Leden 2025

Rozčarované

Když zmizela patnáctiletá Sara Leroyová, ochromilo to celou Francii, nejen malé přímořské městečko u Lamanšského průlivu, kde žila. Policie měla podezřelého člověka, který byl odsouzen, pochyby přesto neutichají a ani po dvaceti letech není jasné, co se přesně stalo. Na místo činu, a vlastně i domů, se vrací novinářka Fanny, jejíž mladší sestra byla Sařina kamarádka. Fanny má napsat sérii článků o celé události, o tom, co se událo, co stojí za zmizením Sary. Nikdo z místních do tragédie dloubat nechce a Fanny taky není dvakrát nadšená, navíc s sebou musí vzít nevlastní dceru Lilou, vzpurnou puberťačku, která se pro projekt kupodivu nadchne a k Fannyině nelibosti otevře Pandořinu skříňku s tajemstvím. Rozčarované. Kdo mezi ně patřil a proč si tak říkaly? Jaká je jejich vazba na Saru?

Nakladatelství Metafora vydalo Marii Vareilleové už dva romány: Někdy je hezké, že mě miluješ a Láska ve světě lichých ponožek. Oba se mi líbily, jsou o přátelství, rodině a lásce. A napsané velmi čtivě, autorka umí vystihnout charaktery postav. Některé si oblíbíte na první dobrou, k jiným si musíte hledat vztah.

V příběhu se střídá hlavní dějová linka s prostřihy do minulosti v podobě tzv. „pracovního dokumentu“, v němž se vracíme do 90. let minulého století, dětství Sary a jejích kamarádek, které by mělo být bezstarostné a veselé, ale bohužel tomu tak nebylo. Marie Vareilleová napsala emotivní a dojemný román o dospívání, přátelství, o tom, jak nás prožitá bolest a traumata ovlivňují.

Stejně jako v předchozí knize Láska ve světě lichých ponožek spisovatelka i tady umně splétá zdánlivě nepodstatné momenty a okamžiky ze života Sary a „Rozčarovaných“, které do sebe zapadnou jako dílky puzzle a vše docvakne i vám.

Rozčarované jsou naprosto skvělou, trefnou sondou do světa mládeže dospívající v nedávno minulých a oblíbených „devadesátkách“, které autorka připomíná především tehdy oblíbenou muzikou. Přestože jedna linka je téměř detektivní, o thriller se nejedná. Román můžete brát jako psychologicky laděný příběh o mezilidských vztazích, bolavém dospívání, o traumatech a tajemstvích.

Vrstevnatý, místy bolavý román doporučuji všem, kteří nezapomněli, jak těžké může dospívání být.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kdo se ztratí v lese

Je horké léto roku 1975. Na letním táboře se ztratí mladá dívka z prominentní rodiny Barbara Van Laarová, a tento fakt celou situaci docela ztěžuje. Navíc je tady nepříjemná skutečnost, že Van Laarovým před šestnácti lety zmizel tehdy osmiletý syn Baar a nikdy se nenašel. Třináctiletá dívka je zkušená tábornice, přece by se nemohla opakovat stejná historie?! Souvisí spolu obě zmizení?

Připravte se, soustřeďte se, Kdo se ztratí v lese je příběh, který se vryje pod kůži, je náročný na vaši pozornost, nic nedostanete zadarmo. Autorka si pohrává s časovými rovinami, střídá je podle potřeby, nejdou za sebou chronologicky. Právě tato „neposloupnost“ dává ději grády a činí ho zajímavějším, musíte totiž dávat pozor, v jakém období zrovna jste. Nemusíte se bát, není to náhodné a chaotické řazení, pro vývoj děje má své opodstatnění. Je to jako puzzle, rozházené dílky vám ve finále dají ucelený obrázek.

Začátek vás zaměstná na sto procent, to než si zvyknete na autorčin styl psaní a skákání v ději. Barbařino zmizení sledujeme prostřednictvím několika postav, které mají pro děj velký význam. Er-forma všemu dodává jistý odstup, nejste zaujatí a postupně si o všem děláte vlastní úsudek.

