Výkřik do tmy
Franziska má za sebou událost, kterou by si nepřál prožít nikdo z nás. Před rokem byla obviněná z vraždy svého přítele. I když ona sama si na nic nepamatuje, všichni si myslí, že ho zabila. Franziska se tedy vrací na místo činu, přesně rok po tragické události, aby přišla celé věci na kloub. Po příjezdu do města se jí ujmou kamarádky, které však nechtějí, aby se Franziska v případu dál angažovala. Když dívka dostane i pár anonymních dopisů, hrozí jí nebezpečí. Proč si někdo přeje, aby pravda o vraždě nevyšla najevo? Zanedbala policie vyšetřování?
Thriller, který je určený mladým čtenářům /a nejen jim, i mně se četl dobře/ je napínavý od první stránky. Vyprávěný je z pohledu Franzisky, v kapitolách se střídá přítomnost se současností, máme tak možnost poznat její život před onou tragickou událostí. Vyrůstá jako jedináček, s milujícími, leč zaneprázděnými rodiči, kteří se mají co ohánět. Přestěhovali se do městečka, kde žijí především zbohatlíci a Franziska navštěvuje nejlepší školu. Jenže mezi bohaté studenty příliš nezapadá…
Napínavý děj, psychologická tématika a vyprávění v první osobě – díky tomu je román napínavý. Je Franziska vražedkyní nebo stala obětním beránkem? Když už jsem si myslela, že vím, jak to bylo, autorka příběh posunula někam jinam, čtenáře nechává v napětí do poslední chvíle.
Kdo si potřebuje odpočinout od dystopií a hledá dobrý thriller pro mladé, Výkřik do tmy mu můžu doporučit.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)
Prokleté město
Lisa McMann, která se českým čtenářům představila s trilogií Lovkyně snů, přichází s novou knihou Prokleté město.
Hlavní hrdinka, studentka Kendall žije v malém městečku Cryer´s Cross. Trpí obsedantně kompulzivní poruchou. Její potíže se zhorší, když náhle zmizí studentka ze školy, kam Kendall chodí, Tiffany. I když ji moc neznala, přesto zmizení Kendall těžce nese a její porucha se zhoršuje. Velkou oporou je pro ni Niko, se kterým chodí.
Když se do mětečka těsně po této události přistěhují noví spolužác, sourozenci Marlena a Jacián, Kendall neví, co si má myslet. Zatímco Marlena je velmi přátelská a se Kendall se skamarádí, Jacián je odtažitý. Navíc se proslýchá, že má se zmizením Tiffany něco společného…
Když zmizí i Niko, začne Kendall slýchat hlasy zmizelých studentů. Jejich volání o pomoc nahání strach.
Kendall se musí dopátrat pravdy. Maličké městečko Cryer´s Cross skrývá tajemství, které spadá do minulosti a je propojeno s jeho obyvateli. Podaří se Kendall zlomit prokletí?
Lisa McMann napsala duchařinu pro mladé, ve které opět použila svůj proslulý úsečný styl. Působí zvláštně, možná každému nesedne. Je to, jakoby jste se dívali na film. Trošku mi to připomínalo komentáře k filmům pro nevidomé. Obálka knížky mě zaujala na první pohled, navozuje tajemnou atmosféru, právě proto jsem si knížku vybrala.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)
Ten dom je jedna veľká katastrofa
Humorný román popisuje strasti (i radosti) plnou cestu dvou mladých lidí k vysněnému domku. Vajco a Ajkoník, což jsou internetové přezdívky autora a jeho ženy, musí nejprve prodat byt, to se jim po menších peripetiích podaří. Na přechodnou dobu se nastěhují na chatu rodičů. Když jim po několika prohlídkách padne do oka domek, nacházející se shodou okolností v obci, kde mají chatu, brání rekonstrukci už jen drobné administrativní úkony. Mladí manželé s pomocí rodičů přestavují dům k obrazu svému. Jsou denními hosty v hobbymarketech, stávají se z nich odborníci na stavební práce i úpravy interiérů. Když se rozhodnou, že jim ke štěstí chybí jen domácí zvířectvo v podobě slepic, je o zábavu postaráno.
Velmi humorné vyprávění nadchne milovníky života na vesnici, a také ty, kteří mají rádi vtipné příběhy. Román jsem četla v originále, tedy ve slovenštině, kterou miluju a bylo to fakt super. Autor používá přirovnání, u kterých jsem mřela smíchy.
Např.: Štedrý deň bol pokojný, asi ako keď na veĺkej cene Nürburgringu Schumacher mení v boxoch kolesá na monoposte.
Nebo: Cítim sa ako kýblik ovčích hovienok.
Deník muže ve středních letech
Deník muže ve středních letech je osobitou výpovědí….. muže ve středních letech :-).
