Štítek: PORTÁL

Aleše Palána není třeba sáhodlouze představovat. Ti, kdo si chtějí přečíst dobrý a kvalitní rozhovor, ví, že s žádnou publikací tohoto spisovatele nesáhnou vedle. Aktuálně vyšla v nakladatelství Portál sbírka rozhovorů nazvaná Ten farář je nějakej divnej. O farářkách nemluvě. Je? Jsou? Co myslíte? Za sebe můžu říct, že jsou především velmi zajímaví a poznat je prostřednictvím této knihy bylo obohacujícím zážitkem.

Uvnitř na vás čeká celkem sedm rozhovorů, pětkrát byli zpovídáni muži, dvakrát ženy. Hned první interview představí faráře, jakého svět neviděl :). Sympaťáka, který je svůj a navíc dělá muziku – Filipa Boháče. Dále se vám představí Alexandra Jacobea, milovnice pudlů, účastnice poutě do Santiaga de Compostela a vcelku zajímavá mladá žena, dále poznáte Sandru Silnou, již zdobí několik kérek :), Petra Wagnera, husitského faráře a frontmana rockové kapely, prostě faráře a farářky, kteří se vymykají tradiční představě přísného a zkostnatělého duchovního. Jsou normální, jsou vtipní, věnují se různým koníčkům, není jim cizí humor.

Jak už jsme u Aleše Palána zvyklí, jeho otázky jsou věcné, trefné, vtipné, přesně takové, aby zpovídanou osobu čtenářům co nejvíc přiblížily a nebyly spíše dotěrné. Nemusíte se bát, že by se duchovní snažili „přetáhnout“ vás na svou stranu, jen si s vámi o víře, Bohu, o svém životě povídají a přibližují sebe sama jako normální lidi, kteří jezdí autem, poslouchají metal, obhospodařují rodinné pole a to, že jsou duchovní, poznáte jen, když kázají formálně v kostele.

Bylo mi ctí ponořit do fascinujících životů farářů a farářek a poznat je z lidské stránky, nahlédnout do jejich světa a zjistit, že je stejný jako ten náš. Aleš Palán vždycky přináší kvalitní rozhovory, v nichž nechybí zájem o danou osobu a téma a empatie mísící se s jemným humorem, takže povídání působí velmi přirozeně a lehce, jako když si povídáte s kamarádem u kávy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Oliver Sacks patřil mezi nejznámější neuropsychology. Proslavil se knihami, v nichž čtenářům představuje nejzajímavější případy z praxe. Mnoha vydání se dočkala také publikace Muž, který se pletl manželku s kloboukem, kterou aktuálně vydalo nakladatelství Portál.

Knížka se skládá ze čtyř tématických okruhů (Ztráty, Přebujelosti, Cesty a Svět prosťáčků), do nichž autor napasoval jednotlivé povídky podle daného tématu.

Úvodní příběh Muž, který si pletl manželku s kloboukem dal název celému souboru. Seznamujeme se s klientem, který nepoznává nic ze svého okolí, ať už je to člověk nebo věc, chybí mu totiž taková „drobnost“ – vidět celek.

Dojemnou povídkou jsou Ruce, v nichž šedesátiletá žena trpící od narození spastickou paralýzou (ochrnutí, slepota) objevila těžiště ve svých rukou a na sklonku života se stala úspěšnou sochařkou.

Příběh Rebeka představuje devatenáctiletou dívku, která věkem stála na prahu dospělosti, ale chovala se jako dítě – neuměla odemknout dveře, ztrácela se, pletla si strany, oblečení si oblékala naruby, celkově působila neohrabaně a jako pohybově nevyvinutá. Její neduhy rázem zmizely, když tančila – klíčem k její duši byla hudba.

Nejedná se o typické povídky, spíš se jedná o povídání o zajímavých lidech s ještě zajímavějšími a mnohdy fascinujícími diagnózami, které se projevují neotřelými příznaky. Oliver Sacks je pojal jako populárně naučné, pod každou je vysvětlující postskriptum. Příběhy napsal s velkým pochopením pro pacienty a jejich nemoci, nechybí lidský přístup a empatie. Někteří hrdinové dojímají, jiní vás přimějí k úsměvu.