Velkou devizou příběhu je atmosféra. Líná, ospalá, horká (je léto), přesto je tísnivá a člověka místy mrazí, což umocňuje čtenářský zážitek. Ocitáme se v uzavřené komunitě, kde se všichni znají, přesto mezi nimi visí spousta nedořešených věcí a nevyřčená tajemství. Liz Mooreová nenapsala klasickou detektivku nebo thriller, stvořila dokonale vystavěné psychologické rodinné drama, v němž jde hlavně o vztahy, v mnohých rodinách povrchní, chladné a neosobní. Román se odehrává v 50. – 70. letech minulého století, jeho stěžejní část vrcholí v roce 1975. Postupné odkrývání vrstevnatého příběhu nabízí dojemné i šokující vyústění, které bolí a ve čtenáři ještě dlouho doznívá.

Pro mě se román Kdo se ztratí v lese stává jedním z nejlepších, které se mi během tohoto roku dostaly a ještě dostanou do rukou. Doporučuji všem, kteří hledají náročnější čtení a nevadí jim pomalé tempo v odkrývání pravdy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Seznam Evelíny B.

Ludmila a Zora Babkovy. Říká vám to něco? Co takhle Lída Baarová a Zorka Janů? Dvě sestry, herečky, z nichž jedna zazářila krátce jako kometa a ta druhá si nesla hodně drsný cejch až do konce života, to už asi víte, o kom tahle knížka bude. Jmenuje se Seznam Evelíny B. a to proto, že vypravěčkou je sestřenice obou hereček, Evelína Babková, která s dívkami v podstatě vyrůstala. Společně si sepisovaly různé nápady a úkoly a věřily, že dobudou svět.

Eva Střihavková je autorkou několika románů. Na lehkou humornou notu drnkají Můj grónský rok a Opička na gumě, osudy skutečných osobností zpracovávají Dýchej za mě a aktuální Seznam Evelíny B. A můžu říct, že právě tento „vážnější“ žánr autorce sluší a svědčí.

V románu, který se odehrává v druhé polovině minulého století, od konce druhé světové války, najdeme spoustu zajímavých informací nejen o sestrách Babkových, jejichž reálný svět autorka umně vpletla do Evelínina vyprávění, ale také o životě lidí v padesátých a šedesátých letech. Evelína a její příbuzní si nesou cejch kvůli Lídě, veřejnost je nenávidí, Zorka nemůže hrát milované divadlo, což má fatální vliv na její osud. Evelína žije ve vile strýce a tety Babkových a je jim velkou oporou, stává se pilířem celé rodiny. Ale také ona má právo na svůj život, na lásku a na štěstí.

Eva Střihavková se inspirovala skutečným životem rodiny Babkových a napsala čtivé svědectví o nedávné minulosti, nelehké době plné strachu. Symbolem úpadku a rozkladu původní společenské prestiže Babkových je jejich vila. Na první pohled honosná stavba, která však uvnitř chátrá, plesniví a rozpadá se. Jak dopadla Lída, Zorka i jejich maminka, je z historie známo. Dokáže se Evelína vymanit z područí nepřejícího osudu a vyšlapat si vlastní cestu?

Román Evy Střihavkové je mimořádně čtivým svědectvím o drsné minulosti, tíhách osudu, křivd i těžkého údělu, kteý si člověk dobrovolně nevybral. To vše dokáže jednoho nejen srazit na zem, ale také posílit, aby životem kráčel dál se vztyčenou hlavou, stejně jako Evelína Babková.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Joe Nicka a jeho průvodce životem

Mladík, který miluje rutinu a řád, nesnáší červenou omáčku a miluje seriál Přátelé. Seznamte se, tohle je Joe-Nick. Ale pozor, jakmile mu potřesete rukou, musíte počkat, než si potřese se všemi, kteří jsou zrovna kolem vás. Joe opravdu zajímavý mladý muž. Žije s maminkou, která pro něj sepsala průvodce životem, rady a návody, jak se orientovat v náročném, rušném a spletitém světě. Snažila se Joea naučit samostatnosti, aby si uměl, až to bude třeba, poradit sám. Joe totiž trpí obsedantně- kompulzivní poruchou, uvnitř je pořád malý kluk a zároveň velký dobrák od kosti, spoustu situací nedokáže objektivně vyhodnodit.

