Zápisky jedné knihovnice

Ještě nejsem pod zemí

Holly Jacksonová není českým čtenářům neznámá. Na svém kontě má úspěšnou sérii Návod na vraždu pro hodné holky a také několik samostatných příběhů, vždy s detektivním námětem. Nyní přichází s dalším thrillerem Nejsem pod zemí, v němž umírající hrdinka Jet pátrá po svém vrahovi. Myslíte, že jsem vám právě prozradila spoiler? Ale vůbec ne! Zaprvé – zdravotní stav hlavní postavy je znám od počátku, stejně jako fakt, že je opravdu nezvratný, zadruhé -uhádnout toho správného vraha bude hodně zapeklité, i když budete mít pocit, že ho znáte dříve než Jet. Haha! Je to Holly Jacksonová se všemi svými zápletkami, takže to bude zatraceně těžké.

Thriller se sedmadvacetiletou Jet v hlavní roli začíná jako obyčejný příběh z jednoho malého městečka, kde se všichni znají. Jet se po vlastních neúspěších vrací domů. Téměř všichni příbuzní, především matka, ji berou jako lúzra, který si neumí uspořádat vlastní život. Jet je to tak nějak jedno, mrzí ji jiná věc – neutěšený vztah s matkou pramení z jisté situace, kterou nemohla Jet ovlivnit a která se dotkla celé rodiny. Teď je ale všechno jinak. Jet je nalezena s rozbitou hlavou a díky několika nešťatným zdravotním okolnostem jí zbývá týden života. Ten mladá žena nehodlá promarnit, začne proto docela urputně pátrat po svém vrahovi a chce ho nalézt, než jí vyprší čas.

Přesně jsem věděla do čeho jdu, protože knížky Holly Jacksonové mám ráda. Píše čtivě, zápletky jsou propracované a její knížky jsou blízké i mladším čtenářům. V novince Ještě nejsem pod zemí přináší hrdinku, která je velmi akční, do vše se hrne po hlavě ( i zraněné) a s ničím si ji vlastně neláme. Když se na ni podiváme podrobněji, je víc akčnější než Arnie, Sly a Jason Statham dohromady. Nechybí jí ani prostořekost, drzost a sebevědomí. Možná právě proto je spoustě čtenářů nepříliš sympatická, já jsem si ji právě z toho důvodu (je můj přesný opak) oblíbila. Některé scény jsou možná hodně drzé a přitažené za vlasy, ale zaručují, že se vám bude tajit dech hrůzou a napětím, aby to Jet všechno zvládla.

V tomto thrilleru se napětí a akce snoubí s dojemnými scénami, kdy si Jet uvědomí, že jí téměř vypršel čas a nemá žádnou naději. Emoce hrají prim na konci knížky, kde jsou dopisy, které Jet napsala svým blízkým, přestože s některými neměla nejlepší vztahy. Zejména vztahy s matkou a bratrem jsou vylíčeny docela drsně, až mi bylo dívky docela líto.

Ještě nejsem pod zemí je napínavý thriller, jehož závěr je sice znám od samého počátku, ale k odhalení vraha vede cesta klikatá, autorka umí mást a navádět na slepou stopu, aby připravila neočekávaný závěr. Navíc přišla s poměrně neotřelým námětem, díky kterému je příběh ve svém žánru originální. Za sebe jej můžu doporučit fanouškům Holly Jacksonové, protože autorka si svou laťku úspěšně drží.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dcery okupace

Talanovi jsou dobře situovaná židovská rodina. Otec Max pracuje jako zubař, maminka Miriam se stará o devítiletou dceru Ilanu a připravuje se na příchod druhého dítěte. Jsme v Lotyšsku, v Rize a píše se rok 1940. Zlo postupuje poměrně rychle a v době, kdy se Miriam chystá rodit, Rigu obsadí Sověti. Chlapeček se narodí do časů, které pro Talanovy nejsou příznivé. Max přichází o práci, celá rodina o majetek a vše se zhorší, když do Lotyšska vtrhou Němci. Miriam s těžkým srdcem předá děti své věrné hospodyni, křesťance a prosí ji, aby nikomu neprozrazovala jejich původ, doufá, že až bude dobře, pro děti se vrátí.

