Cit slečny Smilly pro sníh

Pro ponurou dánskou zimu, horké mechanikovo kafe a tvrdou nesmlouvavou Smillu mám slabost už od doby, kdy jsem poprvé viděla film Stopy ve sněhu, natočený podle románu spisovatele Petera Hoega Cit slečny Smilly pro sníh. Úplnou náhodou jsem na něj natrefila v pozdní páteční večer, když už to vypadalo, že televizi vypnu a půjdu spát :). Do křesla mě přikovala ukázka s mým oblíbencem Gabrielem Byrnem, který ve filmu ztvárnil roli mechanika. Vůbec jsem nelitovala toho, že jsem se dívala až do konce. Film je skvělý, mysteriózní a napínavý až do konce. Musela jsem si pak sehnat knížku, tu jsem přečetla jedním dechem, i když to není vůbec lehká četba. Příběh rezervované vědkyně Smilly, která pátrá po záhadné smrti svého malého kamaráda zavádí čtenáře do prostředí zimní Kodaně a na výzkumnou loď Kronos, kde Smilla nachází odpovědi na své otázky. Smilla je napůl Dánka a napůl Gróňanka, sváří se v ní instinkty přírodního člověka a vědce. Román jsem četla podruhé a určitě ne naposledy.

Když ostrá potká kyselou

Chipsy Lay´s,příchuť chilli & lime. Ochutnávku prvního křupavého kousku jsem si hodně rozmýšlela, moc se mi ta kombinace nezdála..ostrá a kyselá? Chilli papričky a limeta? No, výsledek opravdu stojí za to.

Přitom stačilo poptat se strejdy Gůgla a zjistit tak, že tahle kombinace není v gastronomii žádným nováčkem. No vida, objevila jsem „amériku“.

Cesta

Jedním dechem jsem přečetla více než šestisetstránkovou autobiografii hraběnky Cecilie Sternbergové. Ve své knize autorka líčí svůj život po boku manžela Leopolda a dcery Diany. Po skončení II. světové války byli nuceni z politických důvodů opustit tehdejší Československo. Nejprve odcestovali do Paříže, posléze se dostali do vysněných Spojených států amerických. Cecilie Sternbergová barvitě líčí veškeré peripetie, které je potkávaly a neskrývá ani osobní a intimní detaily ze svého života.

Sternbergovi nějakou dobu žili v New Yorku, posléze v Kalifornii, kde naletěli českému emigrantovi, který výtvarně nadané Cecilii slíbil práci. Díky pomoci blízkého člena rodiny nakonec zakotvili na Jamajce, kde žili až do Leopoldovy smrti.
Biografie je velmi čtivě napsaná, obdivuji C. Sternbergovou, že dokázala zveřejnit informace, které se ve většině rodin schovávají tzv. „pod zástěru“.
Cecilie Sternbergová žila v letech 1908 – 1983. Narodila se v Anglii, dětství a mládí prožila v Německu a Rakousku.Vdala se za českého šlechtice, se kterým obývala rodové panství v Častolovicích. Poválečné Čechy nepřály šlechtickým rodům, proto museli Sternbergovi emigrovat. Po manželově smrti se Cecilie z Jamajky vrátila zpět do rodné Anglie, kde sepsala své paměti a později také zemřela.

Irsko. Tajemství a krása zeleného ostrova

Dostala se mi do rukou nádherná, velká a těžká kniha o mé oblíbené zemi: Irsko. Tajemství a krása zeleného ostrova od Elisabetty Canoro.
Kniha má úctyhodné rozměry – cca 28 x 30,5 cm a díky velkému množství fotek má ukázat kouzlo a tajemno smaragdového ostrova. Zatím jsem ji jen prolistovala, šetřím si ji na dobu, kdy budu mít na její prohlížení klid.

Pročetla jsem…

Měla jsem včera volný večer, dočetla jsem román své oblíbenkyně Patricie Scanlan a vzala si další čtivo. Tentokrát útlounkou prózu, napsanou před 110 lety. Autorkou je Kate Chopin a knížka nese název Probuzení. Ve své době se tento román o 190 stránkách nesetkal s příznivou reakcí čtenářů a nakladatel, pro kterého Kate Chopin psala, s ní už nadále nechtěl spolupracovat. Během hodinky jsem měla knížku přelouskanou, hodně mi připomněla Paní Bovaryovou nebo Annu Kareninovou. I Edna Pontellierová řeší stejný problém jako její předchůdkyně. V manželství není spokojená, ( já měla spíše pocit, že ji pálí dobré bydlo :-). Prožije románek s mladším mužem, který s ní koketuje, od manžela a dětí se odstěhuje, ale ani toto k jejímu štěstí nevede.

Dnes celkem běžné téma, na konec 19. století a na prudérní Ameriku to ale asi opravdu byla soda.

Co číst dál? Vzala jsem si povídky Kingsleyho Amise s názvem Nepřítel mého nepřítele. Jak mám Amise docela ráda, tak povídky mě moc nebavily.

Sáhla jsem tedy po Pokání od Iana McEwana, film jsem už viděla a líbil se mi. Pro dnešní večer je tedy o zábavu postaráno.

Návraty

Včera jsem dělala večeři pro dítko, a napadlo mě, že už dlouho nebyl chleba ve vajíčku. Jídlo, které jsem milovala jako malá. Mužíček jím pohrdl, dal přednost párkům. Přidělala jsem chleba i sobě a při koukání do prskající pánvičky jsem si uvědomila, že jsem taky neměla dlouho obyčejnou topinku s česnekem. A tak jedna hned přistála na talíři, to byla balada pro bříško.

Design a site like this with WordPress.com
Začít