V životě každého z nás nastane situace, kdy si bude muset umět pomoci sám. Ale co když to nejde tak hladce? Joe prožívá náročné období, naštěstí má svůj zápisník a taky pár lidí, kteří při něm stojí. A tak se náš hrdina s obsedantně-kompulzivní poruchou může poprat s nástrahami osudu i zlomyslných kolegů v práci…

Máte rádi Forresta Gumpa? Tak to se vám bude líbit i Joe Nicka a jeho průvodce životem. Helen Fisherová napsala nádherný, laskavý a dojemný příběh o přátelství a překonávání překážek. Musí být těžké obstát ve světě, v němž vám spousta lidí nerozumí a kterému nerozumíte ani vy, a přesně to autorka věrohodně popsala. Její emotivní vyprávění o mladém muži, jehož mysl je čistá a nezkažená vám pořádně zahraje na city. Kolem Joea se objevují různí lidé, takoví, kteří to s ním myslí dobře a také ti, jejichž úmysly už tak čisté nejsou. Vznikají tak úsměvné a humorné situace, jimž se zasmějeme, ale nevyhneme se ani těm, které pořádně naštvou. Budete Joeovi držet palce, aby všechny překážky zdolal.

Joe je velmi sympatický hrdina, kterého je snadné si oblíbit pro jeho bezelstnost a nezkaženost. Přestože je s ním někdy těžká domluva, spoustu věcí bere doslova a nedokáže rozlišit drobné nuance v konverzaci, je prostě svůj a originální. Zdatně mu sekunduje jeho pravý opak – impulzivní, energická a někdy dost zbrklá Chloe, jež pod drsnou slupkou skrývá dobré srdce. Hlavním těžištěm příběhu je sice Joe, ale nesmíme opomenout také postavy vedlejší, neméně důležité, jejichž chování a jednání dotvářejí ten správný kolorit.

Joe Nicka a jeho průvodce životem je nádherný román, působivý a čistý jako Joeva duše. Potěší všechny, kdo mají rádi příběhy ze života a o životě, s hrdiny, kterým to osud neulehčuje, přesto se nevzdávají. Joe nám to všem natře!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Ministerstvo času

Tak si představte, že se nacházíte v poměrně blízké budoucnosti. Co všechno je možné? Třeba přesouvání expatů z různých historických epoch do aktuální současnosti. V souvislosti s tímto je jedné mladé překladatelce nabídnuta zajímavá práce – o jednoho z expatů se bude starat jako přemostnice a zajistí, aby se dostatečně seznámil s nejnovějšími výdobytky technologie a vymoženostmi moderního světa a na změny si bez větších problémů zvykl. Co na to říkáte?

Kaliane Bradley si dobře zapamatujte. Ministerstvo času je totiž jejím debutem, ale ne jen tak ledajakým. Nějakou romantickou knížku jste už někdy četli, že? A co sci-fi? A něco špionážního? Pokud ne, tak právě tento počin vemte do rukou a začtěte do příběhu, který jde napříč žánry a najdete v něm od každého něco. A bát se nemusíte, Kaliane Bradley se naštěstí neinspirovala pejskem a kočičkou, její kniha má hlavu i patu, je to dobře upečený knižní dort.

Tak kohopak naše přemostnice dostane? Je to komandér Graham Gore, kterého „vytáhli“ z roku 1847. Jak se viktoriánský důstojník popasuje s moderní dobou? A se vztahy? Kromě rozdílů, které má na svědomí čas i rozdílné společenské a kulturní prostředí se autorka zabývá také politikou a rasovými problémy, sama je britsko-kambodžského původu a do příběhu zakomponovala i něco z vlastního života.

Ministerstvo času je neotřelým počinem se zajímavými postavami, ať už je to mladá přemostnice, vypravěčka příběhu, nebo expati, z nichž v popředí stojí charismatický Graham a svérázná Maggie, která přišla ze 17. století. Sžívání s modernou je popisováno vtipně a humorně, což umocňuje také skvělý překlad Petry Urbanové. Famózním způsobem totiž převedla různé druhy anglické mluvy do češtiny. A povedlo se jí to – poznáte, kdy mluí osoba ze 17. století, kdy člověk z počátku století dvacátého, i Grahamův projev byl osobitý, tohle si prostě užijete a vsadím se, že nejvíc se vám bude líbit Maggie.

Knížka se ke mně dostala víceméně náhodou, a já této náhodě děkuji, protože tohle mi sedlo, což jsem původně vůbec nepředpokládala. Pokud hledáte opravdu neotřelé čtení, od kterého čekáte víc než jen zábavu, zkuste Ministerstvo času. Je to svěží, vtipné a hlavně, v dobrém slova smyslu, trochu jiné. Navíc s překrásnou ořízkou, ta knížce mimořádně sluší, víc takových, prosím!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.