113. stránka

Ulička Apple Tree Yard

Genetička Yvonne měla až doteď pocit, že žije klidný život. S manželem mají pohodové manželství, děti už odrostly a tak se oba věnují svým kariérám. Jednou Yvonne potká muže, který ji osudově zasáhne. Yvonne podlehne vášni, do muže, o kterém skoro nic neví, se zamiluje a je ochotná riskovat vše pro to, aby si udržela jeho pozornost. Ani sex na veřejnosti není výjimkou. Když ji milenec odvede do zapadlé uličky Apple Tree Yard, aby se mohli oddat své tajné vášni, netuší ani jeden, co všechno může jejich nevěra způsobit.

Oba se dostávají do vězení, Yvonne je obviněna ze spoluúčasti na vraždě a její doposud bezúhonný život je v troskách…

Prostřednictvím Yvonnina vyprávění celého příběhu, které je psáno v du formě – hrdinka hovoří přímo ke svému milenci, zjišťujeme, jak to všechno bylo. Na povrch začnou vylézat věci, které by, nebýt Yvonnina morálního poklesku, světlo světa asi nikdy nespatřily. Najednou není nic růžové ani idylické.
Nabízí se otázka, proč by mimomanželský sex měl hned vést k vraždě? Je jasné, že za tím musí být ještě něco jiného. Čeká na nás spletitý příběh, ve kterém nitku po nitce luštíme, co se vlastně stalo.

Psychothriller Ulička Apple Tree Yard je čtivý a napínavý od první stránky. Děj začíná líčením Yvonnina soudního procesu, takže jsem si hned lámala hlavu, proč je Yvonne souzená. Vrací se taky do minulosti, mapuje nejen ony „hezké chvilky bez záruky“, ale zároveň dává možnost nahlédnout hlouběji do hrdinčina života.
Na obálce je zmíněno, že román byl nominován za cenu za nejlepší thriller roku – podle mě se o klasický thriller nejedná, spíš o psychothriller /ale to Motto ví :-))/.
Každopádně můžu doporučit, už pro ten neobvyklý styl vyprávění.

Dívka v pavoučí síti

Taky jste po zaklapnutí poslední stránky, která ukončila Larssonovo vyprávění o investigativním novináři Michaelu Blomkvistovi a drsné hackerce Lisbeth Salanderové, měli pocit, že už nic lepšího ke čtení nebude?
Ano, Stieg Larsson už opravdu nic nenapíše, ale trilogie Milénium je natolik atraktivní a čtivá, že si pokračování zaslouží.
Dočkali jsme se ho letos, autorem je opět Švéd – uznávaný spisovatel David Lagercrantz.
Hned se nabízí otázka, jak se tohoto počinu zhostil? Píše stejně jako Larsson? Nebo snad lépe? Hůř? Nechme dohadů a spekulací, obrázek si udělá ten, kdo si Dívku v pavoučí síti přečte. Stejně jako já.

Michaela Blomkvista zastihujeme v těžké situaci. Má sice nový kávovar, ale co se práce týče, jde to do kopru. Milénium vlastní noví majitelé, kterým se stará koncepce časopisu včetně Michaela nezamlouvá. Pro ostříleného novináře je to znamení, že je možná čas změnit lokál. Rozhodování hatí vražda vědce Franse Baldera, který si chtěl s Michaelem domluvit schůzku a sdělit mu dost podstatné informace. Než se tak stane, Baldera někdo zabije. Na(ne)štěstí u toho byl i vědcův autistický syn, který vše viděl. Včetně vraha.
Malý August je savant a dokáže na chlup přesně namalovat vše co vidí. Tím se stává nepohodlným pro vrahy svého otce a je třeba jej ochránit.

Čekáte napjatě na Lisbeth? Bude drsná jako dřív? Stejně jako v sérii Milénium i v Pavoučí dívce je Lisbeth machrem přes počítače. Dokáže se nabourat kamkoliv a její vzkaz „Kdo šmíruje lidi, musí počítat s tím, že lidi budou šmírovat jeho,“ hovoří za vše.
Michael a Lisbeth se setkávají ve chvíli, kdy je Frans Balder zabit a jeho synovi hrozí velké nebezpečí. Navážou tam, kde před lety skončili?

