4. stránka

Jeřábi táhnou na jih

Už jste letos četli knížku, která by vás rozbila na kusy? Ještě ne? Tak prosím, Jeřábi táhnou na jih jsou žhavým adeptem. Lisa Ridzénová se inspirovala ve vlastní rodině a nabízí příběh, který chytí za srdce a nepustí.

Bo Anderson toho v životě kromě pravidelných návštěv pečovatelské služby už moc nemá. Milovanou manželku, která s ním není, mu připomíná šátek, jejž si uložil do zavařovací sklenice, aby nevyprchala vůně. Občas ho navštěvuje syn, ale vztahy s ním se docela vyhrotily, Bo totiž zjistí, že Hans chce, aby se vzdal psa Sixtena, protože ho už nezvládá. Ale pro Boa je Sixten nejlepším a nejvěrnějším společníkem, není divu, že se na Hanse zlobí. Bo se vrací do minulosti a vzpomíná nejen na dlouholeté manželství, ale také na to, jaký byl vlastně partner a otec.

Komorní počin Lisy Rizdénové Jeřábi táhnou na jih je jedním z nejkřehčích příběhů, které jsem kdy četla. Autorka otevírá téma, ve společnosti velmi časté, citlivé a nesmírně ožehavé – péče o seniory. Každý se určitě s případem, kdy je třeba zajistit potřebnou pomoc staršímu člověku setkal, ať už v blízkém, či vzdálenějším okolí. Nevěřili byste, ale i práce knihovníka je toho malou součástí – zajišťujeme donáškovou službu, rozvážíme knihy čtenářům, kteří se sami nemůžou dostat do knihovny, nebo nálož četby sami neunesou. A o ty, jimž nemá kdo pomoci s běžnými každodenními úkony, je k dispozici pečovatelská služba. A právě takovou má i Bo, jemuž revmatismus užírá sílu a fyzickou zdatnost. I když si to sám nechce přiznat, je to pro něj velká pomoc a úleva zároveň. Ale zároveň je to něco, co jej připravuje o poslední zbytky důstojnosti a samostatnosti. To je jeho pohled, Hans si myslí, pravý opak a chce péči o otce zintezivnit.

Lisa Rizdénová prostřednictvím střetu otce a syna nechává čtenáře poznat všechny stránky stáří a oba úhly pohledu, Boův i Hansův. Je to jako obratný tanec mezi vejci, není to totiž jednoznačné, v jednom okamžiku soucítíte s Boem, v druhém chápete i Hanse, který chce pro otce pohodlí.

Severští autoři mají nějaký tajný dar, díky kterému dokážou psát o mezilidských vztazích věrohodně, citlivě a dojemně, ať už je to Fredrik Backman, Maria Turtschaninoff, Sigrid Undsetová nebo Selma Lagerlöfová. Postavy jsou uvěřitelné a autentické, nejinak je tomu i v případě Boa. Jeho příběh je umocněn vzkazy, které si mezi sebou předávají pečovatelé a které tvoří důležitou součást děje a nabízí možnost poznat, jak funguje pečovatelská služba pro seniory ve Švédsku.

Jeřábi táhnou na jih je nádherná próza o stárnutí, smrti, loučení a o tom, jak je těžké připustit si, že už na něco nestačíme. Je to přímočarý a upřímný text o rodině a rodinných vztazích.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Vanilkový polibek

Šárka Hieková, od níž můžete číst mimo jiné i historické romance, které píše pod pseudonymem Sarah Parsley, přichází s novinkou odehrávající se v současnosti nazvanou Vanilkový polibek. A užijí si ji všechny fanynky romantických příběhů, které mají v příbězích rády české reálie.

Anetě se zhroutil osobní život. Po emočním kopanci, který jí uštědřil partner, se horko těžko vzpamatovává. Ale je silná osobnost, a tak se snaží najít rovnováhu a dát věci do pořádku. Změní práci, zaměří se na to, co ji baví a přestěhuje se k rodičům, jimž pomáhá vést penzion. Tedy, aby to bylo přesné – Aneta ho převzala plně do svých rukou, protože rodiče se rozhodli odejít do důchodu. Už o tom uvažovali delší dobu a rozhodnutí jim definitivně posvětil jistý televizní šéfkuchař a food kritik, který jejich restauraci pohanil. Podaří se Anetě navázat na to, co vybudovali rodiče, nebo začne úplně od nuly?

