Pamatujete si na komedii Po čem ženy touží, v níž hlavní hrdina slyšel, co si myslí ženy? Umět naslouchat myšlenkám druhých lidí, to zní hodně lákavě. Právě toto téma je podstatou románu Slyším tě všude. Ten dělá čest svému jménu, v současné době je o něm opravdu slyšet všude, a to v dobrém slova smyslu.

Briddey Flanniganová a její snoubenec Trent se chystají na velký životní krok. Zásnuby. Místo prstenu podstoupí speciální zákrok zvaný EED, díky němuž budou schopni slyšet myšlenky toho druhého. Co to pro ně bude znamenat? Naprostou oddanost, odevzdání se jeden druhému, žádné tajemství. Dokážete si něco takového představit?

Po zákroku je všechno jinak. Briddey slyší myšlenky, nejsou však Trentovy. Jak se to mohlo stát? A co všechno z toho vyplyne? Začtěte se do tohoto románu a uvidíte sami. Buď ji přečtete, ani nebudete vědět jak, nebo si ji budete vychutnávat pomalu. Je to jen a jen na vás, já vám můžu jen říct, že vás čeká skvělý čtenářský zážitek. Já teda byla z knížky unešená, hotová, prostě paf, a to jsem zpočátku neměla extra velká očekávání. Vlastně jsem si vůbec nedokázala představit, o čem bude román, v němž se snoubí sci-fi a romantika.

Téma čtení myšlenek a telepatie je v knížce rozpracováno dost podrobně do detailů, takže všemu hezky porozumíte.
Děj je neskutečně návykový. Svěží, vtipný, s lehkostí psaný příběh vás vtáhne do děje. Při čtení jsem se musela několikrát dívat na informace o autorce, které je sedmdesát dva let. Ano, tahle dáma je ročník 1945. Vím, že věk dámy je neslušné prozrazovat, ale v případě Connie Willisové je to jen ku prospěchu. Ona totiž píše jako třicítka! Přišlo mi to, jako byste zkřížili Bridget Jonesovou /a jí podobné ztřeštěné hrdinky/ s Marťanem Andyho Weira. Tohle čtení je oddechové, zároveň neskutečně chytré. Dialogy hrdinů jsou jako ping pong, odrážejí se mezi nimi s neskutečnou lehkostí. Tam kde to má romanticky jiskřit, jiskří to, kde máte být jen trochu ve střehu, zjistíte, že samým napětím okusujete záložku. Ano, není tady nouze ani o napínavé scény. Já si oblíbila jednu, která se odehrává v knihovně a jako správná knihovnice si v hlavní roli představovala tu naši.

Kromě toho, že knížky je opravdu pořádný kus (krásných pět set stran, to my milovníci bichlí oceníme), má i dokonalou obálku, na kterou budete pořád sahat. Obrázek i kovový efekt přebalu ladí s příběhem.

Slyším tě všude je knížkou, která vás pobaví. Možná si, stejně jako já, položíte otázku, jestli je čtení myšlenek dobrá věc. Ruku na srdce, asi ne, zábavné by to bylo jen na chvíli. Nejenže bychom mnohdy slyšeli to, co ani slyšet nechceme, ale taky bychom se stali hlídačem vlastních myšlenek. Jen ať tenhle nápad zůstane teorií, o níž si můžeme přečíst v knížkách nebo ji sledovat ve filmu.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)