Román jsem začala číst s velkým nadšením a byla jsem zvědavá, jak se autor s výzvou napsat pokračování jedné z nejslavnějších sérií popasoval.
Předně – netroufám si hodnotit, jak moc se podobá nebo odlišuje od Stiega Larssona. Je to prostě David Lagercrantz a tak jsem to brala. A možná právě proto ani Michael ani Lisbeth nejsou úplně stejní jak v Miléniu. Jakoby jim trochu obrousil hrany.

I když jsem některým věcem až tak nerozuměla (ano, hackerský svět jde totálně mimo mě), čtení pro mě bylo skvělou adrenalinovou jízdou. Lagercrantz zabrousil i do hlubokých vod Lisbethina dětství a vytáhl ještě většího strašáka než byl její vlastní otec. Koho? Nechte se překvapit. Tato postava nám slibuje, že není všem dnům konec a Milénium by se mohlo dočkat ještě minimálně jednoho dílu.

Dívka v pavoučí síti není Milénium v té podobě jak ji známe od Stiega Larssona. Nový příběh vystavěný na poctivých základech je i přesto zárukou, že si přečteme kvalitní thriller.

Nesrovnávejte, nesuďte. Čtěte a pak možná smeknete pomyslný klobouk před někým, kdo je stejně neodbytný jako Michael Blomkvist a stejně drzý jako Lisbeth Salander, díky čemuž mohla světlo světa spatřit Dívka v pavoučí síti.
Já už to udělala.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host)

Pojďte, budeme si lhát

To, že lhát se nemá a že lež má krátké nohy, nás rodiče učili už odmalička. Jsou však lži, o kterých jsme přesvědčeni, že špatné nejsou. Malá lež neškodí a někdy dokáže pomoci… Nebo ne?

Sedmilhářky čtenáře zavádí do malého australského městečka na poloostrově Pirriwee nedaleko Sydney. Místní škola pořádá kvízový večer, na který se všichni těší. Výtěžek poputuje na školní pomůcky a pro rodiče je to možnost utužit přátelské vztahy. Ještě než se akce pořádně rozjede, dochází mezi několika rodiči k vyostřené debatě, po níž zůstává jeden mrtvý… Nevíme kdo, nevíme proč. Dohady a domněnky jsou přiživovány policejními výslechy všech aktérů, které se proplétají jednotlivými kapitolami. Než se příběh stačí pořádně rozběhnout, vrací se zpět o půl roku před klíčovou událost.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Letní sběr

Za půlrok toho moc není, ale aspoň něco 🙂

„Prosím vás, nevíte kdo napsal Kafkova proměna?“
**********************************************

„Prosím vás, asi jsem slepá….hledám Vívegu…“
**********************************************

Dva asi čtrnáctiletí školáci, kluk a holka, přišli na internet. Galantní mladík koupil oběma kartu, zaplatil internet a poprosil o dva počítače vedle sebe. Než jsem to všechno vyřídila, obrátil se k slečně a říká jí: „Konečně ti ukážu tu novou postel.“ Málem mi vypadly oči z důlků,načež chlapec pokračoval: A už tam mám i novou věž a nářadí..však uvidíš.“ Uff, ať žije Minecraft
***********************************************

„Dobrý den, prosím….“
„Internetík“, odpoví paní po čtyřicítce
**********************************************

A na závěr jedna moje vlastní perlička – no i knihovnice jsou omylné :)))

Horko, horko….už je tě moc..Píšu seznam zpracovávaných knih do našeho programu beletrie a divím se, že jednu nemůžu najít. Pes, který hovořil s bohy – já z toho udělala verzi Muž, který hovořil se psy.
**********************************************

Kouzlo měsíčního svitu

Na Francouzskou Riviéru přijíždí známý britský kouzelník a iluzionista Stanley Crawford, známý pod uměleckým jménem Wei Ling Soo, aby pomohl odhalit podvod. V rodině bohatých Američanů, kteří mají na Riviéře dům, žije mladičká Sophie, která o sobě tvrdí, že je médium. Mívá vidění a dokáže mluvit s duchy.
Skeptický Stanley dívce nevěří, sám je „z oboru“ a tak ví, že kouzla a čáry se dají krásně nazkoušet.
Jeho pochyby jsou ale brzy nahlodány, protože Sophie ví věci, které jsou pro Stanleyho velmi, velmi osobní.