Lehké to nemá ani David, který má před rozvodem a sám vychovává dcerku Violku. Když se jeho cesta spojí s tou Anetinou, vypadá to, že by si mohli rozumět, ale to by David nesměl mít jedno tajemství, jehož prozrazení by všechno mohlo zničit…

Vanilkový polibek můžeme směle zařadit mezi plejádu pohodových románů, které mají čtenářkám přinést odpočinek a dobrou náladu. Děj je zasazen do světa kulinárie a televizních pořadů o vaření, jenž jsou v Česku i ve světě velmi oblíbené. Vůně dobrého jídla, především sladkých dobrot je všudypřítomná a navozuje příjemnou atmosféru, přestože to Aneta ani David nemají ve svých životech jednoduché. Oba musí čelit mnoha překážkám a starostem, ať už jsou to parterské problémy nebo trable s nespolehlivým rodičem, jehož lhostejnost a a touha po pomstě ubližuje především dětem.

Jsou to právě „zdánlivě“ obyčejné životy obyčejných lidí, které dělají takový typ románu čtivým. Není to bezduchá romance, ale příběh, jenž může v reálu prožít kdokoli z nás. Opravdový, uvěřitelný, napsaný tak, že vás baví ho číst. Postavy vás můžou i štvát, hlavně ty vedlejší, které dokážou řádně zamíchat kartami.

Šárka Hieková má své knížky důmyslně promyšlené. Píše čtivě a k věci, žádné zdlouhavé popisy a vysvětlování, ale zábavné a svižné dialogy, díky kterým děj odsýpá.

Vanilkový polibek je milý, odpočinkový příběh s vůní sladkých dobrot a jemnou vánoční atmosférou, který potěší všechny romantické čtenářky.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Šárce Hiekové.

Zmrzlinárna pod kaštanem

Sophie žije v Mnichově, pracuje jako vychovatelka v dětském domově a po nepovedeném vztahu se snaží začít znovu žít. Svou tichou a klidnou povahou nezapadá do konceptu divokých šedesátých let, v nichž se její příběh odehrává. Sophie miluje svou práci a drobné rituály, mezi něž patří pravidelná návštěva italské zmrzlinárny. S miskou jahodové zmrzliny se oddává myšlenkám na své oblíbené město, které by jednou chtěla navštívit – Benátky. Majitel zmrzlinárny Lorenzo je Sophii povahově podobný a tak není divu, že je k sobě něco táhne. Lorenzo Sophii vypráví příběh své rodiny, který začal ve Val di Zoldo, životy jeho příbuzných byly všechno, jen ne lehké. Řízením osudu se jeho předkové dostali do Vídně a proslavili se výbornou zmrzlinou. Lorenzo v jejich misi pokračuje. Nabídne Sophii výlet do Itálie, aby poznala své vysněné Benátky i jeho rodný kraj. Ale pro něj to příliš snadné nebude, v Itálii zanechal mnoho hořkých vzpomínek…

Zmrzlinárna pod kaštanem je příběh, který vám nabídne něco jiného, než od něj čekáte. Pokud si myslíte, že se před vámi bude odvíjet hravá romance s příchutí ledové pochoutky, jste na omylu. Nico Mahler rozehrává dojemný i nadějeplný příběh s přesahem, ve kterém sice o lásku jde, ale tak snadné to s ní nebude. Jedná se o citlivé vyprávění o rodinných i partnerských vztazích, o tom, jak těžké je začít od nuly v cizí zemi i o tom, jak vás formuje rodina a tradice, jež semknutý klan vyznává.

Pro mě byl román Nica Mahlera příjemným překvapením, pokud bych ho měla přirovnat ke zmrzlině, tak žádná přeslazená šmoulí modř, ale poctivý citronový sorbet, jehož kyselost a citrusová hořkost přechází v nečekanou a jemnou sladkost.

Velmi zajímavou částí bylo vylíčení historické linky příběhu, v němž Lorenzův předek odjíždí z Itálie do Vídně a tam rozjíždí rodinné podnikání. Podnětný byl také náhled do světa výrobců zmrzliny a jejich snaha prorazit navzdory době i národnosti.

