tradice.

Vánoce na Manhattanu by si určitě neměli nechat ujít fanoušci vánočně laděných knížek, kterých není nikdy dost, ať je kterékoli roční období.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pavučina

Jeffery Deaver a Isabella Maldonado. Dva autoři, jejichž samostatná díla si mezi čtenáři získala velkou oblibu. Tentokrát spojili svůj spisovatelský um a šarm a stvořili první díl nové série s neotřelými vyšetřovateli nazvaný Pavučina.

Seznamte se s Carmen Sanchezovou a Jacobym Heronem. Ona je tvrdá, pravidla milující federální agentka, on bývalý hacker, nyní profesor a bezpečnostní expert. Už se jednou setkali, před čtyřmi lety, ale nic příjemného to nebylo. A teď Carmen potřebuje jeho pomoc. Její mladší sestra Selina se stala obětí napadení. To souvisí s několika brutálními vraždami, které na první pohled nic nespojuje. Carmen se snaží komplikovaného vraha vypátrat a k tomu Herona potřebuje jako sůl. Jsou jako noc a den, přesto musí spolupracovat a přenést se přes minulost, aby odhalili vraha, jehož jediným vodítkem je tetování a posedlost pavouky, díky nimž si vysloužil přezdívku Spider neboli Pavoučák.

Jako fanynka Jefferyho Deavera jsem byla na nejnovější knížku, pod kterou je podepsán, velmi zvědavá. Tvorba Isabelly Maldonado je pro mě naopak velkou neznámou a v tomto případě jsem přivítala rozšíření obzorů. A tohle kombo by šlo!

Pavučina je dost čtivá záležitost, která odsýpá a má grády. Čtenáři s fobiemi zpozorněte – jestli vašimi kamarády nejsou pavouci, nebude jimi zřejmě ani tento thriller. Ale pokud se překonáte a do knížky se nakonec začtete, dostanete do detailů propracovaný příběh s hodně zajímavými hlavními postavami, mezi nimiž funguje chemie, která nemusí být pouze erotického rázu.

Začátek je trochu pomalejší, děj nabírá na tempu postupně. Dvojka vyšetřovatelů má na vypátrání poměrně krátký čas, příběh je rozprostřen do dvaasedmdesáti hodin, v nichž jde opravdu o život. Čím blíž jsou Carmen a Jake Pavoučákovi blíž, tím akčnější a zamotanější to je, musíte dávat pozor, aby vám některé souvislosti neutekly. Autoři se zabývají online světem, který je poměrně nebezpečný a je třeba být ostražitý, co se soukromí týče.

Koncept thrilleru je trochu netradiční. Na jedné straně sledujeme Sanchezovou a Herona a jejich pátrání po Spiderovi, na druhé se před námi odvíjí všechno, co hledaný vrah dělá. Známe jeho identitu, přesto netušíme skutečný motiv jeho činů, Deaver a Maldonado si pro nás připravili nečekané zvraty a rozuzlení. Jejich psaní je navíc kompaktní a přirozené, bez přechodů, na nichž by bylo poznat, že knihu nepíše jen jeden z nich.

Ve svém žánru je Pavučina skvělou volbou, pokud hledáte kvalitní thriller od autorů, jimž můžete jejich psaní věřit. Nezbývá, než se těšit, co si na nás a na Sanchezovou s Heronem připraví příště.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kouzlo islandské noci

Molly se jen těžko vzpamatovává ze smrti rodičů, kteří zemřeli příliš krátce po sobě. Chybí jí zejména maminka, a tak se už těší na vánoční dovolenou, kterou má se svým snoubencem strávit na Islandu, kde žije její starší sestra s rodinou. Na ostrov ohně a ledu ale přilétá sama, její partner zmeškal let. Molly někde v koutku duše ví, že zmeškaný let je jen výmluva a to, před čím delší dobu zavírala oči, je naopak pravda – jejich vztah nefunguje. Místo pohody čelí obavám i výzvám a klidu jí nepřidají ani dva muži, kteří jí na Islandu vstoupí do života.

Kate Frost má na svém kontě řadu romanticky laděných příběhů pro ženy, mimo jiné Italský sen nebo Řecké léto, které se mi hodně líbily, či Láska v Amsterodamu. Jak už vypovídají názvy, hrdinky těchto knih potkávají lásku na cestách, podobně jako je tomu u Julie Caplinové, aka Jules Wake. Pokud ji máte rádi, zamlouvat se vám budou i knihy Kate Frost.

Kouzlo islandské noci jede na vlně dobře známých příběhů pro ženy, u nichž už víme, co můžeme očekávat. Romantika je jejich silnou devizou a proto se můžeme těšit na lásku, milostné vztahy, které jsou mnohdy řádně zamotané. Přestože je děj v lecčems předvídatelný (ano, u těchto počinů to očekáváme), autorka do nich dokáže zakomponovat i něco vážnějšího, většinou si na paškál bere náročné rodinné vztahy. Nejinak je tomu i v tomto románu, kdy se Molly i její starší sestra musí srovnat se smrti rodičů a vyříkat si to, o čem se spolu bály mluvit.

Ledový, jiskřivý Island je ideální destinací pro vánočně laděný příběh. S Molly poznáme kouzlo polární noci, budeme se toulat magickou přírodou a kdo ví? Třeba poznáme i lásku, protože ta k romantice neodmyslitelně patří.