Když už to vypadá, že by jí mohl věřit, utrpí jeho milovaná teta zranění při autonehodě. Stanley v nemocnici čeká na výsledky operace a zároveň se stává svědkem rozhovoru Sophie a svého přítele, který ho do Francie vlastně pozval…

Než se dobereme onoho romantického konce (jak jinak by romantické komedie měly končit), musíme se dopátrat, jak je to vlastně se Sophií jako médiem, přetrpět serenády, které jí zpívá její po uši zamilovaný snoubenec a užít si ~~Colinova~~ Stanleyho bručounství a anglického šarmu :).

Přiznám se, že tvorbu Woodyho Allena nesleduju, takže mě překvapilo, že tuhle milou romantickou komedii režíroval. Měla jsem za to, že jeho parketou jsou spíše „ukecaná dramata“.
Já si ji vybrala především kvůli Colinu Firthovi – můj velký oblíbenec, jak už jsem tady psala dříve. Líbil se mi charakter jeho role – upjatý, nabručený, pesimistický, ale zároveň velmi noblesní britský gentleman. Charisma z něj sálalo na všechny strany.
Emma Stone v roli Sophie byla taky velmi přesvědčivá a svým vzhledem přesně zapadala do doby, ve které se děj odehrával – konec 20. let minulého století.
Není to klasická kráska, ale její zajímavá tvář určitě upoutá. Líbila se mi mimika jejího obličeje.

Tahle komedie mě mile překvapila. Nečekala jsem nic světoborného, ale ve finále jsem se pobavila příjemným britským humorem, francouzskými reáliemi a mým oblíbeným historickým obdobím. Vychutnala jsem si vtipné a pohotové dialogy a scény, které jakoby vypadly z typické anglické situační komedie.

Takže hledáte-li něco lehkého pro současné parné dny, s touhle komedií určitě nesáhnete vedle.

Malý pražský erotikon

Žily byly dva manželské páry. Zbyněk a Táňa, Honza a Marta. Staví si domky v lukrativní pražské čtvrti, vychovávají děti, chodí do práce…prostě žijí tak, jak žijí rodiny všude kolem, v sedmdesátých letech minulého století. Myslíte, že za hlubokého „totáče“ bylo všude jen smutno a nuda? Chyba lávky! Milostné propletence hrdinů knihy jsou důkazem toho, že láska a sex vládnou v každé době.

Trable se vztahy se nevyhnou ani oběma manželským párům. Zbyněk svou rodinu miluje, ale když mu manželka nedává to, co potřebuje, musí se ohlídnout jinde. Samozřejmě tajně. Jako doktor si však umí poradit. Sestřičky, pacientky i náhodné známé mu zpestřují jinak chudý sexuální život. Jeho žena Táňa je zamilovaná, ale bohužel ne do něho. Vzala si ho vlastně jen proto, že s ním nečekaně otěhotněla. Svobodné mateřství se v té době nenosilo. Táňa dala přednost rodině a vzdala se své životní lásky, které by tehdejší společnost vůbec nepřála.

A druhý pár? Honza je bývalý vrcholový fotbalista, který má příležitostí k užívání dostatek, ale on je nevyhledává, nechce si komplikovat život. Marta se vzorně stará o rodinu, jenže jí to nestačí a sem tam si hledá zpestření jinde.

Léta běží a nástrahy lásky se nevyhýbají ani potomkům obou rodin. Po sametové revoluci je všechno tak nějak „free a cool“ a týká se to i sexu. Zatímco omladina si život užívá, jejich rodiče sklízejí, co před lety zaseli…

Na tuhle knížku jsem byla hodně zvědavá. U nás v knihovně je na ni pořadník a lidi po vrácení chtějí všechno další od pana Hartla, na lázeňské pobočce ji čtenářky vracejí se slovy, že je to sprosťárna, kterou ony nedají. Takže kontrast jako víno. 🙂

Ale když mi ji doporučil jeden náš letitý čtenář, kterého bych na tenhle styl netipovala, hned jak byla volná, hrábla jsem po ní.

Lákalo mě téma (chtěla jsem vědět, jestli autor nesklouzl do klišé dnešní erotické literatury), lákala mě doba (vždyť jsem se těch letech narodila taky, stejně jako děti obou párů) a lákal mě i autor samotný, od kterého máme i jeho prvotinu, na kterou se taky chystám, a jíž čtenáři po vrácení chválili taky.