Pokud vás zajímá nevšední historie a rodinné příběhy, Zmrzlinárna pod kaštanem nabízí výborné a ideální spojení obojího. Jen si nezapomeňte ke čtení nabrat misku plnou lahodné zmrzliny.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Výchovný ústav

Robbiemu Stephensovi je teprve dvanáct. Chtěl bránit svou starší sestru a proto kopnul protivníka do nohy. Možná jste se teď mimoděk pousmáli, protože který kluk v telecích letech se nikdy nepopral. Ale Robbie žije v padesátých letech ve Spojených státech, rasová segregace jede bomby a jeho pleť není vůbec alabastrová… Za svůj čin je odsouzen k půlročnímu pobytu v Chlapecké škole v Gracetownu, neblaze proslaveném výchovném ústavu, o němž nekolují zrovna příjemné historky. Zatímco chlapec čelí krutým výchovným praktikám a nelidskému řediteli, jeho sestra Glorie se snaží všemožnými prostředky o jeho záchranu a propuštění. No a to jsem vám ještě neřekla, že Robbie vidí duchy mrtvých chlapců, kteří ve výchovném ústavu přišli o život…

Uff, byla to jízda, jedna velká emoční jízda. Spisovatelka Tannarive Due se volně inspirovala ve vlastní rodině a zpracovala hned několik témat, které rezonují i dnešní dobou – výchovné ústavy a rasovou diskriminaci. Píše velmi emotivně, citlivost i soucit dýchá z každé stránky, text vbuzuje vášně, protože budete cítit vztek na určité osoby, které svým konáním ubližují Robbiemu i dalším dětem. A hlavně velkou nespravedlnost vůči hlavnímu hrdinovi, který to v ústavu nemá jednoduché.

Výchovný ústav je obsáhlý, výpravný příběh, který je protkán mysteriózní linkou a právě ta mu dodává grády. Jako byste starého dobrého Kinga četli, cítila jsem v tom atmosféru ze Zelené míle a z Vykoupení z věznice Shawshank.

Děj se střídavě točí kolem Robbieho pobytu v nápravné škole a jeho sestry Glorie, která za pomocí pratety rozjíždí velkou záchrannou misi za osvobození bratra. Můžeme jen obdivovat odhodlání, houževnatost a nezdolnou sílu mladinké Glorie, která se musela sama starat o bratra a celou domácnost a zároveň čelit nepřátelům, kterým se nelíbí barva její pleti a to, že vůbec existuje.

Tannarive Due píše velmi přesvědčivě, dokáže vtáhnout a upoutat pozornost. Prostřednictvím košatého příběhu máte možnost nahlédnout do nedávné historie Států, v níž jdou velmi silně znát rasové rozdíly mezi jižní a severní částí území.

Přes bolavé téma (nikdo nechce číst o dětech, kterým je jakkoli ubližováno) jsem byla z počinu Tannarive Due nadšená. Ona to totiž napsala tak, že v tom cítíte naději. Příběh, který si směle říká o to, aby byl natočen, se mi před očima jako filmový snímek odvíjel, a můžu ho směle doporučit všem, kteří hledají kvalitní čtení se silnými tématy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Pohádky o kapičkách

Máte rádi vodu? I kdyby ne, tak všichni víme, jak moc je pro život na Zemi důležitá. Ví to i Lenka Jakešová, která přichází s další dětskou knížkou, jež je zábavná a zároveň i poučná. Vítejte ve světě kapiček!

Kapičky žijí v obláčku a spolu s paní učitelkou Mráčkovou se vydávají na dobrodružnou výpravu na zem. Čtrnáct pohádek, čtrnáct milých příběhů přiblíží dětem koloběh vody. Tak honem, pojďte s Žofií, Lýdií, Anastázií, Amélií, Barborkou a spoustou dalších kapiček a paní učitelkou poznávat životadárnou tekutinu.

Kapičky zažívají neuvěřitelné chvíle na zemi, plavou v potůčku, zachrání mravenečka, kterého unášel divoký proud vody, potkají kraba, jenž se učil tančit, dokonce zažijí svatbu! Po každém příběhu následuje básnička, která podněcuje dětskou představivost a pohyb, můžete si na každou vymyslet vlastní cvičení nebo taneček. Pohádky jsou dlouhé tak akorát, aby nenudily a aby si je větší děti mohly samy číst.

Ilustrace pochází od Marie Koželuhové, jsou barevné, veselé, laděné do modra, sálá z nich hravost a pozitivní nálada.

