Sedmnáctiletá Taylor odjíždí s rodiči a sourozenci trávit prázdniny do letního domu u jezera, který rodina vlastní. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se tak nestalo po dlouhých pěti letech. A kdyby k tomu rodina neměla ještě jeden smutný důvod. Pro otce rodiny je to poslední léto, které  může strávit se svými blízkými, má totiž rakovinu slinivky v posledním stádiu.

Jenže Edwardsovi k sobě nemají moc blízko. Lépe řečeno, neumí si mezi sebou vyjádřit city. Sourozenci jsou každý z jiného těsta a rodiče? Každý má v koutku srdce svého oblíbence, a i když se snaží měřit všem stejným metrem, jde to poznat.
Taylor má  nejblíž právě k otci, s matkou má vztah spíše komplikovaný, což se v průběhu děje ukáže až mockrát, na můj vkus.
Úplně největší obavu má Taylor ze setkání s bývalými přáteli, které před pěti lety opustila bez slůvka rozloučení.
Přitom šlo o takovou banální zápletku (z pohledu dospělého) – když bylo Taylor dvanáct, zamilovala se do svého kamaráda Henryho a začali spolu chodit(!). Mezi námi, ve dvanácti… no… 🙂  
Její nejlepší kamarádka Lucy do něj byla zamilovaná taky, ale Taylor to řekla později a ta jí nedokázala o svém vztahu s Henrym říct pravdu. Raději to léto narychlo odjela bez vysvětlení a už se tam až do tohoto osudného pobytu neukázala.

Toť celá zápletka, když se na ni divám já, jako dospělá, přijde mi dost zbytečná, ale když je vám dvanáct, máte pocit, že se zhroutí svět.

Mě spíš dojímala druhá stránka příběhu – proč přijeli Edwardsovi k jezeru. Otec ví, že je to poslední možnost jak si svou rodinu užít a snaží se využít ji do poslední kapky.
Ze všech sourozenců má Taylor asi nejtěžší pozici – bratr je nadaný génius, který si vystačí sám, pubertální sestra Gelsey je talentovaná baletka, stejně jako její matka, a Taylor si proto připadá obyčejná a nezajímavá.
Její otec se do ní dokáže vcítit, oba spolu tráví spoustu času. Spolu s Taylor sledujeme zhoršování zdravotního stavu jejího otce se všemi důsledky, pro mě to byla asi nejemotivnější stránka knihy.
Právě Taylořin otec byl pro mě nejsympatičtější postavou románu. Právník s citlivou duší a láskou ke knihám.
Naopak si mě nezískala matka. Bohužel jsem z ní neměla dobrý pocit, nelíbilo se mi její chování k Taylor. Ke konci knihy se to snažila autorka napravit, mně však zůstávala i nadále něčím protivná.

I přes ten dost nešťastně zvolený důvod Taylořiny nechuti k letnímu pobytu u jezera se mi román líbil, i když nejsem cílová věková skupina, které je knížka určená.
I když ji u nás v knihovně máme na dětském oddělení, věřím, že ji ocení i starší čtenářky, kterým doba raného mládí není cizí a dokáží se vcítit do citlivé duše mladé dívky.