Tak jako Michal Viewegh, jehož deníky jsem četla oba dva, i Petr Kukal nechá čtenáře nahlédnout do svého života a nebojí se popsat i ty nejosobnější zážitky a pocity. Žije ve spokojeném manželství, má dva syny. Ale stejně má pocit, že už je toho někdy až moc, vlastně jako v životě každého z nás. Už proto je tento deník velmi sympatický, když si člověk může říct, že u souseda ta tráva zelenější stejně není. ;-).
Autorův humor, místy lehce cynický, se mi hodně líbí. Za den a nějaké drobné jsem deník měla přečtený a říkala jsem si, proč má rok jen 365 dní. (Vlastně 366, on to byl rok přestupný) 🙂
Doufám, že se Petr Kukal, stejně jako MV, za pár let k deníkovým záznamům vrátí a napíše pokračování.
Diplomatova žena
Román Diplomatova žena vypráví téměř neuvěřitelný příběh židovské Polky Marty Nedermanové, která působila v odboji proti fašistům. Při jedné akci byla zatčena a skončila v nacistickém vězení, kde prožívala nekonečné útrapy. Přichází konec války a Marta se při osvobozování potkává s americkým vojákem Paulem. Když je náhoda svede dohromady podruhé, zamilují se do sebe a plánují společnou budoucnost.
Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a naděje na šťastný život berou za své. Marta se dozvídá, že letadlo, ve kterém její snoubenec letěl, se zřítilo a nikdo nepřežil. Zoufalá a těhotná mladá žena přijímá nabídku k sňatku britského diplomata.
Marta buduje rodinné hnízdo v Londýně po boku svého muže a malé dcerky, zároveň pracuje jako sekretářka na ministerstvu. Poklidný život se mění v drama, když Marta přislíbí pomoc britské špionážní službě v boji proti komunistickému nepříteli. Klíčovou osobou, která Martu může dovést k důležitým dokumentům, je člověk z její minulosti. Tajná mise se mění v boj o život, pomyslné dveře mezi Východem a Západem se pomalu zavírají a Martě hrozí, že se nedostane zpátky domů.
Knihy Pam Jenoff se čtou jedním dechem a tahle není výjimkou, můžu ji doporučit všem, které zajímají osudy lidí ve 2. světové válce.
Bílý kůň
V současné době se na výsluní popularity vyhřívají dystopické romány. Zaměřují se na pesimistické a chmurné vykreslení naší společnosti v blízké budoucnosti. Baví i mě, takže sleduju knižní trh a když něco vyjde a dostane se mi to do rukou, čtu a čtu.
Jednou z takových knih je debut Novozélanďanky, která žije v USA, Alex Adamsové s názvem Bílý kůň. Ihned po vydání se stala bestsellerem a je považována za jednu z nejlepších knih s touto tématikou.
Zoe je třicet let a posledních pět let svého života tráví v jakémsi vzduchoprázdnu. Po tragické smrti manžela se pohybuje pouze mezi svým bytem a výzkumným ústavem, kde pracuje jako uklízečka.
Monotónnost života Zoe svým způsobem uklidňuje, snaží se najít vnitřní klid a rozhodnout se, co se svým životem podnikne dál. Najednou se všechno mění, když lidé v jejím okolí začnou umírat na záhadný virus pojmenovaný Bílý kůň. Nákaza se lavinovitě šíří po celém světě, lidstvu hrozí vyhynutí.
Zoe je odkázaná sama na sebe a musí přežít v postapokalyptickém světě, kde na každém kroku číhá nebezpečí. Lze existovat ve světě, ve kterém zbylo jen deset procent obyvatel, a ti chtějí přežít za každou cenu?
Pandemonium
Pandemonium je pokračováním dystopického románu Delirium. Leně se podařilo utéct do Divočiny, bohužel ne s Alexem. Setkání se skupinou Nežádoucích zcela mění její život. Lena ví, že vše, co doposud prožila je pryč. Její rodina a blízcí přátelé jsou pro ni navždy ztraceni. Nežádoucí plánují přechod do Zombielandu, což je přezdívka pro svět, kde žijí vyléčení. Lena sleduje Juliana, syna zakladatele ABADu , hnutí, které usiluje o naprosté vyléčení americké společnosti z lásky. Lena zjistí, že ji k Julianovi něco táhne. Jenže Lena patří mezi Nežádoucí, které Julian bytostně nenávidí. Jakým směrem se jejich vztah vyvine? I tentokrát je děj napínavý, osudy Leny a jejich nových přátel jsou velmi barvitě vylíčeny. Kapitoly příběhu jsou rozděleny na „Teď a „Tehdy“, máme tedy možnost sledovat dvě linie Leniny životní cesty.
Pandemonium se mi líbilo hodně, i když jsem měla zpočátku problém právě s rozdělením příběhu na dvě časové roviny. Jakmile jsem se ale začetla, šlo to jako po másle :-).
Nepřítel mého nepřítele
Druhé setkání s rodinou Bavettových. Jak já se na něj těšila!! Z prvotiny Kateřiny Petrusové jsem byla nadšená a tak jsem neodolala ani pokračování.