Pohádky o kapičkách se hodí jako předčítání dětem před spaním, ve školkách, prostě všude, kde jsou malí posluchači nebo čtenáři zvídaví a rádi se dozvídají něco nového.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Lence Jakešové, knížku můžete pořídit na jejích webových stránkách “Zpíváme s Lenkou“

Kornélie

Máte v misce dost sladkých, šťavnatých jablek? Výborně, tak si jedno vezměte a pojďte se mnou a s Almou do malé vísky Jablonia Panica, která se nachází na slovensko-maďarském pomezí. A proč jablko? Nejenže zdobí nádhernou obálku románu Kornélie, ale je také spolu s domácími švestkovými povidly a léčivými bylinkami prvkem, který dotváří atmosféru knihy, jíž nelze popsat jedním slovem. Do počinu Beaty Balogové se musíte ponořit, zlehka a pomalu, a nasát jedinečnou vůni, která ho jako jemný mlžný opar obklopuje.

Kornélie – to je rodové jméno, které dostávají dcery v rodině vypravěčky Almy. Ne každá z Kornélií s ním souzní a vymýšlí si proto vlastní odvozeniny, ale přesto je hrdou a hlavně nezdolnou nositelkou tohoto jména. Alma, což je alter ego Beaty Balogové, nás vezme do vesničky, kde se jakoby zastavil čas. Pokud čekáte rodinnou ságu mapující životy postav od určitého počátku, jste na omylu, stejně jako já. Alminy vzpomínky jsou jako korálky na růženci, které si přebíráte a rozjímáte. Stejné je to i s touto knihou. Autorka v postavě Almy předkládá vzpomínky na rodinu, na ženy, které táhly břemeno osudu, měly to těžké a přesto se nevzdávaly.

Beata Balogová čtenáře oslovuje neobyčejným způsobem. Snový, poetický styl vás přinutí zvolnit, není to knížka, již byste zhltli jako jednohubku. Nádherné popisy, u nichž není důležitý vzhled prvku, ale jeho chuť, vůně, to, jak jej vnímáme… Prostě co slovo, to perla, důmyslně zasazená do nostalgického vyprávění o časech dávno minulých, o soužití Maďarů a Slováků, o rodinných kořenech, o lidech, které jsou s Kornéliemi navěky spjati.

Kornélie mi sedly, trefily se mi do noty, přestože jsem původně čekala klasickou ságu. Slovenskou literaturu mám hodně ráda, ke Slovensku mám i rodové vazby a v dětství jsem tam strávila nezapomenutelné chvíle právě v takové rozkošné vesničce, kde se žije ve velmi těsném sepětí s přírodou.

Dejte si tento literární skvost, v němž se snoubí něžná poetika se severskou syrovostí, pokud chcete zpomalit, vychutnávat si slova jako šťavnatá sousta jablka, které jsem vám na začátku doporučila vzít si ke čtení. A teď už víte, proč.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Knihkupectví na Santorini

Plachá a introvertní Evie nezapadá do vzorce své rodiny – vedle extrovertní matky i sestry se cítí nesvá, pozornost lidí nevyhledává ani v práci. Má zaměstnání snů, pracuje jako knižní skautka a pro filmové studio vytipovává romance, kterým by slušela filmová podoba. Ale její nový šéf mění celý koncept studia a Evie dostává výpověď. Odjíždí na Santorini, aby dohlédla na babičku, která se topí v problémech. Na krásném ostrově si otevřela knihkupectví, ale dluží peníze za nájem. Evie musí předstírat vztah s Georgiosem, vnukem majitele, aby projekt zachránila. Dokáže to? A jak je to ve skutečnosti s tím předstíráním?

Rebecca Raisin úspěšně pokračuje v řadě tzv. „feel good“ příběhů, tedy románů, z nichž na vás dýchá pohoda a dobrá nálada. Výjimkou není ani Knihkupectví na Santorini, z něhož dobrá nálada, jemný a jiskřivý humor sálají z každé stránky.

Autorka se opět zaměřila na svět knih, tentokrát to není žádné knihkupectví v pojízdné dodávce, ale poctivý kamenný obchod na překrásném ostrově, jehož atmosféru popsala nesmírně lákavě. Samozřejmě, že příběh obsahuje dost časté a hlavně klišoidní téma – ano, hádáte správně, je to vztah mezi Evie a Georgiosem – ale jedná se o romantiku, takže s tím se počítá. Aby děj nebyl přeslazený a hlavně předvídatelný na první dobrou, vstupuje do něj jako královna a neřízená střela babička hlavní hrdinky. Její životní styl je odlišný od toho, který vede Evie, někdy až neuvěřitelný, a z toho vzniká spousta vtipných scén.