Můj dojem? Knížku jsem nedala z ruky. Vtáhla mě, vcucla hned od první stránky. Líbil se mi autorův hovorový styl, který přesně vystihl atmosféru příběhu, líbil se mi humor i nádech smutku nebo nostalgie, bylo-li třeba. Sexu bylo tak akorát, nebyl vulgární, scény jako ze života. Líbilo se mi to prostě celé. Jedna z mála knížek, ve kterých nebyla hluchá místa, nemusela jsem přeskakovat pasáže a mohla si ji užít úplně celou. A víte co? Naštval mě konec. Proč? Protože byl….konec. A já chtěla číst dál a dál, prostě jsem se pěkně rozmlsala.

Pane Hartle, pište prosím dál, pište rychle, pište hodně. Mám absťák. 🙂

Dobrý v posteli

Známe to všechny. Jedna jediná chybička na kráse nám dokáže zkazit celý život. A máme li nějaké to kilo navíc, trápení je tím větší.
Cannie pracuje jako novinářka. Jako každá druhá z nás neustále bojuje s váhou. Všichni v jejím okolí ji berou takovou, jaká je. Jenže když se Cannie rozhodne, že ve vztahu s přítelem Brucem potřebuje zvolnit, a proto vyhlásí pauzu, on se s ní napevno rozchází zvláštním způsobem: napíše o své přítelkyni článek s názvem „Milovat korpulentní ženu“, který Cannie zrovna nelichotí. Zhrzenému Bruceovi se možná ulevilo, ale Cannie se cítí podvedená. Tak takhle ji viděl? Rozhodne se s nadbytečnými kily zatočit a získat exmilence zpět.
Pokus o usmíření se nezdaří, Bruce ji už nemiluje. Cannie zůstávají jen oči pro pláč a dáreček, který si „rozbalí“ za devět měsíců…

Na cestě za novým já Cannie prochází fyzickou proměnou a uvědoměním si sebe sama. Co bylo v jejím životě špatně? Její rodiče se rozvedli, otec rodinu opustil a matka navázala vztah se ženou. Cannie od dětství bojuje s pocitem méněcennosti, který v ní zasel vlastní otec, uznávaný plastický chirurg.
Naštěstí má kolem sebe lidi, kteří jí podají pomocnou ruku, když to nejvíc potřebuje.

Cannie patří mezi hrdinky, se kterými se ztotožní spousta čtenářek, vždyť řeší problémy, které známe všechny. A přiznejme si na rovinu – vždycky se o nich líp čte, prožívá-li je někdo jiný.
Čekáte od téhle knihy romantický příběh novodobé Popelky, která mávnutím proutku získá krásu i lásku, jste vedle. Cannie má před sebou hodně trnitou cestu ke štěstí, musí si však doslova hrábnout na dno svých sil, aby se od něj odrazila a dostala se tam, kam chtěla.

Románu, který má téměř 500 stran, naštěstí nechybí nadhled ani humor, se kterým se nesnáze překonávají líp. Byla jsem překvapená, jak rychle jsem ho přečetla.
Kniha Dobrý v posteli je skvělým prototypem zábavného a inteligentního čtení, které jen tak lehce nepustíte z ruky.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Říjnový seznam

Gabriela McKenzieová prožívá nejhorší chvíle v životě. Její šestiletá dcerka byla unesená a ona má jen necelé dva dny na to, aby zaplatila půl miliónové výkupné a našla dokument zvaný Říjnový seznam, o kterém však až doposud nic neslyšela. Na jednu křehkou ženu je toho až moc. Ale co by matka pro své dítě neudělala?

Naštěstí na to není Gabriela sama. Pomocníka získává ve svém novém příteli Danielovi, se kterým se vydává na životu nebezpečnou cestu za tajemným Říjnovým seznamem.
Román začíná dramaticky ve chvíli, kdy zoufalá matka čeká na zprávy o unesené dcerce. Na dveře však neklepe policie, ale přímo únosce, který má zbraň…

Když začnete číst nejnovější počin oblíbeného Jefferyho Deavera, máte pocit, že se jedná o klasický thriller s námětem, kterého máme v knížkách dvanáct do tuctu. Jenže je to Deaver. A ten to s napětím umí, takže se o tuctovku zaručeně jednat nebude.
Předností tohoto thrilleru, který se čte jedním dechem, je časová posloupnost.
Děj totiž postupuje od konce příběhu k jeho začátku a vy si marně lámete hlavu, jaký ten začátek může být…

Za zmínku stojí grafické zpracování knihy. Děj doplňují černobílé fotografie, které se určitým způsobem vztahují k ději. Také díky oné časové posloupnosti je knížka koncipována „naopak“. Začíná od konce, končí předmluvou. Říkala jsem si, že ji podruhé zkusím číst pozpátku :-).
Obálka tentokrát není až tak nápadná a barevná, naopak je velmi jednoduchá, tím víc láká ke čtení.