V roce 1975 truchlí v americkém Chicagu mladá žena Sarah pro svou matku Ilanu, která předčasně zemřela. Po pohřbu se snaží navázat těsnější pouto s babičkou Miriam, s níž je díky Ilaně rodina odcizená. Otevírají se tim stavidla minulosti a Sarah se dozvídá věci, o kterých doposud neměla ani tušení. Miriam ji v pohnuté situaci prosí, aby našla dávno ztraceného syna. Sarah odjíždí do Rigy a netuší, jaké následky může její čin mít.

Dcery okupace jsou dalším zářezem do košaté sbírky knih zabývajících se druhou světovou válkou a holokaustem. Jedná se o zářez kvalitní, protože jak se dočteme v doslovu, autorka čerpala ze skutečných událostí své rodiny, které přetavila v emočně silné čtení. O osudu Židů v Lotyšsku toho není moc známo, díky počinu Shelly Sandersové tak máme příležitost poznat bolestnou kapitolu lotyšských dějin. Také druhá část příběhu je hodně mrazivá, Sarah se ze Států vydává do Lotyšska, které je v sedmdesátých letech minulého století zcela v područí Sovětského svazu.

Připravte se na citově náročný zážitek z četby, protože Shelly Sandersová si ve svém románu servítky nebere. Bez příkras, reálně a syrově líčí utrpení židovské komunity v Rize, na níž bylo nacisty spácháno neomluvitelné zlo v podobě násilí a psychického teroru. Z toho, co zažila Miriam a její rodina, se vám bude svírat srdce a nebude vám nejlépe. Přesto by se nemělo zapomínat a je jen dobře, že historie, byť smutná, je neustále připomínána.

Pokud na toto téma hledáte kvalitní četbu, doporučuji vybrat z toho velkého množství příběhů na dané téma takový, který je kvalitní a autor v něm zpracoval skutečné příběhy, aniž by se spoléhal se pouze na vlastní fantazii. A právě Dcery okupace jsou skvělým příkladem, můžu ji směle doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Čas radosti, veselosti

Máte rádi Vánoce? A rádi si o nich třeba jen tak pro radost čtete? Tak přesně pro vás je tady nový počin znalkyně českých tradic a zvyků Kamily Skopové Čas radosti, veselosti.

Publikace je rozdělená do kratičkých kapitol, nebo spíše hesel, a provází čtenáře od svátku sv. Kateřiny až po tříkrálovou koledu. Máte pocit, že už o nejkrásnějších svátcích roku víte všechno? V krátkých příspěvcích se dozvíte základní informace a rozšíříte si ty stávající o nové. Pro mě bylo třeba novinkou, že se konalo kateřinské posvícení a zábava, tzv. babský bál, na kterém mají ženy jednou za rok právo zvolit si tanečníka. Nebo že se dělalo ondřejské věštění pro vdavekchtivé dívky. Autorka připomíná spoustu věcí, na které v dnešní konzumní době spíše zapomínáme – že není nutné, aby se stůl prohýbal pod jídlem, není třeba dávat drahé dárky, důležitá je pohoda a to, že jsme spolu.

Publikace je doprovázena půvabnými ilustracemi, které pocházejí přímo od Kamily Skopové. Jsou barevné, výrazné a působí lehce starosvětsky a vyvolávají pocit, že jste se ocitli ve staročeských Vánocích našich předků.

Obrázkem je vybavena každá kapitola, na své si přijdou i děti, pro něž je vizuální stránka hodně důležitá.