Co je na knížce úžasné, je vykreslení knižního světa a komunity čtenářů. Kdo miluje zákulisí kolem knih, bude si lebedit. Gró románu jsou prostě knihy, knihy, knihy, knihy. Potkáme různé typy čtenářů, kteří mají své mouchy a vrtochy a taky místní obyvatele ostrova, kteří dotvářejí kolorit příběhu.

Knihkupectví na Santorini není žádná náročná četba, ani si na to nehraje. Je to příjemný, pohodový román pro milovníky knížek a lehké romantiky s příchutí šťavnatého a horkého léta. Stejně jako ostatní knížky Rebeccy Raisin si i tato klade za úkol pobavit, potěšit a rozptýlit čtenáře a navodit mu dobrou náladu a chuť si číst.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Povedená historka

Daphne si myslela, že s Peterem patří neodmyslitelně k sobě. Přestěhovala se za ním do jeho rodného městečka Waning Bay, přizpůsobila mu profesní i soukromý život, no a teď? Teď se mají brát! Tedy přesněji řečeno, měli se brát, jenže po rozlučce přišel Peter s tím, že svatba nebude! Uvědomil si, že vlastně miluje svou nejlepší kamarádku Petru. Daphne se zhroutil celý svět. Zůstala viset ve Waning Bay, pracuje v místní knihovně a bydlí u toho nejnepravděpodobnějšího člověka na světě – u expřítele své sokyně Petry – Milese Nowaka. Nenašli byste odlišnější dvojici než ty dva, disciplinovanou milovnici knížek a chaotického vousáče, kteří se jednoho dne v alkoholovém oparu domluví, že na sociální sítě pustí pár společných fotek. Takových, z nichž jejich bývalí usoudí, že Daphne a Miles jsou pár. Ale jen naoko, přece se ti dva do sebe nemůžou zamilovat, že ne. Že ne? No, je to Emily Henry, takže se pohodlně usaďte a ponořte se do romantického příběhu, který má v sobě mnohem víc, než byste od takového typu knížky čekali.

Emily Henry rozehrává dobře známou partii, takovou, jakou známe z jejích předchozích románů – svým hrdinům opět nic neulehčuje, jako vždy je něco trápí, řeší rodinné problémy a utápí se v problémech, přesto jim vždy svitne naděje na lásku, jen naproti jí půjdou pěkně klikatou cestou.

Přestože je Povedená historka romantický laděný, není to žádná bezduchá milostná záležitost, žádný románek na jednu noc. Oblíbená americká spisovatelka umí, co se vztahů týče, tnout do živého. Nebojí se zakomponovat do svých knih vážná témata a zároveň náročnější okamžiky odlehčit pohodovým humorem. A to, že Daphne pracovala jako knihovnice, byla třešinka na dortu. 🙂 Apropo, Miles a Daphne, to je velmi sympatická dvojice, chemii mezi nimi cítíte na každé stránce, ladí jim to a skvěle se doplňují.

S touto knížkou v nadcházejících podzimních dnech nešlápnete vedle. Dojemný, vtipný a jiskřivý příběh dvou ztracených duší, Daphne a Milese, potěší všechny milovníky kvalitní a netuctové romantiky. Povedená historka v sobě snoubí něžnost i jiskřivost a přináší další skvělý čtenářský zážitek. Prostě je to Emily Henry, jak ji známe, jak ji máme rádi. Na pohodu, s láskou, o lásce, o vážných věcech.

Za recenzní výtisk děkuji internetovému knihkupectví knihy.sk, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Jazyk draků

Vítejte v alternativním Londýně roku 1923, v jehož ulicích propukají nepokoje. Bouřlivé časy jdou mimo Vivien, která touží po jediném – studovat dračí jazyky na univerzitě a získat stáž na translatologickém ústavu. Možná by její plány vyšly, kdyby se nestala buřičkou – aniž by to plánovala, rozpoutala divokou občanskou válku. Její rodiče skončili ve vězení a ona zůstala sama s malou sestrou, o kterou se bojí, protože jim oběma hrozí nebezpečí. Sestru ukryje k přátelům a sama přijme poměrně nebezpečnou práci – zjistí, že byla najatá jako analytička dračích jazyků. Pokud rozluští důležitou šifru, vrátí se za rodinou, pokud ne, všichni její blízcí zemřou, stejně jako Vivien nebo její noví přátelé, záleží, kdo z nich splní zadaný úkol, což je v podstatě neuskutečnitelné.