Sacksovy příběhy nejsou jen takové lecjaké povídky, mají přesah a zavedou vás do fascinujícího světa neuropsychologie. Nečtou se úplně snadno, některé vás budou bavit víc, jiné míň, ale dohromady přinášejí spoustu zajímavých informací o nemocech a jejich různých projevech. Není někdy na škodu vystoupit z komfortní čtenářské zóny, začíst se do něčeho, po čem byste normálně nesáhli a rozšířit si tak obzory. Doporučuji všem, které zajímají nevšední historky z lékařského oboru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Lákají vás daleké chladné země, kde dobrou noc nedávají ani lišky, protože by zmrzly? Rozšiřujete si rádi obzory novými informacemi? Tak se pojďte podívat mezi Inuity a seznamte se s Ivalu, dívkou, která sní o tom, že si jednou vezme bílého muže.

Autorem téhle neobyčejné publikace je Peter Freuchen, dánský cestovatel, polárník a novinář, žijící v letech 1886 – 1957, který se mezi Inuity pohyboval a jednu z nich, předobraz Ivalu, si za vzal za manželku. Dílo nese autobiografické rysy a předkládá fascinující náhled do života Inuitů a jejich způsobů a zvyků, jak ji Freuchen zachytil v první dekádě dvacátého století.

Peter Freuchen, nespoutaný dobrodruh a lovec nabízí svět Inuitů jako na dlani. Seznamuje čtenáře s jejich hierarchií, bydlením, stravováním. Dozvíte se, jakou roli u Inuitů hrají ženy, jak uzavírají sňatky a nebudete se stačit divit jejich způsobu života, který je pro nás poněkud svérázný a mnohdy nepochopitelný.

Nejedná se o román, ale spíše o beletrizované, populárně naučné dílo, při jehož čtení máte pocit, že sledujete dokumentární film. Vlastně vás se svým světem seznamují Inuité sami, text je psán z jejich pohledu, jako by k vám promlouvali hromadně.

Při čtení zjistíte, že přežít v takové ledové zemi, jakou Grónsko je, není možné bez zkušeností. Inuité vám ukážou, jak jejich mnohdy jednoduché a primitvní způsoby dokážou předčít ty moderní, které jim ukázali cestovatelé a polárníci, účastníci výprav. Hodně úsměvně působí posedlost mladičké Ivalu cukrem, kterého se nemohla nabažit, pro nás naprosto normální dochucovadlo jídla, pro ni téměř božská mana.

Čtivá a zajímavými informacemi nabitá Ivalu Petera Freuchena je působivým historickým dokumentem, díky kterému zůstávají Inuité a jejich kultura stále v povědomí. Atraktivitu podtrhují černobílé fotky, na nichž se převážně objevují ošlehané, nepříjemnými povětrnostními podmínkami poznamenané tváře lidí této jedinečné etnické skupiny.

Pokud rádi poznáváte jiné kultury, fascinuje vás daleký nehostinný sever a je ve vás aspoň kousek dobrodruha, přečtěte si Ivalu, stojí za to, stejně jako další informace a poznatky, které si k tomuto tématu i k osobě Petera Freuchena a jeho inuitské manželky můžete vyhledat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Trénujete mozek? A mohla bych to vidět? Ale vážně, mentální kondice je důležitá, čím je náš mozek namáhanější, tím víc bychom na něj měli myslet. Co takhle každý den v roce jedno malé cvičení? Nebo jich zvládnete víc? Skvělé! Jana Bílková přichází s v pořadí třetí knihou z cyklu „365 úkolů na celý rok“ nazvanou Rozvoj mentání kondice. Můžu vám zaručit, že toto učení vás bude bavit.

Na této „mozkové cvičebnici“ je sympatické, že čerpá z našich luhů a hájů. Úkoly jsou zaměřeny na českou a slovenskou kotlinu, hrajete si s názvy našich měst, řek, hor. A nezůstává jen u toho, přesvědčte se sami, jak rozmanité možnosti, co se týče využití přírody i lidských vlastností, máme. Autorka si s úkoly důmyslně pohrála.

Některé úkoly jsou jednoduché a podařilo se mi je vyřešit bez využití papíru, u jiných jsem už musela přemýšlet trochu déle a různě kombinovat (a o to jde, nenechat mozek zahálet) a tužku a papír už jsem musela využít. V každém případě jsem díky zábavným zadáním spojila příjemné s užitečným – rozvíjela mentální kondici, zavařila mozkové závity a hlavně si i odpočinula.

Alespoň jedna publikace se zaměřením na mentální kondici do každé rodiny, za to se přimlouvám. Nikdy není pozdě začít procvičovat mozek, a tyto drobné úkoly jsou pro to jako dělané. Rozvoj mentální kondice využijí jak jednotlivci všeho věku, tak i lektoři při práci se seniory nebo lidmi, kteří musí stimulovat mozek po nemoci nebo úraze.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku pořídíte na eshopu.

