S erotickými knihami se v poslední době roztrhl pytel. Knižní trh je jimi doslova zaplaven. I já jsem se nechala nalákat a pár jich přečetla. Mezi nimi se ocitla i kniha Jmenuji se X od A. J. Molloy (jde o pseudonym známé autorky – kterépak asi?).
Nečekala jsem nic převratného – ono to asi ani v tomhle žánru nejde jinak, jedná se tam vždycky především o sex, četbu jsem brala jako oddechovku. Jediné, čeho jsem se bála, byla vnitřní bohyně. V 50 odstínech jsem ji měla plné zuby, v tomhle románu naštěstí nebyla. Zato mě dorazila přezdívka hlavní hrdinky. O té za chvíli :-).
Alex je dvaadvacet let, je studentkou a z USA přijíždí do slunné Itálie, konkrétně do města Neapol, napsat diplomovou práci o organizovaném zločinu v Itálii.
Přátelé Alex říkají „Ixka“, což mi přišlo v českém překladu divné – pořád jsem si představovala, že má Alex křivé nohy :-). A taky mi to znělo jako fixka.
Když se Alex seznámí s tajuplným a nechutně bohatým lordem Roscarrickem, je jasné, co bude následovat.
Ano, hodně sexu, autorka nešetří popisy, jsou hodně šťavnaté. Kromě klasického, už docela ohraného tématu, kdy si chudá a sexuálně ne moc zkušená dívka začne vztah s krásným a bohatým mužem, čtenáře čeká i trocha napětí a hlavně krásná a slunná Itálie.
Na Alex sice čeká láska, ale také několik překážek. „Ixka“ se musí zúčastnit příjmání do kultu Dionýsa, jinak by nemohla pokračovat v započatém vztahu s Roscarrickem. A můžu říct, že popis toho, co tam Alex zažila, je opravdu pikantní….. jeden by se červenal. 
Román se mi četl dobře, byl napsán lehkým stylem, žádné zbytečné chození kolem horké kaše. Líbilo se mi, že se děj odehrával v Itálii, pro romantický příběh je to skvělá kulisa.
A když Alex v průběhu děje pronikne až do samého nitra mafie, je to chvíli docela napínavý thriller.
Takže hledáte-li něco lehčího nebo už máte dost Anastasie a její vnitřní bohyně, ale erotické romány vás baví, klidně se začtěte.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Wau!!!! Tak recenzi na knihu s erotickou tématikou jsem ještě nepsala, i když jsem jich přečetla dost. 
Ano, i já jsem propadla kultu všech těch Christianů Greyů a Gideonů Crossů, i když ve mně nenechaly takový dojem, jak slibovala propagace.
14 podob touhy proto nesmělo chybět v mém čtenářském deníku. Kniha obsahuje čtrnáct povídek, které mají jedno společné – touhu a sex. Nikdy jsem povídky jako takové nijak nemusela, ale postupem času jim přicházím na chuť. Zrovna v tomhle případě myslím, že se jedná o dobrý krok – povídky s erotikou v hlavní roli jsou mnohem lepší  než sáhodlouhý román, v němž se hrdinové ve svých vášních a touhách plácají na pěti stech stranách. 
Autorka rozehrává rozmanité příběhy lidí a jejich skrytých tužeb. Hned první povídka Světla velkoměsta vypráví o manželském páru, který si koupil nový byt. Jejich sousedka jim připravila nečekané a vzrušující překvapení. Kdo by odolal možnosti sledovat erotické hrátky v přímém přenosu?
Povídka Zimní snění představuje Michele, vdanou ženu, která miluje svého manžela, i když si spolu už nerozumí. A k tomu její tajná touha být znásilněna neznámým mužem….ani v této povídce není nouze o smyslný zážitek a překvapující vyústění.
Dá se něco udělat s touhou být při sexu sledován pozorným obecenstvem? To zjistí Andrea v povídce Divácké ovace.
Mohla bych pokračovat a přiblížit všech 14 povídek, já ale nechám pracovat fantazii potencionálního čtenáře této knihy, protože každá z povídek slibuje příjemně lechtivý čtenářský zážitek.
Máte-li pocit, že rozsáhlé erotické romány a ságy jsou pro vás příliš dlouhé a sex v nich je jednotvárný, zkuste tuto povídkovou knihu kanadské autorky Marie Gray.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)