Tentokrát se děj točí kolem staršího z bratrů, Roberta.
Z prvního dílu ho známe jako podmračeného nepřístupného bručouna. Jakýpak bude teď?
Zvlášt, když má co do činění s bývalou policajtkou Joan, která se ho chystá zabít?
Joan je vydírána dealerem drog Torem, který jí unese tříletou dceru Amy.
Toro malou nevrátí, pokud Joan nezabije Roberta Bavettu. Zoufalá matka souhlasí a pod falešnou identitou se jí podaří k Robertovi proniknout. Dokonce pro něj pracuje jako sekretářka. Jednoho dne jí Toro v přestrojení za poslíčka do práce doručí pistoli, je na čase splnit úkol…
I tuhle knihu, stejně jako Nebezpečnou lásku, jsem přečetla za jeden den. Autorka píše dobře, dokáže čtenáře vtáhnout do děje. Moc se mi líbí i dialogy, jsou vtipné, ale tak akorát. Nemám ráda, když se autor snaží být vtipný za každou cenu. Jediné, co bych vytkla, je větší vulgarita hrdinů. Nejsem puritán, umím taky solidně nadávat, ale tady se mi to zdálo přehnané. Zvlášť, když si pamatuju, že v Nebezpečné lásce takoví přisprostlíci nebyli. Třeba Johnny. Až jsem z něj byla trochu zklamaná, v první knize na mě působil příjemněj, tady mi připadal jako pěkný protiva.
Další změnou byl styl vyprávění, zatímco Nebezpečná láska je vyprávěna z pohledu Paige, tady se v každé kapitole střídají Joan a Robert, takže máme možnost poznat ty dva takové, jací opravdu jsou, jejich pocity i nálady.
Celkově mám z knížky příznivý dojem, nezklamala mě a doufám, že se s Bavettovými ještě setkáme. Docela bych brala něco víc o Johnnym nebo Henrym – sice to nejsou přímo „Baveťáci“, ale do mafiánského gangu patří :-). A Henry si o to přímo říká, v knížce působil docela tajuplně.
Chválím i obálku, která ladí s obálkou Nebezpečné lásky, moc hezky se mi obě vyjímají v knihovničce :-).
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)
Deklarace smrti
Svět roku 2140 je na hony vzdálený tomu našemu současnému. Lidstvo našlo lék na nemoci, porazilo smrtelnost a tak někteří z nich mohou žít věčně. Jenže jak zařídit, aby se svět nepřelidňoval? Zbývá jediné řešení – omezit porodnost. Proto byla přijata Deklarace, která nařizuje, že lidé mohou mít jen jedno dítě. Porušení zákona se trestá. Děti, které se narodily „navíc“ jsou zařazeny do ústavu Grange Hall pro Přebytečné. Tam se učí domácím pracem, aby mohli sloužit Vyvoleným.
Jednou z Přebytečných je patnáctiletá Anna.
Díky důkladnému vymývání mozku je Anna přesvědčená, že její rodiče jsou špatní lidé, kteří neměli dopustit, aby se narodila.
Anna se snaží být dobrou Přebytečnou, připravuje se na službu pro Vyvolené. Svědomitě si plní své povinnosti a doufá, že tím odčiní, co její rodiče spáchali.
Jednoho dne je klid Grange Hallu narušen. Přichází nový Přebytečný. Petr je jiný než ostatní. Ihned dává všem najevo, že s Deklarací nesouhlasí a Anně oznámí, že zná její rodiče.
Správkyně ústavu, paní Pincentová nechává Petra zavřít na samotku, plánuje jeho zabití, protože cítí, že Petr je schopen rozvrátit celý ústav, který ona tak pečlivě budovala.
Anna, která je zprvu nedůvěřivá si uvědomí, že na Petrově vyprávění něco je. Nechá se zavřít na samotku, aby spolu mohli utéct….
Román Deklarace smrti se svým tématem řadí mezi knihy s dystopickou tématikou. Tentokrát je na programu nesmrtelnost. Vyvolení berou léky na Dlouhověkost, je jasné, že jich na světě může být jen omezený počet, proto je povoleno jen jedno dítě. Připomíná mi to trochu situaci v Číně.
Deklarace smrti se čte dobře, je v ní dobře popsáno, jak lze někomu vymýt mozek a dokonale jej „zblbnout“ natolik, že pohrdá sám sebou. Někdy jsem měla sto chutí Annou zatřást a říct jí, ať toho svého fanatismu nechá.
Knih s dystopickou tématikou je na knižním trhu hodně, Deklarace smrti dokonce vychází už podruhé, první náklad byl vyprodán ještě v době, kdy dystopie nezažívala takový boom jako dnes. Za své mluví také obálka knihy, která je u tohoto aktuálního vydání mnohem hezčí než u prvního.
(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)
knihomilka.home.blog 