ARGO – 3. stránka

Poklidné a tiché místo

Téměř snový román, jehož děj plyne pomalu, což jej v dnešní uspěchané době činí mile staromódním. Na newyorském hřbitově žije už devatenáct let zkrachovalý lékárník Jonathan Rebeck. Jeho domovem je opuštěná hrobka, společníky mu jsou mrtví, se kterými rozmlouvá a cynický havran, který jej zásobuje jídlem a šachovými figurkami. Duším, které mířily na svou posmrtnou pouť, Rebeck poskytoval útěchu, hrál s nimi šachy a hovořil s nimi o smrti i životě. Samota lékárníka Rebecka je však náhle přerušena, mezi dvěma mrtvými vzplane milostný vztah, do kterého je on sám vtažen. Také jemu se láska nevyhýbá, poznává židovskou vdovu, pravidelnou návštěvnici hřbitova. Čtyři lidské duše se díky lásce naučí poznávat skutečné rozdíly mezi životem a smrtí a dochází k rozhodnutí, které navždy ovlivní jejich další osudy. Kniha Poklidné a tiché místo byla zprvu přijata s rozpaky, teprve později se stala klasikou mezi romány žánru fantasy. Sonda do života mrtvých dává čtenáři poznat mnoho mouder a pravd ze života.

Slib, že mě zabiješ

Kniha Slib, že mě zabiješ je internetovým románem, který autor zveřejňoval na svém blogu. Setkáváme se v něm s ním samotným (i když Martin Fendrych nepotvrzuje ani nevyvrací autentičnost vlastní osoby), s jeho přítelem Láďou, zapáleným horolezcem, který se zmítá v milostném vztahu s vdanou vědeckou pracovnicí Věrou. Márty, Lezec a Vědkyně, jak zní internetové přezdívky zúčastněných, zažívají přátelské vztahy i milostné propletence. Márty vše sleduje a následně o tom píše ve svém blogu vtipnou formou, které nechybí nadhled, díky hovorovému jazyku se celý příběh stává reálnějším. Martin Fendrych se v tomto románu zabývá nejen spletitým vztahem Věry a Lezce, ale také glosuje odvěká témata společnosti jako je nevěra, víra, přátelství mezi mužem a ženou či stárnutí. Každá kapitola je ukončená čtenářskou diskusí, ohlasy kladné i záporné jsou důkazem, že čtenáři a návštěvníci Fendrychova blogu napjatě čekali na vývoj příběhu, který dokáže zaujmout a nepustit, dokud není dočtená poslední stránka.
Musím přiznat, že mi zprvu hovorový jazyk dělal problém, ale jakmile jsem se včetla, nemohla jsem přestat.

Zlodějka knih

Silný, emotivní příběh, jehož vypravěčkou je sama Smrt. Na začátku poznáváme malou, vystrašenou desetiletou dívenku Liesel vydávající se na cestu k adoptivním rodičům. Smrt, ve svém jádru laskavá a citlivá, sleduje bedlivě dívenčiny osudy, sbližování s pěstouny Hansem a Rosou, přátelství s chlapcem Rudym a židovským boxerem Maxem. V dusné atmosféře nacistického Německa jsou pro Liesel jediným východiskem slova. Slova, která miluje a chce znát jejich význam. Liesel ve vypjatých situacích krade knihy, každá z nich má pro ni určitý význam. Zdálo by se tedy, že je holčička skvělou čtenářkou, tou se však stává postupem času za pomoci laskavého pěstouna Hanse. Liesel se ve čtení zdokonaluje a dokonce předčítá lidem v protiatomovém krytu. Její pěstouni prokážou velkou odvahu, když doma ukryjí židovského boxera Maxe. Ten v temném sklepě pro Liesel sepíše povídku na vytrhané listy Hitlerova Mein Kampfu. Válka však nezná bratra, osudy všech má v rukou všemocná Smrt…

Téma holocaustu je zpracováno v mnoha románech, a právě Zlodějka knih je jednou z těch, které si právem zaslouží být nazývány bestsellerem. Čtenářský zážitek je umocněn i stylem, kterým je kniha napsána.

Malý vetřelec

Román Sarah Waters vypráví příběh zchudlé šlechické rodiny po skončení druhé světové války, která žije ve velkém domě. Ten jim doslova padá na hlavu, chybí peníze na jeho provoz a opravy. Vypravěčem je doktor Faraday, který dům poprvé navštívil jako malý chlapec, jeho matka zde sloužila. Po letech se tam vrací jako lékař. Sbližuje se s rodinou Ayersových a stává se jejich rodinným lékařem a především přítelem. S domem není něco v pořádku, poté, co letitý a neubližný pes pokouše malou dívku, která je u Ayersových s rodiči na návštěvě, se začínají dít další podivné věci. Faraday se snaží vše racionálně vysvětlit, ale úkazů je čím dál víc. Jako první celkové zkáze podléhá syn Roddy, jehož nevysvětlitelné jevy přivádějí k šílenství. Faraday se postupně sbližuje s Caroline, Roddyho sestrou a snaží se rodině pomáhat a zároveň ji chránit. Zkáza je ovšem nevyhnutelná. Román, který má kouzlo staré dobré Anglie a podobá se knihám A. E. Poea jsem přečetla za víkend, děj má spád, švih a nechybí napětí, které nutí čtenáře vytrvat do poslední stránky.

Cit slečny Smilly pro sníh

Pro ponurou dánskou zimu, horké mechanikovo kafe a tvrdou nesmlouvavou Smillu mám slabost už od doby, kdy jsem poprvé viděla film Stopy ve sněhu, natočený podle románu spisovatele Petera Hoega Cit slečny Smilly pro sníh. Úplnou náhodou jsem na něj natrefila v pozdní páteční večer, když už to vypadalo, že televizi vypnu a půjdu spát :). Do křesla mě přikovala ukázka s mým oblíbencem Gabrielem Byrnem, který ve filmu ztvárnil roli mechanika. Vůbec jsem nelitovala toho, že jsem se dívala až do konce. Film je skvělý, mysteriózní a napínavý až do konce. Musela jsem si pak sehnat knížku, tu jsem přečetla jedním dechem, i když to není vůbec lehká četba. Příběh rezervované vědkyně Smilly, která pátrá po záhadné smrti svého malého kamaráda zavádí čtenáře do prostředí zimní Kodaně a na výzkumnou loď Kronos, kde Smilla nachází odpovědi na své otázky. Smilla je napůl Dánka a napůl Gróňanka, sváří se v ní instinkty přírodního člověka a vědce. Román jsem četla podruhé a určitě ne naposledy.