Čas radosti, veselosti je knížkou, kterou si můžete sami nebo s dětmi zpříjemnit adventní čas, či si kdykoli během roku Vánoce připomenout. Jednotlivé pojmy a hesla jsou srozumitelně vysvětleny a publikace tak může výrazně napomoci učitelům ve školách i školkách, knihovníkům a družinářům při vytváření vánočních akcí a kvízů.

Laskavé, do světa vánočních tradic a zvyků zvoucí čtení je zakončeno recepty. Najdeme v něm receptář lidový i měšťanský a můžeme tak zjistit a vyzkoušet, jak jedlil různé vrstvy obyvatelstva. Co třeba uvařit pučálku, kapra na šalvěji, chlupaté buchty, nebo krůtu s kaštanovou nádivkou?

Čas radosti, veselosti mě přinutil lehce zpomalit, užít si sváteční čas a ponořit se do historie našich předků, jejichž zvyky stojí za to udržovat i dnes.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelskému domu Grada, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Navždy ty a já

Lily a Adam žijí ve šťastném a spokojeném manželství. Ale znáte to, vy máte plány a osud taky, ale jiné než vy. A tak Lilyin a Adamův příběh končí v hospici. Adam svou ženu prosí, aby vyhledala Joshe, svého nejlepšího kamaráda z dětství. Po jedné vyhrocené hádce mezi nimi zůstalo mnoho nedořešeného a Adamovým posledním přáním je, aby se vztahy urovnaly, má pro to svůj důvod. Lily se vydává do zasněženého Skotska, na odlehlou horskou samotu, aby se setkala s někým, kdo ji už nechce nikdy vidět.

Navždy ty a já. Příběh, po kterém volali všichni, jimž chybí stará dobrá romantika ve stylu Cecelie Ahernové a jejího kultovního P. S. Miluju tě. Dani Atkinsová přání vyslyšela a přichází s nádherným, dojemným románem, který počin irské spisovatelky v lecčems připomíná, částečně námětem a ve velké míře sugestivně vylíčenými emocemi.

Dani Atkinsová umí. Můžu říct, že hned první a poté i poslední kapitola vám rozbije srdce na tisíc kousků. Tolik citlivosti, jemnosti a empatie, kolik autorka do své knížky vložila, to se jen tak nevidí. Po kouskách, prolínáním současnosti a minulosti, splétá složitý příběh lásky a přátelství. A přestože máte už na začátku pocit, že tušíte, jak to skončí, jak to MUSÍ skončit, překvapí vás několik zvratů a situací, které děj posouvají zase jinam.

Lily, Adam a Josh. Postavy, které působí jako opravdoví, skuteční lidé se všemi cnostmi i chybami. Také oni dělají špatná rozhodnutí, prožívají strach, lásku a jsou pro ni udělat úplně vše. Navždy ty a já, to je příběh o druhých šancích, odpuštění a velkých, osudových vztazích

Dojemné, bolavé čtení plné lásky potěší všechny romantické duše, které mají rády poklidnější tempo vyprávění a komorní atmosféru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Měsíc nad prérií

Před pár lety mě doslova a do písmene dostal western. Osamělá holubice Larryho McMurtryho pro mě byla jako zjevení, podlehla jsem volání divokého Západu a nechala se unášet drsným eposem o nelehkém životě hraničářů v Texasu.

Mezi další díly série patří romány Mrtvý muž přichází a aktuálně vydaný Měsíc nad prérií. Jedná se o druhý díl tetralogie, zahrnuje období zhruba dvaceti let mezi Cestou mrtvého muže a Osamělou holubicí. A pokud ho budete brát jako samostatný román, nic se nestane, je psán tak, že ho pochopí každý.

Opět potkáváme hraničáře Augusta McCrae a Woodrowa Calla. Oba se snaží plnit své pracovní povinnosti svědomitě, tak, že zapomínají na to, aby žili i soukromý život. Gus miluje Kláru Forsytheovou, která by si přála, aby se Gus usadil, jenže to je pro hraničáře srdcem i duší nemožné. Do Calla je zamilovaná Maggie Tiltonová, jejíž srdce mu patří úplně celé, ale o tělo se dělí všichni muži z města. Oba muži, rozdílní jako den a noc, přesto věrní přátelé, se vydávají na další nebezpečnou a krutou misi.

