Pamatujete si Martu z knihy Marta v roce vetřelce? Pokud ano, určitě jste zvědaví, kam se v životě posunula. A pokud ne, nevadí, můžete to napravit a výše zmíněnou knížku si přečíst, nebo brát dospělou Martu jako samostatný příběh, protože i tak se román Petry Soukupové Marta děti nechce dá číst.

Marta děti nechce. A je to v pořádku, to že je žena v produktivním věku přece neznamená, že je musí chtít automaticky. Marta žije pár let ve vztahu s Hynkem, který potomky má, dokonce je mají ve střídavé péči a to jim oběma stačí. Tak proč Marta místo společné dovolené u moře volí sólovou cestu do Santiaga? Změní pouť Martě život, nebo zůstane vše jako doposud?

Četla jsem obě „Marty“ hned po sobě, takže čtenářský zážitek byl umocněn sledováním proměny labilní, psychicky nemocné studentky v ženu v třicátnici, která se už dokázala v životě nějak ukotvit. Ale je jasné, že to nebude jen tak. Tohle je Petra Soukupová, jak ji mám ráda. Její psychologické sondy do duší složitých postav jsou nepřekonatelné, vždycky dokáže vystihnout to podstatné a naservírovat to tak, že se cítíte přítomni uprostřed celého dění.

Zatímco Marta v roce vetřelce je psána formou deníku, který si vede hlavní hrdinka, Marta děti nechce má koncept, který známe z knih Nikdo není sám a Věci, na které nastal čas, vedle ústřední postavy dostávají prostor také její blízcí a nabízí svůj úhel pohledu na různé situace i na Martu, kterou poznáváme prostřednictvím jejich vyprávění. Trefně a výstižně je v příběhu vystihnuto, jak mají někteří lidé potřebu řídit životy druhých a vědět místo nich, co potřebují. Části, v nichž vystupuje Marta, jsou psány v du-formě, a je to způsob velmi výstižný, leč pro mnohé čtenáře asi ne moc oblíbený.

Psychologicky laděný příběh s otevřeným koncem poukazuje na to, jak většinová společnost vnímá ženy, které se nechtějí stát matkami. Je jim neustále podsouváno, že to není v pořádku, že přece každá žena = matka, a že nechtít děti není normální. Je. Je to normální, a to říkám jako matka dvou dětí. Respektujme je, je to jejich volba, jejich rozhodnutí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Martě Žákové je devatenáct let. Žije s rodiči a mladší sestrou Karlou, a prožívá klasické problémy své generace. Ráda čte, dívá se na filmy a baví se s přáteli. Je přijata ke studiu na Filozofické fakultě, o prázdninách si přivydělává na brigádě, kde se sblíží se svým kolegou. Románek nezůstává bez následků, ke všemu Marta zjistí, že její přítel je ženatý. Dívka se rozhodne pro radikální řešení, s nímž ale nesouhlasí její rodiče a chtějí jí pomoct dítě vychovat. Marta se cítí v křeči, chtěla by žít podle svého, ale nejde to. Když už to vypadá, že je vše vyřešeno, upadá do depresí, aniž by její okolí tušilo, jak zlé to je. Zaplétá se do pavučiny lží, nadměrně pije, studium ji nezajímá. Situaci změní až nález malého štěněte, které někdo odhodil do odpadkového koše. Marta se učí starat nejen sama o sebe, ale také nést odpovědnost za někoho jiného.

Kniha Marta v roce vetřelce je osobitou výpovědi mladé studentky. Přestože vyšla před 14 lety, zůstává nadčasová. Martin život sledujeme prostřednictvím deníkových zápisků, které si hrdinka vede. Deník je psát strohým, až telegrafickým stylem, ale je velmi čtivý a autentický, vypovídá o světě současné mladé generace, radostech i problémech, které dnešní „mladé dospělé“ trápí. Marta mimo jiné glosuje také běžné rodinné události i zásadní okamžiky, dělí se o postřehy z přečtených knih i o své myšlenky.

Marta je hodně zajímavá postava. Inteligentní, chytrá a sečtělá holka, která se plácá v problémech a přestože ví, že je něco špatně, nedokáže se sama zvednout a točí se v začarovaném kruhu. Máte chuť zatřást s ní a pořádně seřvat, máte chuť ji obejmout a nakrmit horkou polévkou, aby se konečně vzpamatovala. Možná s ní nebudete souznit, poleze vám na nervy a budete mít pocit, že se nesnaží, ale boj s depresemi je mnohdy jako boj s větrnými mlýny, což se autorce podařilo autenticky vystihnout.

Deníkovou výpověď Marta v roce vetřelce bych pro osobitý styl, nadčasovost a stále aktuální téma nebála zařadit do doporučené maturitní četby.

Pokud tvorbu Petry Soukupové už znáte, víte, že můžete čekat syrové čtení, trefnou sondu do současného života, a já Martu v roce vetřelce vřele doporučuji i jako autentický náhled do duše člověka, který trpí depresemi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.