Torey L. Hayden je známá dětská psycholožka a terapeutka. O své činnosti napsala několik knih, v nichž beletristickou formou zpracovává své zážitky z praxe. Nejnovější počin nese název Přehlížená holka a opět se setkáme s dítětem, které potřebuje terapeutickou pomoc.

Tentokrát je to čtrnáctiletá Eloise, dívka pocházející z problematické rodiny. Před potížemi utíká do imaginárního světa, v němž se nejvíc upíná na vymyšlenou kamarádku, která má zřejmě základ v reálné dívce. Eloise doslova vpadne Torey do profesního a částečně i soukromého života a terapeutka má co dělat, aby svéráznou dívku, která si se sebou neví rady, ukočírovala a pomohla jí.

Nemusíte se bát, že byste četli odborný text plný nesrozumitelných výrazů. Torey L. Hayden čtivou formou představuje činnost sociálních pracovníků a terapeutů. Pokusíte se proniknout do mnohdy nesrozumitelného světa Eloise, s níž to není jednoduché, já sama přiznávám, že bych si na takovou práci netroufla. Eloise je jedinečná, leč komplikovaná osoba, s níž není jednoduché pracovat, natož proniknout do jejího nitra a myšlenek.

Čtení této knížky vám zřejmě nezabere příliš mnoho času, je poměrně útlá, přesto v sobě skrývá silný příběh plný emocí a námětů k přemýšlení.

Přehlížená holka je výrazným počinem, který zaujme jak širokou laickou veřejnost, tak i odborníky. Ti se mohou zaměřit na stránku, týkající se jejich profese. To si netroufám hodnotit, ale jako čtenář, který chtěl nahlédnout pod pokličku terapeutické činnosti a zjistit, jaké to je, pracovat s problémovou mládeží, smekám. Zkuste se i vy začíst a poznat různá zákoutí této náročné práce.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.

Francouzská spisovatelka, feministka a levicově orientovaná autorka knih, které u nás vycházely nejvíce v 60. letech 20. století, to je Simone de Beauvoir. Novela Velice lehká smrt byla česky poprvé vydána v roce 1967, akutálně vychází znovu v nakladatelství Portál.

Nejedná se o románový příběh, ani o eseje, ale o skutečné vzpomínky spisovatelky na poslední chvíle, které prožila s vážně nemocnou maminkou. Děj se točí kolem pár týdnů, které pacientka tráví v nemocnici. Simone de Beauvoir jí dělá společnost, snaží se jí zpříjemnit pobyt na lůžku a zároveň vzpomíná na svou matku v dobách, kdy byla zdravá a mladá. Líčí její život a vztah s despotickým manželem, otcem Simone a její sestry zvané Panenka. Po smrti muže Françoise de Beauvoir nabírá nový dech, začíná znovu a dohání to, co nemohla dělat – vzdělává se, čte literaturu, pracuje v knihovně. Simone se vrací do minulosti a bilancuje vzájemné vztahy mezi matkou a dcerou, zároveň se stará o to, aby nemocná maminka měla veškeré pohodlí.

Novela nazvaná Velice lehká smrt má pouhých 136 stran, její přečtení vám nezabere víc, než pár hodin, přesto je velmi hutná a odráží se v mysli ještě dlouho po přečtení. Simone de Beuvoir píše bez servítků a na rovinu, líčí strasti spojené s léčbou smrtelného nádoru, snahu lékařů udržet pacientku co nejdéle při životě, i když ji toto martyrium připravuje o důstojnost a působí mnoho bolestí, fyzických i těch na duši.

Úvahy o životě o smrti a především o umírání tvoří kostru tohoto nevšedního dílka. Možná i vy sami přemýšlíte o tom, jaký bude jednou váš konec, jaká smrt na vás čeká? Trochu morbidní? Možná to tak působí, ale o tomto tématu určitě přemýšlí každý.

Novela je velmi nadčasová, aktuální v každé době. Byť je opravdu syrová a nechybí v ní naturalisticky laděné popisy zdravotnických procedur i tělesných jevů, působí velmi křehce. Pokud hledáte neotřelé čtení o životě, respektive jeho finální části, o umírání a těžkém smíření se s nezvratným osudem každého z nás, Velice lehká smrt by vás mohla oslovit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu knížku pořídíte.