Nečtu fantasy cíleně, vybírám si čas od času něco, co mě zaujme na první doboru. V případě románu Jazyk draků to byla nejen krásná ořízka, ale také téma -draci a translatologie – jako fanynka dobrých překladů jsem si to prostě nemohla nechat ujít. Za sebe můžu říct – zklamaná jsem nebyla.

Je to důmyslně promyšlený svět, důmyslně promyšlený příběh, v němž prim hrají draci a jejich střet s lidskou civilizací – mohou dva rozdílné, samostatné a extrémně silné světy existovat spolu, či alespoň vedle sebe?

Dračí svět, jejich řeč, propracovaný systém mluvy, to vše je důkladně vymyšleno a zakomponováno do napínavého příběhu, který místy připomíná Hunger games. Autorka se nebojí sprovodit některé postavy ze světa a zvýšit tak napětí ještě o několik voltů výš – kdo bude další na řadě? A co Vivien?

Inu, tahle postava, to je kapitola sama pro sebe. Vivien je hodně zvláštní dívka, ne každému přiroste k srdci. Její jednání totiž někdy nepochopíte a říkáte si, co to, proboha, blbne? Ale ruku na srdce, kdyby byla stoprocentní klaďaskou, tak její linka nudí, co si budem. Takhle vás štve, prudí, přivádí k šílenství a napíná, protože do poslední chvíle nevíte, jak se v určitých věcech rozhodne.

Máte-li rádi draky, nejste příliš nároční, co se zpracování fantasy týče a baví vás jazyky, skousněte Vivien, dejte si Jazyk draků a nahlédněte do jejich fascinujícího světa. Tak co, chtěli byste nevšední létající bytosti v tom našem?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.

Nevěsta severu

Máte rádi historické romány? Historické romány plné lásky, žhavých vášní i nenávisti? Baví vás Vikingové? A jdou vůbec drsní bojovníci dohromady s milostnými city? Zkuste si přečíst první díl série slovenské spisovatelky Patricie Brestovanské. Na scénu přichází Nevěsta severu .

Román nás vezme hluboko do historie, do dob, kdy sever dobývali neurvalí a hrubí Vikingové. Byli takoví všichni? To má zjistit Brynhild Hendriksenová, kterou nařídí král provdat za muže, jehož nemiluje. Jak už to bývá, sňatek má přinést mír mezi dánskými a norskými zeměmi, které jsou znesvářeněny kvůli rozdílným náboženstvím. Její srdce však bije pro Evandera, skotského šlechtice. Evander už dlouho touží po jediném – pomstít smrt milované ženy a myslel, že ho nic nezastaví, ale pak mu do cesty vstoupila Brynhild…

Tak trochu jsem vystoupila z komfortní zóny, neboť historické romance nejsou můj primární žánr. Chtěla jsem si čtecí stereotyp oživit a sáhla proto po obsáhlé novince Nevěsta severu.

Začátek je poměrně hutný, jste hozeni do děje a seznámeni s poměrně velkým množstvím postav, hlavních i vedlejších, které se občas pletou. Patricia Brestovanská je dost podrobná i v popisu všech událostí a souvislostí, takže mi trochu trvalo, než jsem se začetla a můj mozek to všechno vstřebal, ale pak se to poddalo a přede mnou se odvíjel místy romantický, místy drsný příběh plný akčních scén i lásky okořeněné pořádnou dávkou vášně.

Hodně sugestivně se autorce podařilo vylíčit dobovou atmosféru, surovou a neurvalou. Prim hrají muži, kteří se k ženám nechovají hezky a berou je jako věc. Nechybí vikingské souboje plné krve, jenž jsou popsány opravdu hodně barvitě. Krev, špína a puch jsou všudypřítomné a cítíte je snad z každé stránky.

Nevěsta severu je obsáhlý román, první díl historické série z vikingské éry. Tvrdý, nelítostný, přitom plný milostných eskapád rozumné Brynhild, jejíž nezkrotná a přidrzlá sestra Solveig je hlavní postavou druhého dílu, který zatím vyšel ve slovenštině. A schválně, která sestra vám přiroste k srdci?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.