Larry McMurtry rozehrává další výpravný příběh o nezdolném přátelství, osudových láskách a cti, který pohltí a nepustí. Autor umí sugestivně a přesvědčivě popsat divokou přírodu a vyvolat tak pocit, že jste přímo s Callem a Gusem v centru dění. Cítíte žár slunce, slyšíte svištět šípy Komančů, do tváří vám žhne plamen ohně a bojíte se každého zašustění z nedalekého křoví. V knize je hodně scén, které jsou opravdu drsné a nečtou se příliš dobře, setkáte se s násilím, mučením, ubližováním, nic pro jemné duše. Ale musím říct, že Larry McMurtry to opravdu umí, přitáhne a drží vás, jako kovboj lasem. 🙂

Ale není to jen epos o tvrdých mužích a nelehkých vztazích mezi Američany a Indiány. Je to také příběh velkých a osudových lásek, jimž bohužel nebylo přáno. Jak se vyrovnávají ženy s údělem osamělých partnerek a s vědomím, že srdce vyvoleného muže jim nikdy nebude patřit úplně celé?

Měsíc nad prérií je další výbornou „kovbojkou“, která má potenciál zaujmout nejen čtenáře muže, ale také ženy, jež mají rády historické příběhy s přesahem, v nichž je popsán tehdejší život a dobová atmosféra.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Jabloňové lásky

Současnost, rok 2014: Životními událostmi zklamaná Simona se vrací z Bratislavy do rodného domu nacházejího se v regionu Gemer. Její babička tam vede penzion a Simona se k ní instinktivně uchýlí, aby si uspořádala vlastní život. Je šestou z řady žen, které v domě vyrůstaly a prožívaly mnohdy nelehké osudy.

Vše začalo roku 1895 Terezou, chudou Židovkou, provdanou za násilnického učitele. Není divu, že utíkala do jiné mužské náruče, milující a vřelé. Ze vztahu, kterému také osud nešel vstříc, se narodila Klára. Matce a dceři nebylo dopřáno být spolu, Klára byla odeslána do Prešpurku a Tereza se trápila obavami, zda svou holčičku ještě někdy uvidí. Tereza, Klára, Marína, Angelika, Daniela, Simona. Šest žen, šest životů provázaných se starým domem a letitým jablečným sadem. Však také každá z nich dostala svou vlastní odrůdu jablek odrážející její charakter. To jsou Jabloňové lásky.

Zuzana Široká stvořila nádhernou rodinnou ságu zabírající téměr 120 let plných lásky, bolesti, strachu, smutku i naděje. Styčným bodem jsou deníky, které si ženy psaly a v nichž mapovaly své životní osudy. Na tomto prvku je znát vývoj technologií, které jdou neúprosně dopředu, a tak po papírových denících svých předchůdkyň si Simona vede videodeník, nahrává sama sebe. V některým momentech,například když řeší osobní a smutné záležitosti, působí taková nahrávka spíše úsměvně, sama si neumím představit, že bych v emočně náročných situacích nahrávala svůj hlas.

Život nás mnohdy nešetří, o tom se v průběhu let přesvědčily i „jabloňové ženy“. Jsou každá jiná, s některou budete souznit víc, s jinou v určitých věcech nebudete souhlasit, všechny do jedné však ve čtenáři zanechají stopu. Na osudu každé z nich se odráží historie i kultura Slovenska, zejména Gemerského regionu, který je důležitým prvkem v rámci cestovního ruchu.

Z románu Jabloňové lásky vyzařuje hodně emocí. Je napsán velmi jemně, něžně, čiší z něj láska i úcta k rodině a jejím kořenům, i k historii těžce zkoušeného Slovenska a jeho nezdolného lidu.