Za sebe říkám, že mě Jeffery Deaver nezklamal. Jsem jeho velkou fanynkou už od dob Sběratele kostí. Autor zraje jako víno. Zdálo by se, že čtenářům už nenabídne nic nového a bude se držet zajetých kolejí, ale tohle byla opravdu pecka.

Ke čtení tohoto neobvykle koncipovaného thrilleru, který začíná tím, čím končí, vás zvu vtipem, jenž je autorem zmiňován v předmluvě a mně přišel velice výstižný:

Barman říká: „Tady cestovatele v čase neobsluhujeme“
Cestovatel v čase vchází do baru…..

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino)

Krotitel

Mladičké Victorii, která byla delší dobu pohřešovaná, někdo šeredně ublížil takovým způsobem, že dívka zůstává slepá, hluchá i němá. Ke všemu se stává obětí dopravní nehody, na jejíž následky bohužel umírá. Do pátrání po hrůzném pachateli se zapojují policisté z Fjällbacky v čele s Patrikem Hëdstromem.

Patrik kromě pracovních věcí řeší i řadu osobních. S manželkou Erikou se starají o tři děti, přičemž se oba snaží skloubit kariéru a rodinu.
Ctižádostivá Erika momentálně píše knihu o vražedkyni, která si odpykává trest za vraždu manžela. Za Lailou jezdí do vězení, ale žena o svém činu nechce mluvit.
Zatímco Patrikův tým hledá spojitosti mezi staršími případy pohřešovaných dívek a Victorií, Erika navštíví dům, kde Laila zavraždila svého muže.
Na povrch vycházejí zajímavé události, které nasvědčují tomu, že oba případy mají něco společného…
Co je pojítkem mezi vraždou muže, jež se odehrála před třiceti lety a případem znetvořené Victorie?

Krotitel je již devátou knihou ze série kriminálních příběhů zasazených do oblasti tajemné Fjällbacky ve Švédsku.
I tentokrát autorka používá osvědčené schéma, kdy se minulost prolíná se současností. Camilla Läckberg umí mistrně vykreslit atmosféru švédského venkova.
Její detektivky se netočí jen kolem spáchaného zločinu, velkou pozornost věnuje právě svým knižním hrdinům. Do popředí vystupují manželé Erika a Patrik, kteří od prvních příběhů ušli pořádný kus cesty. Může se vám stát, že se s nimi tak trochu ztotožníte – vždyť kdo z nás, zaměstnaných rodičů, neřeší stejné problémy jako oni? O to víc jsou sympatičtější – mají své chyby, které si umějí přiznat. Zároveň umí táhnout za jeden provaz.

Je-li Krotitel vaše první setkání s tvorbou Camilly Läckberg, budete asi v některých částech knihy trochu tápat. Mnohé události a situace započaly v předchozích románech, takže v Krotiteli pokračují nebo mají určité vyústění. To už tak v knižních sériích bývá, zároveň je to však dobrá příležitost si je přečíst. Já to taky četla na přeskáčku a vůbec to nevadilo 🙂

Krotitel je výborná detektivka, které nechybí čtivost, napětí a šokující rozuzlení. Camilla Läckberg je nejen krásná žena, především je to autorka, která má dar napsat detektivku tak nějak „lidsky“. Právem užívá titul „Královna severských detektivek“.

/Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Albatros media a. s./

Okurka do pití??? Jednoznačně ano!!!!

Už jsem o tom slyšela. Do ledové vody si nakrájíte okurku, přidáte bylinky podle chuti (máta, meduňka), případně další oblíbené ingredience a popíjíte.

Včera jsem se odhodlala a tohle osvěžení si udělala. Voda+okurka+máta+led = opravdové letní osvěžení a neobvyklá, leč výborná chuť. Doporučuju 🙂