Kouzlo islandské noci je milý, odpočinkový román plný emocí. Kate Frost vytváří oddechové příběhy rezonující se čtenářkami, které nehledají plytké zamilované knížky, ale ocení, když jim čtení dá víc. Dobrou náladu, chuť navštívit lákavé místo a pocit, že láska, přestože si ji musíme někdy vybojovat, je nedílnou součástí našich životů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Sklářka z Benátek

V 15. století ženy neměly příliš možností, aby projevily své ambice. Orsole Rossové se to podařilo, i když spoustu věcí musela utajit. Pochází ze sklářské rodiny, kterých bylo na italském ostrově hodně. I dnes tam turisté jezdí, aby umění sklářů obdivovali. Orsolina početná rodina si i přes konkurenci vede docela obstojně, ale po smrti otce musí bojovat o vlastní přežití i zachování rodinné značky. Orsola se od slavné Marietty Barovierové naučí vyrábět korálky, které udrží rodinu nad vodou i přes nesouhlas nejstaršího bratra, jemuž jejich výroba přijde dětinská a nedůstojná.

Příběh Orsoly Rossové není jen „obyčejný“ historický román, autorka Tracy Chevalier mu přidala nádech mysteriózna. Orsola spolu s některými dalšími postavami nemají pevně ohraničený čas, proplouvají napříč staletími až do současnosti. Zdá se to být zvláštní, ale má to své opodstatnění. Během čtení máte možnost poznat zákulisí sklářské práce v nejrůznějších historických obdobích, od renesance, přes klasicismus až po současnost, jíž dominuje jen nedávno minulý covid. Dílna Rossových se musí přizpůsobit trhu, ale Orsoliny korálky přetrvávají navzdory času i módě jako důkaz ženské síly a odhodlanosti.

Sklářka z Benátek je barvitý historický román, v němž se snoubí dějiny a řemeslo. Tracy Chevalier píše poutavě a dokáže čtenáře vtáhnout do děje svými detailními popisy Murana a nedalekých Benátek. Se zaujetím líčí detaily mravenčí práce se sklem, která je nesmírně fascinující. Odvahu prokázala tím, že se nedržela klasického formátu a svůj historický příběh nechala rozprostřít napříč dějinami, z nichž vypíchla stěžejní důležité etapy. Nabídla tak náhled do různých období historie a možnost sledovat proměnu sklářského řemesla v různých stoletích, stejně jako Orosolinu životní pouť od dítěte po zralou šedesátiletou ženu, která ví, co chce.

Epické vyprávění uznávané autorky historických příběhů cílí na čtenáře, kteří milují historické romány se silnými hrdiny a hrdinkami.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ještě nejsem pod zemí

Holly Jacksonová není českým čtenářům neznámá. Na svém kontě má úspěšnou sérii Návod na vraždu pro hodné holky a také několik samostatných příběhů, vždy s detektivním námětem. Nyní přichází s dalším thrillerem Nejsem pod zemí, v němž umírající hrdinka Jet pátrá po svém vrahovi. Myslíte, že jsem vám právě prozradila spoiler? Ale vůbec ne! Zaprvé – zdravotní stav hlavní postavy je znám od počátku, stejně jako fakt, že je opravdu nezvratný, zadruhé -uhádnout toho správného vraha bude hodně zapeklité, i když budete mít pocit, že ho znáte dříve než Jet. Haha! Je to Holly Jacksonová se všemi svými zápletkami, takže to bude zatraceně těžké.

Thriller se sedmadvacetiletou Jet v hlavní roli začíná jako obyčejný příběh z jednoho malého městečka, kde se všichni znají. Jet se po vlastních neúspěších vrací domů. Téměř všichni příbuzní, především matka, ji berou jako lúzra, který si neumí uspořádat vlastní život. Jet je to tak nějak jedno, mrzí ji jiná věc – neutěšený vztah s matkou pramení z jisté situace, kterou nemohla Jet ovlivnit a která se dotkla celé rodiny. Teď je ale všechno jinak. Jet je nalezena s rozbitou hlavou a díky několika nešťatným zdravotním okolnostem jí zbývá týden života. Ten mladá žena nehodlá promarnit, začne proto docela urputně pátrat po svém vrahovi a chce ho nalézt, než jí vyprší čas.

Přesně jsem věděla do čeho jdu, protože knížky Holly Jacksonové mám ráda. Píše čtivě, zápletky jsou propracované a její knížky jsou blízké i mladším čtenářům. V novince Ještě nejsem pod zemí přináší hrdinku, která je velmi akční, do vše se hrne po hlavě ( i zraněné) a s ničím si ji vlastně neláme. Když se na ni podiváme podrobněji, je víc akčnější než Arnie, Sly a Jason Statham dohromady. Nechybí jí ani prostořekost, drzost a sebevědomí. Možná právě proto je spoustě čtenářů nepříliš sympatická, já jsem si ji právě z toho důvodu (je můj přesný opak) oblíbila. Některé scény jsou možná hodně drzé a přitažené za vlasy, ale zaručují, že se vám bude tajit dech hrůzou a napětím, aby to Jet všechno zvládla.

V tomto thrilleru se napětí a akce snoubí s dojemnými scénami, kdy si Jet uvědomí, že jí téměř vypršel čas a nemá žádnou naději. Emoce hrají prim na konci knížky, kde jsou dopisy, které Jet napsala svým blízkým, přestože s některými neměla nejlepší vztahy. Zejména vztahy s matkou a bratrem jsou vylíčeny docela drsně, až mi bylo dívky docela líto.

Ještě nejsem pod zemí je napínavý thriller, jehož závěr je sice znám od samého počátku, ale k odhalení vraha vede cesta klikatá, autorka umí mást a navádět na slepou stopu, aby připravila neočekávaný závěr. Navíc přišla s poměrně neotřelým námětem, díky kterému je příběh ve svém žánru originální. Za sebe jej můžu doporučit fanouškům Holly Jacksonové, protože autorka si svou laťku úspěšně drží.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.