Rodinná sága šesti nezdolných žen, které si prošlapaly cestu životem samy a neměly to vždy jednoduché, můžu doporučit všem milovníkům historických románů, v nichž se věrně odráží realita skutečného života.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Modrá hodina

Před pár lety Paula Hawkins ohromila knížní svět psychothrillerem Dívka ve vlaku, který si získal velkou popularitu. Její další počiny už nebyly přijaty tak kladně, protože Dívka ve vlaku nasadila vysokou laťku. Po delší době autorka přichází s dalším počinem nazvanýmModrá hodina. Překročí metu, nebo si ji alespoň udrží?

Modrá hodina se z větší části odehrává na ostrově Eris, který je ovlivňován přílivy, tudíž doprava tam i zpátky je poměrně složitá a může se stát, že tam uvíznete na delší dobu, než byste si přáli. Na Erisu žila výstřední umělkyně Vanessa Chapmanová, jež po svém skonu zanechala většinu svých uměleckých počinů místní galerii. Ta je zapůjčila na výstavu do Londýna, kde jeden z návštěvníků odhalil, že součástí jednoho díla je lidská kost. Rozjíždí se pátrání, při kterém vyjde najevo mnoho hluboko skrytých tajemství.

Modrá hodina je tentokrát trochu jiná, než předchozí knihy. Její tempo není zběsilé, napětí se stupňuje pomalu a plíživě. V popředí stojí tři stěžejní postavy, tolik důležité pro příběh. Becker, kurátor v galerii a obdivovatel Vanessina umění, její přítelkyně a společnice Grace zuřivě chránící Vanessin odkaz a památku a nakonec samotná Vanessa. Její životní příběh sledujeme prostřednictvím deníkových záznamů, které si v průběhu let vedla. Jsme svědky vztahu s notoricky nevěrným manželem, jenž Vanessu ždímal z peněz, a také poznáváme Grace, lékařku, která Vanessu chrání, možná až příliš moc… Kolem nich se nabalují další postavy, další vztahy, další dohady a záhady.

Postavy jsou přesně takové, jak jsme u Pauly Hawkins zvyklí. Ne vždy kladné, hodně, hodně nečitelné, některé občas i nesympatické. Mnohdy nevíte, co si o nich myslet, kam si je zařadit. Ani já jsem netušila, komu věřit. Hodně zamotaný a nerozluštitelný příběh nabírá tempo v poslední třetině, kdy graduje do vyústění, jenž vám doslova a do písmene nedá spát. Můžete si ho totiž vysvětlit, jak chcete, otevřený konec si o to přímo říká.

Protože mě osobně román Do vody hodně zklamal, byla jsem na Modrou hodinu hodně zvědavá. Intuice mě nezklamala, mám ráda příběhy z ostrovů a deníkové záznamy a tady to Paula Hawkins zkombinovala bravurně. Děj má lehce mysteriózní nádech, okleštěnost divokého a nevyzpytatelného ostrova vyvolávala téměř klaustrofobické pocity. Myslím, že autorka opět zaplula do svých osvědčených vod a pokud nám příště nabídne psychothriller v podobném kabátku, bude to jen a jen dobře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Co s těly

Ken Jaworowski. Spisovatel, jehož jsem objevila díky nadšeným ohlasům na knihu Poklesky maloměsta. Musela jsem si ji přečíst, byla to pecka. Hodně jiné než běžné romány, zápletka promyšlená a svižné dialogy, ty byly perlička na dortu. Doporučuju všemi deseti, stejně jako novinku Co s těly.

Příběh je koncipován podobně jako první román. Malé městečko v Pensylvánii, tři hlavní postavy, které chtějí klidně žít, ale předtím musí udělat jednu věc. JEN JEDNU JEDINOU VĚC, a pak budou mít klid. Hmm, opravdu myslíte, že ho budou mít?

Carla se sice z rodného městečka nikdy nedostala pryč, ale snaží se ze svého života vytěžit co nejvíc – všechny peníze vrazila do rekonstrukce a plánuje otevřít vlastní restauraci. Ale předtím musí pomoct svému synovi, který se jí svěří s hrozným tajemstvím. Reed je autista a právě přišel o milovanou matku. S bratrem ji právě pohřbili, ale Reed musí ještě mamince splnit jedno přání. Liz nadevše miluje muziku a snaží se prorazit ve světě country. Je zadlužená až po uši a její věřitel, bývalý vězeň, je schopný úplně všeho. Liz potřebuje peníze na splacení dluhu a také na to, aby mohla odjet do Nashvillu a rozjet tam kariéru. Tato trojice se ještě pořádně zapotí, než se jim podaří dostat svým plánům. Lépe řečeno, pokud se jim to podaří, protože celý svět se proti nim spiknul a hází jim klacky pod nohy.

Nevím, jak to Ken Jaworowski dělá, ale přestože své příběhy píše podobným stylem, jsou vždy naprosto skvělé a vůbec nenudí. Do děje se ponoříte od prvních stránek a jen tak se četby nevzdáte. V jednotlivých kapitolách pravidelně střídají vypravěčské linky všech tří aktérů, a ke všemu autor každou kapitolu končí v zásadním, ultranapínavém okamžiku, takže čtete a čtete a čtete.

Příběh, který se před vámi odvíjí jako film, je místy absurdní, akční, hodně napínavý a taky citlivý a plný emocí, protože každá z postav si v sobě nese svá vlastní traumata a problémy, a vy jim prostě musíte fandit. Kdo bude váš favorit? U mě to vyhrál Reed.

Protože postavy konají tak, jak konají, je děj protkán černým humorem ve stylu tragikomedií, u nichž se vám chce plakat i smát zároveň. Knížku Co s těly by měl do rukou dostat Tarantino a dát jí svou typickou filmovou podobu, úplně si o to totiž říká.

Ken Jaworowski a jeho knížky jsou pro mě objevem letošního roku, obě je můžu s klidným svědomím doporučit všem, kteří chtějí číst něco netuctového, zajímavého, dojemného, ale ne patetického, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu můžete obě knížky výhodně pořídit.

Jednu oříškovou, prosím

Troufám si říct, že Dagmar Digma Čechová je jednou z našich nejplodnějších autorek. A co knížka, to čtivost zaručená, to vám podepíšu. Jinak to není ani u příběhu nazvaného Jednu oříškovou, prosím, který nás naladí na příjemnou letní romantickou notu.

Eliška žije sama s malým synem Jonášem, provozuje malý obchůdek a je docela spokojená, i když se jí život odklonil od plánů, které si kdysi malovala. Po osmi letech však musí navštívit město, kde zanechala spoustu vzpomínek i snů, aby pomohla tetě a strejdovi s provozem stánku s občerstvením. Nemůže se vyhnout setkání s Patrikem, který jí kdysi zlomil srdce. Nebo ho zlomila ona jemu? Eliščin návrat otevírá staré rány, vrací vzpomínky a nabízí spoustu nevyřčených otázek k minulosti a vztahu mezi Eliškou a Patrikem.

Dagmar Digma Čechová se tentokrát trochu odklonila od svého dosavadního způsobu psaní a přestože napsala další román o ženách a pro ženy, je trochu víc „light“ a „soft“, prostě hravá letní romance s příchutí oříškové zmrzliny.

V příběhu se střídají dvě časové linky, současná, v níž se setkávají Eliška s Patrikem, kteří si mají co vysvětlovat, a druhá, jenž se vrací o osm let zpátky a představuje hlavní postavy v době, kdy stáli na prahu dospělosti a měli celý život před sebou. Obě části jsou psány svižně a s lehkostí, jež je spisovatelce vlastní. Děj je plynulý, bez prázdných míst, čtení vám odsýpá, ani nevíte jak.

Přestože je to příběh opravdu lehounký a pohodový, nechybí v něm i vážnější témata, která jako vždy autorka do děje zakomponovala velmi přirozeně. Celé je to hlavně o komunikaci mezi lidmi, naprosto nezbytné pro pro partnerské vztahy.

Román Jednu oříškovou, prosím by tentokrát mohly ocenit i mnohem mladší čtenářky, kterým bude blízké období Eliščina mládí a milostných trampot.

Tohle byla DPD, neboli další povedená Dáša. Těšíte se už na její další knížku? Já ano, a moc.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Prokletí Salemu

Dalšího vydání se dočkal kultovní Kingův román Prokletí Salemu. Přijměte pozvání do malého městečka, zabydlete se, ale pozor na to, koho si do domu pak pozvete vy.

Jerusalem´s Lot v Nové Anglii je poklidné městečko se starobylou atmosférou. Na první pohled v něm žijí lidé spořádaným životem, ale co na pohled druhý? Každý má nějaké starosti, problémy. Někdo pije jako duha, jiný žije nezřízeným životem, třetí bije děti, čtvrtý všechny šmíruje. A pak je tady Marstenův dům, stavba budící strach i respekt, dlouhá léta opuštěný, se strašidelnou atmosférou. Teď se tam nastěhovali pánové Straker a Barlow, kteří pro salemské chystají jedno nemilé, zubaté překvapení. Do Salemu přijíždí také spisovatel Ben Mears, pro něhož měl být pobyt v Salemu návratem do minulosti a také inspirací pro další psaní. Místo toho stojí v centru dění akce, v níž vůbec být nechtěl.

Stephen King přichází s upířinou, která mi atmosférou i stylem nejvíc připomněla Nezbytné věci, občas jsem v tom cítila i Pod kupolí nebo Svědectví. Opět mi dokázal, že umí čtenáře naladit na svou notu a dostat ho přesně tam, kam potřebuje. Do osidel strachu a hrůzy. Málokdy se u jeho knížek bojím, ale v Prokletí Salemu se Kingovi podařilo trochu mě nalomit a vyvolat ve mně tísnivé pocity. Tohle je poctivá upířina, v níž jde hlavně o smyslové vnímání, díky barvitým popisům máte pocit, že jste v Salemu taky, cítíte chlad i železitý pach krve.

Do děje vás zavede prolog, který na první pohled do příběhu úplně nezapadá a smysl vám dá až na konci, kdy vám po zběsilé poslední třetině všechno do sebe správně zacvakne. Děj, který vás opanuje postupně, oplývá tísnivou, temnou atmosférou a zároveň také starosvětským kouzlem malých zapadlých městeček, v nichž byste se mohli cítit docela dobře, kdyby v něm neřádilo zlo. Pekelně charismatické zlo, pokud si představíte tak, jak ho na obálku knihy geniálně ztvárnil Jiří Dvorský.

Je to King, takže něčím se zákonitě musíte prokousat – máte dost ostré zuby? Autor si nás opět pomalu, ale jistě připravuje na velkolepé finále a servíruje nám život na maloměstě opravdu poctivě a do detailů. Postupně představuje nejen důležité postavy, ale i ty, jež se příběhem jen mihnou, přesto se do děje navždy otisknou.

Ani tentokrát své čtenáře nešetří – pokud upírovi vleze do cesty třeba dítě – jeho smůla, a vaše taky, pokud jste od přírody citlivější. Vlastně se s tím vůbec nepáře a vám akorát způsobí šok, to když nechá zemřít ty, které byste vy nechali žít.

Prokletí Salemu je poctivá upířina se zlověstnou atmosférou, v níž se zlo vymítá pěkně postaru – s křížem, česnekem a dřevěným kůlem. V Salemu je hodně opuštěných domů, troufnete si tam bydlet?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.